o zaplacení 26 800 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. července 2024, č. j. 45 C 1/2024-36, ve znění opravného usnesení ze dne 3. října 2024, č.j. 45 C 1/2024-43,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zčásti zastavil řízení, a to co do částky 10 000 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení ročně z této částky od 22. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 16 800 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 31. 12. 2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ročně ve výši 15% ročně z částky 16 800 Kč od 22. 9. 2023 do 30. 12. 2023 (výrok III.), a dále rozhodl, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 447,30 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku“.

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), domáhal zaplacení částky celkem 26 800 Kč s přísl. Na náhradu škody a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání v řízení před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo postoupením věci podle § 222 odst. 2 tr. řádu, Magistrátu [adresa] neboť skutek není trestným činem, avšak mohl by být příslušným orgánem posouzen jako přestupek.

3. Žalobce na základě tohoto skutku uplatnil žalobou dva nároky, a to nárok na zaplacení 10 000 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v důsledku samotného zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání, a nárok na náhradu škody (majetkové újmy) odpovídající části nákladů na obhajobu, které žalobce vynaložil na pořízení posudku znalce z oboru zdravotnictví [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], (6 800 Kč) a znalce z oboru biomechaniky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (10 000 Kč). Tyto znalecké posudky měly pro výsledek řízení klíčový význam. Žalobce uplatnil oba nároky u žalované dne 22. 3. 2023, žalovaná je vypořádala Stanoviskem [orgán] ze dne 20. 9. 2023. Žalovaná poskytla žalobci na zadostiučinění nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání kompenzaci formou konstatování porušení práva a omluvy; na náhradu majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu byl nárok uspokojen pouze zčásti (41.295,68 Kč), tedy s výjimkou částky 16 800 Kč, uplatněné touto žalobou.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobce vypořádala řádně, v souladu s příslušnými ustálenými závěry soudní praxe; současně namítala promlčení uplatněného nároku na peněžité zadostiučinění podle § 32 odst. 3 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce pravomocně skončilo dne 28. 11. 2022, nárok byl uplatněn u žalované 22. 3. 2023 a žaloba byla k Obvodnímu soudu pro [adresa] podána až dne 31. 12. 2023. K nároku na náhradu majetkové újmy – škody vzniklé vynaložením nákladů na obhajobu – zpracování znaleckých posudků, žalovaná uvedla, že dosud nemohla prověřit důvodnost nároku z hlediska účelnosti jednotlivých účtovaných hodin znalecké činnosti, když jí nebyly předloženy příslušné rozpisy hodinových dotací a ceny účtovaných jednotlivých druhů znalecké činnosti.

5. Žalobce vzal žalobu zpět v rozsahu nároku na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu (10 000 Kč s příslušenstvím). Soud I. stupně proto na základě zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil.

6. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: žalobce byl nezákonně trestně stíhán pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku, a to nejprve na základě usnesení ze dne 2. 9. 2020, č. j. [číslo] (zrušeného státním zástupcem), následně na základě usnesení ze dne 9. 4. 2021, č. j. [číslo], přičemž usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 10. 2022, č. j. [spisová značka], byla věc postoupena Magistrátu [adresa], neboť skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek. Žalobce v průběhu řízení vynaložil náklady na vyhotovení dvou znaleckých posudků, které oba znalci ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]) společně s vyúčtováním jednotlivých úkonů znalci vyúčtovali i hodinové dotace těchto dílčích úkonů znalecké činnosti. Vyúčtování bylo v souladu s pravidly pro určení mimosmluvní odměny znalce dle vyhlášky č. 504/2020 Sb., a to v rozmezí 400 Kč až 450 Kč za hodinu práce, hodinové dotace byly přiměřené povaze a náročnosti úkonů znalecké činnosti.

7. Právním posouzením věci dospěl soud I. stupně k závěru, že za situace, kdy proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, ale věc byla postoupena jinému orgánu, lze nárok žalobce na náhradu škody způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání posoudit podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk, tedy jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

8. Žalobě s návrhem na zaplacení částky, odpovídající nákladům obhajoby v rozsahu vynaložených nákladů na znalecké posudky (tj. celkem co do částky 16 800 Kč) vyhověl na základě závěru, že vzhledem k výsledku trestního stíhání má žalobce na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů na obhajobu v trestním řízení právo, a zároveň žalobce prokázal, že tyto náklady mu vznikly. Soud I. stupně přiznal žalobci rovněž právo na úrok z prodlení s plněním této částky; prodlení žalovaného s plněním však dovodil až ke dni podání žaloby, k níž bylo připojeno doplnění vyúčtování znalečného ve smyslu příslušných předpisů upravujících odměnu znalců. Protože tyto doklady žalobce v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 OdpŠk žalované nedoložil, nemohla se žalovaná do doby předložení těchto dokladů ocitnout v prodlení se zaplacením této částky na základě předběžného projednání nároku. Soud I. stupně proto ve zbývajícím rozsahu nárok na úrok z prodlení zamítl.

9. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle úspěchu ve věci. Vzal v úvahu, že žalobce uplatnil dva nároky s odlišnou tarifní hodnotou (nárok na zadostiučinění – podle § 9 odst. 4 AT tarifní hodnota 50 000 Kč a nárok na náhradu škody – podle 8 odst. 1 AT tarifní hodnota 16 800 Kč), i s odlišným úspěchem, když podle § 146 odst. 2 o. s. ř. je žalobce povinen platit náklady řízení o nároku na zadostiučinění, které bylo z jeho zavinění zastaveno, a zároveň byl plně úspěšný v řízení o zaplacení částky 16 800 Kč, a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mu náleží náhrada nákladů tohoto řízení. Soud I. stupně postupoval podle § 12 odst. 3 AT, stanovil tarifní hodnotu sporu částkou 66 800 Kč, míru úspěchu žalobce určil v rozsahu 25,15 %, úspěch žalované v rozsahu 75,85 %. Uzavřel, že převážně úspěšná žalovaná má právo na náhradu 49,7 % nákladů, které v řízení vynaložila a tuto částku určil ve výši 447,30 Kč.

10. Tento rozsudek soudu I. stupně napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním v rozsahu výroku II. (vyhovujícího výroku o věci samé) a výroku IV. (o nákladech řízení mezi účastníky navzájem).

Vytýkala soudu I. stupně, že se při posouzení uplatněného nároku na náhradu škody ve formě nákladů vynaložených na obhajobu žalobce soustředil pouze na posouzení korektnosti vyúčtování, aniž se zabýval účelností vynaložení těchto nákladů z hlediska výsledku trestního stíhání žalobce. V tomto směru je rozsudek soudu I. stupně nepřezkoumatelný.

Žalovaná dále napadala nesprávnost nákladového výroku, s tím, že soud I. stupně sice správně v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že převážně úspěšná žalovaná má proti žalobci právo na náhradu části nákladů, které jí v řízení vznikly, avšak v rozporu s tímto závěrem byla příslušná platební povinnost uložena žalované.

11. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně ve věci samé s tím, že odvolání je zcela zjevně bezdůvodné. Význam pořízení znaleckých posudků pro trestní řízení byl zcela zásadní, jak vyplývá z příslušných rozhodnutí trestních soudů, které měla žalovaná k dispozici již ve stadiu předběžného projednání věci. Ostatně ani v této fázi projednání nároku nebyla účelnost vynaložení těchto nákladů zpochybňována, důvodem pro nevypořádání nároku podle § 14 OdpŠk byla pouze spornost nároku co do jeho výše.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř. Odvolací jednání nebylo nařízeno, když účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

13. Jádrem odvolání žalované proti výroku II. ve věci samé je námitka, že soud I. stupně nezkoumal účelnost vynaložení nákladů na znalecké posudky z hlediska výsledku trestního stíhání.

14. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákona, přičemž rozhodující skutečností pro zahájení tohoto trestního stíhání bylo zjištění, že žalobce (který při nezajištěném couvání s vozidlem, které řídil, narazil do přední části za ním stojícího vozidla) způsobil vznik zranění pasažérky za ním stojícího vozidla spočívající v pohmoždění levého kolena, s dobou léčení dvou až tří týdnů včetně rehabilitace. Soud I. stupně v trestním řízení (body 16 a 17 usnesení ze 14. 10. 2022, č. j. [spisová značka]) podrobně rozvedl, že zejména na základě posudků těchto znalců nemohlo ke zranění pasažérky druhého vozidla dojít postupem následně poškozenou popsaným, tedy, že těmito byla vyvrácena příčinná souvislost vzniku poškození zdraví poškozené s jednáním (obžalovaného) žalobce.

15. Odvolání žalované, pokud směřuje do této části rozsudku soudu I. stupně, je zcela zjevně nedůvodné. Odvolatelka měla k dispozici příslušný trestní spis, z jehož obsahu byla zásadní role pořízení znaleckých posudků k otázce mechanismu tvrzeného vzniku poškození zdraví bez pochybností zřejmá. Odvolatelka ostatně soudu I. stupně ani nevytýká, že by byl nezohlednil konkrétní (případně jí tvrzené) skutečnosti svědčící o tom, že zpracování těchto znaleckých posudků nemělo pro obhajobu význam. Soudu I. stupně tedy nelze důvodně vytknout vady postupu při dokazování podle § 132 o. s. ř.

16. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že žalovaná v řízení před soudem I. stupně důvodnost nároku co do základu ani nesporovala, tedy soudu I. stupně nelze důvodně vytknout, že se odůvodněním závěru, že nárok je co do základu důvodný, v odůvodnění rozsudku podrobně nezabýval.

17. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

18. Soud I. stupně dospěl rovněž ke správným závěrům, pokud jde o dovození povinnosti převážně neúspěšného žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně; uložené této povinnosti žalované napadeným výrokem IV. rozsudku soudu I. stupně, je zjevnou nesprávností, vyplývající již z porovnání s odůvodněním tohoto výroku v jeho písemném odůvodnění a dále z porovnání s obsahem spisu. Ačkoli má toto pochybení soudu I. stupně charakter zjevné neprávnosti ve smyslu § 164 o. s. ř., považuje odvolací soud za vhodnější pro nastolení právní jistoty ohledně subjektu povinného k náhradě nákladů řízení změnu napadeného rozhodnutí podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalobce, který měl v této fázi řízení plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výše byla určena jako součet odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 21. 10. 2024) v sazbě 1 780 Kč za jeden úkon (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5 AT), tj. 1 780 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou 300 Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT), tj. 300 Kč, (a náhrady za DPH v sazbě 21 % ze základu 2 080 Kč, ve výši 436,80 Kč), celkem 2 516,80 Kč; platební místo vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř., zvláštní lhůtu k plnění určil soud na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., část věty za středníkem.