pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. V záhlaví označeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím usnesením soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a dále co do úroku z prodlení z částky [anonymizována dvě slova] za den [datum] /výrok I. /. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka] a to do 15 dnů od právní moci rozsudku /výrok II. /. O nákladech [anonymizováno] rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo /výrok III. /. Žalované uložil povinnost nahradit náklady státu ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku /výrok IV. /.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši [částka], která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [jednací číslo MSP], kterým bylo rozhodnuto o jeho vydání k [anonymizována dvě slova] do [země] (předmětné rozhodnutí). Žalobce tvrdil, že v důsledku nezákonného rozhodnutí byl bez morální a citové podpory své rodiny, bez rozloučení se s matkou a synem, bez odborné porady a přípravy se svým obhájcem, fyzicky vydán do [země] k [anonymizována dvě slova], a fakticky mu bylo znemožněno uplatnění jeho zákonných práv k obraně proti vydání do [země] a [anonymizována dvě slova] v [země], kde mu hrozí nehumánní trest. Následky zásahu do psychické [anonymizováno] žalobce vykazují znaky těžké újmy na zdraví vyznačující se dlouhotrvajícím, dnes již chorobným stavem v důsledku posttraumatického [anonymizována dvě slova]. Žalobce ztratil důvěru v justiční systém [anonymizováno] i [země].

3. Žalovaná se bránila tvrzením, že ohledně žadatele sice došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk, avšak za vydání rozhodnutí se omluvila a žalobci po podání žaloby zaplatila [částka], což považuje za dostatečné zadostiučinění.

4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací] soud I. stupně [anonymizováno] co do částky [částka] zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud I. stupně zjištění podrobně popsaná v odst. 6 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku. Zejména pak zjistil, že žalobce byl usnesením ze dne [datum] vzat do předběžné vazby, přičemž vazba byla započítána od jeho zadržení dne [datum] Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] rozhodl o přípustnosti vydání žalobce k [anonymizována dvě slova] do [země], když trestná činnost žalobce měla spočívat v tom, že žalobce využil internet pro přístup do počítačů vlastněných spol. LinkedIn a k získání informací a dále přenosu programů, informací kódů a příkazů, dále za získání neoprávněného přístupu do chráněného počítače používaného při mezistátním a mezinárodním obchodu, kdy žalobce využil internet pro přístup do počítačů vlastněných spol. [anonymizována dvě slova] a získal informace a dále za podílení se na spiknutí za účelem zpronevěry při obchodu s neoprávněnými přístupovými prostředky a další obdobné [anonymizováno] činnosti. Stížnost žalobce proti tomuto usnesení byla usnesením Vrchního soudu ze dne [datum] zamítnuta. Dne [datum] podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žádost o udělení mezinárodní ochrany v [anonymizováno] a to na ochranu před vydáním k [anonymizována dvě slova] do [země]. Jako důvod své žádosti uvedl, že byl v [anonymizováno] ve věznici v [anonymizováno] [rok], že mu bylo nabídnuto, aby svědčil v [anonymizována dvě slova] a uvedl, že jde o souboj mezi [země] a Ruskem, přičemž americká strana od něho chce, aby se přiznal k něčemu, co nespáchal. Dále uvedl, že mu v [země] hrozí trest odnětí svobody v délce 54 let a obává se, že proces v [země] nebude spravedlivý. Na základě žaloby podané proti zamítavému rozhodnutí Ministerstva vnitra rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] tak, že se žaloba zamítá. Soud dospěl k závěru, že bezprostřední jedinou pohnutkou k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha žalobce vyhnout se hrozícímu vydání k [anonymizována dvě slova] do ciziny. Usnesením ze dne [datum] odmítl Ústavní soud ústavní stížnost žalobce proti usnesení Městského soudu ze dne [datum] a Vrchního soudu ze dne [datum]. Dne [datum] vydal ministr spravedlnost [anonymizováno] rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým povolil vydání žalobce k [anonymizována dvě slova] do [země] (předmětné rozhodnutí). Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum] zamítl kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Rovněž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že [stát. instituce] postupovalo správně, když žádost stěžovatele o mezinárodní ochranu zamítlo jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 1 písm. h) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud v rámci svého odůvodnění dále uvedl, že udělení mezinárodní ochrany je možné pouze proti zemi původu, nikoliv proti třetímu státu, jež opakovaně potvrdil i Ústavní soud (např. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] či ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Na základě podané ústavní stížnosti ze dne [datum] zrušil Ústavní soud ČR nálezem ze dne [datum] předmětné rozhodnutí ministra spravedlnost ČR. Ústavní soud konstatoval, že rozhodnutím ministra spravedlnosti bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, neboť ministr spravedlnosti nevyčkal konečného výsledku [anonymizováno] vedeného dle zákona o azylu a to včetně jeho přezkumu ve správním soudnictví.

6. Po právním posouzení skutkových zjištění podle příslušných ustanovení OdpŠk soud I. stupně konstatoval, že mezi účastníky zůstala nespornou existence vydání nezákonného rozhodnutí a zaměřil pozornost na existenci příčinné souvislosti mezi žalobcem tvrzenými zásahy do jeho osobnostní [anonymizováno] a vydáním nezákonného rozhodnutí. Předeslal, že důsledkem nezákonného rozhodnutí byla skutečnost, že byl žalobce vydán do [země] předčasně, tedy o jeden měsíc a čtyři dny dříve, než by tomu bylo v případě zákonného postupu. Samotné vydání žalobce k [anonymizována dvě slova] do [země] bylo přípustné.

7. K tvrzení žalobce, že mu v příčinné souvislosti s předmětným nezákonným rozhodnutím vznikla újma tím, že byl bez morální a citové podpory své rodiny, bez rozloučení se s matkou a synem, bez odborné porady a přípravy se svým obhájcem, fyzicky vydán do [země] k [anonymizována dvě slova], a fakticky mu bylo znemožněno uplatnění jeho zákonných práv k obraně proti vydání do [země] a [anonymizována dvě slova] v [země] poukázal na zjištění, že žalobce nemá syna ale dceru. Dále poukázal na zjištění, že matka navštívila žalobce ve věznici 8 dní před jeho vydáním. Obhájce navštívil žalobce ve věznici naposledy [datum] a nic mu nebránilo, navštívit ho i v dalších měsících a připravit ho na všechny možné eventuality, které mohou nastat, zejména na možnost vydání k [anonymizována dvě slova] do [země], a to s ohledem na již ukončená [anonymizováno] o přípustnosti tohoto vydání. Dodal, že lze prakticky v podstatě s jistotou předpokládat, že bezprostředně po vydání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu by v případě žalobce bylo rozhodnuto o přeměně předběžné vazby ve vydávací a následně by v řádu hodin došlo k faktickému vydání žalobce do [země] Ani v případě, že by k rozhodnutí ministra došlo po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, nebyl by zde dán nějaký časový prostor pro rozloučení se žalobce s rodinou, či pro zvláštní poradu s jeho obhájcem před jeho faktickým vydáním.

8. K tvrzení žalobce, že následky zásahu do jeho psychické [anonymizováno] vykazují znaky těžké újmy na zdraví vyznačující se dlouhotrvajícím, dnes již chorobným stavem v důsledku posttraumatického [anonymizována dvě slova] poukázal na závěry znaleckého posudku znalce z oboru [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který byl vyhotoven v rámci [anonymizována dvě slova] žalobce v [země], z nichž jednoznačně vyplynulo, že žalobce dlouhodobě trpí závažnými psychickými problémy a to zejména chronickou posttraumatickou stresovou [anonymizováno], která však u něj vznikla jako důsledek závažného fyzického a [anonymizována dvě slova], jehož byl obětí, bratrovy sebevraždy a situací, kdy byl reálně ohrožen jeho život a život jeho matky a bratrů, tedy událostí které zcela jednoznačně předcházely nezákonnému rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] O tom, že [anonymizována dvě slova] žalobce trpěl již před vydáním do [země], svědčilo i písemné vyjádření matky žalobce, v rámci kterého konstatovala, že u žalobce se psychické problémy projevily již v době, kdy jej navštěvovala ve vazební věznici na [anonymizováno]. Soud I. stupně však dal žalobci za pravdu v tom, že jeho předčasné vydání do [země] mohlo přispět ke zhoršení jeho duševních problémů a v důsledku toho mu mohla určitá nemajetková újma vzniknout. Poukázal na to, že žalobce byl již ze strany žalované odškodněn poměrně vysokou částkou, která je více než přiměřená za možné dopady do jeho osobnostní [anonymizováno], které mohly vzniknout v důsledku toho, že byl vydán do [země] o jeden měsíc a čtyři dny dříve. Poukaz žalobce na srovnávací judikaturu Evropského soudu pro lidská práva označil za nepřípadnou. Za přiléhavý naopak označil případ řešený Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] a následně Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že v tamním případě nepodal žalobce zjevně nedůvodnou (účelovou) žádost o azyl, jak tomu bylo v případě žalobce.

9. Soud I. stupně neprovedl důkazy navržené žalobcem a to zejména znalecké zkoumání žalobce, který je v současné době ve výkonu trestu ve věznici v [země], výslechy matky a obhájců žalobce, výslech soudce [anonymizováno] a účastnickým výslechem žalobce. Provedení důkazů považoval za nadbytečné právě s ohledem na to, že jediným důsledkem nezákonného rozhodnutí ministra byla skutečnost, že žalobce byl vydán o jeden měsíc a čtyři dny dříve, než vydán být měl. Dokazování by si vyžádalo značné náklady a značně by ovlivnilo délku [anonymizováno] a to s minimálním přínosem a na závěrech soudu by nic nezměnilo. Žalobce navíc netvrdil, k čemu konkrétně by měly být označené osoby vyslechnuty.

10. Úrok z prodlení přiznal soud I. stupně žalobci v souladu s ust. § 1970 o. z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum] (žádostí ze dne [datum]). Žalovaná se dostala do prodlení s plněním dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty ode dne, kdy byla žalované doručena výzva žalobce k úhradě (dle § 15 OdpŠk), tedy dnem [datum] Částku [částka] žalovaná uhradila žalobci dne [datum].

11. Výrok o nákladech [anonymizováno] odůvodnil soud I. stupně tím, že žalobce by měl dle § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů [anonymizováno], kterého se však výslovně vzdal. O nákladech státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady státu tvoří tlumočné vyplacené tlumočnici [příjmení] [jméno] [příjmení] za překlad listinného důkazu ve výši [částka].

12. Proti zamítavému výroku o [anonymizováno] samé (I.) rozsudku soudu I. stupně ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení podal odvolání žalobce. Rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění není zřejmé, z jakého důvodu byly zamítnuty jednotlivé důkazní návrhy ani jaké skutečnosti jimi měly být prokázány. Důkazním návrhem výslechu zpracovatele znaleckého posudku [jméno] [příjmení] se soud I. stupně nezabýval vůbec. Nepřezkoumatelné je i odůvodnění výše odškodnění. Soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav [anonymizováno], neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, čímž zatížil [anonymizováno] vadou. Citoval judikaturu Ústavního soudu k tzv.„ opomenutým důkazům“. S poukazem na obsah podání ze dne [datum] vyvracel závěr soudu, že k navrhovaným výslechům osob nic netvrdil. Za předčasný označil názor soudu, že provedení důkazů by nic nezměnilo na jeho závěrech. Neprovedení důkazů z důvodu finanční a časové náročnosti by akceptoval, pokud by se jednalo o podpůrné důkazy, nevýznamné pro rozhodnutí, což není daný případ. Vznik poruchy svého zdraví v příčinné souvislosti s předmětným nezákonným rozhodnutím a její vliv a význam na [anonymizována dvě slova], zejména na kvalitu vlastní obhajoby a jeho následného života, mohl prokázat pouze znaleckým zkoumáním. Zdůraznil, že uvedený postup považuje za zásah do jeho práva na spravedlivý proces, neboť mu byla odňata možnost prokázat žalobní tvrzení. Byl krácen na svých ústavních právech, která jsou chráněna listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami, kterými je [země] vázána. Soud I. stupně rovněž pochybil, pokud stanovil výši nároku na základě volné úvahy, kterou však dostatečně nezdůvodnil, nevycházel z rozhodnutí [anonymizováno], které žalobce označil, pročež postupoval v rozporu se zákonem a judikaturou [anonymizováno]. Podtrhl, že tvrzená [anonymizováno] porucha a její příčina je otázkou výlučně odbornou, kterou nemůže hodnotit soud sám na základě svého uvážení, ale vždy jen za pomoci znaleckého zkoumání. Provedené důkazy, zejména dopis matky a znalecký posudek [jméno] [příjmení], soud I. stupně nesprávně interpretoval, když vzal za prokázané, že [anonymizována dvě slova] žalobce trpěl již před jeho vydáním do [země]. Závěr je ve vzájemném rozporu s úvahou, že předčasné vydání do [země] mohlo přispět ke zhoršení duševních problémů žalobce, v důsledku čehož mu mohla určitá nemajetková újma vzniknout. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu k problematice příčinné souvislosti dovodil, že i kdyby bylo nezákonné rozhodnutí toliko jednou a poslední příčinou posttraumatické poruchy, je nutné tuto skutečnost považovat za příčinu bez ohledu na předchozí dispozice. Rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení [anonymizováno], zejména ve vztahu k řešení otázky rozsahu zásahu do [anonymizována dvě slova] žalobce vydáním nezákonného rozhodnutí. Poukázal na rozpor závěrů soudu, že akt vydání žalobce nebyl ve své podstatě nezákonným a závěrem, že se jednalo o nezákonné rozhodnutí. Zdůraznil, že nezákonnost postupu byla deklarována Ústavním soudem a tímto nezákonným postupem byl zcela zbaven možnosti řádné obhajoby, jakož i rozloučení s rodinou. Zopakoval okolnosti, za kterých došlo k porušení jeho práv a s ohledem na význam zásahu do jeho osobnostní [anonymizováno], resp. [anonymizována dvě slova], označil vyplacenou částku za zjevně nedostatečnou. Po citaci § 31a odst. 2 OdpŠk znovu zdůraznil, že závažnosti a okolnosti vzniklé újmy spočívající v poškození zdraví mohou být zjištěny výhradně znaleckým zkoumáním a výpověďmi svědků. Učinil výčet soudních rozhodnutí, která předložil soudu I. stupně ke srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy, a soudu vytkl, že z nich při stanovení výše odškodnění nevycházel a toliko uvedl, že nejsou na daný případ použitelné. V závěru uvedl, že posttraumatická porucha je v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Lichý je závěr, že nebylo znemožněno rozloučení s matkou, neboť ho navštívila 8 dnů před faktickým vydáním do [země]. [příjmení] [částka] tak nemůže být spravedlivým a přiměřeným zadostiučiněním reflektujícím závažnost zásahu do osobní [anonymizováno] žalobce; neplní roli odškodňovací, ale pouze symbolickou. Neprovedení důkazů a úvaha soudkyně o„ pouhém předčasném vydání“ svědčí o její podjatosti. Soudkyně nemůže předjímat rozhodnutí o možném mimořádném opravném prostředku proti rozhodnutí NSS o neudělení humanitárního azylu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení.

13. Žalovaná navrhla potvrzení žalobcem napadeného výroku I. coby věcně správného s tím, že soud I. stupně zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu. Poukázala přitom na podrobné znalecké zkoumání [anonymizována dvě slova] žalobce znalcem [příjmení]. [příjmení]. Již vyplacenou částku označila za odpovídající odškodnění, které obstojí i z hlediska komparace s odškodněním vyplaceným ve [anonymizováno] [jméno] [příjmení], s tím, že případy označené žalobcem nejsou vhodné ke srovnání.

14. Proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Uvedla, že správná výše kapitalizovaného zákonného 10% úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] činí [částka], nikoli částku [částka]. Předmětem přezkumu tak učinila částku [částka].

15. Odvolací soud přezkoumal postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v rozsahu odvoláním napadeném, jakož i [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo; zabýval se odvolacími důvody uvedenými v § 205 odst. 2 o. s. ř., zejména odvolacími důvody uplatněnými v odvolání účastníky [anonymizováno] a neshledal důvodným ani odvolání žalobce ani odvolání žalované.

16. Odvolací soud se především zabýval tím, zda není [anonymizováno] před soudem I. stupně postiženo vadou, neboť žalobce tvrdil, že rozhodl vyloučený soudce a zda není napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

17. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou z projednávání a rozhodnutí [anonymizováno] vyloučeni soudci a přísedící tehdy, jestliže se zřetelem na jejich poměr k [anonymizováno], k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odst. 4 cit. ust. nejsou důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v [anonymizováno] o projednávané [anonymizováno] nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

18. Žalobce odůvodňuje námitku podjatosti tím, že soudkyně neprovedla důkazy a do odůvodnění rozsudku začlenila svou úvahu o„ pouhém předčasném vydání“, tedy odůvodňuje námitku podjatosti postupem soudkyně v [anonymizováno] o projednávané [anonymizováno]. Naopak netvrdí jakýkoli konkrétní vztah soudkyně k [anonymizováno], účastníkům či zástupcům, ten pouze zprostředkovaně dovozuje právě z jejího procesního postupu. Odvolací soud tak uzavírá, že důvody uváděné žalobcem nejsou ve smyslu § 14 odst. 4 o. s. ř. způsobilým důvodem pro závěr o podjatosti soudkyně.

19. Napadené rozhodnutí není postiženo nepřezkoumatelností, neboť obsahuje veškeré náležitosti požadované § 157 odst. 2 o. s. ř. Je srozumitelné a obsahuje dostatek důvodů. Žalobcem vytčené nedostatky nebyly podle obsahu odvolání zjevně na újmu uplatnění jeho práv.

20. Za situace, kdy zůstala mezi účastníky [anonymizováno] nesporná existence nezákonného rozhodnutí, zaměřil soud I. stupně správně pozornost na vznik újmy v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Dostatečně a správně zjištěný skutkový stav pak správně právně posoudil. Pro stručnost tak lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se odvolací soud plně ztotožňuje.

21. Na závěru o správnosti napadeného rozsudku nemohou nic změnit ani odvolací námitky žalobce. Odvolací soud předesílá, že předmětem [anonymizováno] nebyla náhrada škody na zdraví podle občanského zákoníku, ale náhrada nemajetkové újmy podle OdpŠk. Z obsahu soudního spisu je totiž zřejmé (viz č. l. 341), že zástupce žalobce k dotazu soud I. stupně výslovně uvedl, že neuplatňuje nárok na náhradu škody na zdraví podle občanského zákoníku a dopady na zdraví žalobce uvádí pouze jako ilustraci míry nemajetkové újmy. Za této situace postupoval soud I. stupně správně, pokud učinil závěr o příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem a výší nemajetkové újmy žalobce pouze na základě listinných důkazů a nezatěžoval [anonymizováno] dalším dokazováním příčin [anonymizováno] poruchy žalobce.

22. K potřebě prokazování nemajetkové újmy Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře dovodil, že„ újma musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli jiná osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tak o notorietu, kterou dokazovat netřeba“ (srov. např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. Soud I. stupně správně dovodil a při svém rozhodování zohlednil, že důsledkem nezákonného rozhodnutí byla skutečnost, že byl žalobce vydán do [země] předčasně, tedy o jeden měsíc a čtyři dny dříve, než by tomu bylo v případě zákonného postupu. Samotné vydání žalobce k [anonymizována dvě slova] do [země] bylo přípustné. Tomuto závěru svědčí i odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], kterým Ústavní soud zrušil předmětné rozhodnutí ministra spravedlnosti v podstatě z formálních důvodů, když v odst. 30. uvedl, že„ jakkoli se jeví, že vyčkávání na výsledek azylového [anonymizováno] by ve stěžovatelově [anonymizováno] na rozhodnutí o jeho vydání ničeho nezměnilo, nelze pominout, že k obdobné situaci může snadno dojít znovu. Kdyby Ústavní soud napadené rozhodnutí ministra jako protiústavní nezrušil, mohl by přispět k tomu, že k takovému ústavně nesouladnému předčasnému postupu ministra dojde i v budoucnu, čemuž je u takto vysoce závažného a obtížně napravitelného typu zásahu nutno jednoznačně předejít“. Žalobce později vydán byl. Soud I. stupně tak správně posuzoval pouze tu újmu, která vznikla žalobci v příčinné souvislosti s tím, že byl vydán k [anonymizována dvě slova] předčasně (před vyčkáním skončení správního [anonymizováno] o poskytnutí mezinárodní ochrany), a nikoli újmu, která žalobci vznikla tím, že byl k [anonymizována dvě slova] do [země] vydán. Soud I. stupně také správně vyhodnotil, že žalobce tuto skutečnost mohl stejně jako jakákoli jiná osoba, která by byla danou skutečností postižena, nést úkorně a že jeho předčasné vydání mohlo přispět ke zhoršení jeho duševních problémů, pročež mu určitá nemajetková újma vznikla.

24. Soud I. stupně učinil správné závěry i ve vztahu k další újmě, která žalobci vznikla dle jeho tvrzení tím, že v důsledku nezákonného rozhodnutí byl bez morální a citové podpory své rodiny a bez odborné porady a přípravy se svým obhájcem, fyzicky vydán do [země] k [anonymizována dvě slova], a fakticky mu bylo znemožněno uplatnění jeho zákonných práv k obraně proti vydání do [země] a [anonymizována dvě slova] v [země]. Správně přitom zohlednil zjištění, že žalobce matka i jeho zástupce ve vazbě navštěvovaly. Vzhledem k tomu, jak se situace vyvíjela (jak [stát. instituce], tak i Městský soud v Praze vyhodnotily žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany před vydáním do [země] jako zjevně nedůvodnou, Městský soud v Praze dokonce podání žádosti označil za snahu žalobce vyhnout se hrozícímu [anonymizována dvě slova] do ciziny a se závěry soudů se nakonec ztotožnil i Nejvyšší správní soud; žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce až poté, co bylo Městským soudem a Vrchním soudem pravomocně rozhodnuto o tom, že vydání žalobce k [anonymizována dvě slova] do [země] je přípustné, což nakonec dovodil i Ústavní soud), bylo dle názoru odvolacího soudu povinností zástupce žalobce, resp. měl zástupce žalobce dostatek času, připravit žalobce na možnost, že bude k [anonymizována dvě slova] vydán, neboť lze důvodně očekávat, že po rozhodnutí o přeměně vazby ve vydávací by došlo k faktickému vydání rovněž bez časového prostoru k loučení a poradám. Žalobce tak měl dostatek prostoru rozloučit se s rodinou a poradit se s obhájcem. Pokud tak neučinil, není jeho předčasné vydání do [země] jedinou a rozhodující příčinou vzniku újmu.

25. Při úvaze, jak předčasné vydání ovlivnilo [anonymizováno] stav žalobce, vyšel soud I. stupně z dostatečně zjištěného skutkového [anonymizováno]. Sám žalobce při vzetí do předběžné vazby uvedl, že se dlouhodobě léčí na [anonymizováno] s ohledem na [anonymizována tři slova] (viz usnesení předsedy senátu Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka]), po zatčení byl na 5 dnů umístěn do [anonymizována dvě slova], kde mu byla podávána antipsychotika a sedativa; matka žalobce v písemném vyjádření konstatovala, že u žalobce se psychické problémy projevily již v době, kdy jej navštěvovala ve vazební věznici na [anonymizováno]; ze znaleckého posudku znalce z oboru [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce dlouhodobě trpí závažnými psychickými problémy a to zejména chronickou posttraumatickou stresovou [anonymizováno], která však u něj vznikla jako důsledek závažného fyzického a [anonymizována dvě slova], jehož byl obětí, bratrovy sebevraždy a situací, kdy byl reálně ohrožen jeho život a život jeho matky a bratrů. Z uvedeného je zřejmé, že pokud došlo u žalobce k vážnějšímu zhoršení jeho psychické poruchy, není toto zhoršení v příčinné souvislosti s předčasným vydáním, ale pravděpodobně v příčinné souvislosti se strachem žalobce ze samotného vydání do [země] a z [anonymizována dvě slova] v [země].

26. Závěry o příčinné souvislosti mezi předčasným vydáním žalobce do [země] a vznikem újmy se odráží ve výši odškodnění.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] zaujal stanovisko, že..„ výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku [anonymizováno], náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě [země] a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.“ Tyto závěry lze použít i na daný případ, byť je nutno zohlednit výše uvedená specifika.

28. Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tedy její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat“ (srov. např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

29. Rovněž Ústavní soud ČR dovodil, že„ při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba stanovit částku, která je způsobilá současně plnit svoji kompenzační funkci, ale není přitom„ extrémní“ a vymykající se smyslu a účelu dané právní úpravy“ (srov. např. nálezy ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] a ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

30. Soud I. stupně postupoval při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souladu s § 31a odst. 1, 2 OdpŠk i výše uvedenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, přičemž zvolil celkem přiléhavé srovnání s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Naopak žalobce zvolil ke srovnání zcela nepřípadnou judikaturu. Z důvodů nedostatku případů, které by se v podstatných znacích shodovaly s projednávanou věcí, provedl odvolací soud srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy.

31. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka]. Poškozený byl stíhán pro [anonymizována dvě slova] těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti dle § 145 odst. 1, 3 tr. z., za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 8 - 16 let. [anonymizována dvě slova] trvalo 14,5 měsíců (439 dnů), odsuzující rozsudek byl zrušen, [anonymizováno] skončilo zproštěním dle § 226 písm. a) tr. ř. Poškozený byl vazebně stíhán po dobu jednoho měsíce, věc byla medializovaná, čelil negativním reakcím a výhrůžkám a společenskému odsouzení. [anonymizováno] mělo dopad do jeho osobní [anonymizováno], soukromého života, na jeho [anonymizováno] a [anonymizováno] stav, ale i na jeho podnikání.

32. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] bylo poškozené přisouzeno odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Poškozená byla stíhána pro podezření [anonymizována tři slova], za což jí hrozil trest odnětí svobody v trvání 12 – 20 let či výjimečný trest. Délka [anonymizována dvě slova] byla dva roky a jedenáct měsíců. Poškozená byla v souvislosti s vedením [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], kam docházela tři roky. Případ byl medializován.

33. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo poškozenému přisouzeno odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Poškozený byl stíhán pro podezření ze spáchání [anonymizována tři slova]. Újma byla způsobena zadržením v Japonsku, pobytem ve vazbě (140 dní), výkonem trestu odnětí svobody (41 dní), ohrožen byl trestem odnětí svobody až v délce 12 let, věc byla medializována, došlo k zásadu do jeho psychiky, který se projevuje sociálními fobiemi, dále do soukromého života, ale i do života jeho blízkých.

34. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo poškozené přisouzeno odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Poškozená byla stíhána pro [anonymizována dvě slova] křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, za což jí hrozil trest odnětí svobody v délce trvání 2 – 10 let. [anonymizována dvě slova] trvalo 17 měsíců. Bylo zasaženo do profesní i občanské cti. [anonymizováno] mělo výrazný dopad na psychický stav poškozené, byla poškozena její profesní pověst. Negativní dopady byly umocněny širokou medializací [anonymizována dvě slova] žalobkyně na celostátní úrovni. K medializaci nedošlo v důsledku činnosti orgánů činných v [anonymizována dvě slova].

35. Společným znakem všech případů je dopad na psychický stav poškozeného a do jeho soukromého života, přičemž na rozdíl od daného případu se jednalo o osoby, jejichž [anonymizována dvě slova] skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, tedy o osoby, u kterých došlo k podstatně vyšší intenzitě křivdy a dokonce v některých případech i k nezákonnému omezení osobní svobody.

36. Porovnáním poskytovaného odškodnění nemajetkové újmy v České republice se zohledněním specifik daného případu se tak odvolacímu soudu jeví odškodnění poskytnuté žalobci žalovanou ve formě omluvy a peněžitého odškodnění ve výši [částka] jako odškodnění více než štědré. Při akceptování požadavků žalobce by se ocitla trestně stíhaná osoba, která byla následně pravomocným rozhodnutím soudu obžaloby zproštěna, v horší pozici než osoba, která sice zproštěna nebyla, nicméně státní orgán se dopustil nesprávného postupu, resp. vydal nezákonné rozhodnutí, což by nebylo bezpochyby spravedlivé. K tomu lze odkázat na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]„ Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si [anonymizována dvě slova] zavinil a tím pádem vyloučení odpovědnosti státu za poškozenému [anonymizována dvě slova] vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 OdpŠk. Nejde tedy o to, že jednání poškozeného, pro které byl trestně stíhán, bylo protiprávní (byť nebylo [anonymizována dvě slova]), ale o to, že jím poškozený přispěl k vytvoření okolností, které následně vedly k jeho [anonymizováno] stíhání.“

37. Za této situace je provádění dalších důkazů v rozporu se zásadou hospodárnosti [anonymizováno]. Dlužno podotknout, že není povinností soudu provést všechny účastníky navržené důkazy, ale pouze ty, které jsou relevantní pro zjištění skutkového [anonymizováno] v rozsahu potřebném pro posouzení sporné otázky. Této povinnosti soud I. stupně v daném případě dostál.

38. Soud I. stupně rovněž správně vyčíslil 10% úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] částkou [částka] a nepochybil ani při rozhodování o nákladech [anonymizováno] mezi účastníky navzájem a o nákladech státu.

39. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených částech výroků I. a II. o [anonymizováno] samé a v akcesorických nákladových výrocích III. a IV. postupem dle § 219 o. s. ř. coby věcně správný potvrdil. Odvoláním nenapadené části výroků I. a II. nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

40. O náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která měla v odvolacím [anonymizováno] neúspěch pouze v nepatrné části, byla přiznána na podkladě § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. [anonymizováno] písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. 2 x paušální náhrada výdajů po [částka] za přípravu účasti na odvolacím jednání a účast na odvolacím jednání.