o zaplacení 31 878 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. února 2024, č. j. 27 C 116/2023-166,

1. Soud prvního stupně rozhodoval v řízení, v němž se žalobkyně domáhá po žalované vrácení jistoty ve výši [částka] s příslušenstvím po ukončení nájemního vztahu k bytu na adrese [adresa] (dále jen „byt“).

2. Žalovaná nárok neuznala․ Nesporovala uzavření smlouvy o nájmu bytu, složení jistoty ve výši [částka], avšak na kauci započetla pohledávku ve výši [částka] z titulu náhrady škody.

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] nájemní smlouvu na byt od [datum] do [datum], s měsíčním nájemným [částka] za byt a [částka] s DPH za zařízení, jistotou ve výši [částka] a jejím vrácením do 30 dnů od skončení nájemního poměru po předání bytu ve stejném stavu, v jakém byt převzala. Žalobkyně byt protokolárně převzala dne [datum] a stejně tak vrátila dne [datum] s tím, že v protokole byl zaznamenán stav elektroměru a plynoměru, že je byt bez závad, čistý, vrácen téměř ve stavu, v jakém byl pronajat. V průběhu nájmu žalobkyně informovala e-mailem žalovanou, že spadl skleněný obal nástěnného světla a rozbil se. Žalovaná zaslala dne [datum] žalobkyni fakturu na částku [částka] za opravy na bytě se splatností do [datum] (1. kuchyňský nábytek 25 hod. x [částka] = [částka], 2. sklo na lampu [částka], 3. zbroušení a natření kovových židlí 6 hod. x [částka] = [částka], 4. čištění kuchyňských spotřebičů 5 hod. x [částka] = [částka], 5. vyčištění koberců = [částka]). Jistotu poníženou o vyfakturovanou částku žalovaná žalobkyni vrátila. Žalovaná uhradila společnosti [právnická osoba] za práce a opravy na bytě částku [částka].

5. Soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem [jméno FO], neboť byl navržen po koncentraci řízení i po lhůtě po opětovném poučení dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Nárok žalobců posoudil dle § 2224 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S ohledem na skončení nájmu vznikl žalobkyni nárok na vrácení jistoty. Žalobkyně na svou obranu neprokázala existenci škod na bytě, které by vznikly porušením smluvní povinnosti žalobkyně, a v tvrzeném rozsahu. Uvedené nebylo prokázáno protokolem ze dne [datum], když ten obsahuje závěr, že byt byl vrácen téměř ve stavu, v jakém byl pronajat dle smlouvy. Zachycuje pouze údaj o špinavé troubě, což je běžný spotřebič, jeho čištění nepředstavuje škodu, nadto vyúčtovanou částku za 5 hodin shledal neadekvátní. K rozbitému skleněnému krytu uvedl, že uvěřil tvrzení žalobkyně, že spadl sám. Ohledně fotografií konstatoval, že není zřejmé, kdy byly fotografie pořízeny a kým, nadto nezachycují tvrzená poškození (například chlupy na kobercích), vyjma oloupaného laku na židlích, což však svědčí spíše o jejich nekvalitním provedení. Ohledně skříňky uvedl, že z fotografií není patrné, o jaké poškození se jedná.

7. Současně přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen „nařízení č. 351/2013 Sb.“) v souladu s jejím návrhem, byť bylo povinností žalované vrátit kauci již při skončení nájmu.

8. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“).

9. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), d) o. s. ř. Namítala, že prokázala stav bytu při jeho předání žalobkyni, a to nájemní smlouvou, seznamem nábytku a předávacím protokolem, a následně při jeho převzetí protokolem ze dne [datum] a fotodokumentací. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil důkazy a učinil závěry nepodložené dokazováním, když „neuvěřil, že poškození (byť na opěrných částech) způsobila žalobkyně za rok užívání bytu dvěma osobami“, že „poškození nátěru svědčí spíše o nekvalitním provedení“, že „byt byl téměř vrácen ve stavu, v jakém byl pronajat dle smlouvy“, že „fotografie či jiný důkaz o stavu skříňky ze dne [datum] chybí“, že „uvěřil tvrzením žalobkyně, že kryt spadl z vlastní příčiny v listopadu 2022“. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení, případně rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalobkyně k fotodokumentaci namítla, že byla předložena žalovanou až při třetím jednání dne [datum], do té doby o ní neměla ponětí, uvedené tak působí nevěrohodně. Nadto z nich není zřejmé, kdo a kdy je pořídil. Za zásadní považuje, že nezachycují žádné podstatné skutečnosti ani předměty, které měly být poškozeny, případně nejsou v detailu. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení.

11. Žalovaná reagovala tím, že tvrzení žalobkyně jsou účelová. Setrvala na tom, že prokázala, že žalobkyně nevrátila byt ve stavu, v jakém jí byl pronajat.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek v mezích odvolatelkou určených, včetně řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

13. Odvolací soud nejprve konstatuje, že žalobkyně má občanství Ruské federace, tedy je třeba mezinárodní příslušnost posuzovat dle Smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a [adresa] sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne [datum], vyhlášené pod č. 95/1983 Sb. (dále jen „Smlouva“) s tím, že ve smlouvě není řešena otázka mezinárodní pravomoci pro nároky vyplývající z nájemního práva. Tato je tak dána ve smyslu článku 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech /přepracované znění/ (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Rozhodným právem je dle článku 5 odst. III. nájemní smlouvy právo české v souladu s článkem 3 odst. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Řím I“). Soud prvního stupně tak správně mlčky dovodil svou mezinárodní příslušnost i rozhodné právo.

14. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění ohledně vzniku nájemního poměru, užívání bytu žalobkyní i skončení nájemního poměru, včetně předání bytu a zákonem stanovené povinnosti vrátit složenou jistotu za podmínek sjednaných ve smlouvě. Správně tak aplikoval § 2201 a násl. o. z. Dále se správně zabýval existencí započitatelných pohledávek žalované za žalobkyní z titulu náhrady škody vůči pohledávce žalobkyně z titulu zákonného nároku na vrácení jistoty dle § 2254 odst. 2 o. z.

15. Odvolací soud nejprve poznamenává, že soud prvního stupně se zabýval pouze porušením smluvních povinností. Konstatuje proto, že deliktní odpovědnost upravuje § 2910 o. z., ta je založena na protiprávnosti jednání, v příčinné souvislosti s nímž vznikne škoda, když zavinění se v takovém případě presumuje dle § 2911 o. z. Této odpovědnosti se škůdce za zákonem stanovených povinností může zprostit. Vedle toho zákon zakládá odpovědnost za škodu, která vznikla porušením smlouvy ve smyslu § 2913 o. z., když ta je objektivní a podmínky vzniku škody prokazuje poškozený. Zákon pak upravuje podmínky liberace, kdy důkazní břemeno tíží škůdce. Podmínky vzniku povinnosti hradit újmu se tak u obou typů liší. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, například rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

16. K zákonné povinnosti odvolací soud odkazuje na § 2257 odst. 2 o. z., dle něhož nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu. Dle § 2 nařízení č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu (dále jen „nařízení č. 308/2015 Sb.“), se běžnou údržbou bytu rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a jeho vybavení, které se provádí obvykle při užívání bytu. Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům. Dále se běžnou údržbou rozumí udržování zařízení bytu ve funkčním stavu, pravidelné prohlídky a čištění předmětů uvedených v § 4 písm. g) cit. nařízení, tj. právě například pečících trub. Z toho plyne, že vznikla-li škoda na pronajatém bytě v důsledku zanedbání běžné údržby nebo neprovedení drobné opravy, jedná se o škodní následek nastalý v bezprostřední souvislosti s neplněním povinností nájemce, zde žalobkyně. V souvislosti s neplněním zákonných povinností vznikne pronajímateli nárok na náhradu škody, kterou lze započítat na složenou jistotu.

17. V daném případě tak zákonnou povinností žalobkyně bylo mimo jiné udržovat v čistotě pečící troubu ve smyslu § 4 písm. g) nařízení č. 308/2015 Sb. Žádná další tvrzení ohledně zanedbání běžné údržby ve vztahu k čistotě jiných kuchyňských spotřebičů nebyla tvrzena. Sama žalobkyně znečistění trouby nepopírá (viz e-mail ze dne [datum] nebo ze dne [datum]), neuznává tak pouze výši uplatněného nároku za její vyčistění v rozsahu 5 hodin po [částka] = [částka]. Lze tak uzavřít, že porušením zákonné povinnosti žalobkyně čistit pečící troubu došlo ke vzniku škody spočívající v nákladech na odstranění nečistot. Jak bylo výše uvedeno zavinění nájemce se presumuje. Současně je třeba dodat, že žalobkyně neuvedla žádná liberační tvrzení, že zákonné povinnosti neporušila, na jejichž základě by se mohla této odpovědnosti zprostit.

18. Žalovaná byla poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nechť doplní skutková tvrzení a označí důkazy, jaká částka připadala z vyúčtovaných [částka], spolu s DPH [částka], na vyčištění pečící trouby, když na svou obranu uplatnila tvrzení, že byly zašpiněny „kuchyňské spotřebiče“. Žalovaná poté tvrdila, že celá vyfakturovaná částka se vztahovala pouze k vyčištění pečící trouby, přičemž uvedené si vyžádalo 5 hodin práce, neboť dvířka mají tři vrstvy skla, tedy bylo třeba je rozšroubovat.

19. V daném případě byl nárok na náhradu škody prokázán (viz bod 17. tohoto rozsudku), sporována byla výše škody. Odvolací soud konstatuje, že do běžné údržby dle citovaného nařízení nespadá rozebírání kuchyňských spotřebičů za účelem jejich vyčištění. Žalovaná nadto ani neprokázala, že by došlo k znečištění prostoru mezi skly. Za situace, kdy je prokázáno (nesporováno) zašpinění prostoru pro pečení, je na místě výši škody korigovat. S ohledem na výši škody i skutečnost, že nebyl prokázán rozsah znečistění, přistoupil odvolací soud k aplikaci § 136 o. s. ř., a výši škody určil podle své úvahy. K tomu odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který se vyjádřil k volné úvaze soudu se závěrem, že „uvedený postup se uplatní například tehdy, je-li najisto postavena odpovědnost žalovaného za vznik předmětné škody při přepravě a nepřiznání náhrady škody s poukazem na to, že nelze zjistit skutečnou škodu, by odporovalo logice věci“. Odvolací soud tak shledal jako odůvodněnou maximálně jednu hodinu práce na vyčistění pečící trouby. Výši škody stanovil částkou [částka] ([částka] + 15 % DPH), v rozsahu zbývajících [částka] ([částka] + 15 % DPH) byl proto nárok žalobkyně po právu.

20. Stejně tak bylo zákonnou povinností žalobkyně ve smyslu § 4 písm. g) nařízení č. 308/2015 Sb. udržovat v čistotě a činit drobné opravy na kuchyňské lince. V protokolu ze dne [datum] jsou při vrácení bytu zaznamenány skvrny na polici pod dřezem. Odvolací soud tak má narozdíl od soudu prvního stupně za to, že došlo porušením zákonné povinnosti žalobkyně ke vzniku škody spočívající v nákladech na odstranění skvrn na kuchyňské lince. Žalobkyně opět neuvedla žádná liberační tvrzení.

21. I ohledně tohoto nároku přistoupil odvolací soud k doplnění tvrzení a důkazů. Žalovaná byla vyzvána, nechť prokáže svá skutková tvrzení, že jí byla způsobena škoda v souvislosti s poškozením kuchyňské linky v rozsahu [částka] (spolu s 15 % DPH ve výši [částka]). Současně byla poučena i žalobkyně, aby doplnila tvrzení a důkazy, že poškození nezavinila, případně ne v takovém rozsahu.

22. Žalovaná odkázala na fotografie, jež prokazují poškození desky pod dřezem a protokol o předání bytové jednotky zpět pronajímateli. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že rozsah poškození na fotografiích není zcela zřejmý a oprava se nadto namísto jedné police týkala vestavěné kuchyně – skříňky pod dřezem. Opět proto odvolací soud přistoupil k stanovení výše škody volnou úvahou ve smyslu § 136 o. s ř., když s ohledem na poškození jedné police je nároková práce v rozsahu 25 hod. po [částka] ([částka]) zjevně nadhodnocená. Výši škody tak stanovil v rozsahu jedné čtvrtiny nárokované částky, tedy ve výši [částka] ([částka] + 15 % DPH); ve zbývajícím rozsahu [částka] ([částka] + 15 % DPH) byl proto nárok žalobkyně shledán po právu.

23. Naopak lze zcela souhlasit se soudem prvního stupně, že žalovaná neprokázala, že k tvrzenému znečistění koberců (podlahových krytin) došlo v době trvání nájmu, když v protokolu ze dne [datum] nejsou zaznamenány žádné závady (viz ložnice č. [hodnota]: 4 a 5 řádek; ložnice č. [hodnota]: 7 a 8 řádek; obývací pokoj č. [hodnota] poznámka „použitý“). Termín běžné opotřebení byl mezi účastníky definován v článku III. nájemní smlouvy jako běžná a fyziologická spotřeba vyplývající z řádného užívání a řádné běžné údržby. Pokud pak žalovaná užila termín „použitý“, prokazuje uvedené jen smluvní užití koberců v souladu s nájemní smlouvou, nikoli, že došlo „používáním“ k opotřebení většímu, než je běžné. Žalobkyně tak neporušila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 2 nařízení č. 308/2015 Sb., nárok ve výši [částka] ([částka] + [částka] + 15 % DPH) je tak po právu.

24. Poslední dva nároky jsou odůvodněny porušením smluvních povinností vyplývající ze smlouvy o nájmu ze dne [datum], dle níž byl byt dán žalobkyni do užívání spolu s vybavením sepsaným v seznamu nábytku (příloha č. [hodnota] nájemní smlouvy). Ten následně sloužil jako protokol pro zpětné předání bytu dne [datum]. V článku III. nájemní smlouvy byla sjednána odpovědnost žalobkyně za škody na bytě způsobené jejím zaviněním, kromě běžného opotřebení. Odvolací soud připomíná, že se jedná o odpovědnost objektivní, kdy důkazní břemeno leží na poškozeném.

25. Odvolací soud má narozdíl od soudu prvního stupně za prokázaná tvrzení, že v průběhu nájemního poměru došlo k rozbití skleněného krytu na lampě, kdy v příčinné souvislosti s tím vynaložila žalovaná částku [částka] spolu s 15 % DPH na koupi nového krytu. Žalobkyně uvedené sama nesporovala, pouze tvrdila, že k rozbití krytu lampy došlo samovolným pádem, tedy že škodu nezavinila. Označené důkazy, a to e-maily žalobkyně adresované žalované (například ze dne [datum]), ani fotografie střepů za počítačovou obrazovkou, nejsou s to tato tvrzení prokázat, když pouze prokazují následek, nikoli důvod pádu krytu lampy. Odvolací soud tak shledal nárok žalované ohledně částky [částka] jako důvodný ([částka] + 15 % DPH).

26. Ohledně tvrzení o škodě na židlích přistoupil odvolací soud opět k doplnění dokazování. Žalovaná byla vyzvána, nechť prokáže svá skutková tvrzení, že jí byla způsobena škoda v souvislosti s nadměrným opotřebením židlí v rozsahu [částka] s 15 % DPH [částka]. Současně byla poučena žalobkyně, aby v případě prokázání vzniku škody doplnila tvrzení a označila důkazy, že poškození židlí nezavinila, případně že rozsah škody nebyl takový.

27. Žalovaná uvedla, že odkázala na fotografie a protokol ze dne [datum]. K příloze k faktuře č. [hodnota], v níž absentuje údaj o nákladech vynaložených na opravu židlí, uvedla, že se jedná o chybu, když namísto „židlí“ obsahuje údaj o opravě „dveří“. K tomuto tvrzení o chybném údaji však již žádné důkazy nenavrhla.

28. Odvolací soud konstatuje, že fotografie o stavu židlí při předání bytu žalobkyni nejsou průkazné, jejich stav pak dokumentují fotografie při vrácení bytu a protokol ze dne [datum]. Zásadní je, že žalovaná neprokázala, že vynaložila částku [částka] ([částka] + 15 % DPH) na renovaci židlí v příčinné souvislosti s porušením smluvních povinností vyplývajících ze smlouvy o nájmu (předloženou fakturou je totiž prokázáno toliko vynaložení nákladů na opravu „dveří“, nikoli „židlí“, přičemž tvrzení o chybě ve faktuře zůstalo neprokázáno).

29. Odvolací soud proto uzavírá, že žalovaná disponovala k započtení na jistotu žalobkyně ve výši [částka] toliko pohledávkou ve výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka]).

30. Žalovaná byla po skončení nájmu oprávněna použít jistotu na pohledávky z titulu nároku na náhradu škody ve smyslu § 2254 odst. 2 věta první za středníkem o. z., v němž se stanoví, že při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Odvolací soud poznamenává, že jistota ve smyslu § 2012 a násl. o. z. má funkci zajišťovací, jejím účelem je motivovat dlužníka k dobrovolnému splnění, věřiteli pak poskytuje jistotu, že dojde k jeho uspokojení, i kdyby dlužník svůj dluh řádně a včas nesplnil, čímž plní i funkci uhrazovací. Zákon pak nestanoví žádná zvláštní pravidla pro započtení dluhů na jistotu (kauci), tedy je třeba postupovat dle § 1982 a násl. o. z. Započtení jistoty na pohledávky za nájemcem tak pronajímatel realizuje jednostranným právním jednáním.

31. V daném případě byl mezi účastníky upraven v článku 3, I. nájemní smlouvy způsob započtení jistoty na pohledávky z titulu náhrady škody. Strany si sjednaly vrácení kauce do 30 dnů ode dne ukončení nájemní smlouvy, po předání bytu, po vyhodnocení škod s možností snížit ji o případnou částku, kterou si ponechá pronajímatel za dodržení podmínek nájemní smlouvy. Kauci tak bylo možné použít na úhradu případných škod a na uvedení bytu do stavu, v jakém byl předán, pokud nájemkyně tuto povinnost před skončením nájmu nesplnila.

32. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení kauce ke dni [datum] (byt předán dne [datum], 30 dní uplynulo ke dni [datum] – sobota), žalované vznikla pohledávka ve výši [částka], kterou započetla na jistotu dne [datum]. Tím došlo k zániku pohledávky žalované v rozsahu [částka] a povinnosti vrátit žalobkyni, vedle částky [částka], dalších [částka]. K tomu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž se stanoví, že „jestliže tedy žalovaní (pronajímatelé) v řízení tvrdili a prokazovali, že žalobci (nájemci) z nájmu vznikly dluhy a že na jejich úhradu byla kauce použita, nešlo o uplatnění a započtení jeho (jiné, nové) pohledávky ve smyslu § 98 o. s. ř., ale jen o důsledek zajišťovací a uhrazovací funkce kauce (jistoty). Nárok na vrácení kauce by měl žalobce jen, pokud by v řízení prokázal, že uhrazovací funkce složené jistoty nebyla na místě, protože žádné dluhy z nájmu neměl.“.

33. Správný pak byl závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení z přiznané částky dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po sjednaném dni pro vrácení kauce, tj. ode dne [datum]. Vázán návrhem žalobkyně jí přiznal úroky z prodlení až ode dne [datum] ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

34. Odvolací soud tak rozsudek ve vyhovujícím výroku I. částečně změnil dle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. ohledně částky [částka] se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a ohledně zbývající jistiny a úroků z prodlení jej jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

35. S ohledem na změnu ve výrokové části rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná do 86 %, žalovaná do 14 %, tedy jí přísluší 72 % celkových nákladů řízení. Tyto jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a náklady právního zastoupení, které sestávají z 10 odměn po [částka] dle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bod 5 AT za 10 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), f) g), odst. 3 AT (převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], sepsání žaloby, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum], závěrečný návrh ze dne [právnická osoba]. 2024, účast na jednání dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), 10 náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 AT, tj. [částka]. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu [částka]. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a místo k plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. Odvolací soud poznamenává, že žalobkyni nepřiznal náhradu za náklady na překlad listin pro účely soudního řízení ve výši [částka]. Tento nárok má dokládat faktura č. [hodnota] ze dne [datum] vystavená společností I.[právnická osoba], IČO: [IČO] za „překlad s ověřením z Anglický/Český“. Žalobkyně předložila e-mailovou komunikaci, která je sice přeložena, avšak bez ověření, že tak učinila dotčená překladatelská společnost. Současně s touto komunikací byly předloženy recenze, u nichž sama žalobkyně uvedla, že jsou v automatickém strojovém překladu. Náklady za překlad nájemní smlouvy a dalších listiny [jméno FO], soudní překladatelkou, pak nebyly uplatněny.