o zaplacení 992 524 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. února 2025, č. j. 43 C 197/2024-109,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 992 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 566 538 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 425 986 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 136 387 Kč k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), dále žalované uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu v částce, jejíž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení (výrok III.), a soudní poplatek za žalobu ve výši 9 925 Kč (v odůvodnění rozsudku je uvedena částka 10 128 Kč) do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou žalobce požadoval vůči žalované zaplacení částku 992 524 Kč představující doplatek na pojistném plnění za bolestné ve výši 566 538 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 425 986 Kč, a to v souvislosti s dopravní nehodou, k níž došlo dne 22. 9. 2022 v cca 15:45 hod. na místní komunikaci v katastru obce [adresa] a při níž se střetl žalobce, který řídil jízdní kolo značky [název], s protijedoucím vozidlem [název], RZ: [SPZ]. Se žalobcem bylo vedeno správní řízení, nicméně bylo zastaveno. Podle žalobce byla viníkem dopravní nehody řidička vozidla, neboť ta svým vozidlem přesahovala do protisměru, tj. do jízdního pruhu žalobce, a to zhruba o 50 cm. Jako přiměřenou náhradu za ztížení společenského uplatnění žádal žalobce 425 986 Kč podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], na bolestném pak celkem 742 489 Kč podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z čehož žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 175 951 Kč; žalobce proto žádá doplacení zbývajících 566 538 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Popírala zavinění dopravní nehody řidičkou vozidla, když tato neporušila žádnou právní povinnost. Ze znaleckého posudku znalce z oboru dopravy [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že žalobcův popis nehody je technicky nepřijatelný, naopak za technicky přijatelný označil znalec popis nehody podaný řidičkou. Žalovaná nesporovala okolnost, že vozidlo přesáhlo při průjezdu zatáčkou přes střed komunikace, to nicméně není porušením pravidel silničního provozu. Nadto dle žalované není v daném úseku možné s ohledem na šíři komunikace projet tak, aby vozidlo při průjezdu zatáčkou do „jízdního pruhu žalobce“ nezasahovalo. Žalovaná upozornila, že tím, kdo porušil pravidla silničního provozu byl žalobce, který jel zcela nepřiměřenou rychlostí, navíc za deště, kdy mu muselo být zřejmé, že při průjezdu zatáčkou nebude schopen včas zastavit, setká-li se v ní s automobilem. Dále žalovaná uvedla, že ten, kdo mohl střetu zabránit byl žalobce. Věnoval-li by totiž žalobce náležitou pozornost situaci v provozu, zaregistroval by světla vozidla a zvuk motoru.

4. Soud prvního stupně ve svém rozsudku po skutkové stránce vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné, že došlo k předmětné dopravní nehodě, jejímiž účastníky byli žalobce a řidička vozidla, která ohledně kterého bylo u žalované pojišťovny sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Při dopravní nehodě došlo k poškození zdraví žalobce, přičemž výši bolestného a ztížení společenského uplatnění učinila žalovaná nespornou při jednání dne 19. 2. 2025. Žalobce škodní událost nahlásil žalované, která částečně plnila na bolestné. Dále zjistil, že žalobce jel dne 22. 9. 2022 v době kolem 15:45 hodin na jízdním kole [název] po místní komunikaci ve směru od obce [adresa][Anonymizováno]k obci [adresa], kdy při projíždění pravotočivé zatáčky došlo ke střetu s protijedoucím osobním vozidlem tovární značky [název], RZ: [SPZ], řízeném [jméno FO]. V příčinné souvislosti s dopravní nehodou došlo ke zranění žalobce a k majetkové škodě. Správní řízení vedené se žalobcem pro podezření ze spáchání přestupku v dopravě v souvislosti s dopravní nehodou podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky bylo zastaveno usnesením Magistrátu města [adresa], správního odboru, ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. [spisová značka], značka [spisová značka]. Usnesením [právnická osoba], [adresa], ze dne 14. 12. 2022, č. j. [číslo], byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena věc podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měla dopustit [jméno FO], když [orgán] uzavřel, že neshledal na straně řidičky podezření z porušení jakéhokoliv ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., které by vedlo k naplnění skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Stížnost žalobce byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. [spisová značka], zamítnuta. Ze znaleckého posudku č. [číslo] ze dne 23. 10. 2022 znalce [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru silniční dopravy se specializací na technickou analýzu silničních dopravních nehod, ceny a odhady motorových vozidel zemědělských a stavebních strojů, strojů a výrobních zařízení, soud zjistil, že k nehodě došlo na místní komunikaci v katastru obce [adresa]. Jedná se o obousměrnou komunikaci, k nehodě došlo v levotočivé stoupající a nepřehledné zatáčce mimo uzavřenou část obce. Komunikace je široká 3,4 m a v přibližném místě střetu 3,9 m. Po obou stranách se nachází krajnice, oddělené mírným schůdkem. Levá krajnice je široká 1 m, je tvořena štěrkem a hlínou, na ni navazuje silniční vodotok. Pravá krajnice je široká 1,2 m. V posudku je fotograficky zdokumentován stav vozovky a jejího okolí. Na základě polohy separovaných předmětů a po zohlednění šíře vozidla 1,7 m znalec uzavřel, že se levá přední část vozidla, v případě šíře komunikace, jejíž polovina činí 1,8 m, v době střetu nacházela cca půl metru za pomyslným středem vozovky. V případě šíře komunikace 3,4 m tedy vozidlo zasahovalo 0,6 m za pomyslný střed vozovky. Jako možné místo střetu znalec určil levou část pomyslného jízdního pruhu ve směru jízdy žalobce, takže vozidlo se levým předním rohem nacházelo v protisměru, zatímco žalobce se nacházel ve svém jízdním pruhu. V okamžiku střetu jel žalobce na kole rychlostí cca 40 km/h a vozidlo jelo rychlostí blízkou hodnotě 52 km/h. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] pak soud zjistil, že ke střetu nedošlo v důsledku smyku či vyhýbání se cyklisty, ale v důsledku toho, že řidička vjela do protisměru. Pokud by se řidička držela ve svém jízdním pruhu při zatáčení, ke střetu s žalobcem by nedošlo. V místě střetu byla vozovka dostatečně široká na to, aby se vozidlo drželo ve svém jízdním pruhu a nevyjelo do protisměru. Celkový rozsah ztížení společenského uplatnění žalobce ohodnotil znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckém posudku č. [číslo] na částku 425 986 Kč. Bolestné bylo u žalobce stanoveno znaleckým posudkem č. [číslo] znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], na částku 742 489 Kč. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Na stav své žádosti se žalobce dotazoval dne 6. 5. 2024, kdy uplatnil i ztížení společenského uplatnění. Tentýž den žalobce vyzval žalovanou k zaplacení požadovaných nároků. Žalovaná v dopise ze dne 27. 5. 2024 mj. uvedla, že vyplatila žalobci částku 175 951 Kč na bolestné a že tuto po skončení šetření požaduje vrátit zpět. Dle technické specifikace vozidla [název] je šíře tohoto vozidla 1695 cm. Šíře řídítek jízdního kola typu MTB je cca 60 až 80 cm.

5. Soud prvního stupně po právní stránce věc posoudil zejména podle § 6 odst. 2, § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni 28. 2. 2018, a dále § 2910, § 2927 odst. 1 a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

6. Konstatoval, že spor mezi účastníky byl pouze v otázce zavinění předmětné dopravní nehody, přičemž dospěl k závěru, že dopravní nehoda byla zaviněna řidičkou vozidla, která vyjela při projíždění zatáčky ze svého jízdního pruhu a v důsledku toho došlo v protisměru ke střetu se žalobcem, který zde projížděl na kole, a že žalobce žádné dopravní předpisy neporušil. Za hlavní důkaz označil znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], podle něhož pokud by se řidička vozidla držela ve svém jízdním pruhu, ke střetu s žalobcem by nedošlo, neboť řidička zasáhla do jízdního pruhu žalobce o cca 50–60 cm, ačkoli byla komunikace v místě střetu dostatečně široká na to, aby se její vozidlo drželo ve svém jízdním pruhu. Z fotografie na č. l. 17 posudku vyplývá, že se komunikace v místě střetu rozšiřovala až na 3,9 m, což je dostatečné pro to, aby tudy projelo vozidlo o šíři 1,7 m. Ve smyslu § 2927 odst. 1 o. z. pak žalované jako pojistiteli škodícího vozidla podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu škody, a to na bolestném částku 566 538 Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění 425 986 Kč, celkem tedy 992 524 Kč. Dále přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 566 538 Kč od 28. 5. 2024 a z částky 425 986 Kč od 7. 5. 2024, když dovodil, že se žalovaná dostala do prodlení uplynutím 15. dne od ukončení šetření škodné události dne 4. 3. 2024. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. (měl-li účastník neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu).

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, že v rozsudku zcela absentuje úvaha o zavinění nehody žalobcem. Šířka komunikace v místě střetu žalobce s vozidlem byla 3,4 m (nikoli 3,9 m, jak uvádí soud prvního stupně), což vyplývá z náčrtku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku i ze zaměření [orgán], podle něhož byla šířka komunikace bezprostředně před místem střetu i bezprostředně za ním 3,4 m. Není sporu o tom, že v okamžiku střetu se vozidlo nacházelo přibližně 0,5 m za středem pozemní komunikace, nicméně to podle žalované neznamená, že tím řidička porušila nějakou povinnost, neboť aby se vozidlo o šířce 1,695 m (bez zpětných zrcátek) při průjezdu levotočivou zatáčkou nedostalo za střed komunikace široké 3,4 m, musela by ji řidička projet optimální stopou s tolerancí jen ± 2,5 mm. S řidičkou bylo vedeno trestní řízení, a pokud by orgány činné v trestním řízení shledaly byť i jen nepatrné zavinění nehody na straně řidičky, byla by trestně stíhána pro těžké ublížení na zdraví z nedbalosti. [orgán] však věc odložil podle § 159a odst. 1 trestního řádu se závěrem, že řidička nejednala protiprávně. Podle žalované je ze spisu zcela zjevné, že za nehodu nese vinu sám žalobce, který jel za deště z kopce po velmi úzké silnici rychlostí cca 40 km/h přibližně prostředkem svého „jízdního pruhu“, nikoliv při pravém okraji vozovky, čímž porušil minimálně § 4 písm. a), § 18 odst. 1 a § 57 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Žalobci zbylo na jeho straně vozovky přibližně 1,2 m místa, aby se vozidlu vyhnul, což je zcela dostatečný prostor pro jízdní kolo o šířce cca 60–80 cm. Kromě toho žalobce mohl a měl dvě za sebou jedoucí vozidla v protisměru registrovat mnohem dříve, než mohla řidička spatřit jeho, jelikož je musel slyšet a musel vidět kužely jejich světlometů dříve, než se samotná vozidla dostala do jeho zorného pole. Měl tedy dostatek času snížit rychlost a připravit se na vyhýbací manévr. Konečně namítla, že soud prvního stupně chybně stanovil datum splatnosti, neboť vyšel z ukončení šetření dne 4. 3. 2024, avšak v dopisu žalobci z tohoto data je výslovně uvedeno, že mu bylo poskytnuto zálohové plnění a že šetření ze strany pojistitele není dosud ukončeno.

8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že navrhuje potvrzení rozsudku. Nehodu podle něj zavinila řidička vozidla, neboť jela v místě nehody 52 km/hod., tj. velmi rychle. Pokud by jela po své straně komunikace, měla by rezervu cca 10,5 cm do pomyslné poloviny vozovky. Pokud by v protisměru nejel cyklista, ale jakékoliv jiné motorové vozidlo, došlo by ke střetu obou vozidel. Naopak žalobce jel při kraji své strany vozovky, když před zatáčkou objížděl výmol, ale i při jeho objíždění se držel cca 60 cm od kraje vozovky. V okamžiku, když řidičku spatřil, adekvátně reagoval bržděním, ale vlivem brždění se mu dostalo zadní kolo bicyklu do smyku a cca 1,3 metru od jeho strany vozovky, kde došlo ke střetu. Soud se musí řídit rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, kdo jej spáchal a také rozhodnutím o osobním stavu. Zprošťujícím rozsudkem civilní soud vázán není (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 469/02). Rychlost žalobce (cca 40 km/h) je v posudku [tituly před jménem] [jméno FO] stanovena odhadem, neboť tento údaj je značně nepřesný a vychází z procesně nepoužitelného výslechu žalobce učiněného [orgán] v době, kdy byl žalobce léčen pro způsobená poranění a byl tlumen medikací pro bolest.

9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání žalované shledal zčásti důvodným.

10. Pokud jde o skutkový stav, soud prvního stupně jej zjistil v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o odvolání žalované dostatečně a správně; v tomto směru mu ostatně ničeho podstatného nevytýká ani sama odvolatelka. Odvolací soud proto na skutková zjištění soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje.

11. Žalobce je státním příslušníkem [stát], ve věci tak bylo třeba zkoumat pravomoc soudu a rozhodné právo. Soud I. stupně mlčky dovodil pravomoc český soudů a aplikoval české právo. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobce na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. [stát] je nástupnickou zemí dřívějšího [stát] ve vztahu k jejím státním příslušníkům se tak použije Smlouva mezi ČSSR a [stát] o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášená pod č. 95/1983 Sb. Tato smlouva pravomoc justičních orgánů v této konkrétní věci neupravuje, stanoví však mj. pravidla pro určení mezinárodní pravomoci pro řízení o náhradu škody. Podle čl. 38 odst. 1 této smlouvy nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinností vyplývajících ze smluv a jiných právních úkonů, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo k události zakládající nárok na náhradu škody. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že pokud ten, kdo škodu způsobil, i poškozený jsou občany stejné smluvní strany, nárok na náhradu škody se řídí právním řádem této smluvní strany. Podle odst. 3 cit. je k řízení ve věcech podle tohoto článku dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události, zakládající nárok na náhradu škody. Poškozený může podat návrh také u soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. K dopravní nehodě došlo na území České republiky, žalobce má bydliště a žalovaný sídlo na území České republiky, je tak dána pravomoc českých soudů k projednání věci, přičemž podle § 85 odst. 3 o. s. ř. je Obvodní soud pro [adresa] obecným soudem žalovaného.

12. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému, mimo jiné, způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

14. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je plnění pojistitele splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

15. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

17. Podle § 2927 odst. 1 o. z. nahradí ten, kdo provozuje dopravu, škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu; stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

18. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

19. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, se na pozemní komunikaci jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak. Podle odst. 2 smí řidič motorového vozidla vjet na krajnici jen při zastavení a stání nebo, jestliže je to nutné, při objíždění, vyhýbání, odbočování nebo otáčení; přitom musí dbát zvýšené opatrnosti.

20. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, musí řidič přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

21. Podle § 57 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, se na pozemní komunikaci jezdí na jízdním kole při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.

22. Soud prvního stupně – jak bylo uvedeno již výše – dostatečně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci a takto zjištěný skutkový stav v zásadě správně posoudil i po právní stránce, odvolací soud nicméně nesdílí názor soudu I. stupně o výlučném zavinění předmětné dopravní nehody řidičkou motorového vozidla. Je sice pravdou, že pokud by se řidička vozidla držela striktně ve svém jízdním pruhu (při pravém okraji vozovky, srov. § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu), ke střetu se žalobcem by nedošlo. Stejně tak je však pravdou, že ke střetu by nedošlo ani v případě, kdy by se žalobce držel při pravém okraji komunikace, jak bylo jeho povinností podle § 57 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Již jenom z uvedeného je zřejmé, že nelze hovořit o výlučném zavinění jednoho z účastníků nehody, nýbrž je třeba komplexně zhodnotit všechny okolnosti, které k dopravní nehodě a ke vzniku škody vedly. Na předmětné komunikaci se totiž v protijedoucím pruhu mohlo pohybovat i výrazně širší vozidlo, než je [název] (např. nákladní vůz), které by nemohlo nepřesahovat do protisměru, a přesto se musí účastníci silničního provozu i v takovém případě chovat tak, aby nedošlo ke střetu. Rovněž je třeba zohlednit i okolnosti, které vedly ke zhoršení následků střetu (např. rychlost řidičů).

23. Odvolací soud proto zdůrazňuje, že na vzniku nehody se podílela i rychlost obou dopravních prostředků, která je jak v případě řidičky vozidla, tak i v případě žalobce jenom odhadovaná, nicméně sám žalobce připustil, že jel dosti rychle (40 km/hod) a to na mokrém povrchu a z kopce, přičemž v předmětné pravotočivé zatáčce (z jeho pohledu) se vyhýbal výmolu v silnici, což ho vyneslo ke středu vozovky, začal přibržďovat, takže dostal smyk a zadní kolo bicyklu mu vybočilo směrem ke středu silnice. Lze totiž souhlasit se žalovanou v tom, že žalobce měl možnost a povinnost reagovat na blížící se vozidlo, protože ho musel slyšet a lze předpokládat, že i vidět dříve než řidička vozidla jeho, neboť cyklista v lese je snáze přehlédnutelný než osvětlené motorové vozidlo. Na střetu měla podíl též skutečnost, že žalobce a vozidlo se míjeli právě v ne zcela přehledné zatáčce v lesním porostu, přičemž na trajektorii pohybu obou dopravních prostředků měl zjevně podíl i povrch komunikace, neboť žalobce tvrdil, že objížděl výmol, přičemž na fotografiích lze pozorovat podobné nedostatky i na silnici na straně vozidla. Byť odhadovaná rychlost vozidla 52 km/hod se nejeví jako zjevně nepřiměřená, přesto ve spojení s rychlostí žalobce vedla k tomu, že se oba nedokázali navzájem vyhnout tím, že by vozidlo zajelo k okraji vozovky či na krajnici a cyklista ke svému okraji vozovky. Všechny tyto okolnosti se podílely na tom, že došlo ke střetu a vedly k následkům, které nastaly (včetně rozsahu poranění žalobce v důsledku střetu atp.). Oba účastníci nehody tak zjevně porušili povinnost zakotvenou v § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, tj. chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, nepoškozovat životní prostředí ani neohrožovat život zvířat, své chování jsou povinni přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, jakož i povinnost podle § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, podle něhož musí řidič přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Pokud by tyto povinnosti dodrželi, nedošlo by k předmětné nehodě, přičemž uvedené povinnosti se vztahují nejen na řidičku motorového vozidla, nýbrž i na žalobce (srov. § 2 písm. d/ stejného zákona).

24. Po právní stránce je třeba věc posoudit podle § 2927 odst. 1 o. z., který zakotvuje objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za škodu vyvolanou tímto provozem. Ve smyslu § 2918 o. z. však provozovatel vozidla neodpovídá za škodu, kterou si zavinil sám žalobce. Použití citovaného ustanovení je univerzální (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 43/2002, publikované pod R 15/04 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a uplatní se tedy i při posuzování nároku na náhradu újmy dle § 2958 o. z. Byla-li škoda způsobena také (či výlučně) jednáním poškozeného, je v tomto rozsahu vyloučena odpovědnost škůdce. Chybí totiž jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce, popř. kvalifikovanou událostí, za níž žalovaný odpovídá na objektivním principu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 657/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1500/2006, obdobně rozsudek ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010). Při úvaze o poměrném rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové jeho jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody. Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (srov. usnesení ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1054/2007). Odvolací soud proto po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že odpovědnost za dopravní nehodu nese řidička vozidla ze 2/3, z 1/3 se však na způsobení škody podílel sám žalobce; v této části proto nemá nárok na náhradu škody, potažmo tedy ani na zde požadované pojistné plnění. Tímto poměrem je pak třeba vypořádat veškeré nároky žalobcem uplatněné.

25. Pokud jde o výši nároků žalobce, žalovaná učinila nespornou výši bolestného i náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) žalobce, takže lze vycházet z částky 742 489 Kč u bolestného a z částky 425 986 Kč u ZSU. Z těchto částek tak náleží žalobci toliko 2/3, tj. 494 993 Kč za bolestné a 283 991 Kč za ZSU. Žalovaná žalobci poskytla pojistné plnění (zálohu) na bolestné ve výši 175 951 Kč, žalobci proto náleží doplatek ve výši 319 042 Kč. Celkem tak žalobci náleží částka 603 033 Kč (319 042 Kč doplatek na bolestné + 283 991 Kč na ZSU), naopak co do částek 247 496 Kč a 141 995 Kč (tedy celkem 389 491 Kč) je třeba žalobu zamítnout.

26. Odvolací soud se pak neztotožňuje ani s posouzením soudu I. stupně co do splatnosti žalobcova nároku. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jakož i podle § 2798 odst. 1 o. z., je pojistné plnění splatné do 15 dnů ode dne skončení šetření. Z dopisu žalované ze dne 4. 3. 2024 výslovně vyplývá, že poskytnutá částka je pouze zálohou a pojistné šetření není doposud skončeno. Za oznámení o ukončení pojistného šetření je tak možné považovat až dopis žalované z 27. 5. 2024, v němž žalovaná vyzývá žalobce k vrácení částky 175 951 Kč vyplacené žalobci dne 1. 3. 2024. Do 15 dnů byla žalovaná povinna vyplatit žalobci pojistné plnění, a teprve od 12. 6. 2024 je tak v prodlení.

27. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu žalobce zamítl co do částky 389 491 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 247 496 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 141 995 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 319 042 Kč za dobu od 28. 5. 2024 do 11. 6. 2024 a z částky 283 991 Kč za dobu od 7. 5. 2024 do 11. 6. 2024, jinak rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl procesně úspěšnější. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny ve výši 73 800 Kč za 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, 2, § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (počítáno z částky 992 524 Kč, tedy po 12 300 Kč za: 1. převzetí věci, 2. sepsání výzvy k zaplacení, 3. sepis žaloby, 4. replika se k vyjádření žalované a 5. účast na jednání dne 16. 12. 2024 a 6. účast na jednání dne 19. 2. 2025; u porady s klientem dne 19. 2. 2025 neshledává odvolací soud tento úkon účelným, stejně tak jako doplnění žaloby, neboť žaloba má být zásadně sepsána tak, aby nebylo třeba ji doplňovat), dále náhrada hotových výdajů ve výši 1 950 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), vyhlášky č. 177/1996 Sb. (5 úkonů právní služby po 300 Kč a 1 úkon po 450 Kč), dále náhrada cestovních výdajů za cestu z [adresa] do [adresa] a zpět (celkem 300 km) k jednání dne 16. 12. 2024 osobním automobilem [název], RZ: [SPZ], což při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a ceně 38,70 Kč/l nafty činí cestovné ve výši 2 423 Kč (743 Kč + základní náhrada 1 680 Kč za 300 km po 5,60 Kč) a náhradu za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 800 Kč podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, a k jednání dne 19. 2. 2025 osobním automobilem [název], RZ [SPZ], což při průměrné spotřebě 6,4 l / 100 km, ceně 34,70 Kč/l nafty představuje cestovné ve výši 2 498 Kč (666 Kč + základní náhrada 1 740 Kč za 300 km po 5,80 Kč) a náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. celkem 1 200 Kč. Dále náleží žalobci náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. částka 16 328 Kč (21 % z částky 77 750 Kč). Za součást nákladů řízení žalobce lze považovat i částku 21 000 Kč zaplacenou za znalecké posudky (7 000 Kč za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a 14 000 Kč za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]), byť měla být správně uplatněna jako příslušenství žalované částky, neboť znalecké posudky byly vypracovány ještě před zahájením řízení. Celkem tak za řízení před soudem I. stupně činí náklady řízení žalobce částku 113 999 Kč. Dále by při plném úspěchu ve věci náležela žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 32 221 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 17. 9. 2025) po 12 300 Kč a dva režijní paušály po 450 Kč, to vše s navýšením o 21 % DPH částkou 2 772 Kč, jízdného za cestu k jednání dne 17. 9. 2025 osobním automobilem [název], RZ: [SPZ], což při průměrné spotřebě 6,4 l/100km, ceně 34,70 Kč/l nafty představuje cestovné ve výši 2 498 Kč (666 Kč + základní náhrada 1 740 Kč za 300 km po 5,80 Kč) a náhrady za promeškaný čas za 8 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. celkem 1 200 Kč, s navýšením o 21 % DPH pak 1 451 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobce činí 146 220 Kč. Žalobce uspěl co do částky 603 033 Kč z 992 524 Kč, tj. z 61 %, žalovaný uspěl co do částky 348 491 Kč, v níž byla žaloba zamítnuta, což představuje 39 %. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení z 22 % (rozdíl mezi úspěšností obou účastníků), tj. částka 32 168 Kč (22 % z částky 146 220 Kč). Pro úplnost odvolací soud podotýká, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí nezáviselo (co do výše přiznaného plnění) na úvaze soudu či znaleckém posudku, ale výsledek řízení je dán posouzením předpokladů vzniku odpovědnosti a míry zavinění účastníků dopravní nehody.

29. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. znovu také o nákladech řízení placených státem, a to tak, že povinnosti k jejich náhradě uložil zaplatit žalobci a žalované v poměru podle úspěchu ve věci. Náklady státu jsou tvořeny rozdílem mezi vyplaceným znalečným a složenou zálohou na provedení důkazu výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], tj. částkou 1 394 Kč. Z této částky uložil odvolací soud zaplatit 61 %, tj. 929 Kč žalované a 39 %, tj. 465 Kč žalobci.

30. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

31. Odvolací soud dále změnil výrok IV. napadeného rozsudku jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit na soudním poplatku za žalobu částku 6 031 Kč jako 1 % z přiznané částky 603 033 Kč dle položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků (nikoli položky 1 bodu 1 písm. b/ Sazebníku, jak nesprávně uvádí soud I. stupně) v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; jinak byl tento výrok jako věcně správný potvrzen.