o určení neoprávněnosti výpovědi nájmu bytu, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. dubna 2024, č. j. 25 C 169/2017-465,

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se mění tak, že se zamítá žaloba, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytu č. [hodnota] v domě č. p. [číslo] pod adresou [adresa] (dále jen „předmětný byt“), daná žalovaným žalobci s datem [datum] (dále jen „výpověď“), je neoprávněná (výrok I.), a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Rozhodnutí vydal soud I. stupně za procení situace, kdy rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla žaloba zamítnuta. K odvolání byl tento rozsudek Městským soudem v Praze změněn a žalobě bylo vyhověno s odůvodněním, že nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky dne [datum] je absolutně neplatná. Žalovaný následně navrhl obnovu řízení s tím, že po právní moci rozsudku odvolacího soudu Ústavní soud ve věci týchž účastníků (v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]) v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3314/20, dospěl k závěru o platnosti nájemní smlouvy. Po zamítnutí návrhu na obnovu řízení soudy nižších stupňů Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí změnil a obnovu ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), povolil s odůvodněním, že Ústavní soud vyřešil předběžnou otázku (že nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky není neplatná z důvodu absence ujednání o výši nájemného), až po pravomocném ukončení řízení, a toto řešení předběžné otázky může přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci.

3. Při rozhodování vzal soud I. stupně za prokázané, že žalobce je nájemcem a žalovaný pronajímatelem předmětného bytu. V nájemní smlouvě ze dne [datum], uzavřené mezi Městskou částí [adresa] jako bývalým vlastníkem domu a žalobcem a jeho tehdejší manželkou jako nájemci, si strahy ujednaly, že nájemce není oprávněn bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele přenechat byt nebo jeho část do podnájmu, převést nájem k bytu na jinou osobu ani byt využívat k podnikatelské činnosti (zřízení sídla podnikatelských subjektů, místa podnikání, provozoven apod.). Smlouvou o podnájmu bytu ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobcem jako nájemcem a 4 osobami nar. 1989 a 1990 jako podnájemci žalobce přenechal podnájemcům do podnájmu část předmětného bytu v rozsahu definovaném předávacím protokolem, který byl žalobcem předložen. Žalovaný dal žalobci výpověď z nájmu předmětného bytu dne [datum] s odůvodněním, že žalobce byt přenechal do podnájmu třetí osobě bez souhlasu pronajímatele, čímž se dostal do rozporu s čl. V, odst. 5 nájemní smlouvy, neboť není oprávněn bytovou jednotku dát do podnájmu bez souhlasu pronajímatele, a tedy porušuje své povinnosti nájemce hrubě dle ust. § 2276; nájem byl proto žalovaným vypovězen v souladu s ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. ve tříměsíční výpovědní době, která běží od 1. dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď dojde. Dále je ve výpovědi uvedeno, že pronajímatel poučil nájemce o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, a to do 2 měsíců ode dne, kdy tato výpověď dojde nájemci. Výpověď byla žalobci doručena dne [datum]. Žaloba byla podána dne [datum].

4. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobce je nájemcem předmětného bytu. Žalobce podal žalobu ve lhůtě stanovené § 2290 o. z. Výpověď splňuje veškeré náležitosti požadované § 2286 odst. 1 a 2 o. z. a byla žalobci řádně doručena. Ve výpovědi je uvedeno, v čem spatřuje žalovaný znaky hrubého porušení povinnosti. Výpověď je rovněž oprávněná. Žalobce hrubě porušil svoji povinnost, neboť dal část bytu do podnájmu bez souhlasu pronajímatele, byť si takový souhlas pronajímatel vyhradil ve smyslu § 2272 odst. 2 věta prvá o. z. v nájemní smlouvě. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Rozhodnutí soudu I. stupně napadl včasným odvoláním žalobce. Soudu I. stupně především vytkl, že nezohlednil tvrzené skutečnosti a důkazy uvedené a navrhované v podání ze dne [datum]. Nezohlednil tak tvrzení, že žalovaný dal žalobci dne [datum] novou výpověď z nájmu na základě totožného skutkového stavu jako v roce 2017, čímž dal najevo, že nájemní vztah k tomuto dni trvá, a předmětná výpověď je tedy bezpředmětná. V důsledku neprovedení důkazů se soud I. stupně pouze mechanicky omezil na zjišťování skutečnosti, zda žalobce k bytu uzavřel podnájemní smlouvu s třetími osobami a zda k tomuto byl či nebyl dán písemný souhlas pronajímatele, aniž by však podrobněji zkoumal okolnosti, za kterých (resp. v jejichž důsledku) k uvedenému jednání žalobce mělo dojít. Nezohlednil tak tvrzení žalobce, že k uzavření podnájemní smlouvy došlo v důsledku šikanózního výkonu práv žalovaného vůči žalobci, kdy tento mu znemožnil užívání výtahu. Žalobce nebyl vzhledem k nepříznivému [podezřelý výraz] schopen překonávat 6 podlaží domu po schodech. Za této situace je nutné posoudit výpověď jako neoprávněnou pro její rozpor s dobrými mravy. Výpověď je rovněž absolutně neplatná pro nedostatečné vymezení výpovědního důvodu, neboť výpovědní důvod musí být podle § 2288 odst. 3 o. z. a podle judikatury Nejvyššího soudu vymezen skutkově tak, aby byl skutek nezaměnitelný s jiným skutkem. Žalovaný ve výpovědi nespecifikoval, v jaké době se měl žalobce vytčeného jednání dopustit ani jaké osobě měl být předmětný byt přenechán k užívání. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a rozhodl tak, že se určuje, že výpověď z nájmu bytu je neoprávněná, a současně mu přiznal náhradu nákladů řízení, případně rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku coby věcně správného. Poukázal na to, že nález Ústavního soudu navrátil právní stav do okamžiku, kdy bylo o žalobě na neoprávněnost výpovědi rozhodnuto poprvé v roce 2017. Po uplynutí lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení nelze takovou žalobu doplňovat a rozšiřovat o další skutečnosti žalobu podporující. Žádná z tvrzení ani z listin, jež žalobce uvádí a na které odkazuje v návrhu na změnu žaloby, nejsou novotami a je jen žalobcovou věcí, že taková tvrzení neuvedl již v původní žalobě a nechal marně uplynout prekluzivní lhůtu k jejich uplatnění. Žalobce nikdy předmětný byt neužíval, dříve byt užívala jeho manželka a dcera. Žalovaný odmítl zpřístupnit výtah osobám, které místo něj byt užívaly, a to z důvodu jejich špatného chování v domě.

7. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, dokazování doplnil a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

8. Mezi účastníky není sporu o tom, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, která obsahuje ujednání, podle něhož nájemce (žalobce) není oprávněn bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele přenechat předmětný byt nebo jeho část do podnájmu, jakož i že žalobce předmětný byt podnajal bez souhlasu žalovaného třetím osobám. Žalovaný tvrdí, že část bytu užívá.

9. Na základě dokazování doplněného listinnými důkazy založenými do soudního spisu žalovaným v koncentrační lhůtě odvolací soud zjistil, že žalobce požádal žalovaného přípisem ze dne [datum] o „souhlas k pronajmutí“ předmětného bytu (viz „žádost o pronájem bytu“). Žalovaný přípisem ze dne [datum] adresovaným žalobci tuto jeho žádost zamítl (viz „stanovisko Bytového družstva [název] l k Vaší žádosti o pronájem bytu ze dne [datum]“).

10. Podle § 2274 může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § 2272 se použije přiměřeně.

11. Podle § 2272 odst. 2 o. z. má pronajímatel právo vyhradit si ve smlouvě souhlas s přijetím nového člena do nájemcovy domácnosti. To neplatí, jedná-li se o osobu blízkou anebo další případy zvláštního zřetele hodné. Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se vyžaduje písemná forma.

12. Podle § 2276 o. z., dá-li nájemce byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě v rozporu s ustanovením § 2274, hrubě tím poruší svou povinnost.

13. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. může pronajímatel vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní lhůtě, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

14. Podle § 2286 odst. 1 o. z. vyžaduje výpověď nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle druhé věty téhož ustanovení, vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

15. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

16. Za podstatné pro posouzení důvodnosti žaloby považuje odvolací soud zjištění, že účastníci, resp. právní předchůdce žalovaného a žalobce uzavřeli nájemní smlouvu, v jejímž rámci si dohodli, že žalobce coby nájemce není oprávněn dát předmětný byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě bez souhlasu pronajímatele. Možnost takového ujednání občanský zákoník účinný v době uzavření předmětné nájemní smlouvy nevylučoval, a jak je zřejmé ze shora citovaných zákonných ustanovení § 2274 a § 2272 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném od [datum], není takové ujednání v rozporu ani s nyní platnou a účinnou právní úpravou. Žalobce již v roce 2012 žalovaného o souhlas s podnájmem žádal, žalovaný však jeho žádost zamítl, čímž dal jasně najevo, že si to nepřeje. Žalobce přesto následně byt nebo jeho část pronajal bez souhlasu žalovaného třetím osobám, což § 2276 o. z. hodnotí jako hrubé porušení povinností nájemce s důsledkem možnosti dát výpověď z nájmu bytu (§ 2288 odst. 1 písm. a/ o. z.). Žalovaný dal žalobci z důvodu neodsouhlaseného podnájmu bytu výpověď z nájmu bytu, která splňuje veškeré náležitosti včetně dostatečného vymezení výpovědního důvodu. V tomto směru odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soudu I. stupně, se kterým se plně ztotožňuje, a připomíná, že výpověď žalovaný odůvodňuje takto: „na soudním jednání konaném dne [datum] jste potvrdil, že jste bytovou jednotku přenechal do podnájmu třetí osobě bez souhlasu pronajímatele – mého klienta“. Z toho je zřejmé, že skutek byl vymezen tak, že jej žalobce nemohl zaměnit s jiným skutkem, a je tak zcela nadbytečné dále žalobci specifikovat období podnájmu a osoby podnájemců.

17. Žádné z tvrzení uváděných žalobcem v zákonné koncentrační lhůtě pak nemůže vést k závěru, že výpověď je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž nepožívá právní ochrany ve smyslu shora citovaného § 8 o. z. Dle ustálené judikatury se dobrými mravy rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Jinak řečeno, právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah, a to bez ohledu na to, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah tohoto právního úkonu, aby byl v souladu se základními a obecně uznávanými zásadami [podezřelý výraz] demokratické společnosti (slušností, poctivostí, čestností, vzájemnou úctou, tolerancí, důvěrou atd.). Při posuzování právního úkonu z hlediska dobrých mravů je nutno zohlednit vždy zájmy obou stran právního úkonu.

18. Žalobce namítá, že výpověď je neoprávněná, neboť se jedná o šikanózní výkon práv pronajímatele. Zdůrazňuje, že k podnájmu části bytu nepřistoupil z rozmaru či za účelem výdělku, nýbrž čistě z nouze, neboť mu žalovaný ztížil užívání bytu tím, že mu v roce 2015 zamezil v užívání výtahu. Žalobce nebyl vzhledem k nepříznivému [podezřelý výraz] schopen překonávat 6 podlaží domu po schodech. Žalovaný naopak tento krok zdůvodňuje obtěžujícím chováním uživatelů předmětného bytu (žalobcových podnájemců). Odvolací soud předesílá, že k vymožení případného práva užívání společného výtahu ve prospěch uživatele bytu umístěného v půdní vestavbě slouží zcela jiné právní prostředky než porušení povinností nájemce. Navíc z logiky věci vyplývá, že pokud žalobce tvrdí, že část předmětného bytu nadále užívá, může stěží odůvodňovat podnájem další části bytu nepřístupným výtahem.

19. Za bezvýznamné pro posouzení dané věci považuje odvolací soud historické souvislosti předcházející uzavření nájemní smlouvy, jakož i skutečnost, že dal žalovaný žalobci následně další výpověď se stejným skutkovým vymezením. Takové jednání samozřejmě vnáší do vzájemných vztahů určitý zmatek, nicméně pro posouzení oprávněnosti nyní přezkoumávané výpovědi je bezvýznamné.

20. Lze shrnout, že výpovědí vytčené jednání žalobce je skutečně hrubým porušením povinností vyplývajícím z nájmu bytu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. a § 2276 o. z., a proto odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně coby ve výroku věcně správný potvrdil.

21. O nákladech řízení odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady plně úspěšného žalovaného tvoří náklady zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby – vyjádření k odvolání ve výši [částka] + režijní paušál ve výši [částka] (§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. d/, § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do [datum]), 1 úkon právní služby – účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] ve výši [částka] + režijní paušál ve výši [částka] (§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. g/, § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum]), 1x náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], které se nekonalo, ve výši [částka]+ 1x režijní paušál ve výši [částka] (§ 14 odst. 2, § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum]), 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka]. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.