o určení výživného na zletilou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 387/2019-201,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zvýšil výživné a uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné ve výši [částka] měsíčně vždy do 10. dne v měsíci předem, a to s účinností od [datum] (výrok I.), požadavek na zvýšení výživného od [datum] v částce [částka] zamítl (výrok II.), určil dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovanému soud proti žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Takto rozhodl v řízení zahájeném dne [datum], ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému, svému otci, platit jí výživné ve výši [částka], a to s účinností od [datum], tedy od data nástupu na gymnázium PORG. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil s tím, že předchozí gymnázium poskytovalo žalobkyni kvalitní vzdělání a změna školy by mu neměla jít k tíži.

3. Soud I. stupně učinil skutková zjištění k poměrům účastníků.

4. Bylo prokázáno, že žalobkyně je dcerou žalovaného, vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni byla naposledy stanovena v roce 2018 s účinností od [datum] na částku [částka] (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 19 Nc 14025/2017-214, 19 P a Nc 305/2017), žalovaný má další vyživovací povinnost k [jméno] [příjmení], [datum narození], ve výši [částka] měsíčně.

5. Soud I. stupně prokázal studium žalobkyně, tedy že žalobkyně studovala na Rakouském gymnáziu v [obec] (začátek studia školní rok 2014 [číslo]). Po skončení IV. ročníku [příjmení] gymnázia (školní rok 2017 2018) přestoupila na gymnázium PORG [obec], a to z důvodu lepší přípravy na studium v zahraničí, na které nastoupila v září 2020 (Kings [příjmení] [příjmení] – bakalářské studium se specializací na historii, mezinárodní vztahy).

6. Na školách v ČR bylo hrazeno školné, v případě [příjmení] gymnázia v [obec] ve výši od [částka] do [částka], v případě PORG u studentů studující přípravu na mezinárodní maturitu (IB) [částka]. Na britské škole školné hradí z půjčky od britské vlády (cca [částka] na 30 let).

7. K poměrům žalovaného měl soud za prokázaný jeho příjem ze zaměstnaneckého poměru na pozici šéfkuchaře, tj. v roce 2018 cca [částka], v roce 2019 cca [částka], v roce 2020 cca [částka], v roce 2021 cca [částka] (zjištění vychází z aritmetického průměru mzdy zjištěné z výplatních pásek) a dále jeho výdaje na bydlení v SRN ve výši [částka] + měsíční služby [částka] + roční vyúčtován služeb [částka].

8. K poměrům matky žalobkyně soud I. stupně zjistil, že od [datum] do [datum] byla nezaměstnaná, přičemž podpora v nezaměstnanosti činila [částka]. V předcházejícím období měla příjem ze zaměstnaneckého poměru a pobírala mzdu v roce 2018 cca [částka], v roce 2019 cca [částka], v roce 2020 cca [částka]. Nyní od [datum] pobírá mzdu v rozmezí [částka] až [částka] (zjištění vychází z aritmetického průměru mzdy zjištěné soudem I. stupně z výplatních pásek). Dále matka tvrdila existenci úspor a příjmu z pronájmu.

9. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle ust. § 910, § 911, § 915 a § 922 odst. 1 o.z. s tím, že pro nově prokázanou změnu okolností je možná změna rozhodnutí o výživném, a to zpětně k [datum].

10. Soud I. stupně tak rozhodl o vyživovací povinnosti žalovaného s ohledem na zjištění, že se žalobkyně nadále soustavně připravuje na budoucí povolání a má náklady nejen na obživu, ale i na studium v zahraničí. Současně zohlednil další vyživovací povinnost žalovaného ve výši [částka] a jeho příjmy a výdaje. Odůvodněným shledal zvýšení výživného o [částka] měsíčně, ve zbývajícím rozsahu návrh žalobkyně zamítl a vypočetl dluh na výživném za období od [datum] do [datum].

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 150 o.s.ř. s odůvodněním, že žalobkyně sice nebyla v převážné části žaloby úspěšná, ale jde o osobu nevýdělečně činnou, která nemohla příjem žalovaného znát, tudíž by jí neměla jít náhrada nákladů řízení k tíži.

12. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání.

13. V odvolání uvedl, že věc byla nesprávně právně posouzena. Dále zdůraznil, že je zaměstnaný jako šéfkuchař v hotelu, v důsledku pandemie onemocnění covid 19 jeho příjmy poklesly, proto také za období pandemie, kdy v SRN pobíral mzdu na základě tzv. kurzarbeitu, nemělo být ve vztahu k tomuto období zvýšeno výživné. Dále uvedl, že soud I. stupně nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zdůraznil, že žalobkyně byla zastoupena advokátkou, tedy ač je osobou nevýdělečně činnou, hradila služby advokáta. Navíc spor byl dle odvolatele od počátku zbytečný, neboť stojí na vadné tezi, že rodič je povinen hradit životní náklady dítěte, které se o své vlastní vůli rozhodne žít nad poměry rodiče. Žalovaný byl vtažen do sporu a nyní je penalizován za to, že se bránil šikanóznímu návrhu žalobkyně, rovněž z preventivního hlediska není přístup soudu I. stupně v pořádku. Závěrem navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil a návrh žalobkyně zcela zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.

14. K odvolání žalovaného se vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že rostoucí náklady jsou odůvodněny jednak zvýšenými potřebami žalobkyně v souvislosti s dospíváním a také inflací (až 6 % meziročně). Dále uvedla, že zvýšené výdaje na studium v zahraničí hradí ze stipendia od nadace [příjmení] [jméno], tedy by návrh na zvýšení výživného podávala i v případě, že by studovala v ČR. Ohradila se proti tvrzení, že si žije nad poměry rodičů s tím, že studium v zahraničí je výsledkem její tvrdé práce a náklady, jak bylo uvedeno, jsou hrazeny ze stipendia a také z půjčky od britské vlády, kterou bude hradit po skončení studia, tudíž se výdajů rodičů nikterak nedotýká. Doplnila, že žalovaný se nepodílí finančně na žádných jejich životních událostech (narozeniny, Vánoce), nezná její každodenní potřeby, nepodílí se na její výchově ani na výchově její sestry, tedy druhé dcery žalovaného. Uvedla, že veškerou péči o dcery žalovaného zajišťuje matka žalobkyně, otec se podílí pouze finančně, neuskutečňuje se ani základní kontakt s žalobkyní. Žalovaný ji vždy ve studiu podporoval, jeho negativní postoj k jejímu dalšímu vzdělání je zřejmě spíše důsledkem partnerské krize mezi ním a matkou. Doplnila, že soud I. stupně nedostatečně zjišťoval příjem žalovaného, pokud se spokojil s výplatními páskami, neboť v oboru, ve kterém žalovaný pracuje, je složkou příjmu i spropitné, odměny apod. Soud I. stupně převzal také bez dostatečného dokazování výdaje žalovaného (nebyla doložena nájemní smlouva), nekriticky akceptoval, že žalovaný nemá osobní vůz, ačkoliv pravidelně dojíždí do Německa. Uvedla, že otec převedl vlastnictví vozu na své rodiče.

15. K náhradě nákladů řízení uvedla, že právní zastoupení vyhledala z důvodu nedostatečného právního vzdělání a omezené schopnosti orientovat se v postupech soudu. Zdůraznila, že žalovaný byl první, který vyhledal ve sporu pomoc advokáta a žalobkyně na to tímto reagovala, aby nedošlo v řízení k poškození jejich práv. [ulice] advokáta vyhledala také z praktického důvodu, neboť studuje v zahraničí a nemůže se vždy aktivně řízení účastnit. Uvedla, že měla snahu hrazení výživného řešit mimosoudně, nicméně neúspěšná mimosoudní domluva vyústila v podání žaloby a rovněž k podání exekučních návrhů, a tím byly i vynuceny náklady řízení. Podotkla, že žalovaný raději hradí náklady právního zástupce, než výživné na dceru, proto také nesouhlasila s tím, že je nad jeho finanční možnosti hradit výživné, pokud je v jeho možnostech platit právního zástupce.

16. S rozhodnutím soudu I. stupně souhlasila, ač navýšení vnímá jako zcela minimální, nicméně soudní spor si již nadále nemohla dovolit, navrhla proto také potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a 212a o.s.ř. a aniž by nařizoval s odkazem na ust. § 214 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a § 214 odst. 3 o.s.ř. jednání, dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

18. V prvé řádě odvolací soud uvádí, že odvolání může podat jen ten, komu nebylo takovým rozhodnutím plně vyhověno, popř. komu byla způsobena jiná újma, kterou žádá odstranit právě zrušením nebo změnou rozhodnutí a navrhuje tedy vydání pro něj příznivějšího rozhodnutí. Z tohoto pohledu je odvolání žalovaného směřující do výroku II., kterým byl návrh žalobkyně zamítnut do částky [částka] subjektivně nepřípustné, proto bylo podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnuto, neboť žalovaný není podle výsledku řízení osobou oprávněnou k podání odvolání do výroku II.

19. Odvolací soud dále uvádí, že soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí, proto odvolací soud z jeho skutkových zjištění vycházel.

20. K právnímu posouzení věci odvolací soud uvádí, že soud I. stupně správně postupoval podle ust. § 910 a násl. o.z., námitka odvolatele v tomto směru neobstojí.

21. Podle ust. § 910 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

22. Podle ust. § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

23. Podle ust. § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Majetkové poměry povinného rodiče je nutné posuzovat vždy komplexně, přihlíží se tedy nejen k fakticky dosahovaným příjmům, ale i celkové sumě movitého a nemovitého majetku, ke způsobu života (blíže nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 244/2003 ze dne [datum]).

24. Podle ust. § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

25. Podle ust. § 921 o.z. se plní výživné v pravidelných dávkách a je splatné vždy za měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

26. Podle ust. § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

27. Podle ust. § 163 věty první o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, kterou jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek.

28. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně, že je možné zvýšení výživného, a to s ohledem na změnu poměrů nastalou oproti poměrům zjištěných v rozhodnutí - rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 19 Nc 14025/2017-214, 19 P a Nc 305/2017, kterým bylo stanoveno výživné pro žalobkyni na částku [částka]. Soud I. stupně proto správně rozhodl pro nově prokázanou změnu okolností zpětně k [datum] s tím, že změna je založena na růstu odůvodněných potřeb žalobkyně, konkrétně k okamžiku jejího nástupu na gymnázium PORG - do studia ukončeným mezinárodní maturitou (IB), což je studium, které znamená jednoznačně vyšší náklady především dané náročností školy, ale i obecně dané růstem odůvodněných potřeb žalobkyně odpovídajícím studentu daného věku.

29. Odvolací soud uvádí, že byla v řízení před soudem I. stupně rovněž prokázána jak existence a trvání vyživovací povinnosti, tak skutečnosti vedoucí k závěru o nové výši výživného.

30. Soud I. stupně správně dovodil, že žalovaný má k žalobkyni vyživovací povinnost, neboť žalobkyně je dcerou žalovaného a není schopna se z důvodu přípravy na budoucí povolání (tj. soustavného řádného studia) sama živit. Soud tak v souladu s východisky uvedenými v judikatuře (viz Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp.zn. II. ÚS 2121/14) zjistil, že studium žalobkyně je řádné, nikoliv neúčelné, současně lze učinit závěr, že žalobkyně se vzdělává soustavně, s výborným prospěchem, je dlouhodobě zaměřena na studium cizích jazyků, což vyústilo mimo jiné i ve studium v zahraničí. Rovněž je zřejmé, že dlouhodobým standardem je v případě žalobkyně i studium na soukromé škole poskytující kvalitní vzdělání.

31. Při určení výše výživného soud vychází z odůvodněných potřeb žalobkyně na jedné straně a z možností a majetkových poměrů žalovaného na druhé straně s přihlédnutím ke skutečnosti, že na výživu žalobkyně je povinna přispívat rovněž matka žalobkyně.

32. K výši výživného odvolací soud uvádí, že v původním rozhodnutí o výživném, podle něhož byl žalovaný (otec) povinen hradit žalobkyni výživné měsíčně ve výši [částka], soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně (tehdy nezletilá [jméno]) navštěvovala soukromé [příjmení] gymnázium se školným cca [částka] ročně a čistý měsíční příjem matky činil [částka] s tím, že matka má navíc úspory ve výši až [částka] a dále vycházel z čistého měsíčního příjmu žalovaného (tj. otce) ve výši cca [částka] s tím, že otec je zatížen dluhy z předchozího neúspěšného podnikání.

33. Ohledně poměrů rodičů, tedy žalovaného a matky žalobkyně, došlo k jejich změně pouze na straně otce, kdy byl zjištěn mírný pokles příjmů, na straně matky změna nebyla soudem zjištěna, nadále platí, že matka má oproti otci nižší příjem ([částka] – [částka]) a náklady rodiny financuje z úspor, dále neměnná zůstala i okolnost, že matka o žalobkyni pečuju, ačkoliv vzhledem k věku žalobkyně již nelze dospět k závěru, že by osobní péčí saturovala ve velké míře vyživovací povinnost. Na závěru o výši výživného nic nemohou nadále změnit ani případná zjištění o tom, že žalovaný má dluhy z předchozí podnikatelské činnosti, neboť výživné na dítě je přednostní pohledávka.

34. Lze přisvědčit odvolateli, že pracuje v odvětví, které bylo ekonomicky postiženo pandemií onemocnění covid 19, nicméně vychází-li soud z prokázaného příjmu učiněného aritmetickým průměrem mzdy zjištěné z výplatních pásek (žalovaný měl čistý měsíční příjem v roce 2018 cca [částka], v roce 2019 cca [částka], v roce 2020 cca [částka], v roce 2021 cca [částka]), pak lze učinit závěr, že příjem žalovaného v letech 2018 2019 se nezměnil. V tomto období se však zvýšily odůvodněné potřeby žalobkyně spojené především se změnou vzdělávací instituce zaměřené na získání mezinárodní maturity. Pokud v následujících letech (v roce 2020 a 2021) příjem žalovaného mírně klesl, pak oproti tomu v tomto období ještě výrazněji rostly odůvodněné potřeby žalobkyně, neboť ta již nastoupila na vysokou školu. Z tohoto pohledu nelze uvažovat o snížení vyživovací povinnosti z důvodu poklesu příjmu žalovaného, neboť ve shodném období jednoznačně rostly odůvodněné potřeby žalobkyně.

35. Odvolací soud konstatuje, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla mimořádně zvýšené odůvodněné potřeby, ty tedy lze mít za odpovídající obvyklým výdajům studenta vysoké školy daného věku, tj. obvyklé výdaje dospělé osoby na bydlení, stravu, ošacení, sport, kulturní vyžití, a dále výdaje na studijní potřeby, materiály atp. Náklady na studium v zahraničí jsou z velké části hrazeny z cizích zdrojů (půjčka od britské vlády, podpora z nadace [příjmení] [jméno]). Dle odvolacího soudu je nepochybná existence rostoucích potřeb žalobkyně, které jsou dané již pouze během času a přechodem na vyšší stupeň školního vzdělávání. Lze vzhledem k shora uvedenému souhlasit s tím, že existence vyšších odůvodněných potřeb by byla dána i bez existence okolnosti současného studia v zahraničí. Odvolací soud rovněž nepopírá ani to, že růst výživného mohou do jisté omezené míry samozřejmě ovlivnit i makroekonomické jevy uvedené žalobkyní (inflace).

36. Odvolací soud se neztotožnil s tvrzením žalovaného, že žalobkyně žije nad poměry rodičů, taková skutečnost z provedeného dokazování nevyplynula a sám odvolatele toto tvrzení nekonkretizoval, v čem konkrétně je životní úroveň žalobkyně vyšší než životní úroveň žalovaného.

37. Nelze přisvědčit ani námitce, že poměry žalovaného neumožňují hrazení výživného ve výši [částka], a to i pokud vycházíme z příjmu cca [částka] a současné existence další vyživovací povinnosti ve výši [částka] k dceři [jméno] [příjmení], [datum narození]. Lze shrnout, že soud I. stupně stanovil výši výživného správně. Výživné v takto stanovené výši odpovídá i údajům obsaženým v tabulce„ Doporučená výchozí rozmezí výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti“ vypracované Ministerstvem spravedlnosti v rámci projektu„ Optimalizace agendy výživného“ (které doporučuje stanovit výživné pro dítě ve věci 18 a více let v rozsahu 19 - 25 % z čistého příjmu rodiče). Výživné by při průměrném čistém příjmu [částka] měsíčně činilo částku [částka] až [částka] měsíčně. [příjmení] ve výši [částka] měsíčně je tedy pod dolní hranicí. I v situaci, kdy by byly prokázány výdaje žalovaného na bydlení v tvrzené výši cca [částka] (cca [částka]), je hrazení vyživovací povinnosti k dospělé dceři ve výši [částka] reálné.

38. Na základě shora uvedeného odvolací soud uzavírá, že zvýšení výživného je odůvodněno změnou poměrů oproti původnímu rozhodování o výživném, kdy vzrostly zejména odůvodněné potřeby žalobkyně vzhledem ke skutečnosti, že v době posledního rozhodování o výživném navštěvovala střední školu, nyní studuje vysokou školu v zahraničí. Výše výživného [částka] měsíčně pak odpovídá schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného vzhledem k jeho příjmu a existenci další vyživovací povinnosti k nezletilé navštěvující střední školu, tudíž mající nižší potřeby a životní náklady než žalobkyně, za současného zohlednění především odůvodněných potřeb žalobkyně, a to v rozsahu běžných potřeb vysokoškolského studenta a rovněž skutečnosti, že část těchto potřeb je povinna pokrýt matka žalobkyně, která má k žalobkyni rovněž vyživovací povinnost.

39. Správný byl výpočet nedoplatku na výživném za dobu od [datum] do [datum] Kč (za 38 měsíců po [částka]), nebyla účastníky sporována ani prodloužená zákonná lhůtu k zaplacení nedoplatku podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. na 30 dnů, i odvolací soud tuto lhůtu považuje za adekvátní výši dlužné částky.

40. Vzhledem ke skutečnosti, že nedošlo ke změně výše výživného a jeho splatnosti není odvolací soud nucen modifikovat tento správně vypočtený nedoplatek výživného, neboť eventuální dlužné výživné vzniklé po rozhodnutí soudu I. stupně bude zohledněno v případném výkonu rozhodnutí, když exekučním titul v tomto případě bude právě rozhodnutí soudu I. stupně.

41. Odvolací soud s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o zvýšení výživného od září 2018 na [částka] (I.) a ve výroku o vzniklém nedoplatku za období od září 2018 do rozhodnutí soudu I. stupně (III.) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, neboť nově stanovená výše odpovídá poměrům žalobkyně, žalovaného a matky žalobkyně, za současného zvážení zejména odůvodněných potřeb žalobkyně. Zamítavý výrok II. ohledně dalšího navýšení výživného až na částku [částka] nebyl podroben odvolacímu přezkumu, neboť odvolání bylo ve vztahu k tomuto výroku odmítnuto podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř.

42. Soud I. stupně správně rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení.

43. Povinnost k náhradě nákladů řízení měla být stanovena s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla ohledně návrhu převážně neúspěšná (úspěch v rozsahu 7%), měla by proto být povinna nahradit náklady řízení úspěšnějšímu žalovanému (úspěch v rozsahu 93 %), tj. žalovaný byl o 86 % úspěšnější v řízení než žalobkyně a v tomto rozsahu by mu náleže náhrada nákladů řízení. Nicméně odvolací soud má ve shodě se soudem I. stupně za to, že jsou dány podmínky pro naplnění ust. § 150 o.s.ř., podle něhož může soud ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal. Soud při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu shora uvedeného ust. § 150 o.s.ř., přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, tedy zvažuje nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale i to jak by se případné nepřiznání náhrady nákladů řízení dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka. Při posouzení aplikace ust. § 150 o.s.ř. jsou významné i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení, povaha a okolnosti sporu aj.

44. V daném případě soud přihlédl zejména k okolnosti, že žalobkyně je studentka vysoké školy, není výdělečně činná, je nemajetná a základem nároku je rodinněprávní vztah, ve kterém je za dobu nezletilosti rozhodováno podle ust. § 23 z.ř.s.. Vztahy mezi účastníky jsou narušeny, žalobkyně tak nemohla být dobře obeznámena s poměry žalovaného v době podání žaloby, tudíž jí nelze klást k tíži, pokud navrhla neodpovídající výši výživného. Samo zahájení řízení lze přičítat rovněž žalovanému, který nebyl ochoten k mimosoudní dohodě, proto žalobkyně, pokud nedosáhla dohody, neměla jinou možnost, než se domáhat svých práv u soudu, kdy vedení soudního řízení pro ni vedle psychické nepohody znamenalo i finanční náklady na právní zastoupení. Současně má soud zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný a jeho majetkové poměry nebudou výrazně otřeseny, pokud ponese své náklady na zastoupení v tomto sporu.

45. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení neúspěšný, pročež musí nahradit náklady odvolacího řízení v řízení úspěšné žalobkyni.

46. Žalobkyně v odvolacím v řízení učinila pouze jeden úkon právní služby, a to vyjádření k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), naleží ji proto náhrada nákladů řízení ve výši [částka] a tuto částku soud uložil žalovanému zaplatit v obecné lhůtě k splnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). K výpočtu odvolací soud uvádí, že tarifní hodnotu stanovil dle § 8 odst. 2 advokátního tarifu jako pětinásobek ročního plnění, přičemž platí, že pokud návrh vychází ze změny poměrů, tj. v případě zvýšení měsíční platby, odpovídá tarifní hodnota jen rozdílu mezi původní přiznanou částkou a částkou nově navrženou v žalobním návrhu, což při návrhu na zvýšení výživného na [částka] z původních [částka] znamená navýšení o [částka], proto je tarifní hodnotou částka [částka] ([číslo] x 12 x 5) a tudíž sazba mimosmluvní odměny dle § 7 bod. 6 advokátního tarifu činí částku [částka]. Dále právnímu zástupci náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.