o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. ledna 2024, č. j. 19 C 90/2023-276,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 24 859,37 Kč spolu s 15% ročním úrokem z prodlení od 18. 5. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu další částky 75 140,63 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 18 456 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě podané dne 26. 7. 2023, jíž se žalobce vůči žalovanému státu domáhal zaplacení peněžitého zadostiučinění v částce 100 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od 18. 5. 2023 do zaplacení), a to v souvislosti s nepřiměřenou délkou konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“), jež vůči žalobci (přihlašovateli pohledávky za úpadcem) trvalo po dobu přesahující 20 let.

3. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že celková délka trvání posuzovaného řízení sice byla nepřiměřená, za postačující zadostiučinění je však nutno považovat nepeněžitou satisfakci v podobě konstatování porušení práva, kterou již žalobci poskytla. Připomněla jednak obecně zvláštní povahu konkursního řízení, a jednak konkrétně i to, že posuzované řízení bylo extrémně složité, účastnilo se jej zhruba 15 000 věřitelů a v jeho rámci proběhlo 1 032 incidenčních sporů; s ohledem na situaci v daném konkursním řízení mohli navíc věřitelé očekávat uspokojení svých pohledávek pouze v bagatelním rozsahu.

4. Soud prvního stupně měl po skutkové stránce za zjištěný především průběh samotného posuzovaného řízení, jak je podrobně popsán pod body 9 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud odtud vyjímá, že žalobce svou pohledávku ve výši 241 734,70 Kč přihlásil dne 12. 8. 2002, přičemž míra jejího uspokojení podle rozvrhového usnesení ze dne 21. 11. 2022 činila 10,284 %. Rozvrhové usnesení nabylo právní moci 22. 12. 2022 a žalobci bylo na jeho základě dne 6. 2. 2023 vyplaceno 24 859,37 Kč. V posuzovaném řízení přihlásilo své pohledávky cca 15 000 věřitelů, z nichž zhruba 600 v mezidobí zemřelo a bylo třeba zjišťovat jejich právní (procesní) nástupce; vedeno bylo 1 032 incidenčních sporů. V průběhu řízení vykonával konkursní soud svou činnost způsobem, který vedl k odnětí věci původnímu vyřizujícímu soudci a jejímu přidělení soudci novému, a to na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018 s tím, že v dané věci absentovala (před zproštěním funkce správce konkursní podstaty ze strany původního vyřizujícího soudce) procesní kooperace soudu a správce konkursní podstaty s vytýčením jasné představy soudu o tom, jak má být sestaven částečný rozvrh a jak k němu dospět. Zjištěno bylo také to, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 16. 12. 2022 a že žalovaná na tomto základě poskytla žalobci toliko nepeněžitou satisfakci v podobě konstatování porušení práva.

5. Po právní stránce soud prvního stupně postupoval podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOdpŠk“), přičemž konstatoval, že tu jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu žalobce. Posuzované řízení soud prvního stupně hodnotil jako nepřiměřeně dlouhé, neboť celkem trvalo ve vztahu k žalobci 20 let a 6 měsíců (vycházel přitom z toho, že rozhodujícím okamžikem pro počátek účasti žalobce na posuzovaném řízení je podání přihlášky, z hlediska konce pak je podstatný okamžik výplaty plnění podle rozvrhového usnesení, srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). Dále soud prvního stupně připomněl specifika konkursního řízení, jehož smyslem je uspořádat majetkové poměry dlužníka v úpadku a jehož délku proto nelze poměřovat shodnými měřítky jako délku běžného nalézacího řízení. Podstatnou roli v konkursním řízení pak má konkursní správce, za jehož činnost však stát přímo neodpovídá (konkursní soud provádí toliko dohled a odpovídá za případné pochybení v tomto směru). Připomněl, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, žalobce se na jeho délce nijak nepodílel. V první fázi (do prohlášení konkursu) řízení probíhalo řádně a bez průtahů, ve druhé fázi (realizační) je pak lze hodnotit jako extrémně složité s ohledem na množství přihlášených pohledávek a značné množství incidenčních sporů (i na více stupních soudní soustavy). Konkursnímu soudu nelze vytknout nedostatek v dohledové činnosti, s výjimkou nedostatečné spolupráce se správcem konkursní podstaty, vedoucí v konečném důsledku až k odnětí věci vyřizujícímu soudci a jejímu přidělení soudci novému. Význam řízení pro žalobce nelze považovat za zvýšený, ale ani nepatrný, přestože mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce již záhy po zahájení konkursního řízení věděl, že může očekávat uspokojení pouze v rozsahu 7-9 %; i tak totiž byl vystaven nejistotě o konečné míře uspokojení, jež v případě žalobce nakonec dosáhla částky 24 859,37 Kč. Za těchto okolností pak soud prvního stupně nepovažoval za dostačující jen samotné konstatování porušení práva a přistoupil k určení peněžitého zadostiučinění. Při výpočtu základní částky postupem podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko NS“) dospěl k částce 292 500 Kč (při sazbě 15 000 Kč za každý rok řízení, polovina v prvních dvou letech), již snížil o 80 % z důvodu složitosti posuzovaného řízení a o dalších 15 % s ohledem na snížený význam jeho předmětu pro žalobce, přičemž současně ji zvýšil o 10 % z důvodu postupu konkursního soudu. Takto došel k výsledné částce 43 875 Kč, jež nicméně přesahuje částku, kterou žalobce obdržel podle rozvrhového usnesení. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, či ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, pak peněžité zadostiučinění moderoval právě na tuto částku 24 859,37 Kč, jež představuje pomyslnou horní hranici peněžité satisfakce. Spolu s touto částkou přiznal soud prvního stupně žalobci i související příslušenství (zákonný úrok z prodlení), ve zbytku pak žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s ohledem na plný procesní úspěch žalobce co do základu věci, přičemž výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu, podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Právo na náhradu takto přiznal žalobci, přičemž výši náhrady určil součtem zaplaceného soudního poplatku, odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a 21% DPH.

7. Lhůtu k plnění soud prvního stupně určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání 15 dní s ohledem na technicko-organizační podmínky čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu.

8. Proti tomuto rozsudku, a to v rozsahu výroků I. a III., brojí žalovaná odvoláním. Namítala, že není správným závěr soudu prvního stupně o nedostatečnosti nepeněžité satisfakce v podobě konstatování porušení práva. Připomněla v té souvislosti konkrétní specifika posuzovaného konkursního řízení, spočívající v extrémním množství přihlášených věřitelů (z nichž nadto cca 600 v průběhu řízení zemřelo a bylo třeba vyčkat výsledku dědických řízení), a to i ze zahraničí, jakož i značném počtu incidenčních sporů, probíhajících na více stupních soudní soustavy. Jakkoli bylo posuzované konkursní řízení extrémně dlouhé, nebylo zatíženo průtahy a ani při absenci zjištěného nesprávného úředního postupu by nebylo objektivně možné je nikterak zásadně zkrátit. Nesprávně také soud prvního stupně zhodnotil význam posuzovaného řízení pro žalobce, který je zanedbatelný. Žalobcova pohledávka byla uznána, tedy jeho nejistota se týkala vskutku toliko míry jejího uspokojení, jež nakonec dosáhla pouze 10,28 %. Že bude možno očekávat uspokojení toliko v řádu vyšších jednotek procent, deklarovala již průběžná zpráva konkursního správce z 23. 5. 2003, v dalším průběhu řízení byla uváděna očekávaná míra uspokojení v rozmezí 6-8 %, následně 7-9 %. Nejistota tak panovala toliko v rozsahu cca 2 % přihlášené pohledávky, tj. týkala se pouze bagatelní částky 4 834,70 Kč. Závěrem žalovaná odkázala na jiná rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu, v nichž byl závěr o dostatečnosti nepeněžité satisfakce shledán správným. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení.

9. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, napadený rozsudek má za věcně správný. Pokud jde o otázku vědomosti žalobce o očekávané míře uspokojení, tato nebyla ze strany žalované tvrzena již před soudem prvního stupně, a tedy jde v odvolacím řízení již o nepřípustné tvrzení. Je přitom na žalované, aby případné skutečnosti svědčící pro snížený význam řízení řádně tvrdila a prokazovala. Přesto soud prvního stupně tyto okolnosti při svém rozhodnutí zvažoval (v tom žalobce shledává nepřípustný soudní aktivismus). Žalobci přitom v počátku řízení nemohlo být známo, jakou míru uspokojení své pohledávky může očekávat, takový závěr nebylo možno učinit ani na základě dostupných zpráv konkursního správce. I kdyby nicméně žalobci bylo dlouhodobě známo, jaký je majetek úpadce a v jakém rozmezí se bude uspokojení jeho pohledávky pohybovat, nebylo by možno ani za takové situace shledat snížený význam řízení pro žalobce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 29 Cdo 1598/2022. Dále žalobce odkázal na blíže nespecifikovanou rozhodovací praxi zdejšího odvolacího soudu, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 29 Cdo 483/2024. Závěrem pak žalobce navrhl potvrzení přezkoumávaného výroku v odvoláním napadených výrocích.

10. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

11. Odvolací soud nejprve ke skutkové stránce věci uvádí, že soud prvního stupně svá skutková zjištění čerpal z řádně provedeného dokazování (resp. v podstatné míře především z nesporných tvrzení účastníků, srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.) a jím zjištěný skutkový stav je způsobilým podkladem pro rozhodnutí o věci samé; ostatně ani sama žalovaná v podaném odvolání proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně nebrojí, žádá však odlišné právní posouzení jinak správně zjištěných okolností. Také odvolací soud proto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vychází a na podrobnější odůvodnění napadeného rozhodnutí (shrnuté též výše pod bodem 4) v tomto směru pro stručnost odkazuje.

12. Rovněž po právní stránce je posouzení věci ze strany soudu prvního stupně správné potud, nakolik soud prvního stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení ZOdpŠk a dospěl rovněž k odpovídajícímu závěru o tom, že základ žalobcova nároku na požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu je dán (je tu zjištěn jak nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 ZOdpŠk, tak i újma na straně žalobce a příčinná souvislosti mezi obojím).

13. Podstatnou v odvolání otevřenou otázkou je pak (ne)dostatečnost již poskytnutého nepeněžitého zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva (§ 31a odst. 2 ZOdpŠk).

14. Pro tuto otázku je určující především význam posuzovaného řízení pro žalobce. Tento význam shledal soud prvního stupně sníženým, žalovaná jej však považuje za nepatrný.

15. V tomto ohledu je především nutno připomenout, že v případě posuzovaného konkursního řízení nejde o žádné z typových řízení s (obecně) zvýšeným významem (řízení trestní, opatrovnické, o věcech osobního stavu, pracovněprávní apod.) a ani konkrétní okolnosti věci pro zvýšený význam posuzovaného řízení pro žalobce nesvědčí (takové okolnosti koneckonců výslovně nezmiňuje ani on sám). Z hlediska významu předmětu konkursního řízení je přitom z pohledu relevantní judikatury rozhodující částka, jíž se přihlášenému věřiteli dostane podle rozvrhového usnesení (nikoli tedy kupř. částka přihlášená); srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010. Tato částka v nyní řešené konkrétní věci dosahuje výše 24 859,37 Kč, což na zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce neukazuje.

16. Význam předmětu řízení pro žalobce je naopak podstatně snižován, a to nejen samotnou povahou konkursního řízení (jak bylo již shora uvedeno, nejde o řízení nalézací, kde se nejistota účastníka týká všech aspektů uplatňovaného nároku, nýbrž o řízení konkursní, kde se tato nejistota omezuje v zásadě jen na otázku míry uspokojení přihlášené pohledávky), nýbrž i konkrétními aspekty této věci. Podstatné tu mimo jiného je, že žalobce přihlašoval do posuzovaného konkursního řízení pohledávku, která byla v plném rozsahu uznána, čímž byla případná žalobcova nejistota o výsledku posouzení podané přihlášky v zásadě eliminována. Jeho nejistota pak vskutku spočívala výhradně v otázce míry uspokojení, která v této věci prakticky od počátku (i s ohledem na statisticky obecně nízkou míru výtěžnosti konkursních řízení) oscilovala pouze v řádu jednotek procent (původní míra uspokojení 6-8 % navrhovaná pro částečný rozvrh dne 31. 7. 2017 vzrostla v konečném rozvrhu toliko na 10,28 %), což v případě žalobce (vyjádřeno v penězích) znamená rozdíl nedosahující ani 10 000 Kč, tj. částky limitující bagatelní nároky (srov. kupř. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Právě tyto konkrétní okolnosti zde řešené věci (a nikoli pouze obecně samotná povaha konkursního řízení) pak odůvodňují závěr o tom, že újma na straně žalobce je pouze nepatrná.

17. V tomto ohledu je třeba dodat, že právě popsaný závěr není nikterak projevem soudcovské svévole či nepřípustného soudního aktivismu, neboť žalovaná již v rámci svého vyjádření k podané žalobě sníženým významem předmětu řízení pro žalobce argumentovala, a to právě v návaznosti na tvrzené konkrétní okolnosti daného řízení, v němž žalobce od počátku s ohledem na konkurenci značného množství věřitelů mohl počítat pouze s uspokojením pouhého zlomku své přihlášené pohledávky (a jeho nejistota se tak týkala toliko konkrétní výše uspokojení).

18. Přitom je na druhé straně nutno zohlednit také vskutku extrémní složitost posuzovaného řízení (danou především velmi vysokým počtem přihlášených věřitelů i incidenčních sporů a odtud plynoucích procesních komplikací), přičemž samotný nesprávný úřední postup (projevující se nedostatečnou spoluprací soudu se správcem konkursní podstaty a ústící v přidělení věci jinému soudci) se na celkové délce posuzovaného řízení neprojevil zásadním způsobem.

19. V obdobných věcech jiných přihlášených věřitelů v témže posuzovaném konkursním řízení bylo již opakovaně zdejším odvolacím soudem rozhodnuto, přičemž v řadě rozhodnutí zaujal odvolací soud závěr o dostatečnosti již poskytnutého nepeněžitého zadostiučinění (konstatování porušení práva), jde kupř. o rozsudky ze dne 27. 10. 2021, č. j. 62 Co 294/2021-150, ze dne 24. 6. 2021, č. j. 70 Co 192/2021-125, ze dne 8. 4. 2021, č. j. 53 Co 55/2021-173, ze dne 23. 3. 2023, č. j. 58 Co 75/2023-163 ze dne 1. 2. 2024, č. j. 17 Co 17/2024-393, ze dne 21. 2. 2024, č. j. 19 Co 18/2024-180, či ze dne 22. 2. 2024, č. j. 20 Co 401/2023-382. Nutno konstatovat, že tyto věci jsou s nyní řešenou věcí žalobce v podstatných bodech shodné (co do výše přihlášené pohledávky, jejího uspokojení, věku žalobce apod.).

20. Pokud jde žalobcem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 29 Cdo 483/2024, význam řízení pro tamního žalobce byl oproti zdejší situaci zvyšován tím, že přihlášená pohledávka tamního žalobce (611 848 Kč) byla podstatně vyšší, stejně jako i výsledná obdržená částka (45 173 Kč), nadto byl tamní žalobce již v průběhu posuzovaného konkursního řízení osobou v pokročilejším věku (tj. v souladu s relevantní judikaturou více než 75 let); kromě těchto dvou podstatných okolností pak vedla ke zrušení tam přezkoumávaného rozsudku odvolacího soudu též skutečnost, že závěr o nepatrném významu předmětného konkursního řízení pro tamního žalobce byl založen pouze na obecném charakteru konkursního řízení. Nutno nicméně na tomto místě zdůraznit, že výše popsané okolnosti svědčící pro nikoli nepatrný význam předmětné věci pro zdejšího žalobce tu nejsou dány (žalobce nedosáhl v průběhu posuzovaného řízení věku nad 75 let a jeho přihlášená pohledávka i její výsledné uspokojení bylo významně nižší), přičemž závěr o významu předmětného konkursního řízení pro zdejšího žalobce je činěn nikoli obecně (s odkazem na povahu konkursních řízení), nýbrž ve vztahu ke konkrétním okolnostem právě tohoto posuzovaného konkursního řízení.

21. K samotné délce posuzovaného řízení pak je třeba připomenout, že tato nebyla v nijak zásadní míře ovlivněna nesprávným postupem konkursního soudu (případné pochybení správce konkursní podstaty přitom není bez dalšího přičitatelné státu), nýbrž naopak byla v naprosto převažujícím rozsahu dána extrémní složitostí tohoto řízení (zejména velmi vysokým počtem účastníků i souvisejících incidenčních sporů).

22. Ze všech těchto důvodů shledává odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně již poskytnuté nepeněžité zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva za dostatečnou satisfakci.

23. Napadený rozsudek soudu prvního stupně byl proto ve vyhovujícím meritorním výroku I. k odvolání žalované změněn (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že žaloba byla i v tomto rozsahu zamítnuta.

24. S ohledem na změnu přezkoumávaného rozsudku nyní odvolací soud rozhoduje o náhradě nákladů celého dosavadního řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Na náhradu má právo procesně úspěšná žalovaná, jíž proto jakožto nezastoupenému účastníku náleží náhrada v rozsahu paušální částky 300 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za úkony spočívající ve vyjádření k žalobě, účasti při ústním jednání soudu prvního stupně včetně přípravy k tomuto jednání, sepisu odvolání a účasti při jednání odvolacího soudu včetně přípravy k tomuto jednání, celkem tedy 1 800 Kč. Tuto částku je žalobce povinen uhradit žalované ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), přičemž stanovení delší pariční lhůty je odůvodněno zásadou rovnosti účastníků s tím, že v opačném případě (uložení povinnosti k plnění žalovanému státu) by byla rovněž uplatněna takto prodloužena pariční lhůta (s ohledem na administrativně-technické požadavky pro poskytnutí plnění ze státního rozpočtu).