o 3 710 810 Kč s příslušenstvím, k odvoláním žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. dubna 2024, č. j. 11 C 154/2022-43,

1. Soud prvního stupně rozhodl o návrhu žalobkyně, jímž se domáhala zaplacení majetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu žalované dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, neboť v dědickém řízení po [jméno FO], zemřelé dne [datum] (dále jen „zůstavitelka“) vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. D 948/2002 byla schválena dědická dohoda, namísto toho, aby jedinou dědičkou na základě závěti ze dne [datum] byla žalobkyně.

2. Žalovaná nárok neuznala. Namítala, že se Okresní soud v Benešově nedopustil nesprávného úředního postupu, a za postup Notářské komory České republiky (dále jen „NKČR“) žalovaná nenese odpovědnost. Dále sporovala výši škody a nevyčerpání všech procesních prostředků obrany ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠK, zde postupem dle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.).

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně obdržela přípis Okresního soudu v Benešově ze dne [datum] o existenci závěti zůstavitelky, sepsané ve formě notářského zápisu dne [datum] Státním notářstvím v [město] pod sp. zn. [číslo], [číslo] Zůstavitelka v ní ustanovila dědici všech svých nemovitostí, a to pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. 83, jakož i pozemků parc. č. [hodnota] a 85, vše v k. ú. [adresa] (dále jen „předmětné nemovitosti“) rovným dílem manžele [jméno FO] a žalobkyni, a dědicem ostatního majetku svého manžela [jméno FO], přičemž pokud by ten nedědil, byli jako náhradní dědicové ustanoveni opět manželé [jméno FO] rovným dílem. Dne [datum] byla Okresnímu soudu v [země] ze strany NKČR doručena výzva k provedení kontroly a potvrzení úplnosti a správnosti všech údajů, které byly uvedeny na kartotéčních lístcích závětí, soudem dříve předaných NKČR, a k odstranění zjištěných závad za účelem jejich zaevidování do přechodné databáze Centrální evidence závětí (dále jen „CEZ“). Přiložen byl i kartotéční lístek zůstavitelky, č. závěti [číslo], s poznámkou sp. zn. D 948/2002, bez označení závady. K zaevidování závěti nedošlo. S. [jméno FO] a M. [jméno FO] zemřeli před smrtí zůstavitelky, která zemřela dne [datum]. V dědickém řízení pod sp. zn. D 948/2002 bylo provedeno dne [datum] vyhledávání v CEZ s negativním výsledkem. Podle usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne [datum], č. j. D 948/2002–66, jež nabylo právní moci dne [datum], činila čistá cena dědictví [částka]. Kupní smlouvou o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ze dne [datum] došlo k převodu vlastnického práva na třetí osoby. Žalovaná byla vyzvána k plnění výzvou ze dne [datum].

5. Poté soud prvního stupně uzavřel, že v dědickém řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť pro účely dědického řízení nebyla předložena závěť, a dále došlo i ke vzniku škody, a to v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, když v jeho důsledku nabyly dědictví namísto žalobkyně třetí osoby. Za nerozhodné shledal, zda došlo k pochybení na straně okresního soudu při plnění povinností dle přechodných ustanovení k části druhé zákona č. 30/2000 Sb., nebo NKČR; k tomu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 529/09.

6. Žalobkyně se dozvěděla o závěti z přípisu ze dne [datum], tedy 18 let po právní moci usnesení o skončení dědického řízení. K výzvě dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) doplnila, že nepostupovala dle § 189 odst. 2 z. ř. s., neboť zděděné nemovitosti byly již v roce 2006 úplatně převedeny. Soud prvního stupně k tomu konstatoval, že neoprávnění dědicové nadto předmětné nemovitosti vydrželi dle § 134 odst. 1, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do [datum] (dále jen „obč. zák.“) v rámci desetileté vydržecí lhůty běžící od [datum] do [datum]. Žaloba dle § 485 odst. 1 obč. zák., nyní dle § 189 odst. 2 z. ř. s., by tak nemohla být úspěšná. Odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], zabývající se podáními zjevně bezúspěšných žalob.

7. Škodu (ušlý zisk) stanovil ke dni vzniku škody, a tedy ji určil ve výši čisté hodnoty dědictví, tj. částkou [částka]. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

8. Dále přiznal žalobkyni úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení s ohledem na uplynutí lhůty dle § 15 odst. 2 OdpŠk.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „Vyhláška“).

10. Včasným odvoláním napadla výrok I. tohoto rozsudku žalovaná, a to z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem, že je irelevantní, zda se nesprávného úředního postupu dopustil Okresní soud v Benešově nebo NKČR. Za nepřiléhavý označila odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 529/09. Konstatovala, že § 1 OdpŠk rozlišuje tři okruhy vykonavatelů státní moci, jejichž činnost může vést k přímé odpovědnosti státu za škodu. NKČR však nelze považovat za vykonavatele státní moci ani za právnickou osobu vykonávající státní správu, která by jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3638/15). CEZ (dnes Seznam právních jednání pro případ smrti) je neveřejný rejstřík v rámci Centrálního informačního systému NKČR, jejíž provoz, vedení a správa jsou vedeny přímo jejím Organizačním řádem, resp. Předpisem NKČR, nikoli přímo zákonem. Za činnost NKČR tak odpovídá přímo sama komora jako profesní samosprávná korporace a nelze na ni aplikovat OdpŠk. Žalovaná tak má za to, že soud prvního stupně pochybil, když neučinil žádná šetření za účelem zjištění orgánu odpovědného za tvrzený nesprávný úřední postup (odmítá, že by k němu došlo ze strany Okresního soudu v Benešově) a nereagoval na její námitky. Rozhodnutí tak považuje za nepřezkoumatelné. Poznamenala, že zjištění konkrétního orgánu a konkrétní osoby, která se údajného nesprávného úředního postupu dopustila, je zásadní i pro případné vymáhání regresního nároku. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba i v tomto rozsahu zamítá, a přiznal jí náklady řízení.

11. Žalobkyně shledala odvolání nedůvodným. Namítala, že zjistit konkrétní orgán nebo osobu po více než dvaceti letech je prakticky vyloučeno. Má za to, že je nepochybné, že ať už se závěť v dědickém řízení neuplatnila proto, že se ztratila u Okresního soudu v Benešově (tam ostatně byla v roce 2021 nalezena), nebo ji do své evidence nezanesla NKČR, či „nějak“ chybovala soudní komisařka [tituly před jménem] [jméno FO], vždy se jednalo o chybu způsobenou nesprávným úředním postupem. NKČR sice je samostatnou profesní organizací, nicméně nejen v dědické agendě na ni nepochybně byla přenesena část pravomocí státu. Odpovědnost za činnost notářů a soudních komisařů upravuje § 4 odst. 1 OdpŠk. Navrhla proto potvrzení napadeného výroku I.

12. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti žalované, když ta se k jednání omluvila a nepožadovala jeho odročení (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

13. Odvolací soud nejprve konstatuje, že soud prvního stupně svá skutková zjištění řádně čerpal z obsahu provedených důkazů včetně dědického spisu vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. D 948/2002, na správně zjištěný skutkový stav pak řádně aplikoval příslušná ustanovení OdpŠk. Správně vycházel z toho, že odpovědnost státu je objektivní, jíž se nelze zprostit, a pro vyhovění nároku na náhradu majetkové újmy je třeba splnění tří kumulativních podmínek: nesprávný úřední postup, případně nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (nezákonným rozhodnutím) a škodou.

(i) K nesprávnému úřednímu postupu

14. Odvolací soud v této souvislosti doplňuje, že závěť ze dne [datum] byla sepsána za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. a zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) ve znění do [datum] (dále jen „ZStN“). Dle § 90a odst. 1 písm. a) ZStN přijímala státní notářství na žádost složitele do úschovy mimo jiné závěti. Státní notářství byla zrušena ke dni [datum] zákonem č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony. Dle § 15 odst. 1 instrukce ministerstva spravedlnosti ČR, ministerstva financí ČR, a Českého úřadu geodetického a kartografického ze dne [datum], č.j. [číslo] OOD, č. j. [číslo] a č. j. [číslo], o přechodu agend státních notářství na katastrální úřady, finanční úřady a soudy (dále jen „Instrukce“), okresní soud, v jehož obvodě působí státní notářství, dnem [datum] převezme mimo jiné: (b) předměty úschov přijatých v souvislosti s řízením o dědictví a úschov dle § 103a not. řádu (čl. II odst. 5 zák. č. 263/1992 Sb.), a (c) spisy, písemnosti, předměty, úschovy, evidenční pomůcky a úřední razítka, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (čl. XII odst. 3 zák. č. 264/1992 Sb.). Dle odst. 2 cit. ustanovení a § 114 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád, dále jen „NŘ“) předseda okresního soudu rozdělí stejnoměrně mezi notáře v obvodu okresního soudu závěti, které byly uloženy do úschovy státního notářství. O úschově závěti vyrozumí pořizovatele na jeho žádost. Z uvedeného plyne, že se závěť po [datum] dostala do dispozice Okresního soudu v Benešově, který ji měl přidělit určitému notáři v jeho obvodu a vyrozumět sepisovatele závěti. Od [datum] byla zřízena CEZ (dnes Seznam právního jednání pro případ smrti), která je vedena v elektronické podobě NKČR. Ta se obrátila dopisem v září 2001 na Okresní soud v Benešově za účelem odstranění problémových zápisů závětí. Příloha k němu prokazuje, že mezi nimi byla uvedena i závěť zůstavitelky, která byla označena jménem, rodným číslem, bydlištěm, číslem závěti a označením soudu. Přes její faktickou existenci nebyla závěť zanesena do CEZ. Dědické řízení po úmrtí [jméno FO], zemřelé dne [datum], pak proběhlo bez jejího zjištění. U Okresního soudu v Benešově však byla závěť následně nalezena, o čemž svědčí protokol o zjištění stavu a obsahu závěti ze dne [datum] i sdělení soudu adresovaná žalobkyni a osobám, které v řízení dědily.

15. Na rozdíl od soudu prvního stupně shledal odvolací soud nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk na straně Okresního soudu v Benešově, neboť u něho proběhlo pod sp. zn. D [číslo] dědické řízení bez předložení závěti po zůstavitelce, která byla u soudu uložena. Na uvedeném nic nemění, že údaj o ní nebyl zanesen do CEZ.

16. Námitka žalované, že stát neodpovídá dle OdpŠk za činnost NKČR je irelevantní, neboť v souzené věci byl prokázán nesprávný úřední postup na straně Okresního soudu v Benešově. Dále odvolací soud poznamenává, že řízení o odškodnění dle OdpŠk není vedeno za účelem skutkových zjištění pro případné uplatnění regresních nároků žalovanou vůči primárnímu škůdci.

(ii) K výši škody

17. Správná jsou i skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně průběhu dědického řízení, avšak nikoli právní posouzení rozsahu dědického práva žalobkyně. Odvolací soud zopakoval důkaz závětí ze dne [datum], sp. zn. [číslo], která byla sepsána formou notářského zápisu dle § 476d odst. 1 obč. zák. ve znění ke dni sepsání závěti (účinném až do [datum]). Ve smyslu § 477 obč. zák. ustanovila zůstavitelka dědici všech svých nemovitostí žalobkyni a jejího manžela [jméno FO], narozeného [datum], oba rovným dílem, dědicem ostatního majetku pak ustanovila svého manžela [jméno FO], narozeného [datum], a pro případ, že ten by nedědil, ustanovila náhradními dědici tohoto majetku manžele [jméno FO], opět rovným dílem. Dle centrální evidence obyvatel zemřel manžel zůstavitelky dne [datum] a manžel žalobkyně dne [datum].

18. Soud první stupně tak pominul, že dva závětní dědici zemřeli dříve než zůstavitelka (ta dne [datum]), tedy nemohli být osobami povolanými k dědění ze závěti. Dle § 461 odst. 2 obč. zák. nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona. Podle citovaného ustanovení je vyloučeno přirůstání dědických podílů mezi dědici ze závěti; na místo odpadnuvšího závětního dědice nastupují dědici ze zákona. K tomu lze odkázat na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž se konstatuje, že: „Základními předpoklady dědění jsou smrt zůstavitele, zanechání majetku tvořícího dědictví po zůstaviteli, důvod dědění svědčící určité osobě (tj. dědický titul) a skutečnost, že tato osoba zůstavitele přežila, že má zájem být zůstavitelovým dědicem (tj. dědictví neodmítla), že není dědicky nezpůsobilá ve smyslu ustanovení § 469 obč. zák. a že ani nebyla zůstavitelem platně vyděděna podle ustanovení § 469a obč. zák. Objektivně je k dědění způsobilá každá osoba, která v okamžiku smrti zůstavitele byla způsobilá mít práva a povinnosti, jakož i počaté dítě, narodí-li se živé. Dědické právo vychází ze zásady, že dědit tedy může jen ten, kdo přežil zůstavitele, což je dáno už tím, že právo dědice na zůstavitelův majetek může vzniknout teprve poté, co zemřel zůstavitel.“ Zůstavitelka mohla těmto důsledkům předejít tím, že v závěti mohla určit, pro případ, že by závětní dědic, z jakéhokoliv důvodu dědictví nenabyl, náhradního dědice. Uvedené však učinila pouze ve vztahu k majetku, který měl nabýt její manžel. Náhradními dědici pro tento případ učinila manžele [jméno FO], avšak opět rovným dílem a již bez ustanovení dalšího náhradního dědice. Za této situace by tak žalobkyně nabyla na základě závěti pouze polovinu dědictví.

19. Lze tak uzavřít, že v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Benešově vznikla žalobkyni škoda ve výši [částka], neboť majetek v této hodnotě nabyly v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. D 948/2002 namísto žalobkyně třetí osoby.

20. Soud prvního stupně správně rozhodl o prodlení žalované v návaznosti na § 15 odst. 1, 2 OdpŠk, včetně nároku na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

21. Soud prvního stupně se správně vypořádal i s námitkou, že stát odpovídá za majetkovou škodu pouze tehdy, prokáže-li poškozený, že nelze úspěšně dosáhnout uspokojení jeho pohledávek na škůdci, k čemuž odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V daném případě bylo dědické řízení pravomocně skončeno dne [datum]. Soud prvního stupně se tak správně zabýval vydržením, k němuž by soud v případě uplatnění žaloby dle § 485 obč. zák. (následně dle § 189 odst. 2 z. ř. s.) musel přihlížet z úřední povinnosti. Dle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Lhůta pro vydržení nemovitostí by tak uplynula dnem [datum] (dne [datum] nabylo právní moci usnesení o dědictví ze dne [datum]). [adresa] víra dědiček, ale i osob, na něž byl nemovitý majetek převeden, byla dána pravomocným rozhodnutím soudu potvrzujícím nabytí dědictví. Nadto, byť nelze předjímat uplatnění námitky promlčení, která nicméně přísluší pouze ohledně části dědictví „neoprávněným“ dědičkám, případně jejich dědicům, je třeba poukázat na § 105 obč. zák., dle něhož, jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno; toto právo se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době dle § 101 obč. zák. Informace o existenci závěti byly žalobkyni poskytnuty až po 18 letech od skončení dědického řízení. Závěr, že v daném případě by podání žaloby vůči osobám, jež se na její úkor fakticky obohatily, bylo zjevně bezúspěšné, a že by trvání na takovém uplatnění vykazovalo znaky zjevného formalismu, je tak správný.

22. Odvolací soud tak napadený rozsudek ve výroku I. změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že zamítl nárok na částku [částka] s příslušenstvím, a ve zbývající části tento výrok jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. Zamítavý výrok II. zůstal stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu ve smyslu § 206 odst. 2 o. s. ř., neboť nebyl napaden odvoláním.

23. S ohledem na změnu rozhodnutí ve věci samé, rozhodoval odvolací soud opětovně o nákladech celého dosavadního řízení dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně byla ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně úspěšná co do 12 %, žalovaná co do 88 %, tedy žalované náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 76 %. Celkové náklady sestávají ze 4 odměn po [částka] za čtyři úkony dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 Vyhlášky, a to za vyjádření k žalobě, přípravu a účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum] dle § 2 odst. 3 Vyhlášky. Odvolací soud tak přiznal žalované [částka] (76 %), které je žalobkyně povinna uhradit jí v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto shodně dle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž v této fázi řízení byly obě účastnice úspěšné v rozsahu poloviny projednávaného nároku. Odvolací soud tak rozhodl, že žádná z nich nemá na náhradu nákladů této fáze řízení právo.