o zaplacení 1 668 262,56 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. února 2024, č. j. 50 C 9/2023-83,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení další částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobce v částce [částka] (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě doručené soudu dne [datum], jíž se žalobce vůči žalovanému státu domáhal zaplacení částky [částka] v souvislosti s [podezřelý výraz] stíháním, které proti němu bylo vedeno a které bylo započato usnesením Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného [podezřelý výraz], SKPV, ze dne [datum], č. j. [číslo], a skončeno zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v stravě, pobočka v Olomouci, ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Konkrétně žalobce žádal částku [částka] jakožto zadostiučinění za újmu způsobenou mu samotným nezákonným [podezřelý výraz] stíháním, částku [částka] jakožto zadostiučinění za nezákonnou vazbu v trvání 94 dní, částku [částka] jakožto zadostiučinění za nepřiměřenou délku celého řízení, a dále částku [částka] coby náhradu ušlé mzdy za dobu žalobcovy vazby a částku [částka] coby náhradu nákladů vynaložených žalobcem na jeho obhajobu.

3. Žalovaná se podané žalobě bránila tím, že v době předběžného projednání nároku neměla k dispozici [podezřelý výraz] spis, a dále namítla promlčení části nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení (co do [částka] s tím, že předběžně byla z tohoto titulu uplatněna toliko částka [částka]) a nároku na zaplacení úroku z prodlení z částek požadovaného zadostiučinění za nemajetkové újmy (o úroky z prodlení byla žaloba rozšířena až při ústním jednání konaném u soudu prvního stupně dne [datum]).

4. Soud prvního stupně po skutkové stránce po provedeném dokazování konstatoval, že posuzované [podezřelý výraz] stíhání bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného [podezřelý výraz], SKPV, ze dne [datum], č. j. [číslo], a to pro zvlášť závažný [podezřelý výraz] zneužití pravomoci úřední osoby, spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. Žalobce byl téhož dne vzat do vazby (která byla započtena od jeho zadržení dne [datum]), propuštěn byl [datum]. Přípravné řízení bylo skončeno sepsáním obžaloby proti celkem [hodnota] spoluobviněným dne [datum], první hlavní líčení se pak konalo [datum] a další hlavní líčení poté probíhala nepřetržitě až do vyhlášení zprošťujícího rozsudku dne [datum], který vůči žalobci nabyl právní moci dne [datum]. V rámci obhajoby učinil žalobcův obhájce v řízení úkony podrobně specifikované pod bodem 25 odůvodnění napadeného rozsudku, za obhajobu žalobce vynaložil celkem částku [částka]. Za dobu vazby ušel žalobci výdělek ve výši [částka]. Žalobce byl předmětným [podezřelý výraz] stíháním dotčen jak ve sféře osobní (byl ve vazbě, psychické vypětí se projevilo i po [podezřelý výraz] stránce, žalobce nemohl spát, vyhledal [podezřelý výraz] pomoc, byl léčen pro [název] [název] a byla mu doporučena [název]), rodinné (dětem bylo 8 a 12 let, vazba trvala přes Vánoce, byla to náročná zkouška i pro žalobcovo manželství, které však vydrželo), finanční (ztráta žalobcova příjmu, nejistota o nákladech na obhajobu, rodina se proto musela uskromnit, nejezdili na dovolené), pracovní (žalobce zastával prestižní místo u Policie České republiky, avšak tuto činnosti již fakticky nemůže vykonávat, neboť současné vedení útvaru v něj nemá důvěru, namísto toho byl vysílán na stáže) i společenské (věc byla známa na malém městě, kde žalobce bydlí, byla široce medializovaná, lidé se od něj odvraceli, vyhýbali se mu, žalobci zůstali prakticky jen 2 skuteční přátelé).

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOdpŠk“) a konstatoval, že tu jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu. Ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené nezákonným [podezřelý výraz] stíháním soud prvního stupně konstatoval, že odpovědnostním titulem tu je nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 ZOdpŠk, za které je třeba považovat usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání, které následně skončilo vydáním nikoli odsuzujícího, nýbrž zprošťujícího rozsudku. Při úvaze o formě a výši přiměřeného zadostiučinění soud prvního stupně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu posuzoval povahu [podezřelý výraz] věci (žalobci hrozil za výše uvedený [podezřelý výraz] čin trest odnětí svobody v trvání 3 až 10 let, přičemž i s ohledem na jeho postavení v rámci Policie České republiky šlo o trestnou činnost zvlášť zavrženíhodnou, s níž by se pojilo výraznější společenské odsouzení), délku [podezřelý výraz] stíhání (6 let a 3 měsíce) a jeho dopady do osobnostní sféry žalobce (srov. výše). V kontextu dalších srovnatelných případů pak soud prvního stupně shledal přiměřeným peněžité zadostiučinění v částce [částka]. Důvodným shledal také nárok žalobce na zadostiučinění za vykonanou vazbu, přičemž za adekvátní považoval částku [částka] za každý z celkem [hodnota] dní, celkem tedy [částka]. Pokud jde o zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného řízení, shledal i zde základ žalobcova nároku po právu, přičemž jako přiměřené shledal peněžité zadostiučinění v částce [částka] (základní částku určil příslušným násobkem roční sazby [částka] ve výši [částka], tu pak dále snížil o 20 % z důvodu složitosti řízení, k jiným modifikacím nepřistoupil). Námitku promlčení uplatněnou ve vztahu k částce jdoucí nad původně uplatněných [částka] shledal soud prvního stupně nedůvodnou, neboť vzhledem k zamítavému stanovisku žalované by nemělo smysl trvat na opětovném předběžném projednání dalšího dílčího nároku (až do žalobou uplatněných [částka]). Pokud jde o ušlý výdělek žalobce po dobu vazby, tento nárok shledal důvodným v rozsahu zjištěné částky [částka], o niž žalobce přišel právě z důvodu výkonu vazby. Náklady na obhajobu pak soud prvního stupně určil v částce celkem [částka], určené součtem odměny za celkem [hodnota] úkonu právní služby po [částka] a související paušální náhrady hotových výdajů podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), cestovného ([částka]) a náhrady promeškaného času ([částka]) včetně 21% DPH. Úrok z prodlení přiznal soud prvního stupně žalobci v zákonné výši ze všech přiznaných částek, když námitku promlčení neshledal důvodnou, nakolik v době uplatnění tohoto dílčího nároku doposud neuplynula 3letá (soud prvního stupně chybně uvedl „tříměsíční“) promlčecí lhůta počítaná od [datum]. Ve zbytku shledal soud prvního stupně podanou žalobu nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně v návaznosti na konstatování převažujícího procesního úspěchu žalobce (95 %) podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Výši náhrady soud prvního stupně určil součtem odměny a náhrady hotových výdajů advokáta podle příslušných ustanovení AT v souvislosti s celkem [hodnota] úkony právní služby, cestovného a související náhrady promeškaného času, 21% DPH a zaplaceného soudního poplatku.

7. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, a to v rozsahu přiznaného úroku z prodlení z částek zadostiučinění za jednotlivé nemajetkové újmy, dále v rozsahu částky [částka] přiznané žalobci jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou předmětného řízení a v rozsahu částky [částka] přiznané žalobci jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu samotným nezákonným [podezřelý výraz] stíháním. Ve vztahu k úroku z prodlení z částek přiznaných žalobci coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu setrvala žalovaná na své argumentaci, že tento dílčí nárok je promlčen, neboť na příslušenství se uplatní stejná promlčecí lhůta jako na jistinu, tj. 6měsíční (§ 32 odst. 3 ZOdpŠk); tato lhůta pak v době uplatnění nároku při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum] jednoznačně uplynula. Obdobně také žalovaná setrvala na své námitce promlčení ve vztahu k části nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného řízení, neboť v rozsahu jdoucím nad [částka] nebyl nárok u žalované předběžně uplatněn, nemohl se tedy v tomto rozsahu ani stavět běh promlčecí lhůty podle ustanovení § 35 odst. 1 ZOdpŠk. Pokud pak jde o zadostiučinění za samotné nezákonné [podezřelý výraz] stíhání, považuje žalovaná za přiměřenou nejvýše částku [částka], přičemž namítá, že soud prvního stupně bez zřetelného důvodu vyšel ze srovnání žalobcovy věci s případem, kde byly následky pro tamního poškozeného nesrovnatelně závažnější (byl propuštěn ze služebního poměru), nadto se tam přiznané zadostiučinění vymyká ostatním srovnávaným kauzám (jde o více než dvojnásobek). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

8. Žalobce ve svém vyjádření s napadeným rozsudkem souhlasil a vyvracel jednotlivé odvolací námitky žalované. Námitku promlčení shledává nedůvodnou. Pokud jde o úroky z prodlení, s ohledem na jejich akcesorickou povahu je podstatné, že samotná jistina promlčena není. Řádně a včas byl z tohoto pohledu uplatněn i základ nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu plynoucí z nepřiměřené délky předmětného řízení, přičemž s ohledem na negativní stanovisko žalované by postrádalo smyslu trvat na opětovném předběžném uplatnění další částky. Za adekvátní pak žalobce považuje též přiznané zadostiučinění za samotné nezákonné [podezřelý výraz] stíhání v částce [částka], přičemž připomněl veškeré negativní dopady, které se v jeho životě projevily a jež soud prvního stupně v řízení správně zjistil. Žalobce proto navrhl potvrzení prvostupňového rozsudku a žádal náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné pouze zčásti.

10. Ke skutkové stránce věci lze uvést, že soud prvního stupně zcela správně zjistil na základě řádného a úplného dokazování skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, tj. zejména okolnosti a průběh samotného posuzovaného [podezřelý výraz] stíhání, jakož i jeho dopady do jednotlivých osobnostních sfér žalobce a další podstatné okolnosti věci, jak jsou shrnuty výše pod bodem 4. Co do skutkových tvrzení ostatně neměla žádné námitky ani sama odvolatelka. Odvolací soud proto jen v krátkosti konstatuje, že ze správných skutkových zjištění a navazujících závěrů soudu prvního stupně vychází a na podrobnější odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru pro stručnost odkazuje.

11. Námitky žalované pak směřují proti právnímu posouzení věci ze strany soudu prvního stupně.

12. Předně žalovaná nesouhlasila s posouzením uplatněné námitky promlčení, a to jak ve vztahu k příslušenství náhrady nemajetkové újmy, tak ve vztahu k části nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku předmětného řízení. Tyto námitky nejsou opodstatněné.

13. Pokud jde o promlčení nároku na zaplacení úroku z prodlení, pak je třeba konstatovat, že úrok z prodlení je ve smyslu ustanovení § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky. Z této jeho povahy plyne závislost na osudu hlavní pohledávky, který jakožto příslušenství sdílí. Nelze proto kupř. přiznat úrok z prodlení ve vztahu k pohledávce, která sama je promlčena, to však není tento případ. V takto vymezeném rámci jde nicméně o pohledávku relativně samostatnou, která se – jak správně podotýká žalovaná – promlčuje jako celek. Není proto správnou argumentace žalobce, že není-li promlčena hlavní pohledávka, nemůže být promlčeno ani její příslušenství. Naopak, může tomu tak být, pokud samotná hlavní pohledávka promlčena není (zejména proto, že byla sama včas uplatněna u soudu či jiného příslušného orgánu, nebo byla pouze co do jistiny uznána), ale ve vztahu k příslušenství promlčecí doba marně uplynula. K tomu nicméně nedošlo v této nyní řešené věci. Neobstojí totiž argumentace žalované v tom směru, že na příslušenství se uplatní stejná promlčecí lhůta jako na jistinu pohledávky. Právě s ohledem na relativní samostatnost příslušenství (v rámci jeho akcesority) je totiž nutno určit samostatně i počátek a zejména také relevantní délku promlčecí lhůty. V daném případě pak nelze použít žalovanou odkazované ustanovení § 32 odst. 3 ZOdpŠk, které lze jako zvláštní právní úpravu aplikovat právě jen na zde specifikované nároky (tj. výlučně na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona), nikoli však na nároky jiné. Takovým jiným nárokem je pak i nárok na zaplacení úroku z prodlení (byť by šlo o prodlení se zaplacením peněžité satisfakce za nemajetkovou újmu), který má odlišnou povahu – jde o majetkovou sankci za prodlení s úhradou konkrétní peněžité částky, čímž reparuje nikoli nemajetkovou, nýbrž ve své podstatě majetkovou újmu (škodu) zapříčiněnou opožděným plněním. Je proto správným závěr soudu prvního stupně, podle kterého se na úrok z prodlení uplatní obecná 3letá promlčecí doba (§ 629 odst. 1 o. z.), která běží od okamžiku, kdy mohl být nárok uplatněn (§ 619 odst. 1 o. z.). Nárok na zaplacení úroku z prodlení mohl být poprvé uplatněn dnem, kdy se žalovaná dostala do prodlení, k čemuž došlo následujícího dne po uplynutí zákonné 6měsíční lhůty po předběžném uplatnění nároku (dne [datum]) podle ustanovení § 15 odst. 1ZOdpŠk, tj. dne [datum], a uplatněn byl v rámci rozšíření žaloby při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum]. Z hlediska plynutí 3leté promlčecí lhůty se tak tedy stalo včas.

14. V souvislosti s promlčením části nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou předmětného řízení je pak třeba uvést, že rozhodující je v tomto směru úvaha, zda se běh promlčecí lhůty staví ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 ZOdpŠk pouze ve vztahu ke konkrétní uplatněné částce, nebo ve vztahu k (celému) uplatněnému nároku. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom směru, že účinky stavění lhůty podle citovaného zákonného ustanovení se vztahují k (celému) nároku jako takovému. Odvolací soud přitom odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, který ve své rozhodovací praxi akcentuje bezformálnost předběžného projednání (a zejména uplatnění) nároků podle ZOdpŠk (srov. kupř. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), přičemž zákon sám žádné obligatorní náležitosti nevyžaduje, a v zásadě proto postačuje, aby byl nárok (vůbec) uplatněn. Z toho pak plyne navazující závěr (vztahující se k podmínce řízení zakotvené v ustanovení § 14 odst. 3 ZOdpŠk), podle kterého není na překážku uplatnění nároku u soudu situace, kdy v rámci předběžného uplatnění byl nárok uplatněn v nižší částce, než v jaké byl následně požadován žalobou, pokud žalovaná odmítla plnit i nižší (původně uplatněný) nárok (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). [adresa] je tedy zřejmé, že judikatura Nejvyššího soudu obecně uplatnění vyšší částky v žalobě (oproti předběžnému uplatnění nároku) za daných okolností aprobuje, pak by bylo z pohledu odvolacího soudu protismyslné dovozovat v těchto situacích na úkor poškozených promlčení původně neuplatněné části nároku, který jinak ve své podstatě předmětem předběžného projednání byl. [adresa] tedy nárok žalobce promlčen není, nic nebrání přiznání zadostiučinění v částce jdoucí na rámec žalovanou zmiňovaných [částka], a to až do soudem prvního stupně přiznaných [částka]. Tuto částku samotnou pak žalovaná nijak konkrétně nezpochybnila a odvolací soud tak již pouze ve stručnosti shrnuje, že ji považuje za přiměřenou okolnostem věci, přičemž v podrobnostech odkazuje na konkrétní výpočet a související odůvodnění další modifikace provedené soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku.

15. Konečně pak se odvolací soud zabýval nárokem na peněžité zadostiučinění za samotné [podezřelý výraz] stíhání žalobce. V tomto ohledu soud prvního stupně správně v souladu s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu (na kterou přiléhavě odkázal) posuzoval závažnost [podezřelý výraz] věci (danou [podezřelý výraz] činem, pro který byl žalobce stíhán), délku [podezřelý výraz] stíhání a zejména konkrétní dopady, které toto [podezřelý výraz] stíhání mělo v jednotlivých složkách osobnostní sféry žalobce. Správně také přistoupil k porovnání žalobcovy věci s dalšími srovnatelnými případy.

16. V tomto ohledu pak je správným také ten závěr soudu prvního stupně, že ve věcech řešených u něj pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] šlo ve vztahu k tamním poškozeným o méně závažné zásahy oproti zde řešené věci. V první srovnávané věci (přiznáno zadostiučinění v částce [částka]) byl poškozený ohrožen poloviční [podezřelý výraz] sazbou a řízení trvalo jen necelé 2 roky, věc nebyla medializována a dopady se omezily v zásadě na finanční problémy a přerušení kontaktů se známými. Ve druhé z uvedených věcí (satisfakce v částce [částka]) šlo sice o stejný [podezřelý výraz] čin a věc byla také medializována, ale i přes delší dobu tamního [podezřelý výraz] stíhání byly jeho dopady do sféry poškozeného také mírnější, nedošlo k natolik závažným zásahům do profesní oblasti a ani k psychické újmě s dopady do [podezřelý výraz] stavu, které by si vyžádaly léčbu. Obdobně to platí též u poslední zde popisované věci, kde rovněž šlo o obdobně závažnou trestnou činnost i délku řízení, věc byla také medializována, ale ani tam nedošlo k natolik závažným dopadům do osobní (včetně [podezřelý výraz]) i profesní sféry tamního poškozeného jako u zdejšího žalobce. Soud prvního stupně také správně vyhodnotil, že v případech vedených pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] (sp. zn. zdejšího odvolacího soudu) byla oproti zde řešené žalobcovy věci zjištěna závažnější újma, když v prvním z těchto případů přišel poškozený o své povolání zcela (stal se nezaměstnaným; nadto byla věc medializována, byl také ve vazbě a vyhledal lékařskou péči, byl ohrožen ještě významně vyšším trestem odnětí svobody); ve druhé věci (přiznána částka [částka]) pak šlo o advokáta, který pod vlivem [podezřelý výraz] stíhání přišel o klientelu, následky se projevily rovněž ve [podezřelý výraz], rodinné a také společenské sféře, kde byl poškozený velmi aktivní).

17. V návaznosti na toto shrnutí pak odvolací soud přitakává žalované v tom směru, že zadostiučinění přiznané v částce [částka] není přiměřené, neboť se limitně blíží satisfakci přiznané poškozenému ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], jež však měla pro tamního poškozeného výrazně závažnější dopady (srov. výše). Je pak zřejmé, že satisfakce náležející žalobci by se měla pohybovat v rozmezí částek [částka] a [částka], přičemž odvolací soud s ohledem na závažnost zjištěných dopadů předmětného [podezřelý výraz] stíhání do sféry žalobce považuje za odpovídající částku [částka], jež (oproti věci sp. zn. [spisová značka]) zohledňuje nižší závažnost [podezřelý výraz] věci i menší rozsah následků [podezřelý výraz] stíhání zejména v rovině profesní. Nutno v této souvislosti konstatovat, že žalobce o své služební místo nepřišel a pokud k němu i přesto nadřízení přistupovali způsobem, kterým jej z dané činnosti fakticky vylučovali, nelze toto jejich selhání považovat za následek nezákonného [podezřelý výraz] stíhání ale vlastní příčinu současného stavu; došlo tedy k přetržení příčinné souvislosti, přičemž k obraně žalobce proti nepřiměřenému postupu nadřízených jsou určeny jiné právní prostředky.

18. S ohledem na vše právě uvedené odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek co do částky [částka] odpovídající části přiznaného zadostiučinění za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání včetně příslušenství změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, jinak jej ve zbývajícím napadeném rozsahu (tj. co do částky [částka] jakožto části satisfakce za nepřiměřenou délku předmětného řízení, částky [částka] coby části zadostiučinění za samotné nezákonné [podezřelý výraz] stíhání a co do úroku z prodlení z přiznaných náhrad nemajetkové újmy) jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. V návaznosti na to pak odvolací soud rozhodoval podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů celého dosavadního řízení. Právo na náhradu má podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. žalobce, který byl v řízení co do základu úspěšný, přičemž forma i výše přiznané kompenzace nemajetkové újmy jsou závislé na úvaze soudu. Úspěch žalobce se pak týká nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání, za nezákonnou vazbu a za nepřiměřenou délku předmětného řízení (vše s tarifní hodnotou po [částka] podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a/ AT), jakož i náhrady majetkové škody v částce celkem [částka]; naopak neúspěšný byl žalobce toliko v rozsahu požadované náhrady škody ve výši [částka]. Míra jeho úspěchu proto dosahuje 94,6 %. Za fázi řízení před soudem prvního stupně mu proto náleží náhrada v rozsahu 89,2 % (v této fázi byl předmětem řízení celý shora popsaný nárok), přičemž náklady žalobce tu jsou tvořeny odměnou jeho zástupce (advokáta) ve výši [částka], tj. po [částka] podle ustanovení § 7 AT (tarifní hodnotou je částka [částka] sestávající z celé požadované náhrady škody a z částky po [částka] za každý dílčí nárok na náhradu nemajetkové újmy) za každý z 8 úkonů právní služby spočívajících v převzetí věci, sepisu žaloby, účasti při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum], dalším písemném podání ze dne [datum], účasti při ústním jednání soudu prvního stupně ve dnech [datum], [datum] a [datum], a v poradě s klientem přesahující jednu hodinu konané dne [datum]. Odměna není přiznána za předžalobní výzvu (předběžné uplatnění nároku je z náhrady vyloučeno ustanovením § 31 odst. 4 ZOdpŠk) a za poradu s klientem dne [datum] (jež trvala dle předloženého potvrzení toliko 15 minut, nejde tedy o úkon ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c/ AT). Mimoto náleží advokátovi paušální náhrada hotových výdajů ve výši po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 4 AT ke každému z těchto úkonů, celkem tedy [částka]. Kromě toho má advokát nárok na náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 1, 5 AT, a to v prokázané výši dle jízdenek celkem [částka], jakož i na související náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši po [částka] za každou započatou půlhodinu strávenou na cestě (z předložených jízdenek plyne, že na jednu cestu vlakem připadá 5, resp. 6 půlhodin, advokát uplatnil 13 půlhodin ke každému ze 3 jednání, což lze při zohlednění nutnosti dvou cest vlakem a cesty z/na nádraží považovat za odpovídající), tj. celkem [částka]. Souhrn těchto částek je třeba dále navýšit o 21% DPH, neboť advokát je dle předloženého osvědčení registrován coby plátce této daně. Nákladem na straně žalobce je konečně také zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Celkem tak náklady řízení před soudem prvního stupně na straně žalobce dosahují částky [částka], z čehož žalobci náleží 89,2 % (srov. výše), tj. částka [částka]. V odvolacím řízení pak byl žalobce úspěšný zcela (jeho neúspěch se týkal toliko části jednoho z nároků na náhradu nemajetkové újmy, ohledně nějž však byl jinak co do základu úspěšný), náleží mu proto v této fázi řízení plná náhrada. Náklady žalobce tu jsou tvořeny odměnou jeho zástupce ve výši [částka], tj. po [částka] podle ustanovení § 7 AT (tarifní hodnotou je částka [částka] sestávající ze dvou částek po [částka] za každý z obou dílčích nároků na náhradu nemajetkové újmy, které byly předmětem odvolacího řízení) za celkem dva úkony právní služby spočívající v sepisu vyjádření k podanému odvolání a v účasti při jednání odvolacího soudu. Mimoto náleží advokátovi paušální náhrada hotových výdajů ve výši po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 4 AT ke každému z těchto úkonů, celkem tedy [částka]. Kromě toho má advokát nárok na náhradu cestovného podle ustanovení § 13 odst. 1, 5 AT, a to v prokázané výši dle jízdenek celkem [částka], jakož i na související náhradu za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši po [částka] za každou započatou půlhodinu strávenou na cestě (13 půlhodin, tj. [částka]). Souhrn těchto částek je třeba také navýšit o 21% DPH na výsledných [částka]. Celkem tak žalobci náleží náhrada nákladů ve výši [částka]. Tuto částku je třeba zaplatit ve lhůtě 15 dnů, určené podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na nezbytné administrativně-technické procesy spojené s poskytnutím plnění ze státního rozpočtu, a to k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).