o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 25 C 178/2018 - 532

I. Rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení, jinak se ve zbývající části tohoto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů částku částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 28% z celkové náhrady nákladů řízení státu, jejichž výše a lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 72% z celkové náhrady nákladů řízení státu, jejichž výše a lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozhodoval k návrhu žalobkyně, jímž se domáhala zaplacení nedoplatku na pojistném plnění ve výši [částka] s příslušenstvím ze smlouvy o havarijním pojištění, když žalovaná na vyúčtovanou opravu ve výši [částka] bez DPH uhradila jen [částka].

2. Žalovaná nárok neuznala. Rozporovala vyúčtování opravy s ohledem na účtované ceny náhradních dílů, rozsah provedených prací a jejich hodinové sazby. Náklady za opravu v neautorizovaném servisu stanovila ve výši [částka] bez DPH.

3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení do částky [částka] s příslušenstvím (I.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s 8,5 % p. a. úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (II.), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka] (III.), že žalobkyně je povinna zaplatit státu 67% náhrady nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením (IV.) a shodně tak žalovaná, avšak pouze ve výši 33% (V.).

4. Řízení bylo částečně zastaveno dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nejprve pro zpětvzetí částky [částka] s příslušenstvím s ohledem na znalecký posudek znalkyně [příjmení], která stanovila obvyklou výši nákladů na opravu částkou [částka] bez DPH, a následně pro zpětvzetí částky [částka] pro plnění žalované dle znaleckého posudku znalce [příjmení], když částka [částka] byla určena na jistinu a částka [částka] na úroky z prodlení z této částky.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] kterou bylo sjednáno havarijní pojištění vozidla VW Passat, [registrační značka] s účinností od [datum] Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel (VPP HAV 2016) (dále jen„ VPP“). Pojištění bylo sjednáno se spoluúčastí ve výši 1%, minimálně [částka]. Ke škodní události došlo dne [datum], žalované byla nahlášena dne [datum], prohlídka proběhla dne [datum] v servisu žalobkyně. Žalobkyně za opravu vyúčtovala [částka] bez DPH. Žalovaná po přepočtu dospěla k závěru, že obvyklé náklady na opravu vozidla činí [částka], tedy po odečtení spoluúčasti ve výši [částka], vyplatila žalobkyni pojistné plnění ve výši [částka].

6. V řízení byly předloženy tři znalecké posudky za účelem stanovení obvyklé ceny nákladů na opravu vozidla, a to žalobkyní posudek [číslo] [jméno] [příjmení], která dospěla k částce [částka] bez DPH, žalovanou posudek [číslo] Ing. [jméno] [příjmení], který dospěl k částce [částka] včetně DPH a revizní znalecký posudek [číslo] vypracovaný soudem ustanoveným znalcem [jméno] [příjmení], který dospěl k částce [částka] bez DPH. Znalec [příjmení] stanovil výši obvyklých nákladů, když uzavřel, že opravu vozidla provedl neznačkový servis, který použil originální díly použité. Srážku stanovenou znalkyní [příjmení] ve výši 20% z cen nových dílů u použitých náhradních dílů shledal, ve shodě se znalcem [příjmení] [příjmení], za neodpovídající reálnému rozdílu mezi cenou nového originálního dílu a staršího opotřebeného dílu. Srážku tak stanovil ve výši 40%. Poznamenal, že by jinak nákup použitých originálních dílů byl pro oprávce neefektivní, když se použité díly musí dále opracovat.

7. Soud I. stupně posoudil uplatněný nárok dle pojistné smlouvy, VPP a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) s tím, že dle čl. 1 odst. 3 VPP ujednání pojistné smlouvy mají přednost před ustanoveními VPP a ta mají přednost před ustanoveními právních předpisů. Rozsah pojistného plnění posuzoval dle čl. 23 VPP. Za správné shledal závěry znalce [příjmení], dle nichž v průběhu řízení žalovaná doplatila pojistné plnění do celkové výše [částka]. Zbývající nárok shledal nedůvodný.

8. Náklady řízení ve výši [částka] přiznal žalované dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to ve lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. O nákladech státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., které žalované uložil ve výši 33% z celkových nákladů a žalobkyni ve výši 67 %, když jejich vyčíslení ponechal na rozhodnutí v samostatném usnesení.

10. Včasným odvoláním napadla rozsudek žalobkyně z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. Předně nesouhlasila s nákladovým výrokem, když byla úspěšná do 33 % žalované částky, tedy měla být žalované přiznána jen poměrná část nákladů řízení. [příjmení] ve věci shledala otázku toho, jaké díly byly použity při opravě a jakou cenu mají tyto díly na trhu. Má za to, že bylo prokázáno použití náhradních dílů originálních, byť použitých. Znalec [příjmení] bez bližšího zdůvodnění oceňoval náhradní díly hodnotou náhradních dílů z aftermarketu, ačkoli on i Ing. [příjmení] trvali při konfrontaci na tom, že oceňují náhradní díly originální použité, v jejich posudcích mezi těmito díly a díly kvality aftermarket není cenový rozdíl. Nadto znalec [příjmení] [příjmení] ve svém posudku výslovně uvedl, že posuzuje náhradní díly kvality aftermarket. Znalci stanovily bez odůvodnění srážku 40% s tím, že by byl nákup použitých originálních dílů pro oprávce při srážce 20 % neefektivní, když se nadto musí dále opracovat. To by naopak svědčilo pro vyšší cenu takových dílů. Žalobkyně obvyklou cenu použitých náhradních dílů určila kalkulací v systému Audatex, tedy jako cenu nových originálních dílů poníženou o 20%. Namítla, že i žalovaná v odporu uvedla, že u ceny originálního náhradního dílu byl použit koeficient 0,8. Odůvodnění rozsudku tak shledala rozporné. Dále namítala, že je směšována nákupní cena náhradního dílu a cena, za kterou je náhradní díl prodán koncovému zákazníkovi, když ta se liší o marži autoservisu, která tvoří součást jeho zisku a představuje 20% ceny. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, návrhu vyhověl a přiznal jí náklady za řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalovaná naopak považuje rozhodnutí za správné. Při přezkoumání vyúčtované ceny dospěla k závěru, že předložená faktura neodráží obvyklé náklady na opravu zjištěného poškození. Vycházela z toho, že žalobkyně je neautorizovaným servisem pro opravy vozidel značky Volkswagen. Provedla vlastní výpočet v systému Audatex, který počítá s obvyklými cenami jak originálních, tak alternativních dílů. V případě, že konkrétní náhradní díl nebyl dodáván, použila cenu originálního náhradního dílu upřesněnou koeficientem 0,8. Z jí provedené kalkulace vyplynulo, že ceny u„ zásadních“ dílů (světlomety, kapota (př. víko), nárazník, rám masky, kondenzátor) jsou oproti žalobkyní deklarovaným cenám nižší o více než 50%. V situaci, kdy žalobkyně nedoložila, jaké konkrétní náhradní díly, od jakých dodavatelů a v jaké hodnotě skutečně k opravě použila, je třeba její nárok považovat za neprokázaný. Navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

13. Soud I. stupně smluvní vztah účastníků správně posoudil ve smyslu čl. 1 odst. 3 VPP dle ujednání obsažených v pojistné smlouvě uzavřené s účinností ode dne [datum], jejímž předmětem bylo havarijní pojištění vozidla VW/PASSAT a pojistných podmínek, které mají přednost před ustanoveními právních předpisů. V případě absence smluvní úpravy je třeba postupovat ve smyslu § 2758 a násl. o. z., především § 2811 a násl. o. z. týkající se škodového pojištění.

14. Jak dále správně konstatoval, mezi účastníky bylo nesporné uzavření pojistné smlouvy, pojistná událost a provedení opravy žalobkyní, jako neautorizovaným servisem vozidel VW. [příjmení] se tak omezil na výši obvyklé ceny opravy vozidla poškozeného při dopravní nehodě dne [datum], tedy:

a) zda byly při opravě použity originální použité náhradní díly nebo díly označené jako tzv. aftermarketové

b) jaká srážka z ceny nových originálních dílů má být aplikována, zda 20% nebo 40%

c) jaká cena má být účtována za provedené práce, a to mechanické, klempířské a lakování, včetně jejich rozsahu.

Pro stanovení pojistného plnění vycházel správně z čl. 23 odst. 1 písm. a) bod (i) VPP, v němž je stanoveno, že je-li pojistné plnění stanoveno na základě účtu za opravu, hradí pojistitel náklady na opravu obvyklé v České republice v servisu doporučeném pojistitelem nebo ve smluvním servisu pojistitele, a to i v případě, kdy je vozidlo opravováno v zahraničí. Za obvyklé náklady na opravu se považuje cena opravy potřebné k odstranění následků škodné události, kterou by v době vzniku škody správně účtoval zákazníkovi servis oprávněný provádět takovou opravu. Pojistitel má právo vyžadovat od pojištěného předložení originálního účtu za opravu a k ověření správnosti účtování doklady o výrobci, kvalitě a množství účtovaných náhradních dílů.

15. Odvolací soud nejprve konstatuje, že v případě škody způsobené na vozidle dle § 2951 odst. 1 o. z. má poškozený právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla (obvyklou cenou) před poškozením a totožně stanovenou cenou vozidla ve stavu po poškození dle § 2952 o. z. Rozhodne-li se poškozený pro provedení opravy a jedná-li se o postup objektivně účelný, zakládá mu to právo požadovat náhradu vynaložených nákladů na opravu. K tomu ve shodě se soudem I. stupně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2221/07, v němž je řešeno stanovení majetkové újmy, vzniklé poškozením pojištěného vozidla, ke dni dopravní nehody. Znalec tak měl určit, zda je ekonomicky výhodné provést opravu vozidla, v kladném případě určit majetkovou újmu, představující předpokládané náklady na opravu vozidla za účelem jeho uvedení do stavu před dopravní nehodou. V odůvodnění nálezu se stanoví, že„ Je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci. Je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla.“ V souzené věci žalobkyně nepoužila originální nové náhradní díly, ale díly originální použité. Odvolací soud má v souladu s výše citovaným ústavním nálezem za to, že pojištěnému poškozenému nelze vnucovat zajištění opravy vozidla díly neoriginálními, tzv. aftermarketovými, za účelem co nejvíce snížit náklady na opravu vozidla a nutit ho například obcházel vrakoviště za účelem zajištění takových náhradních dílů. Poškozený by tak mohl riskovat bezpečnost účastníků provozu na pozemních komunikacích, když by do vozidla nechal namontovat díly výrazně nižší kvality či díly neznámého původu. Žalobkyně předložila fotodokumentaci o použitých náhradních dílech, na nichž jsou patrná výrobní čísla dílu a označení VW. Nadto bylo na žalované, aby si vymínila kontrolu použitých dílů před lakováním vozidla. Odvolací soud se tak ztotožnil se závěry revizního znaleckého posudku [příjmení], který stejně tak, jako znalkyně [příjmení], vycházel z toho, že při opravě vozidla byly použity náhradní díly originální použité. K tomu poznamenává, že žalovaná rozhodnutí soudu I. stupně nenapadla, dle posudku znalce [příjmení] plnila.

16. Odvolací soud se však neztotožnil se soudem I. stupně ohledně uplatněné srážky. Zopakoval dokazování listinou nazvanou Likvidace pojistných událostí škod motorových vozidel ČP/GLI, Posudek /Kalkulace [číslo] ze dne [datum], v němž žalovaná stanoví pro náhradní díly srážku z ceny originálních dílů 20%. K tomu zdůrazňuje, že je to právě žalovaná, která činí součástí pojistných smluv smluvní podmínky, které stanoví postup pro výpočet výše pojistného plnění, které má být poskytnuto za vynaložené obvyklé náklady na opravu. Dle čl. 23 odst. 1 písm. a) bod (i) VVP se musí jednat o náklady na opravu obvyklé v České republice v servisu doporučeném pojistitelem nebo ve smluvním servisu pojistitele. [jméno] žalovaná tento článek vykládala tak, jak vyplývá z likvidace pojistné události ze dne [datum], že v případě použití náhradních originálních dílů se použije koeficient 0,8, tedy srážka 20% z ceny nových originálních dílů. Cena originálních dílů byla určena znalcem [příjmení]. Žalovaná tuto cenu akceptovala, za situace, kdy byla poskytnuta srážka 40% Odvolací soud však pro aplikaci této srážky nenašel oporu ve smluvním ujednání dle čl. 23 VPP a výkladu tohoto článku samotnou žalovanou, jako autorem VPP. Žalovaná sama používá pro výpočet obvyklé ceny opravy, tedy ceny v souladu s čl. 23 odst. 1 písm. a) bod (i) VVP, srážku 20% z ceny nových originálních dílů. Pokud znalec stanovil hodnotu originálních dílů ve výši [částka], pak po odpočtu srážky 20%, měla obvyklá cena náhradních použitých originálních dílů činit [částka].

17. Odvolací soud poznamenává, že byť se v daném sporu nejedná o spotřebitelský vztah, je to právě žalovaná, která stanoví součástí pojistných smluv smluvní podmínky ve smyslu § 1751 o. z. Jedná se o neměnné podmínky, jejichž obsah musí druhá strana zpravidla bez dalšího akceptovat. Pokud tedy žalovaná sama v likvidaci uvedla postup, jak vypočítává výši pojistného plnění, tak, aby byly naplněny podmínky čl. 23 odst. 1 písm. a) bod (i) VVP, není důvod se od tohoto postupu odchylovat jen proto, že dle znaleckého posudku by měla být použita jiná srážka, v jejímž důsledku by se dostalo pojištěnému nižšího pojistného plnění.

18. Rozpor ohledně stanovení obvyklé ceny opravy byl správně stanoven na základě znaleckého posudku. Znalec [příjmení] dospěl v případě opravy prováděné v neznačkovém servisu k obvyklé ceně práce v místě a čase ve výši [částka] Kč/hod. za práce klempířské, [částka] Kč/hod. za práce mechanické a [částka] Kč/hod. za lakování. Soud I. stupně přiznal žalobkyni plnění dle závěrů znaleckého posudku bez ohledu na žalobní návrh. Soud je však vázán návrhem a může jej překročit pouze za podmínek dle § 153 odst. 2 o. s. ř., které v daném případě nenastaly. Za této situace je třeba vycházet z toho, že žalobkyně požaduje za výše uvedené práce ve všech třech případech 550 Kč/hod. Pokud tedy znalec stanovil celkovou cenu klempířských prací ve výši [částka] (8,4 h x [částka]), pak odvolací soud považuje v souladu s žalobním návrhem za oprávněný nárok ve výši [částka] (8,4 h x [částka]). Stejně je třeba postupovat i v případě lakování, kdy namísto přiznaných [částka] ([částka] materiál, práce 12,4 h x [částka] = [částka]), shledal oprávněným pouze [částka] ([částka] materiál, práce 12,4 h x [částka] = [částka]). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala za mechanické práce částky [částka] Kč/hod., znalec tuto stanovil pouze ve výši [částka] Kč/hod., vycházel z jeho závěrů, že obvyklá cena mechanických prací je [částka] (5,2 h x [částka]).

19. Výše pojistného plnění tak měla činit [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka]). Žalovaná uhradila na pojistné plnění před podáním žaloby [částka] a v průběhu řízení [částka]. Po započtení spoluúčasti ve výši [částka] je tak žalovaná povinna uhradit žalobkyni ještě [částka], když ve výši [částka] byl shledán nárok nedůvodným.

20. Za této procesní situace se odvolací soud námitkou nároku žalobkyně na marži nezabýval. Nadto by ji shledal nedůvodnou, když pojistné plnění má reparovat vzniklou škodu, nikoli vést k dosažení zisku.

21. Za oprávněný shledal odvolací soud i nárok na příslušenství, když ho žalobkyně požaduje až od uplynutí 7 denní lhůty pro plnění stanovené v předžalobní výzvě. Žalované byla nahlášena pojistná událost dne [datum], když šetření skončilo dne [datum] dle čl. 12 odst. 4 VPP, tedy splatnost nastala 15 dnem poté dle čl. 12 odst. 5 VPP. S ohledem na vázanost uplatněným nárok bylo rozhodnuto o úrocích z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, od pozdějšího data.

22. Odvolací soud tak změnil napadený zamítavý výrok II., když vyhověl návrhu do částky [částka] s příslušenstvím dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř, a ve zbývající části jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. Výrok o částečném zastavení řízení (I.) nebyl napaden odvoláním, tedy zůstal stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu dle § 206 odst. 2 o. s. ř.

23. S ohledem na změnu ve věci samé bylo opětovně rozhodováno o nákladech řízení dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně vzala v průběhu řízení před soudem I. stupně žalobu částečně zpět co do částky [částka], když reagovala na závěry znaleckého posudku znalkyně [příjmení], tedy zavinila zastavení řízení. Naopak částku [částka] vzala zpět pro chování žalované, která naopak po vypracování znaleckého posudku znalce [příjmení] částečně plnila. Ohledně zbývajícího nároku byla žalobkyně úspěšná do [částka] a neúspěšná do [částka]. S ohledem na úspěch, případně nezaviněné částečné zastavení řízení, co do částky [částka], tedy do 72 %, jí přísluší 44% celkových nákladů této části řízení. Tyto se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení, a to 10 odměn po [částka] dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“) ve spojení s § 7 bod 5 AT za úkony dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žalobní návrh, vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] (označené ze dne [datum]), [datum] a [datum], účast u jednání dne [datum] a [datum]), 2 polovičních odměn dle § 11 odst. 2 písm. f), g) AT za účast u jednání dne [datum], které trvalo od 16:00 do 16:10 hod. s tím, že účastníci budou jednat mimosoudně, a jednání dne [datum], při němž byl pouze vyhlášen rozsudek, 12 paušálních náhrad po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT, 21% DPH ve výši [částka], tj. [částka]. Za řízení před soudem I. stupně tak žalobkyni přísluší [částka] (44%). Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná do [částka], namísto [částka], tedy do 71 %, přísluší jí 42% celkových nákladů této fáze řízení. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] a 2 odměn po [částka] dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bod 5 AT za úkony dle § 11 odst. 1 písm. g), k) AT (odvolání, účast u jednání dne [datum]), 2 paušálních náhrad po [částka], 21% DPH ve výši [částka], tj. [částka]. Za odvolací řízení jí přísluší [částka] (42%). Odvolací soud tak přiznal žalobkyni na náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů [částka] O lhůtě k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a místě k plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Odvolací soud poznamenává, že soud I. stupně nesprávně postupoval dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení nenastaly, nadto tyto byly přiznány žalované v rozporu s tím, že byl nárok žalobkyně do základu důvodný.

25. Výroky o nákladech vynaložených státem jsou odůvodněny § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto platí ten účastník, který ve věci nebyl úspěšný, případně oba účastníci podle poměru svého (ne) úspěchu ve věci. O jejich výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, poté, kdy bude pravomocně rozhodnuto o všech nákladech státu.