o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 48/2021-77,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě podané dne [datum], jíž se žalobce vůči žalovanému státu domáhal zaplacení peněžitého zadostiučinění v částce [částka] v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 38/2009 (dále jen„ posuzované řízení“), jež bylo zahájeno žalobou podanou dne [datum] a pravomocně skončilo až ke dni [datum].

3. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že celková délka trvání posuzovaného řízení sice je nepřiměřená, za postačující zadostiučinění je však nutno považovat peněžitou satisfakci ve výši [částka], která již byla žalobci vyplacena (z toho [částka] na základě dřívějšího rozsudku vydaného již v průběhu posuzovaného řízení, zbývajících [částka] pak k další žádosti žalobce po skončení posuzovaného řízení).

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru o tom, že posuzované řízení zahájil žalobce dne [datum] podáním žaloby na ochranu osobnosti a že toto řízení skončilo s konečnou platností dne [datum], kdy bylo žalobci doručeno usnesení Ústavního soudu o odmítnutí jeho ústavní stížnosti. V souvislosti s tímto posuzovaným řízením se žalobce již dříve domáhal přiměřeného zadostiučinění za jeho nepřiměřenou délku, přičemž rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 198/2017-96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 Co 204/2018, byla žalobci jakožto přiměřené zadostiučinění z tohoto titulu přiznána částka [částka]; v těchto rozhodnutích bylo zohledněno období trvání posuzovaného řízení do dne [datum]. Následně bylo v rámci posuzovaného řízení vedeno řízení o dovolání žalobce podaném dne [datum], bylo rozhodováno o jeho osvobození od soudních poplatků (dne [datum] byla jeho žádost o osvobození soudem prvního stupně zamítnuta, o podaném odvolání rozhodl odvolací soud dne [datum] a soudní poplatek byl žalobcem uhrazen dne [datum]) a spis byl předložen dovolacímu soudu dne [datum]. Bez věcného vyřízení byl spis dovolacím soudem vrácen dne [datum] k opravě záhlaví rozsudku odvolacího soudu, opravné usnesení bylo vydáno dne [datum] a spis byl znovu dovolacímu soudu předložen dne [datum]. Dovolání pak bylo odmítnuto usnesením ze dne [datum]. Žalobcova ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu doručeným žalobci dne [datum]. Nyní projednávaný nárok byl u žalované předběžně uplatněn dne [datum], žalovaná na tomto základě vyplatila žalobci dne [datum] částku [částka].

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOdpŠk“), a konstatoval, že tu jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu žalobkyně. Posuzované řízení soud prvního stupně hodnotil jako nepřiměřeně dlouhé, neboť celkem trvalo 11 let a 5 měsíců. V průběhu posuzovaného řízení soud prvního stupně shledal období nečinnosti, a to zejména v době od [datum] do [datum] a dále v rámci řízení o odvolání žalobce ze dne [datum], kdy byl spis vracen soudu prvního stupně bez věcného vyřízení, obdobně jako tomu bylo i v průběhu pozdějšího dovolacího řízení. Žalobce se na trvání řízení významně nepodílel. Řízení proběhlo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval i dovolací soud a Ústavní soud. Řízení bylo komplikováno nutností ustanovení tlumočníka, jakož i rozhodováním o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o procesním nástupnictví. Za přiměřenou proto soud prvního stupně shledal základní částku vycházející ze sazby [částka] za každý rok řízení (polovina v prvních dvou letech). Tuto částku modifikoval snížením o 25 % s ohledem na složitost sporu a současně zvýšením o 10 % s ohledem na význam řízení pro žalobce. Výsledná částka [částka] pak odpovídá tomu, co již bylo žalobci ze strany žalované uhrazeno, nezbylo proto než podanou žalobu, požadující další plnění nad tento rámec, zamítnout.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s ohledem na plný procesní úspěch žalované tak, že povinnost k náhradě uložil podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci. Náklady žalované pak určil paušální částkou [částka] podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. v souvislosti s jedním zjištěným úkonem.

7. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, který má celkové vyplacené zadostiučinění za nedostačující. Za nepřiměřeně nízkou považuje žalobce již samotnou základní částku [částka] za jeden rok trvání posuzovaného řízení, neboť tu šlo o řízení trvající celkem 11 let a 5 měsíců a současně šlo o řízení, jehož význam pro žalobce je zvýšený (šlo o ochranu osobnosti), mělo tedy být skončeno přednostně; žalobce v té souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21, v němž byla za přiměřenou shledána částka [částka] za rok řízení v situaci, kdy šlo o 10 let a 10 měsíců trvající kompenzační řízení. Dále žalobce připomněl významný podíl soudů na celkové délce trvání posuzovaného řízení, a to zejména průtahy soudu prvního stupně po prvním rušícím rozhodnutí odvolacího soudu, kdy bylo jednání nařízeno až 1,5 roku po vrácení spisu; prodleva do dalšího nařízeného jednání pak činila další 1 rok a 4 měsíce. Za průtah považuje žalobce i to, že o meritorním odvolání proti rozsudku ze dne [datum] rozhodl odvolací soud až po téměř 2 letech od předložení spisu. Tyto průtahy přitom představují celkem 42 % celkové doby trvání posuzovaného řízení, jde tedy o nezanedbatelný rozsah, který již nelze zohlednit jen v samotném základu nároku. Dále žalobce upozornil i na to, že v posuzovaném řízení došlo k tzv.„ soudnímu ping-pongu“, který však nemůže vést ke zkrácení poskytnutého zadostiučinění. Byla-li základní částka krácena o 25 % z důvodu„ složitosti řízení“, pak je namístě předpokládat (byť to soud prvního stupně konkrétně nezmínil), že touto složitostí byla míněna instančnost, tj. vedení řízení na více stupních soudní soustavy. K tomuto následku však vedl právě nesprávný procesní postup rozhodujících soudů, jde tedy o okolnost přičitatelnou žalovanému státu. K jednotlivým okolnostem vedoucím ke zvýšení či snížení základní částky je pak třeba přihlédnout proporcionálně ve vztahu k tomu, jak se v konečné celkové délce posuzovaného řízení projevily. V souvislosti s předchozím rozhodnutím o přiznání přiměřeného zadostiučinění za téže řízení žalobce uvedl, že takto bylo rozhodnuto v určité situaci, i nyní je nicméně třeba dané řízení stále posuzovat jako jeden celek. Závěrem proto žalobce navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že mu bude přiznáno přiměřené zadostiučinění, jakož i právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaná ve svém vyjádření souhlasí s napadeným rozsudkem, který považuje za věcně správný. Navrhla proto jeho potvrzení a žádala též přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

9. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

10. Odvolací soud nejprve ke skutkové stránce věci uvádí, že soud prvního stupně svá skutková zjištění čerpal z řádně provedeného dokazování a jím zjištěný skutkový stav je způsobilým podkladem pro rozhodnutí o věci samé; ostatně ani sám žalobce v podaném odvolání proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně nijak nebrojil. Také odvolací soud proto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vychází a na podrobnější odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru pro stručnost odkazuje.

11. Rovněž po právní stránce je posouzení věci ze strany soudu prvního stupně v zásadě správné, soud prvního stupně věc správně posoudil podle příslušných ustanovení ZOdpŠk a dospěl rovněž k odpovídajícímu závěru o tom, že základ nároku žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu je dán, že bylo namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění a v konečném důsledku je správným i jeho závěr o tom, že již vyplacená částka [částka] je odpovídající. S ohledem na uplatněné odvolací námitky je nicméně třeba některé dílčí úvahy doplnit, resp. částečně modifikovat.

12. Především je třeba zdůraznit tu skutečnost, že o části žalobcova nároku na přiměřené zadostiučinění již bylo dříve pravomocně rozhodnuto a tímto rozhodnutím je soud vázán (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Nelze proto znovu přezkoumávat ty okolnosti, z nichž vycházel (resp. mohl či měl vycházet) soud při tomto svém dřívějším rozhodnutí. Na druhé straně je však třeba přisvědčit žalobci v tom směru, že i nyní je třeba posuzované řízení vnímat jako jeden celek. Z právě uvedeného pak plyne, že bylo-li již dříve o přiměřeném zadostiučinění pravomocně rozhodnuto, lze v pozdějším kompenzačním řízení týkajícím se téhož posuzovaného řízení nově zohlednit již jen ty skutečnosti, které nastaly po právní moci předchozího kompenzačního rozhodnutí, resp. po datu, jímž je ohraničena rozhodná doba zohledněná v tomto předchozím kompenzačním rozhodnutí. Pouze ve vztahu k těmto (z hlediska dřívějšího kompenzačního řízení novým) okolnostem je pak namístě hodnotit, jakým způsobem se do výsledné podoby přiměřeného zadostiučinění promítnou. Opačný přístup (opětovné hodnocení veškerých rozhodných okolností) by totiž ve své podstatě vedl k nepřípustnému přezkumu pravomocného rozhodnutí vydaného v jiném řízení.

13. V nyní řešené věci je pak podstatné, že v rámci předchozího kompenzačního rozhodnutí (rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 198/2017-96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 Co 204/2018) bylo předmětem odškodnění období vedení posuzovaného řízení od jeho zahájení do dne [datum]. Přiznané zadostiučinění pak vycházelo z dosavadního trvání posuzovaného řízení po dobu 8 let a 9 měsíců a základní částky [částka] za každý rok řízení (polovina v prvních dvou letech), tj. celkem [částka]. Pokud jde o modifikace této částky, přistoupil soud jednak k jejímu navýšení o 10 % s ohledem na význam předmětu řízení pro žalobce (šlo o řízení na ochranu osobnosti), a jednak ke snížení o 10 % z důvodu skutkové a procesní složitosti, zvyšované dále potřebou ustanovení tlumočníka a zajištění překladů listin do cizího jazyka. K dalším modifikacím již soud v předchozím kompenzačním řízení nepřistoupil, a žalobci proto v konečném důsledku přiznal zadostiučinění ve výši [částka].

14. Je-li nyní znovu rozhodováno o zadostiučinění za nepřiměřenou délku téhož posuzovaného řízení, lze s ohledem na vázanost soudu předchozím pravomocným rozhodnutím zohlednit již jen ty nově nastalé okolnosti, k nimž došlo po [datum]. Naopak nelze znovu samostatně hodnotit ty skutečnosti, jež se týkají předchozí doby trvání posuzovaného řízení. V těchto limitech pak je třeba znovu zvážit, jaké přiměřené zadostiučinění odpovídá celkovému trvání posuzovaného řízení při zohlednění všech dodatečně nastalých okolností.

15. Podstatnou změnou je především to, že posuzované řízení trvalo po celkově delší dobu – nyní je souhrnná délka trvání posuzovaného řízení 11 let a 5 měsíců, tj. o 2 roky a 8 měsíců déle, než bylo zohledněno v předchozím kompenzačním řízení. Dále je zjištěna podstatná změna v tom směru, že věcí se nově zabýval také dovolací soud a Ústavní soud. Řízení před dovolacím soudem bylo do určité míry procesně komplikováno tím, že žalobce žádal osvobození od soudních poplatků a svou žádost doplnil až k výzvě soudu prvního stupně. Na druhé straně pak nelze přehlédnout podstatná období nečinnosti na straně odvolacího soudu (7 měsíců od předložení spisu do rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení, jímž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků) i soudu dovolacího (8,5 měsíců od předložení spisu do vrácení věci bez věcného vyřízení k opravě záhlaví přezkoumávaného rozsudku a dalších 7 měsíců od opětovného předložení spisu do konečného odmítnutí dovolání); naopak Ústavní soud ve věci rozhodl velmi rychle (do 2 měsíců od vydání přezkoumávaného rozhodnutí), čímž význam předchozích průtahů do určité míry eliminoval.

16. V dalším je pak třeba se zabývat vlivem těchto nově vzniklých okolností na výslednou úvahu o formě a výši přiměřeného zadostiučinění, a to ve vztahu k posuzovanému řízení jako celku, nicméně v kontextu předchozího pravomocného rozhodnutí. Tyto úvahy vycházejí především z ustanovení § 31a ZOdpŠk a související judikatury, zejména stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010.

17. Na tomto místě je třeba především konstatovat, že pokud posuzované řízení celkem trvalo ještě déle než dříve hodnocených 8 let a 9 měsíců, není důvod pro jakoukoli korekci úvahy o tom, že pouhé konstatování porušení práva není namístě, a lze proto uvažovat pouze o satisfakci peněžité.

18. Konkrétní peněžní částka potom musí odpovídat celkové délce trvání řízení, tj. je třeba nyní vycházet již z toho, že posuzované řízení trvalo celkem 11 let a 5 měsíců. Tato délka trvání řízení pak vede nikoli jen k tomu, že bude nově přepočtena základní částka, nýbrž i ke změně (navýšení) roční základní částky. Částku [částka] za rok řízení není totiž možno považovat nadále za adekvátní, pokud doba trvání posuzovaného řízení přesáhla 10 let. Soud prvního stupně proto správně vyšel z roční částky [částka]. Toto navýšení je odpovídající v situaci, kdy dřívější pravomocně přiznaná satisfakce vycházela z částky [částka] ročně, přičemž posuzované řízení následně trvalo další 2 roky a 8 měsíců, čímž na jedné straně přesáhlo limit 10 let, na druhé straně však v tomto období byla věc projednána před dalšími dvěma instancemi (bylo rozhodováno o dovolání jakožto mimořádném opravném prostředku a o ústavní stížnosti). Rovněž s žalobcem požadovanou„ valorizací“ základních částek se soud prvního stupně vyčerpávajícím způsobem vypořádal a na jeho odůvodnění (bod 13) lze proto v tomto ohledu bez výhrad odkázat.

19. Pokud žalobce argumentoval, že tu jde o řízení se zvýšeným významem, pak je třeba uvést, že tato okolnost se projevuje nikoli v samotné základní částce, ale v rámci její následné modifikace. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21, není v tomto ohledu zcela případný, neboť tam řešený případ se týkal kompenzačního řízení, u nějž je třeba obzvláště dbát na jeho včasné skončení, a to i ve srovnání s jinými řízeními se zvýšeným významem; tomu pak odpovídala tam přiznaná vyšší roční částka [částka] (tam zkoumané řízení přitom trvalo po srovnatelnou dobu jako zdejší posuzované řízení, rozdíl je pouze v řádu několika měsíců).

20. Při roční částce [částka] pak celková základní částka odpovídající celkové době trvání posuzovaného řízení činí [částka] (v prvních dvou letech byla započtena částka poloviční).

21. Takto zjištěnou základní částku je namístě dále modifikovat, a to zejména s ohledem na kritéria příkladmo vypočtená v ustanovení § 31a odst. 3 ZOdpŠk.

22. Se soudem prvního stupně je třeba souhlasit, pokud základní částku navyšoval o 10 % s ohledem na zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce, neboť právě k této modifikaci přistoupil soud i v předchozím pravomocném rozhodnutí o peněžité satisfakci za nepřiměřenou dobu trvání posuzovaného řízení. V dalším průběhu posuzovaného řízení (který je nyní nově zohledňován) pak nenastala žádná okolnost, pro kterou by bylo namístě tuto modifikaci jakkoli měnit.

23. Pokud jde o snížení základní částky o 25 % z důvodu„ složitosti sporu“, je třeba tuto úvahu více rozvést a mírně korigovat. V rámci předchozího pravomocného rozhodnutí bylo z důvodu skutkové i procesní složitosti věci, včetně komplikací daných přítomností cizího prvku, přiznané zadostiučinění snižováno o 10 %. V dalším průběhu řízení nebyly okolnosti vedoucí k tomuto snížení jakkoli eliminovány, naopak k nim přistoupily okolnosti další, a to konkrétně vedení řízení o mimořádném opravném prostředku na dalším stupni soudní soustavy (prodlužované do určité míry i tím, že žalobce v jeho průběhu žádal o osvobození od soudních poplatků, o čemž bylo soudy rozhodováno na dvou stupních) a vedení řízení o ústavní stížnosti před ústavním soudem. Obě tyto nové okolnosti pak vedou k závěru o další (vyšší) složitosti řízení (řízení o jakémkoli opravném prostředku či ústavní stížnosti nutně řízení prodlužuje o dobu potřebnou k jejich vyřízení). Za přiměřené pak lze považovat další dodatečné snížení základní částky o 10 % za každou z těchto instancí, celkově tedy (spolu s modifikací použitou již v předchozím pravomocném rozhodnutí) jde o snížení o 30 %.

24. Naproti tomu je třeba zohlednit i postup soudů, který se v celkové délce trvání posuzovaného řízení projevil. Nelze v této souvislosti nicméně hodnotit průtahy, k nimž došlo v době před [datum], neboť ty již byly (resp. mohly či měly být) zohledněny v rámci předchozího pravomocného rozhodnutí. Pokud se žalobce nyní domáhá toho, aby soud (také) k těmto průtahům přihlédl formou další modifikace základní částky zadostiučinění, dožaduje se fakticky revize předchozího pravomocného rozhodnutí, které z týchž průtahů žádnou modifikaci nevyvodilo. Je proto možné přihlédnout jen k těm prodlevám, k nimž došlo v rámci dovolacího řízení (v řízení o ústavní stížnosti k žádným nedošlo). Jedná se o fázi rozhodování odvolacího soudu o odvolání žalobce proti usnesení, jímž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, kdy namísto obvyklých nejvýše 3 měsíců bylo rozhodnuto až po 9 měsících. Dále pak jde o dobu, kdy byl spis předložen k rozhodnutí dovolacímu soudu, a to v trvání celkem více než 15 měsíců, ačkoli dovolání bylo odmítnuto (věc tedy nebyla řešena meritorně); teprve po 8,5 měsících od předložení spisu přitom dovolací soud přistoupil k vrácení spisu bez věcného vyřízení za účelem provedení opravy a po opětovném předložení věci rozhodl o dovolání až po uplynutí dalších 7 měsíců. Odvolací soud za těchto okolností považuje za nutné zohlednit tyto zjevné průtahy i v modifikaci základní částky, a to jejím zvýšením o 5 %. Tato modifikace je mírně nižší oproti procentnímu rozsahu zkoumaných průtahů ve vztahu k celkové zjištěné délce posuzovaného řízení, přesto je však proporcionální, neboť je třeba zohlednit i to, že jakýkoli průtah se sám o sobě projevuje do určité míry již v samotné základní částce, která je určena z celkové doby trvání řízení, tj. právě i z té jeho části, která je zatížena průtahy. Nadto navazující řízení o žalobcově ústavní stížnosti skončilo velmi rychle, čímž byl negativní vliv postupu soudů také do určité míry eliminován.

25. Se soudem prvního stupně pak lze souhlasit v tom, že v postupu žalobce (ani jiných výše nezmíněných okolnostech) nelze spatřovat důvody pro další modifikaci zjištěné základní částky.

26. Lze tedy shrnout, že odvolací soud přes výše popsané korekce dochází ve výsledku se stejnému závěru, k jakému dospěl i soud prvního stupně, tj. že základní částku [částka] je namístě snížit o výsledných 15 % (zvýšení o 15 % a snížení o 30 %) na konečných [částka]. Pokud pak byla právě tato částka žalobci ze strany žalovaného státu již vyplacena, nezbylo než podanou žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť další zadostiučinění již žalobci nenáleží. Správně v té souvislosti soud prvního stupně rozhodl také o náhradě nákladů řízení, v tomto ohledu lze na odůvodnění jeho rozhodnutí (bod 15) zcela bez jakýchkoli výhrad odkázat.

27. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Také v odvolacím řízení byla žalovaná zcela procesně úspěšná, a náleží jí proto jakožto nezastoupenému účastníku náhrada v rozsahu paušální částky [částka] podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden zjištěný procesní úkon (vyjádření k odvolání). Tuto částku je žalobce povinen uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).