o zaplacení 225 880 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. června 2023, č. j. 18 C 280/2021-237,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] (výrok II.) a úroku ve výši 93,6 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nejvýše však v souhrnné částce [částka] (výrok III.), žalované uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku [částka] (výrok IV.) a o nákladech řízení placených státem rozhodl tak, že k náhradě jsou povinny rovným dílem, tj. v částce [částka], obě účastnice (výrok V.).

2. Takto rozhodl o žalobě doručené mu dne [datum], jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne [datum], podle níž byl žalované poskytnut úvěr v částce [částka], který žalovaná čerpala, avšak řádně nesplácela, ke dni [datum] proto došlo k zesplatnění celého úvěru. Konkrétně žalobkyně žádala úhradu jistiny poskytnutého úvěru ve výši [částka], úroky z úvěru přirostlé do dne zesplatnění ve výši [částka], 2 smluvní pokuty za neprovedené splátky po [částka], náhradu nákladů spojených s prodlením žalované ve výši [částka], smluvní pokutu za prodlení žalované s úhradou zesplatněného úvěru v částce [částka], úrok z úvěru v sazbě 93,6 % ročně od [datum] a pojistné za pojištění schopnosti splácet po [částka] za 2 měsíce; z částky [částka] pak žádala též úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že úvěrovou smlouvu nepodepsala a úvěr nečerpala.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel po skutkové stránce ze zjištění, že

- dnem [datum] je datován návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota], ve které je jako poskytovatel úvěru uvedena žalobkyně, jako zprostředkovatel úvěru je uvedena paní [jméno FO] a jako klient je uvedena žalovaná, ve smlouvě je uvedeno rodné číslo [č. účtu] a adresa [adresa], dále e-mailová adresa [e-mail] a telefonní číslo [tel. číslo] úvěr měl být vyplacen na účet č. [č. účtu]; úvěr byl sjednán ve výši [částka] a měl být splácen měsíčně ve splátkách po [částka], počínaje měsícem prosinec 2019, úroková sazba byla sjednána ve výši 93,60 % p. a., dále byly sjednány sankce pro případ řádného nesplácení úvěru; smlouva byla podepsána v [adresa] klientem dne [datum] v 17:32:52 hodin, zprostředkovatelem úvěru téhož dne ve 17:32:57 hodin a poskytovatelem v 18:03:15 hodin;

- podpis žalobkyně na úvěrové smlouvě je vlastnoručním podpisem žalobkyně (byl znalecky zkoumán s kladným výsledkem v rovině střední pravděpodobnosti);

- zprostředkovatelka úvěru paní [jméno FO] si tuto konkrétní smlouvu a okolnosti jejího sjednání nepamatuje, pouze obecně popsala, že kontroluje doklady totožnosti a klienti podepisují smlouvu před ní, s údaji elektronicky zaznamenaného podpisu nelze manipulovat;

- dnem [datum] je datováno potvrzení zaměstnavatele (La Gelateria Venneta s. r. o., IČO: [IČO]) o výši příjmu zaměstnance (žalované), ve kterém je uvedeno, že žalovaná je zde zaměstnána od [datum] s pracovním zařazením „vedoucí“ a s průměrným měsíčním čistým příjmem za období od [datum] do 31. 10. 20119 ve výši [částka] a čistým ročním příjmem za posledních 12 měsíců (od [datum] do [datum]) ve výši [částka], potvrzení je podepsáno panem [jméno FO] a obsahuje otisk razítka společnosti;

- dnem [datum] byla podle výše citované smlouvy vyplacena částka [částka] na účet č. [č. účtu];

- účet, na který byl úvěr vyplacen, je veden na jméno paní [jméno FO], narozené [datum], bytem [adresa];

- telefonní číslo [tel. číslo]uvedené ve smlouvě je registrováno na jméno pana [jméno FO], narozeného [datum], bytem [adresa];

- žalovaná byla v období od [datum] do [datum] zaměstnána v pracovním poměru u společnosti [firma] [právnická osoba]., IČO: [IČO];

- dnem [datum] a [datum] jsou datovány výzvy žalobkyně k zaplacení dlužných splátek zasílané žalované na adresu uvedenou ve smlouvě s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru;

- dnem [datum] je datováno oznámení žalobkyně zasílané na adresu žalované dle smlouvy, jímž byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru ([částka]), smluvních pokut ([částka]) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ([částka]) a měsíčních úhrad za pojištění schopnosti splácet, to vše v celkové výši [částka];

5. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastnicemi byla sjednána úvěrová smlouva podle ustanovení § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na postavení žalované coby spotřebitelky podléhá rovněž zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k výši sjednaného úroku (93,6 % ročně) pak shledal uzavřenou smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 o. z.). Žalobkyni proto přiznal toliko nárok z bezdůvodného obohacení (§ 2992 o. z.) v podobě čerpané jistiny úvěru ([částka]) a přirostlého úroku ke dni zesplatnění ([částka]); žalobu naproti tomu zamítl v rozsahu požadovaného úroku z úvěru (93,6 % p. a.) a smluvní pokuty [částka].

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi navzájem rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na ni přiznal procesně úspěšnější žalobkyni, a to v rozsahu 44 %. Výši nákladů žalobkyně pak určil jako souhrn odměny a náhrady hotových výdajů advokátky podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), v souvislosti s celkem [hodnota] úkony právní služby, 21% DPH a zaplaceného soudního poplatku [částka].

7. O náhradě nákladů řízení placených státem (znalečné [částka]) pak rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že každá z účastnic je povinna k úhradě jedné poloviny těchto nákladů, přičemž složená záloha bude zohledněna v rámci případného vymáhání.

8. Proti tomuto rozsudku co do vyhovujícího meritorního výroku I. brojí svým odvoláním žalovaná, která namítala, že závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouvu podepsala, je postaven v zásadě jen na jediném důkazu, a to znaleckém posudku z oboru písmoznalectví, soud prvního stupně však pominul další provedené důkazy (mzdový list žalované obsahující výpis její docházky do zaměstnání) vylučující, aby žalovaná byla v čase a místě podpisu předkládané smlouvy přítomna. Pokud by soud měl o citované listině pochybnosti, měl vyslechnout navrženou svědkyni Ivu Zajícovou, to však neučinil; neprovedl ani výslech svědkyně [jméno FO]. Pominul rovněž údaje z úvěrové smlouvy směřující k jiné osobě ([jméno FO]), konkrétně telefonní číslo a e-mail, bankovní účet i nepravdivé potvrzení o výdělku žalované. Podpis na úvěrové smlouvě je zřetelně odlišný od běžných podpisů žalované. Znalecký posudek nemá větší váhu než ostatní důkazní prostředky, nadto je jeho závěr činěn toliko v rovině střední pravděpodobnosti. Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení.

9. Žalobkyně ve svém vyjádření k podanému odvolání souhlasila s napadeným rozsudkem i jeho odůvodněním. Důkaz znaleckým posudkem v této věci považuje za zásadní, neboť z něj jednoznačně vyplývá, že žalovaná předmětnou smlouvu podepsala; rovina střední pravděpodobnosti pak k takovému závěru spolehlivě postačuje, přičemž vyšší míra pravděpodobnosti není obvyklá. Nelze se pak spokojit toliko se zpochybněním znaleckého posudku, zvlášť pokud znalkyně své závěry před soudem obhájila. Není přitom nic neobvyklého, pokud si žalovaná nechala poslat úvěr na cizí účet, což koresponduje i s potvrzením, podle kterého byla mzda žalované vyplácena hotově. Stejně tak není neobvyklé, aby telefonní číslo fakticky využívala jiná osoba než ta, na kterou je evidováno. V průběhu sjednávání úvěrové smlouvy byl předložen průkaz totožnosti žalované, potvrzení jejího zaměstnavatele i výplatní páska za září 2019. Výslech svědkyně Zajícové by byl zjevně nadbytečný s ohledem na časový odstup. Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a žádala též přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek v rozsahu odvoláním dotčeném, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a po dílčím doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. V této věci byla zcela zásadní otázka, zda žalovaná předmětnou úvěrovou smlouvu dne [datum] podepsala či nikoli. Odvolací soud – oproti soudu prvního stupně – v tomto ohledu dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.

12. Lze souhlasit s odvolatelkou, že soud prvního stupně svůj závěr vystavěl v zásadě pouze na základě jediného důkazu, a to znaleckého posudku. Nelze nicméně opomenout, že jde pouze o jeden z důkazů, který je proto třeba hodnotit v kontextu ostatních provedených důkazů (§ 132 o. s. ř.) a nelze mu přikládat zvláštní váhu jen proto, že jde o znalecký posudek (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

13. V této nyní řešené věci je podstatné, že byl zkoumán podpis, který se již na první pohled odlišuje od způsobu, jakým se žalovaná běžně podepisuje, přičemž závěr o tom, že jde o její vlastnoruční podpis, byl znalkyní učiněn na základě konkrétních prvků podpisu, které byly shledány shodné se způsobem psaní (rukopisem) žalované. Nalezeny však byly nejen tyto shodné prvky, ale i prvky odlišné, přičemž s ohledem na technické prostředky, jimiž byl podpis zachycen (zaznamenán elektronicky neznámým technickým zařízením) nebylo možno hodnotit všechny relevantní parametry, jež jinak u běžného podpisu hodnotit lze. Závěr znalkyně pak byl nikoli kategorický, nýbrž pravděpodobnostní (sporný podpis pravděpodobně napsala žalovaná), a to „v rovině střední pravděpodobnosti“.

14. Aniž by pak soud hodnotil odbornou správnost znaleckého posudku, musí jej vnímat v kontextu ostatních provedených důkazů a vypořádat se s rozpory, které mezi nimi případně vznikají. Těchto rozporů je pak v nyní řešené věci celá řada.

15. Především žalovaná tvrdila, že v době, kdy měl být podpis na smlouvu připojen (což je údaj, se kterým dle svědkyně [jméno FO] nelze manipulovat), nemohla být na daném místě přítomna, neboť byla v zaměstnání, což dokládala výpisem své docházky do zaměstnání. Soud prvního stupně tento důkaz hodnotil jako nepřesvědčivý s tím, že z něj nevyplývá, byla-li žalovaná uvedeného dne v zaměstnání skutečně po celou dobu či nikoli, nicméně odvolací soud považuje za podstatné, že odtud plyne, že byl evidován příchod žalované na pracoviště v 16:29 hodin a odchod v 18:29 hodin; služební (pracovní) odchody jsou rovněž evidovány (jako „Služebka“). Tento důkaz je proto se znaleckým posudkem ve zřejmém faktickém rozporu.

16. Při hodnocení důkazů pak odvolací soud přihlédl též k tomu, že výše citovaný mzdový list byl vyhotoven zaměstnavatelem, u nějž žalovaná skutečně v dané době pracovala (dle sdělení ČSSZ), což je nicméně v rozporu s dalším důkazem – potvrzením o příjmu, jež bylo dokládáno k úvěrové smlouvě a jež bylo vyhotoveno společností, u níž žalovaná dle svého tvrzení (a rovněž dle sdělení ČSSZ) nikdy zaměstnána nebyla. Nedává přitom rozumného smyslu, aby žalovaná (která byla v době tvrzeného uzavření smlouvy řádně zaměstnána) – pokud by smlouvu skutečně uzavírala – předkládala nepravé potvrzení namísto pravdivého.

17. Odvolací soud se pak pro objasnění věci znovu pokusil o výslech svědkyně [jméno FO], na jejíž účet byly peněžní prostředky z předmětného úvěru poukázány. Tento výslech se ani odvolacímu soudu nepodařilo realizovat, a to přesto, že svědkyni úspěšně kontaktoval telefonicky (v průběhu jednání odvolacího soudu dne [datum]) a tato potvrdila jak svou adresu, tak i termín výslechu, k němuž byla následně předvolána rovněž písemně poštou. K jednání se nicméně následně nedostavila a neučinila tak ani poté, kdy jí byla uložena pořádková pokuta. O opakované předvedení svědkyně se odvolací soud za těchto okolností již nepokusil, neboť to takto již (neúspěšně) postupoval soud prvního stupně Lze tak vyjít pouze z toho, že svědkyně (která v telefonickém hovoru potvrdila svou totožnost) byla kontaktována na telefonním čísle uvedeném v úvěrové smlouvě a k (telefonickému) dotazu na předmětný úvěr uvedla pouze tolik, že jí o něm není nic známo. Tomu nicméně nelze uvěřit již jen proto, že předmětná částka byla poukázána žalobkyní právě na účet této svědkyně.

18. Odvolací soud se dále pokusil kontaktovat rovněž navrženého svědka [jméno FO], který měl vyhotovit potvrzení o příjmu žalované ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] ze dne [datum]. Za účelem jeho předvolání (zjištění jeho doručovací adresy) byl učiněn pokus kontaktovat jej telefonicky na tam uvedeném telefonním čísle, hovor však přijala jiná osoba, jež se následně představila jako [jméno FO], který toto telefonní číslo užívá již 15 let a pana [jméno FO] nezná. Dále byl pořízen výpis z obchodního rejstříku jmenované společnosti, odkud bylo zjištěno, že [jméno FO] se stal společníkem a jednatelem ke dni [datum] a má zde uvedenou pouze adresu v Chorvatsku; před ním byl společníkem i jednatelem od [datum] [jméno FO].

19. Odvolací soud dále doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) snímky obrazovky telefonu žalované, z nichž plyne, že tato dne [datum] (tj. po doručení prvostupňového rozsudku) komunikovala se svědkyní [jméno FO] prostřednictvím telefonního čísla uvedeného v úvěrové smlouvě, a to v souvislosti s předmětným úvěrem. Žalovaná v této komunikaci vyjadřuje nesouhlas s tím, že úvěr byl sjednán na její jméno, ačkoli šlo o úvěr pro svědkyni („ze to poresili na mě když já s tím nemám nic společného, to jsi ty brala tu půjčku“), na což svědkyně reaguje souhlasně („ja tam rada zajdu a potvrdim ze ta pukcka je moje“) a žádá žalovanou, aby dohodla splátky. Autenticita těchto snímků obrazovky byly ověřena nahlédnutím do mobilního telefonu žalované při jednání odvolacího soudu. Tím bylo současně zjištěno, že jde o jiný telefon, než jaký je zachycen na fotografii předkládané žalobkyní (s otevřenou aplikací mobilního bankovnictví, odkud mělo plynout, že účet, na nějž byl úvěr poskytnut, je veden na jméno žalované). K posledně citovanému důkazu pak odvolací soud dodává, že nakolik bylo v řízení sdělením banky prokázáno, že předmětný účet není účtem žalované, jde zjevně pouze o vlastní (uživatelské) pojmenování účtu v rámci dané aplikace.

20. Žalovaná dále vysvětlila (již v průběhu řízení před soudem prvního stupně), že [jméno FO] se k jejímu občanskému průkazu mohli dostat, neboť s nimi spolupracovala (vypomáhala brigádně v jejich prodejně). Vysvětlila rovněž, že na první výzvu od žalobkyně reagovala proto, že v minulosti měla jiný úvěr.

21. Výše popsané listinné důkazy nebyly při jednání odvolacího soudu znovu provedeny, neboť dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu platí, že v případě listinných důkazů není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám zopakoval. Povinnost zopakovat důkazy má své místo zejména v případě, že skutková zjištění vyplývají z výpovědí účastníků nebo svědků, kde se projevuje zásada přímosti a ústnosti (§ 122 odst. 1 o. s. ř.). K tomu lze odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

22. Za tohoto stavu věci pak má odvolací soud za prokázané, že předmětnou úvěrovou smlouvu nesjednávala a nepodepisovala žalovaná. Tomuto závěru svědčí jak to, že ve smlouvě jsou uvedeny kontaktní údaje jiné osoby (telefonní číslo a e-mail užívané [jméno FO]), jíž patří rovněž účet, na nějž byl úvěr poskytnut, přičemž připojený podpis se – přes některé shodné dílčí znaky – zřetelně odlišuje od způsobu, jímž se běžně podepisuje žalovaná, která nadto v době podpisu byla na jiném místě (v zaměstnání u zaměstnavatele, který byl jako takový potvrzen rovněž zprávou ČSSZ); k návrhu smlouvy pak bylo dokládáno rovněž zjevně podvržené potvrzení o příjmu vystavené společností, u níž žalovaná zaměstnána nebyla, přičemž dříve byl společníkem i jednatelem této společnosti [jméno FO] a rovněž v potvrzení uvedený telefonní kontakt vede k němu; na něj je vedeno i telefonní číslo užívané [jméno FO] a uvedené v úvěrové smlouvě. Posledně jmenovaná pak v elektronické komunikaci se žalovanou potvrdila, že jde o její úvěr a žalované přislíbila, že jej zaplatí (byť ve splátkách), což však zjevně dosud neučinila. Za situace, kdy bylo ze strany žalované vysvětleno i to, jakým způsobem mohla [jméno FO] či její manžel přijít k průkazu totožnosti žalované a z jakých důvodů žalovaná reagovala na výzvu žalobkyně, nelze než shrnout, že znalecký posudek jako důkaz toho, že smlouvu podepsala právě žalovaná, stojí zcela osamoceně v kontrapozici proti ostatním provedeným důkazům. Vzhledem k určité (nikoli nevýznamné) nejistotě závěru znaleckého posudku (činěného v rovině střední pravděpodobnosti) pak nelze mít za prokázané, že by předmětnou smlouvu podepsala žalovaná.

23. S ohledem na tento závěr je pak nadbytečné zabývat se otázkou platnosti smlouvy (kterou žalovaná neuzavřela), přičemž byly-li předmětné finanční prostředky poukázány na účet, který žalované nepatří (bylo zjištěno, že patří třetí osobě – [jméno FO]), nelze na její straně uvažovat ani o bezdůvodném obohacení.

24. Z těchto důvodů tedy není podaná žalobu po právu, a odvolací soud proto napadený rozsudek v přezkoumávaném výroku I. podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

25. Zamítavé meritorní výroky II. a III. nebyly odvoláním dotčeny, a nabyly tedy samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

26. S ohledem na změnu napadeného rozsudku rozhoduje nyní odvolací soud o náhradě nákladů celého dosavadního řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Právo na náhradu náleží podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. žalované, jež byla v celém rozsahu procesně úspěšná. Její náklady jsou tvořeny odměnou její zástupkyně (advokátky) ve výši [částka], tj. po [částka] podle ustanovení § 7 AT za každý z úkonů právní služby spočívajících v převzetí zastoupení, účasti při ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum], [datum] a [datum], a dále po [částka] (předmětem odvolacího řízení byla již jen částka [částka]) za úkony spočívající v poradě s klientkou přesahující jednu hodinu dne [datum], sepisu odvolání (včetně jeho následného doplnění), sepisu repliky k vyjádření žalobkyně, účasti při jednání odvolacího soudu dne [datum], další poradě s klientkou přesahující jednu hodinu dne [datum] a účasti při jednání odvolacího soudu dne [datum] a [datum]; za sepis odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalované není odměna přiznávána, neboť napadené rozhodnutí bylo potvrzeno a z tohoto pohledu nelze zkoumaný úkon považovat za účelný, resp. potřebný k účinnému uplatnění práv žalované. Dále advokátce náleží paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle ustanovení § 13 odst. 1, odst. 4 AT ke každému z výše uvedených 12 úkonů, celkem tedy [částka]. Nákladem na straně žalované je rovněž zaplacený soudní poplatek za odvolání v částce [částka] a složená záloha na náklady znaleckého posudku [částka]. Celkem tak náklady žalované činí [částka]. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Současně je znovu rozhodováno také o náhradě nákladů řízení placených státem. Jde tu o znalečné v částce [částka] podle usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (znalečné bylo přiznáno ve výši [částka], z toho [částka] však bylo hrazeno ze záloh složených oběma účastnicemi po [částka]), a v částce [částka] podle usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], celkem tedy [částka]. Také k úhradě této částky je povinna procesně neúspěšná žalobkyně (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), a to ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na účet soudu prvního stupně.