o vydání movitých věcí, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. ledna 2024, č. j. 76 C 71/2023-42, ve znění opravného usnesení ze dne 5. dubna 2024, č. j. 76 C 71/2023-59,

1. Shora označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) soud I. stupně uložil žalované povinnost vydat žalobci vozidlo [podezřelý výraz], VIN [VIN kód] a [podezřelý výraz], VIN [VIN kód] (dále jen „předmětná vozidla“), a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Předmětem řízení byl nárok žalobce na ochranu vlastnického práva podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), s požadavkem na vydání výše označených vozidel žalovanou. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem předmětných vozidel, že dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], smlouvu o podnájmu parkovacího stání v areálu parkoviště [právnická osoba], a tato vozidla zde zaparkoval, že ke dni [datum] vstoupila do právního postavení pronajímatele žalovaná, že v důsledku sporů mezi žalobcem a žalovanou žalovaná na konci března 2020 vyzvala žalobce k odklizení vozidel z parkoviště a k vynucení plateb na parkování odmontovala z předmětných vozidel registrační značky. Žalobce vozidla z parkovacích míst neodvezl, neboť mu v tom bránila právě absence registračních značek. V dubnu 2021 zjistil žalobce, že parkoviště bylo zrušeno a vozidla se zde nenacházejí, přičemž má za to, že je neoprávněně zadržuje žalovaná.

3. Soud I. stupně usnesením ze dne 3. 5. 2023, č. j. 76 C 71/2023-13 ustanovil opatrovníkem žalované [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa]. Důvodem pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. byla skutečnost, že žalovaná jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat a je tu nebezpečí z prodlení.

4. Žalovaná prostřednictvím ustanoveného opatrovníka navrhla zamítnutí žaloby. Namítala, že není prokázáno vlastnické právo žalobce k předmětným vozidlům ani to, že vozidla jsou v držení žalované.

5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobce je vlastníkem předmětných vozidel. Žalobce uzavřel se společností [právnická osoba]., smlouvu o nájmu parkovacího stání v areálu parkoviště [právnická osoba] a na pronajatá parkovací místa předmětná vozidla zaparkoval. Do právního postavení pronajímatele v tomto právním vztahu vstoupila ke dni [datum] žalovaná. V důsledku sporů mezi účastníky žalovaná v březnu 2020 vyzvala žalobce k vyzvednutí předmětných vozidel, když měla za to, že již není oprávněn užívat parkovací místa podle smlouvy s původním pronajímatelem a že žalobce neuhradil parkovné. „Do doby vyřešení situace“ dle svého vyjádření „zablokovala“ předmětná vozidla na parkovacích místech odebráním registračních značek. Podnájemní vztah žalobce k parkovacím místům trval do 4. 4. 2020, kdy byl ukončen výpovědí. V dubnu 2021 žalobce při osobní návštěvě parkoviště zjistil, že parkoviště bylo zrušeno a předmětná vozidla se zde nenacházejí. Žalobce marně vyzýval žalovaného k vydání vozidel.

6. Právním posouzením tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobce je jako vlastník předmětných vozidel oprávněn podat reivindikační žalobu ve vztahu k tomuto majetku; žaloba se opírá o § 1040 odst. 1 o. z., podle něhož může vlastník věci žalovat toho, kdo věc neprávem zadržuje, o vydání věci, a že žaloba je důvodná.

7. Předmětná vozidla, která jsou ve vlastnictví žalobce, neoprávněně drží žalovaná. Žalovaná byla vyzvána k vydání vozidel, avšak neučinila tak a ani nebylo prokázáno, že by držbu k vozidlům pozbyla. Naopak v korespondenci se žalobcem uváděla, že si vozidla i registrační značky ponechá, dokud žalobce neuhradí (žalovanou určenou) dlužnou částku.

8. Vzhledem k tomu, že žalovaný vozidlo Ford i vozidlo Volvo touto formou ovládá, tedy věci žalobce ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. neprávem zadržuje, soud I. stupně žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost věci vydat v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšného žalobce.

10. Tento rozsudek napadla žalovaná prostřednictvím ustanoveného opatrovníka v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že se nevypořádal s obranou žalované spočívající v námitce, že žalobce náležitě neprokázal vlastnické právo k vozidlům a rovněž neprokázal, že žalovaná nabyla držbu či detenci předmětných vozidel.

11. V podrobnostech uvedla, že při jednání dne 29. 8. 2023 byl žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučen, že je třeba, aby skutková tvrzení doplnil ve vztahu k okolnostem, od nichž odvozuje své vlastnické právo k věcem, jejichž vydání je předmětem žaloby, a dále doplnil tvrzení ke skutečnostem, ze kterých dovozuje, že žalovaná nabyla držbu či detenci k jeho věcem, které požaduje vydat a aby k prokázání těchto tvrzení předložil důkazy. Žalobce však podle názoru žalované tomuto poučení nevyhověl, pokud skutková tvrzení nedoplnil, pouze soudu předložil listiny, jimiž navrhl provést dokazování. Podle ustálené judikatury nepřichází v úvahu, aby předložené listiny nahradily skutková tvrzení účastníků řízení, zejména pak skutková tvrzení podstatná. Procesní aktivita a odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními zásadami občanského sporného řízení zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti.

12. Skutkový závěr soudu I. stupně, že žalovaná se chopila držby, resp. detence předmětných vozidel, není adekvátní provedenému důkazu listinou „upozornění ze dne 2. 1. 2020“, v němž se žalovaná zmiňuje pouze o odebrání registračních značek z vozidel.

13. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

14. Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Odvolací jednání nebylo nařízeno, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

16. Odvolací soud zjistil, že žalovaná společnost existuje, nebyl proveden její výmaz z veřejného rejstříku (§ 185 odst. 2 o. z.); usnesením Městského soudu v Praze č. j. 70 Cm 1297/2023-3 ze dne 27. 10. 2023, které nabylo ve výroku I právní moci dnem 9. 11. 2023 a ve výrocích II–VI dnem 25. 11. 2023, byla obchodní korporace zrušena s likvidací a jmenován likvidátor, který za ni jedná (§ 193 o. z.); pokud soud I. stupně v řízení namísto se žalovanou společností (prostřednictvím likvidátora) jednal s ustanoveným opatrovníkem, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud zjednal nápravu zjištěné vady řízení tím, že 1/ rozsudek soudu I. stupně byl doručen žalované, jíž bylo takto umožněno, aby případně formulovala vlastní obranu proti žalobě a navrhla příslušné důkazy; 2/ se žalovanou, resp. ustanoveným likvidátorem, v odvolacím řízení jednal.

17. Jádrem odvolání, podaného ustanoveným opatrovníkem, je námitka, že soud I. stupně vyvodil z provedených důkazů neadekvátní skutkové závěry ohledně skutečností, rozhodných z hlediska § 1040 odst. 1 o. z., podle něhož může vlastník věci žalovat toho, kdo věc neprávem zadržuje, o vydání věci. Této námitce nelze přisvědčit.

18. Soud I. stupně provedl formálně správné dokazování důkazními prostředky, které žalobce navrhl k prokázání svých tvrzení o svém vlastnictví předmětných vozidel i o skutečnostech, které v souhrnu vedou k závěru, že žalovaná s vozidly nakládala a nadále je ovládá.

19. Žalobce již v žalobě uvedl úplná tvrzení o těchto skutečnostech, rozhodných z hlediska § 1040 o. z. pro úspěch žaloby na ochranu vlastnického práva s požadavkem na vydání věci; není tedy důvodná odvolací námitka, že soud I. stupně nepřípustně nahrazoval procesní aktivitu žalobce (povinnost tvrzení) vlastní interpretací obsahu listin, jimiž žalobce po poučení soudem I. stupně navrhl provést důkaz uvedených tvrzení.

20. Důvodná není ani odvolací námitka, že soud I. stupně nesprávně vzal za prokázané vlastnictví žalobce k předmětným vozidlům, resp. skutečnost, že žalovaná předmětná vozidla ovládá (drží). Skutkové závěry soudu I. stupně jsou vyvozeny na základě formálně správně provedených důkazů, z nichž logicky vyplývají.

21. Vlastnické právo žalobce k předmětným vozidlům bylo prokázáno příslušnými kupními smlouvami ve spojení se zápisy do registrů vozidel [podezřelý výraz] ([podezřelý výraz]) resp. [podezřelý výraz] ([podezřelý výraz]), aniž žalovaná zpochybňovala jejich pravost či správnost.

22. Zjištění soudu I. stupně, že žalovaná fakticky nakládala s předmětnými vozidly a nadále je ovládá, vyplývá logicky z řetězce dílčích zjištění, která soud I. stupně učinil z provedených listinných důkazů. Skutečnost, že žalovaná se chopila detence předmětných vozidel, je dostatečně prokázána právě listinou „upozornění pro majitele vozidla ze dne 2. 1. 2020“, z níž je zřejmé, že vozidlo tzv. „zablokovala“, tj. zadržela formou odebrání a zadržení registračních značek. Vzhledem k tomu, že registračními značkami nadále disponovala pouze žalovaná, je adekvátní závěr, že vozidla rovněž přemístila na žalobci neznámé místo a nadále je ovládá.

23. Vzhledem k tomu, že závěr soudu I. stupně, že podmínky pro poskytnutí soudní ochrany vlastnickému právu žalobce podle § 1040 odst. 1 o. z. byly po skutkové stránce prokázány, odpovídá provedeným důkazům a ani odvolací námitky žalované nebyly způsobilé tyto správné závěry soudu I. stupně zvrátit, odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario; úspěšnému žalobci, který by měl zásadně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, v této fázi řízení náklady nevznikly.