o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni [částka] (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, v níž žalobkyně tvrdila, že žalovaná se ve smlouvě zavázala předat žalobkyni nemovité věci (pozemky v k. ú. [část obce], obec Praha, dílem nezastavěné, dílem zastavěné budovami bez č. p./č. ev, stavba občanské vybavenosti) se všemi součástmi a příslušenstvím, které byly předmětem kupní smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem, uzavřené mezi žalovanou jako prodávající a žalobkyní jako kupující, do 10 pracovních dnů od rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva. Pro případ porušení této povinnosti si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši [částka] za každý den prodlení. Prodlení žalované s předáním nemovitostí trvalo 39 dnů od [datum] do [datum].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že pokud by případně byly formálně splněny předpoklady, pro něž vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty, je výkon tohoto práva v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: účastníci uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem, tj. pozemkům v k. ú. [část obce], obec Praha, dílem nezastavěným, dílem zastavěným budovami bez č. p./č. ev, stavba občanské vybavenosti. K utvrzení závazku prodávajícího fyzicky předat žalobkyni předmět koupě, se všemi součástmi a příslušenstvím, včetně všech listin, jejichž seznam je jako Příloha 2 součástí smlouvy, nejpozději do 10 pracovních dnů od rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva k předmětu koupě (čl. 6 odst. 1 smlouvy), bylo sjednáno oprávnění kupujícího vyúčtovat prodávajícímu smluvní pokutu [částka] za každý den prodlení se splněním tohoto závazku (článek 6. odst. 2 smlouvy). Katastrální úřad povolil vklad do katastru nemovitostí rozhodnutím ze dne [datum]. Podle smlouvy tak měla žalovaná předmět koupě předat žalobkyni do [datum]. Žalobkyně dne [datum] e-mailem vyzvala žalovanou k předání do [datum] a dopisem ze dne [datum] stanovila dodatečnou lhůtu k předání na [datum]. K protokolárnímu předání nemovitostí došlo [datum]. Strany kupní smlouvy sjednaly, že kupní cena za převod vlastnictví k nemovitostem bude uhrazena prostřednictvím advokátní úschovy. Uvolnění kupní ceny z úschovy bylo vázáno na podmínku, že stav zápisu v části C LV a D LV nedozná v mezidobí od podání návrhu na vklad ([datum]) do povolení vkladu vlastnického práva změnu; tato podmínka nebyla splněna v důsledku podání žaloby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] proti žalované ([příjmení] P7, sp. zn. [spisová značka], dne [datum rozhodnutí]), kterou se domáhala, aby soud nahradil vůli žalované s uzavřením kupní smlouvy na totožné nemovitosti, přičemž tento nárok zdůvodňovala jako právo vítěze veřejné soutěže z titulu nejvyšší nabídky. Řízení o této žalobě bylo na základě zpětvzetí žaloby zastaveno, Městský soud v Praze v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo rozhodnuto o nákladech zastaveného řízení, konstatoval, že„ teorie účelovosti žaloby, se jeví navýsost pravděpodobná vzhledem k tomu, jak žalobce v řízení postupoval, pokud podal vadnou žalobu s obskurním textem smlouvy, nesnažil se zastavit vkladové řízení předběžným opatřením, učinil nesmyslný procesní návrh týkající se nástupnictví“.

5. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že žalobkyně je provázána se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která na žalovanou podala žalobu o nahrazení prohlášení její vůle uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví k totožným nemovitostem. Podání žaloby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vedlo k zápisu poznámky v katastru nemovitostí, žalované nemohla být vyplacena kupní cena z úschovy, nicméně závazek žalované předat předmět koupě byl zachován; této situace žalobkyně využila k jednání se žalovanou o slevě z kupní ceny ve výši cca [anonymizována dvě slova] Kč. Provázanost žalobkyně a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] soud I. stupně dovodil ze skutečností, že notářské zápisy obou společností nechal vyhotovit [jméno] [příjmení] a obě společnosti mají sídlo na stejné adrese, [jméno] [příjmení], která je statutární ředitelkou [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] má mezi přáteli na facebooku [jméno] [příjmení], právního zástupce žalobkyně, a [jméno] [příjmení], jednatelku žalobkyně, a že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou spolu ve správních radách dvou nadací.

6. Právním posouzením tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, přiznání práva na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 o. z.) odporuje dobrým mravům. Za situace, kdy se žalobkyně snažila účelovou žalobou prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zabránit výplatě kupní ceny žalované a docílit snížení kupní ceny, nelze žalobkyni přiznat právo na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 o. z.) za pozdní předání nemovitosti, neboť takový výkon práva je v rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně v této souvislosti odkázal na § 547 o. z., podle něhož právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu, a dále na § 580 o. z., podle něhož je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Z uvedených důvodů žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšné žalované.

7. Tento rozsudek soudu I. stupně napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Odvolací důvody podřadila ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. (soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním) a § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. (rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci).

8. Odvolatelka především namítala nesprávnost skutkového závěru soudu I. stupně, že žalobkyně je provázána se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jež měla ve shodě s ní podat zcela zjevně nedůvodnou žalobu na nahrazení projevu vůle, aby zabránila výplatě kupní ceny z úschovy žalované a docílila snížení kupní ceny. V řízení před soudem I. stupně nebyl proveden jediný důkaz, z něhož by vyplývalo, že k takovému jednání ve shodě na úkor práv žalované došlo. Soud I. stupně dovozuje své skutkové zjištění o provázanosti žalobkyně se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] z toho, že„ obě společnosti byly založeny [jméno] [příjmení], když notářské zápisy obou společností nechal vyhotovit právě on“, a dále z toho, že„ obě společnosti mají sídlo na stejné adrese“. Uvedené skutkové zjištění soudu I. stupně nevypovídá o provázanosti žalobkyně se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], nýbrž je pouze logickým důsledkem toho, že obě společnosti byly založeny jako tzv. ready-made společnosti panem [jméno] [příjmení], který se zakládáním obchodních společností a jejich dalším prodejem a poskytováním souvisejících služeb živí. Jako takové je toto zjištění ve vztahu k otázce provázanosti společností nerozhodné. Soud I. stupně dále dovozuje propojenost žalobce se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] z toho, že„ statutární ředitelka [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], má mezi přáteli na sociální síti facebook, [jméno] [příjmení], právního zástupce žalobkyně, a [jméno] [příjmení], jednatele žalobkyně“, a že„ zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] je spolu se [jméno] [příjmení] ve správních radách dvou nadací“.„ Facebookové přátelství“ může svědčit maximálně o tom, že se dané osoby znají, nikoli o tom, že se uvedené osoby dohodly, že budou jednat ve shodě na úkor žalované, neboť ani skutečnost, že se určité osoby reálně znají, nemůže bez dalšího vést k závěru, že spolu jednají ve shodě. Soud I. stupně přehlédl, že znění smluv, a zejména pak podmínek advokátní úschovy a výplaty peněžních prostředků, navrhla sama žalovaná, jež je autorkou celé smluvní dokumentace. Za nesprávné považuje žalobkyně také zjištění soudu I. stupně, že žalobkyně využila situace k jednání o slevě z kupní ceny; namítala, že zjištění je dovozeno pouze ze zápisu z jednání ze dne [datum], který předložila žalovaná; tento zápis, sepsaný žalovanou, však není ze strany žalobkyně autorizován.

9. Žalobkyně dále namítala nesprávnost závěru soudu I. stupně, že žaloba podaná [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] je účelová, neboť soud I. stupně dovozuje tento závěr pouze z jediné věty usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] („ Teorie o účelovosti žaloby, přestože dokazování v tomto smyslu provedeno nebylo, se jeví navýsost pravděpodobná“), přičemž z předmětného usnesení vyplývá pouze to, že se Městský soud v Praze vůbec nezabýval jakýmkoliv důkazem svědčícím pro či proti jeho domněnce, ani neprováděl ve věci žádné dokazování. Jeho úvaha o účelovosti žaloby je tak nejen nepodloženou domněnkou, nýbrž ani její vyslovení v rámci odůvodnění rozhodnutí není závazné pro soudy v jiném řízení. Vzhledem k nesprávnosti skutkových zjištění soudu I. stupně neobstojí ani jeho právní závěry, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je rozporný s dobrými mravy. Je tedy zřejmé, že žalovaná odpírala žalobkyni nemovitosti předat bez spravedlivého důvodu, proto je napadený rozsudek postavený na ochraně dobrých mravů zcela nesprávný a ve svém důsledku fakticky chránící a zvýhodňující žalovanou.

10. Odvolací soud rozhodl o tomto odvolání žalobkyně již rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Po zopakování důkazů odvolací soud zjistil, že zajišťovaná povinnost předat předmět koupě je v čl. 6 kupní smlouvy vymezena tak, že se prodávající zavazuje fyzicky předat předmět koupě se všemi součástmi a příslušenstvím, včetně listin, jejichž seznam je přiložen v příloze [číslo] smlouvy. V protokolu o předání předmětu koupě ze dne [datum] žalobkyně prohlásila, že nemovitosti již fakticky užívá. Žalobkyně od uzavření smlouvy vystupovala jako vlastník pozemků se všemi jejich součástmi, v [anonymizováno] [rok] rozhodovala o dalším trvání nájemních vztahů a vyúčtovávala nájemné za pronájem boxů ve stáji. K vyúčtování smluvní pokuty došlo až poté, co žalovaná svou povinnost předat předmět koupě splnila. Vlastní předání se omezilo pouze na odevzdání listin a měřidel energií. Z výčtu a popisu předaných listin vyplývá, že pro faktické užívání a nakládání s předmětem koupě neměly zásadní význam a jejich absence nebránila žalobkyni ve výkonu vlastnického práva. Přitom bylo prokázáno, že se žalobkyně od [anonymizováno] [rok] jako vlastník chovala a v řízení netvrdila, že jí absence formálního předání předmětu koupě bránila ve výkonu vlastnického práva k majetku nabytého na základě účinků povolení vkladu práva do katastru nemovitostí. V důsledku prodlení s předáním žalobkyni nevznikla žádná škoda.

Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, byť platně sjednané, nelze poskytnout soudní ochranu, neboť požadavek žalobkyně opomíjí zajišťovací a kompenzační charakter institutu smluvní pokuty a je zneužitím práva s cílem poškodit žalovanou. Za těchto okolností požadavek na zaplacení smluvní pokuty opomíjí jak prevenční, tak i kompenzační charakter institutu smluvní pokuty. Odvolací soud proto shledal podmínky pro moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. Žalobkyně se podílela na vzniku konfliktní situace mezi účastníky, využila podání žaloby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] k opětovnému jednání o kupní ceně namísto, aby kupní cenu uhradila. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nevznikla v důsledku prodlení žalované žádná škoda, není zde částka zdola omezující možnost moderace; soud proto prostřednictvím moderace konstituoval úplný zánik nároku.

11. Uvedené právní závěry neobstály v řízení o dovolání, které proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek odvolacího soudu zrušil, neboť odvolací soud přistoupil ke snížení smluvní pokuty podle § 2051 o. z., aniž by přijal odůvodněný závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty, založený na hodnocení okolností, které byly dány v okamžiku sjednání smluvní pokuty. Současně nehodnotil, zda zjištěné skutečnosti nesvědčí pro závěr o zjevném zneužití práva na zaplacení smluvní pokuty, které by nemělo požívat právní ochrany (viz § 8 o. z.).

Nejvyšší soud věc vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že a) možnost moderace smluvní pokuty je vázána na předchozí závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty, přičemž úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty se mohou – stejně jako posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě, upínat toliko k okolnostem, které byly dány v okamžiku sjednání smluvní pokuty. Skutečnost, zda byla smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši, proto nelze zkoumat prizmatem skutečností, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v určité výši (ať už přiměřené, nebo nepřiměřené) sjednána; b) tím není dotčena možnost nepřiznat právo na zaplacení smluvní pokuty z důvodu, že by to bylo v rozporu s dobrými mravy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. Žalobkyně poté setrvala na shora uvedeném odvolání.

13. Žalovaná doplnila vyjádření k odvolání o tvrzení nových skutečností, které nastaly v mezidobí od předchozího rozhodnutí odvolacího soudu. Uvedla, že došlo ke změnám na pozici statutárního orgánu žalobkyně a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] . Tvrzení žalobkyně, že se [právnická osoba] [anonymizováno], a. s . nemá nic společného, dále oslabuje skutečnost, že po rozhodnutí odvolacího soudu se statutárním orgánem obou společností stal pan [jméno] [příjmení], a to u žalobkyně dne [datum] a u [právnická osoba] [anonymizováno], a. s . dne [datum]. Tato skutečnost zapadá do procesní obrany žalované, že obě společnosti musely jednat po vzájemné dohodě od samého počátku.

Dále bylo rozhodnuto ve věci, v níž se žalovaná proti žalobkyni domáhala nahrazení prohlášení vůle žalobkyně s tím, aby bpv [právnická osoba] vyplatila žalované [částka] a další osobě [částka], přičemž žalovaná se žalobou uspěla (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]); v řízení o mimořádných opravných prostředcích pak Nejvyšší soud i Ústavní soud aprobovaly právní závěr, žalobkyně zneužila právo k újmě žalované. Z odůvodnění citovaných rozhodnutí vyplývá, že skutkový stav, totožný se skutkovým stavem zjištěným v dané věci, byl soudy hodnocen tak, že žaloba [anonymizována tři slova] podaná proti žalované byla šikanózní a podaná s jediným cílem, a to zbránit výplatě kupní ceny za nemovitosti z advokátní úschovy.

Žalovaný je přesvědčena, že účtování smluvní pokuty žalobkyní za situace, kdy v součinnosti s třetí osobou zmařila podmínky pro uvolnění kupní ceny za nemovitosti z advokátní úschovy, vznášela požadavky na slevu z kupní ceny ve výši 20% a současně trvala na formálním předání nemovitostí, které už fakticky užívala, neboť se jednalo o volné prostranství s tribunou, je zneužitím práva. Z uvedených důvodů navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

14. Odvolací soud na základě výše uvedeného odvolání žalobkyně opětovně přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu, jak byl již zjištěn a odůvodněn v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, tj. že předmětem koupě byly pozemky, na nichž se nacházel jezdecký areál; zajišťovaná povinnost„ předat fyzicky předmět koupě“ byla v čl. 6 Smlouvy vymezena tak, že„ prodávající se zavazuje fyzicky předat předmět koupě, se všemi součástmi a příslušenstvím, včetně všech listin, jejichž seznam je přiložen jako příloha [číslo] této smlouvy a to nejpozději do 10 pracovních dnů od rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva k předmětu koupě podle této smlouvy“, Seznam listin dle citované přílohy 2 smlouvy zní:„ smlouva o zřízení věcného břemene č. ev. [číslo] ze dne [datum], smlouva o zřízení věcného břemene č. ev. [spisová značka] [číslo], ze dne [datum], Dohoda o užívání části pozemku p. č. 1904, k. ú. [část obce], součásti jezdeckého areálu [příjmení] [příjmení] [jméno] na [anonymizována tři slova] [obec a číslo], ze dne [datum]“. Vlastní předání předmětu koupě dne [datum] bylo provedeno formou sepsání předávacího protokolu, v němž žalobkyně jako kupující výslovně prohlásila, že předmět koupě již užívá; měřidla energií byla předána dle stavu ke dni [datum]. Žalobkyně v mezidobí od uzavření kupní smlouvy [datum] do sepsání předávacího protokolu dne [datum] vystupovala jako vlastník pozemků se všemi jeho součástmi; v návaznosti na změnu vlastnictví rozhodovala již v listopadu 2016 o dalším trvání nájemních vztahů a vyúčtovávala nájemné ze pronájem boxů ve stáji a za poskytované služby související s ustájením koní v budově jezdeckého areálu za listopad a prosinec 2016 odběrateli [příjmení] [příjmení] [jméno], z. s. (žalovaná). K vyúčtování smluvní pokuty žalobkyní žalované došlo až poté, kdy žalovaná sepsáním předávacího protokolu dne [datum] povinnost dle článku 6.1 smlouvy splnila. Žalobkyně využila podání žaloby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] proti žalované, týkající se předmětu koupě, které zmařilo podmínky pro předpokládaný proces splnění závazku kupujícího uhradit kupní cenu, k jednání o revizi dohody o kupní ceně za nemovitosti, s požadavkem na slevu [anonymizována dvě slova] Kč, představující 20% sjednané kupní ceny. Pokud byla žalobkyně ochotna jednat o uvolnění prostředků z úschovy v rozsahu cca 80 % kupní ceny (částky [částka]), je zřejmé, že ani žalobkyně nehodnotila žalobu [právnická osoba], [anonymizováno] jinak než jako obstrukci, neboť zadržení částky odpovídající pouze cca 20 % kupní ceny v úschově by pro případ případného zmaření celé transakce v důsledku úspěchu žaloby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nemělo z hlediska zajištění zájmů kupujícího na vrácení celé kupní ceny žádný význam.

Doplněním dokazování při odvolacím jednání dne [datum] odvolací soud dále zjistil, že statutárním orgánem žalobkyně i [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se stal pan [jméno] [příjmení], a to u žalobkyně dne [datum] a u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Ve věci o nahrazení projevu vůle (sp. zn. [spisová značka] Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. [spisová značka] Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí]) byl na základě shodných skutkových zjištění o postupu žalobkyně a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] po uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem mezi žalobkyní a žalovanou učiněn skutkový závěr, že„ žalovaná a [anonymizována tři slova] jsou propojeny, že žaloba ze [datum], jíž se [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] domáhala nahrazení prohlášení vůle žalobkyně uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví předmětných pozemků, byla s ohledem na postup v řízení při uplatňování zřetelně pochybného práva zjevně účelová. Žalovaná však podání žaloby (a zápisu poznámky do části C listu vlastnictví) zneužila k tomu, aby zabránila uvolnění peněžních prostředků ze svěřeneckého účtu správce ve prospěch žalobkyň“.

Zjištění soudu I. stupně o vzájemných vztazích osob, které se účastnily jednání, resp. právního zastupování obou společností, žalobkyně v odvolání nenapadá. Brojí pouze proti závěru hodnocení těchto zjištění, tj. že žalobkyně a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postupovaly společně se záměrem zabránit vyplacení kupní ceny za nemovitosti z advokátní úschovy v plné výši prodávající žalované; argumentuje, že veškeré indicie v podobě osobní známosti jednajících osob, resp. historické účasti v obou společnostech, nasvědčující propojení zájmů obou společností v této věci, jsou pouze náhodné a vyplývají obecně z podstaty podnikání uvedených společností a běžných společenských kontaktů jednajících osob.

Závěr soudu I. stupně, že žalobkyně využila osobními kontakty„ propojené“ [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] k zabránění uvolnění kupní ceny z úschovy, však odvolací soud schvaluje. Zjištění soudu I. stupně o„ propojení“ společností personálními vazbami jsou posílena skutečností, že po skončení řízení ve věci„ nahrazení projevu vůle“ se statutárním orgánem obou společností stala jedna osoba. Zejména je však odůvodňuje chování samotné žalobkyně po podání žaloby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], ovlivňující zápisy na listu vlastnictví, když postup žalobkyně nesměřoval ke splnění povinnosti zaplatit kupní cenu, sjednanou v kupní smlouvě ze dne [datum], např. formou uzavření dohody o vydání celé kupní ceny; naopak bylo nutné, aby se žalovaná domáhala uvolnění kupní ceny z úschovy uplatněním nároku na nahrazení projevu vůle u soudu.

16. Právní posouzení: Odvolací soud dospěl k závěru, že požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, byť platně sjednané, nelze poskytnout soudní ochranu.

17. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

18. V souzené věci vzal odvolací soud tyto zásady v úvahu při posuzování souladu požadavku (výkonu práva) žalobkyně na zaplacení platně sjednané smluvní pokuty s dobrými mravy, v kontextu daném jednak mírou faktického uspokojení zájmu žalobkyně jako kupující na včasném předání koupené věci, a jednak situací, která mezi účastníky jako stranami kupní smlouvy vznikla v důsledku zmaření podmínek pro vydání kupní ceny z úschovy žalované.

Odvolací soud dospěl především k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty opomíjí jak prevenční, tak i kompenzační charakter institutu smluvní pokuty. Z provedeného dokazování vyplývá, že se předání předmětu koupě, tj. uvedení žalobkyně jako nabyvatele nemovitostí v držbu po převodu vlastnického práva, omezilo pouze na předání listin a měřidel energií. Vzhledem k prokázanému výčtu a popisu předaných listin, z něhož vyplývá, že pro faktické využití a nakládání s předmětem koupě neměly zásadní význam, uzavírá odvolací soud, že absence těchto listin nebránila žalobkyni ve výkonu vlastnického práva. Současně bylo prokázáno, že žalobkyně se již od [anonymizováno] [rok] jako vlastník chovala, pokud rozhodovala o dalším trvání nájemních vztahů, resp. fakturovala nájemné za užívání boxů ve stáji již v období před povolením vkladu svého vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí, a ani v tomto řízení netvrdila, že jí absence formálního předání předmětu koupě jakkoli bránila ve výkonu vlastnického práva nabytého na základě účinků povolení vkladu práva do katastru nemovitostí. Žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu žalované až poté, kdy žalovaná zajišťovanou povinnost splnila, ačkoli jí v důsledku prodlení žalované s předáním nemovitostí nevznikla škoda.

19. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že se žalobkyně podílela na vzniku konfliktní situace mezi účastníky, která vyústila v pozdní podepsání formálního protokolu o předání předmětu koupě. Žalobkyně záměrně (prostřednictvím vlivu na osoby jednající za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a ve shodě s nimi) navodila zmaření smluvených podmínek pro uvolnění kupní ceny z úschovy žalované jako prodávající a podání žaloby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] využila jako tzv. právní páky ke znovuotevření jednání o kupní ceně, namísto žalovanou (na základě kupní smlouvy) legitimně očekávaného postupu, směřujícího ke splnění smluvní povinnosti uhradit kupní cenu.

Za těchto okolností představuje výkon subjektivního práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s předáním předmětu koupě, byť je v daném případě v mezích zákona, zjevné zneužití práva, které by se projevilo nespravedlností v poměrech mezi účastníky navzájem. Odvolací soud schvaluje závěr soudu I. stupně, že je namístě podle § 8 o. z. odepřít žalobkyni ochranu výkonu žalobou uplatněného práva. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. Onákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; plně úspěšná žalovaná má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů za právní zastoupení v celkové výši [částka], tj. [částka] jako odměna za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], vyjádření k dovolání žalobkyně, vyjádření k odvolání po rozhodnutí dovolacího soudu, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) v sazbě [částka] za úkon (§ 7 bod 6 AT), [částka] jako náhrady hotových výdajů v paušální výši za 5 úkonů právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a [částka] jako náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %.