pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 12 C 149/2018-671

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do zákonných úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] /výrok I./; žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku /výrok II./. Žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky od [datum] do zaplacení, zamítl /výrok III./. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce /výrok IV./.

2. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě podané k soudu dne [datum] s požadavkem na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovaná částka sestávala ze zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouze vedeným trestním stíháním, které u Městského soudu v Praze probíhalo pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) ve výši [částka], zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši [částka] a za ztrátu dobré pověsti ve výši [částka].

3. Žalovaná se učinila nesporným, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Bránila se tvrzením, že žalobce již dostatečně odškodnila poskytnutím peněžitého zadostiučinění ve výši [částka]. Za nezákonné trestní stíhání pak žalobce odškodnila částkou [částka].

4. Usnesením ze dne [datum] soud I. stupně řízení částečně zastavil co do částky [částka] z důvodu zpětvzetí žaloby. Usnesením ze dne [datum] soud I. stupně vyloučil nároky na odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a za poškození dobré pověsti k samostatnému řízení.

5. Částku [částka] přiznal soud I. stupně žalobci s odkazem na § 1, § 3 písm. a), b), c), § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

6. Na základě provedeného dokazování obsahem spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] učinil soud I. stupně zjištění podrobně popsaná v bodě 15. odůvodnění napadeného rozsudku, zejména pak, že usnesením Policie ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 4 trestního zákona spáchaného ve formě spolupachatelství. Jednalo se o usnesení, kterým bylo rozšířeno již v minulosti zahájené trestní stíhání o řadu dalších osob. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] byla k Městskému soudu v Praze podána obžaloba a řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Po vyhlášení rozsudku se žalobce i státní zástupce vzdali práva odvolání a rozsudek nabyl právní moci téhož dne.

7. Dále soud I. stupně vyšel ze shodných tvrzení účastníků, že žalobce uplatnil u žalované předmětný nárok řádně a včas ve výši [částka]; dále uplatnil u žalované i u soudu nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] a za poškození dobré pověsti ve výši [částka]. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění za nepřiměřenou délku řízení dne [datum] ve výši [částka] a dále za nezákonné trestní stíhání ve výši [částka].

8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud I. stupně dovodil, že v posuzovaném řízení, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, čímž byla naplněna skutková podstata ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk. Při stanovení výše odškodnění vyšel ve smyslu sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], Cpjn 206/2010, ze základní částky [částka] za jeden rok trvání řízení, za první dva roky pak z částky poloviční, tedy celkem za 10 let a 5 měsíců trvající řízení z částky [částka]. Základní částku podrobil moderaci ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk a snížil ji o 10 % z důvodu, že se na rozhodování podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy (přičemž odvolací soud pouze v procesních věcech a v přípravném řízení též policie a MSZ) a o 40 % z důvodu extrémně vysoké procesní, skutkové a hmotněprávní složitosti věci a naopak navýšil o 40 % z důvodu vysokého významu pro žalobce. Po ponížení základní částky o 10 % soud dospěl k částce [částka]. Od této částky odečetl žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve výši [částka]. Nárok na úrok z prodlení odůvodnil § 15 odst. 2 OdpŠk a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu, včetně požadovaného příslušenství, zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř.

9. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé (II.) a souvisejícímu nákladovému výroku (IV.) rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Namítala, že žalobci poskytla zadostiučinění korespondující se zákonnými a judikaturními hledisky i konkrétními okolnostmi daného případu. Vyslovila názor, že soud I. stupně správně vypočtenou základní částku nesprávně navýšil o 40 % z důvodu vysokého významu pro žalobce, když v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nezohlednil zjištění, že žalobce se současně domáhá náhrady nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání v totožné věci. Nezohlednil tak kumulaci uplatněných nároků. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná nákladu nákladů řízení.

10. Proti zamítavému výroku o věci samé (III.) rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Poukázal na skutečnost, že stát jednající orgány činnými v trestním řízení má jednat nejenom rychle a hospodárně, ale i s potřebnou odbornou zdatností ve zpracování. Zdůraznil, že státní zástupce pochybil, neboť si musel být vědom toho, že podává obžalobu na základě důkazů, ze kterých nevyplývá, že se stal skutek, pro který byl žalobce stíhán. Soud I. stupně nepřičetl k tíži žalované, že o opravném prostředku podaném [datum] rozhodl až dne [datum]. Dovodil, že s ohledem na tyto skutečnosti měl soud považovat trestní stíhání za nepřiměřeně dlouho vedené ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Poukázal na to, že v identické věci přiznal Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 14 Co 178/2021 jinému obžalovanému vyšší částku, a to [částka], když základní částku stanovil [částka] / [částka] za rok/, tuto snížil o 40 % z důvodu složitosti věci a navýšil o 20 % z důvodu postupu orgánů činných v trestním řízení a o 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce (žalobce byl zproštěn obžaloby již u soudu I. stupně, přičemž státní zástupce se vzdal práva odvolání. Na výsledek musel čekat přes 10 let). Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok III. rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že se žalobci přiznává i dalších [částka] s 9% úrokem z této částky od [datum] do zaplacení a dále náhrada nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v rozsahu odvoláním napadeném, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo; zabýval se odvolacími důvody uvedenými v § 205 odst. 2 o. s. ř., zejména odvolacími důvody uplatněnými v odvolání oběma účastníky řízení a shledal částečně důvodným pouze odvolání žalované.

12. Mezi účastníky není sporu o tom, že v posuzovaném řízení byla porušena povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobci tak vzniklo ve smyslu § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk proti žalované právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Spornou zůstala částka přiměřeného zadostiučinění.

13. Posuzované řízení bylo proti žalobci vedeno od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn. Délka posuzovaného řízení tak činila 10 let, 5 měsíců a 17 dnů. Soud I. stupně učinil správné skutkové zjištění, že se jednalo po skutkové i právní stránce o věc extrémně složitou, neboť se jednalo o trestní stíhání v oblasti rozsáhlé hospodářské kriminality, což se obvykle vyznačuje vyšší sofistikovaností a tudíž složitostí. Nadto trestní stíhání bylo vedeno proti velkému množství obviněných (v určité fázi přesahující 50 osob); bylo slyšeno mnoho svědků; v průběhu řízení došlo ke změně právní kvalifikace a bylo ustanoveno několik znalců v různých oblastech, kteří byli též slyšeni; probíhal výslech obviněných; bylo potřeba se vypořádat s pořízenými odposlechy. K důkazu bylo rovněž prováděno velké množství listin (smluv, faktur a dalších listin). Po stránce procesní byla věc rovněž velmi složitá, neboť v průběhu posuzovaného řízení bylo vydáno velké množství rozhodnutí a byla činěna řada jiných úkonů. Proběhla celá řada neveřejných zasedání soudů a konalo se několik hlavních líčení, k nimž museli být obvinění, ale i svědci či znalci předvoláváni; řízení bylo zastaveno proti některým z obviněných a věc byla ve vztahu k několika obviněným vyloučena do samostatného řízení; byly vyžadovány zprávy o obviněných z místa jejich bydliště a dále součinnost od finančního úřadu a dalších třetích subjektů, včetně dožádání; orgány činné v trestním řízení se musely vypořádat s několika návrhy na zastavení trestního stíhání, a to i po podání obžaloby. Jeden z obviněných podával opakované návrhy na zrušení záruky a žádal o její vrácení, proběhlo mnoho výslechů; ve vztahu k jednomu z obviněných byl vydán evropský zatýkací rozkaz a ve vztahu k několika dalším obviněným příkazy k zatčení a následně příkazy k propuštění ze zatčení. Bylo rozhodováno o svědečném a znalečném; policie žádala o povolení odposlechů; obvinění podávali velké množství různých stížností či návrhů, o nichž muselo být rozhodováno; rovněž bylo rozhodováno o návrhu na předání jednoho z obviněných do zahraničí; opakovaně bylo rozhodováno o ustanovení obhájce některým z obviněných (z důvodu nutné obhajoby) a bylo rozhodováno o zálohách na odměnu obhájců, ve vztahu k jednomu z obviněných bylo vedeno řízení jako proti uprchlému. Vzhledem ke složitosti řízení, tedy okolnosti, kterou nelze přičítat k tíži státu, nelze označit délku posuzovaného řízení za extrémní. Odvolací soud považuje za přiměřenou daným okolnostem případu základní částku odškodnění ve výši [částka] za jeden rok trvání řízení, a to s modifikací za první dva roky řízení vždy po [částka].

14. Základní částka peněžitého zadostiučinění tak při 10 letech a 5 měsících a 17 dnech trvání posuzovaného řízení činí [částka] (9 x [částka] + 5 x [částka] + 17 x [částka]). Tuto částku odvolací soud dále modifikoval shodně se soudem I. stupně ve vztahu ke kritériu skutkové, právní a procesní složitosti věci (- 40 %). Na rozdíl od soudu I. stupně však nepovažuje za správné další snížení základní částky o 10 % z důvodu, že se na rozhodování podílely soudu dvou stupňů soudní soustavy, neboť tato skutečnost byla již promítnuta do závěru o procesní složitosti věci.

15. Za správné nepovažuje odvolací soud ani zvýšení základní částky z důvodu vysokého významu pro žalobce (+ 40 %). V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2800/2009 Nejvyšší soud dovodil, že„ zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně; v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje“. Žalovaná v odvolání správně namítá, že v souvislosti s typově zvýšeným významem je třeba dbát na to, aby zadostiučinění za tutéž újmu nebylo poskytováno duplicitně. To platí zejména u trestního stíhání, které je typově řízením se zvýšeným významem. Pokud se však vedle přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení domáhá poškozený i odškodnění za samotné trestní stíhání (nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání), jak je tomu i v daném případě, dovozuje judikatura, že není důvod navyšovat odškodnění za nepřiměřenou délku řízení o jeho typově vyšší význam, jakkoliv jinak nelze pominout, že v případě každého z těchto samostatných nároků plynutí času zvyšuje míru pociťované újmy odlišného charakteru. K tomu lze odkázat například na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, v němž činí tento soud následující závěr:„ Domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků“. V rámci žalobních tvrzení pak žalobce konkrétně žádné individuální následky vzniklé v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního stíhání neuvedl. Výši nároku konstruoval tak, že vycházel ze základní částky [částka] za rok řízení, resp. za první dva roky v poloviční výši, přičemž základní částku nemoderoval. Samotné zjištění, že„ žalobce byl zproštěn obžaloby již u soudu I. stupně, přičemž i státní zástupce se vzdal práva odvolání, avšak žalobce na uvedený výsledek musel čekat přes 10 let“ odvolací soud (na rozdíl od soudu I. stupně) podkladem pro závěr o zvýšeném významu řízení pro žalobce neshledává.

16. Žalobcem namítaný průtah v posuzovaném řízení označuje odvolací soud za ojedinělý, nemající výrazný vliv na celkovou délku řízení, a ve shodě se soudem I. stupně ho neshledává za důvod pro moderaci základní částky. Odvolací soud si je vědom odklonu od závěru vysloveného v obdobné věci v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 178/2021, ve kterém tento soud shledal důvod pro navýšení základní částky o 20 % právě namítaný průtah. Vědom si § 13 občanského zákoníku (podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky), poukazuje odvolací soud na další rozhodnutí Městského soudu v Praze o shodném nároku dalších spoluobžalovaným v posuzovaném řízení, kdy Městský soud v Praze naopak k moderaci z namítaného důvodu nepřistoupil (srov. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Co 208/2021-122, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 72 Co 246/2019-91, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 236/21-130). Názor vyslovený Městským soudem v Praze v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 Co 178/2021-723 (se kterým se senátu 19 Co neztotožňuje) je tak nutno označit za ojedinělý.

17. Po úpravě shora vymezené základní částky ponížením o 40 % dospěl odvolací soud k částce [částka], která je (se zřetelem k dalším žalobou uplatněným a částečně žalovanou odškodněným nárokům žalobce) dle jeho názoru újmě žalobci způsobené nepřiměřeně dlouze vedeným trestním řízením přiměřená. Odvolací soud zohlednil, že žalobci se v rámci předběžného projednání nároku již dostalo částky [částka], z čehož plyne, že žaloba, kterou se po částečném zpětvzetí domáhá náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouze vedené řízení, je důvodná jen co do částky [částka] (tj. [částka] – [částka]). Ve vztahu k rozhodnutí o nároku na úrok z prodlení z přiznané částky (proti kterému žádný z účastníků řízení odvoláním ani nebrojil) lze pro stručnost odkázat na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, se kterým se odvolací soud plně ztotožňuje.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (II.) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím zamítl, jinak ho podle § 219 o. s. ř. v tomto výroku a v zamítavém výroku (III.) coby věcně správný potvrdil.

19. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Žalobce má podle závěru nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1310/09 právo na náhradu nákladů řízení, neboť byl v základu svého nároku úspěšný. Odůvodněné náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady zastoupení v celkové výši [částka] Tyto čítají odměnu advokáta dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) za 6 úkonů právní služby po [částka] dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, 2 x účast na jednání soudu I. stupně, odvolání, účast u odvolacího soudu), 6 x paušální náhradu hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ke každému z uvedených úkonů. Náklady řízení žalobce tak celkem činí částku [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. Ve vyhlášeném znění nákladového výroku II. rozsudku odvolacího soudu byla zjištěna při zpracování písemného vyhotovení zjevná chyba, neboť náklady řízení žalované činí celkem částku [částka], nikoli částku [částka]. Oprava této zjevné nesprávnosti byla učiněna přímo v písemném vyhotovení rozsudku, který nechť je v uvedené části brán taktéž jako opravné usnesení dle § 164 ve spojení s § 211 o. s. ř. s tím, že dovolání proti němu není přípustné / § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

20. Právní moc výroku (I.) rozsudku soudu I. stupně nebyla odvoláním dotčena.