o zaplacení částky 7 617 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 2 875,18 Kč s poplatkem z prodlení z této částky ve výši 2,5 promile denně za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý, i započatý, den prodlení, od 18. 10. 2008 do zaplacení (výrok I.). Žalobu zamítl do částky 4 741,82 Kč a požadovaného poplatku z prodlení za dobu od 1. 8. 2000 do 17. 10. 2008 (výrok II.). Žalovanému dále uložil zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 3 014,28 Kč (výrok III.). Žalobcům uložil zaplatit státu náklady řízení ve výši 8 839 Kč (výrok IV.). Žalovanému uložil zaplatit státu náklady řízení ve výši 5 417 Kč (výrok V.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení zahájeném dne 18. 7. 2003 žalobou, kterou se žalobci domáhali vůči žalovanému zaplacení částky 7 617Kč včetně poplatků z prodlení s odůvodněním, že žalobci jsou spoluvlastníky domu, kde žalovaný z titulu nájemního práva užíval byt, aniž by platil vyúčtování za služby za roky 1999 až 2002.

Soud I. stupně vydal platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor (dne 7. 6. 2004), ve kterém vznesl námitku započtení částky 9 862,30 Kč s tím, že tuto částku mu žalobci dluží jako přeplatky záloh na služby spojené s nájmem za roky 1995 až 1998, a to s odkazem na kontrolu vyúčtování nákladů provedenou [právnická osoba] ze dne 17. 8. 1999.

Žalobci uznali důvodnost vrácení přeplatku žalovanému z roku 1995 a 1996, proto odpovídající částku ve výši 4 027 Kč žalovanému žalobce ad 1) zaslal dne 7. 10. 2005, avšak žalovaný si částku nevyzvedl. Za rok 1997 a 1998 se jedná pouze o administrativní přeplatky, když žalovaný na zálohách na služby ani na vyúčtování nezaplatil ničeho, což je předmětem jiného soudního sporu. V současné době je již nárok žalovaného promlčen.

Na základě provedeného dokazování soud vzal soud I. stupně za prokázané, že v období, za které žalobci požadují zaplacení vyúčtování za služby spojené s nájmem bytu, tedy za rok 1999 až 2002, bydlel žalovaný u žalobců v nájmu a dle znaleckého posudku měl zaplatit úhradu za vyúčtování služeb v částce 6 902,18 Kč.

Soud I. stupně měl dále za to, že námitka započtení vznesená žalovaným je důvodná co do částky 4 027 Kč, která představuje přeplatek za služby za rok 1995 a 1996, kdy výše přeplatku byla stanovena kontrolou správce [právnická osoba] [adresa]. Žalobci pohledávku žalovaného v daném směru uznali s tím, že uvedenou částku dne 7. 10. 2005 žalovanému poukázali, tato platba se však do dispozice žalovaného nedostala. Výše přeplatku byla zřejmá na základě provedené kontroly z roku 1998. Žalovaným tak byla uplatněna v tříleté lhůtě vyplývající z § 101 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku (dále jen ObčZ), tedy tato pohledávka není promlčena, jak namítali žalobci.

Soud I. stupně nezohlednil námitky započtení přeplatku služeb za rok 1997 a 1998, neboť tato pohledávka byla předmětem samostatného sporu vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Soud nezohlednil ani tvrzenou pohledávku žalovaného z titulu stěhovacích nákladů, neboť byla předmětem samostatného řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka].

Poplatek z prodlení byl žalobcům přiznán až poté, kdy bylo znaleckým posudkem při jednání soudu dne 17. 10. 2008 postavené najisto, jaká je skutečná výše předmětné pohledávky.

Náklady znaleckého posudku v částce 14 256 Kč soud podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) rozdělil mezi účastníky řízení s ohledem na jejich úspěch ve věci.

O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyhlášky č. 484/2000 Sb., když žalobcům s ohledem na jejich částečný úspěch (62 % úspěch žalobců a 38 % úspěch žalovaného) přiznal 24 % náhrady nákladů.

3. Proti rozsudku, a to do všech jeho částí, podali žalobci včasné a přípustné odvolání, ve kterém především namítali, že pohledávka žalovaného 4 027 Kč, kterou žalovaný uplatnil k započtení, je promlčená. Proto ji soud I. stupně neměl započíst proti pohledávce žalobců.

Z vyúčtování společnosti [právnická osoba] [adresa][Anonymizováno]ze dne 17. 8. 1999 vyplývá, že žalovaný byl roku 1999 informován, že mu žalobci dluží na přeplatcích na vyúčtování za služby za rok 1995 a 1996 započtenou částku. Proto měl žalovaný vůči žalobcům nárok uplatnit v rámci obecné promlčecí lhůty, která skončila nejpozději koncem roku 2002. Námitka promlčení nároku žalovaného na započtení je tak důvodná.

I pokud by byla pohledávka žalovaného promlčena nebyla, bylo by v rozporu s dobrými mravy podle § 3 ObčZ, aby se v důsledku zápočtu posuzovala míra úspěchu účastníků a posuzovali se podle ní náklady řízení a náklady na zpracování znaleckého posudku.

Dále žalobci namítali, že částka 4 027 Kč se dostala do dispozice žalovaného. Dopisem ze dne 7. 10. 2005 žalobce ad 1) žalovaného informoval o zaplacení této částky. Na to žalovaný sdělil, že si prostředky nevyzvedne a vyčká vyčíslení částky za služby za rok 1997 a 1998. Žalobci označili za nemravné, aby žalovaný nevyzvednutý přeplatek uplatnil jako zápočet a tím separoval náklady znaleckého posudku. Navíc za situace, kdy znalecký posudek dal po metodické stránce za pravdu žalobcům.

Závěrem žalobci navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 6 902,18 Kč včetně celých nákladů řízení a dále zaplatit celé náklady (státu) na zpracování znaleckého posudku.

4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že v době, kdy se vzájemné pohledávky setkaly, nebyla žádná z nich promlčena. Argumentace žalobců neodpovídá § 580 ObčZ. Žalovanému stačilo vznést námitku započtení proti pohledávkám žalobců a momentem jejich setkání došlo k jejich zániku. Žalobci nenamítali neexistenci pohledávky žalovaného, ale jen její promlčení, ke kterému v době setkání pohledávek nedošlo. Žalovaný poukazoval na možnost žalobců složit pohledávku do úschovy soudu, čímž by došlo ke splnění závazku, což však neučinili.

Žalovaný navrhoval uzavření soudního smíru tak, že uhradí částku 8 000 Kč. Pokud žalobci nebudou nabízený smír akceptovat, navrhl žalovaný, aby byla žaloba zcela zamítnuta. Požadavek na zamítnutí žaloby odůvodňoval nesprávnou metodikou výpočtu, bagatelní povahou sporu a délkou soudního řízení, která navyšuje žalované příslušenství. V této souvislosti zdůrazňoval právo na jednání bez zbytečných průtahů vyplývající z judikatury Ústavního soudu.

5. Odvolací soud nejprve konstatoval, že jelikož o odvolání žalovaného proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu I. stupně (výrok I. rozsudku) bylo již bezezbytku rozhodnuto odmítnutím odvolání žalovaného pro jeho opožděnost, a to usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 18. 6. 2010, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. [spisová značka], nabyl rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku právní moci dne 1. 8. 2009. Pokud proti tomuto výroku podali odvolání i žalobci, které následně vzali zpět, jedná se o úkony, které nejsou za odvolacího řízení přípustné, a proto k nim odvolací soud dle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlížel.

6. Žalobce v průběhu odvolacího řízení vzal dále žalobu zpět, a to ohledně zamítnuté částky 714,82 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku ve spojní s výrokem VI. doplňujícího rozsudku), s čímž žalovaný souhlasil. Ohledně této části předmětu odvolacího řízení proto odvolací soud postupoval dle § 222a odst. 1, 2 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem v uvedeném rozsahu zrušil a řízení zastavil.

7. Žalobce dále v průběhu odvolacího řízení navrhl odvolacímu soudu, aby připustil změnu žalobního petitu ohledně příslušenství týkajícího se zamítavého výroku o věci samé o zaplacení částky 4 027 Kč, a to tak, že tuto částku požaduje zaplatit s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně za každý den prodlení, nejméně však 25 Kč za každý měsíc prodlení od 1. 8. 2008 do zaplacení. Jelikož je zřejmé, že v původní žalobě byl výrok ohledně příslušenství pohledávky zjevně chybně formulován tak, že žalované příslušenství má činit nejméně 25 Kč za každý den prodlení (což odporovalo dikci dříve platné vyhlášky o poplatku z prodlení č. 142/1994 Sb., který stanovil v § 2: „Výše poplatku z prodlení činí za každý den prodlení 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení“.), odvolací soud tuto změnu žaloby připustil (§ 95 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

8. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vymezeném odvoláním žalobců, a to včetně řízení, které jeho vydáno předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání důvodné není, byť z jiných důvodů, než jaké uváděl v důvodech svého rozhodnutí soud I. stupně.

9. Podle § 563 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen ObžZ), který je na věc aplikovatelný dle § 3028 odst. 3 o. s. ř., není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

Ve smyslu výše citovaného ustanovení se odvolací soud zabýval tím, zdali je pohledávka žalobců o zaplacení nedoplatků za vyúčtování za služby za roky 1999–2002 splatná, resp. zdali tato splatnost nastala poté, kdy byla její výše stanovena znaleckým posudkem a výslechem znalce, což se mělo dle závěrů soudu I. stupně stát při jednání soudu dne 17. 10. 2008.

10. Odvolací soud dospěl k závěru, že tento názor soudu I. stupně o splatnosti nedoplatků z vyúčtování služeb za žalované období je chybný.

11. Z judikatury uvedené v rozhodnutí NS ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, vztahují se k dříve platné vyhlášce č. 245/1995 Sb., platné až do 31. 12. 2000, vyplývá následující: „Podle vyhlášky č. 245/1995 Sb. mělo vyúčtování nákladů za dodávku tepla a teplé užitkové vody obsahovat náležitosti uvedené v jejím § 10. Podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat účinky, které s (řádným) vyúčtováním zákon spojuje. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů (cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování“.

12. Dále platilo na všechny služby ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., podle něhož pronajímatel vyúčtuje pronajímatel skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby nájemci vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí nájemci nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

I podle judikatury vztahující se k zákonu č. 67/2013 Sb., platí, že „vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu, může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádné a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Jestliže pronajímatel provede vyúčtování nesprávně, nestává se vyúčtovaná částka splatná, a to ani zčásti“ (NS sp. zn. 21 Cdo 803/2002).

13. Při promítnutí závěrů výše citovaných zákonných ustanovení a výkladové judikatury do daného sporu je zřejmé, že splatnost nedoplatku z vyúčtování, které bylo podáno souhrnně za všechny služby spojené s užíváním bytu žalovaným, a to za dané žalované období, ještě nemohla nastat, neboť nesprávnost vyplývající ze znaleckého posudku, kdy žalobci žalovanému vyúčtovali o 713,13 Kč vyšší nedoplatek za vytápění a další služby, dosud nebyla napravena. Nejedná se přitom o marginální částku, ale téměř o 10 % z celkové žalované úhrady. Žalobci přitom ani nebylo tvrzeno, že by po zpracování znaleckého posudku a po výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanému doručili nové, řádné vyúčtování, které by chyby uvedené v předchozím vyúčtování opravilo. Je tak zřejmé, že žalovaný nedoplatek za služby za roky 1999-2002 se tak dosud nestal splatným.

14. Skutečnost, že žalobci po podání znaleckého posudku v průběhu řízení před soudem I. stupně – poté, co u odvolacího soudu vzali pohledávku zčásti zpět – požadují na nedoplatku za roky 1999–2002 namísto částky 4 741,82 Kč (s poplatkem z prodlení za dobu od 1. 8. 2000 do zaplacení) částku 4 027 Kč (s poplatkem z prodlení od 1. 8. 2000 do zaplacení), sama o sobě nepředstavuje řádné vyúčtování ve vztahu k nově žalované (snížené) částce a splatnost nedoplatku z vyúčtování (pohledávky) v této části nezpůsobuje (viz shodné závěry rozhodnutí NS ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002).

15. Z výše uvedeného je zřejmé, že žaloba na plnění nedoplatku z vyúčtování služeb za roky 1999–2002 byla žalobci podána předčasně, na čemž ničeho nemění skutečnost, že se jedná o požadavek na plnění z doby dávno minulé, neboť v mezidobí nedošlo k žádné změně, v důsledku které by splatnost pohledávky žalobců v době rozhodování soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) nastala.

16. Ze shora uvedeného důvodu je zřejmé, že rozsudek ve spojení s doplňujícím rozsudkem je v zamítavých výrocích o věci samé ohledně požalované částky 4 027 Kč s příslušenstvím správný, a proto byl dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

17. Odvolací soud však dle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil nesprávný výrok o nákladech řízení, když soud I. stupně ve výroku zjevně chybně zaměnil úspěch a neúspěch účastníků řízení, ačkoliv v důvodech rozhodnutí jej správně vyjádřil. Byli-li žalobci úspěšní co do částky 2 875,18 Kč s příslušenstvím, tj. z 38 %, a neúspěšní co do 4 741,82 Kč s příslušenstvím, tj. 62 %, má žalovaný právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, a to z 24 % (62-38=24).

18. Žalovaný v řízení učinil následující honorované úkony v souvislosti s právním zastoupením advokátkou, dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, k/ a odst. 2 písm. c/ AT, a to: převzetí a příprava zastoupení, odvolání proti usnesení ze dne 18. 6. 2010 (polovina odměny), odvolání proti rozsudku ze dne 20. 3. 2009, vyjádření na výzvu soudu ze dne 6. 6. 2024, vyjádření na výzvu soudu ze dne 28. 6. 2024, odvolání proti usnesení ze dne 8. 7. 2024 (polovina odměny), vyjádření k odvolání žalobců proti rozsudku, účast při jednání odvolacího soudu 15. 1. 2025, účast při jednání u soudu I. stupně dne 24. 3. 2025, sdělení žalovaného k návrhu na smír ze dne 2. 5. 2025, účast při jednání odvolacího soudu dne 24. 9. 2025, tj. celkem 10 úkonů po 1 500 Kč, celkem 15 000 Kč. K úkonům uskutečněným do 31. 12. 2024 náleží dle § 13 odst. 4 AT paušální náhrady po 300 Kč, tj. 7 x 300 Kč= 2 100 Kč, a ve výši 450 Kč za úkony učiněné po 1. 1. 2025, tj. 4 x 450 Kč = 1 800 Kč. Celková výše nákladů řízení žalovaného činí 18 900 Kč, k tomu náleží náhrada za DPH ve výši 3 969 Kč. Celkové náklady řízení žalovaného činí 22 869 Kč, 24 % z této částky představuje 5 489 Kč. Lhůta a místo k plnění náhrady nákladů řízení ve prospěch žalovaného byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Výroky o nákladech řízení za vyplacené znalečné již zjevnou vadou spočívající v záměně co do úspěšnosti účastníků v řízení netrpí a byly vypočteny správně, proto byly dle § 219 o. s. ř. potvrzeny.