pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 33/2020 – 203,

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem pod výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení a pod výrokem II. uložil žalobci zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Rozhodl tak v řízení o nároku na zaplacení částky [částka] představující dosud nevyplacenou částku z výhry s tím, že žalobce uvedl, že vyhrál v živé hře ruleta celkem částku [částka], a to v průběhu tří samostatných her (dne [datum] vyhrál [částka], dne [datum] vyhrál [částka] a dne [datum] vyhrál [částka]). Žalovaná žalobci vyplatila pouze část výhry, a to dne [datum] v hotovosti [částka], dne [datum] bezhotovostním převodem [částka], dne [datum] bezhotovostním převodem [částka] a dne [datum] bezhotovostním převodem [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že výhra měla být dle zákona vyplacena do 60ti dnů od data výhry, nicméně žalobce žádal předčasné vyplacení výhry, a proto na jeho popud byla dne [datum] účastníky uzavřena písemná dohoda nazvaná Dohoda o uznání dluhu a podmínkách jeho splacení (dále jen„ Dohoda“), podle níž měla žalovaná žalobci vyplatit pouze částku [částka] a částka [částka] byla vypořádána jako sleva za předčasné vyplacení.

4. Žalobce v replice uvedl, že Dohoda nesplňuje náležitosti dohody o narovnání s tím, že mezi žalobcem a žalovanou neexistovala v době uzavření dohody sporná práva. Navíc poslední splátka dle této dohody by byla žalovanou uhrazena až po lhůtě 60ti dnů, tj. dohoda by tak postrádala smysl. Doplnil, že v době uzavření dohody byl pod nátlakem ze strany zaměstnanců žalované.

5. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalobce vyhrál v živé hře Ruleta celkem [částka], a to ve třech samostatných hrách, přičemž dne [datum] vyhrál částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka]. K Dohodě učinil soud I. stupně následující zjištění. Dne [datum] žalobce v rozhovoru se panem [příjmení] v provozovně žalované zmínil možnost snížení výhry v případě předčasného vyplacení. Dne [datum] došlo k uzavření Dohody, ve které v úvodním ustanovení učinili účastníci nesporným, že žalované vznikl vůči žalobci dluh z výher v částce [částka], přičemž na tento dluh bylo plněno částkou [částka] a ke dni podpisu dohody činí dluh [částka]. Dále Dohoda obsahovala údaj, že dluh bude uhrazen ve třech splátkách, a to dne [datum] splátka ve výši [částka], dne [datum] splátka ve výši [částka] a dne [datum] splátka ve výši [částka]. Žalobci byla vyplacena v den uzavření Dohody částka [částka] v hotovosti a splátky dle Dohody byly hrazeny ve stanovených termínech na účet žalobce. Dále zjistil, že Celní úřad pro hlavní město Prahu vydal dne [datum] rozhodnutí, kterým uznal žalovanou vinnou ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. l) zákona o hazardních hrách, a to nedodržením povinnosti uvedené v § 10 odst. 5 zákona o hazardních hrách, neboť nevyplatila žalobci část výhry ve výši [částka]. Za tento přestupek byla žalované uložena pokuta ve výši [částka].

6. Soud I. stupně se zabýval především výkladem Dohody s tím, že po právní stránce vycházel z ust. § 553 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ust. § 555 odst. 1 o. z. a § 556 odst. 2 o. z. ve vztahu k výkladu právního jednání, včetně navazující judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 ze dne 25. 4. 2017 Dohodu hodnotil jako dohodu o narovnání dle ust. § 1903 o. z. obsahující oboustranné ústupky. Na jedné straně prominutí dluhu (ust. § 1995 o. z.) a na druhé straně uznání dluhu (ust. § 2053 o. z.).

7. Soud I. stupně uvedl, že ani jeden z účastníků Dohody neměl právní vzdělání a obsah Dohody tedy vykládal především se zřetelem k úmyslu stran při uzavření Dohody. Dovodil, že Dohoda měla sloužit k odstranění spornosti a pochybnosti vzájemných práv a povinností, když otázka toho, co je sporné, je otázkou výlučně mezi stranami. Dohoda měla nahradit původní závazek a zahrnovala uznání dluhu v částce [částka], který bude plněn ve třech splátkách a dále slevu z výhry ve výši [částka], když účastníci Dohody v ní učinili nesporným, že bylo plněno v částce [částka], přičemž na základě nesporných tvrzení a dokazování bylo zjištěno, že částka [částka] byla vyplacena v hotovosti v den uzavření Dohody a dále z kontextu vyplývá, že ve zbývající částce [částka] byl dluh ve smyslu ust. § 1995 odst. 2 o. z. věřitelem konkludentně prominut. Soud I. stupně uvedl, že prominutí dluhu dovodil z jednání žalobce, který nabídl žalované slevu výměnou za to, že k vyplacení výhry dojde v dřívějším termínu než v zákonné lhůtě a dále soud I. stupně uzavřel, že za předpokladu, že by Dohoda v sobě nezahrnovala prominutí dluhu, postrádala by svůj význam, neboť žalobce měl potvrzení o výhrách, na základě kterých by mu byla výhra vyplacena v plné výši.

8. Soud I. stupně se vypořádal s námitkou žalobce, podle níž obsah Dohody, coby dohody o narovnání, není dostatečně určitý, pokud z dohody nevyplývá, co je mezi účastníky dohody sporné a pochybné s tím, že dohoda je určitá a je z ní patrná vůle stran. Dále se vypořádal s námitkou nedostatečného veřejnoprávního oprávnění žalované učinit slevu z výhry, za což jí byla udělena pokuta Celním úřadem pro hlavní město Prahu pro přestupek podle ust. § 132 odst. 1 písm. l) /správně § 123 odst. 1 písm. l) / zákona o hazardních hrách. Soud I. stupně v této souvislosti odkázal na ust. § 1 odst. 1 o.z., podle kterého soukromé právo je uplatňováno nezávisle na právu veřejném a posuzovaný vztah mezi žalobcem a žalovanou je soukromoprávním vztahem. Závěrem soud I. stupně uvedl, že žalobce Dohodu podepsal dobrovolně, nepřipomínkoval ji a nebylo ani prokázáno, že by Dohodu uzavřel v tísni, když v tomto ohledu žalobce i přes poučení soudu I. stupně neunesl důkazní břemeno.

9. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Tvořeny jsou odměnou právního zástupce za 10 úkonů právní služby podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky [číslo] o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarifu“) a jednoho úkonu právní služby podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu při tarifní hodnotě [částka] podle ust. 7 bod 6 advokátního tarifu, dále náhradou za 11 paušálních náhrad hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou DPH. Celkem soud I. stupně dospěl k částce [částka], kterou je povinen zaplatit v řízení neúspěšný žalobce žalované k rukám jejího právního zástupce v obecné pariční lhůtě.

10. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkl nesprávné hodnocení obsahu Dohody, neboť tato neobsahuje náležitosti kvitance stanovené v ust. § 1949 odst. 1 věta druhá o. z. (místo, čas, kde a kdy měl být dluh splněn). Tyto požadavky musí být splněny, aby kvitance mohla mít za následek prominutí dluhu ve smyslu ust. § 1995 odst. 2 o. z. Dále uvedl, že žalobce je spotřebitelem, tj. má slabší postavení oproti žalované, která je podnikatelem a profesionálem v oboru hazardních her. Žalovaná si tedy byla i dobře vědoma zákonné regulace hazardu, která nepřipouští prominutí výhry a soud I. stupně tuto skutečnost dostatečně nezohlednil. Odvolatel dále odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 58/04 ze dne [datum], podle něhož porušením veřejnoprávní povinnosti nelze získat prospěch v rovině soukromoprávní. V nyní posuzovaném případě žalovaná porušila veřejnoprávní povinnost a získala prospěch fakticky ušetřených 4 miliónů korun. Soud I. stupně učinil nedostatečné skutkové závěry právě z rozhodnutí dozorových orgánů. Tvrdil, že rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu bylo přezkoumáno odvolacím orgánem (Generálním ředitelstvím cel), který potvrdil závěr, že se žalovaná nevyplacením celé výhry ve lhůtě 60ti dnů dopustila protiprávního jednání. K tomu doplnil, že z rozhodnutí celního úřadu vyplývá, že v rámci řízení o přestupku neměl správní orgán za prokázané, že došlo k uplatnění„ slevy“ za rychlé vyplacení výher. Dle odvolatele byla Dohoda pro spotřebitele nevýhodná, v rozporu s platnou právní úpravou a neměla být tedy shledána soudem I. stupně jako platná. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil, žalobě vyhověl a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku coby věcně správného. Vyvracela názor žalobce o absenci zákonných předpokladů Dohody. Tvrzení o slabším postavení žalobce coby spotřebitele odmítla s poukazem na jeho neurčitost a irelevantnost. K námitce porušení veřejnoprávní povinnosti ze strany žalované vyslovila názor, že soud I. stupně postupoval správně, pokud jasně vyčlenil aplikaci soukromého práva z vlivu práva veřejného. Poukázala přitom na předmět sporu, kterým je posouzení platnosti Dohody, do které vstoupili účastníci řízení dobrovolně, aby upravili své soukromoprávní vztahy. Na tom nic nemění ani žalobcem předložené rozhodnutí Ústavního soudu, které vychází z odlišného skutkového stavu.

12. Odvolací soud přezkoumal dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dokazování doplnil a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Soud I. stupně postupoval v souladu s procesními předpisy, řádně provedl důkazy navržené účastníky k prokázání jejich tvrzení a z provedených důkazů vyvodil logické závěry odpovídající zásadám uvedených v § 132 o. s. ř. Správně zjištěný skutkový stav pečlivě a po právní stránce správně právně posoudil, přičemž se správně vypořádal i se všemi odvolacími námitkami. Pro stručnost je tak možno odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se odvolací soud plně ztotožňuje. Na tomto závěru nemohou nic změnit ani odvolací námitky žalobce.

K porušení veřejnoprávní povinnosti

14. Podle § 135 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

15. Z výroku rozhodnutí Generálního ředitelství cel [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] odvolací soud zjistil, že Generální ředitelství cel rozhodlo o jakožto odvolací orgán o odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že„ se napadené rozhodnutí mění tak, že se ve výrokové části na str. 2 zcela vypouští text„ viz podrobná tabulka níže“ včetně uvedené tabulky a text„ částku výhry ve výši [částka] vyhranou v provozovně“ se nahrazuje textem„ část výhry ve výši [částka] z celkové výhry ve výši [částka], kdy byla uhrazena toliko část výhry ve výši [částka] a [částka] v hotovosti a část výhry ve výši [částka], [částka] a [částka] bezhotovostním převodem. Ve zbytku se napadené rozhodnutí podle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu potvrzuje“.

16. Z citovaného § 135 o. s. ř. vyplývá vázanost výrokem rozhodnutí Celních orgánů o tom, že žalovaná spáchala přestupek podle § 123 odst. 1 písm. l) zákona o hazardních hrách a nikoli již jeho odůvodněním. Argumentace odvolatele odůvodněním rozhodnutí Generálního ředitelství cel [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], je tedy právně bezvýznamná.

17. Soud I. stupně správně vyčlenil aplikaci soukromého práva z vlivu práva veřejného.

18. Podle § 1 odst. 1 o. z. Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

19. Podle § 1 odst. 2 o. z. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

20. Ze znění § 1 o. z. vyplývá, že při hodnocení důsledků porušení veřejnoprávních ustanovení ze své podstaty kogentních, se nelze nevyhnout hlediskům § 1 odst. 2 o. z. (tedy odhlédnout od zásady, že co zákon výslovně nezakazuje, to si mohou osoby ujednat odchylně od zákona). Naopak, z porušení ustanovení správního práva plyne soukromoprávní neplatnost obtížněji než v případě porušení kogentního ustanovení soukromého práva. Takové ujednání (které zákon výslovně nezakazuje) Dohodou účastníci učinili, přesto, že se žalovaná Dohodou odchýlila od § 10 odst. 5 z. [číslo] o hazardních hrách, které jí ukládá povinnost vyplatit výhru ve lhůtě stanovené herním plánem, nejpozději však do 60 dnů ode dne uplatnění nároku na výhru sázejícím. Přestupek, kterého se žalovaná podle rozhodnutí Celního úřadu dopustila, je tedy pouze důsledkem Dohody, kterou inicioval žalobce. Ujednáním práv a povinností odchylně od § 10 odst. 5 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, se účastníci nedopustili žádného jednání vyjmenovaného v ust. § 1 odst. 2 o. z., coby jednání zakázaného. Dohodu uzavřeli dobrovolně, aby upravili své soukromoprávní vztahy. Odkaz odvolatele na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 58/04 ze dne [datum] je zcela nepřípadný, neboť vychází z jiného skutkového stavu. [jméno] šlo o povinnost k vyplacení výhry v případě provozování nepovoleného automatu. Odvolací soud odkazuje na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 1709/2007, podle kterého nelze bezdůvodně rozšiřovat důsledky porušení veřejnoprávního ustanovení i do soukromoprávní oblasti.

K ochraně spotřebitele

21. Za důvodnou nepovažuje odvolací soud ani argumentaci odvolatele jeho slabším postavením coby spotřebitele. Žalobce v řízení před soudem I. stupně žádná konkrétní tvrzení ohledně porušení ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem neuplatnil a ze skutkových zjištění soudu I. stupně zjevná nevýhodnost Dohody pro žalobce neplyne. Jak už bylo shora uvedeno, odvolací soud Dohodu neshledává ani rozpornou s platnou právní úpravou.

K absenci náležitostí kvitance

22. Z logiky věci vyplývá, že při aplikaci ustanovení § 1995 odst. 2 o. z., t. j. vydání kvitance v rámci prominutí dluhu, nelze dodržet náležitosti předepsané v ustanovení § 1949 odst. 1 o. z., tedy vyznačit místo a čas, kdy a kde byl dluh splněn.

23. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném meritorním výroku i v akcesorickém nákladovém výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

24. O nákladech řízení odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady plně úspěšné žalované tvoří náklady zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu – po [částka], 2 x režijní paušál po [částka] (§ 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. d), g), § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka]. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.