o zaplacení 104 580 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. prosince 2024, č. j. 11 C 44/2024-42,

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto:

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 104 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104 580 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 600 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že takto soud rozhodl o žalobě došlé soudu dne 1. 6. 2024, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o žádosti o poskytnutí informací, které bylo vedeno u [ústřední orgán] (dále jen [ústřední orgán]) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen posuzované řízení).

Žalobce tvrdil, že dne 3. 10. 2022 podal na [ústřední orgán] žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., lhůta předepsaná zákonem pro poskytnutí informace marně uplynula dne 18. 10. 2022. Dne 3. 1. 2023 bylo rozhodnutím [ústřední orgán] rozhodnuto tak, že žádost byla zčásti odmítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 4. 1. 2023 rozklad, který byl vyřízen rozhodnutím ze dne 21. 2. 2024. Žádané informace pak byly žalobci poskytnuty teprve dne 21. 5. 2024, tj. 3 měsíce po zrušení původního rozhodnutí a 596 dnů od podání žádosti. Žalobce musel studovat rozhodnutí včetně příslušných právních předpisů a využít opravný prostředek, byla tedy dána nezanedbatelná složitost obrany proti nesprávnému úřednímu postupu. Z průběhu řízení vyplývá náročnost získání informace, průtahy povinného subjektu i odvolacího orgánu. Žalobce se na průtazích nepodílel. Bez použití opravného prostředku by povinný subjekt žádané informace neposkytl. Uvedenou délku řízení zavinil pouze povinný subjekt porušením pravidel pro poskytování informací a snahou vyhnout se jejich poskytnutí.

Žalobce tvrdil, že porušením těchto povinností mu vznikla nemajetková újma, kterou požadoval odškodnit částkou 104 580 Kč. K této částce dospěl tak, že vyšel ze základní částky 100 Kč za 1 den trvání řízení, tuto navýšil o inflaci za dobu od vydání stanoviska. Takto určenou základní částku žalobce navýšil o 30 %, z důvodu, že nepřiměřenou délkou řízení bylo porušeno jeho základní právo na poskytnutí informací, což nelze bagatelizovat. Dále žalobce základní částku navýšil o 30 % s ohledem na složitost jeho obrany proti nesprávnému úřednímu postupu, přičemž musel podat opravný prostředek. Je třeba přihlédnout i k šikanózně vedenému řízení povinným subjektem a průtahům při vyřizování rozkladu. Přitom pro povinný subjekt šlo o právně jednoduchou věc. Základní částku žalobce navýšil o 20 % z důvodu zvýšeného významu posuzovaného řízení pro svoji osobu. Žalobce přitom nemusel tvrdit žádné důvody, pro které informaci požaduje. Celkem tak žalobce požadoval zaplatit částku 180 Kč za každý den, o který řízení přesáhlo zákonnou patnáctidenní lhůtu pro vyřízení žádosti, tj. za 581 dnů. Tato částka by neměla být snižována na polovinu za první 2 roky trvání řízení, když pro vyřízení žádosti o informace je stanovena lhůta 15 dnů.

3. Požadavek na poskytnutí zadostiučinění žalobce uplatnil u žalované dne 24. 11. 2023, žalovaná však o jeho žádosti dosud nerozhodla. Požadoval též zákonný úrok z prodlení od 24. 11. 2023 do zaplacení.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím podstatným odůvodněním, že v rámci předběžného posouzení bylo dne 5. 6. 2024 podáno vyjádření žalované celkem k 25 žádostem podaným žalobcem. Pod bodem XXI tohoto vyjádření byla řešena předmětná věc a žalobci bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 4 397,91 Kč. Vyjádření bylo žalobci doručeno dne 19. 6. 2024. Dle obsahu tohoto vyjádření žalovaná shledala posuzované řízení nepřiměřeně dlouhým. Nebylo pro žalobce významné, žalobce neosvědčil svůj zájem ani v žádosti o informace, což ostatně není ani zákonná povinnost, nicméně ani v žádosti o náhradu škody. Žalovaná má za to, že význam řízení byl pro žalobce marginální. O tom svědčí i četnost podávaných žádostí. Ačkoliv tato nemůže být žalobci primárně k tíži, nelze než připomenout, že informační zákon neslouží k pouhému uspokojení osobní zvědavosti, jeho primárním záměrem je umožnit výkon aktivního základního práva na přístup k informacím, které má v právním státě zajistit výkon státní správy ze strany veřejnosti. V daném případě předmětná žádost tomuto účelu nikterak neslouží. Žalobce navíc podává žádosti obdobné, přičemž nejistota žalobce o výsledek řízení se nemohla nikterak multiplikovat, o čemž vypovídá i skutečnost, že žádosti byly po zaujetí právního názoru nadřízeného orgánu řešeny od té doby shodně. Žalovaná proto přistoupila ke snížení základní částky o 50 %. Základní částku žalovaná určila s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 na 15 000 Kč za rok řízení, sníženou na polovinu za první 2 roky trvání řízení, tj. 21 Kč za den trvání řízení. V souvislosti s posuzovaným řízením pak žalovaná žalobci přiznala zadostiučinění za 471 dnů ve výši 4 378,50 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 25. 5. 2024 do 5. 6. 2024 ve výši 19,41 Kč, celkem tedy částku 4 397,91 Kč. V této věci bylo žalobci zasláno vyjádření v rámci předběžného projednání, které bylo doručeno dne 12. 9. 2023, vztahující se ke všem 12 žádostem podaným žalobcem, které se týkaly obdobných věcí. Pod bodem VI žalobci zadostiučinění přiznáno nebylo, neboť k datu podání žádosti trvalo posuzované řízení jen 112 dní. Žalovaná svoji obranu doplnila odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 760/2022, ve kterém je řešeno posuzování významu předmětu řízení o žádosti o poskytnutí informace, který je odvislý od významu a potřebnosti požadované informace pro žadatele. K tomu žalovaná uvedla, že žalobce je osobou podávající desítky žádostí ročně. Svůj naléhavý zájem na poskytnutí požadovaných informací neprokázal. Drtivá většina žádostí žalobce směřuje do oblasti příjemců sociálních dávek, postup žalované je veden snahou ochránit v maximální možné míře citlivé informace těchto příjemců. Tento názor žalované nicméně neprošel a byl revidován. Celková doba řízení nebyla primárně zapříčiněna úmyslným obstrukčním jednáním žalované, jak se mylně domnívá žalobce. Zájem žalobce na výsledku posuzovaného řízení byl zcela marginální. Žalobce na základě 25 podaných žádostí obdržel od žalované celkem 151 780,58 Kč, ve všech případech se jednalo o žádosti, které byly svým obsahem blízké a podobné. Nejistota, kterou žalobce trpěl, tak byla dle žalované dostatečně odškodněna, a to relutární formou. Výše požadovaná žalobcem je zcela nepřiměřená. Žalovaná dále odkázala na rozsudky soudu I. stupně v obdobných věcech, ve kterých soud dovodil, že sice došlo k nepřiměřené době řízení, nicméně poskytnutí relutárního zadostiučinění s ohledem na marginální význam řízení pro žalobce není na místě (viz rozhodnutí soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]).

5. Žalobce v reakci na stanovisko žalované namítal, že důkazní břemeno ohledně tvrzeného marginálního významu žádaných informací pro žalobce je žalovaná povinna prokázat, není pravdou, že by ze strany žalobce šlo pouze o pouhé uspokojení osobní zvědavosti. Na plnění žalované nebylo ze strany žalobce nikterak reagováno.

6. Po provedeném dokazování, a to obsahem posuzovaného řízení, dále žádostí žalobce o odškodnění předmětného nároku ze dne 23. 1. 2023, žádostí žalobce o odškodnění doručené žalované dne 24. 11. 2024 soud I. stupně uzavřel, že žaloba důvodná není. Po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalobce v řízení ani netvrdil, že by informace, o jejíž poskytnutí žádal v posuzovaném řízení, byla pro žalobce potřebná pro realizaci nějakého jeho subjektivního práva, a z jakého konkrétního důvodu bylo případné poskytnutí žádané informace pro realizaci takového práva podstatné. Soud I. stupně uvedl, že k nařízenému ústnímu jednání konanému dne [datum] se žalobce bez omluvy nedostavil, a zbavil se takto možnosti být ze strany soudu poučen o nedostatcích svých skutkových tvrzení a návrhů, a nemohl být vyzván k jejich doplnění s poučením o následcích nevyhovění výzvě.

7. Výše uvedený skutek byl soudem posouzen dle § 5, § 14, § 15, § 13, § 31a zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992, o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen Odpšk). Nárok byl dále posuzován v intencích § 14 a § 15 a §16 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen InfZ).

8. Uzavřel, že posuzované řízení bylo zahájeno podáním žádosti o informace dne 3. 10. 2022 a bylo skončeno úplným poskytnutím požadované informace dne 21. 5. 2024. Řízení tedy trvalo celkem 597 dnů.

Z hlediska jednotlivých kritérií rozhodných pro posuzování přiměřenosti délky řízení soud uzavřel, že posuzované řízení nebylo nijak složité po skutkové stránce, složitější bylo po stránce procesní a právní. Ona komplikovanost byla dána tím, že do vyřizování žádosti byly zapojeny správní orgány dvou stupňů, [ústřední orgán] rozhodoval 2krát a [funkce] ve věci rozhodoval 1krát. Uvedená instančnost nebyla přičítána k procesní složitosti řízení, ale k tíži státu, když první rozhodnutí [ústřední orgán] bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Po právní stránce bylo řízení komplikovanější z hlediska posouzení potřebného rozsahu anonymizace žádaného rozhodnutí, kdy na tuto otázku měly správní orgány prvého a druhého stupně odlišný právní názor.

Postup orgánů veřejné moci byl zatížen průtahy při nedodržování lhůt, které soud I. stupně specifikoval svými zjištěními pod bodem 26 rozsudku jejich výčtem (2 dny, 58 dnů, 59 dnů, 393 dnů, 31 dnů). Tato překročení lhůt stanovených zákonem představují samostatné nesprávné úřední postupy dle § 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk a současně se jedná o průtahy přičitatelné k tíži státu. Současně je nutno přičíst k tíži státu prodloužení řízení v důsledku vydání nepřezkoumatelného provostupňového rozhodnutí. Oproti názoru žalobce však soud postup [ústřední orgán] nehodnotil jako obstrukční či šikanózní, když [ústřední orgán] se řídilo právním názorem, s nímž se [funkce] neztotožnil.

Žalobce svým postupem délce řízení nijak nepřispěl.

9. Význam řízení pro poškozeného hodnotil soud jako marginální. Jednak není řízení o poskytnutí informací dle InfZ řazeno mezi řízení s typově zvýšeným významem, jednak soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 20. 4. 2023, č. j. 30 Cdo 760/2022-389, kterou citoval. V intencích uvedeného uzavřel, že žalobce ohledně důvodů, pro které požadovanou informaci požadoval a potřeboval, ničeho neuvedl. Skutečnost, že žalobce zvýšený význam posuzovaného řízení odvozoval výhradně z porušení svého základního práva, není určující hledisko. Zvýšený význam nelze dovozovat ani ze zvýšeného úsilí žalobce (podání rozkladu) k získání informace, když i takové úsilí mohl žalobce vyvinout za účelem ukojení své prosté zvědavosti, a nikoliv z důvodu, že informaci potřeboval k uplatnění konkrétního subjektivního práva. Nadto žalobce podává obdobných žádostí větší množství, což při nevysvětlení důvodu potřebnosti konkrétní žádané informace význam řízení o její poskytnutí dále rozmělňuje, resp. bagatelizuje.

10. Na základě všech popsaných hledisek dospěl soud I. stupně k závěru, že celkovou dobu řízení 597 dnů, když lze v zásadě předpokládat, že řízení o poskytnutí informace bude skončeno maximálně do cca 60 dnů, tj. 15 dnů pro poskytnutí informace nebo rozhodnutí o odmítnutí žádosti + 10 dnů přípustného prodloužení lhůty + 15 dnů pro podání rozkladu + 15 pracovních dnů pro rozhodnutí o rozkladu, nelze přes uvedený marginální význam předmětu řízení pro žalobce považovat za dobu přiměřenou. Došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk.

Uvedený nesprávný úřední postup byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Soud však uzavřel, že s ohledem na uvedený marginální význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce je v daném případě dostatečným zadostiučiněním morální satisfakce, konstatování porušení práva, a pro poskytnutí peněžitého zadostiučinění není důvodu. Pokud pak žalovaná přes shora uvedené poskytla žalobci i peněžité zadostiučinění, považoval soud žalobu za nedůvodnou, a proto ji zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce byl v řízení úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši, a přestože v rozsahu poskytnutého plnění nevzal svou žalobu zpět a žaloba i v tomto rozsahu musela být zamítnuta. Žalobci tak přiznal náklady řízení v celkové výši 2 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a v paušální náhradě hotových výdajů za 2 úkony dle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za sepis žaloby a sepis vyjádření ze dne 31. 7. 2024. Ostatní žalobcem učiněné úkony soud I. stupně považoval za neúčelné. Lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. s tím, že tato lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu.

12. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Namítal, že soud nepřihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023, č. j. 30 Cdo 2107/2023-68, které zdůrazňuje, že žalovaná má v řízení důkazní břemeno o nízkém významu žádaných informací pro žalobce. Rozhodnutí Nejvyššího soudu či další rozhodnutí, na která žalobce v odvolání odkazoval, zdůrazňují, že je to žalovaná, která je povinna prokazovat konkrétní okolnosti svědčící pouze o minimální újmě. Nezohlednil též v celkovém kontextu chování [ústřední orgán], jeho způsob jednání a dopady v průběhu řízení na žalobce. Neprovedl též test proporcionality, v rámci stanovení všech relevantních faktorů a jejich vzájemného poměru pro určení formy zadostiučinění. Odvolatel má za to, že potřebnost informace nehrála při rozhodování [ústřední orgán] žádnou roli, ani skutečnost, že byl podán vyšší počet žádostí, nemůže být důvodem pro snížení významu řízení pro žalobce. Soud nevzal též v úvahu, že povinný je profesionál, oproti tomu žalobce musel vyvinout značné úsilí k získání potřebné informace, včetně podání opravných prostředků. Namítal, že soud I. stupně své rozhodnutí opřel o judikaturu, která se na daný případ nevztahuje. Naopak nevzal v úvahu nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3339/20, který zdůrazňuje, že povinný subjekt v řízení o poskytnutí informací má být profesionálem znalým práva, a lhůta pro poskytnutí informace tak měla být dodržena. Nevzal v úvahu ani průběh posuzovaného řízení, chybně dovodil, že povinný subjekt nejednal obstrukčně. Zdůrazňoval, že původní odmítnutí poskytnutí informace nebylo po právu. Namítal dále, že povinný subjekt též poskytnuté informace nezveřejnil, byť mu to ukládá informační zákon. Tím [ústřední orgán] brání široké veřejné diskuzi. Chybně též posoudil kritérium řízení probíhajícího ve vícero instancích v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci, nezohlednil, že v řízení byla prokázána oprávněnost podávání opravných prostředků a že postupem [ústřední orgán] v posuzovaném řízení vznikla žalobci nezanedbatelná újma, a to v podobě zbytečně vynaloženého času, který bylo potřeba k získání informace věnovat. [ústřední orgán] též mohl zastávat právně správný názor již od počátku posuzovaného řízení, takový názor byl pouze jeden. Konstatováním porušení práva pak nebyla dostatečně oceněna námaha, která musela být vynaložena. Podáním opravných prostředků byl žadatel zbytečně zatěžován, musel studovat příslušné právní předpisy včetně judikatury. Tyto skutečnosti nebyly zohledněny. Nesouhlasil tedy s tím, že by újma způsobená žalobci byla marginální natolik, aby postačilo odškodnění ve formě konstatování porušení práva. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, požádal též o plnou náhradu nákladů řízení. Alternativně navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce poukazovala na skutečnost, že odvolatel neuvádí žádná nová tvrzení, pouze opakuje tvrzení obsažená již v žalobě. Zdůraznila, že závěry soudu I. stupně se od závěrů žalované, která žalobci již poskytla finanční zadostiučinění, v zásadě neliší. Soud I. stupně se ve svém rozhodnutí řádně vypořádal se všemi námitkami žalobce, které v podstatě v odvolání pouze opakuje. Závěr soudu I. stupně zdůrazňující nepatrný význam posuzovaného řízení pro žalobce, který byl přijat s odkazem na přiléhavou judikaturu, je správný. Žalovaná zdůrazňuje, že v posuzovaném řízení byla vedena snahou ochránit informace o sociálních poměrech třetích osob, kterým ostatně zákonodárce přisuzuje vyšší míru citlivosti. K tomu poukázala na § 8b odst. 2 zákona č. 106/99 Sb. Ostatně i soud I. stupně nehodnotil postup [ústřední orgán] jako obstrukční či dokonce šikanózní. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Účastníci totiž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, přičemž bylo namítáno pouze nesprávné právní hodnocení věci.

Soud I. stupně zjistil v dostatečném rozsahu a procesně správným způsobem skutkový stav věci; nesprávnost či neúplnost skutkových zjištění ostatně nebyla odvolatelem ani namítána. Za správné považuje odvolací soud i vyslovené závěry právní, přičemž i v nich lze na rozsudek soudu I. stupně pro stručnost odkázat. Námitkám odvolatele, dle nichž žalovaná neunesla v řízení důkazní břemeno, resp. že neprokázala nepatný význam řízení pro žalobce, nelze přisvědčit.

Soud I. stupně v řízení zjistil konkrétní průtahy posuzovaného řízení majících za následek nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 OdpŠk (viz bod 26. rozsudku). Správně se dále zabýval jednotlivými obligatorními kritérii vyplývajícími z § 31a OdpŠk, mezi které patří i význam předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 1 písm. e/ OdpŠk). Soud I. stupně k tomuto aspektu navyšujícímu či snižujícímu význam posuzovaného řízení pro poškozeného správně zdůraznil, že to byl žalobce, který znemožnil soudu, aby mu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytl poučení k problematice tvrzení o potřebnosti poskytnuté informace k realizaci určitého subjektivního práva žalobce, neboť žalobce se k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud I. stupně proto správně aplikoval závěry judikatury NS, vyjádřené v rozsudku ze dne 20. 4. 2023, č. j. 30 Cdo 760/2022-389, z níž plyne, že při neexistenci potřebných tvrzení žalobce směřujících k prokázání, jaké konkrétní subjektivní právo bylo v důsledku včasného neposkytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. porušeno či ohroženo, lze mít za to, že význam posuzovaného řízení je pro žalobce marginální, jak ostatně žalovaná tvrdila ve svém stanovisku. Není přitom úkolem žalované ani soudu, aby zvažovaly všechny možné v úvahu připadající situace (či dokonce si k nim obstarávaly důkazy), pro které by mohla být vyžadovaná informace pro žalobce důležitá. Při zohlednění nedostatku potřebného tvrzení o konkrétní újmě v subjektivních právech žalobce tak soud správně uzavřel, že pro žalobce by bylo dostatečnou satisfakcí samotné konstatování porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení, neboť význam tohoto řízení byl pro žalobce marginální. Poskytla-li žalovaná žalovanému dokonce i finanční plnění, které žalobce, jak je zřejmé z jeho žaloby, preferoval (byť v mnohonásobně vyšší částce), činila tak nad rámec svých zákonných povinností.

15. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.), když k výši náhrady nákladů řízení odvolatel ani žádné výhrady nevznesl.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k závěrům judikatury Ústavního soudu (např. nález ÚS ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1310/09), když předmětem odvolacího řízení byl nesouhlas odvolatele se závěrem soudu I. stupně o postačujícím konstatování porušení práva za vzniklou nemajetkovou újmu. Výše náhrady byla stanovena za 1 úkon – odvolání, a to dle § 131 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., lhůta k plnění byla určena s ohledem na technickoorganizační možnosti státu při výplatě přiznané částky nákladů řízení.

Pokud byla při vyhlášení rozhodnutí uvedena jiná částka výše nákladů odvolacího řízení (600 Kč namísto 300 Kč), jednalo se o zřejmé nedopatření při vyhotovení hlasovacího protokolu; tato nesprávnost byla formou opravného usnesení odstraněna v rámci písemného vyhotovení rozsudku (§ 164 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).