o zaplacení částky 4 000 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 4 000 000 Kč s výše uvedeným příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 221 400 Kč. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu ručení žalovaného za dluh společnosti [právnická osoba] podle úvěrové smlouvy ze dne 9.4.2018, uzavřené její právní předchůdkyní [právnická osoba], z něhož byla dlužníkem uhrazena pouze jistina bez smluveného úroku ve výši 10 000 000 Kč, jehož část původní žalobkyně [právnická osoba] a stávající žalobkyně coby postupnice pohledávky nárokovaly na žalovaném. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že jeho ručitelský závazek byl nahrazen dohodou o narovnání ze dne [datum], uzavřenou mezi původním věřitelem, dalším ručitelem [jméno FO] a společností [právnická osoba]. Posléze namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně s tvrzením, že jí nemohla být postoupena pohledávka, spočívající v úroku z úvěru, neboť ten byl pokryt plněním dlužníka.

2. Soud I. stupně učinil důkazní zjištění, popsaná v odstavcích 6. až 18. rozsudku, a skutkově uzavřel, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] jako věřitelem a [právnická osoba]. jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], kterou se věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 15 000 000 Kč a dlužník se zavázal vrátit úvěr a zaplatit pevný smluvní úrok ve výši 10 000 0000 Kč věřiteli zpět nejpozději do [datum]. Za úvěr téhož dne převzali ručení žalovaný a [jméno FO]. Dlužník zaplatil věřiteli na splátky úvěru dne [datum] částku 4 000 000 Kč, dne [datum] částku 4 000 000 Kč, dne [datum] částku 4 500 000 Kč a dne [datum] částku 2 500 000 Kč. K tomuto plnění uvedli svědci [jméno FO] (v rozhodné době jednatel [právnická osoba]) a [tituly před jménem] [jméno FO], jednatel [právnická osoba], že bylo vnímáno a zúčtováno jako úhrada jistiny úvěru. Dne [datum] byla uzavřena mezi věřitelem, [jméno FO], [právnická osoba]. a [právnická osoba]. dohoda o narovnání s dohodou, že ručitelský závazek [jméno FO] se nahrazuje jeho závazkem zaplatit společnosti [právnická osoba] částku 1 500 000 Kč za podmínek stanovených v čl. IV. dohody. Dne 5. 12. 2023 byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalobkyní smlouva o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 4. 2018 na částku 15 000 000 Kč s pevným úrokem ve výši 10 000 000 Kč do 31. 12. 2020 s tím, že zbývá uhradit částku 10 000 000 Kč, připadající na sjednaný pevný úrok a pohledávka je zajištěna ručitelským prohlášením [jméno FO] a žalovaného s konstatováním, že smlouvu není postoupeno jakékoli právo či pohledávka vůči [jméno FO] z ručitelského prohlášení. Uzavření postupní smlouvy bylo oznámeno dlužníku i žalovanému a dne [datum] vyzvala původní žalobkyně žalovaného k úhradě částky 10 000 000 Kč jako dlužného úroku ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum].

3. Soud I. stupně na tomto skutkovém základě s odkazem §§ 1932 odst. 1, 1879,2018 odst. l a 2023 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] jako dlužník projevila vůči společnosti [právnická osoba] vůli plnit provedenými platbami plnit dluh jinak, než nejprve na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, pročež pohledávka na smluvní úrok ke dni uzavření postupní smlouvy (ze dne 5. 12. 2023) neexistovala a žalobkyně není věcně aktivně legitimovaná. S tímto odůvodněním žalobu zamítl a žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že závěr soudu I. stupně odporuje provedeným zjištěním, zejména z výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], i tvrzení samotného žalovaného v jeho vyjádření k žalobě, v němž uvedl, že (v rámci developerského projetku) došlo k uspokojení jistiny úvěru. Toto své tvrzení změnil až po uplynutí koncentrační lhůty podle § 118b o.s.ř. v podání ze dne 20.11.2024 a soud I. stupně neměl k nově uplatněné skutečnosti, že bylo plněno na úroky, přihlédnout. Alokaci při částečném hrazení úvěru řeší čl. III odst. 5 smlouvy o úvěru, ve kterém bylo sjednáno přednostní plnění na jistinu. Závěr soudu I. stupně je mechanickou aplikací § 1932 odst. l o.z. bez přihlédnutí kvůli stran, a i pokud by předmětné platby byly započteny na úroky, zůstala by nesplacená jistina dluhu, neboť postoupena byla celá pohledávka z poskytnutého úvěru, včetně příslušenství. Soudu I. stupně žalobkyně dále vytkla procesní pochybení, spočívající v tom, že přes usnesením ze dne 22.11.2024 ukončené dokazování prováděl na jednání dne [datum] další dokazování v její nepřítomnosti, ač mělo být vyhlášeno pouze rozhodnutí. Dále namítla, že soud I. stupně neprovedl „důkazy, připojené k jejímu podání ze dne [datum]“. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě vyhověl nebo, aby jej zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

5. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) d), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o. s. ř. a odvolání shledal důvodným. Soud I. stupně rozhodl překotně, aniž by řádně zhodnotil učiněná zjištění a závěr, na němž napadené rozhodnutí založil, nemůže obstát. Odvolací soud přisvědčil námitce žalobkyně, že soud I. stupně porušil zásadu koncentrace řízení, stanovenou v § 118b odst. 1 věta druhá o.s.ř., podle níž pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Žalovaný do koncentrace řízení, která nastala podle obsahu spisu po uplynutí koncentrační lhůty 30 dnů, stanovené účastníků k označení rozhodných skutečností a důkazů na jednání dne [datum], nečinil sporným, že dlužníkem bylo v souladu s čl. III úvěrové smlouvy plněno na jistinu, jak sám uvedl ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum]. Opačné tvrzení o tom, že dlužníkem bylo plněno na úroky s předestřením důkazů o tomto plnění, učinil až v podání ze dne [datum] a soud I. stupně k nim neměl podle § 118b odst. l o.s.ř. v rámci skutkového zjištění přihlížet (namísto toho na nich postavil své rozhodnutí). Stranou již zůstává jeho procesní pochybení, spočívající v tom, že důkazy o platbách prováděl dne [datum] v nepřítomnosti zástupce žalobce po uzavření důkazního řízení a poučení účastníků podle § 119a odst. l o.s.ř. na jednání dne 22.11.2024, které bylo odročeno jen za účelem vyhlášení rozsudku.

6. S ohledem na to, že k uvedenému tvrzení žalovaného nemůže být přihlédnuto, je již nepodstatné, že soud I. stupně pominul smluvní ujednání ohledně alokace plnění ve smlouvě o úvěru a shodné zjištění z výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] (že provedené platby byly započítány na jistinu dluhu z úvěru). Žalobkyně konečně případně poukázala na to, že postupní smlouvou ze dne [datum] (a následně postupní smlouvou ze dne [datum] mezi byla původní a stávající žalobkyní) postoupena celá pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] i s příslušenstvím a není rozhodné prohlášení o tom, jakou částku zbývá uhradit. Dohoda o narovnání, uzavřená dne [datum] mezi [právnická osoba], ručitelem [jméno FO], [právnická osoba]., a [právnická osoba]., kterou odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz, se nároků původního věřitele vůči žalovanému z jeho ručitelského závazku podle výslovného znění jejího čl. III odst. 4 netýkala. Poukaz žalovaného na závěry usnesení Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 2879/14 je bezvýznamný, tyto závěry v zásadě pouze reflektují zánik nároku v případě plnění spoludlužníka. Uvedenou dohodou byl však pouze separátně omezen ručitelský závazek [jméno FO], na částku 1 250 000 Kč (jež měla být uhrazena způsobem uvedeným v čl. IV. dohody), což se ručitelského závazku žalovaného mimo jiné k uhrazení smluvního úroku v celkové výši 10 000 000 Kč nijak nedotklo a solidarita ručitelského plnění není v tomto ohledu rozhodná. Odvolací soud proto uzavírá, že ve věci jsou splněny podmínky pro uložení povinnosti k úhradě žalované částky žalovanému coby ručiteli z úvěrové smlouvy ze dne [datum] na základě jeho ručitelského prohlášení z téhož dne ve smyslu § 2021 odst. l o.z., neboť dlužník byl k plnění vyzván původním věřitelem dne [datum] (odst. 10. rozsudku). Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. napadený rozsudek změnil a žalobnímu nároku vyhověl. Zákonný úrok z prodlení z žalované částky náleží žalobkyni podle § 1970 o.z. od uplynutí lhůty, stanovené v předžalobní upomínce původní žalobkyně ze dne [datum] (7 dnů od obdržení výzvy) ve výši, vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

7. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tuto náhradu představuje náhrada soudního poplatku ze žaloby ve výši 200 000 Kč a odměny advokáta, stanovené podle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) z částky 4 000 000 Kč ve výši 24 300 Kč za každý úkon právní služby. V řízení před soudem I. stupně se jedná o odměnu za úkony příprava a převzetí věci, podání žaloby, účast na 4 jednáních soudu, vyjádření ze dne 13. 3. 2024 a ze dne 22. 4. 2024, písemný závěrečný návrh na základě výzvy soudu a poloviční odměnu (12 150 Kč) podle § 11 odst. 2 písm. a ve spojení s § 3 advokátního tarifu za procesní návrh na změnu žalobce s paušální částkou náhrady hotových výdajů za 10 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném do 31. 12. 2024), celkem (v situaci, kdy advokát žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty) 421 700 Kč. Za řízení odvolací má žalobkyně právo na náhradu soudního poplatku z odvolání ve výši 200 000 Kč a odměny advokáta za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 24 300 Kč s paušální částkou náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném od 1. 1. 2025, celkem ve výši 249 500 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.