o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],
JUDr. Marcela Kučerová · Rozhodnutí ze dne 4. 5. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci
žalobců: a) [anonymizována dvě slova], narozen dne [datum], bytem [adresa]
b) [jméno] [příjmení], narozena dne [datum], bytem [adresa]
oba zastoupeni JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa]
proti
žalované: [osobní údaje žalované] zastoupena Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa]
o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé (výrok II.) a výroku o nákladech řízení (výrok IV.) mění jen tak, že žalobci a) a b) jsou oprávněni společně a nerozdílně, jinak se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto:
I. Řízení se částečně, co do společného a nerozdílného požadavku žalobce a) a b) na zaplacení částky [částka], zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) a b) společně a nerozdílně [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% p.a. od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Zamítá se žaloba žalobce a) a b) v části žalobního požadavku na společnou a nerozdílnou úhradu částky [částka].
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) a b) společně a nerozdílně náklady řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobců, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že takto soud rozhodl o žalobě na zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím odůvodněné tím, že žalobci dne [datum] uzavřeli celkem [anonymizováno] rezervačních smluv na koupi bytových jednotek [číslo] v budově [adresa] na adrese [adresa] (dále jen bytové jednotky). Na základě rezervačních smluv uhradili žalobci žalované částku 8x [částka]. Dále dne [datum] uzavřeli [anonymizováno] smluv o uzavření budoucích kupních smluv na bytové jednotky a na základě každé z těchto smluv pak uhradili žalobci žalované částku ve výši 20 % budoucí ceny jednotek. Žalobci tak uhradili souhrnně částku [částka], ve vztahu ke každé z jednotek poté žalobci uhradili klientské změny ve výši [částka] a dále částku [částka] plus DPH ve vztahu k jednotce [číslo] uhradili ještě klientskou změnu ve výši [částka] Celkem tak žalobci žalované na základě všech uzavřených smluv uhradili částku [částka]. Žalobci dále uvedli, že dne [datum] odstoupili od smluv o uzavření budoucích kupních smluv s tím, že důvodem bylo prodlení s dokončením přestavby jednotek delší než 6 měsíců dle čl. VI odst. 6 smlouvy o uzavření budoucích kupních smluv, přičemž k uplynutí šestiměsíční lhůty prodlení s výstavbou jednotek dle žalobců došlo [datum]. Při stavebnětechnické kontrole dokončení výstavby předmětných jednotek dne [datum] žalobci zjistili, že tyto dokončeny nejsou. Žalobci proto od smluv o smlouvě budoucí kupní odstoupili podáním z [datum] a žádali navrácení částky [částka]. Žalobci se dále žalobou domáhali smluvní pokuty dle čl. IV odst. 6 smlouvy, a to ve výši 0,02 ‰ za každý den prodlení za 3 měsíce s realizací výstavby předmětných jednotek, celkem [částka] Smluvní pokutu posléze omezili o částku [částka] a v tomto rozsahu vzali žalobu zpět, přičemž řízení o částce [částka] bylo zastaveno dle § 96 o. s. ř. (výrok I. rozsudku). (Poznámka odvolacího soudu: část žaloby týkající se smluvní pokuty nebyla předmětem odvolacího řízení). Žalovaného plnění v částce [částka] s příslušenstvím se žalobci domáhali jako oprávnění společně a nerozdílně.
3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím podstatným odůvodněním, že nedošlo k platnému odstoupení žalobců od smluv o smlouvě budoucí kupní. Dle žalované se žalobci snaží ze svých smluvních povinností vyvázat, patrně s ohledem na změnu na trhu s byty a možnostmi jejich pronajímání formou krátkodobých pronájmů. Žalobci odstupovali od smluv přitom již dříve, podáním doručeným [datum]. Žalovaná uvedla, že jednotky měli být rekonstruovány do [datum], tento termín bylo nutno prodloužit s ohledem na nouzový stav, který trval od [datum] do [datum], tedy 66 dnů, dále došlo k prodlení žalobců s oznámením klientských změn, když tyto měly být uplatněny do [datum], avšak žalobci tak učinili až [datum], tedy byli 31 dnů v prodlení. Termín rekonstrukce předmětných jednotek tak musel být prodloužen minimálně o 97 dnů, tedy nový termín dokončení byl stanoven nejdříve na [datum]. Nárok na smluvní pokutu mohli žalobci uplatnit nejdříve po 3 měsících, tedy [datum] a odstoupit bylo možné nejdříve [datum]. Rekonstrukce bytových jednotek byla dokončena v květnu roku 2020, toto bylo žalobcům oznámeno [datum] a následně byli vyzváni k realizaci předpřejímky dne [datum], [datum] a [datum]. Reakcí žalobců však bylo obstrukční jednání. Nicméně dne [datum] bylo předběžně převzato všech [anonymizováno] bytů, o čemž jsou sepsány zjišťovací protokoly, v rámci nichž je konstatováno, že jednotky byly zrekonstruovány a mají pouze vady a nedodělky nebránící běžnému užívání.
Proti nároku vznesla žalovaná jako obranu svůj nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z budoucí kupní ceny, tento nárok ve vztahu k předmětným bytovým jednotkám žalovaná vypočítala a celkově specifikovala na částku přesahující částku žalovanou. Žalovaná poté žalobcům oznámila, že tuto smluvní pokutu započítává proti pohledávce žalobců na vrácení kupní ceny. Žalovaná dále uplatnila vůči žalobcům nárok na náhradu škody, která žalované vznikla neuzavřením předmětných kupních smluv, jež představuje částku ve výši 2 % z kupní ceny každé z jednotek a jedná se o částku, kterou žalovaná zaplatila zprostředkovateli prodeje, tj. společnosti [právnická osoba], na základě rámcové smlouvy o obchodní spolupráci z [datum]. I tuto částku jako nárok na náhradu škody žalovaná specifikovala. Žalovaná též neuznala nárok na vrácení poplatku za provedení klientských změn, a to s tím, že tyto klientské změny si vyžádali právě žalobci.
4. Soud I. stupně vycházel z nesporných tvrzení o uzavřených rezervačních smlouvách na předmětné bytové jednotky, dále ze smluv o uzavření budoucích kupních smluv na předmětné bytové jednotky, z nesporných tvrzení, že žalobci uhradili žalované na základě rezervačních smluv celkem částku [částka], a to [anonymizováno] platbami po [částka], a dále bylo učiněno nesporným, že žalobci uhradili žalované 20 % ze zálohy na kupní cenu jednotlivých jednotek dle uzavřených smluv o uzavření smlouvy budoucí kupní, celkem ve výši [částka].
5. Po provedeném dokazování ke sporným tvrzením účastníků soud I. stupně uzavřel, že žaloba je převážně důvodná. Za zásadní pro svůj závěr považoval ustanovení čl. VII odst. 9 smluv o budoucí kupní smlouvě, tj. ustanovení o době určité, na kterou byly smlouvy uzavřeny, a dále ustanovení čl. VI odst. 6 smluv o smlouvách budoucích kupních ve spojení s čl. V odst. 1, 2 těchto smluv, která zakotvují nárok žalobců na úhradu smluvní pokuty. S ohledem na nadbytečnost se soud nezabýval hodnocením zbývajících provedených důkazů, které směřovaly k prokázání skutečností pro rozhodnutí nerelevantních. Jako irelevantní označil soud výslovně důkazy vztahující se k žalovanou uplatněnému nároku na náhradu škody a na smluvní pokutu. Tyto nároky jsou nedůvodné, neboť smlouva dle závěru soudu I. stupně zanikla uplynutím doby dne [datum], přičemž žalovaná vyzvala žalobce k uzavření kupních smluv až poté, tedy [datum], v době, kdy žalobci jako kupující již nebyli povinni kupní smlouvy uzavřít. Žalované tak nemohlo právo na náhradu škody či smluvní pokutu vzniknout. Soud též zdůvodnil, že jako nadbytečné neprovedl důkazy výslechy svědků, kteří se měli vyjadřovat ke kvalitě provedené rekonstrukce či přestavby předmětných bytových jednotek, zamítl též jako nadbytečný návrh na vypracování znaleckého posudku ustanoveného soudem za týmž účelem.
6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 603 a § 1785 a následujících občanského zákoníku.
7. Soud I. stupně uzavřel, že strany uzavřely platně [anonymizováno] smluv o budoucí smlouvě kupní dne [datum]; v návaznosti na ujednání čl. VII odst. 9 těchto smluv, dle něhož„ nedojde-li do 24 měsíců od uzavření smlouvy k uzavření samotných kupních smluv, pak vzájemné závazky obou smluvních stran ze smlouvy budoucí zanikají a budoucí prodávající je povinen vrátit veškeré již uhrazené částky budoucím kupujícím do 15 dnů od uplynutí takovéto lhůty“ zanikly vzájemné závazky účastníků uplynutím dne [datum]. Vzhledem k zániku těchto závazků dle čl. VII odst. 9 smluv o budoucích kupních smlouvách je žalovaná povinna vrátit veškeré inkasované finanční prostředky, které byly uhrazeny v souladu se smlouvou, resp. všemi [anonymizováno] smlouvami. Žalobci uhradili v této souvislosti žalované celkově částku [částka] a tyto prostředky je žalovaná povinna žalobcům vrátit. Splatnost vrácených finančních prostředků byla stanovena do 15 dnů po uplynutí uvedené lhůty, konkrétně do [datum]. Dne [datum] byla tak žalovaná povinna vrátit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku [částka]. Jelikož žalobci požadovali úroky až od [datum], soud tomuto požadavku vyhověl.
K námitce žalované soud I. stupně uvedl, že nelze ani dovodit, že by došlo ke konkludentnímu prodloužení sjednané doby platnosti smlouvy. K prodloužení platnosti každé z [anonymizováno] smluv nedošlo žádným dodatkem, neboť smlouva nic takového nezakotvuje. Ani z jednání účastníků smlouvy nevyplývá, že by tito se cítili smlouvou být nadále vázáni i po uplynutí doby jejího trvání. Soud I. stupně uvedl, že je mu sice známo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud uzavřel, že smlouvy mohou být měněny i konkludentně, nicméně takováto změna musí být učiněna v době mezi vznikem závazku a jeho zánikem. Žalovaná přitom netvrdila, že by do doby uplynutí doby platnosti smlouvy, tj. do [datum] došlo k jednání žalobců, z něhož by bylo možno dovozovat, že chtějí být vázáni smlouvami i po uplynutí takto doby stanovené. Ani ze skutečnosti, že se účastníci smlouvy snažili řešit sporné vztahy, nelze dovozovat, že by došlo k prodloužení platnosti této smlouvy, neboť k výslovné dohodě stran po uplynutí doby platnosti smlouvy, popřípadě před jejím uplynutím, nedošlo k žádnému prodloužení platnosti smlouvy. Soud nedovodil, že je namístě aplikovat ustanovení § 1765 odst. 1 o. z., které pouze v obecné rovině zakotvuje možnost domáhat se, a to i soudně, změny smluvních ujednání, a to při zvlášť hrubém nepoměru práv a povinnostech stran smlouvy. Takový návrh nebyl ani předmětem řízení. Soud proto uzavřel, že s ohledem na § 603 o. z. práva a povinnosti ze smluv o smlouvách budoucích kupních zanikly uplynutím doby, na kterou byly omezeny.
8. Soud dále v rozhodnutí zdůvodnil, proč zamítl návrh žalobců na zaplacení smluvní pokuty v částce [částka] (pozn. odvolacího soudu: žalobci se proti tomuto zamítavému výroku neodvolali).
9. Výše úroků z prodlení za přiznané částky byla odůvodněna odkazem na § 1970 a § 605 odst. 2 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., a to s tím, že žalobci byli úspěšní co do částky [částka] a neúspěšní co do částky [částka], tedy převážně úspěšní v rozsahu 96,73 %. Při stanovení odměny za zastupování právním zástupcem žalobců nepostupoval soud dle § 12 odst. 4 AT, tj. nepřiznal mimosmluvní odměnu sníženou o 20 % za každou zastupovanou osobu, byť v řízení vystupovali dva žalobci. Předmětem řízení byly totiž společné nároky žalobců a všechny vykonané úkony právní služby se týkaly těchto společných nároků, mnohost osob na straně žalujících tak nikterak nekomplikovala poskytnutí právní služby, obtížnost či pracnost právního zastupování a právní služba byla poskytnuta v úplně stejném rozsahu, jako kdyby dané nároky uplatňoval pouze jeden žalobce. Jelikož aplikace § 12 odst. 4 AT nesmí být formální a nesmí zakládat zjevnou nespravedlnost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]), přiznal soud žalobcům pouze jednu plnou odměnu za každý úkon právní služby. Jednotlivé úkony právní pomoci poskytnuté žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, soud I. stupně v rozhodnutí řádně specifikoval s tím, že uvedl též, proč některé úkony právní pomoci nepovažoval za účelné.
11. Proti tomuto rozhodnutí, a to v jeho vyhovujícím výroku o věci samé (výrok II.), jakož i nákladovém výroku (výrok IV.) se včas odvolala žalovaná. V odvolání namítala především nesprávné právní posouzení věci, když soud I. stupně měl nesprávně vyhodnotit otázku platnosti a účinnosti [anonymizováno] smluv o uzavření budoucích kupních smluv, které mezi sebou účastníci uzavřeli. Dle žalované vzájemné závazky z uzavřených smluv dnem [datum] nezanikly, platnost trvala až do doby odstoupení od smlouvy ze strany žalované. Nároky na vrácení části kupních cen tak následně zanikly započtením ze strany žalované.
Odvolatelka zdůrazňovala, že z průběhu řízení před soudem I. stupně vyplynulo, že obě smluvní strany si byly po celou dobu vědomé, že smlouvy o smlouvách budoucích kupních obsahují ustanovení čl. VII odst. 9 o trvání platnosti smluv do [datum], přesto i po tomto datu jednaly s tím, že smlouvy nadále platí. Tímto hodnocením ustanovení čl. VII odstavec 9 soud nepřiměřeně zasáhl do civilního řízení, ve kterém neplatí zásada vyšetřovací, ale zásada projednací, dle které je předmětem rozhodování soudu v konkrétním řízení pouze to, co předmětem řízení učinili sami jeho účastníci. K uvedenému odvolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], resp. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná odkázala i na odbornou literaturu: [příjmení], A. a kol., Věcný záměr civilního řádu soudního. Právní rozhledy, [číslo] – 24, ročník [rok], strana 801 a násl.
Žalovaná dále namítala, že byť soud v napadeném rozhodnutí konstatuje, že platnost smluv lze prodloužit i konkludentně, nelze souhlasit s navazujícím právním názorem soudu, že k takovému prodloužení platnosti může dojít pouze v době mezi vznikem a původně sjednaným termínem zániku závazku. Vedle žalované mohou smluvní strany konkludentně projevit vůli být vázány ze smlouvy i po datu její původní platnosti. Pokud se smluvní strany rozhodly být nadále vázány smlouvou i přes dřívější ujednání o konci platnosti, není právního důvodu, který by jim v tomto postupu bránil. Opačný závěr by byl v rozporu se zásadou smluvní volnosti. K uvedenému žalovaná odkázala na § 559 OZ. Nadto není správný závěr soudu o tom, že by v řízení žalovaná ani netvrdila, že mělo dojít ke konkludentnímu prodloužení platnosti smlouvy před datem [datum]. Žalovaná totiž ve svém podání ze dne [datum] uvedla hned sedm skutečností, ze kterých byl patrný projev vůle účastníků směřující k prodloužení platnosti a dalšímu trvání závazku ze smluv. První 2 body jsou přitom jasně datovány před datem [datum], a to 1)„ žalobce p. [příjmení] na opakovanou výzvu k předpřejímce bytu e-mailem ze dne [datum] výslovně uvádí odkazy na smluvní ustanovení a projevuje vůli být smlouvou vázán i po [datum], když sám navrhuje schůzku v této věci na termín [datum]. K důkazu e-mailová komunikace ze dne [datum]“, a 2)„ žalobci dne [datum], tedy 3 dny před uplynutím lhůty 24 měsíců od uzavření [anonymizováno], v rámci předpřejímky převzali všech [anonymizováno] bytových jednotek, o čemž bylo sepsáno [anonymizováno] zjišťovacích protokolů, které žalobci podepsali. K důkazu: 8x zjišťovací protokol o převzetí bytů ze dne [datum] (spisem)“.
Závěr soudu, že žalovaná neměla v řízení tvrdit skutečnosti, na základě kterých došlo k prodloužení platnosti smluv před [datum], je proto nesprávný. Pokud by soud tvrzení a označené důkazy řádně vyhodnotil, měl dojít k závěru, že mezi stranami došlo ke konkludentnímu prodloužení platnosti smluvních závazků již před datem [datum].
Žalovaná dále uváděla výčet jednání žalobců, ze kterých je patrná vůle prodloužit trvání platnosti smluv a nadále se jimi řídit. Mezi účastníky nebylo přitom nikdy sporu o tom, zda vzájemné závazky účastníků trvají i po [datum]. Namítala dále, že soud otázku platnosti smluv vyložil zcela formalisticky, bez přihlédnutí ke konkrétním skutkovým okolnostem, smluvním zvyklostem účastníků a komplexnímu charakteru smluvního vztahu. Předmětné ustanovení přitom nelze vykládat izolovaně bez jakýchkoliv ohledů na další smluvní ujednání a jednání smluvních stran. Poukazovala dále na znění samotného ustanovení čl. VII odst. 9 smlouvy o smlouvách budoucích kupních, dle něhož„ je ujednáno, že nedojde-li ve lhůtě 24 měsíců ode dne uzavření této smlouvy k uzavření Kupní smlouvy, vzájemné závazky účastníků z této smlouvy zanikají, vyjma případného nároku na smluvní pokuty a ujednáních, z jejichž povahy to vyplývá“. Z uvedeného se podává, že pokud se kontraktační proces nachází v tak pokročilé fázi, že již došlo v rámci předpřejímky k předání předmětných bytů a po zápisu jednotek do katastru nemovitostí mohly strany přistoupit k uzavření kupních smluv, závazek k uzavření kupní smlouvy bez dalšího uplynutím sjednané doby neskončil. Nadto je jednání žalobců v rozporu s dobrými mravy, právě s přihlédnutím k tomu, že žalobci ohledně práv ze smluv neustále vedli se žalovanou jednání, a to i v období po podání žaloby. Soud též nevyhodnotil řádně otázku prodloužení trvání platnosti smluv podepsáním dodatků ke klientským změnám, když ke všem [anonymizováno] smlouvám byl uzavřen dodatek [číslo] k datu [datum], kterým byl předmět smluv změněn a blíže specifikován. Pozdní uzavření dodatku mělo navíc i objektivně za následek zpoždění dokončení přestavby předmětných bytových jednotek. Uzavřením dodatku tedy došlo k prodloužení lhůty pro uzavření kupních smluv.
Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
12. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání žalované poukazovali na správnost závěrů soudu I. stupně, ať již skutkových, tak právních. Zdůraznili, že v žádném případě ani písemným ani konkludentním projevem nesouhlasili s prodloužením platnosti smluv po době jejich zániku vyplývající z čl. VII odst. 9 smluv o budoucích kupních smlouvách. Žalobci pouze byli připraveni se mimosoudně dohodnout na vrácení vzájemného plnění ze zaniklých závazků. Žalovanou zaslané návrhy dohod o narovnání, kterými se žalovaná snažila přenést svoji odpovědnost a předpokládané finanční ztráty na žalobce, nesouhlasili. Pokud byla dne [datum] provedena tzv. předpřejímka, resp. kontrola bytových jednotek, jejichž součástí byly sklepy, tato předpřejímka prokázala nedokončení výstavby předmětných bytových jednotek a žalobcům vůbec nebyly předloženy ke kontrole sklepy; nebyly naplněny ani další podmínky tzv. předpřejímky. Nadto i z pozdějšího jednání s žalovanou je zřejmé, že žalobci trvali na dikci čl. VII odst. 9 smluv o budoucích kupních smlouvách, když v návrhu dohody o narovnání ze dne [datum], vypracované žalobci na žádost žalované, je mimo jiné uvedeno:„ strany prohlašují za nesporné, že ve smyslu čl. VII bod 9 týkajícího se textově shodných [anonymizována dvě slova] uzavřených dne [datum], pokud nedojde ve lhůtě 24 měsíců k uzavření Kupních smluv, vzájemné závazky účastníků z těchto smluv zanikají, přičemž je žalovaná povinna vrátit žalobcům již uhrazené částky ve lhůtě 15 dnů po uplynutí této lhůty. Zaplacená kupní částka žalobci za [anonymizována dvě slova] činí [částka]“. Další jednání žalobců tak měla pouze umožnit, aby žalovaná dobrovolně splnila závazky ze zaniklých [anonymizováno] smluv. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek v jeho vyhovujícím výroku potvrdil.
13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.
14. Podle ustanovení § 541 OZ, vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.
15. Podle ustanovení § 553 odst. 1, 2 OZ, o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. (2) Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.
16. Podle § 555 odst. 1 OZ, právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.
17. Podle ustanovení § 556 odst. 1, 2 OZ, (1) co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. (2) Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.
18. Odvolatelce lze dát za pravdu v námitce, že oproti dřívější právní úpravě uvedené v občanském a obchodním zákoníku současná právní úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nevylučuje, aby i ukončený právní vztah sjednaný na dobu určitou byl po datu [datum] dodatečně prodloužen a tím zhojena vada spočívající v již nastalém zániku práv a povinností účastníků smluv. Toto prodloužení však ustanovení § 553 odst. 2 OZ umožňuje pouze za situace, kdy by podle zákonných interpretačních pravidel mohl být vzájemný projev vůle mezi účastníky původních smluv takto vyložen.
19. Výkladová pravidla učiněného právního jednání uvedená v ustanovení § 555-556 OZ stanoví, že projev vůle je nutné vykládat prvotně podle úmyslu toho, kdo právní úkon učinil. Pokud jej nelze zjistit, či se smluvní strany ve sledovaném úmyslu právním úkonem rozcházejí, je pak nutné vycházet z významu, jaký by běžná osoba projevené vůli přikládala. Při nemožnosti zjištění hlediska subjektivního (úmysl jednajícího či jednajících) tak přichází na řadu hlediska objektivní. Vždy (jak hlediska subjektivní, tak objektivní) se však musí brát náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle včetně jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou mezi sebou smluvní strany zavedly, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.
Při výkladu adresovaného právního jednání v režimu nového občanského zákoníku je tedy třeba upřednostnit zjištěnou skutečnou vůli jednajícího, byla-li anebo musela-li být známa adresátovi. Judikatorní závěry přijaté při výkladu předpisů soukromého práva zrušených k [datum], podle nichž výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle nahrazovat, měnit či doplňovat (srov. např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit [číslo] ročník 1999, pod [číslo] rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C [číslo], či rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 43/18), se však uplatní rovněž ve vztazích podléhajících režimu nového občanského zákoníku (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).
20. V intencích výše uvedených výkladových pravidel je zjevné, že jednoznačný úmysl jednajících stran prodloužit platnost všech [anonymizováno] smluv o smlouvách budoucích kupních i po datu [datum], ať již z hlediska subjektivního, tak i objektivního, nelze dovodit. Z tvrzení odvolatelky, které ostatně nebylo protistranou ani zpochybněno, se podává, že i po datu [datum] spolu obě strany smluv jednaly o prodloužení těchto smluv z hlediska jejich naplnění. Že by však v důsledku těchto jednání došlo ke konkrétní dohodě, žalobci rozporují a ostatně ani žalovaná neuvádí konkrétní ujednání, jak by tento obsah změny původní dohody měl znít. Ani z hlediska objektivního nelze mít z výsledků řízení za to, že by došlo k prodloužení trvání platnosti smluv i po datu [datum], jak tvrdí odvolatelka. Z článku VII. odst. 9 smluv se totiž podává, že kromě data ukončení smlouvy, po kterém již strany smlouvy neměly být dohodami vázány, byla stanovena i pravidla vypořádání jejich zaniklého právního vztahu. [příjmení] došlo ke změně tohoto článku smlouvy, muselo by být mezi stranami dohodnuto nejen prodloužení smlouvy do jiného data (když z povahy závazku smlouvy o smlouvě budoucí kupní je určení data, do kdy mají být kupní smlouvy uzavřeny, obligatorní náležitostí – § 1785 OZ), ale také i změna všech ustanovení o vzájemných nárocích na vypořádání právních vztahů mezi účastníky po datu [datum]. Z provázanosti těchto ustanovení o trvání platnosti smluv a o vzájemném vypořádání po jejich zániku totiž vyplývá, že nelze dovodit, že by účastníci mohli změnit pouze datum trvání smluv a ustanovení o vypořádání vztahů mezi účastníky bylo bez dalšího ponecháno v platnosti. Takové ujednání – i pokud by bylo učiněno, by bylo zjevně nesrozumitelné, neurčité, a tedy jen zdánlivé (§ 553 odst. 1 OZ).
Je ale nutno zdůraznit, že tvrzení o specifickém ujednání o prodloužení trvání platnosti [anonymizováno] smluv o smlouvách budoucích kupních však žalovaná do řízení ani nevnesla. Nejen, že ani netvrdila, že by došlo k prodloužení trvání smlouvy do jiného konkrétního data, ale netvrdila také ničeho o tom, že by bylo ujednáno jiné konkrétní vypořádání právních vztahů mezi účastníky po původním skončení smlouvy dnem [datum], než jaké je písemně zachyceno ve všech [anonymizováno] smlouvách. Lze tedy uzavřít, že z pouhého jednání účastníků po datu ukončení smlouvy, které žalovaná tvrdila a které žalobci nepopírají, nelze dovodit nic jiného než to, že účastníci se snažili smírnou cestou dohodnout změnu původní smlouvy, popřípadě uzavřít dohodu o vypořádání původní smlouvy. Ke konkrétním ujednáním o tomto prodloužení a o vypořádání již nastalých práv a povinností však nedošlo.
Závěry soudu I. stupně vztahující se k vyhovujícímu výroku o věci samé o vypořádání pohledávky žalobců ze zaniklých [anonymizováno] smluv rezervačních a [anonymizováno] zaniklých smluv o uzavření budoucích kupních smluv, ať již skutkové, tak právní, jsou tedy správné. Pokud žalovaná namítala na svoji obranu vlastní finanční nároky na náhradu škody či smluvní pokutu, je správný závěr soudu I. stupně, dle něhož tyto nároky nemohly vzniknout, neboť nevznikla ani povinnost uzavřít samotné kupní smlouvy k předmětným bytovým jednotkám; právě na povinnost uzavřít kupní smlouvy se přitom oba tvrzené nároky žalované vázaly. Odvolací soud považuje za správný i nákladový výrok, který soud I. stupně pečlivě odůvodnil s ohledem na výsledek řízení i účelnost jednotlivých úkonů advokáta, který žalobce jako manžele společně zastupoval. Proti výroku o nákladech řízení žalovaná ostatně v odvolání ani nebrojila.
21. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.) [ulice] změna těchto výroků byla ve smyslu § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vyvolána jen potřebou přesněji vyjádřit, že žalobci jako manželé a věřitelé jsou ve vztahu k žalované jako dlužnici oprávněni společně a nerozdílně (§ 713 odst. 3 OZ).
22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobci byli v odvolacím řízení úspěšní a náklady jim vznikly za právní zastoupení advokátem. Výše těchto nákladů byla stanovena za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) dle § 7 AT z puncta [částka], tj. odměna – [částka] x 2 + 21% DPH, režijní paušál dle § 13 odst. 3 AT – [částka] x 2, celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH: [částka], DPH 21%: [částka], celkem tedy [částka] Lhůta a místo k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud souhlasí i s názorem soudu I. stupně, který správně a s odkazem na příslušnou judikaturu neměl za opodstatněné zvýšit náhradu nákladů řízení dle § 12 odst. 4 AT; na správné názory soudu I. stupně odvolací soud na tomto místně plně odkazuje. Lhůta a místo k plnění náhrady nákladů řízení byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v [obec] prostřednictvím soudu prvého stupně, za podmínek § 237, § 239 a násl. o. s. ř.