o vyklizení bytu, k odvolání žalovaného do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně rozhodoval o návrhu žalobců, jímž se domáhali vyklizení žalovaného z bytové jednotky, v bodě 3. tohoto rozsudku specifikované (dále jen„ předmětný byt“), nejprve z důvodu výpovědi z nájmu bytu, poté z důvodu uplynutí doby nájmu.

2. Žalovaný navrhl odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost a neprojednatelnost, případně zamítnutí. Namítal padělání plné moci právního zástupce žalobců, dvě verze nájemní smlouvy, absenci výzvy k vyklizení bytu a opakovaně vznesl námitku podjatosti soudce.

3. Napadeným rozhodnutím soud I. stupně připustil změnu žaloby učiněnou podáním žalobců ze dne [datum] (I.), uložil žalovanému povinnost vyklidit a předat žalobcům vyklizenou bytovou jednotku [číslo] umístěnou ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa], na adrese [adresa], která je součástí pozemku [číslo], zapsanou na listu vlastnictví [číslo] katastrální území Košíře, Katastrální úřad pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště Praha, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku (II.) a dále povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši [částka] (III.).

4. Soud I. stupně připustil změnu žaloby dle § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když se žalovaní nadále domáhali vyklizení žalovaného z předmětného bytu v důsledku uplynutí doby, na níž byl nájem sjednán.

5. Poté vyšel ze zjištění, že žalobci jsou spoluvlastníky předmětného bytu, každý s 50% podílem. Jako pronajímatelé uzavřeli se žalovaným jako nájemcem smlouvu na pronájem předmětného bytu na dobu určitou do [datum] s možností prodloužení dle zákona. Žalovaný byl pro neuhrazení nájemného za červen až září 2019 vyzván dopisem ze dne [datum], sepsaným právním zástupcem žalobců [příjmení] [příjmení], k nápravě a byl poučen o možnosti výpovědi z nájmu. Výzvu osobně převzal. Výpověď ze dne [datum] s výzvou k odevzdání bytu, opět sepsaná právním zástupcem žalobců, byla doručena žalovanému na adresu [adresa]. Žalovaný potvrdil, že se na uvedené adrese v rozhodnou dobu zdržoval, a proti výpovědi brojí žalobou. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému zasílána opět na adresu trvalého pobytu, ale i jiné známé adresy. V průběhu řízení uplynula sjednaná doba nájmu. Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] na uvedené upozorněn.

6. Soud I. stupně zamítl další návrhy na dokazování, když důkazy ohledně hrazení nájemného po [datum] shledal irelevantní, ohledně pravosti podpisů žalobců na nájemní smlouvě byly vyvráceny jejich výpovědí, ale i tvrzením žalovaného, že nájemní smlouva je platná. Poznamenal, že v případě prokázání neplatnosti nájemní smlouvy, by mělo uvedené stejné právní následky jako platná výpověď či uplynutí doby nájmu.

7. Následně posoudil platnost nájemní smlouvy dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s tím, že byla uzavřena na dobu určitou dle článku III. do [datum]. Za situace, kdy byl žalovaný opakovaně písemně vyzýván k odevzdání bytu (výzvy ze dne [datum], ze dne [datum], žalobní návrh), již žalobci po [datum] nemuseli opětovně vyzývat k vyklizení bytu. K prodloužení nájemního poměru ve smyslu § 2285 o. z. nedošlo. Žalovaný předmětný byt žalobcům dle § 2292 o. z. neodevzdal, tedy soud I. stupně návrhu na vyklizení vyhověl, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. Námitky žalovaného o neprojednatelnosti a nepřípustnosti žaloby shledal soud I. stupně nedůvodnými, když žaloba splňuje náležitosti dle § 42 a § 79 o. s. ř. Platnost plných mocí pro Mgr. [příjmení] k činění úkonů směřujících k vyklizení bytu, včetně zastupování před soudem, potvrdili žalobci v rámci účastnických výpovědí.

9. Ani námitku ohledně dvou verzí nájemní smlouvy neshledal soud I. stupně důvodnou, když žalovaný nenapadá její platnost, pouze argumentuje částečně odlišnou podobou verze smlouvy, kterou má k dispozici pouze on. Obě verze však uzavřeli stejné osoby, znějí na stejný byt a obsahují článek III. o uzavření nájmu na dobu určitou. Nadto žalobce a) vysvětlil důvod existence dvou vyhotovení, když v prvé verzi se vyskytla chyba v jeho označení.

10. Stejně tak námitku, že žalovaný nebyl informován o tom, že má byt opustit, neshledal relevantní, když všechny písemnosti mu byly doručovány prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám nezpochybnil, tedy se dostaly do jeho dispozice, a lze je tak považovat za řádně doručené.

11. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci, když tyto byly stanoveny za soudní poplatek, tlumočné a odměnu za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“).

12. Včasným odvoláním napadl rozsudek žalovaný. Namítal podjatost rozhodujícího soudce s tím, že buď předjímal výsledek bez dokazování, nebo je vlastníkem účtu číslo: [bankovní účet], případně osoba blízká nebo je s ní ve spojení. Dále namítal neexistenci tohoto řízení, když bylo od počátku založené na padělku plné moci. Upozornil, že se i u úkonů z let 2019 až 2021, činěných za žalobce, vykazoval Mgr. [příjmení] padělkem. Nadto žalobci neměli úmysl tyto úkony činit. Zmínil kauzy developerských bytů, kdy osoby formálně vedené jako majitelé, nejsou skutečnými vlastníky. Dále namítal nemožnost změny žaloby, neboť skutková tvrzení v ní musí být vymezena nezaměnitelně. Opětovně namítal existenci dvou smluv, aniž by jedna rušila druhou. Výpověď tak nemohla být dána, když nebylo zřejmé, ke které směřuje. Nesouhlasil se zamítnutím jeho návrhů na dokazování, a to odborným posudkem, znaleckým posudkem z oboru reprografie, šetřením České pošty, katastrálního úřadu, dopravního inspektorátu, výslechem Mgr. [příjmení], korespondencí, doklady o platbách. Má za to, že tato věc je kriminální kauzou. Navrhl žalobu odmítnout nebo zamítnout, případně napadené rozhodnutí zrušit, neboť je to v zájmu pronajímatele, České republiky, české justice a dalších.

13. Žalobci naopak shledali žalobu projednatelnou a přípustnou, když ji za ně podal, jejich jménem, jejich právního zástupce Mgr. [příjmení]. Ten za ně činil úkony ještě před podáním žaloby sám, případně prostřednictvím Mgr. [příjmení], který jednal na základě substituční plné moci. Námitku ohledně změny žaloby shledali také nedůvodnou, když bylo postupováno v souladu s § 95 odst. 1 o. s. ř. i zásadou hospodárnosti řízení. Námitka ohledně existence dvou nájemních smluv byla osvětlena, nadto se obě shodují, včetně sjednání na dobu určitou. Za nedůvodnou shledali i námitku neexistenci výzev k vyklizení bytu, když ta byla listinnými důkazy vyvrácena. Poznamenali, že listiny byly doručovány žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou v řízení nezpochybnil. K námitce podjatosti uvedli, že tato byla již opakovaně vznesena, a byla shledána nedůvodnou. Zdůraznili, že nemohou předmětný byt užívat, hradí hypoteční úvěr, avšak žalovaný jim nehradí nic. Navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalobců dle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Odvolací soud odmítl odvolání do výroku I. napadeného rozsudku dle § 218 písm. c) o. s. ř., jímž byla připuštěna změna žaloby dle § 95 odst. 1 o. s. ř., když odvolání do tohoto rozhodnutí není dle § 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné.

16. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti. Žalovaný ji vznáší opakovaně a bezúspěšně. K dřívější námitce podjatosti rozhodujícího soudce bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodnuto tak, že není vyloučen z projednání a rozhodnutí ve věci, uvedené závěry jsou i nadále platné. Připomíná, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z jeho přímého zájmu na projednávané věci, z jeho příbuzenského nebo jemu obdobnému vztahu, ze vztahu ekonomické závislosti nebo v případě, že soudce získal o věci poznatky jiným způsobem, než dokazováním při jednání. Žalovaný velmi neurčitě tvrdil, že soudce je osobou blízkou, bez uvedení koho, nebo majitelem účtu, kam byly hrazeny platby, aniž by tato tvrzení konkretizoval a doložil. Podjatost nelze dovodit ani z procesního postupu soudce, například že neprovedl všechny navržené důkazy, nebo rozhodl v neprospěch stěžovatele. K námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze, mimo jiné i členů senátu [anonymizována dvě slova], neuvedl, ani po poučení dle § 15a o. s. ř., žádná relevantní tvrzení, když namítal pouze kriminalitu justice a státních zastupitelství. Žalovaný tedy opakovaně vznesl námitku podjatosti soudců, nikoliv ve vztahu ke konkrétní osobě s uvedením konkrétních důvodů. Pokud namítal podjatost všech, celé instituce, popř. jmenovitě určených soudců, kteří však věc ani neprojednávají, je takový postup nepřípustný a nelze k němu přihlížet (viz například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 187/10). Za přiléhavý tak lze označit odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 NS ČR [číslo], v němž se stanoví, že„ Je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup (jako procesní obstrukce), pak s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř.“ Dále poznamenává, že žalovaný byl již v minulosti bezvýsledně vyzýván k doplnění námitky podjatosti dle § 15a odst. 3 o. s. ř. (viz usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Odvolací důvod ve smyslu § 205a písm. a) o. s. ř. tak nebyl naplněn.

17. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně zjistil správně skutkový stav věci na základě řádného dokazování, důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a na takto zjištěný skutkový stav aplikoval správně příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., o. z., týkající se nájmu bytů. Odvolací soud tedy odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku.

18. K dalším odvolacím námitkám odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně nepochybil, pokud shledal žalobní návrh projednatelným, když splňuje všechny zákonem stanovené požadavky dle § 42 odst. 4 a § 79 odst. l o. s. ř., zejména označení soudu, účastníků, včetně jejich právních zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů. Tvrzení žalovaného, že žaloba byla podána osobou neoprávněnou, bylo vyvráceno výpověďmi žalobců. Ti potvrdili, že jsou v řízení zastoupeni dle § 24 odst. 1 o. s. ř. právním zástupcem z řad advokátů dle § 25 o. s. ř., což doložili plnými mocemi s jejich podpisy. Důvody pro postup ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. s následným odmítnutím žalobního návrhu dle § 43 odst. 2 o. s. ř. tak nenastaly. Nadto odvolací soud poznamenává, že tento nedostatek lze i dodatečně zhojit, ať již dodatečným předložením písemné plné moci nebo jejím udělením ústně do protokolu. K tomu lze odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž se stanoví, že„ [příjmení] moc je jen listinou osvědčující uzavření dohody o plné moci; jestliže ten, kdo vystupoval v občanském soudním řízení jako zástupce účastníka, aniž se prokázal plnou mocí, tuto předloží dodatečně ve lhůtě určené určené soudem, je tím nedostatek příkazu zastoupení zhojen a jsou tak schváleny i ty úkony učiněné v řízení zástupcem účastníka, k nimž došlo před podpisem plné moci.“

19. Námitku, že žalobci nemusí být skutečnými vlastníky předmětného bytu, posoudil odvolací soud jako nedůvodnou námitku nedostatku aktivní věcné legitimace. Jejich vlastnické právo k předmětnému bytu bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], katastrální území Košíře, obec Praha. Naopak žalovaný, vyjma spekulací, neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy, které by jejich vlastnictví zpochybnilo.

20. Ani námitku ohledně vyhotovení dvou nájemních smluv neshledal důvodnou. Soud I. stupně učinil správný závěr o tom, že obě smlouvy obsahují veškeré náležitosti zákonem kladené na platnost nájemní smlouvy ve smyslu § 2201 a násl. o. z., včetně ujednání článku III. o nájmu na dobu určité. Jak i správně poznamenal, platnost nájemního poměru žalovaný ani nenamítá. Za situace, kdy byl žalovaný žalobci opakovaně písemně vyzýván k odevzdání bytu, současně jimi bylo dne [datum] zahájeno řízení o vyklizení předmětného bytu, dali žalobci jednoznačně najevo, a to před [datum], ale i po tomto datu, že nemají zájem na prodloužení nájemního poměru. Závěr soudu, že nedošlo k prodloužení nájemního poměru ve smyslu § 2285 o. z., je tak správný. Žalovaný u jednání u odvolacího soudu potvrdil, že předmětný byt užívá i nadále a že ho žalobcům neodevzdal v souladu s § 2292 o. z. Současně netvrdil ani neprokázal, že by mu svědčil jiný právní důvod, na jehož základě by byl oprávněn předmětný byt užívat. Užívá-li tedy žalovaný byt ve vlastnictví jiné osoby (žalobců) bez právního důvodu, neoprávněně zasahuje do jejich vlastnického práva, tedy je důvodná žaloba na vyklizení dle § 1040 odst. 1 o. z.

21. Námitka, že žalovaný nebyl vyzván k vyklizení a odevzdání bytu k tomu oprávněnou osobou, byla v řízení také vyvrácena. Žalobci potvrdili, že k jednání směřujícímu k vyklizení předmětného bytu žalovaným pověřili advokáta Mgr. [příjmení]. Zastoupení vzniká na základě svobodné dohody mezi advokátem a klientem, kdy taková dohoda nevyžaduje písemnou formu. Právní zástupce se následně prokazuje třetím osobám plnou mocí. Žalobci potvrdili i pravost podpisů na plných mocích. Za situace, kdy zákon dle § 25 odst. 2 o. s. ř. umožňuje využít tzv. práva substituce, které spočívá v možnosti, aby za pověřeného advokáta vystupoval jako další zástupce jiný advokát, advokátní koncipient, popřípadě jeho zaměstnanec, byla jednání učiněná substitutem Mgr. [příjmení] zcela v souladu se zákonem.

22. Ani námitka vadného procesního postupu soudu I. stupně s ohledem na připuštění změny žaloby nebyla shledána důvodnou. Předně má odvolací soud za to, že o změně skutkových tvrzení bylo rozhodnuto nadbytečně, je tak lhostejné, v jaké fázi řízení před soudem I. stupně k tomu došlo. Všechna tvrzení se totiž vztahují k vyklizení předmětného bytu v důsledku ukončení nájemního poměru. Skutečnost, že nájemní poměr skončil nejpozději uplynutím doby, na níž byl sjednán, vyplynula z dokazování v rámci žalobních tvrzení o výpovědi z nájmu. Bez ohledu na uvedené je třeba poznamenat, že žalobci mohou ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř. v probíhajícím řízení navrhovat změny nejen v okruhu účastníků řízení, ale také v obsahu toho, čeho se domáhají, nebo ve vylíčení skutkového základu uplatněného nároku.

23. Námitku, že nebyly provedeny všechny jím navrhované důkazy, shledal odvolací soud také nedůvodnou. Soud I. stupně provedl všechny relevantní důkazy k tvrzení, zda došlo k ukončení nájemního poměru či nikoli. Za situace, kdy bylo prokázáno, že nájem skončil uplynutím doby, byly další důkazy ohledně platnosti výpovědi z nájmu nebo o platbách nájemného nadbytečné.

24. Odvolací soud současně poznamenává, že je mu z úřední činnosti a z obsahu spisu známo, že žalobce podává velké množství podání, jejichž obsah je zcela neurčitý. Předmětem přezkumu je rozsudek, který se nachází na č. l. spisu [anonymizováno], avšak spis za odvolacího řízení čítá přes [anonymizována dvě slova] stránek. O mnoha procesních návrzích, například o osvobození od soudních poplatků, o předběžných opatření, bylo pravomocně rozhodnuto, k některým soudy nepřihlížely, neboť nebyla opatřena ve smyslu § 42 odst. 3 o. s. ř. elektronickým podpisem a tato vada nebyla do tří dnů dle § 42 odst. 2 o. s. ř. zhojena. Takové jednání, kdy účastník dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neodůvodněných procesních návrhů, je možné označit za obstrukční a sudičské a jako takové nepožívá právní ochrany s odkazem na § 2 o. s. ř. a soud k nim jako k nepřípustným nepřihlíží (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. Odvolací soud přezkoumal i nákladový výrok, proti němuž sice žalovaný výslovně nebrojil, ale jedná se o výrok akcesorický. Soud I. stupně správně rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto správně stanovil za zaplacený soudní poplatek, tlumočné, osm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT, osm náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT a 21% DPH. Odvolací soud však nesouhlasí se stanovenou výší odměny za jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 3 písm. e) AT, když uvedené ustanovení se vztahuje k nájmům nebytových prostor, staveb a pozemků, tedy nikoli k bytům. Odměnu je tak třeba stanovit za situace, kdy v řízení nebyla tvrzena a prokazována hodnota nemovitosti, dle § 9 odst. 1 AT. Z tarifní hodnoty [částka] činí odměna za jeden úkon právní služby částku [částka] (viz například rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1116/21). Soud I. stupně následně správně aplikoval § 12 odst. 4 AT a ponížil výši odměny u každého zastupovaného žalobce o 20 %. Výše celkových nákladů řízení za řízení před soudem I. stupně tak správně činí [částka] ([částka] + [částka] + 8 x 2 x [anonymizováno] 200 + 8 x [částka] + [částka]). Soud I. stupně i správně stanovil lhůtu na plnění dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

26. Odvolací soud tak napadené rozhodnutí ve výroku II. ve věci samé jako věcně správné potvrdil dle § 219 o. s. ř. a ve výroku o nákladech řízení změnil jejich výši dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. a ve zbývající části potvrdil dle § 219 o. s. ř.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšných žalobců. Náklady se sestávají z odměny za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. k) AT, a to vyjádření k odvolání ve výši [částka] dle § 9 odst. 1 AT ve spojení s § 7 odst. 4, § 12 odst. 4 AT za každého zastoupeného žalobce, jedné náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 1, 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka], tj. [částka] Lhůta k plnění byla opět stanovena dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.