o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 201/2018-192,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu požadavku žalobkyně na zaplacení další částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků (výrok III.).

2. Rozhodl tak o nárocích žalobkyně uplatněných původně samostatnými žalobami, o nichž byla vedena řízení pod sp. zn. 22 C 201/2018, sp. zn. 28 C 131/2019 a sp. zn. 41 C 220/2019; tato řízení byla následně soudem prvního stupně spojena ke společnému projednání a rozhodnutí. Žalobkyně se takto domáhala coby provozovatel distribuční soustavy svých nároků plynoucích z neoprávněného odběru elektrické energie v odběrném místě na adrese nemovitosti žalované, a to za období [datum] do [datum] v množství 689 kWh (cena [částka], náklady spojené se zjištěním neoprávněného odběru [částka], vše splatno dle vystavené faktury ke dni [datum]) a 739 kWh (cena [částka], náklady spojené se zjištěním neoprávněného odběru [částka], vše splatno dle vystavené faktury ke dni [datum]), a dále za období od [datum] do [datum] v množství 194 kWh (cena [částka], náklady spojené se zjištěním neoprávněného odběru [částka], vše splatno dle vystavené faktury ke dni [datum]) a [číslo] kWh (cena [částka], náklady spojené se zjištěním neoprávněného odběru [částka], vše splatno dle vystavené faktury ke dni [datum]).

3. Žalovaná s takto uplatněnými nároky nesouhlasila, neboť za škodu vzniklou žalobkyni neodpovídá. [jméno] předmětnou elektřinu neodebrala a její odběr neumožnila, neboť svou nemovitost několikrát důkladně zabezpečila. Pokud přesto cizí osoby, které nemovitost žalované bez jejího souhlasu protiprávně užívaly, též neoprávněně odebíraly elektřinu, nemůže za to nést odpovědnost žalovaná.

4. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že tu jde o věc s mezinárodním prvkem (žalovaná je bulharskou společností). Svou pravomoc (mezinárodní příslušnost) pak dovodil s ohledem na sídlo organizační složky žalované na území České republiky, a to v souladu s ustanovením Čl. 7 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění).

5. Po skutkové stránce pak soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná vlastní nemovitou věc – budovu na adrese [adresa], a to na dvou elektroměrech, které byly servisní společností opakovaně odpojeny (dne [datum], [datum] a dne [datum]), avšak následně (po prvních dvou odpojeních) opět neoprávněně připojeny; při poslední kontrole byly proto oba elektroměry servisní společností zcela demontovány. Za mezidobí od prvního odpojení elektroměrů do první následné kontroly byl zjištěn odběr elektrické energie v množství 689 kWh (cena [částka]) a 739 kWh (cena [částka]), náklady spojené se zjištěním neoprávněného odběru činily [částka] (účtováno dvakrát, tj. samostatně pro každý z obou elektroměrů), žalovaná byla k úhradě těchto částek vyzvána fakturou se splatností ke dni [datum]. Za následující období od [datum] do [datum] pak byl zjištěn další neoprávněný odběr elektřiny v množství 194 kWh (cena [částka]) a [číslo] kWh (cena [částka]), náklady spojené se zjištěním neoprávněného odběru činily [částka] (opět účtováno zvlášť za každý z obou elektroměrů), k úhradě těchto částek byla žalovaná vyzvána fakturou se splatností ke dni [datum]. V trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. [spisová značka] byl obviněný [příjmení] [příjmení] shledán vinným přečinem podvodu s tím, že v období od [datum] do [datum] bez vědomí žalované jako vlastníka přenechal předmětnou nemovitost do užívání třetích osob. Žalovaná v tomto trestním řízení vystupovala jako poškozená. Dne [datum] byl zjištěn požár v předmětné nemovitosti žalované, vstup do domu v přední části byl tehdy opatřen dřevěnými dvoukřídlými dveřmi, které byly zavřené a zabezpečené několika kovovými pláty, zadní vstup byl oplocen, vstupní branka však byla otevřená a vstupní dveře v zadní části domu rovněž. O požáru byla žalovaná vyrozuměna přípisem Policie České republiky ze dne [datum], přípisem z následujícího dne byla žalovaná vyrozuměna o osobách, které nemovitost neoprávněně užívaly od prosince [rok], jakož i o tom, že dům je nezajištěn, a byla vyzvána, aby dům proti vniknutí třetích osob zabezpečila. Dne [datum] došlo k zazdění otvorů v předmětné nemovitosti.

6. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně z ustanovení § 51 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je při neoprávněném odběru elektřiny osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu, která zahrnuje i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Osoba odebírající elektřinu není zákonem blíže definována a související judikatura (reprezentovaná žalovanou citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1803/2017) pro případ, že není osoba konkrétního skutečného odběratele zjištěna, dovozuje odpovědnost toho, kdo má k danému odběrnému místu relevantní vztah (věcný, obligační či faktický), tj. v první řadě vlastníka nemovité věci. Navíc bylo zjištěno, že žalovaná si byla neoprávněného užívání své nemovitosti ze strany třetích osob vědoma a definitivně mu zabránila až stavebními úpravami v květnu [rok]. Je proto povinna zaplatit jak cenu zjištěného neoprávněně odebraného množství elektřiny, tak i související náklady na zjištění neoprávněného odběru, to však vždy pouze jednou v souvislosti s každou z obou kontrol, neboť není věcného důvodu, pro který by měly být v případě dvou neoprávněně připojených elektroměrů na jednom a témže místě tyto náklady dvojnásobné (fakticky šlo o vždy o jedinou kontrolu a jediný zásah).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s ohledem na částečný úspěch obou účastníků podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na ni nepřiznal žádnému z nich.

8. Proti tomuto rozsudku, a to proti vyhovujícímu meritornímu výroku I. a akcesorickému výroku III. o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalovaná, která především namítá, že žalobkyně nijak neprokázala, že by jí škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektřiny způsobila právě žalovaná. Základ nároku je odvozován z vlastnického práva žalované, předmětná škoda však není způsobena přímo jejím majetkem. Objektivní odpovědnost žalované dovozovat nelze. Soud prvního stupně za daných okolností nesprávně vyložil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, neboť vzniklou škodu způsobily žalobkyni konkrétní třetí osoby, které se k distribuční síti neoprávněně připojily. Je odpovědnosti žalobkyně (nikoli žalované), aby takové připojení neumožnila. Žalovaná k tomu (znovu) předložila trestní příkaz vydaný proti obviněnému [jméno] [příjmení]. Žalovaná učinila veškeré kroky potřebné k ochraně majetku před nezákonnými zásahy třetích osob, žádala o pomoc i magistrát a policii, jiné prostředky k dispozici nemá, nemá v České republice ani žádné zaměstnance či jinak pověřené osoby. [jméno] žalovaná je proto v této věci také poškozenou. Vzhledem k tomu, že v nemovitosti byly po dobu neoprávněného odběru instalovány elektroměry, z nichž byla odečtena konkrétní spotřeba, je zcela neopodstatněný i nárok na náhradu nákladů za externí odborníky; není přitom ani zjištěno, že by tito byli činní skutečně v předmětné nemovitosti. Nadto žalovaná upozornila na skutečnost, že u soudu prvního stupně je vedeno ještě další řízení (sp. zn. 22 C 264/2018), jehož předmětem jsou dodávky elektřiny do téže nemovitosti žalované v částečně shodném období ([datum] – [datum]), žalobkyní je společnost [právnická osoba] Není však možné žádat za odebranou elektřinu dvojí platbu. Předmětné faktury a upomínky byly zasílány nikoli žalované, nýbrž na adresu třetí osoby, která je za neoprávněný odběr odpovědná a byla odsouzena v trestním řízení. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a bude jí přiznána náhrada nákladů řízení.

9. Žalobkyně naproti tomu ve svém vyjádření uvedla, že napadený rozsudek považuje za věcně správný. Žalovanou předkládaný trestní příkaz je nepřípustným důkazem s ohledem na koncentraci řízení, nadto nejde o odsouzení za krádež elektřiny a netýká se ani předmětného období. V souvislosti s odpovědností žalované coby vlastníka nemovitosti žalobkyně odkázala na judikaturu zdejšího odvolacího soudu, ale i na rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 143/19 ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2290/20 ze dne [datum]) a Nejvyššího soudu (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 1862/2018). Pochybnosti o tom, že předmětné kontroly byly v nemovitosti žalované fakticky provedeny, jsou vyloučeny předloženými důkazy (protokoly, fotodokumentace). Z právě uvedených podkladů je zřejmé i to, že došlo k přerušení dodávky elektřiny, tj. při předmětných neoprávněných odběrech tu nebyl žádný dodavatel elektřiny, pouze přímo sama žalobkyně, z jejíž sítě byla energie odčerpána.

10. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

11. Odvolací soud nejprve na tomto místě konstatuje, že soud prvního stupně správně dovodil svou mezinárodní příslušnost a při svém meritorním rozhodnutí pak vyšel z řádně provedeného dokazování, na jehož základě zjistil skutkový stav věci v rozsahu umožňujícím o ní rozhodnout. Na správná a úplná zjištění soudu prvního stupně proto i odvolací soud pro stručnost odkazuje a sám z nich dále vychází. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně následně správně hodnotil i po právní stránce. Jeho závěru, že žalobkyni náleží vůči žalované jak částky odpovídající ceně za elektřinu, která byla v rozhodném období v její nemovitosti neoprávněně odebrána, tak i obě částky představující náklady na dvojí zjištění neoprávněného odběru, proto není čeho vytknout. Na správnosti napadeného rozhodnutí pak nemohou ničeho změnit ani odvolací námitky žalované.

12. Tyto odvolací námitky směřovaly především proti základu uplatněného nároku, konkrétně proti závěru, že za škodu způsobenou žalobkyni neoprávněným odběrem elektřiny odpovídá žalovaná, která je však toliko vlastníkem předmětné nemovité věci (o tom sporu není) a elektřinu fakticky neodebrala.

13. V této souvislosti soud prvního stupně zcela správně vyšel z toho, že konkrétní osoba, která předmětný neoprávněný odběr fakticky realizovala, nebyla zjištěna. Takové zjištění nelze činit ani ze žalovanou předkládaného trestního příkazu, který byl k důkazu proveden již v řízení před soudem prvního stupně, jenž z něj čerpal skutkové zjištění o tom, že [příjmení] [příjmení] byl shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu tím, že v období od [datum] do [datum] bez vědomí žalované jako vlastníka přenechal předmětnou nemovitost do užívání třetích osob. Jednak tu je třeba zdůraznit, že předmět trestního stíhání a odsouzení se vztahuje k období odlišnému od toho, v němž byl zjištěn zde řešený neoprávněný odběr elektrické energie, ale podstatné je i to, že obviněný nebyl stíhán (a odsouzen) za trestný čin spočívající v krádeži elektřiny (neoprávněném odběru). Nelze proto z tohoto důkazu dovozovat, že by právě jmenovaná osoba odpovídala za neoprávněný odběr elektřiny, a to navíc konkrétně v nyní řešeném období.

14. Za této situace pak je nezbytné v souladu s ustálenou judikaturou vyšších soudů hledat osobu, která má k neoprávněnému odběru relevantní vztah, přičemž i ze samotnou žalovanou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, jednoznačně plyne, že takovou osobou je především vlastník nemovité věci, v níž k neoprávněnému odběru došlo. Neoprávněný odběr je přitom objektivní skutečností a s ním související odpovědnost je rovněž konstruována jako objektivní (srov. též kupř. žalobkyní citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 1862/2018). Pro dovození objektivní odpovědnosti žalované za zjištěný neoprávněný odběr je proto zásadně dostačující zjištění, že k zásahu do rozvodné sítě došlo v její nemovitosti a neoprávněně odebraná elektřina byla spotřebována tamtéž.

15. Pokud žalovaná namítala, že to byla naopak žalobkyně, kdo měl neoprávněný odběr znemožnit, pak pomíjí, že žalobkyně má velmi limitované možnosti vstupu do cizí nemovitosti (přesto kontrolu provedla, a to dokonce opakovaně), zatímco její vlastník by měl být schopen ji plně kontrolovat (přesto však na to žalovaná prakticky rezignovala). Nelze tu přehlížet ani ústavněprávní zásadu zakotvenou v ustanovení Čl. 11 odst. 3 Listiny, podle které vlastnictví zavazuje. [příjmení] konkrétního majetku je nejen oprávněn jej užívat, nýbrž je také povinen o něj adekvátně pečovat, a to přinejmenším do té míry, aby nedocházelo ke vzniku škod na straně třetích osob. Pokud tedy žalovaná hodlala svou nemovitost ponechat zcela neužívanou, bylo v její kompetenci, aby tento stav zajistila, a to jak technicky, tak případně i personálně. Nelze proto argumentovat tím, že žalovaná nemá v České republice žádné zaměstnance či jiné pověřené osoby, neboť je zcela na ní, zda a jakým způsobem bude stav své vlastní nemovité věci kontrolovat. Pokud ovšem na potřebný dohled zcela rezignuje, pak nemůže následky takového svého jednání přenášet na jiné osoby. Pokud jde o faktické zajištění nemovitosti žalované, bylo při ohledání prováděném Policií České republiky dne [datum] zjištěno, že objekt je přístupný, branka a dveře (zadní) byly otevřené. Žalovaná o tom byla bez zbytečného odkladu informována, definitivní vyhovující zabezpečení (zazdění), reagující na nedostatečnost dříve provedených opatření, však realizovala až o více než rok později ([datum]). Nelze se tedy ztotožnit ani s tou částí její argumentace, podle které učinila vše, co bylo v jejích silách, aby k neoprávněnému odběru nedošlo.

16. V souvislosti s námitkou, že v nemovitosti byly po dobu neoprávněného odběru instalovány elektroměry, z nichž byla odečtena konkrétní spotřeba, a tedy je zcela neopodstatněný i nárok na náhradu nákladů za externí odborníky, je třeba uvést především to, že tu nešlo o standardní situaci smluvního odběru. Nešlo tu o místo, které by bylo řádně osazeno zapojeným elektroměrem, nýbrž o odpojené odběrné místo, v němž byl realizován neoprávněný odběr. Je přitom lhostejno, že (zda) se tak dělo přes amatérsky připojený elektroměr. Náklady na zjištění neoprávněného odběru se pak neomezují pouze na zjištění konkrétní spotřeby, nýbrž především na faktické zjištění realizovaného neoprávněného odběru a nápravu závadného stavu (odpojení, resp. demontáž elektroměru). Tyto úkony v dané věci zjištěny byly, a tedy nelze s tím související náklady považovat za neúčelně vynaložené (závěr o neúčelnosti soud prvního stupně správně učinil toliko k duplicitně účtovaným položkám účtovaným v souvislosti vždy s fakticky jedinou provedenou kontrolou).

17. K argumentaci žalované dalším vedeným řízením (sp. zn. 22 C 264/2018) je pak třeba uvést, že předmětem tam projednávané žaloby je cena elektřiny dodané žalované původním dodavatelem podle sjednané smlouvy. Bylo-li ovšem v této nyní řešené věci zjištěno, že ke dni [datum] byly oba elektroměry odpojeny, pak právě tímto okamžikem přestal původní dodavatel elektřinu do obou těchto odběrných míst fakticky dodávat. Z povahy věci se proto oba nároky (uplatňované dvěma rozdílnými subjekty, dodavatelem a provozovatelem distribuční soustavy) nemohou překrývat. Určující je pak pro obě věci stav elektroměrů zjištěný při jejich (prvním) odpojení, přičemž tento stav je pro zde řešenou věc stavem počátečním (jako takový zde byl provedeným dokazováním zjištěn). Žalovaná s těmito konkrétními hodnotami nijak nepolemizuje a ani v podaném odvolání je nezpochybňuje, resp. netvrdí, že by stavy obou elektroměrů ke dni [datum] byly jiné. Ani odvolací soud proto nemá na základě takto uplatněné odvolací námitky podklad pro jakékoli přehodnocování odůvodněných skutkových závěrů soudu prvního stupně, týkajících se konkrétního množství neoprávněně odebrané elektřiny (tj. energie odčerpané po prvním odpojení obou elektroměrů).

18. Konečně pak žalovaná namítala, že předmětné faktury a upomínky byly zasílány nikoli přímo jí (na adresu jejího sídla, ale ani do předmětné nemovitosti), nýbrž na adresu třetí osoby. Nelze tu nicméně přehlédnout, že v okamžiku, kdy byly předmětné faktury, a to včetně dokladů o odeslání (adresátem je žalovaná), při ústním jednání dne [datum] provedeny k důkazu, neměla k nim žalovaná žádné vyjádření. Při tomto ústním jednání byli účastníci poučeni podle ustanovení § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení a pro případné doplnění tvrzení a důkazních návrhů jim byla poskytnuta lhůta do [datum]. V této lhůtě nebyla žádná tvrzení týkající se doručovací adresy žalované doplněna, bylo proto namístě vyjít z toho, že žalovaná k otázce doručení předmětných faktur žádné relevantní námitky včas neuplatnila.

19. Lze proto shrnout, že závěry soudu prvního stupně jsou i z pohledu uplatněných odvolacích námitek věcně správné a soudem prvního stupně přiznaný nárok žalobkyni vůči žalované vskutku svědčí. Za správné pak lze považovat i rozhodnutí o akcesorickém nároku na náhradu nákladů řízení, zejména pokud ani žalobkyně, která byla v řízení do jisté míry procesně úspěšnější než žalovaná, v tomto směru žádné výhrady nevznesla.

20. Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. o věci samé, jakož i v akcesorickém výroku III. o náhradě nákladů řízení potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla zcela procesně úspěšná žalobkyně, jí proto náleží právo na náhradu v plném rozsahu. Jelikož jde o nezastoupeného účastníka, jsou její náklady tvořeny paušální částkou po [částka] podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., v souvislosti s každým z obou žalobkyní účtovaných úkonů (vyjádření k podanému odvolání, účast při jednání odvolacího soudu). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).