o zaplacení částky 5 900 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. května 2023, č. j. 30 C 59/2022-85, ve znění opravného usnesení ze dne 15. června 2023, č. j. 30 C 59/2022-93,

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost k zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a dále zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, doručené mu dne [datum], odůvodněné tvrzením, že žalobce dne [datum] jako zapůjčitel poskytl žalovanému jako vydlužiteli peněžitou zápůjčku ve výši [částka]. Smlouva o zápůjčce byla sjednána jako ústní, bezúročná a splatná do pěti let od jejího poskytnutí, tj. do [datum]. Žalovaný ve stanovené lhůtě nevrátil z poskytnuté zápůjčky ničeho.

3. Žalovaný se bránil tvrzením, že při poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nebyla mezi účastníky sjednána žádná splatnost a současně namítl promlčení práva žalobce na vrácení zápůjčky.

4. Soud prvního stupně vyšel po skutkové stránce z nesporného tvrzení účastníků a výpisu z účtu žalobce, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena ústní smlouva o zápůjčce ve výši [částka] a tuto částku žalobce dne [datum] převedl ze svého účtu na účet žalovaného.

5. Ke sporné otázce splatnosti zápůjčky vzal soud prvého stupně na základě provedeného dokazování za prokázané, že si účastníci sjednali dobu splatnosti pět let, tedy splatnost zápůjčky nastala dnem [datum]. Vyšel z obsahu čestného prohlášení [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího (otce účastníků řízení) ze dne [datum], že [Jméno zainteresované osoby 1/0] starší byl osobně v dubnu roku 2016 přítomen sjednávání půjčky mezi jeho syny. Na půjčce [částka] se oba synové dohodli a syn [jméno] řekl synovi [jméno FO], že mu částku [částka] převede na jeho účet u [právnická osoba] v následujícím týdnu. Oba synové se dohodli i na tom, že půjčka je bezúročná, na dobu pěti let od jejího poskytnutí. [jméno FO] měl tuto půjčku vrátit zpět na účet syna [jméno]. To vše viděl a slyšel v domě na adrese [adresa] v přízemní místnosti nazvané v rodině „bar“, kam si šel natočit pivo. Soud učinil zjištění, že [Jméno zainteresované osoby 1/0] starší podal na žalovaného návrh na zahájení řízení o omezení svéprávnosti, neboť ten se opakovaně a bezdůvodně agresivně chová k [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršímu, jeho manželce a jedinému bratrovi, rozdává a prodává nemovitosti, které jsou koupené, rekonstruované a postavené z prostředků rodiny, od července 2021 je v pracovním neschopnosti, [podezřelý výraz]. Dovodil, že toto zjištění svědčí o tom, že jsou v rodině zřejmé neshody, nemůže však založit důvod neuvěřit skutečnostem ohledně splatnosti uváděným [Jméno zainteresované osoby 1/0] starším. Dále vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k vrácení půjčky dopisem ze dne [datum]. Žalovaný reagoval dopisem ze dne [datum], v jehož rámci uvedl, že termín vrácení zápůjčky nebyl dohodnut na den [datum], ale až na konec roku 2027.

6. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o. z. se sjednanou dobou splatnosti pět let od poskytnutí půjčky. Tříletá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z. počala podle § 619 odst. 1 o. z. běžet dne [datum] a její konec připadne na [datum]. Žaloba byla podána dne [datum] (správně 2022), tedy před uplynutím promlčecí lhůty. Právo žalobce na vrácení půjčky promlčeno není. Nárok na zákonný úrok z prodlení odůvodnil § 1970 o. z. a jeho výši nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne [datum], když žalovaný měl zápůjčku uhradit do [datum]. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž především nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně v tom směru, že bylo prokázáno ujednání splatnosti půjčky na dobu 5 let. Soud k tomuto závěru dospěl na základě rozporných důkazů, kdy z důkazu čestným prohlášením [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího učinil závěr o splatnosti 5 let, z důkazu dopisem původního právního zástupce žalovaného vyplývá splatnost až koncem roku 2027. Zjištění opřel soud o čestné prohlášení, tedy důkaz listinný, namísto svědecké výpovědi. Listinné důkazy jsou si rovny. Žalovaný zdůraznil, že před soudem I. stupně v reakci na čestné prohlášení [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího namítal jeho zaujatost vyplývající ze vzájemných sporů mezi ním a žalovaným. Tvrdil a listinným důkazem dokládal, že po rozhodnutí soudu prvého stupně učinil [Jméno zainteresované osoby 1/0] starší v rámci správního řízení před Magistrátem města [adresa] prohlášení, že měl svého syna [jméno FO] v minulosti raději zastřelit. Návrh [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího na omezení svéprávnosti žalovaného soud zamítl. [adresa] si lze představit razantnější důvody nevěrohodnosti [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího. Řízení před soudem I. stupně je stižené vadou, která mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí, když soud nepřipustil účastnický výslech žalovaného, přestože připustil účastnický výslech žalobce. Porušil tím zásadu rovnosti účastníků před soudem a neúplně zjistil skutkový stav věci. Na základě nesprávného skutkového zjištění pak soud nesprávně právně posoudil otázku promlčení práva. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil a ve věci sám znovu rozhodl. V případě, že by odvolací soud shledal rozhodnutí správným, navrhl, aby soud vzhledem k majetkovým poměrům žalovaného stanovil delší lhůtu ke splnění jemu uložené povinnosti, a to z důvodů uvedených v žádosti o osvobození od soudních poplatků. Dále poukázal na nesprávný výpočet nákladů řízení.

8. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku coby věcně správného. Poukázal na nekonzistentnost skutkových tvrzení žalovaného, který v dopise ze dne [datum] v reakci na předžalobní výzvu k vrácení půjčky tvrdil, že nárok ještě není splatný, a v rozporu s tímto tvrzením nyní tvrdí, že splatnost nebyla ujednána. Verzi žalovaného tak označil za nevěrohodnou a nepravdivou. Rozvedl důvody, proč nemůže obstát argumentace o tom, že žalobcova pohledávka ještě nedospěla, a dále důvody špatných vztahů mezi žalovaným a jeho otcem.

9. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, dokazování doplnil a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

10. Soud prvního stupně při rozhodování o věci samé čerpal skutková zjištění z řádně provedeného dokazování a nepochybil ani při hodnocení provedených důkazů, když zcela v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil jak každý důkaz samostatně, tak i všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech a v kontextu celého řízení. Hodnotil i důkazy, kterými vyvracel žalovaný obsah důkazů označených žalobcem a logicky vysvětlil, proč se žalovanému nepodařilo znevěrohodnit prohlášení [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího. Závěry obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou správné a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

11. Na závěru o správnosti rozhodnutí soudu I. stupně nemohou nic změnit ani odvolací námitky žalovaného.

12. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká, že ten provedl účastnický výslech žalobce, avšak zamítl návrh na účastnický výslech žalovaného, čímž jednak porušil zásadu rovnosti účastníků před soudem a jednak neúplně zjistil skutkový stav věci. Z obsahu soudního spisu je však zřejmé, že vytýkanými vadami řízení před soudem prvního stupně postiženo není. Důkaz výslechem účastníka řízení nařídí soud pouze tehdy, pokud dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (§ 131 o. s. ř.). O takový případ se v daném případě nejedná, neboť žalobce prokázal svá tvrzení obsahem listinných důkazů. Přesto, že soud prvního stupně provedl účastnický výslech žalobce, nedopustil se porušení zásady rovnosti účastníků před soudem, neboť z tohoto důkazu neučinil žádné zjištění, ze kterého by při svém rozhodování vycházel. Pochybení neshledává odvolací soud ani v postupu soudu, kdy neprovedl důkaz výslechem svědka [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího. Provedení tohoto důkazu v řízení před soudem prvního stupně žádný z účastníků ke svému tvrzení neoznačil a potřeba jeho provedení nevyšla v řízení před soudem prvého stupně najevo. Naopak zástupce žalovaného při jednání dne [datum] k dotazu soudu prvého stupně, zda má vycházet z čestného prohlášení [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího či zda ho má vyslechnout, uvedl, že „se domnívá, že pan [Jméno zainteresované osoby 1/0] starší nám nic moc jiného než to, co píše v tom čestném prohlášení, neřekne...“.

13. V rámci odvolacího řízení označil žalovaný další důkazy s tvrzením, že tyto zcela znevěrohodňují důkaz, o který opřel soud prvního stupně své rozhodnutí, tedy čestné prohlášení [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího. Tvrzení, že [Jméno zainteresované osoby 1/0] starší v rámci správního řízení před Magistrátem města [adresa] učinil prohlášení, že měl svého syna [jméno FO] v minulosti raději zastřelit, žalobce nesporoval. Z listinných důkazů založených žalobcem při odvolacím jednání odvolací soud zjistil, že soud zamítl návrh [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího na omezení svéprávnosti žalovaného rozsudku a [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršímu uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (viz rozsudek Okresního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Náklady řízení vymáhá žalovaný [podezřelý výraz] (viz Vyrozumění o zahájení [podezřelý výraz] vydaného [podezřelý výraz] [jméno FO] dne [datum] sp. č. j. [spisová značka]).

14. Předložené listinné důkazy prokazují vážně narušené vztahy mezi žalovaným a [Jméno zainteresované osoby 1/0] starším, což by mohlo nasvědčovat možné podjatosti [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího. Toto zjištění by mohlo vést soud k pochybnostem o správnosti rozhodnutí, nikoli ovšem za situace, kdy jeho závěry jsou podepřeny dalším stěžejním důkazem, kterým žalovaný značnou měrou znevěrohodnil svá vlastní zásadní obranná tvrzení ohledně splatnosti půjčky, a to již zmíněným obsahem dopisu ze dne [datum]. V tomto ohledu tedy je podstatnou okolností nekonzistentnost obrany samotného žalovaného, který nejprve tvrdil (jinou) sjednanou splatnost půjčky, později však toto své tvrzení negoval současnou verzí, že žádná splatnost ujednána nebyla.

15. Pokud jde o požadavek žalovaného na stanovení delší lhůty k plnění povinností uložených mu napadeným rozsudkem, pak žalovaný netvrdí žádné relevantní důvody, pro něž by bylo možno uznat tento požadavek za důvodný. O prodloužení obecné lhůty k plnění může soud rozhodnout, jestliže to odůvodňují okolnosti souzené věci, které však musí být objektivní. K objektivním důvodům, které mohou soud vést k úvahám o povolení mírnějšího režimu pro splnění rozsudkem stanovené povinnosti, mohou patřit zdravotní důvody na straně účastníka, nezaviněná ztráta zaměstnání, případně péče o nezletilé děti či jiné blízké osoby, jež znemožňuje dosahovat příjmů z výdělečné činnosti. Nic takového však žalovaný netvrdí a z obsahu soudního spisu to nevyplývá. Tvrzení, na která žalovaný odkazuje, tedy tvrzení uplatněná k návrhu na osvobození od soudních poplatků za podání odvolání, byla v pravomocném rozhodnutí soudu o zamítnutí žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků označena za zjevně nevěrohodná a neprokázaná. Při rozhodování o prodloužení lhůty k plnění navíc soud zohledňuje nejen situaci povinného, ale i zájem oprávněného. Od podání žaloby dne [datum] do rozhodnutí soudu prvního stupně uběhl více než 1 rok a do rozhodnutí odvolacího soudu (z důvodu opakovaných žádostí o odročení jednání ze strany obou účastníků řízení) více než 2 a půl roku. Napadené rozhodnutí má charakter rozhodnutí deklaratorního, tedy pouze osvědčuje existující stav. Nejedná se o situaci, kdy žalovaný plní na základě konstitutivního rozhodnutí soudu, na jehož základě práva a povinnosti žalovanému teprve vznikají. Žalovaný si musel být vědom rizika pro něj nepříznivého rozhodnutí a měl dostatek času na obstarání finančních prostředků. Za této situace by prodloužení obecné lhůty k plnění stanovené § 160 o. s. ř. znamenalo zároveň neúměrné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobce.

16. Žalovanému nutno přisvědčit pouze v názoru, že soud I. stupně nesprávně vyčíslil žalobci přiznanou náhradu nákladů řízení. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že žalobce učinil předžalobní výzvu a podal žalobu nezastoupen advokátem. Soudem přiznaná náhrada nákladů právního zastoupení za tyto dva úkony právní služby advokáta, jinak správně vyčíslená soudem prvého stupně celkem částkou [částka], tak žalobci nenáleží. Správná výše nákladů řízení, které je povinen žalovaný žalobci nahradit, proto činí [částka] ([částka] - [částka]).

17. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak ho podle § 219 o. s. ř. coby ve výroku věcně správný potvrdil.

18. O nákladech řízení odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady plně úspěšného žalobce tvoří náklady zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu – po [částka], 2x režijní paušál po [částka] (§ 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. d/, g/, § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za promeškaný čas při cestě k jednání odvolacího soudu v rozsahu 6 půlhodin po [částka], tj. [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), cestovní výdaje ve výši [částka] za cestu z Příbrami do Prahy a zpět, tj. 122 km, při použití osobního automobilu [Anonymizováno] (§ 13 odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Při výpočtu cestovních výdajů vyšel odvolací soud ze sazby základní náhrady za užití silničních motorových vozidel dle § 1 písm. [název]) vyhlášky 398/2023 Sb. ve výši [částka]/km a z ceny motorové nafty dle § 4 písm. a) téže vyhlášky ve výši [částka]/l. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k nákladů řízení rovněž 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši [částka]. Náklady odvolacího řízení vyčíslené podle úspěchu ve sporu tak činí v součtu částku [částka]. K těmto nákladům řízení je nutno přičíst rovněž náklady, které vynaložil žalobce v souvislosti s jednáním odvolacího soudu nařízeným na [datum], které se nekonalo zaviněním žalovaného. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř. žalobci náleží podle shora uvedených právních předpisů náhrada cestovních výdajů ve výši [částka], náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. výši [částka], náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 2 ve výši [částka] (1/2 mimosmluvní odměny), režijní paušál ve výši [částka] a 21% DPH ve výši 3 794,91, tj. celkem [částka]. Celkovou náhradu nákladů řízení, kterou je povinen žalovaný žalobci nahradit ve výši [částka], uložil odvolací soud žalovanému zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.