o zaplacení 5 000 000 EUR příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. května 2024, č. j. 40 C 332/2016-537,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 000 EUR spolu s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od 23. 7. 2016 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované v částce 5 339 306 Kč (výrok II.), jakož i povinnost k náhradě nákladů řízení placených státem ve výši 72 430,20 Kč (výrok III.), a konečně rozhodl též o vrácení nevyčerpaného zbytku složené zálohy žalobkyni ve výši 281 110 Kč (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaná se o tuto částku na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Konkrétně žalobkyně tvrdila, že žalovaná předmětnou částku obdržela jakožto „nevratný poplatek“ na základě Memoranda o porozumění (dále jen „Memorandum“) podepsaného dne 10. 2. 2016 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „společnost [právnická osoba].“). Žalobkyně však následně od Memoranda odstoupila z důvodu hrubého porušení sjednaných podmínek, svědčícího pro závěr, že byla již na počátku oklamána, aby z ní byla předmětná částka vylákána.

3. Žalovaná se podané žalobě bránila především tím, že není dána její pasivní věcná legitimace, neboť není stranou Memoranda a její účet, na který byly předmětné finanční prostředky připsány, byl toliko platebním místem. Příjemcem těchto prostředků tak byla společnost [právnická osoba]., která je následně poskytla dále žalované formou zápůjčky. Žalovaná je tak ohledně přijatých prostředků v dobré víře, že se takto stala jejich poctivým držitelem. Nadto žalovaná dovozovala, že tyto prostředky nemá povinnost vrátit i s ohledem na ujednání obsažená v Memorandu a žaloba je navíc předčasná, nakolik z Memoranda plyne závazek stran pokusit se o řešení sporu nejprve prostřednictvím přátelských konzultací.

4. Soud prvního stupně v této věci rozhodoval již podruhé, když jeho předchozí rozsudek ze dne 26. 1. 2022, č. j. [spisová značka], byl zrušen usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 28. 7. 2022, č. j. [spisová značka]. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby se v návaznosti na ustanovení § 2995 o. z. a na skutečnost, že žaloba směřuje proti jiné osobě, než která byla stranou Memoranda, zabýval tvrzením, že žalobkyně byla k plnění přivedena lstí.

5. Soud prvního stupně poté, co dále doplnil dokazování k otázce lsti (srov. předchozí odstavec), vyšel po skutkové stránce ze zjištění, že žalobkyně poté, co byla seznámena s technickými parametry vývoje a produkce revolučních 3D lithiových baterií, projevila zájem podílet se na projektu jejich výroby, a uzavřela proto dne 10. 2. 2016 se společnosti [právnická osoba]. Memorandum, stanovící pravidla pro další spolupráci na poli výzkumu a vývoje, designu, výroby, marketingu a prodeje produktu. Tato spolupráce měla být realizována formou tzv. joint venture, konkrétně prostřednictvím nově založené společnosti s ručením omezeným, kterou se stala žalovaná. Z Memoranda pak plynul žalobkyni závazek uhradit žalované „nevratný poplatek“ ve výši 5 000 000 EUR s tím, že tento má být žalobkyni vrácen v případě, že nastane některá z Memorandem předvídaných skutečností. Společnost [právnická osoba]. se pro takový případ zavázala zajistit, že žalovaná investici žalobkyni vrátí, a v případě, že se tak nestane, zavázala se nahradit žalobkyni veškeré náklady, škody, poplatky a výdaje spojené s poskytnutím investice. Dne 15. 2. 2016 byla mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě měla jmenovaná společnost poskytnout žalované částku 5 000 000 EUR, přičemž fakticky mělo jít právě o plnění žalobkyně odpovídající platbě uvedeného poplatku. Předmětná částka byla na účet žalované převedena dne 18. 2. 2016. Následně bylo jednáno o převodu 10% obchodního podílu v žalované společnosti na žalobkyni a uzavřena smlouva o tomto převodu, k dokončení převodu však nedošlo z důvodu nesrovnalostí v údajích o uváděné výši základního kapitálu; následně byl žalobkyni nabízen již pouze 5% podíl. Z Memoranda plynul závazek společnosti [právnická osoba]. předložit do 70 dnů od podpisu obchodní plán (Business plan), předloženo však bylo pouze shrnutí finančního plánu výroby vypracované dne 1. 6. 2016. V průběhu spolupráce žalobkyně vyjadřovala obavy, že společnost [právnická osoba]. a žalovaná nebudou schopny dodržet slibované technické parametry, když prezentované výrobky nevyhovují ani běžně užívaným technologickým standardům pro 12V Start/Stop autobaterie vydaným ve Spojených státech amerických; na výzvu k předložení jiných standardů či norem společnost [právnická osoba]. ani žalovaná nijak nereagovaly. Při inspekci provedené dne 25. 4. 2016 bylo zjištěno, že prezentované výrobky zjevně neodpovídaly kritériím vypočteným v prezentaci společnosti [právnická osoba]., poskytnuté žalobkyni touto společností v samotném počátku spolupráce. Zjištěno bylo rovněž to, že v rozporu s předchozí domluvou nebyla zajištěna instalace malé plně automatizované výrobní linky v továrně v [adresa]; namísto ní byla žalobkyni prezentována linka, která byla převážně manuálně ovládaná a která v žádném případě nemohla zabezpečit avizovanou sériovou výrobu. Náprava těchto nedostatků nebyla ze strany žalované, resp. společnosti [právnická osoba]., zjednána. Žalobkyni měly být poskytovány informace o veškerých platbách realizovaných z předmětné částky 5 000 000 EUR, faktury však byly předloženy až na základě opakovaných žádostí žalobkyně, výpisy z účtu byly předloženy pouze neaktuální, částka 1 800 000 EUR byla vynaložena bez vědomí a souhlasu žalobkyně. Ze závěrů technologického prověřování (due diligence), provedeného 23. 3. a 23. 6. 2016, vyplynulo, že investiční projekt je vykonstruovaný, záměrný podvod, testované baterie neodpovídají smluveným standardům a žalovaný nebyl schopen odstranit vytýkané nedostatky navzdory předcházejícím upozorněním. Žalobkyně proto dne 14. 7. 2016 od Memoranda odstoupila a vyzvala společnost [právnická osoba]. i žalovanou, aby částku 5 000 000 EUR vrátily. Ve vztahu k tvrzené lsti pak bylo konstatováno, že v souvislosti s použitím poskytnutých finančních prostředků byly žalobkyni poskytnuty faktury za měsíc květen 2016, jakož i výpisy z bankovních účtů, žalobce konal v prostorách žalované inspekce, a to nejméně ve dnech 25. 4., 21. 6. a 28. 6. 2013. Pokud jde o formát budoucí spolupráce, pak z nerealizovaného prodeje 10% podílu v žalovaném nevyplývá lstivé jednání žalované ani osob, které ji zastupují či zastupovaly. Pro posouzení deklarovaných vlastností baterií a možnosti jejich sériové výroby bylo ze znaleckého posudku zjištěno, že výrobní linka v [adresa] (nejde o klasickou výrobní linku, nýbrž o automatizovanou prototypovou výrobní linku) byla funkční, stejně jako jsou funkční i baterie, které jsou na této lince vyráběny, což potvrdily i testy prováděné zkušební laboratoří [právnická osoba] v [adresa]. Pro princip řešení baterií bylo uděleno několik patentů, jde tedy nepochybně o princip inovativní. Ani v tomto ohledu tedy nebylo možno lstivé jednání žalované shledat.

6. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že podmínky Memoranda byly porušeny podstatným způsobem tím, že nebyly splněny podmínky pro automatické použití poplatku podle Čl. 3.1 Memoranda, spolupráce ze strany společnosti [právnická osoba]. nebyla dostatečná (nebyly předkládány informace o finančních transakcích, nebyl předložen obchodní plán), vývoj produktu měl zpoždění a provedenou prověrkou byly zjištěny závažné nedostatky; žalobkyně proto byla oprávněna od Memoranda odstoupit podle ustanovení § 2002 o. z. Odstoupením pak odpadl právní důvod pro užití poskytnuté částky 5 000 000 EUR, jež se tak stala ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. plněním bez právního důvodu. Sama koncepce „nevratného poplatku“ v Memorandu nevylučuje jeho vrácení za okolností v Memorandu zvlášť uvedených. S ohledem na skutečnost, že Memorandum (coby původní, později odpadnuvší právní důvod plnění) však bylo uzavřeno mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., zatímco žalovanou je třetí subjekt, bylo nutno zabývat se v návaznosti na ustanovení § 2995 o. z. naplněním podmínek, za nichž může být k vydání bezdůvodného obohacení povinen právě tento třetí subjekt. V situaci, kdy jde o bezdůvodné obohacení vzniklé na základě později odpadnuvšího právního důvodu, může vztah bezdůvodného obohacení vzniknout zásadně jen mezi stranami smluvního vztahu (právního jednání), jenž takový právní důvod zakládal. Obohaceným tak je nikoli žalovaná, nýbrž společnost [právnická osoba]. Žalovaná by pak mohla být k vydání bezdůvodného obohacení povinna pouze v případě, že by žalobkyně byla k plnění přivedena lstí (jiné skutkové podstaty citovaného zákonného ustanovení nepřicházely s ohledem na tvrzení žalobkyně v úvahu). Nakolik však lstivé jednání vůči žalobkyni zjištěno nebylo, není ani možno uzavřít, že by žalovaná byla povinna obdržené finanční prostředky žalobkyni vydat, tato povinnost tíží výlučně společnost [právnická osoba]. Žalobu směřující vůči jinému subjektu proto soud prvního stupně zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na ni přiznal procesně úspěšné žalobkyni. Výši takto přiznané částky pak určil součtem odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), v souvislosti s celkem 20 úkony právní služby, 21% DPH a zaplaceného soudního poplatku.

8. Procesně neúspěšné žalobkyni pak soud prvního stupně podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil též povinnost k náhradě nákladů řízení placených státem (svědečné a tlumočné) v rozsahu, který nebyl kryt složenou zálohou, jejíž nevyčerpaný zůstatek současně žalobkyni vrátil.

9. Proti tomuto rozsudku brojí svým odvoláním žalobkyně, která má za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným a neúplným skutkovým zjištěním, zejména pokud neprovedl navržený revizní znalecký posudek a nepřihlédl k dalším žalobkyní navrženým důkazům. Žalobkyně připomněla svá tvrzení o tom, že k jejímu oklamání došlo na několika úrovních, a to jednak ohledně využití poskytnutých finančních prostředků, jednak ohledně formátu budoucí spolupráce a konečně ve vztahu k deklarovaným vlastnostem vyráběných baterií, včetně možnosti jejich sériové výroby. K prvnímu aspektu žalobkyně uvedla, že finanční prostředky od ní byly vylákány s příslibem, že nad jejich využitím bude mít kontrolu (srov. čl. 4.3 Memoranda), v této kontrole jí však bylo od počátku bráněno tak, aby žalovaná a společnost [právnická osoba]. mohly tyto prostředky využít na jiné předem promyšlené účely v rozporu se zájmy žalobce. Byly přitom činěny transakce nesouvisející s výrobou předmětných baterií či s výrobní mini-linkou, jako příklad žalobkyně uvedla nákup nano-elektro mikroskopu za 250 000 USD, ačkoli takový přístroj je možno zakoupit již za cenu od 100 000 USD. Žalovaná i společnost [právnická osoba]. pak ignorovaly žádosti žalobkyně o předložení výpisů z účtu žalované a tyto předložily až po téměř 2 měsících, šlo však o výpisy neaktuální; i tak ovšem bylo zjištěno, že z účtu žalované již bylo vyvedeno více než 1 800 000 EUR, ačkoli tato částka nemohla odpovídat skutečné hodnotě pořízeného vybavení. Dále pak v souvislosti s formátem budoucí spolupráce žalobkyně zmínila setkání dne 30. a 31. 3. 2016 a následný neuskutečněný prodej 10% podílu v žalované. V Memorandu bylo ujednáno, že žalobkyně bude v žalované společnosti držet podíl 49 %. Nakolik v průběhu spolupráce do vzájemných jednání vstoupil [jméno FO], který požadoval, aby poskytnutá investice žalobkyně byla chápaná jako kupní cena za účast na žalované ve výši 5 %, považuje žalobkyně za evidentní, že podíl 49 % neměla nikdy obdržet, a tedy i tento příslib představoval lest. To pak dokresluje jednání pana [jméno FO], který přiměl pana [jméno FO] (za žalobkyni) k podpisu „smlouvy“, podle níž mělo být převedeno dalších 5 000 000 EUR s tím, že za toto měl být získán podíl v žalované o velikosti 10 %, smlouva však byla neplatná pro nedostatek jednatelského oprávnění pana [jméno FO]. Svědčí nicméně o tom, že jmenovaný měl nekalý úmysl vylákat z pana [jméno FO] bez jakéhokoli protiplnění další finanční prostředky. Když pak dne 31. 3. 2023 byla uzavřena smlouva o převodu části základního podílu o velikosti 10 %, nebyl tento převod následně realizován, neboť návrh na zápis změn do obchodního rejstříku byl rejstříkovým soudem zamítnut; důvodem bylo nesprávné vymezení základního kapitálu žalovaného, který byl v rozporu se zákonem uveden v eurech; i toto je nutno považovat za lest vůči žalobkyni, neboť lze důvodně pochybovat o tom, že by osoby proklamující se za znalé investory udělaly takto školáckou chybu. Byť nakonec byly zakladatelské dokumenty i zápis v obchodním rejstříku uvedeny do souladu se zákonem, převod obchodního podílu na žalobkyni již dokončen nebyl, když společnost [právnická osoba]. odmítla převést podíl 10 % a nabízela poté již jen podíl 5 %. Žalobkyně se tak ani po zaplacení částky 5 000 000 EUR nestala společníkem v žalované, a tedy jí bylo znemožněno kontrolovat interně (z titulu účasti ve společnosti) nakládání s poskytnutými prostředky, což bylo nepochybně cílem dotčených osob. Lest vůči žalobkyni pak je nutno shledat i v deklarovaných vlastnostech vyráběných baterií. V tomto ohledu žalobkyně především namítla, že zpracovaný znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nemůže sloužit jako odborný podklad pro rozhodování soudu, když znalec nesplnil zadaný znalecký úkol; měl totiž hodnotit skutečnost ve stavu k roku 2016, to však neučinil, a nadto znalecký úkol nezpracoval sám, nýbrž s pomocí třetích subjektů, jejichž stanoviska pouze převzal s tím, že sám není schopen zadaný znalecký úkol splnit. Pokud měl znalec posoudit funkčnost výrobní linky v [adresa] k roku 2016, na toto zcela rezignoval, když vyšel toliko z osobní kontroly uskutečněné v roce 2023 a dodal, že „nemá stoj času“, aby se přenesl do roku 2016. Funkčnost vyráběných baterií k roku 2016 pak rovněž neposuzoval znalec, nýbrž toliko třetí subjekt, a to zkušební laboratoř [právnická osoba]; výsledky tohoto zkoumání znalec ani k posudku nepřipojil. Za těchto okolností proto bylo nezbytné zadat zpracování revizního znaleckého posudku jinému znalci (znaleckému ústavu), který by skutečně odpověděl na otázky, zda vlastnosti baterie, zejména doba nabíjení, kapacita, účinnost, výrobní náklady, vhodnost pro sériovou výrobu, životnost, způsobilost, hořlavost a výbušnost, bezpečnost, recyklovatelnost, hustota energie a specifická energie odpovídají vlastnostem uvedeným v prezentaci společnosti [právnická osoba].; žalobkyně přitom tvrdí, že předmětné baterie nesplňují slibované parametry ani v současnosti. Obdobně je nepřezkoumatelným i závěr o „inovativnosti“ předmětných baterií, když znalec se omezil toliko na nahlédnutí do databáze [orgán] a bez dalšího konstatoval, že výrobek odpovídá patentu [hodnota] Nadto sám jednatel žalované pan [jméno FO] v rozhovoru pro webový portál [www] dne 4. 7. 2016 uvedl, že „v roce 2017 chtějí dosáhnout nabíjení baterií do půl hodiny, resp. do čtvrt hodiny při nabití na 75 %“, přičemž žalobkyni však bylo na počátku spolupráce tvrzeno, že baterie již těchto hodnot dosahují. Ve stejném rozhovoru bylo rovněž uvedeno, že tato technologie by mohla (v budoucnu) pokořit hranici nákladů 100 USD za 1 kWh kapacity, přičemž žalobkyni však bylo v prezentaci tvrzeno, že tyto náklady jsou nižší než 85 USD. Tamtéž pak bylo uvedeno, že malá linka v [adresa] se teprve dokončuje (ačkoli dle „plánu prací“ z 26. 3. 2026 měla být v provozu již v týdnu od 13. 6. 2016), a že továrna v [právnická osoba] se začne stavět až poté, co bude zřejmé fungování malé linky (v „plánu prací“ však bylo uvedeno, že továrna se začne stavět již v červnu 2016). Soud prvního stupně tak pochybil, když tento důkaz nevzal při svém rozhodnutí vůbec v potaz. Stejně tak bylo žalobkyni tvrzeno, že jde o revoluční řešení, když bylo založeno na přihláškách patentů z roku 2009 a 2011, přičemž doba 5 let je v oblasti daných technologií velmi dlouhá; předmětnou technologii je proto nutno považovat již za zastaralou, přičemž navíc byly obě přihlášky [orgán] pravomocně zamítnuty. Ostatně předmětné baterie se nevyrábějí dodnes a na trhu je nelze koupit. Nebýt toho, že žalobkyně byla tímto způsobem uvedena v omyl o tom, že baterie jsou již vyvinuty a lze přistoupit k jejich sériové výrobě, předmětné plnění by nikdy nebyla poskytla. Nadto i sám soud prvního stupně v bodě 4 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že „ze závěrů technologického prověřování (due diligence), provedeného 23. března a [datum], pak vyplývá, že investiční projekt [právnická osoba] je vykonstruovaný, záměrný podvod“; pak ovšem nemůže obstát závěr o tom, že finanční prostředky od žalobkyně nebyly vylákány lstí. Závěrem proto žalobkyně navrhla buď zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení soudu prvního stupně, nebo změnu napadeného rozsudku tak, že podané žalobě bude vyhověno a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí, považuje je za nedůvodné a navrhuje jeho „zamítnutí“. Žalobkyně v tomto řízení žaluje osobu, která není pasivně věcně legitimovaná, což se snaží překlenout celou řadou tvrzení, která však současně neprokazuje, přičemž viní žalovanou z podvodu, ačkoli si musí být vědoma, že její trestní oznámení byla neúspěšná (byla odložena s tím, že skutek se nestal). Pokud jde o znalecký posudek zadaný soudem prvního stupně, ten zcela koresponduje se závěry posudku předkládaného již žalovanou; přesto jej žalobkyně napadá, stejně jako napadá i renomované instituce ([právnická osoba]). Ke konkrétním skutečnostem pak žalovaná uvedla, že pořízení elektronového mikroskopu bylo nezbytné, přístroj za žalobkyní zmiňovanou cenu 100 000 USD však neměl potřebné parametry; žalovaná pak s ohledem na nesouhlas žalobkyně s nákupem využila přístroj mateřské společnosti. Pokud jde o převod obchodního podílu, ten nebyl v konečném důsledku dokončen pro nespolupráci žalobkyně poté, co byla žádána o nápravu; převod byl přitom původně připravován zástupci obou stran, uvedení základního kapitálu v eurech proto nelze klást výhradně k tíži žalované. Bylo-li popisováno „nátlakové“ jednání pana[Anonymizováno][jméno FO], pak žalobkyně přehlíží, že stejná smlouva byla již následující den podepsána znovu před celou řadou osob. Pokud jde o patentovou ochranu, připomněla žalovaná, že předmětným výrobkům byla udělena evropská patentová ochrana s vyšší silou, než jakou by měl pouze národní patent. Žalobkyně tak nesplnila ani povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní, a odvolání by mělo být „zamítnuto“.

11. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

12. Předně odvolací soud ve stručnosti shrnuje závěry svého předchozího kasačního rozhodnutí, na nichž setrvává i nyní. Podstatné v této věci totiž je, že žalobní nárok byl konstruován jako požadavek na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním žalobkyně na účet žalované v návaznosti na Memorandum uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., jehož účastníkem žalovaná není. Vztah z bezdůvodného obohacení založeného takovýmto plněním pak může vzniknout zásadně právě jen mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., přestože předmětné plnění mělo být podle Memoranda poskytnuto přímo třetí osobě (na účet žalované). Tomu ostatně odpovídá i textace Memoranda, které stanoví povinnost toliko smluvnímu partnerovi (společnosti [právnická osoba].), jenž je zavázán „zajistit“, aby žalovaná (jíž z Memoranda žádná povinnost neplyne a ani plynout nemůže, neboť není jeho stranou) předmětný poplatek žalobkyni vrátila, a pokud tak neučiní, je smluvní partner povinen nahradit žalobkyni takto vzniklou škodu. I tato smluvní úprava tedy jednoznačně vychází z toho, že žalobkyni přímý nárok vůči žalované nesvědčí. Po právní stránce tu pak jde o plnění, jež ve své době právní důvod mělo, avšak ten později odpadl. V takovém případě ovšem vztah z bezdůvodného obohacení vzniká zásadně pouze mezi smluvními stranami právního jednání, jež takový právní důvod zakládalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019). Na tomto základě pak bylo konstatováno, že přímý nárok vůči žalované by mohl žalobkyni svědčit toliko v situaci předvídané ustanovením § 2995 o. z., tj. za situace, kdy byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. V nyní řešené věci připadá pak v úvahu toliko lest.

13. Žalobkyně na tomto základě před soudem prvního stupně, jakož i nyní v podaném odvolání podrobně rozváděla skutečnosti, z nichž lest dovozuje, odvolací soud se však ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně v tom směru, že z předkládaných tvrzení, resp. ze skutečností prokázaných předloženými důkazy, nelze mít lstivé jednání vůči žalobkyni za zjištěné.

(i) K využití poskytnutých finančních prostředků

14. Žalobkyně v této souvislosti tvrdila, že finanční prostředky od ní měly být vylákány s příslibem, že nad jejich využitím bude mít kontrolu (srov. čl. 4.3 Memoranda), v této kontrole jí však bylo od počátku bráněno tak, aby žalovaná a společnost [právnická osoba]. mohly tyto prostředky využít na jiné předem promyšlené účely v rozporu se zájmy žalobce. Nelze tu nicméně přehlédnout, že případné (z povahy věci až následné) porušení sjednané povinnosti nelze bez dalšího ztotožňovat s (počátečním) úmyslem danou povinnost nesplnit.

15. Nadto je zřejmé, že – byť se zpožděním – byly žalobkyni požadované výpisy předloženy, předkládán jí byl rovněž plán investic. Tvrzení o tom, že žalovaná hodlala od počátku využít poskytnuté peněžní prostředky na „jiné předem promyšlené účely“ je zcela obecné (není uvedeno, o jaké konkrétní účely by mělo jít, ani z čeho je dovozován počáteční úmysl stran takového nakládání s poskytnutými prostředky). Jediná konkrétní akvizice zpochybněná žalobkyní je nákup elektronového nano-mikroskopu za částku 250 000 USD, což mělo být dle žalobkyně nepřiměřené; ani tato nepřiměřenost však nebyla nijak doložena a zůstala toliko v rovině tvrzení. Stejně tak zůstalo pouze v obecné rovině tvrzení, že z účtu žalované bylo „vyvedeno“ více než 1 800 000 EUR, ačkoli tato částka nemohla odpovídat skutečné hodnotě pořízeného vybavení (aniž je uvedeno, o jaké vybavení šlo a jaká investice by byla s ohledem na to adekvátní). Nutno konstatovat, že tato tvrzení doplňovala žalobkyně již na základě výzvy soudu prvního stupně podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., přičemž současně byla poučena též o povinnosti navrhnout k doplněným tvrzením důkazy, jakož i tom, že následkem nevyhovění této výzvě může být neunesení břemene tvrzení (důkazního) a následný neúspěch ve sporu (srov. usnesení na č. l. 333). Další výzvy (k opakovanému doplnění konkrétních tvrzení) tak již nebylo třeba.

(ii) K využití poskytnutých finančních prostředků

16. Dále pak v souvislosti s formátem budoucí spolupráce žalobkyně zmiňovala setkání dne 30. a 31. 3. 2016 a následný neuskutečněný prodej 10% podílu v žalované s tím, že v Memorandu bylo ujednáno, že žalobkyně bude v žalované společnosti držet podíl 49 %. Není sporu o tom, že k převodu (jakéhokoli) podílu v žalované na žalobkyni nakonec nedošlo, i zde však platí obdobně to, co bylo uvedeno již výše, tj. případné (z povahy věci až následné) porušení sjednané povinnosti nelze bez dalšího ztotožňovat s (počátečním) úmyslem danou povinnost nesplnit.

17. V souvislosti s „nesrovnalostmi“ stran převáděného podílu (10 % či 5 %) a poskytnuté částky (původně poskytnuto 5 000 000 EUR, následně žádáno dalších 5 000 000 EUR) považuje odvolací soud za potřebné připomenout, že Memorandum počítalo nikoli pouze s tím, že žalobkyně bude v žalované držet ve výsledku podíl 49 % (Čl. 2 odst. 2.3), nýbrž také s tím, že celková investice žalobkyně bude dosahovat částky 50 000 000 EUR (Úvodní část /C/, Čl. 4 odst. 4.2 Memoranda). Nelze pak přehlédnout, že přepočteno na obchodní podíl není nepřiměřenou úvaha, že počáteční investice 5 000 000 EUR odpovídá spíše podílu 5 %, přičemž požadavek na úhradu další částky pro účely nabytí celkově 10% podílu je rovněž v těchto ohledech adekvátní, a to bez ohledu na skutečnost, že formálně měl být obchodní podíl nabyt za 1 euro (čl. 2 odst. 2.2 písm. e/ Memoranda). Nelze odtud nicméně dovozovat, že úmyslem žalované (resp. společnosti [právnická osoba].) bylo od počátku to, aby se žalobkyně společníkem žalované nestala.

18. Pokud pak jde o neplatnost později (skutečně) uzavřené smlouvy o převodu 10% obchodního podílu v žalované, tu vskutku nelze přičítat úmyslu žalované či společnosti [právnická osoba]. Nelze tu na jedné straně přehlédnout, že nesprávný údaj o výši základního kapitálu (v měně EUR namísto v českých korunách) nebyl nijak zatajován, když byl obsažen ve veškerých převodních dokumentech a byl evidován též ve veřejném rejstříku. V souvislosti se zamýšleným převodem pak žádný ze zúčastněných subjektů (a to ani na straně žalobkyně) riziko neplatnosti nevnímal. Následně pak v situaci, kdy rejstříkový soud na nesrovnalost upozornil, přistoupila žalovaná bez odkladu k nápravě. Ani odtud proto nelze bez dalšího jakoukoli lest (podvodné jednání vedené úmyslem vylákat ze žalobkyně peněžní prostředky) dovozovat.

(iii) K vlastnostem baterií

19. Pokud pak byla lest spatřována v deklarovaných vlastnostech baterií a možnosti jejich sériové výroby, je třeba k tomu uvést následující.

20. Z předkládané prezentace společnosti [právnická osoba]. vyplynulo, že tu je aktuálně k dispozici bateriový systém s hustotou energie 520 Wh/l a 125 Wh/kg, s dobou nabíjení 70 % za 15 minut a 90 % za 30 minut (str. 2, znovu pak str. 7 s poznámkou, že tento údaj vychází z měření 2,5 Wh laboratorních modulů, znovu na str. 23), že první plně automatizovaná výrobní linka bude uvedena do provozu koncem roku 2016 (str. 3), že autobaterie 12V a 50V budou představeny během příštích 12 měsíců (str. 3), že výrobní náklady na 1 kWh článek akumulátoru jsou 81 USD/kWh (str. 15, s poznámkou, že náklady jsou kalkulovány pro plně automatické výrobní zařízení s roční kapacitou výroby 1 GWh), že probíhají projekční práce a uzavírání smluv s dodavateli první plně automatické výrobní linky, jejíž výstavba je plánována v trvání 12 měsíců od ledna 2016.

21. Na tomto místě pak lze konstatovat, že předpoklady uváděné v prezentaci, jakkoli by měly být založeny na ověřitelných dostupných faktech, jsou predikcemi do budoucna, a tedy nelze bez dalšího dovozovat jejich klamavost jen proto, že daných parametrů nebylo následně skutečně dosaženo. Prezentace přitom nezastírá, že kupř. údaje týkající se baterií vycházejí z hodnot zjištěných měřením laboratorních článků, přičemž kompletní autobaterie mají být představeny až později (v horizontu 12 měsíců), později měla být rovněž instalována plně automatizovaná výroba, přičemž kalkulované náklady na výrobu vycházejí právě z toho, že baterie budou vyráběny sériově s určitou minimální roční kapacitou linky. K takovému výsledku ovšem zcela zjevně nemohlo dojít již v době, kdy strany o spolupráci jednaly (jejich spolupráce byla skončena již po několika málo měsících, prezentace však uvádí horizont 1 roku) a zejména jej nebylo možno dosáhnout bez potřebných investic, jež však – až na nyní řešený sporný „nevratný poplatek“, dosahující však pouze jedné desetiny celkové předpokládané investice – poskytnuty nebyly. Za podstatné tak odvolací soud považuje, že Memorandum nebylo naplněno nejen ze strany společnosti [právnická osoba]., ale právě ani ze strany žalobkyně, přičemž její investice měla mít při realizaci zamýšlených cílů zcela zásadní roli. Nenaplnění těchto cílů proto nelze přičítat toliko společnosti [právnická osoba]. (potažmo žalované), resp. dokonce jejich podvodnému úmyslu již při uzavírání Memoranda.

22. Na tom ničeho nemění ani žalobkyní odkazovaný rozhovor s [tituly před jménem] [jméno FO] ze 4. 7. 2016. Je-li tu zmiňováno pokoření cenové hranice 100 USD/kWh, pak výše je rozvedeno, že tato kalkulace vychází ze sériové výroby s určitou minimální kapacitou (jež však dosud nebyla v době rozhovoru zahájena). Tamtéž pak bylo uvedeno, že malá linka v [adresa] se teprve dokončuje (ačkoli dle „plánu prací“ z 26. 3. 2026 měla být v provozu již v týdnu od 13. 6. 2016), a že továrna v [právnická osoba] se začne stavět až poté, co bude zřejmé fungování malé linky (v „plánu prací“ však bylo uvedeno, že továrna se začne stavět již v červnu 2016). Ani zde nicméně není bez významu, že zpoždění v řádu týdnů (ve vztahu k mini-lince v [adresa]) nelze u zavádění nové technologie považovat bez dalšího za známku podvodného úmyslu (a to dokonce již od samého počátku). Výstavba továrny na sériovou výrobu pak zjevně musí vycházet z výsledků testování výroby na malé prototypové lince. Bez významu tu pak není ani opětovně zmiňovaná skutečnost, že podstatnou stránkou v souvislosti s jakoukoli obdobnou záležitostí je stránka finanční, ze strany žalobkyně však byl poskytnut pouze zlomek předpokládané potřebné investice, což se v postupu prací muselo nepochybně projevit. V těchto skutečnostech proto podvodný úmysl (lest), nadto od samého počátku (resp. alespoň v době úhrady sporného „nevratného poplatku podle Memoranda) spatřovat nelze.

23. Jde-li pak o deklarované vlastnosti předmětných baterií, je nutno předeslat, že avizované hodnoty nabití vycházejí – a prezentace to nijak nezastírala – z laboratorního měření menších článků. Tyto hodnoty však nebyly v řízení doposud nijak doloženy, a tedy nebylo možno bez dalšího uzavřít, mají-li vskutku reálný podklad či nikoli – v posléze uvedeném případě by přitom bylo možno lstivé vylákání předmětných finančních prostředků dovozovat.

24. Nutno konstatovat, že na tyto otázky nedává odpověď žádný z důkazů provedených před soudem prvního stupně, a to ani znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], přestože ten měl za úkol – mimo jiné – posoudit funkčnost 3D lithiových baterií a zhodnotit, zda kvalita výrobků koresponduje s podmínkami uváděnými v předkládané prezentaci. Ve vztahu ke konkrétním vlastnostem předmětných baterií však neuvádí žádný relevantní konkrétní údaj, pouze lakonicky shrnuje, že baterie „jsou funkční“, přičemž odkazuje na testování baterií „Zkušební laboratoří [právnická osoba]“, jež jejich „funkčnost“ potvrdilo. Podklady, z nichž znalec při tomto závěru vycházel, však přílohou posudku nejsou.

25. Odvolací soud proto od znalce tyto podklady vyžádal a provedl je samostatně k důkazu (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), přičemž zjistil následující:

- ze Zkušebního protokolu č. PROT [číslo] vypracovaného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ([právnická osoba], bylo zjištěno, že předmětem zkoušky bylo měření baterie [nazev], zkoušena však byla pouze deklarovaná kapacita zkoušené baterie a využitelnost této kapacity v rozmezí od 4,2 V do 2,0 V, nikoli doba nabíjení; tato (přinejmenším v hodnotách obsažených v prezentaci) pak nevyplývá ani ze žádného z připojených grafů znázorňujících průběh zkušebních nabíjecích cyklů;

- ze Zkušebního protokolu č. PROT [číslo] vypracovaného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ([právnická osoba]), bylo zjištěno, že předmětem zkoušky bylo pulzní měření baterie [nazev], přičemž výsledky tohoto testování měly doplnit výsledky předchozích zkoušek (srov. předchozí odrážka); zkoušeno bylo nabíjení pulzem v trvání 10 s a 10 min; při druhé z těchto zkoušek bylo konstatováno, že při nabíjecím proudu s vrcholovou hodnotou 546,6 A a končenou hodnotou 104,1 A bylo za 10 minut nabito přibližně 16,6 % vyhodnocené kapacity baterie; tato hodnota je však hluboko pod časem nabíjení uváděným v prezentaci.

26. Žalovaná pak již v řízení před soudem prvního stupně navrhovala k důkazu mimo již výše citovaných zkušebních protokolů (z nichž ovšem sama původně předložila vždy toliko první a poslední stranu) následující listiny, jimiž odvolací soud provedl důkaz podle ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř.:

- dokument „250 Wh / 12 V starting battery testing“, z nějž však nevyplývá, kdo dané měření prováděl, ani deklarované doby nabíjení;

- „Accumulator test report [číslo]“ zpracovaný [právnická osoba], [právnická osoba], z nějž však byla předložena pouze titulní strana a strana č. [číslo]; k výzvě odvolacího soudu pak žalovaná předložila kompletní podobu dokumentu, avšak nejprve toliko v anglickém jazyce;

- „Protokol [právnická osoba], č. [hodnota]“, z nějž však byla původně předložena opět jen titulní strana a strana č. [číslo] (z celkem [číslo]), přičemž co do konkrétních naměřených hodnot baterie je na této poslední straně odkazováno na další dokumenty; po předložení kompletního dokumentu k výzvě odvolacího soudu bylo zjištěno, že předmětem zkoušky byl akumulátor [nazev] 160 Ah / 500 Wh, označení vzorku [číslo], přičemž byla zjišťována využitelná kapacita v rozsahu 4,1 – 2,0 V (zpráva [číslo]), využitelná kapacita v rozsahu 4,2 – 2,0 V (zpráva [číslo]) a cyklování nabíjení/vybíjení v rozsahu 2,5 V – 4,1 [právnická osoba] cyklů (zpráva [číslo]), přičemž z poslední citované zprávy plyne doba zkušebního nabíjení v řádu hodin;

- „Protokol [právnická osoba], č. [hodnota]“, z nějž však byla původně předložena rovněž jen titulní strana a strana č. [číslo] (z celkem [číslo]), přičemž co do konkrétních naměřených hodnot baterie je i zde odkazováno na další zprávu; po předložení kompletního dokumentu k výzvě odvolacího soudu bylo zjištěno, že předmětem zkoušky byl tentýž akumulátor [nazev], označení vzorku [číslo], přičemž byla zjišťována toliko odolnost baterie vůči vibracím, tj. zcela odlišná hodnota;

- dokument „[číslo] [nazev]“ ze dne [datum], „report number“ [číslo], z nějž však byla předložena toliko titulní strana a strana č. [hodnota] (z celkem [hodnota]); po předložení kompletního dokumentu lze konstatovat, že hodnota doby nabíjení nebyla zde popsaným testováním zjišťována.

27. Odvolací soud proto považoval za potřebné postupovat podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 ve spojení s § 213b odst. 1 o. s. ř. a žalovanou vyzvat k doplnění potřebných tvrzení (a souvisejících důkazních návrhů), neboť soud prvního stupně tento postup opomenul. Požadované doplnění se mělo týkat skutečností, z nichž vycházel údaj o době nabíjení baterie deklarovaný ve výše citované prezentaci.

28. Žalovaná k tomu uvedla, že údaje uváděné v prezentaci vycházely z dlouhodobých měření realizovaných [právnická osoba], k čemuž předkládala smlouvy o dílo týkající se měření relevantních charakteristik vyvíjených baterií, jež byly uzavírány počínaje 15. 9. 2009 až do 16. 9. 2016, jakož i faktury vystavené na základě těchto smluv. K tomu lze uvést, že ani na podkladě uzavřených smluv o dílo, ani na podkladě z nich vycházejících faktur nelze relevantní hodnoty zkoumaných baterií jakkoli zjistit, a tedy z tohoto pohledu jde o irelevantní důkazní návrhy. Samotná délka spolupráce žalované s tímto ústavem, resp. její započetí již od roku 2008, pak byla shodně potvrzena již výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (při ústním jednání soudu prvního stupně dne 7. 4. 2021).

29. Dále pak žalovaná předložila plné znění výše citovaného dokumentu „Accumulator test report [číslo]“ zpracovaného [právnická osoba], a to nyní včetně překladu do českého jazyka. Odtud pak odvolací soud zjistil, že předmětem testování byl článek o velikosti 36 mm, objemu 0,001730 l a hmotnosti 0,005118 kg (obojí hodnoty bez krytů). Pokud jde o nabíjení, lze z grafu na straně 24 vyčíst, že v čase 900 s (tj. 15 minut) bylo nabito 87,5 % kapacity, v čase 1 200 s (tj. 20 minut) pak 90,6 %. V závěrech zprávy je potom opětovně zmiňována schopnost rychlého nabití, a to na 85 % kapacity za méně než 12,5 minuty.

30. Dále byl předložen překlad evropského patentového spisu č. [číslo], týkajícího se vynálezu označeného jako „Lithiový akumulátor a způsob jeho výroby“ s datem podání evropské přihlášky dne 18. 9. 2009 (PCT číslo zveřejnění [číslo]), majitelem patentu je žalovaná. Z tohoto dokumentu však prezentované hodnoty nabíjecích časů nevyplývají.

31. Z překladu evropského patentového spisu č. [číslo], týkajícího se vynálezu označeného jako „Lithiový akumulátor“ s datem podání evropské přihlášky dne 26. 6. 2012 pak bylo zjištěno, že navazuje na předchozí vynález (srov. odstavec výše), na nějž odkazuje ve druhém odstavci na str. 2 (odkaz na PCT přihlášku [číslo]); majitelem patentu je i zde žalovaná. Zde prezentovaný vynález již vykazuje nabíjecí časy odpovídající tvrzením žalované, konkrétně nabití 77 % celkové kapacity článku po 900 s (15 minut), resp. přes 96 % po 1 800 s (30 minutách). Příslušný patent byl udělen, datum oznámení o udělení evropského patentu je 5. 9. 2018.

32. Z článku „[Anonymizováno])“, předloženého toliko v anglickém jazyce bez překladu, nebylo zjištěno ničeho.

33. Na tomto základě pak odvolací soud činí ten podstatný závěr, že žalovaná v rozhodné době skutečně disponovala technologií výroby lithiového akumulátoru, který dosahoval deklarovaných hodnot nabíjecího času. V tomto ohledu neshledal odvolací soud důvodnou námitku žalobkyně v tom směru, že měření prováděná [právnická osoba] nejsou průkazná, když byla realizována distančně. Tento fakt totiž sám o sobě nemůže výsledky testování zpochybnit za situace, kdy se u [právnická osoba] jedná o důvěryhodnou vědeckou instituci, přičemž v daném případě nešlo o ojedinělé měření „na dálku“ ve vztahu k „článku“ (akumulátoru), který by nikdy nebyl v dispozici daného výzkumníka, nýbrž o dlouhodobou spolupráci v průběhu celého vývoje zkoumaného akumulátoru. Vědecká instituce kalibru [právnická osoba] pak – pokud realizuje měření tímto způsobem – nepochybně disponuje potřebnými technologiemi a za výsledky svých testů ručí zcela shodně jako v každém jiném případě. Nadto nelze přehlédnout, že deklarované hodnoty nabíjení jsou zjišťovány nejen zde, nýbrž jsou uváděny též ve výše citovaném překladu evropského patentového spisu č. [číslo], na jehož základě byl žalované udělen evropský patent, a to po zevrubném přezkoumání přihlašovaného vynálezu, jež musí udělení patentu vždy předcházet. Je přitom lhostejné, že tento patent byl udělen až později (poté, co byla spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou nejen navázána a zahájena, nýbrž i ukončena), neboť vynález byl přihlášen již podstatně dříve, a tedy žalovaná disponovala nejen předmětnou (přihlašovanou) technologií, nýbrž i související ochranou plynoucí z práva přednosti podané přihlášky.

34. V návaznosti na to pak nejsou relevantní ani argumenty žalobkyně v tom směru, že národní přihlášky vynálezu byly zamítnuty (byl jí totiž vskutku udělen jednotný evropský patent). Bez významu také zůstává argument, že nešlo o „revoluční“ řešení, když je založeno na vynálezu přihlašovaném již v letech 2009 a 2011, neboť podstatné z hlediska případné lsti jsou především reálné dosahované parametry a nikoli datum podání přihlášky. Právě tyto funkční parametry jsou totiž podstatné z hlediska úspěšného uvedení dané technologie do praxe, a to bez ohledu na to, kdy byla podána příslušná patentová přihláška.

(iv) Závěr

35. S ohledem na vše shora uvedené pak nelze než konstatovat, že ze strany žalované, resp. společnosti [právnická osoba]. nelze v ničem z výše uvedeného shledat lest, která by následně vedla žalobkyni k uzavření Memoranda a zejména k poskytnutí plnění na jeho základě. Případné takto vzniklé bezdůvodné obohacení (v případě, že by Memorandum bylo neplatné, či – jak je žalobkyní argumentováno – že by od něj některá ze stran účinně odstoupila) proto nemůže být vymáháno vůči žalované (coby třetí osobě stojící mimo vztah založený Memorandem), neboť tu nejsou naplněny podmínky výše citovaného zákonného ustanovení § 2995 o. z. Žalovaná tedy vskutku není v této věci pasivně věcně legitimována.

36. Z právě uvedených důvodů tedy odvolací soud shledal napadené rozhodnutí věcně správným, a to jak ve věci samé, tak i co do výroků o náhradě nákladů řízení jak mezi účastníky navzájem, tak i vůči státu; na podrobnější odůvodnění těchto nákladových výroků, obsažené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku, odvolací soud na tomto místě pro stručnost bez výhrad odkazuje.

37. Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.

38. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, má na jejich náhradu podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo žalovaná. Její náklady jsou tvořeny odměnou jejího zástupce (advokáta) za úkony spočívající v sepisu písemného vyjádření k odvolání (6. 6. 2024), účasti při jednání odvolacího soudu dne 8. 1. 2025, sepisu dalšího písemného podání ve věci samé (20. 1. 2025) a účasti při jednání odvolacího soudu dne 5. 2. 2025. Tarifní hodnotou je vždy částka 5 000 000 EUR (k příslušenství se nepřihlíží, srov. § 8 odst. 1 AT), jež je přepočtena na české koruny kurzem vyhlášeným Českou národní bankou vždy ke dni toho kterého úkonu právní služby. Odměna je vypočtena v celkové výši 377 480 Kč dle následující tabulky:

Datum

Úkon

Kurz (CZK/EUR)

Tarifní hodnota

Odměna

6.6.2024

Vyjádření k odvolání

24,635

123 175 000 Kč

93 580 Kč

8.1.2025

Jednání odvolacího soudu

25,135

125 675 000 Kč

94 580 Kč

20.1.2025

Další písemné podání ve věci

25,205

126 025 000 Kč

94 740 Kč

5.2.2025

Jednání odvolacího soudu

25,135

125 675 000 Kč

94 580 Kč

K odměně pak náleží advokátovi též náhrada hotových výdajů v paušální výši podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 AT, a to 300 Kč za úkon spočívající v sepisu vyjádření k odvolání (v roce 2024) a po 450 Kč ke zbývajícím 3 úkonům (podle novelizovaného znění AT účinného od 1. 1. 2025), celkem tedy 1 650 Kč. K souhrnu těchto částek je pak dále třeba připočíst částku odpovídající 21% DPH, neboť advokát zastupující žalovanou vykonává advokacii jako společník [právnická osoba]., jež je registrována coby plátkyně této daně. Celkem tak náklady žalované v odvolacím řízení činí 458 737,30 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).