o zaplacení 25 389 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 9. 2025, č. j. 10 C 50/2025-36,

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně konstatoval, že v řízení ve věci přechodného pobytu rodinného příslušníka Evropské unie bylo porušeno právo žalobkyně na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené době (výrok I). Soud I. stupně zároveň zamítl žalobu co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 25 389 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 050 Kč (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení o udělení pobytového oprávnění. Řízení bylo zahájeno dne [datum] a bylo ukončeno převzetím povolení k pobytu dne [datum]. Od jeho zahájení až do rozhodnutí věci trvalo 186 dnů a lhůta byla překročena o 126 dnů. Řízení bylo pro žalobkyni zcela zásadně důležité, šlo o možnost pobytu na území [adresa], kde má manžela a dvě nezletilé školou povinné děti, o které se musí, kvůli jejich věku i pracovní vytíženosti manžela, osobně starat. Při stanovení částky vycházela žalobkyně z částky 93 Kč denně za dobu 126 dní a poloviční za dobu 60 dní.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že zákonná lhůta k rozhodnutí počala běžet až ode dne zaplacení správního poplatku, k čemuž byla žalobkyně vyzvána dne [datum] Dne [datum] byla žalobkyně dále vyzvána k předložení platného dokladu o zdravotním pojištění, který doložila dne [datum], čímž byla žádost kompletní. Téhož dne ([datum]) požádal správní orgán [Adresa orgánu veřejné moci] o provedení pobytové kontroly, jejíž výsledek obdržel dne [datum]. Lhůta pro vydání rozhodnutí neběžela od [datum] do [datum] podle § 169t odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „ZoPC“). Dne [datum] byl vydán záznam dle § 169t odst. 8 ZoPC. Následně byla dne [datum] vydána a žalobkyní převzata výzva k převzetí průkazu na [datum], později posunutému na [datum], kdy byl průkaz skutečně předán. Lhůta pro vydání rozhodnutí neběžela od [datum] do [datum] podle § 169t odst. 9 ZoPC. Správní orgán tak podle žalované neporušil lhůty. Prodlevy byly způsobeny odstraňováním vad žádosti a po dobu jejího doplňování lhůta neběžela.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že dne [datum] podala žalobkyně u žalované žádost o udělení pobytového oprávnění. Téhož dne byla vyzvána k zaplacení správního poplatku, který zaplatila bankovním převodem dne [datum]. Dne [datum] vyzval správní orgán žalobkyni k předožení platného dokladu zdravotního pojištění, který žalobkyně zaslala dne [datum], a současně požádal policii ČR o pobytovou kontrolu, která byla bezúspěšně provedena v místě bydliště žalované dne [datum] a poté dne [datum], kdy informaci o jejím výsledku obdržel správní orgán dne [datum]. Dne [datum] byl učiněn správním orgánem záznam podle § 169t odst. 8 ZoPC k vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka formou průkazu o povolení k pobytu a žalobkyně byla vyzvána dopisem ze dne [datum], aby si průkaz vyzvedla dne [datum], tento termín byl nasledně posunut na den [datum], kdy byl průkaz žalobkyni předán. Dále měl soud za prokázané, že dcera žalobkyně byla od [datum] přijata do MŠ.

5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk.“), a podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZoPC“) ve spojení se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“).

6. Soud I. stupně mlčky dovodil, že podmínka řízení spočívající v předchozím uplatnění nároku u žalované byla ve smyslu § 6 zákona č. 82/1998 Sb. splněna. Konstatoval, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., konkrétně k překročení zákonné 60denní lhůty pro vydání povolení k přechodnému pobytu o 65 dní. Tu počítal od připsání správního poplatku na účet, kdy za postačující považoval lhůtu 3 dnů, tj. od [datum]. Lhůta k vydání rozhodnutí uplynula dne [datum] a záznam o vydání rozhodnutí byl učiněn dne [datum].

7. Soud I. stupně připomněl, že samotné porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě nemusí mít automaticky za následek i vznik nemajetkové újmy, ale je třeba zkoumat konkrétní okolnosti případu, vzít v úvahu všechny aspekty projednávané věci a hodnotit i to, zda nepřiměřená délka řízení je v konkrétním případě způsobilá vyvolat tak silný zásah do osobnostní sféry žalobkyně, aby jí způsobila nemajetkovou újmu. K tomu uzavřel, že žalobkyni vznikla újma spočívající ve zvýšení pocitu nejistoty spojené s obavami o budoucnost, avšak každé řízení o žádosti, na jejíž vyhovění není bez dalšího právního nárok, je na straně žadatele spojeno s pocity nejistoty o jeho výsledku, přičemž po žadateli lze oprávněně žádat, aby uvedenou nejistotu snášel maximálně po dobu, která je stanovena jako lhůta pro vydání rozhodnutí, což je v projednávané věci 60 dnů. Ačkoli pocity nejistoty z výsledku řízení, jímž je žadatel vystaven po uplynutí této lhůty, je nutno považovat za nemajetkovou újmu na straně žadatele, nejistota, která se intenzitou neliší od běžných životních situací a je v daném případě tvořena 65denním prodlením s vydáním rozhodnutí, neopodstatňuje poskytnutí relutární satisfakce. Jako postačující zadostiučinění považoval konstatování práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené době. Tento názor se promítl ve výroku napadeného rozsudku.

8. Soud I. stupně proto žalobě částečně vyhověl (výrok I.) tím, že konstatoval porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nárok žalobkyně na relutární satisfakci ve výši 25 389 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl (výrok II.), jelikož intenzita nemajetkové újmy způsobené průtahem nebyla dostatečná pro přiznání finanční kompenzace. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci úspěšné žalobkyni za právní zastoupení advokátem (výrok III.).

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, směřující proti výroku II. rozsudku. Předně namítá, že nalézací soud nesprávně posoudil okamžik připsání správního poplatku na účet správního orgánu. Upozorňuje, že ve správním spise zcela chybí doklad o tom, kdy byl poplatek skutečně připsán, což je v rozporu s právními předpisy. Nalézací soud si proto svévolně konstruoval třídenní dobu k připsání platby od okamžiku jejího odeslání, jak uvedl v odst. 12 rozsudku. Podle žalobkyně však měl soud vyzvat žalovanou k doložení skutečného dne připsání částky, a pokud by tento údaj prokázán nebyl, měl vycházet z předpokladu, že platba byla připsána již v den jejího odeslání, neboť nejistota ohledně skutkového stavu byla způsobena pochybením správního orgánu. Závěr soudu o počátku běhu lhůty ode dne [datum] je proto podle žalobkyně spekulativní a nesprávný.

10. Nesouhlasí ani s posouzením otázky vlivu pobytové kontroly na běh lhůty k vydání rozhodnutí. V odst. 12 rozsudku nalézací soud uvedl, že lhůta neběžela po dobu vyčkávání na výsledek této kontroly. Žalobkyně zdůrazňuje, že provádění pobytové kontroly nemůže ze zákona běh lhůty přerušit ani jej ovlivnit, a už vůbec ne v situaci, kdy o její provedení bylo požádáno až po uplynutí zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Odkazuje přitom na argumentaci uvedenou v části IV její repliky ze dne [datum]. Konstatuje, že se soud s těmito zásadními námitkami nevypořádal, což činí rozsudek nepřezkoumatelným.

11. Za nepřezkoumatelné považuje žalobkyně rovněž závěry nalézacího soudu o okamžiku ukončení řízení. Podle soudu újma žalobkyni nevznikala od dne, kdy byla vyzvána k převzetí průkazu o povolení k přechodnému pobytu, aniž by žalobkyně chápala, proč by zrovna tato skutečnost měla představovat okamžik vydání rozhodnutí, a soud své úvahy nijak nezdůvodnil.

12. Žalobkyně dále polemizuje se závěrem nalézacího soudu ve vztahu k formě zadostiučinění. Soud uzavřel, že postačí pouhé konstatování porušení práva s odkazem na to, že nejistota, kterou řízení vyvolalo, se neliší od běžných životních situací. Ani zde soud neuvedl žádnou logickou úvahu, z níž by vyplývalo, proč řízení nepovažuje za závažné natolik, aby odůvodňovalo přiznání peněžité satisfakce, a nevypořádal se s tvrzeními žalobkyně uvedenými v čl. V žaloby a čl. VI repliky ze dne [datum]. Žalobkyně nesouhlasí s bagatelizací významu řízení, neboť šlo o její pobytové oprávnění na území [adresa], kde má manžela a dvě nezletilé děti, o které se převážně stará a reálně hrozilo, že bude nucena opustit rodinu, nemohla vykonávat výdělečnou činnost a měla obavy z možného zajištění či deportace policií. Zdůrazňuje, že tyto okolnosti odůvodňují přiznání výrazně zvýšeného peněžitého zadostiučinění, jak vyplývá i z ustálené judikatury k náhradě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení (např. judikatura Nejvyššího soudu k § 31a zákona č. 82/1998 Sb., dále judikatura ESLP k čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy).

13. Navrhuje, aby odvolací soud zrušil rozsudek nalézacího soudu ve II. a III. výroku a věc vrátil k dalšímu řízení, neboť přezkoumávané rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné, opírá se o domněnky, nevypořádává se s podstatnými námitkami a nerespektuje zákonná ustanovení upravující běh lhůt v řízení ani judikatorní požadavky na přezkoumatelnost rozhodnutí.

14. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

15. Odvolací soud podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

16. V průběhu odvolacího jednání žalobkyně poukázala na nesprávnost napadeného rozhodnutí odkazem na výše uvedené odvolaní. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí, se kterým se plně ztotožnila.

17. Odvolací soud nejprve konstatuje, že soud I. stupně přiléhavým způsobem aplikoval ZoPC, avšak opomněl uvést, že jej aplikoval ve znění účinném ke dni podání žádosti, neboť podle přechodného ustanovení čl. IV odst. 1 věty před středníkem zákona č. 173/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

18. Odvolací soud také konstatuje, že ve smyslu § 168 ZoPC se ve správních řízeních vedených podle zákona o pobytu cizinců (zákon č. 326/1999 Sb.) subsidiárně uplatní správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.), tj v rozsahu, v jakém zvláštní zákon nestanoví jiná pravidla.

19. K námitce, že soud I. stupně nesprávně dovodil, že k zahájení správního řízení došlo až [datum], když žalobkyně doložila, že již dne [datum] zaslala bankovním převodem správní poplatek, je třeba konstatovat, že žalovaná, ač byla na okolnosti zaplacení správního poplatku dotazována, neuvedla, kdy byl správní poplatek připsán na její účet. Odvolací soud proto, na rozdíl od soud I. stupně, vycházel ze skutečnosti, že správní řízení bylo zahájeno dne [datum] a lhůta k vydání rozhodnutí byla podle § 169t odst 6 písm. g) ZoPC 60 dní ode dne podání žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu. Podle ustanovení § 40 s. ř. platí, že do běhu příslušné lhůty se nezapočítává ten den, v němž došlo ke skutečnosti, která počátek lhůty určuje, a to vyjma případů, kdy jde o lhůtu určenou podle hodin. Pokud existují pochybnosti o přesném počátku lhůty, platí, že se za počátek lhůty považuje den následující po dni, o kterém je jisté, že skutečnost rozhodující pro počátek běhu lhůty již nastala (§ 40 odst. 1 písm. a) s. ř.). S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen dne [datum]. Rozhodnutí mělo být vydáno do [datum].

20. S ohledem na žalobní žádání bylo podstatné stanovit celkové prodlení žalované s vydáním rozhodnutí. Z tohoto důvodu soud I. stupně nepochybil, pokud se zabýval tím, kdy lhůta správnímu orgánu neběžela.

21. Podle § 45 odst. 2 s. ř. nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).

22. Podle § 65 odst. 1 s. ř. po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony, kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138. Lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo.

23. Podle § 64 odst. 1 s. ř. správní orgán může řízení usnesením přerušit: a) současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2, b) současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s určitým úkonem v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení pokračuje, jakmile mu byl předložen doklad o zaplacení správního poplatku, c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán: 1. dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a), 2. učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b), anebo 3. učinil úkon podle § 57 odst. 4, za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení podle § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední desce, d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi, e) z dalších důvodů stanovených zákonem.

24. Z výše uvedených zákonných ustanovení správního řádu vyplývá, že zásadním následkem přerušení řízení je, že během přerušení řízení neběží lhůty k provádění úkonů v řízení, zejména neběží lhůty pro vydání rozhodnutí dle § 71 s. ř. Lhůta pro vydání rozhodnutí nadto neběží již ode dne, kdy nastal důvod k přerušení řízení dle § 64 odst. 1 s. ř., tj. ode dne, kdy nastala překážka bránící zdárnému ukončení řízení v podobě vydání meritorního rozhodnutí. Nutno podotknout, že správní řád nestanoví, že správní orgán nemá na vybranou a usnesení o přerušení řízení vydat musí, tento postup záleží na uvážení správního orgánu. Výčet důvodů, pro které správní orgán může přistoupit k přerušení řízení, není v odstavci 1 kompletní. To lze dovodit přímo z odstavce 1 písm. e), kde je stanoveno, že další důvody pro přerušení řízení mohou být stanoveny v zákoně, a to buď přímo ve správním řádu nebo ve zvláštních právních předpisech. Jinak řečeno, pokud je řízení přerušeno nebo je k tomu zákonný důvod, lhůta přestává běžet. Děje se tak od prvního dne, kdy nastal některý z důvodů k přerušení řízení. Zároveň lhůta pro vydání rozhodnutí neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo. To platí i v případě, že řízení bylo přerušeno v okamžiku, kdy do vydání rozhodnutí zbývala jen lhůta kratší 15 dnů.

25. Z výše uvedeného je zřejmé, že výzva k doplnění žádosti byla správním orgánem k rukám právního zástupce žalobkyně zaslána dne [datum], průvodní dopis k zaslání požadovaných dokladů je datován [datum], avšak správnímu orgánu byl doručen dne [datum]. Lhůta tak neběžela 6 dní.

26. Podle § 165 písm.) ZoPC ministerstvo v rámci působnosti ve věcech vstupu a pobytu cizinců na území a jejich vycestování z tohoto území (m) požaduje od policie prověření informací a dokladů předkládaných či sdělovaných cizinci, které jsou podkladem pro řízení či rozhodování podle písmen c), e), h), j), k) a l); (j) požaduje od policie prověření informací a dokladů předkládaných či sdělovaných cizinci, které jsou podkladem pro řízení či rozhodování podle písmen c), e), h), j), k) a l).

27. Podle § 165a odst. 1 písm. c) ZoPC ministerstvo je oprávněno vyžadovat od policie prověření informací a dokladů předkládaných cizinci nebo získaných v rámci vlastní činnosti v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona.

28. Dne [datum] požádal správní orgán podle § 165 písm. m) a 165a odst. 1 písm. c) ZoPC policii ČR o pobytovou kontrolu v místě bydliště žalobkyně, která byla bezúspěšně provedena dne [datum] a poté již úspěšně dne [datum], správnímu orgánu byla informace podána dne [datum].

29. Z dikce výše uvedených ustanovení vyplývá, že jejich účelem je upravit pravomoc správního orgánu při prověřování správnosti a pravdivosti sdělení žadatele o pobytové oprávnění v [adresa]. Nejde tedy o policejní činnost, jak se domnívá žalobkyně, ale činnost zajišťjící, aby správní orgán měl dostatečné, správné a pravdivé informace, na základě nichž může vydat správní rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že sám správní orgán nemůže sám dobu, po kterou takové dožádání bude trvat, ovlivnit, když v daném případě se policiie dostavila do bydliště žalobkyně téměř ihned po obdržení žádosti, ale žalobkyně nebyla přítomna, proto učinila další pokus o pobytovou kontrolu, již úspěšnou, o které podala správnímu orgánu správu, je zřejmé, že v řešené věci správní orgán zajišťoval podkady k rozhodnutí a do prodlení správního orgánu tuto lhůtu nelze započítat. Odvolací soud uzavírá, že pokud správní orgán požádal o prověření pobytu dle § 165 písm. m) ZoPC policii ČR, lhůta pro vydání rozhodnutí neběží, neboť nastal důvod přerušení uvedený v § 64 odst. 1 s. ř. Lhůta tedy neběžela 28 dní.

30. Pokud se týká odvolací námitky polemizující se závěrem soudu I. stupně, který uzavřel, že újma žaobkyni nevznikla ode dne, kdy byla vyzvána k převzetí průkazu o povolení k přechodnému pobytu s tím, že taková výzva nikdy nebyla žalobkyni doručena a jde o závěr nepřezkoumatelný, odvolací soud uvádí, že takový závěr z odkazovaného bodu 12 napadeného rozsudku neplyne.

31. Podle § 169t odst. 8 písm. c), odst. 9 ZoPC hodlá-li ministerstvo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, vydání osvědčení o registraci nebo povolení k přechodnému nebo k trvalému pobytu vyhovět, učiní o tom záznam do spisu a vyzve žadatele (c) k převzetí osvědčení o registraci, pobytové karty, průkazu trvalého pobytu nebo karty trvalého pobytu. Lhůta pro vydání rozhodnutí neběží ode dne, kdy byl do spisu učiněn záznam podle odstavce 8, do doby převzetí průkazu o povolení k pobytu nebo dokladu uvedeného v odstavci 8 písm. c).

32. Z výše uvedeného ustanovení pak vyplývá, že na stavění lhůty má vliv pouze učinění záznamu, aniž by zákon stanovil, že by na její běh měla vliv i výzva žadatele a soud I. stupně nepochybil, když délku řízení limitoval datem učinění záznamu.

33. S ohledem na výše uvedené prodlení správního orgánu s vydáním rozhodnutí od [datum] do [datum] trvalo 53 dní, od této doby odvolací soud odečetl dny, kdy lhůta neběžela, tj. 28 dní, když doba 6 dnů k doplnění žádosti běžela v rámci již uvedených 28 dnů. Prodlení správního orgánu tak činí 25 dní. Soud I. stupně učinil správný závěr, že správní orgán nevydal rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.

34. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.

35. Žalobkyně dovozuje, že není přezkoumatelný závěr soudu I. stupně, který uzavřel, že se nejistota ohledně vydání povolení správním orgánem neliší od běžných situací, když připomíná, že žalobkyně má na území [adresa] manžela, který je velmi pracovně vytížen, a nezletilé, školou povinné děti, o které se musí starat a reálně se obávala, že bude muset opustit [adresa].

36. Z vyjádření žalované k uplatněným nárokům žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ze dne [datum], jakož i z elektronického spisu odvolacího soudu (rozhodnutí tam založená jsou žalobkyni známa, neboť je účastnicí těchto řízení) je zřejmé, že žalobkyně uplatnila u správního orgánu další dvě žádosti týkající se pobytového oprávnění, a to zejména dne [datum] žádost podle § 87a odst. 1 ZoPC, o vyznačení překlenovacího vízového štítku dle § 87y odst. 4 ZoPC, když bylo zjištěno, že dne [datum] byl žalobkyni do cestovního pasu vyznačen vízový štítek s platností do [datum]. Dne [datum] byl žalobkyni do cestovního pasu vyznačen žalovanou výjezdní příkaz k opuštění [adresa] do [datum] a vízový štítek z [datum] jí byl zneplatněn. Již z výše uvedeného je zřejmé, že obavy z opuštění [adresa] žalobkyně neměla pouze z důvodu, že správní orgán nevydal rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů od podání žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu podané dne [datum] (tj. ke dni vyznačení výjezdního příkazu), ale také ze skutečnosti, že příkaz k opuštění republiky měl být naplněn ještě před uplynutím zákonné lhůty k vydání požadovaného správního rozhodnutí o přechodném pobytu. Potenciál vyvolat nejistotu k nucenému opuštění [adresa] a s tím spojené důsledky v osobním, rodinném i pracovním životě žalobkyně, měl zejména výše uvedený příkaz k opuštění republiky.

37. Za takových okolností, kdy je zřejmé, že na situaci žalobkyně nemělo vliv pouze prodlení správního orgánu s vydáním rozhodnutí, ale zejména již jasná hrozba opuštění [adresa], je normální snášet nejistotu po určitou dobu, i pokud správní orgán nerozhodne v rámci zákonem stanovené lhůty.

38. S ohledem na uvedené důvody aproboval odvolací soud závěr soudu I. stupně, že v případě žalobkyně je postačující satisfakcí konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v 60denní lhůtě stanovené v § 169t odst. 6 písm. f) ZoPC dle ust. § 31a odst. 2 OdpŠk. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil dle 219 odst. 1 o. s. ř. včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

39. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2482/23 a tyto byly přiznány v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni.

40. Náklady odvolacího řízení žalobkyně sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty dle ust. § 9a odst. 2 písm. b) a. t., z níž činila odměna za dva úkony právní služby částku ve výši 2 300 Kč za jeden úkon. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu odměny advokáta za odvolání a účast na odvolacím jednání, k níž náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč za jeden úkon. Celkové náklady řízení žalobkyně činí částku ve výši 5 500 Kč. Odvolací soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu k plnění na 15 dní, když uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám plnění ze státního rozpočtu.