o zaplacení 1 200 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. května 2024, č. j. 7 C 166/2023-65,

1. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 2x [částka] s příslušenstvím z titulu paušalizované náhrady škody za zpoždění letu dle článku 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“).

2. Žalovaná nárok neuznala.

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobcům zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

[právnická osoba] rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobci si na základě jediné rezervace zakoupili letenky na let operovaný žalovanou [název] (v žalobě [název]) s odletem z [město] dne [datum] v 17:10 hod. s plánovaným příletem do [město] dne [datum] v 8:20 hod. (faktickým v 8:02 hod., otevření dveří v 8:26 hod.) a na navazující let [číslo] z [město] dne [datum] v 9:20 hod. (faktický odlet v 9:33 hod.) s plánovaným příletem do [město] téhož dne v 11:00 hod. a že minimální přestupová doba mezi terminály 2E a 2F na letišti [město] je 35 až 45 minut. Dále vyšel z tvrzení žalobců, že po přistání v [město] se zdrželi při velkém množství lidí na bezpečnostní kontrole a z tohoto důvodu dorazili k odletové bráně letu až po jejím zavření. Žalobci poté dostali od žalované náhradní bezplatné letenky do [město], do svého cíle pak dorazili dne [datum] v 17:45 hod.

5. Soud prvního stupně nárok posuzoval nárok dle čl. 1, čl. 2 písm. j), čl. 3 odst. 2 Nařízení. Poté uzavřel, že žalobcům nárok na kompenzaci nevznikl, když letadlo z Havany do Paříže letu č. AF 943 bylo na svém příletu opožděno pouze o 6 minut, tedy čas na přestup byl dostatečný. Žalobci tak měli na přesun minimálně navíc 9 minut (celkem [hodnota] minut) oproti přestupové době stanové letištěm (35-45 minut), fakticky však o 22 minut Žalobci se dostavili k odletové bráně letu do [město] opožděně z důvodu nedostatečného personálního obsazení bezpečnostních kontrol letiště, což nelze přičítat k tíži žalované, tuto situaci nelze posuzovat ani jako odepření přístupu na palubu letadla letu [číslo]. Žalovaná uvedenému nemohla zamezit, ani kdyby přijala přiměřená opatření, když nadto v důsledku čekání na cestující z letu [číslo] opozdila odlet letu [číslo] o 13 minut.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“).

7. Proti rozsudku podali žalobci odvolání z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e), g) o. s. ř. Rozhodnutí shledali pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelným. Trvali na tom, že jejich nárok je důvodný s ohledem na zpoždění letu. Předně namítali, že skutečnost, že nebyli schopni stihnout přestup na navazující let, jim nemůže jít k jejich tíži, když doba stanovená na přestup letu byla určena dopravcem. [adresa] minut na přestup byl krátký, neboť v Paříži je třeba na přestup mezi terminály 90 minut. Nadto přílet z [město] byl opožděn o 6 minut, což jim zkrátilo dobu na přestup. Cílového místa tak dosáhli se zpožděním delším, než jsou 3 hodiny. Skutečnost, že let [číslo] byl zpožděn o 13 minut, neznamená, že by odletová brána byla otevřená o 13 minut déle; uvedený závěr nemá oporu v dokazování. Dále odkázali na čl. 2 písm. h) Nařízení, v němž se stanoví, že v případě, že se let skládá z několika jednotek letecké přepravy, přičemž se jedná o přímo navazující lety, považují se tyto jednotky letecké dopravy za jediný let, což je i tento případ. Dále namítali, že zdržení u bezpečnostních kontrol nemůže být posouzeno ani jako mimořádná okolnost ve smyslu čl. 14 Nařízení. Nadto žalovaná netvrdila ani neprokázala ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení, jaká opatření k odvrácení této mimořádné skutečnosti přijala. Poukázali na závěr rozhodnutí SDEU [číslo]. Navrhli napadené rozhodnutí změnit a přiznat jim uplatněný nárok a náklady řízení.

8. Žalovaná namítala, že letecký dopravce nemůže odepřít nástup na palubu cestujícím, kteří se k odletové bráně ani nedostavili, když tím je vyloučen projev vůle ve smyslu čl. 2 písm. j) Nařízení. Zdůraznila, že za výkon bezpečnostních kontrol neodpovídá. Setrvala na své obraně, že 6minutové zpoždění letu z [město] samo o sobě nezakládá nárok na odškodnění ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení. K tvrzení o minimálním času na přestup uvedla, že systém rezervace letů funguje tak, že cestujícím není umožněno si zarezervovat let s kratším přestupovým časem, než je stanovený minimální čas na příslušném letišti. Dle oficiálních informací dotčeného letiště doba přestupu mezi terminálem 2E a 2F činí 25 až 45 minut. Odkázala na pravomocné rozsudky soudu prvního stupně sp. zn. [spisová značka] (sp. zn. [spisová značka]) nebo sp. zn. [spisová značka] (sp. zn. [spisová značka]), dle nichž žalobci časový limit pro odbavení osob a zavazadel před odletem plynoucí z čl. 3 odst. 2 Nařízení nedodrželi, a proto byly žaloby na odškodnění za neoprávněné odepření nástupu na palubu zamítnuty. Poznamenala, že minimální čas na přesun na letišti [město] v délce 90 minut nebyl prokázán. Tvrzení o mimořádné okolnosti ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení označila za irelevantní, rozsudek [číslo] za nepřiléhavý. Navrhla rozsudek potvrdit a přiznat jí náklady odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že není důvodné.

10. Předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku z důvodu absence jeho řádného odůvodnění. Soud prvního stupně srozumitelným způsobem vysvětlil důvody, které jej vedly k zamítavému rozhodnutí. Navíc podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího nebo dovolacího soudu. V jeho rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], které je aplikovatelné i na odvolání, se konstatuje, že „…ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele“. Tedy i pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, což není tento případ, žalobcům nic nebránilo, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí podali řádné odvolání a uvedli argumentaci ohledně toho, v čem spatřují jeho nesprávnost, což svědčí o jeho přezkoumatelnosti.

11. Odvolací soud tak konstatuje, že soud prvního stupně svá skutková zjištění čerpal z řádně provedeného dokazování a jím zjištěný skutkový stav je způsobilým podkladem pro rozhodnutí o věci samé; ostatně ani sami žalobci v podaném odvolání proti skutkovým zjištěním, vyjma časového rozmezí stanoveného letištěm [název] pro přestup mezi terminálem 2E a 2F, nijak nebrojili, žádají toliko odlišné právní posouzení jinak správně zjištěných okolností. Také odvolací soud proto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vychází a na podrobnější odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru pro stručnost odkazuje. Rovněž po právní stránce je posouzení věci ze strany soudu prvního stupně v zásadě správné, když věc posuzoval dle příslušných ustanovení Nařízení. Dále poznamenává, že soud prvního stupně správně mlčky dovodil mezinárodní příslušnost dle čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

12. Odvolací soud tak shrnuje, že žalovaná dodržela všechny své smluvní povinnosti, když letadlo letu č[číslo] z [město] přistálo v čase o 19 minut dříve, byť k otevření dveří letadla došlo až v 8:26 hod., tedy s 6minutovým zpožděním. Žalobci měli původně 60 minut na dostavení se k nástupu na palubu letu [číslo], po zpoždění výstupu 54 minut. Letadlo z [město] odletělo do Prahy o 13 minut později a přistálo v [město] se zpožděním 1 minuty, tedy zpožděním nikoli významným, což vylučuje odpovědnostní titul dle č. [hodnota] odst. 1, čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení.

13. Námitce žalobců, že se dostavili do místa určení ([adresa] dne [datum], v 11:00 hod.) se zpožděním delším jak tři hodiny (náhradními lety přes [město]), odvolací soud nepřisvědčil. Žalobci tvrdí, že se účastnili jednoho letu, tedy bylo na žalované tuto přepravu zajistit, když tak zdržení u bezpečnostních kontrol na letišti jde pouze k tíži žalované. Odvolací soud konstatuje, že dle čl. 2 písm. j) Nařízení je „odepření nástupu na palubu“ definováno jako „odmítnutí přepravit cestující leteckou dopravou, přestože se přihlásili k nástupu na palubu za podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2, s výjimkou případu, kdy zde jsou přiměřené důvody odepřít jim nástup na palubu, například [podezřelý výraz] důvody, důvody bezpečnosti nebo ochrany nebo nedostatečné cestovní doklady“. K odepření nástupu na palubu musí dojít v důsledku porušení povinnosti leteckého dopravce. Nebyla uplatněna žádná taková tvrzení, tedy že by žalovaná jako letecký dopravce zamezila bezdůvodně žalobcům jako cestujícím v nástupu na palubu letadla poté, co se k nástupu fyzicky dostavili, nebo jiným porušením svých povinností způsobila, že se cestující nemohli k odletové bráně dostavit (například v důsledku zpoždění předchozího letu operovaného stejným leteckým dopravcem tak, že by čas pro přesun mezi terminály byl nedostatečný). Naopak závazek z přepravní smlouvy nebyl splněn pro jednání žalobců, kteří se k nástupu do letadla do jeho faktického odletu ve smluveném čase, nedostavili, byť z důvodu bezpečnostní kontroly prováděné letištním personálem. Správa letišť a jejich personální či materiální nedostatky však nejsou skutečnostmi vlastními běžnému výkonu činnosti leteckých dopravců a vymykají se rovněž jejich účinné kontrole, tedy jim nemůže být přičítána k tíži. V obdobné věci rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se závěrem, že „závazek žalované vyplývající z potvrzené rezervace, tedy dopravit žalobce konkrétním leteckým spojem z [město], nebyl splněn pro absenci nezbytné součinnosti žalobců, spočívající v tom, že by za situace, kdy jim dopravce v nástupu nebránil, byli do přistaveného letadla nastoupili.“ Stejný závěr byl učiněn v dalším rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Pokud se tedy žalobci nedostavili k nástupu do letadla včas (za situace, kdy jim byl ze strany dopravce stanoven dostatečný časový prostor pro přestup), nemohli být ani žalovanou dopraveni v sjednaném čase doletu do místa určení. Nebyl tak prokázán ani odpovědnostní titul (odepření nástupu na palubu) ve smyslu článku 4 odst. 3 Nařízení. Námitka, že se jednalo o jeden let, je tak v daném případě irelevantní.

14. Na uvedeném závěru ničeho nemění, že žalovaná neprokázala (ani k výzvě odvolacího soudu) svá tvrzení, že k uzavření brány F50 na letišti v [město] došlo s 13minutovým zpožděním. Časový přesun na letišti v [město] mezi terminály 2E do 2F činí, jak bylo prokázáno, 35 až 45 minut. Žalobci tedy měli na přesun fakticky celkem [hodnota] minut.

15. S ohledem na uvedené jsou námitky ohledně posouzení bezpečnostní kontroly jako mimořádné okolnosti ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení také irelevantní. Proto i rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci [číslo] není pro danou věc přiléhavý, neboť řeší nároky cestujících z titulu náhrady škody za zrušený let.

16. Soud prvního stupně správně rozhodl také o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odměny je však třeba vypočítat za každý úkon z tarifní hodnoty stanovené v době jeho započetí dle přepočtu na českou měnu dle kurzu pro nákup valut uvedeného v kurzovním lístku ČNB ke dni příslušného úkonu. Tarifní hodnota činí za přípravu a převzetí zastoupení ze dne [datum] a neodůvodněný odpor z téhož dne částku [částka] (kurz [částka]/EUR), za odůvodnění odporu ze dne [datum] částku [částka] (kurz [částka]/EUR), za účast u jednání dne [datum] částku [částka] (kurz [částka]/EUR), za vyjádření ze dne [datum] částku [částka] ([částka]/EUR) a za účast u jednání dne [datum] částku [částka] (kurz [částka]/EUR). Současně za neodůvodněný odpor přiznal pouze polovinu odměny. Náklady tak sestávají z odměn 3x [částka], 2x [částka] a 1x [částka] dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bod 5 AT, šesti náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT a 21% DPH ve výši [částka], tj. [částka]. O místu plnění bylo správně rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a o lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

17. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky nebyly způsobilé zvrátit správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný ve výroku I. ve věci samé dle § 219 o. s. ř. potvrdil a v nákladovém výroku II. změnil pouze výši náhrady nákladů řízení dle § 220 odst. 1 o. s. ř. a ve zbývající části i tento výrok potvrdil dle § 219 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tarifní hodnota činí za vyjádření k odvolání ze dne [datum] částku [částka] (kurz [částka]/EUR) a za účast u jednání dne [datum] částku [částka] (kurz [částka]/EUR). Náklady tak sestávají ze dvou odměn po [částka] dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bod 5 AT, dvou náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka], tj. celkem [částka]. O místu plnění bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a o lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.