Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 20 Co 121/2025-54 ECLI:CZ:MSPH:2025:20.Co.121.2025.54 Rozsudek

o zaplacení 15 647 Kč s příslušenstvím

JUDr. Irena Saralievová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 15. 5. 2025

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci

žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta]

proti

žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky]

o zaplacení 15 647 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. prosince 2024, č. j. 27 C 196/2024-33


I. Rozsudek osudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 5 299,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 15 647 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 7 405,20 Kč. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky s odůvodněním, že zakoupil od žalovaného jako cestovní agentury dvě letenky společnosti [společnost] pro let z [místo] do [místo] a zpět s plánovaným datem odletu 16. 3. 2023 a datem návratu 19. 3. 2023, nepodařilo se mu však provést online odbavení a za osobní odbavení přepravní společnost požadovala 55 euro za osobu, což žalobce odmítl a proto nebyl odbaven. Žalované vytýkal, že porušila přepravní smlouvu, protože mu nebylo umožněno odbavení online, nebyl upozorněn na možnost online odbavení do 2 hodin před odletem letadla a nedal výslovný souhlas k tomu, že bude za osobní odbavení na letištní přepážce platit poplatek. Tvrdil, že dopisem ze dne 17.3.2023 odstoupil od přepravní smlouvy a žalovanou částku žádal z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že není věcně pasivně legitimovaná. Poukázala na to, že účastníci uzavřeli zprostředkovatelskou smlouvu, z níž své povinnosti splnila, včetně příslušných informací o možnosti odbavení online, a za případné porušení přepravní smlouvy odpovědná není.

2. Soud I. stupně po skutkových zjištěních, popsaných v odstavcích 4. až 9. rozsudku, věc posoudil po právní stránce jako vztah, založený smlouvou o zprostředkování podle § 2445 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.). Odkázal na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, týkající se objednání letenek přes žalovanou provozovaný portál [název] (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 23 Co 218/2021-56) a uzavřel, že žalovaná v postavení zprostředkovatelky splnila svou povinnost tím, že objednateli letenek (žalobci) zprostředkovala uzavření smlouvy mezi ním a leteckou společností [společnost]. Případné porušení přepravní smlouvy coby jiného závazkového vztahu, než je vztah mezi žalobcem a žalovanou, ze strany dopravce, není porušením povinností ze strany žalované (zprostředkovatelky letenek), která není za jednání leteckého dopravce odpovědná. Žalované svědčil pouze závazek zprostředkovat příležitost k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem je zakoupení letenek od toho kterého leteckého dopravce a není odpovědna za funkčnost webových stránek letecké společnosti pro možnost odbavení online či za případné jiné porušení smluvních podmínek uzavřené smlouvy mezi cestujícím a leteckým přepravcem. Z uvedeného důvodu žalobu zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. l zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítl, že soud I. stupně rezignoval na jiné možnosti právního posouzení věci. Zdůraznil, že smlouvu o zakoupení letenky uzavřel prostřednictvím systému žalované a dovozoval, že jeho koncepce sama o sobě porušuje ustanovení o spotřebitelských smlouvách, konkrétně § 1817, 1811 odst. 2 písm. c), § 1820 odst. l písm. e) a § 1826a odst. l a 2 o.z. zejména tím, že žalobce nedal souhlas k další platbě za odbavení na přepážce a nebyla mu sdělena výše takového poplatku, kterou zjistil až před samotným odbavením. Dovozoval, že nikdo nemůže být nucen k využití online odbavení a sankcionován za jeho nevyužití. Žalobce vynaložil prostředky na zakoupení letenek a protože odmítl uhradit poplatek za odbavení na přepážce, vznikla mu škoda na jejich hodnotě a soud I. stupně měl jeho nárok takto posoudit, aniž by bylo podstatné, že hlavní smluvní vztah byl uzavřen s dopravcem, neboť uvedená kogentní ustanovení porušila žalovaná. Soudu I. stupně dále žalobce vytýkal, že jej nepoučil podle § 118a o.s.ř. a neprovedl jím navrhované důkazy jeho výslechem a výslechem svědkyně Stloukalové. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a jeho žalobě vyhověl.

4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zopakovala, že ve věci není pasivně legitimovaná, neboť splnila veškeré své zprostředkovatelské závazky vůči žalobci, jenž netvrdil a neprokázal konkrétní porušení její povinnosti. Zdůraznila, že není odpovědná za plnění závazků ze smlouvy o přepravě, konkrétně za údajnou nefunkčnost webových stránek dopravce, kterou žalobce původně tvrdil, ačkoliv z obsahu odvolání se podává, že vůbec neměl o online odbavení zájem. Jak již žalovaná uvedla ve vyjádření k žalobě, žalobce byl opakovaně a jasně upozorněn na podmínky přepravy a způsob odbavení společnosti [společnost] včetně ceníku služeb a poplatku za odbavení na přepážce na letišti.

5. Z obsahu odvolání lze dovodit uplatnění odvolacích důvodů ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Není sporu o tom, že účastníci uzavřeli zprostředkovatelskou smlouvu ve smyslu 2445 odst. 1 o.z., kterou se žalovaná coby zprostředkovatelka zavázala poskytnout žalobci možnost uzavřít přepravní smlouvu s vybraným provozovatelem letecké dopravy. Žalovaná tuto svou povinnost splnila, což ani žalobce nesporuje. Dovolává-li se výše uvedených ustanovení o ochraně spotřebitele, je nutno podotknout, že ustanovení §1811 odst. 2 písm. c) a § 1820 odst. l písm. e) o.z. nelze podle § 1811 odst. 3 písm. d) o.z. a § 1840 písm. h) o.z. na přepravní smlouvu a z logiky věci ani na zprostředkovatelskou smlouvu, týkající se přepravní smlouvy, vztáhnout. Ze zjištění soudu I. stupně současně nelze nijak dovodit, že by žalovaná porušila § 1826a o.z. tím, že neposkytla žalobci jasným způsobem potřebné informace. Součástí zprostředkovatelské smlouvy účastníků byly Všeobecné obchodní podmínky žalované (VOP), podrobně upravující práva a povinnosti účastníků smlouvy a seznámení se s nimi a jejich akceptaci žalobce stvrdil v rámci online objednávky letenek. V rámci těchto podmínek se žalobce mimo jiné zavázal dodržovat přepravní podmínky zveřejněné na webu dopravce (bod 2.4.15 písm. e) VOP, v daném případě společnosti [společnost]), s nimiž byl, jak se podává z printscreenu webových stránek, před koupi letenek seznámen a z nichž vyplývá povinnost zákazníka odbavit se online a vytisknout palubní lístek od 24 do 2 hodin před odletem, jakož i to, že zákazníkům, kteří se nepřihlásí online v uvedených lhůtách bude účtován poplatek za letištní odbavení ve výši, stanovené v tabulce poplatků (článek 6.2.). Z uvedeného vyplývá, že žalobce mohl celkovou cenu za odbavení na přepážce před zakoupením letenek zjistit, pokud by věnoval přepravním podmínkám jím vybraného dopravce náležitou pozornost. S odhlédnutím od uvedeného žalovaná coby zprostředkovatelka uzavření přepravní smlouvy nenese odpovědnost za obsah smluvního ujednání žalobce s leteckou společností v rámci přepravní smlouvy a má-li žalobce za to, že požadavkem na zaplacení poplatku porušila tato společnost smluvní ujednání, měl svůj nárok směřovat proti ní a nikoliv proti žalované. Odvolací soud proto neshledal důvod pro korekci závěru soudu I. stupně, že žalovaná není ve věci pasivně legitimovaná. Ve věci s ohledem na uvedený závěr nevznikla potřeba poučování žalobce podle § 118a o.s.ř. ani provádění dalšího dokazování ve smyslu jeho důkazních návrhů. K úvahám žalobce o tom, že nemůže být nucen k odbavení online, odvolací soud dodává, že je na volbě žalobce, jaký způsob zakoupení letenek u té které přepravní společnosti v závislosti na jejích smluvních podmínkách zvolí.

6. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně rovněž správného navazujícího výroku o nákladech řízení. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje odměna advokátky, stanovená podle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 1 740 Kč s paušální částkou náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) ve výši 919,80 Kč. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení činí 5 299,80 Kč, platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.