o zaplacení 2x 138 750 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. srpna 2024, č. j. 26 C 50/2024-43,

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu s požadavkem na uložení povinnost žalované zaplatit každému ze žalobců částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně soud žalobcům povinnost nahradit žalované společně a nerozdílně náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobcům vznikla v souvislosti s porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Okresního soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“).

3. Na základě provedeného dokazování obsahem spisu Okresního soudu v [město], sp. zn. [spisová značka] učinil soud I. stupně zjištění podrobně popsaná v bodě 5 odůvodnění napadeného rozsudku, zejména pak, že v posuzovaném řízení se žalobci domáhali vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků žalovanými. V období od [datum] do [datum] bylo řízení přerušeno do skončení jiného řízení týchž účastníků. V průběhu řízení žalobci opakovaně žádali o odročení jednání, měnili žalobní petit, podávali odvolání, byli soudem vyzýváni k doplnění odvolání a k úhradě soudního poplatku, jedno soudní jednání bylo odročeno za účelem mimosoudního jednání účastníků a jedno jednání se nekonalo z důvodu pandemie Covidu. V řízení byly vypracovány 3 znalecké posudky, přičemž revizní znalecký posudek nebyl vypracován v soudem stanovené lhůtě 40 dnů, ale ve lhůtě 5 měsíců. Řízení proběhlo na 3 stupních soudní soustavy. Řízení trvalo 13 let a 7 měsíců. Žalovaná poskytla každému z žalobců zadostiučinění ve výši [částka].

4. Po právním zhodnocení skutkových zjištění podle § 1, § 13, § 31a OdpŠk soud I. stupně dovodil, že žalobcům náleží zadostiučinění v penězích, neboť s ohledem na délku řízení by již samotné konstatování porušení práva nebylo dostačující, a to ani s ohledem na předmět sporu.

5. Při stanovení výše odškodnění vyšel ze základní částky [částka] za jeden rok trvání řízení, za první dva roky pak z částky poloviční, tedy celkem za 13 let a 7 měsíců trvající řízení z částky [částka]. Základní částku podrobil moderaci ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk a snížil ji o 40 % z důvodu skutkové, právní a procesní složitosti řízení (potřeba vypracování znaleckých posudků, rozhodování o změně žaloby, potřeba vypořádat se s procesními návrhy účastníků, rozhodovat o odměnách znalců, řízení probíhalo před třemi soudními instancemi); o 5 % z důvodu jednání žalobců, jímž přispěli k celkové délce řízení (změna petitu, změna žaloby, žádosti o odročení jednání); o 5 % z důvodu, že se žalobci nalézali v postavení nerozlučných společníků; ale zároveň i navýšil o 10 % z důvodu nekoncentrovaného postupu soudu. Po ponížení základní částky o výsledných 40 % dospěl soud k částce [částka] pro každého z žalobců, tedy k částce, která již byla žalobcům žalovanou v zákonné lhůtě uhrazena. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podali žalovaní odvolání. Soud I. stupně vytkli nesprávný postup při rozhodování o výši přiměřeného zadostiučinění. Vyslovili názor, že řízení trvající 13 let a 7 měsíců lze již považovat co do délky za řízení extrémnější, a částka [částka] za rok jako základní odškodnění je tedy zcela zjevně nepřiměřeně nízká. Snížení základní částky odškodnění o 40 % z důvodu složitosti řízení označili rovněž za nepřiměřené. Snížení o 40 % nelze odůvodňovat složitostí řízení, která je zdůvodňována vypracováváním nesprávných a nevyužitelných znaleckých posudků. Z posuzovaného řízení je zřejmé, že znalkyně Medvědová nevykonala svou znaleckou činnost řádně, za což jí byla uložena pokuta. [právnická osoba] vypracovala nevyužitelný znalecký posudek. Odkázali přitom na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], kde tento soud zaujal názor, že soudy musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovány k tomu kvalifikovanými znalci a aby při zpracování nedocházelo k prodlevám. Tyto prodlevy by měly být započítány ve prospěch žalobců v rámci kritéria postupu soudu. Soud I. stupně nezohlednil kritéria § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela. Vypracovávání nesprávných a nevyužitelných znaleckých posudků přispělo k prodloužení délky řízení o několik let, v posuzovaném řízení nadto došlo ke zcela neúčelnému, neproduktivnímu a zbytečnému přerušení řízení trvajícímu 5 let a 9 měsíců, přičemž výsledek vedlejšího řízení nevyřešil žádnou otázku, která byla řešena v řízení posuzovaném. Snížení o 40 % z důvodu složitosti a zvýšení o 10 % z důvodu postupu soudu neodpovídá tomu, v jakém poměru se tato kritéria na délce řízení podílela. Snížení základní částky o 5 % z důvodu, že účastníky byly 2 osoby stojící v postavení nerozlučných společníků, označili za nekonkrétní a vágní. Tvrdili, že v daném případě sdílení újmy mezi žalobci nemělo žádný pozitivní vliv, naopak negativně zasahovalo do manželského vztahu obou žalobců. Pociťovali intenzivní stres, neustále probírali různé varianty řešení sporu, ani jeden z nich nebyl schopen poskytnout druhému [podezřelý výraz]. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě vyhovuje, a uložil žalované povinnost nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně coby věcně správného. Opakovala důvody, pro které se domnívá, že žalobcům poskytla za vzniklou nemajetkovou újmu přiměřené zadostiučinění.

8. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, dokazování doplnil a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není opodstatněné.

9. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Zvažovány musí být zejména dopady nesprávného úředního postupu do osobnostní sféry poškozeného. Na druhou stranu zadostiučinění nemá ve vztahu ke státu sankční charakter (srov. např. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

10. Při stanovení odškodnění za nepřiměřenou délku řízení především nelze ztratit ze zřetele, že náhrada nemajetkové újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty v právním postavení poškozeného účastníka, do níž byl v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a následně udržován. Stav nejistoty je psychickou kategorií (srov. např. Rc 58/2011). K vymezení pojmu nemajetkové újmy zaujala právní praxe i právní teorie následující názor: „Samotný pojem nemajetkové újmy zákon blíže nedefinuje a jednoznačnou definici nepodává ani občanský zákoník, avšak z jeho § 2956 lze dovodit, že nemajetková újma má jak objektivní stránku spočívající v porušení objektivního práva poškozeného, tak subjektivní stránku spočívající ve způsobených duševních útrapách. Ani z judikatury k § 31a zásadně jiné řešení nevyplývá. Na toto porušení práv jsou pak navázány subjektivně pociťované následky. Tyto subjektivní následky jsou představovány úzkostí, nejistotou (ohledně výsledku řízení, právního postavení) [podezřelý výraz] či jinou obtíží (společenské odsouzení, izolace), jejichž intenzita nebyla pouze nepatrná a jejichž trvání nebylo jen krátkodobé.... V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])“ /srov. Vojtek/Bičák, Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, komentář, 4. vydání, 2017, str. 289, 290/. Z uvedeného výkladu vyplývá, že účastníkům řízení vzniká nepřiměřenou délkou řízení nemajetková újma plnící funkci kompenzačního prostředku nápravy ve smyslu Čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nicméně pouze v míře, která odpovídá [podezřelý výraz] osoby v obdobném postavení.

11. Posouzením rozsudku soudu I. stupně ve světle uvedených požadavků shledal odvolací soud napadený rozsudek ve výroku věcně správným. Na závěru soudu I. stupně, že žalobcům bylo poskytnuto za vzniklou nemajetkovou újmu přiměřené zadostiučinění, nemohou z níže uvedených důvodů ničeho změnit ani odvolací námitky žalobců.

12. Soud I. stupně nepochybil při stanovení výše základní částky odškodnění ([částka] za rok, resp. za první dva roky v poloviční výši). Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení trvalo 15 let a 6 měsíců) dovodil, že „Výchozí částka pro určení výše přiměřeného zadostiučinění, by se měla pohybovat v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení. [adresa] 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle Stanoviska vedla k použití výchozí částky až [částka] za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky [částka]. Vyjít z vyšší základní částky je možné jen tehdy, je-li délka posuzovaného řízení extrémní a vyšší odškodnění si žádá požadavek na jeho přiměřenost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).“

13. Požadavek přiměřenosti odškodnění si v daném případě nežádá potřebu vyjít z vyšší základní částky, než byla stanovena soudem I. stupně. Odvolací soud na základě doplněného dokazování zjistil, že žalobci se žalobou v posuzovaném řízení domáhali vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků žalovanými v roce 2008. Na počátku posuzovaného řízení žalovaní navrhli jeho přerušení z důvodu, že o oprávněnosti užívání předmětného pozemku a zřízení věcného břemene vstupu a vjezdu na pozemek za náhradu již probíhá u téhož soudu mezi shodnými účastníky další řízení pod sp. zn. [spisová značka]; žalobci vyslovili s přerušením řízení souhlas a usnesením Okresního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto tak, že se řízení přerušuje podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného skončení řízení ve věci projednávané Okresním soudem v [město] pod sp. zn. [spisová značka], neboť v řízení o zřízení věcného břemene bude řešena i otázka náhrady za užívání předmětného pozemku za rok 2008, tedy za období, které je předmětem daného řízení. Proti usnesení nepodali žalobci odvolání, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Soud následně činil pravidelné dotazy na stav řízení. Žádný z účastníků pokračování řízení nenavrhoval. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl Okresní soud v [město] tak, že se v řízení pokračuje (viz č. l. 14 až 20 spisu Okresního soudu v [město], sp. zn. [spisová značka]). Na základě těchto zjištění odvolací soud dovodil, že soud postupoval v posuzovaném řízení v souladu s požadavky účastníků a nemůže nést odpovědnost za to, že v probíhajícím vedlejším řízení řešená otázka, která mohla mít význam pro rozhodnutí soudu v posuzovaném řízení, nakonec pro posuzované řízení žádný efekt neměla. Zjištění o přerušení řízení na dobu téměř 6 let spolu s dalšími dále uváděnými důvody pro závěr o skutkové, právní a procesní složitosti řízení, odůvodňují závěr, že posuzované řízení nelze označit za řízení extrémně dlouhé. Za extrémně dlouhé je podle judikatury Nejvyššího soudu považováno jen takové řízení, jehož délka byla násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, což není daný případ.

14. Za správnou považuje odvolací soud i moderaci základní částky snížením o 40 % z důvodu složitosti řízení. Soud I. stupně nesnížil základní částku o 40 % jen z důvodu potřeby vypracování znaleckých posudků, jak se mylně domnívají žalobci, ale zejména z důvodu, že řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy, což samo o sobě odůvodňuje snížení o 30 %. Složitost řízení byla vyšší i v důsledku toho, že se žalobci žalobou domáhali vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku v roce 2008 a v průběhu řízení žalobu rozšířili o vydání bezdůvodného obohacení za roky následující (až do [datum]), což si samozřejmě vyžádalo složitější dokazování obvyklého nájemného v daném místě a čase. Soud prováděl 2x místní šetření, neboť sporný byl i rozsah užívání pozemku; byla konána řada ústních jednání; soud opakovaně žalobce vyzýval k doplnění skutkových tvrzení, k doplnění odvolání a zaplacení soudních poplatků; soud rozhodoval o námitce podjatosti proti osobě znalce; nebylo jednáno v důsledku pandemie Covidu; účastníkům byla poskytnuta lhůta k mimosoudnímu jednání a vydána byla i řada procesních rozhodnutí.

15. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného. Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu potřebnou pro řízení před další instancí.

16. Soud I. stupně nepochybil ani při moderaci základní částky snížením o 5 % z důvodu sdílené újmy. Žalobci jsou manželé, žijí ve společné domácnosti, a jak sami tvrdí, neustále společně probírali různé varianty řešení sporu. Je tak zřejmé, že újmu sdíleli.

17. Odvolací soud považuje za správný postup rovněž zvýšení základní částky o 10 %, byť z jiných, než soudem I. stupně uváděných důvodů. Soudu nelze vytýkat nekoncentrovaný postup na začátku řízení, jak bylo výše vysvětleno, ale nutno mu přičíst odpovědnost za prodlevu při vypracování revizního znaleckého posudku, jak lze dovodit z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Na druhou stranu ale nelze činit soud odpovědným za kvalitu znaleckých posudků. Soud postupoval v posuzovaném řízení zcela v souladu s ust. § 127 odst. 2 o. s. ř., pokud nechal znalecké posudky, které sami žalobci označují za nekvalitní (tedy bylo-li na místě pochybovat o jejich správnosti), přezkoumat jiným znalcem.

18. Lze tak shrnout, že částka již vyplacená žalobcům stranou žalovanou se jeví odvolacímu soudu vzhledem ke konkrétním okolnostem případu jako částka způsobilá splnit svou kompenzační funkci ve smyslu § 31a odst. 2 věta druhá OdpŠk, které stanoví, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud zamítavý výrok o věci samé i akcesorický nákladový výrok rozsudku soudu I. stupně postupem dle § 219 o. s. ř. coby věcně správný potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř., a procesně úspěšné žalované tak byla přiznána na podkladě § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhrada výdajů 3x [částka] za vyjádření k odvolání žalobců, přípravu účasti na odvolacím jednání a účast na jednání před odvolacím soudem.