o zaplacení 166 500 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. dubna 2024, č. j. 37 C 34/2024-42,

1. Soud prvního stupně rozhodoval k návrhu žalobce, jímž se tento domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“).

2. Žalovaná k žádosti o odškodnění ze dne [datum] vyplatila žalobci dne [datum] částku [částka], další nárok neuznala.

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že u Okresního soudu v [adresa] bylo dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka] zahájeno k návrhu žalobce řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Po výzvě k zaplacení soudního poplatku a vyjádření žalované bylo dne [datum] nařízeno jednání na [datum]. Další jednání proběhla dne [datum] (výslech žalobce), dne [datum] (výslech svědků, odročeno na neurčito za účelem vyčkání uzdravení svědkyně), dne [datum] (odročeno na neurčito z důvodu [podezřelý výraz] svědkyně a vyjádření se ke znaleckému posudku žalované), dne [datum] (listinné důkazy, výslech svědkyně, odročení na neurčito za účelem pokračování ve výslechu svědkyně), jednání dne [datum] bylo odročeno pro dovolenou právního zástupce žalované, jednání dne [datum] bylo odročeno pro [podezřelý výraz] svědkyně, jednání dne [datum] bylo odročeno pro omluvu svědkyně na neurčito, dále se konalo jednání dne [datum] (výslech svědkyně v jejím bydlišti) a dne [datum], jež bylo odročeno pouze za účelem vyhlášení rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta. Věc byla pak byla po odvolání žalobce předložena dne [datum] odvolacímu soudu, který dne [datum] napadený rozsudek zrušil pro pominutí skutkových tvrzení. Další jednání u soudu prvního soudu proběhla dne [datum] (listinné důkazy) a dne [datum] (odročeno na neurčito za účelem doložení důkazů a ustanovení znalce). První znalec, ustanovený dne [datum], odmítl znalecký úkol, ustanovení dalšího dne [datum] bylo zrušeno ke dni [datum]. U jednání dne [datum] byl vyhlášen další zamítavý rozsudek. Dne [datum] bylo odvolání žalobce předloženo odvolacímu soudu, kde proběhla jednání dne [datum] a [datum] (odročení za účelem mimosoudního vyřešení věci na neurčito), dne [datum] (zopakován výslech svědkyně), dne [datum] (odročeno na neurčito z důvodu nouzového stavu v ČR), dne [datum] (poučení dle § 118a o. s. ř.), další jednání dne [datum] bylo odročeno pro [podezřelý výraz] soudkyně a dne [datum] z důvodu opatření vlády proti epidemii. Dne [datum] byl prvostupňový rozsudek opět zrušen pro procesní vady. Následovalo poučení žalobce dle § 118a o. s. ř. a jeho žádost o prodloužení lhůty z důvodu zpracovávání znaleckého posudku. Další jednání proběhla dne [datum] (výslech znalce, odročeno na neurčito) a dne [datum], kdy byl vyhlášen další zamítavý rozsudek. K odvolání žalobce ze dne [datum] byl napadený rozsudek dne [datum] změněn tak, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Právní moc nastala dne [datum].

5. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 OdpŠk a z něj plynoucí újmě, za kterou přísluší zadostiučinění dle § 31a OdpŠk, a to v souladu s článkem 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“), judikatury Nejvyššího soudu, především Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko Cpjn 206/2010“) a judikatury ESLP.

6. Vyšel z toho, že posuzované řízení trvalo ode dne [datum] do [datum], tj. 11 let a 9 měsíců, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, bylo složité (skutkově – 6 důvodů výpovědi, což si vyžádalo složité dokazování: rozsáhlé množství listin, znalecké posudky, výslechy svědků a žalobce; procesně – opakované odročování pro [podezřelý výraz] stav svědkyně, pro opatření spojená s epidemií COVID-19), že se žalobce na délce řízení nepodílel, že význam řízení pro něj je zvýšený (pracovněprávní spor), že postupem soudů došlo k průtahům v celkovém trvání 4 let a byl vydán jeden nepřezkoumatelný a jeden částečně nepřezkoumatelný rozsudek. Dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení byla vzhledem k okolnostem případu nepřiměřená, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, za který náleží žalobci peněžité zadostiučinění.

7. Při jeho výpočtu vyšel z částky [částka]/rok s krácením na polovinu v prvních dvou letech. Základní částku stanovil ve výši [částka]. Tu následně moderoval dle § 31a odst. 3 OdpŠk tak že ji pro složitost snížil o 50 %, pro jednání žalobce ji nemoderoval, pro význam zvýšil o 30 %, pro postup orgánů veřejné moci zvýšil o 10 %, a takto dospěl k částce [částka]. Za situace, kdy žalovaná plnila dne [datum] částku ve výši [částka], již žalobci další nárok, včetně příslušenství s ohledem § 15 odst. 1 OdpŠk, nepřiznal.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení ve prospěch úspěšné žalované odůvodnil dle § 142 odst. 1 o. s. ř., výši náhrady stanovil dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „Vyhláška“).

9. Včasným odvoláním napadl rozsudek žalobce. Nesouhlasil s výší stanovené základní částky, když řízení bylo extrémně dlouhé. Dále nesouhlasil se snížením základní částky o 50 % pro složitost, když ani není zřejmé, jak k uvedené modifikaci soud dospěl. Namítal, že skutečnost, že věc probíhala na více stupních soudní soustavy, nelze přičítat k jeho tíži, když uvedené bylo důsledkem nesprávného postupu soudu (viz rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci Patta proti ČR, č. 12605/02). Všechny úkony hodnocené soudem jako “velmi složité”, zvládl soud v časovém úseku od [datum] (první jednání) do [datum] (naposledy slyšena svědkyně Kejíková), tedy za 2 roky a 7 měsíců. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21. Stejně tak nesouhlasil s navýšením základní částky pro postup orgánů veřejné moci pouze o 10 %, když byly zjištěny průtahy v trvání 4 let, nadto jeden nepřezkoumatelný a jeden částečně nepřezkoumatelný rozsudek (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Poukázal na to, že první jednání bylo konáno až po 2 letech po zahájení řízení, jednání byla minimálně 3x odročena na neurčito, bylo zvažováno zadání znaleckého posudku, avšak následně od něj bylo upuštěno. Nesouhlasil ani s navýšením základní částky o 30 % pro význam řízení, když se až po 11 letech a 9 měsících domohl svého práva na trvání pracovního poměru, který mu byl neplatně ukončen, a který zajišťoval obživu jeho rodiny. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a vyhověl žalobě co do částky [částka] včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení. K jednání se omluvil a souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti.

10. Žalovaná se k jednání omluvila, souhlasila také s jednáním ve své nepřítomnosti a navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného a přiznání nákladů řízení.

11. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

12. Soud prvního stupně správně posuzoval nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy dle OdpŠk, článku 6 a 13 Úmluvy a judikatury Nejvyššího soudu. Jeho závěry ohledně nepřiměřené délky řízení vychází ze základních kritérií pro posouzení nesprávného úředního postupu, tedy že délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení.

13. Soud prvního stupně správně vázal vznik nemajetkové újmy k okamžiku podání žaloby, tedy ke dni [datum]. Délku řízení posuzoval správně do právní moci konečného rozhodnutí ve věci samé, tedy do [datum], což je 11 let a 9 měsíců dle kritérií § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, například Stanoviskem sp. zn. Cpjn 206/2010. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěry o složitosti posuzovaného řízení, dále o tom, že žalobce k průtahům v řízení nepřispěl, že postup orgánů činných v řízení byl zatížen průtahy a nepřezkoumatelným rozhodnutím a že řízení má pro žalobce zvýšený význam. Správný tak byl závěr, že délka řízení byla nepřiměřená, tj. že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta prvá, třetí OdpŠk, neboť nic z toho neodůvodňuje, aby řízení nebylo skončeno v kratší době.

14. Správně pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že namístě je zadostiučinění v peněžní formě dle § 31a odst. 2 o. s. ř., když k zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva lze v obdobných případech přistupovat jen za zcela výjimečných okolností. K tomu lze odkázat například na rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

15. Soud prvního stupně s ohledem na délku posuzovaného řízení správně vycházel ze základní sazby [částka] za rok řízení s polovičním krácením za první dva roky. Výše základní částky je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Například dle rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], bylo dovolání odmítnuto ve statusové věci, tedy věci zcela zásadního významu, kdy soudy vycházely při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou cca 11 let dlouhotrvajícím řízením ze základní částky [částka]/rok. Shodně bylo dovolání odmítnuto rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde bylo posuzováno řízení, které nebylo ani po 16 letech stále skončeno. Základní částka tak byla správně stanovena ve výši [částka] (11x [částka] + 9x [částka]).

16. Základní částku pak soud prvního stupně správně podrobil kritériím dle § 31a odst. 3 OdpŠk. Správně ji takto snížil za složitost věci celkem o 50 % dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk. Odvolací soud shodně shledal složitost v tom, že řízení probíhalo před soudy více stupňů (dvou), což znamená snížení o 10 %. K počtu instancí lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z něhož vyplývá, že počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc vyřizována, svědčí pro složitost věci, neboť je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Věc byla i procesně složitá z důvodu opakovaného odročování, a to pro [podezřelý výraz] stav svědkyně Kejíkové (jednání dne [datum] odročeno na neurčito pro její [podezřelý výraz] stav, k jednání dne [datum] se omluvila pro pracovní neschopnost, dne [datum] sice započato s výslechem, avšak k jednání dne [datum] se opět pro [podezřelý výraz] stav omluvila, proto byl výslech proveden dne [datum] v místě jejího bydliště), dále z důvodu opatření proti epidemii covid (jednání dne [datum] odročeno na neurčito) nebo pro mimosoudní vyřešení věci (jednání dne [datum] odročeno na neurčito). Pro procesní složitost tak byla správně snížena základní částka o 10 %. Řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru patří obecně k řízením po stránce skutkové složitějším. I zde si vyžádalo náročné dokazování s ohledem na tvrzení vícero porušení pracovních povinností, pro které byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru (výslech žalobce, svědků, množství listinných důkazů, včetně znaleckého posudku předloženého účastníkem). Pro uvedené snížil soud prvního stupně správně základní částku o dalších 30 %.

17. Žalobce argumentoval rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], věc Patta proti ČR, č. 12605/02, v němž se stanoví, že: „Ohledně argumentu vlády, že stěžovatel přispěl k průtahům v řízení tím, že využíval opravných prostředků proti rozhodnutím ve věci samé, Soud připomíná, že stěžovateli nelze vytýkat, že plně využíval veškerých prostředků, které mu vnitrostátní právo k ochraně jeho zájmů poskytuje.“ Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že podávání opravných prostředků nelze přičítat poškozenému k tíži v rámci hlediska jednání poškozeného dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk, pokud tím není sledován cíl prodloužení řízení, což v tomto případě nenastalo. Prodloužení řízení spojené s vyšším počtem soudních instancí je pak hodnoceno výše v rámci jiného kritéria.

18. Odvolací soud dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž bylo stanoveno, že: „Odvolací soud sice správně přihlédl v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo v posuzovaném případě zrušeno dovolacím soudem pro nepřezkoumatelnost, a tím došlo k prodloužení délky řízení (přičemž z tohoto důvodu přistoupil ke zvýšení zadostiučinění o 5 %), zároveň však v rámci aplikace kritéria složitosti řízení tuto skutečnost neprojevil do své úvahy o tom, že posuzované řízení bylo složité z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla posuzovaná věc projednávána. Rozhodnutí odvolacího soudu se tak ocitlo v rozporu s výše citovaným závěrem judikatury dovolacího soudu, podle něhož okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení. Jinými slovy řečeno, jestliže přinejmenším v jedné své fázi bylo posuzované řízení projednáváno na více stupních soudní soustavy z toho důvodu, že rozhodnutí soudu odvolacího bylo zrušeno soudem dovolacím pro nepřezkoumatelnost, nelze uvedenou skutečnost přičíst k tíži poškozeného v rámci kritéria složitosti řízení.“ V daném případě však proběhlo řízení na dvou stupních 3x, z čehož pouze jednou bylo rozhodnutí zrušeno zcela pro nepřezkoumatelnost. Skutečnost, že v posuzovaném řízení došlo k opakovanému přezkumu vydaných rozhodnutí, tak byla správně zohledněna i v rámci posouzení kritéria dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk.

19. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou, že veškeré dokazování proběhlo do [datum], když dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, který byl usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] zrušen. U jednání dne [datum] byly předloženy listinné důkazy (organizační řád, pracovní řád, směrnice). Následně bylo opětovně rozhodnuto dne [datum], když v rámci odvolacího řízení byly opětovně vyslechnuty některé svědkyně, a u jednání dne [datum] provedeny listinné důkazy, nadto došlo k poučení žalovaného dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a po označení listinného důkazu (doplněk znaleckého posudku) byl napadený rozsudek opět dne [datum] zrušen. U jednání dne [datum] pak byl proveden výslech znalce.

20. Dále soud prvního stupně správně posuzoval, zda se svým jednáním žalobce podílel na délce řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk. Odvolací soud poznamenává, že chování poškozeného je subjektivním kritériem, které může ovlivnit délku řízení negativně i pozitivně. K tomu lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V daném případě byl učiněn správný závěr, že délku řízení svým jednáním neovlivnil, tedy pro toto hledisko správně nebyla základní částka moderována.

21. Odvolací soud se však neztotožnil s tím, že pro postup orgánů veřejné moci je třeba základní částku dle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk zvýšit pouze o 10 %, když jen při závěru o prodloužení řízení pro průtahy v délce cca 4 let je třeba navýšení vyšší. Tyto průtahy činily prakticky jednu třetinu celkové doby řízení. Současně nelze odhlédnout od toho, že došlo k zrušení prvostupňového rozsudku ze dne [datum] z důvodu dle § 219 odst. 1 písm. b) o. s. ř. K tomu se vyjádřil Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž stanovil, že: „Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně.“ Odvolací soud tak navýšil základní částku o 30 %, z toho 20 % za průtahy a 10 % za zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. Dále pouze poznamenává, že sám žalobce se v žalobním návrhu domáhal navýšení základní částky pouze o 20 %.

22. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem o zvýšeném významu řízení dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk o 30 %. V daném případě se jednalo o spor, kde je presumován zvýšený význam řízení. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde je učiněn závěr, že zvýšený význam je presumován například ve věci [podezřelý výraz], opatrovnické, osobního stavu nebo právě pracovně-právní. Je tak zřejmé, že spor o neplatnost výpovědi znesnadňuje poškozenému možnost dalšího pracovního zařazení, neboť je v nejistotě o trvání či netrvání vypovězeného pracovního poměru, dále, že uvedené způsobuje finanční problémy, neboť poškozenému není vyplácena mzda. Žádné další relevantní důvody svědčící pro vyšší navýšení nebyly tvrzeny ani prokazovány. Skutečnost, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, bylo již zohledněno v kritériu dle § 31a odst. 3 písm. a) Odpšk a v závěru o nesprávném úředním postupu. Pro jedno hledisko nelze navyšovat základní částku duplicitně. Stejně tak není relevantní skutečnost, že žalobce vynakládal na svou obranu v posuzovaném řízení náklady na právní zastoupení, když o nich je rozhodováno právě již v rámci posuzovaného řízení. Odvolací soud poznamenává, že sám žalobce se v žalobě domáhal navýšení základní částky shodně o 30 %.

23. Dle výše uvedeného tak žalobci přísluší zadostiučinění za nemajetkovou dle § 31a OdpŠk ve výši [částka] (100 % = [částka] - 50 % + 0 % + 30 % + 30 %). Za situace, kdy žalobci již bylo vyplaceno [částka], mu tedy odvolací soud přiznal dalších [částka].

24. Odvolací soud dále rozhodl o příslušenství v návaznosti na prodlení žalované podle § 15 odst. 1, 2 OdpŠk. K uplatnění nároku u žalované došlo žalobcem dne [datum], k úhradě částky [částka] dne [datum], s částkou [částka] se tak žalovaná dostala do prodlení po marném uplynutí šestiměsíční lhůty pro uhrazení celého zadostiučinění, tedy dnem [datum]. Výše zákonných úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Odvolací soud rozhodl o lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř, neboť žalovaná se řídí zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“).

26. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený vyhovující výrok I. změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pouze co do částky [částka] s příslušenstvím, kdy v tomto rozsahu žalobě vyhověl, a ve zbývající části tohoto výroku jej jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

27. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně výroku ve věci samé, rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce nebyl v řízení zastoupen, tedy mu přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 137 odst. 2 o. s. ř., a to za dva úkony dle § 1 písm. a), f) Vyhlášky (sepsání žaloby, podání odvolání) ve výši 2x [částka] dle § 2 odst. 3 Vyhlášky. Ve vyhlášeném znění rozsudku odvolacího soudu, v jeho nákladovém výroku II., byla zjištěna při zpracování písemného vyhotovení zjevná početní chyba, neboť tyto nesprávně vyčíslil ve výši [částka], namísto [částka]. Oprava této zjevné nesprávnosti byla učiněna přímo v písemném vyhotovení rozsudku, který nechť je v uvedené části brán taktéž jako opravné usnesení dle § 164 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. s tím, že dovolání proti němu není přípustné [§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.]. Lhůta k zaplacení byla stanovena opět s ohledem na rozpočtová pravidla v trvání 15 dní dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.