o zaplacení 1 200 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. ledna 2024, č. j. 8 C 102/2023-37, ve spojení s opravným usnesením ze dne 29. února 2024, č. j. 8 C 102/2023-41,

1. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 2x [částka] s příslušenstvím z titulu paušalizované náhrady škody za odepření nástupu na palubu letadla dle článku 4 odst. 3 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“).

2. Žalovaná nárok neuznala.

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku, jejíž výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). Opravným usnesením pak opravil výrok III. rozsudku tak, že jej nahradil ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

4. Při rozhodnutí vyšel ze zjištění, že cestující [jméno FO] a [jméno FO] (dále jen „cestující“) měli platnou rezervaci na let provozovaný žalovanou z [město] č. [číslo] s plánovaným odletem dne [datum] v 11:50 hod. a plánovaným příletem do [město] v 13:40 hod., faktickým příletem v 13:37 hod., a na další let téhož dne z [město] č. [číslo] s odletem v 15:30 hod. (boarding od 14:35 hod, [číslo] 15:10 hod.), a příletem do [město] v 19:15 hod. Cestují v [město] vyčkávali před branou č. [hodnota], následně změněnou na č. [hodnota], kam se dostavili nejméně 30 minut před uzavřením brány. Zde byli informováni, že v letadle není místo pro šest osob, ale jen pro pět. Na palubu letadla nebyli vpuštěni v 15:27 hod., ani po příchodu pilota letadla. Následně se dopravili do [město] letem přes [město]. Pohledávku 2x [částka] z titulu nároku na paušalizované odškodnění z důvodu odepření nástupu na palubu postoupili cestující na žalobkyni smlouvami ze dne [datum]. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované výzvou ze dne [datum], v níž požadovala úhradu plnění do [datum]. Naproti tomu soud prvního stupně neměl za prokázané, že na palubě bylo 10 volných míst, ani že by se cestující dostavili k odletu až v 15:27 hod. Poznamenal, že tvrzení, že bylo na palubě jen pět volných míst, je podporováno interní listinou žalované, dle níž byla kapacita letadla 312 cestujících, přijatých bylo 308 a 3 děti. K zápisu v dalším interním dokumentu „[jméno FO] [název]“ v počtu 10 uvedl, že jej lze vykládat tak, že necestovalo 10 evidovaných cestujících, tedy kromě šesti dotčených Čechů další čtyři cestující, kteří se však k odbavení vůbec nemuseli dostavit. Uzavřel, že uvedené svědčí o tom, že bylo prodáno více letenek, než kolik bylo reálně míst v letadle.

5. Soud prvního stupně posuzoval nárok žalobkyně dle čl. 1 bod 1 písm. a), čl. 2 písm. j), čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení. Za situace, kdy se cestující dostavili k nástupní bráně včas, nejpozději ve 14:40 hod., čímž byl splněn časový limit dle č. [hodnota] odst. 2 Nařízení, a současně jim byl odepřen nástup na palubu, shledal nárok oprávněným dle čl. 7 Nařízení. Dále přiznal nárok na úroky z prodlení v návaznosti na doručení výzvy a uplynutí 14denní lhůty k plnění, kterou poskytla sama žalobkyně. Úroky z prodlení, kterých se žalobkyně domáhala za dobu předcházející, naopak zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“).

7. Včasným odvoláním napadla rozsudek do výroků I. a III. žalovaná. Namítala, že žalobkyně neuvedla konkrétní skutková tvrzení ohledně údajného odepření nástupu na palubu letadla, když výslech svědka nemůže nahrazovat plnění povinnosti tvrzení. Má za to, že tzv. overbooking nebyl prokázán, když bylo naopak prokázáno, že v letadle byla volná sedadla. Dále namítala, že nebyla posouzena věrohodnost svědkyně, když se jedná o cestující, které měla pohledávka primárně vzniknout. Nadto shledala v její výpovědi rozpory, když svědkyně například uvedla, že se cestující dostavili k odletové bráně 30 minut před jejím uzavřením v 15:40 hod., kdy probíhalo odbavování, a současně, že při příchodu již odbavování neprobíhalo, neboť již nebylo místo, nebo že při přesunu k odletové bráně došlo k časové prodlevě, což následně popřela. Za nesprávné označila dále skutkové zjištění, že se svědkyně dostavila k odletu ve 14:40 hod., což soud prvního stupně odvodil z toho, že dle letenek se gate měl zavírat v 15:10 hod., nikoli z její výpovědi o uzavření odletové brány v 15:40 hod. Za nereálné označila tvrzení o přítomnosti pilota v uvedeném místě. Nesouhlasila ani s výkladem jejích interních listin, když z nich vyplývá, že na letu byla volná sedadla, neboť ve třídě „J“ bylo přihlášeno 28 cestujících, ve třídě „[právnická osoba] a ve třídě „Y“ 257, včetně 3 dětí bez vlastního sedadla, tj. celkem [hodnota] cestujících, včetně 3 dětí. Kapacita letu byla přitom 312 osob. Bylo tak přihlášeno o 4 cestující méně, nadto se k odletu nedostavilo 10 cestujících, tudíž tam bylo dalších 10 volných míst. Z další její listiny pak bylo prokázáno, že se do 15:27 hod. cestující nedostavila k odletové bráně, nikoli, že se v 15:27 hod. dostavila. Má za to, že výklad důkazů provedl soud prvního stupně v souladu s výpovědí svědkyně, což svědčí o jeho zaujatosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Zdůraznila, že pokud jim bylo sděleno, že je na palubě 5 volných sedadel, mohli by let využít. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. U jednání odvolacího soudu doplnila, že se soud prvního stupně nevypořádal s jejími Všeobecnými podmínkami, a to článkem 8 odst. 3.

8. Žalobkyně nesouhlasila se zpochybněním věrohodnosti svědkyně, když toto posouzení přísluší soudu. O výpovědi svědkyně v kontextu s dalšími důkazy však nebyl důvod pochybovat. Samotný vztah mezi účastníkem sporu a svědkem pak nemůže být diskvalifikací jeho svědecké výpovědi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Rozpory ve výpovědi svědkyně shledala irelevantními, nadto vytrženými z kontextu. Ohledně dokumentů žalované se ztotožnila s jejich interpretací soudem. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud doplnil dokazování dopisem žalované zaslaným dne [datum] na e-mailovou adresu [e-mail]. Jeho obsahem bylo kladné vyřízení žádosti cestující označené „[jméno FO]“ o odškodnění ve výši [částka] vedené pod č. [hodnota], a to z důvodu „denied boarding“, tedy odepření nástupu na palubu letadla na lince [číslo] z [město].

11. Žalobkyně k výzvě soudu, za účelem doložení, že se jedná o jinou cestující letu z totožného letu [číslo] dne [datum], předložila letenky, jak pro [jméno FO], tak pro dalšího cestujícího [jméno FO], jež se vztahovaly k letu [číslo] dne [datum] z [město] (CDG) do [město], [název], s plánovaným odletem v 15:30 hodin. Dále žádost ze dne [datum] o odškodnění za overbooking klientů a dosažení cílové destinace s více než tříhodinovým zpožděním na trase [název], č. [číslo] dne [datum]. Žádost byla následně vyřízena výše uvedeným e-mailem ze [datum].

12. Žalovaná pak k listině „History [jméno FO]“ uvedla, že zkratka [jméno FO] Trav. označuje informaci, že cestující neodcestoval. K listině „Flight Synthesis“ uvedla, že první tabulka označuje, že k letu se přihlásilo 308 cestujících a tři děti bez nároku na sedadlo, z nichž 10 cestujících se nedostavilo vůbec k odletu.

13. Odvolací soud konstatuje, že ani po doplnění dokazování nedoznal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně takových změn, jež by měly za následek jiné rozhodnutí ve věci. Rovněž po právní stránce shledal posouzení věci ze strany soudu prvního stupně v zásadě správným, když ten věc vycházel z příslušných ustanovení Nařízení. Odvolací soud dále poznamenává, že soud prvního stupně správně (byť mlčky) dovodil svou mezinárodní příslušnost dle článku 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

14. K procesní námitce, že nebyla posouzena věrohodnost výpovědi svědkyně [jméno FO], odvolací soud konstatuje, že žalované lze přisvědčit, že svědkyně je osobou, jež má na výsledku sporu zájem, neboť jí vznikl primárně nárok na odškodnění, a jen v důsledku postoupení pohledávky se ocitla v postavení svědkyně. Její výpověď je však zcela v souladu s dalšími provedenými důkazy, včetně doplněného dokazování v rámci odvolacího řízení. Předně bylo prokázáno, že došlo na uvedeném letu v důsledku odepření k nástupu na palubu k „overbookingu“ a následkem toho k odepření nástupu na palubu i jiným cestujícím stejného letu, což potvrdila sama letecká společnost ve vyřízení stížnosti v dopise ze dne [datum]. Pokud následně žalovaná tvrdila, že se jednalo o chybně vyhodnocený nárok, kdy ani těmto cestujícím (p. [jméno FO], p. [jméno FO]) nepříslušelo odškodnění dle Nařízení, pak uvedené zůstalo v rovině tvrzení. Za této situace tak odvolací soud poznamenává, že právě tato tvrzení o nesprávně vyřízené reklamaci se nyní jeví jako účelová.

15. Dále k výpovědi svědkyně odvolací soud konstatuje, že svědkyně vypovídala zcela konzistentně, popsala, jak k celé situaci došlo, aniž by v její výpovědi byly zaznamenány zásadní rozpory, jak namítá žalovaná. Pokud uvedla drobné odchylky v časových údajích, pak uvedené lze odůvodnit uplynutím dvou let od popisované události. To se týká například časového údaje o uzavření odletové brány, když svědkyně vypověděla, že „z hlavy to už nevím, myslím, že v 15:40 měla být zavřená brána.“ Zásadní je však část výpovědi, kterou si byla svědkyně jistá, a to, že se s manželem dostavili k odletové bráně 30 minut před jejím uzavřením a že letadlo odletělo nejdříve za dalších 35 minut. Z uvedeného lze učinit závěr, byť odlišný od závěru soudu prvního stupně, že pokud letadlo odletělo v čase 15:30 hod., pak se svědkyně s manželem dostavili k odletové bráně v rozmezí 14:55 hod. až 15:00 hod. Za situace, kdy k uzavření odletové brány mělo dojít v 15:10 hod., je závěr o včasnosti dostavení se k odletu i tak správný. Věrohodnost výpovědi svědkyně nemůže vyvrátit ani námitka o nereálnosti přítomnosti pilota u odletové brány. Svědkyně k uvedenému závěru došla pouze na základě informace podané jí jejím manželem, nikoli od samotné osoby, která se v uniformě na místě vyskytovala. Ve prospěch věrohodnosti výpovědi svědčí i přebukování letenek, na což by cestujícím, kteří let zmeškali vlastní vinou, nárok nevznikl.

16. Odvolací soud ohledně obsahu listin „Flight Synthesis“ a „History [jméno FO]“ poznamenává, že se jedná se o interní listiny vytvořené žalovanou, jejichž výklad má za nejednoznačný. Z první listiny tak lze mít pouze za prokázané, že letadlo mělo kapacitu 312 cestujících, přihlášeno jich bylo právě tolik včetně 3 dětí bez vlastního sedadla (28 cestujících ve třídě „J“, 24 ve třídě „W“ a 260 ve třídě „Y“). Tvrzení, že k letu bylo přihlášeno o 4 cestující méně a že se k odletu nedostavilo dalších 10 cestujících, však za situace, kdy obsah této soukromé listiny byl žalobkyní sporován, prokázáno nebylo. Naopak žalobkyně unesla břemeno tvrzení, když prokázala, že jí byl ze strany žalované odepřen nástup na palubu letadla, a to bez ohledu na to, zda se v něm nacházela či nenacházela volná místa. Ani z druhé listiny nebylo prokázáno, že se cestující [jméno FO] nedostavila k odletové bráně do 15:27 hod., případně, že se dostavila až v 15:27 hod. Označení „[jméno FO]. Trav.“ dle žalované „cestující, kteří daným letem necestují“ může svědčit pro obě možnosti. Opět je třeba poznamenat, že se jedná o soukromou listinu, kdy prokázání správnosti údajů uvedených v listině, leží na vystaviteli listiny, tedy žalované, která ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky.

17. Námitku, že se soud prvního stupně nevypořádal s článkem 8 odst. 3 Všeobecných přepravních podmínek společnosti [jméno FO], shledal odvolací soud nedůvodnou. V namítaném článku se stanoví, že „Cestující se musí dostavit k nástupní bráně před časem nástupu stanoveným při odbavení. Dopravce může zrušit rezervaci cestujícího, pokud se cestující nedostaví k nástupní bráně nejpozději v čase nástupu stanoveném cestujícímu, aniž by za to vůči cestujícímu nesl jakoukoliv odpovědnost.“ Jak bylo výše uvedeno, cestující se dostavili k odletové bráně v čase, který byl určen pro nástup do letadla, tj. mezi 14:35 hod do 15:10 hod., přesto jim byl odepřen nástup na palubu. Nadto je třeba zdůraznit, že Nařízení obsahuje ujednání, na něž je třeba nahlížet jako na jednostranně kogentní. Letecká společnost se tak ve svých přepravních podmínkách nemůže od něho odchýlit v neprospěch cestujících. K ustanovením, která ukládají další ztěžující podmínky pro uplatnění nároků na odškodnění ve smyslu Nařízení, tak nelze přihlížet.

18. Závěr soudu prvního stupně, že ze strany žalované došlo k odepření nástupu na palubu, tedy že původním cestujícím vznikl nárok na odškodnění dle čl. 4 odst. 3, čl. 7 Nařízení ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. a), čl. 2 písm. j), čl. 3 odst. 2 Nařízení shledal odvolací soud správným. Odvolací soud poznamenává, že současně nebyl tvrzen ani prokázán žádný důvod pro objektivní odepření nástupu cestujících na palubu, například pro zdravotní důvody, důvody bezpečnosti nebo ochrany nebo nedostatečné cestovní doklady cestujících.

19. Nadto žalobkyně, potažmo původní cestující, mohli důvodně předpokládat ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že jejich žádost bude posouzena stejně jako v případě dalších cestujících totožného letu, jimž byl nástup na palubu shodně odepřen.

20. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky nebyly způsobilé zvrátit správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný ve výroku I., včetně nákladového výroku III., dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady sestávají ze tří odměn po [částka] z tarifní hodnoty [částka] ([částka] = [částka]) dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bod 5 AT za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g), k) AT (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne [datum] a [datum]), tří náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka], tj. [částka]. O místě plnění bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a o lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.