o zaplacení 4.583.786 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. listopadu 2022, č. j. 23 C 25/2021-234, ve spojení s opravným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. září 2023, č. j. 23 C 25/2021-246, a s doplňujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. dubna 2024, č. j. 23 C 25/2021-307,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni A) částku [částka] (výrok I.), žalobkyni B) částku [částka] (výrok II.), žalobci C) částku [částka], žalobkyni D) částku [částka], žalobkyni E) částku [částka] a žalobcům F) až I) každému po [částka] (výroky VI., VII., VIII. a IX.), vždy spolu s úrokem z prodlení z přiznané částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítl žalobu co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok X.) a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení vůči žalobcům v částce [částka] (výrok XI.), jakož i povinnost zaplatit soudní poplatek v částce [částka] (výrok XII.).

2. Opravným usnesením ze dne [datum] pak soud prvního stupně opravil napadený rozsudek ve výroku II. tak, že částku [částka] nahradil správným údajem [částka].

3. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl do výše citovaného rozsudku doplněn výrok XIII., kterým bylo žalované uloženo, aby žalobkyni B) zaplatila částku [částka], a výrok XIV., jímž bylo žalované uloženo, aby žalobkyni E) zaplatila částku [částka] (výrok I. doplňujícího rozsudku), a současně bylo žalované uloženo zaplatit „žalobcům“ na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II. doplňujícího rozsudku).

4. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobci domáhali vůči žalované náhrady za újmu způsobenou jim coby pozůstalým v důsledku úmrtí [jméno] (syn žalobkyně A/, vnuk žalobkyně B/, bratr žalobců C/ a [právnická osoba] žalobkyně E/, strýc žalobců [právnická osoba]/, H/ a švagr žalobkyně I/) následkem dopravní nehody způsobené řidičem vozidla [jméno FO], RZ: [SPZ], ohledně nějž bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu (újmu) způsobenou jeho provozem u žalované pojišťovny. Žalobci své nároky uplatnili přímo vůči žalované pojišťovně, přičemž za odpovídající náhradu považovali částky po [částka] pro každého ze žalobců A) až E) a po [částka] pro každého ze žalobců F) až I); žalovaná však plnila toliko po [částka] pro žalobce [právnická osoba]) a D), po [částka] pro žalobce B), [právnická osoba]), H) a I) a [částka] pro žalobkyni E). Žalobci se proto podanou žalobou domáhali doplatku do jimi požadovaných částek, tj. žalobci [právnická osoba]) a D) žádali každý po [částka], žalobkyně [právnická osoba] [částka] Kč, žalobkyně E) částku [částka] a žalobci F) až I) každý po [částka]. Mimoto žádala žalobkyně A) též náhradu nákladů spojených s pohřbem v celkové částce [částka]. Z těchto částek žádali žalobci též úrok z prodlení, a to v zákonné výši od data [datum] (z částky [částka] od data [datum], jak bylo doplněno v podání ze dne [datum]).

5. Podáním ze dne [datum] byla žaloba částečně vzata zpět co do částky [částka] požadované žalobkyní A) coby náhrada nákladů spojených s pohřbem, a to pro úhradu žalované ze dne [datum]; žalobkyně A) však setrvala na zaplacení úroku z prodlení z této částky ve výši [částka] (vyčíslený za dobu od [datum] do [datum]). Řízení bylo proto usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], částečně zastaveno co do žalobkyní A) požadované jistiny [částka] a jeho předmětem zůstal související úrok z prodlení.

6. Dalším podáním ze dne [datum] pak byla žaloba částečně vzata zpět co do požadavku žalobkyně E) na zaplacení částky [částka], a to pro úhradu žalované ze dne [datum]; také tato žalobkyně setrvala na svém nároku na zaplacení úroku z prodlení z této částky ve výši [částka] (vyčíslený za dobu od [datum] do [datum]). V rozsahu uvedené jistiny bylo proto řízení částečně zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přičemž i zde zůstal předmětem řízení související úrok z prodlení.

7. Žalovaná se uplatněnému nároku bránila s tím, že již poskytnuté plnění odpovídá požadavkům slušnosti v souladu s ustanovením § 2959 o. z., jakož i související judikaturou, přičemž byly zohledněny veškeré relevantní konkrétní okolnosti této věci, zejména vztahy mezi jednotlivými žalobci a zesnulým a jejich intenzita. Samotné okolnosti předmětné dopravní nehody, jakož i dosud vyplacené částky učinila nespornými.

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel po skutkové stránce ze zjištění, že mezi jednotlivými žalobci a zesnulým [jméno][Anonymizováno]byly příbuzenské vztahy popsané výše, že jmenovaný zemřel následkem dopravní nehody zaviněné řidičem vozidla (odsouzeným za to v [podezřelý výraz] řízení), ohledně něhož bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované pojišťovny a že žalobcům byly ze strany žalované vyplaceny shora uvedené částky. Dále měl za zjištěné, že žalobce C) byl jednovaječným dvojčetem zesnulého, oba chodili do stejné základní školy, vystudovali stejný obor a dokonce spolu chodili do stejného zaměstnání, přičemž se střídali v tom, kdo koho každý den do zaměstnání poveze. Do doby, než si žalobce C) postavil vlastní dům, s jehož stavbou mu zesnulý pomáhal, bydlela celá rodina společně v jednom domě. Po odstěhování žalobce C) pak v domě zesnulý bydlel (a byl tak v každodenním kontaktu) i nadále se svou matkou (žalobkyní A/), babičkou (žalobkyní B/, s níž sdílel kuchyň a občas jí i vařil), starší sestrou (žalobkyní D/, jíž spolu s bratrem pomáhal jak s výchovou dcery – žalobkyně F/ – tak i finančně, neboť sestra byla sama bez partnera) i její dcerou (žalobkyní F/), posléze pak i se svou přítelkyní (žalobkyní E/). I po odstěhování žalobce C) se však celá rodina stýkala prakticky denně, neboť oba domy od sebe dělilo jen cca 200 metrů. Oba bratři spolu trávili i obrovské množství volného času, denně se navštěvovali, navíc spolu pomáhali jiným obyvatelům Vinařic s jejich stavbami a oba byli dobrovolnými hasiči. Rodina trávila společně Vánoce a Silvestra. Zesnulý se denně stýkal také se svými neteřemi a synovci, vídali se denně, hráli si spolu. Se žalobkyní I/ (manželkou žalobce C/) se zesnulý znal od malička, tato se pak rozhodovala, se kterým z bratrů naváže vztah. Vztahy v rodině se tak svou intenzitou vymykaly běžnému standardu.

9. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 2959 o. z., podle kterého škůdce v případě usmrcení nebo zvlášť závažného ublížení na zdraví odčiní [podezřelý výraz] útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení; nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Na tomto základě pak konstatoval, že s ohledem na zjištěné nadstandardní vztahy v rodině a jejich intenzitu náleží žalobkyni A) coby matce zesnulého částka [částka] (navýšení o 90 % z částky [částka]), žalobkyni B) částka [částka], žalobci C) částka [částka], žalobkyni D) částka [částka], žalobkyni E) částka [částka] a žalobcům [právnická osoba]), H) a I) částka [částka]. Od těchto částek byly odečteny již uhrazené částky (po [částka] žalobcům [právnická osoba]/ a D/, po [částka] žalobcům B/, [právnická osoba]/, H/, I/ a [částka] žalobkyni E/); nedůvodnými pak shledal nároky na zaplacení částek [částka] pro žalobkyni B), [částka] pro žalobkyni D) a [částka] pro žalobkyni E).

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. tak, že právo na ni přiznal procesně úspěšným žalobcům. Výši náhrady pak určil součtem odměny jejich zástupce (advokáta) a náhrady jeho hotových výdajů podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) v souvislosti s celkem [hodnota] úkony právní služby, to vše navýšeno o 21 % DPH.

11. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení placených státem soud prvního stupně odůvodnil podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., rozhodnutí o povinnosti zaplatit soudní poplatek pak podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) a § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“).

12. Opravné usnesení bylo odůvodněno s odkazem na ustanovení § 164 o. s. ř. tím, že částka uvedená ve výroku rozsudku nekoresponduje s jeho odůvodněním.

13. Doplňující rozsudek pak reagoval v návaznosti na pokyn odvolacího soudu (§ 222 odst. 2 o. s. ř.) na skutečnost, že přezkoumávaným rozsudkem nebylo rozhodnuto o příslušenství z částek, ohledně jejichž jistiny bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno (srov. výše pod body 5 a 6).

14. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, která jej napadla ve výroku I. co do částky [částka] s příslušenstvím, ve výroku III. co do částky [částka] s příslušenstvím, ve výroku IV. co do částky [částka] s příslušenstvím, v celém rozsahu výroku V., ve výroku VI. co do částky [částka] s příslušenstvím, a v celém rozsahu výroků VII, VIII. a IX, jakož i v akcesorických výrocích XI. a XII. Namítla, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil po právní stránce. Žalovaná připomněla, že intenzitu vztahů mezi zesnulým a jeho sourozenci zohlednila již tím, že jim doposud vyplatila náhradu v totožné výši jako matce zesnulého. Za akceptovatelnou přitom považuje náhradu nejvýše v částce [částka] pro matku (přičemž tato částka zohledňuje nadprůměrně intenzivní vztah i skutečnost, že zesnulý žil s matkou ve společné domácnosti) a [částka] pro oba sourozence (jde o vztah méně intenzivní než vůči matce, přičemž u sestry je intenzita vztahu dána spolužitím ve společné domácnosti, u bratra pak skutečností, že šlo o jednovaječná dvojčata). Odvolání proto žalovaná omezila pouze na částky jdoucí nad právě akceptované náhrady. Pokud jde o žalobkyni E), připomněla žalovaná, že jí bylo plněno nikoli pouze [částka], jak uvedl soud prvního stupně, nýbrž [částka]; tuto částku považuje žalovaná za adekvátní, nakolik šlo o běžný několikaletý vztah dvou mladých lidí teprve plánujících společnou budoucnost, nevykazující žádné znaky výjimečnosti ve srovnání s jinými obdobnými vztahy; ostatně sám soud prvního stupně hodlal žalobkyni E) přiznat toliko [částka], jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud jde o žalobce [právnická osoba]), H) a I), zde již nejde o nejbližší příbuzné. Vztahy mezi nimi a zesnulým, jakkoli mohly být fungující, nebyly takové intenzity, aby byly srovnatelné se vztahy k nejbližším příbuzným. Nad rámec již vyplacených částek [částka] proto žalovaná považuje za přijatelné již jen navýšení o [částka] pro žalobkyni F), neboť jde o neteř žijící ve společné domácnosti se zesnulým, o niž tento pečoval, neboť vyrůstala bez otce. Žalovaná dále upozornila, že ani [podezřelý výraz] soud v daném případě (v [podezřelý výraz] věci řidiče vozidla, který předmětnou nehodu zavinil) neshledal výjimečné okolnosti odůvodňující mimořádné navýšení náhrady, když skutečnost, že členové rodiny si byli blízcí a trávili spolu volný čas, za takovou výjimečnou situaci považovat nelze. Odvolatelka také odkázala na judikaturu zdejšího odvolacího soudu i dovolacího soudu v obdobných případech a připomněla princip proporcionality.

15. Po opravě napadeného rozsudku provedené opravným usnesením podala žalovaná odvolání též proti opravenému výroku II. napadeného rozsudku, a to co do částky [částka] s příslušenstvím, jakož i proti samotnému opravnému usnesení. Usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo právě citované opravné usnesení soudu prvního stupně potvrzeno s tím, že pro opravu byly dány důvody ve smyslu ustanovení § 164 o. s. ř.; vlastní meritorní přezkum přiznaného plnění pak náleží do odvolacího řízení ve věci samé v rámci rozhodnutí o odvolání směřujícímu proti opravenému rozsudku.

16. Žalobci se k podanému odvolání vyjádřili tak, že soud prvního stupně přiznanou náhradu stanovil v mezích plynoucích z judikatury Nejvyššího soudu, když provedená modifikace nedosahuje „vícenásobků“ (srov. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nadto i takový postup by bylo možno ve výjimečných případech akceptovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a některé další). Přiznané odškodnění pak odpovídá zjištěným dopadům ztráty zesnulého na životy žalobců. Žalobci nesdílejí názor žalované, že harmonické vztahy v rodině, každodenní společné trávení volného času, vzájemná pomoc a opora nepředstavují důvod pro podstatné navýšení základní výše peněžité náhrady; kvalitní a intenzivní vztahy nejsou v dnešní době nic samozřejmého, přičemž vztahy žalobců k zesnulému byly výrazně nadstandardní. V případě žalobkyň [právnická osoba]), [právnická osoba]) a F) byl zesnulý mužským elementem ve společné domácnosti, zastával spoustu činností v domě, na zahradě či v souvislosti s vozidly, a žalobkyně si vždy při potřebě kterékoli takové činnosti opětovně uvědomují jeho ztrátu. K jeho úmrtí nadto došlo v poměrně mladém věku 39 let. Pokud žalovaná argumentovala tím, že škůdce zavinil předmětnou dopravní nehodu „toliko“ z nedbalosti, pak nelze přehlédnout, že tu šlo o nedbalost hrubou, danou tím, že řidič do okamžiku nehody řídil vozidlo prakticky bez spánku více než 30 hodin, za něž ujel více než 1 300 km; nebylo tak otázkou, „jestli“ řidiče mikrospánek přepadne, ale spíše „kdy“ se tak stane, a v tomto smyslu šlo o hazard. Žalobci pociťují úkorně i jednání škůdce v době bezprostředně po nehodě, kdy tento namísto pomoci zraněnému manipuloval s palubní kamerou, aby se zbavil usvědčujícího důkazu. Žalobci proto navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a žádali náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

18. Odvolací soud na tomto místě předně konstatuje, že soud prvního stupně ve výroku napadeného rozhodnutí částečně nevyčerpal a částečně překročil předmět řízení.

19. Pokud jde o nevyčerpanou část předmětu řízení, v tomto směru byl rozsudek doplněn rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nebyl odvoláním napaden, a samostatně tak nabyl (resp. jím doplněné výroky) právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.); v odvolacím řízení tak může být dotčen toliko akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení, jež jsou součástí celkových nákladů tohoto řízení.

20. Na druhé straně byl žalobou uplatněný nárok překročen, když předmětem řízení po dvojím částečném zpětvzetí (a navazujícím částečném zastavení řízení) bylo (mimo výše uvedených úroků z prodlení) zaplacení částky ve výši celkem [částka] s příslušenstvím, rozhodnuto však bylo o částce celkem [částka] (jednotlivým žalobcům bylo přiznáno dohromady celkem [částka] a žaloba byla zamítnuta co do další částky [částka]). Tato vada byla s největší pravděpodobností způsobena tím, že soud prvního stupně přehlédl druhé dílčí zpětvzetí (co do části nároku uplatněného žalobkyní E/), neboť výsledný rozdíl ([částka]) odpovídá právě předmětné částce (srov. výše pod bodem 6). Ohledně příslušenství (úroku z prodlení) tu pak je pravomocný výrok doplňujícího rozsudku ze dne [datum]. V tomto rozsahu tedy bylo výrokem V. vůči žalobkyni E) rozhodnuto (co do jistiny) o nároku, který již předmětem řízení nebyl (řízení o něm bylo pravomocně zastaveno), nebyly proto v tomto rozsahu splněny podmínky řízení (§ 103 o. s. ř.). Zamítavý výrok napadeného rozsudku přitom nebyl odvoláním dotčen, a samostatně proto nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), nemůže být tedy odvolacím soudem změněn a je i pro něj závazný (§ 159a odst. 3 o. s. ř.), byť i jím bylo částečně rozhodnuto o tomtéž dílčím nároku (který již předmětem řízení v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí nebyl). Pokud jde o příslušenství (přiznaný úrok z prodlení), pak o něm bylo – jak uvedeno výše – již pravomocně rozhodnuto, a v tomto ohledu je tedy dána překážka věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř). Ve vztahu k napadenému výroku V. rozsudku soudu prvního stupně proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a tento výrok zrušil, přičemž současně řízení v tomto rozsahu podle ustanovení § 220a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) zastavil.

21. Dále pak již k věci samé odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně vycházel ze skutkového stavu zjištěného na základě řádně provedeného dokazování, přičemž v tomto ohledu (vůči správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně) odvolatelka žádné konkrétní výhrady neuplatnila (nesouhlasila toliko s právním posouzením ve vztahu k otázce přiměřenosti přiznaných částek vůči zjištěným skutkovým okolnostem). Také odvolací soud proto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (jak jsou ve stručnosti shrnuta výše pod bodem 8) vychází a pro stručnost odkazuje na podrobnější odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

22. Rovněž po právní stránce pak je třeba soudu prvního stupně v základu přisvědčit, pokud věc posuzoval podle ustanovení § 2959 o. z., podle kterého škůdce v případě usmrcení nebo zvlášť závažného ublížení na zdraví odčiní [podezřelý výraz] útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení; nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

23. Tato obecná úprava pak je konkretizována rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. zejména jeho rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a další tam citovaná rozhodnutí), již soud prvního stupně necitoval a která vychází z premisy, že východiskem pro konečnou výši náhrady je v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, přičemž takto zjištěnou částku lze dále modifikovat s ohledem na další okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho [podezřelý výraz] odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho [podezřelý výraz] sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek.

24. V nyní řešené věci pak onou výchozí částkou ve vztahu k nejbližším příbuzným je částka [částka] (nakolik relevantní průměrná mzda v roce 2018 činila [částka] měsíčně).

25. Kritéria, která jsou shodná ve vztahu ke všem žalobcům, se pak týkají především samotného škůdce, který dopravní nehodu nezavinil úmyslně (byť jeho nedbalost dosahovala s ohledem na zjištěné okolnosti značné intenzity), jeho postoj k věci byl vyjádřen omluvnými dopisy a za svůj čin byl odsouzen [podezřelý výraz] soudem. Shodně pak je ve vztahu ke všem žalobcům třeba zohlednit právě i tuto dílčí satisfakci (odsouzení pachatele), jakož i věk zemřelého (nižší střední věk 39 let) a skutečnost, že žádný ze žalobců nebyl na zemřelém existenčně (v materiálním smyslu) závislý. Souhrnný efekt všech těchto dílčích okolností pak vede k závěru, že výsledné odškodnění není v jejich důsledku namístě významně modifikovat (snížením, ale ani zvýšením).

26. Různé pak byly vzájemné vztahy jednotlivých žalobců vůči zemřelému a jejich intenzita, přičemž právě toto kritérium se na výsledném odškodnění projeví nejvíce.

27. Ve vztahu k žalobkyni A/ jde o jednu z nejbližších osob (matka zemřelého), u níž je bez dalšího namístě vyjít z výše uvedené základní částky. S ohledem na intenzitu vzájemných vztahů, danou sdílením stejného bydliště a intenzivním společným trávením volného času, vzájemnou výpomocí apod., je nepochybně namístě závěr, že tyto vztahy byly nadstandardní (oproti běžným vztahům mezi rodiči a jejich dospělými dětmi), na druhou stranu tu však nejde o (nepochybně intenzivnější) vztah rodiče k dosud nezletilému (na rodiči existenčně závislému) dítěti. Za těchto okolností se pak jeví jako přiměřené navýšení základní částky o zhruba 40 %, což odpovídá žalovanou akceptovanému plnění v částce [částka]. K dalšímu navýšení však již dle názoru odvolacího soudu důvod není.

28. Obdobně jsou nejbližšími osobami také žalobci C) a D), tj. bratr a sestra zemřelého. Opět i zde je třeba připomenout, že jde sice o sourozence, nicméně již dospělé, tj. jde o odlišnou situaci oproti kupř. dětem vyrůstajícím doposud ve společné domácnosti s rodiči. Intenzita vzájemných vztahů však je oproti běžným vztahům dospělých sourozenců významně zvyšována faktem, že si byli velmi blízcí, žalobce C) je jednovaječným dvojčetem zemřelého, se kterým sdílel svůj pracovní i volný čas, se žalobkyní D) zemřelý sdílel bydliště a byl jí významnou oporou při výchově její dcery (žalobkyně F/), jíž nahrazoval nepřítomného otce. Tomu pak odpovídá intenzivní společné trávení volného i pracovního (se žalobcem C/) času. Také zde je proto namístě navýšení základní částky, avšak v menší míře než v případě matky. Za přiměřené proto lze považovat navýšení o cca 25 %, čemuž odpovídá žalovanou akceptované plnění ve výši [částka] pro každého z těchto žalobců.

29. Pokud jde o žalobkyni B), tato již není nejbližší příbuznou (jde o babičku zemřelého). Sdílení společné domácnosti se zemřelým nicméně svědčí i zde pro závěr o vysoké intenzitě vzájemných vztahů, jdoucí nad rámec běžných vztahů mezi prarodiči a jejich dospělými vnoučaty. Přesto tu však nelze klást rovnítko vůči kupř. situaci osob sdílejících společnou domácnost z důvodu (životního) partnerství (manželství). Jako odpovídající se proto odvolacímu soudu jeví plnění v rozsahu cca 80 % výše uvedené základní částky, čemuž opět odpovídá žalovanou akceptované odškodnění ve výši [částka].

30. Pokud jde o žalobkyni E), tedy družku zemřelého, té již byla poskytnuta satisfakce v rozsahu jdoucím nad rámec výše uvedené základní částky a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno; ve vztahu k vyhovujícímu výroku pak bylo znovu (pro nedostatek podmínek řízení) zastaveno – za současného zrušení tohoto výroku – tímto rozsudkem (srov. výše pod bodem 20). Věcný přezkum tohoto výroku je proto vyloučen.

31. Dále pak jde o žalobce F), [právnická osoba]), tj. neteře a synovce zemřelého. Jde tu nepochybně o vzdálenější poměr než ve vztahu k výše uvedeným osobám, nicméně vzájemná blízkost a zjištěná intenzita vztahů se zemřelým strýcem odůvodňuje i zde poskytnutí peněžitého odškodnění. Vůči žalobcům [právnická osoba]) se pak odvolacímu soudu jeví jako přiměřené odškodnění ve výši cca 1/3 výše uvedené základní částky (která odpovídá zásadně ztrátě nejbližší osoby – manžela/dítěte/rodiče, zde však jde o příbuzenství ve 3. stupni pobočné linie). Z tohoto pohledu je tedy odpovídajícím poskytnuté plnění ze strany žalované ve výši [částka]. Navýšení nad tuto částku je odůvodněno pouze u žalobkyně F), jíž žalobce – byť strýc – do určité míry nahrazoval otce (otcem však nebyl a ani nebydleli ve společné domácnosti). Zde se odvolacímu soudu jeví odpovídajícím odškodnění blížící se 50 % výše uvedené základní částky, tj. za přiměřenou lze považovat žalovanou akceptované plnění v rozsahu celkové částky [částka].

32. Obdobně jako ve vztahu k žalobcům [právnická osoba]) pak lze i vůči žalobkyni I), tj. jejich matce, resp. švagrové zemřelého uzavřít, že s ohledem na vzájemnou blízkost a zjištěnou intenzitu vztahů se zemřelým je namístě finanční odškodnění, odpovídající je však i zde částka ve výši zhruba 1/3 výše uvedené výchozí částky, neboť nejde o osoby přímo příbuzné (natož nejbližší) ani o osoby sdílející společnou domácnost. Lze proto akceptovat poskytnuté plnění v souhrnné výši [částka].

33. Je tak možno shrnout, že odvolací soud považuje za odpovídající požadavkům výše citovaného zákonného ustanovení § 2959 o. z. a kritériím plynoucím z navazující judikatury dovolacího soudu částky, které již žalovaná jednotlivým žalobcům poskytla, případně které (nad rámec již poskytnutého plnění) akceptovala (tím, že v daném rozsahu proti prvostupňovému rozsudku svým odvoláním nebrojila). Další navýšení nad tento rámec pak ani odvolací soud neshledává opodstatněným, a to i přes vskutku výjimečnou intenzitu vzájemných rodinných vztahů (ta odůvodňuje již poskytnuté, resp. akceptované odškodnění).

34. Odvolací soud proto v rozsahu odvoláním dotčeném (vůči žalobkyni A/ co do částky [částka] s příslušenstvím, vůči žalobkyni B/ a žalobci C/ co do částky [částka] s příslušenstvím, vůči žalobcům [právnická osoba]/ a I/ co do částky [částka] s příslušenstvím a vůči žalobkyni F/ co do částky [částka] s příslušenstvím) napadený rozsudek ve věci samé změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že žalobu zamítl. Pokud jde o výrok V. týkající se žalobkyně E), ten byl z výše uvedených důvodů (srov. bod 20) podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zrušen a řízení v tomto rozsahu bylo současně podle ustanovení § 220a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) zastaveno. Ve zbývajícím rozsahu nabyly meritorní výroky přezkoumávaného rozsudku (včetně doplňujícího rozsudku) samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

35. S ohledem na změnu napadeného rozsudku co do přiznaného plnění je pak třeba znovu vypočíst též výši příslušného soudního poplatku, který je žalovaná povinna hradit podle ustanovení § 2 odst. 3 ZSOP. Pro výši poplatku je určující Pol. 3 Sazebníku poplatků (příloha ZSOP), neboť tu jde o náhradu nemajetkové újmy v penězích, a v tomto kontextu pak přiznaná částka (neboť pouze v rozsahu částky, jež byla žalobcům přiznána, jde o situaci, kdy „soud jejich návrhu vyhověl“, a kdy tedy poplatková povinnost přechází na žalovanou). Ve vztahu k žalobkyní A) tak jde o přiznanou částku [částka] (a poplatek [částka]), u žalobkyně B) o částku [částka] (poplatek [částka]), u žalobců C) a D) o částky po [částka] (poplatek 2x po [částka]) a u žalobkyně F) o částku [částka] (poplatek [částka]); souhrn těchto poplatků proto činí [částka]. Odvolací soud proto výrok XII. o povinnosti žalované k úhradě soudního poplatku změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že jeho výše činí právě jen výše vypočtených [částka].

36. Protože napadený rozsudek byl změněn, rozhoduje nyní odvolací soud znovu o náhradě nákladů celého dosavadního řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Obecně lze říci, že v tomto řízení šlo o situaci, kdy výše plnění byla závislá na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), právo na náhradu proto svědčí každému ze žalobců, který byl v řízení úspěšný, byť jen zčásti. Byl-li naopak některý ze žalobců neúspěšný, náleží vůči němu právo na náhradu nákladů řízení žalované podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

37. Takto byli procesně (alespoň částečně) úspěšní žalobci [právnická osoba]), D) a F), neúspěšní (v celém rozsahu) naopak žalobci [právnická osoba]) a I). Žalobkyni E) pak bylo částečně plněno v průběhu řízení po podání žaloby, v tomto rozsahu tedy i jí náleží náhrada nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť svou žalobu brala (částečně) zpět pro chování žalované.

38. Náklady jednotlivých žalobců jsou tvořeny především odměnou advokáta, která je určena podle ustanovení § 7 AT v návaznosti na ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) AT (tarifní hodnotou je částka [částka], neboť tu jde o náhradu nemajetkové újmy v penězích). Z důvodu společného zastoupení je odměna za každého ze žalobců snižována o 20 % podle ustanovení § 12 odst. 4 AT. S výjimkou žalobkyně A), která mimo náhrady nemajetkové újmy uplatňovala v počáteční fázi řízení též nárok na náhradu škody, proto činí odměna za jeden úkon ve vztahu ke každému ze žalobců [částka]. Související náhrada hotových výdajů pak činí po [částka] ke každému úkonu právní služby (§ 13 odst. 1, 3 AT), přičemž jednotlivé úkony byly zásadně činěny společně za všechny žalobce; na každého z nich tak připadá náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za úkon. U všech žalobců, jimž náleží náhrada, pak je třeba tyto částky navýšit o 21% DPH, neboť advokát je dle zjištění odvolacího soudu registrován coby plátce této daně.

39. S ohledem na právě uvedené tak u žalobkyně A) činí odměna zástupce po [částka] (tarifní hodnota činí [částka], neboť mimo náhrady nemajetkové újmy byla předmětem řízení i náhrada škody ve výši [částka], celková odměna proto činí [částka] za úkon a tato je snižována s ohledem na společné zastoupení o 20 %) za úkony spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby, dále [částka] za částečné zpětvzetí žaloby (týkající se toliko náhrady škody [částka], přičemž tento úkon byl činěn právě jen za tuto žalobkyni) a po [částka] za úkony spočívající v sepisu repliky ze dne [datum] k vyjádření žalované, účasti při jednání soudu prvního stupně dne 5. 5. 5055, [datum], [datum] a dne [datum]; jednání dne [datum] se týkalo žalobkyně A/ pouze v rozsahu jejího nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce [částka], odměna podle ustanovení § 7 AT proto činí [částka] a s ohledem na společné zastoupení je snižována na [částka]. Za relevantní úkon právní služby odvolací soud nepovažuje písemný důkazní návrh ze dne [datum], neboť tu nejde o podání ve věci samé a není žádného důvodu, proč by nebylo možné navrhované důkazy bez dalšího předložit u jednání konaného následně dne [datum]. Stejně tak není za samostatný úkon považován sepis závěrečného návrhu ze dne [datum], neboť jednání dne [datum] bylo odročováno na [datum] nikoli pouze za účelem vyhlášení rozsudku, nýbrž právě také pro závěrečné návrhy s tím, že „pokud zástupci zašlou písemnou závěrečnou řeč, není jejich účast na ústním jednání nezbytně nutná“; zástupci žalobců, který svůj závěrečný návrh připravil v písemné podobě a následně se též účastnil ústního jednání odročeného za stejným účelem, tak ničeho nebránilo v ústním přednesu jeho návrhu, a tedy mu náleží pouze (plná) odměna za účast při jednání, nikoli již za předchozí písemnou přípravu. V odvolacím řízení pak žalobkyně A) úspěšná nebyla (sama odvolání nepodala a žalovaná byla se svým vlastním odvoláním úspěšná v celém jeho rozsahu), další úkony proto již za účelné považovat nelze. Stejně tak se této žalobkyně netýkala náhrada nákladů související s opatrovnickým řízením, v němž šlo o souhlas s podáním žaloby za žalobce [právnická osoba]). Celkem tak odměna zástupce za úkony činěné za žalobkyni A) činí [částka]. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů v částce po [částka] za každý z výše uvedených úkonů s výjimkou sepisu zpětvzetí (šlo o úkon týkající se toliko této žalobkyně, a tedy za něj přísluší plná náhrada) a účasti při ústním jednání o doplňujícím rozsudku (tento úkon byl činěn v souvislosti se dvěma žalobkyněmi, náhrada proto náleží v poloviční výši); celkem tedy jde o [částka]. Souhrn těchto částek je pak navýšen ještě o 21% DPH na výsledných [částka].

40. Pokud jde o žalobce [právnická osoba]) a F), u nich je situace shodná. [adresa] tito žalobci po celou dobu uplatňovali toliko nároky na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, náleží jejich zástupci odměna vždy po [částka], a to za úkony spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy, sepisu žaloby, sepisu repliky ze dne [datum] k vyjádření žalované, účasti při jednání soudu prvního stupně dne 5. 5. 5055, [datum], [datum] a dne [datum]; ohledně nezapočítaných úkonů platí totéž, co bylo uvedeno již výše ve vztahu k žalobkyni A). Náhrada hotových výdajů pak činí vždy po [částka] ke každému z těchto 8 úkonů, v souhrnu tedy [částka]. Po připočtení 21% DPH k součtu těchto částek pak výsledná náhrada činí po [částka] pro každého z těchto žalobců.

41. U žalobkyně E) činí odměna zástupce po [částka] za úkony spočívající v převzetí věci a sepisu žaloby a dále [částka] za částečné zpětvzetí žaloby (týkající se toliko této žalobkyně); další úkony v rozsahu, v němž byly činěny za tuto žalobkyni, pak nelze shledat účelnými (potřebnými k účinnému hájení jejích práv; to platí též o replice ze dne [datum], která byla činěna sice před částečným zpětvzetím žaloby, avšak až poté, kdy již bylo ze strany žalované dne [datum] částečně plněno), nakolik dalšího plnění (co do jistiny) se jí již nedostalo a – až na výjimku spočívající v účasti při jednání dne [datum] – nebyla relevantním předmětem žádného z těchto úkonů ani částka [částka] coby kapitalizovaný úrok z prodlení z již (dodatečně) poskytnutého plnění (všechny tyto úkony se týkaly primárně dosud neposkytnuté části požadované jistiny, a tedy nikoli samostatně tohoto příslušenství). Odměna za účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum] pak činí [částka] (odměna [částka] podle ustanovení § 7 AT snížená s ohledem na společné zastoupení o 20 %). Kromě této odměny je třeba žalobkyni E) přiznat též náhradu hotových výdajů v paušální výši po [částka] za oba sdílené úkony, [částka] za samostatné zpětvzetí a [částka] za účast při jednání o doplňujícím rozsudku (jeho předmětem byl mimo nároku této žalobkyně ještě i další dílčí nárok žalobkyně A/). Této žalobkyni tak náleží částka [částka], navýšená o 21 % DPH na výsledných [částka].

42. Jak bylo shora uvedeno, ve vztahu k žalobcům [právnická osoba]) a I) platí s ohledem na jejich plný procesní neúspěch závěr o tom, že k náhradě nákladů jsou povinni právě tito (procesně neúspěšní) žalobci vůči žalované. Náklady žalované jsou pak tvořeny náhradou jejích hotových výdajů po [částka] za každý úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., a to konkrétně za sepis písemného vyjádření ze dne [datum], přípravu k jednání a účast na něm dne [datum], [datum], [datum], sepis písemného závěrečného návrhu (žalovaná se neúčastnila následného ústního jednání, kdy byl též vyhlášen rozsudek), sepis odvolání proti rozsudku a účast při jednání odvolacího soudu, včetně přípravy k němu. Za účelný nelze považovat sepis odvolání proti opravnému usnesení, s nímž jednak nebyla žalovaná procesně úspěšná a jednak se netýkalo těchto žalobců. Vzhledem k tomu, že tu jde o rozhodnutí mezi žalovanou a žalobci [právnická osoba]) a I), není namístě zohledňovat účast žalované při jednání soudu prvního stupně dne [datum] (jednání o doplňujícím rozsudku), jež se nároků těchto žalobců nijak netýkalo. Součástí nákladů žalované jsou rovněž hotové výdaje v podobě soudních poplatků po [částka] za poskytnutí kopie zvukového záznamu (placeno dne [datum] a [datum]). Celkem tak souhrn těchto náhrad činí [částka], z čehož na každého z těchto žalobců připadá 1/9, tj. částka [částka]. Soudní poplatek za odvolání ve vztahu ke každému z těchto žalobců pak činil [částka] (podle Pol. 3 písm. a/ Sazebníku SOP), celkem proto je každý z nich povinen k náhradě ve výši [částka].

43. Lhůta k plnění byla ve všech případech stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž náhrada pro žalobce A) až F) je splatná k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).