o určovací žalobě – věcné břemeno, k odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 6. 2024, č. j. 46 C 318/2023-272,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pozemek p. č. [číslo], druh pozemku ostatní plocha, zapsaný v katastru nemovitostí na LV č. [číslo] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [místo], Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „Pozemek“), je zatížen věcným břemenem služebnosti stezky a cesty, spočívající v průchodu a průjezdu přes tento pozemek na pozemek parc. č. [číslo], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zapsaný v katastru nemovitostí na LV č. [číslo], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [místo], Katastrální pracoviště [adresa], věcným břemenem služebnosti parkoviště, spočívajícím v parkování vozidel na tomto pozemku v prostoru k tomu vyhrazeném, a to bezúplatně ve prospěch oprávněné [Jméno žalobkyně], narozené [datum], IČO [IČO žalobkyně], sídlem [adresa] (výrok I.), a podle úspěchu ve věci rozhodl i o nákladech řízení (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení existence výše uvedených věcných břemen s tvrzením, že jako vlastník pozemku je v současné době v katastru nemovitostí veden žalovaný. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že jí na pozemku vzniklo právo, resp. věcné břemeno stezky a cesty pro průjezd a dopravení se k nemovitosti na pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je budova č. p. [číslo], [adresa], v katastrálním území [adresa], obec [adresa] zapsaná na LV jako Pozemek (dále jen „Budova“), jakož i věcné břemeno spočívající v užívání prostoru vyhrazeného na pozemku parc. č. [číslo] jako parkoviště, a to vše v souvislosti s výkonem nájemního práva žalobkyně. Žalobkyně dále tvrdila, že mezi ní jako nájemcem a žalovaným v postavení pronajímatele byla dne 14. 6. 1995 uzavřena nájemní smlouva č. [číslo], na jejímž základě začala užívat Budovu. V Nájemní smlouvě byla sjednána doba nájmu na 20 let s účinností od 1. 9. 1995 a byly k ní postupně uzavřeny 4 dodatky. Podle názoru[Anonymizováno]žalobkyně byl nájemní vztah každoročně k 1. 9. konkludentně prolongován vždy o 1 rok ve smyslu ustanovení § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně nemovitost na základě této nájemní smlouvy nerušeně užívala po dobu 20 let, po právu a v dobré víře užívala i přilehlé pozemky parc. č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa], včetně budov na nich stojících, kdy vůči tomuto užívání neměl žalovaný námitek. V roce 2007 v dobré víře postavila na pozemku parc. č. [číslo] budovu, vůči níž žalovaný také ničeho nenamítal. Je přesvědčena, že jí na pozemku parc. č. [číslo] vzniklo právo, resp. věcné břemeno stezky a cesty pro průjezd a dopravení se k Budově, jakož i věcné břemeno spočívající v užívání prostoru vyhrazeném na pozemku parc. č. [číslo] jako parkoviště, to vše v souvislosti s výkonem nájemního práva žalobkyně. Má také za to, že s ohledem na vznik nájemní smlouvy nejpozději ke dni 1. 9. 1995, žalobkyně vydržela práva odpovídající výše specifikovaným věcným břemenům, resp. služebnostem, nejpozději ke dni 1. 9. 2005, neboť byly splněny všechny podmínky pro oprávněnost držby, když ta byla řádná, poctivá, pravá a byla vykonávána po zákonem stanovenou dobu. Naléhavý právní zájem na určení existence práva dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) je dán nutností zapsat existenci práva odpovídajícímu věcnému břemeni služebnosti do katastru nemovitostí, neboť žalovaný žalobkyni přes její výzvu součinnost k tomuto zápisu do katastru nemovitostí neposkytl.

3. Žalovaný právo žalobkyně zpochybnil, namítl nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení. Dále uvedl, že žalobkyně nemohla nikdy vydržet práva odpovídající věcným břemenům vymezeným v žalobě, neboť Nájemní smlouva skončila uplynutím doby, a to ke dni 1. 9. 2015, kdy od té doby žalobkyně užívá uvedený objekt bez jakéhokoliv právního důvodu a rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 3. 2022, č. j. [spisová značka], ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 5. 4. 2022, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] jí byla uložena povinnost uvedený objekt vyklidit. Žalobkyně více jak 8 let užívá objekt bez jakéhokoliv právního důvodu. Za nepravdivé označil také tvrzení žalobkyně, že užívá předmětný pozemek, včetně budovy, neboť tato byla pronajata [společnost], IČO [IČO], nyní pod firmou [právnická osoba] Uvedená společnost užívá budovu i po skončení nájmu, budovu nevyklidila, a i nadále ji užívá bez právního důvodu. Žalobkyně k Pozemku ani k Budově nedisponuje a nedisponovala žádným právním titulem k jejich užívání. Nikdy nemohla být v dobré víře, že je oprávněna Pozemek a jemu přilehlé pozemky jakkoliv užívat. Nájemní smlouva byla uzavřena pouze k Budově, a nikoliv k jakémukoliv z předmětných pozemků a skončila uplynutím doby, a to již od 1. 9. 2015. Z tohoto důvodu žalobkyně nemohla vydržet věcná břemena, jelikož samotná držba s ohledem na výše uvedené nebyla řádná a nezakládá se na platném právním důvodu. Rovněž se nemůže jednat o držbu poctivou, jelikož neexistuje žádný přesvědčivý důvod, na jehož základě by žalobkyně prokázala, že jí náleží právo z věcného břemene. Žalobkyně také nenaplňuje svým jednáním ustanovení o pravé držbě podle § 993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“).

4. Po poučení nalézacím soudem k naléhavému právnímu zájmu žalobkyně uvedla, že je dán samotnou povahou sporu, a to nutností uvést stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným a právním stavem, neboť žalobkyně na základě nájemního vztahu užívá budovu č. p. [číslo] stojící na pozemku parc. č. [číslo], v níž je umožněn přístup a příjezd na přilehlé parkoviště právě po pozemku p. č. [číslo], jehož se týká žaloba na určení existence věcného břemene. Konstatoval také, že usnesením ze dne 4. 6. 2024, č. j. [spisová značka], nepřipustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala rozšíření žaloby o zřízení věcného břemene průchodu a průjezdu přes pozemek č. [číslo] na pozemek č. [číslo].

5. Soud I. stupně po provedení listinných důkazů týkajících se stavu předmětných nemovitostí a právních vztahů účastníků, včetně výčtu sporů vedených mezi účastníky týkajících se vyklizení Budovy a citaci § 80 o. s. ř., § 991 OZ a § 1257 OZ konstatoval, že vlastníkem pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba: budova [adresa] č. p. [číslo], [adresa] [číslo], ubyt. zař., druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 950 m2, pozemku parc. č. [číslo], druh pozemku ostatní plocha, o výměře 2 556 m2, pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba: bez čp/če, jiná st., druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 224 m2, pozemku parc. č. [číslo], jeho součástí je stavba: bez čp/če, tech.vyb, LV [číslo], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 57 m2, pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba: bez čp/če, jiná st., druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 55 m2, vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsanými v katastru nemovitostí na LV [číslo] u Katastrálního úřadu pro [místo], Katastrální pracoviště [adresa], je žalovaný. Dne 23. 8. 1991 byla uzavřena na dobu určitou do 31. 3. 1995 mezi [společnost 2] jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem nájemní smlouva, jejímž předmětem byla Budova (v ulici [adresa] a veškerý soubor nebytových prostor v daném objektu, kde plocha pronajatá činí 978,72 m2). Dne 31. 3 1995 (soudem I. stupně omylem uveden rok 1998, pozn. odv. soudu) uzavřel žalovaný jako pronajímatel a žalobkyně jako nájemce nájemní smlouvu č. [číslo], kterou pronajímatel pronajal na dobu určitou do 31. 8. 1995 nájemci Budovu (objekt č. p. [číslo], k. ú. [adresa] bez služebního bytu, který se nacházel se v objektu) o celkové výměře pronajatých ploch v objektu 1 130 m2. Dne 19. 4. 1995 byla uzavřena mezi žalovaným jako pronajímatelem a [ústav], [adresa], zastoupenou zřizovatelkou [Jméno žalobkyně] a ředitelkou [tituly před jménem] [jméno FO], jako nájemcem nájemní smlouvu č. [číslo], kterou pronajímatel pronajal nájemci [Anonymizováno] budovou č. p. [číslo], k. ú. [adresa], or. č. [číslo], [adresa], včetně zastavěného pozemku č. parc. [číslo], jejímž vlastníkem byl žalovaný, o celkové výměře pronajatých ploch ve školní budově 970 m2 s účinností od 1. 9. 1995 na dobu určitou 20 let. Dodatky č. 1–4, které byly v době trvání nájemního vztahu mezi účastníky uzavřeny, nedošlo k prodloužení doby trvání nájmu ani ke změně v osobě nájemce, pouze k úpravě jiných dílčích částí smlouvy. V dodatku 4 ze dne [datum] je bez dalšího nepřesně označena strana nájemce, a to jménem žalobkyně. Soud I. stupně dále uvedl, že shora uvedenými rozhodnutími byla žalobkyni uložena povinnost Budovu vyklidit, která je nyní vymáhána prostřednictvím exekučního řízení, a také to, že žalobkyně bez stavebního povolení začala provádět stavební úpravy objektu – kůlny a skladu zahradního nábytku, který je umístěn v jihozápadním rohu pozemku č. [číslo], což bylo zjištěno stavebním úřadem dne 28. 12. 2006 a dne 26. 3. 2007 bylo zahájeno řízení o odstranění stavby, o stavbě bylo na žádost žalované nakonec rozhodnuto dodatečným povolením stavební úpravy, a to rozhodnutím stavebního Úřadu [adresa].

6. Soud I. stupně s odkazem na recentní judikaturu dovodil, že v řešeném případě určovací žaloba potřebám praktického života neslouží a vedla by k dalším sporům účastníků, o čemž již nyní svědčí větší počet sporů vedených před podepsaným soudem. V daném případě i přes poučení soudu I. stupně nebyl prokázán ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Dovodil, že žalobkyně nemá a k datu podání žaloby dne 5. 9. 2023 ani neměla žádný právní titul, který by jí opravňoval k užívání Pozemku. Nájemní smlouva, o kterou žalobkyně opírá svůj nárok, nebyla uzavřena mezi žalovaným a žalobkyní, ale [ústav] v [adresa], IČO [IČO žalobkyně], jejíž byla žalobkyně zřizovatelkou, předmětem nájmu byla pouze Budova (č. p. [číslo], [adresa], organizační číslo [číslo], [adresa]), včetně zastavěného pozemku p. č. [číslo], s výjimkou bytu nacházejícího se v této budově. Předmětem nájmu tedy nebyl celý Pozemek (parc. č. [číslo]), ale pouze jeho zastavěná část. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 20 let a skončila uplynutím doby ke dni 1. 9. 2015, od té doby užívá žalobkyně uvedený objekt a zastavěný pozemek bez právního důvodu. Ke dni podání žaloby tedy neměla žádný právní titul, který by ji opravňoval k užívání uvedených prostor. Jelikož se samotná držba žalobkyně nezakládá na platném právním důvodu, nemůže se jednat o držbu řádnou a rovněž ani držbu poctivou, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 26/2017. Nadto se žalobkyně domáhá zřízení věcného břemene služebnosti stezky a cesty spočívající v průchodu a v průjezdu přes pozemek parc. č. [číslo] na pozemek parc. č. [číslo] a služebnosti parkoviště spočívajícím v parkování vozidel na pozemku parc. č. [číslo]. Pozemek p. č. [číslo] o výměře 2556 m2, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití zeleň, již sám o sobě vylučuje zřízení parkoviště. Pokud tak žalobkyně fakticky v minulosti činila a ze strany žalovaného to bylo tolerováno, neznamená to, že parkoviště na tomto pozemku skutečně existuje a nemůže být tím založen ani nárok žalobkyně na parkování, který by měl požívat právní ochrany, když takovouto ochranu soud I. stupně považoval za ochranu v rozporu s § 3–6 OZ. S ohledem na nedostatek naléhavého právního zájmu na straně žalobkyně soud I. stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobkyni zaplatit k rukám právního zástupce žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 940 Kč za 5 úkonů právní služby včetně režijního paušálu a DPH.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, kterým napadla rozsudek v plném rozsahu. Zopakovala předmět řízení a dodala, že na pozemku parc. č. [číslo] v roce 2007 v dobré víře postavila budovu (dále jen „Stavba“), k níž ze strany vlastníka pozemku – žalovaného nebyly vzneseny žádné námitky a je také předmětem samostatně podané žaloby, v níž se domáhá určení vlastnického práva, a aniž by bylo příslušné řízení nepravomocně skončeno. Rozporuje procesní postup soudu I. stupně spočívající v zamítnutí návrhu na rozšíření žaloby o další petit pokrývající žalobkyní tvrzené oprávnění z věcného břemene – služebnosti spočívající v průchodu a průjezdu přes pozemek parc. č. [číslo] k pozemku [číslo] zapsanému na LV [číslo], na němž Stavba stojí, který představuje tzv. jinou vadu řízení, kterou je řízení postiženo, a zároveň také nesprávné právní posouzení věci s tím, že nepřipuštění změny žaloby nebylo náležitě odůvodněno s odkazem na nález Ústavního soudu I. ÚS 179/2020 a v odvolání uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu z uvedeného nálezu vycházející, ve kterých uvedené soudy uzavřely, že odvolací soud je oprávněn, resp. v případě uplatnění relevantní námitky povinen, v plném rozsahu přezkoumat rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby. Připuštění či nepřipuštění změny žaloby není a nemůže být na libovůli soudů, ale v případě splnění zákonných předpokladů, s odkazem na § 95 odst. 2 o. s. ř., soud změnu žaloby svým usnesením připustit musí a svoji úvahu musí přesvědčivým způsobem vyjádřit v odůvodnění rozhodnutí, kterým změnu žaloby připouští či nepřipouští. Má za to, že výše uvedené nebylo splněno a žalobkyně žádá odvolací soud, aby se návrhem na rozšíření žalobního petitu vzneseným v řízení před soudem I. stupně dne 4. 6. 2024, na kterém setrvává, zabýval a v tomto smyslu kladně rozhodl. Dále namítá, že nebyl úplně zjištěn skutkový stav věci, neboť nebyly provedeny navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností ze strany žalobkyně, a to účastnický výslech žalobkyně ke způsobu užívání pozemků, vypracování geometrického plánu a výslech znalce z oboru geodézie, kdy expertní zjištění jsou pro otázku věcných břemen klíčová. Soud I. stupně tyto navrhované důkazy zamítl pouze s odkazem na jejich nadbytečnost, totéž se týká svědeckých výpovědí svědků, které navrhla v podání ze dne 10. 4. 2024, se kterými se soud I. stupně nijak nevypořádal a napadený rozsudek je tak zatížen vadou nepřezkoumatelnosti s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1738/16 a I. ÚS 1135/17. Rozporuje také názor prvostupňového soudu co do absence naléhavého právního zájmu na straně žalobkyně na určení existence věcného břemene, když setrvává na svém názoru ohledně jejich vzniku, tj. dovršení vydržecí doby. Upozorňuje, že soud při tvrzeném vydržení právo nekonstituuje, ale deklaruje, neboť věcné břemeno bylo vydrženo bez ohledu na další, a to během vydržecí lhůty, přičemž nežádá o průchod a průjezd na pozemek parc. č. [číslo], který soud I. stupně v odůvodnění zmiňuje. Názor soudu I. stupně ohledně nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení považuje za zkratkovitý a nesprávný, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1255/2006, dle kterého má určovací žaloba tvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, což je zde splněno, neboť slouží potřebám praktického života. Co se týče poznámky soudu I. stupně ohledně využití plochy pozemku parc. č. [číslo] k parkování, upozorňuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdo 3259/2018, ze kterého vyplývá, že ne každé parkoviště je stavbou ve smyslu občanského práva, a tak je tomu v posuzovaném případě, aniž by nevyjasněnost a nejednotnost obsahu pojmů v oblasti územního plánování mohla jít k tíži žalobkyně ve smyslu jejich formální a obecné aplikace využité při rozhodování prvostupňovým soudem. Navrhuje, aby odvolací soud připustil změnu žaloby shora uváděnou a určovací žalobě, včetně připuštěné změny, vyhověl.

8. Proti nákladovému výroku II. rozsudku podal odvolání žalovaný, ve kterém odkazuje na soudní spory mezi účastníky s tím, že žalovaný byl v těchto řízeních zastoupen právním zástupcem a v těchto sporech mu byla přiznána plná výše náhrady nákladů. Žalovaný náklady řádně vyúčtoval podáním ze dne 5. 6. 2024. Přesto mu nebyla přiznána odměna za 2 úkony právní služby, a to za vyjádření žalovaného k návrhu na přerušení řízení ze dne 24. 4. 2004 a vyjádření žalovaného ze dne 15. 5. 2024, které v rámci odvolacího řízení také žádá.

9. K odvolání žalobkyně poté uvedl, že se ztotožňuje se závěry napadeného rozhodnutí kromě výhrad, které uvedl ve svém odvolání k výroku II. K přezkoumání postupu soudu I. stupně ve věci jeho usnesení, jímž nevyhověl návrhu žalobkyně na rozšíření žaloby, uvádí, že se s postupem soudu I. stupně zcela ztotožňuje, když návrhem na rozšíření žaloby se žalobkyně domáhala určení věcného břemene k pozemku parc. č. [číslo], a to za účelem přístupu k pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního. Všechny výše uvedené nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného a žalobkyně k nim neměla nikdy žádný vlastnický nebo obligační vztah. Nadto výsledky soudního řízení u soudu I. stupně ke dni podání návrhu na změnu žaloby nemohly být podkladem řízení k takto navržené změně návrhu, jelikož k pozemku parc. č. [číslo] a jeho součásti nebylo ničeho do té doby ze strany žalobkyně tvrzeno ani prokazováno.

10. Podáním ze dne 5. 12. 2024 žalobkyně opětovně navrhla přerušení řízení do doby skončení řízení u Obvodního soudu pro [adresa] vedeného pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem je určení vlastnického práva ke stavbě garáže, stavbě bez čísla evidenčního, umístěné na pozemku parc. č. [číslo]. Uvedla, že v rámci tohoto řízení bylo zahájeno poměrně rozsáhlé dokazování, přičemž výsledek tohoto řízení má zásadní význam pro výsledek řízení u nadepsaného soudu. Z tohoto důvodu považuje za důvodné a efektivní řízení přerušit do doby, než bude rozhodnuto v uvedeném sporu.

11. Žalovaný k dotazu odvolacího soudu uvedl, že s návrhem na přerušení řízení nesouhlasí a s přerušením řízení nesouhlasí s odkazem na soudní řízení probíhající ve vztahu ke stavbě, jež je součástí pozemku parc. č. [číslo].

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Žalobkyně v průběhu odvolacího řízení opět odkázala na průběh řízení ohledně určení vlastnictví stavby, jež je součástí pozemku parc. č. [číslo], v němž je prováděno rozsáhlé dokazování, žalovaný uvedl, že v tomto řízení již soud I. stupně vyslovil předběžný názor, že nedošlo k originárnímu nabytí vlastnictví žalobkyní. Poté žalobkyně překvalifikovala svůj právní názor, a soud proto provádí dokazování.

14. Předně odvolací soud konstatuje, že nevyhověl opakovanému návrhu žalobkyně na přerušení řízení z důvodu vyčkání na skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], neboť se ztotožňuje se soudem I. stupně, který neshledal otázku vlastnictví ke stavbě bez čísla evidenčního a čísla popisného stojící na pozemku parc. č. [číslo] významnou pro rozhodnutí o zatížení pozemku parc. č. [číslo] věcným břemenem stezky a cesty pro průjezd a dopravení se k nemovitosti na pozemku parc. č. [číslo] a věcným břemenem služebnosti parkoviště, spočívajícím v parkování vozidel na tomto pozemku prostoru k tomu vyhrazeném. Jinými slovy, výsledek řízení ohledně vlastnictví stavby na pozemku parc. č. [číslo] nemá vliv na žalobkyní tvrzené okolnosti vzniku služebnosti na pozemku parc. č. [číslo] a není dán zákonný důvod § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. k přerušení řízení.

15. Co se týče námitky žalobkyně proti rozhodnutí soudu I. stupně, kterým nepřipustil rozšíření žaloby (usnesení ze dne 4. 6. 2024, č. j. 46 C 318/2023-270), z obsahu spisu se podává, že toto usnesení bylo vyhlášeno při posledním jednání ve věci dne 4. 6. 2024, přičemž tento návrh vznesl právní zástupce žalobkyně při uvedeném jednání poté, co soud I. stupně vyslovil předběžný názor, že na základě provedených listinných důkazů má za to, že nebyl prokázán naléhavý právní zájem žalobkyně na jí navrhovaném určení, a to i v reakci na zamítnutí návrhu na přerušení řízení z téhož důvodu. Z obsahu protokolu o jednání je tak zřejmé, že šlo o obstrukční návrh žalobkyně, který měl za cíl řízení prodloužit, a to se zohledněním všech souvislostí daného případu a s odkazem na již probíhající spory mezi účastníky. Je také zřejmé, že v procesním stadiu, kdy žalobkyně uvedené rozšírení žaloby navrhla, bylo soudu I. stupně pouze známo, že na pozemku parc. č. [číslo] leží budova bez čísla popisného a čísla evidenčního, jejímž vlastníkem je žalovaný, a ve věci určení vlastnictví k této budově je vedeno řízení u téhož obvodního soudu. S ohledem na procesní stadium sporu, soud I. stupně nepochybil, pokud postupoval tak, že řízení před vyhlášením samotného rozhodnutí nepřerušil, neboť nebyly splněny předpoklady § 95 odst. 2 o. s. ř., když otázka vlastnictví tvrzené stavby na pozemku parc. č. [číslo] nemůže mít význam pro rozhodnutí soudu o řešené určovací žalobě.

16. K odvolací námitce žalobkyně týkající se nevypořádáných důkazů je z protokolu o jednání ze dne 4. 6. 2024 zřejmé, že tyto návrhy řádně soud I. stupně zamítl a odůvodnil jejich nadbytečnost s odkazem poučení daná žalobkyni při předchozím jednání, dosavadní průběh dokazování a s přihlédnutím k předběžnému názoru soudu ohledně naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Takové odůvodnění zamítnutí důkazních návrhů žalobkyně, když byly zamítnuty všechny její další důkazní návrhy (tj. i návrh na výslech svědků), což se promítlo i do odůvodnění rozhodnutí, považuje odvolací soud za jednoznačné a zcela dostačují. Pokud totiž soud I. stupně učinil závěr, že žalobkyně nesplňuje podmínky § 80 o. s. ř., což účastníkům v průběhu jednání a před vyhlášením rozsudku sdělil a vysvětlil, že má za to, že žalobkyně neměla počínaje dnem 1. 9.2015 žádný právní titul k užívání předmětu nájmu – Budovy, včetně zastavěného pozemku parc. č. [číslo], a z toho dovodil, že se nemůže jednat o držbu řádnou a ani držbu poctivou, z logiky procesu samotného dokazování a ekonomie řízení je zřejmé, že bylo zcela nadbytečné, aby se zabýval dalšími důkazními návrhy, a to výslechem žalobkyně, která se chtěla vyjádřit ke způsobu užívání pozemku, vypracováním geometrického plánu pozemku ve spojení s výslechem znalce z oboru geodézie a dalšími důkazy směřujícími k prokázání důvodů a účelů užívání předmětného pozemku. Nadto o rozložení pozemků a jejich výměrách nebylo sporu. S odkazem na výše uvedené odvolací soud neshledal procesní pochybení soudu I. stupně ve vedeném řízení.

17. Dále se odvolací soud zabýval přezkumem věci samé, kdy i v rámci odvolacích námitek žalobkyně tvrdí, že jí svědčí věcné břemeno stezky a cesty pro průjezd a dopravení se k nemovitosti na pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je Budova a věcné břemeno spočívající v užívání prostoru vyhrazeného na pozemku parc. č. [číslo] jako parkoviště, jež vzniklo dovršením vydržecí doby bez ohledu na další.

18. Podle § 1089 odst. 1 OZ drží-li nepoctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

19. Podle § 1090 odst. 1 OZ k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdy bylo zřízeno oprávněnou osobou.

20. Podle § 1091 odst. 2 OZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřeba nepřerušená držba trvající 10 let.

21. Podle § 1095 uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké byl bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud mu jsem mu prokáže nepoctivý úmysl.

22. Podle § 3066 OZ do doby stanovené v § 1095 se započte doba, pro kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

23. Z soudem I. stupně provedených důkazů je zřejmé, že žalobkyně nemohla vykonávat poctivou ani řádnou držbu, neboť, jak bylo nájemními smlouvami prokázáno, byla subjektem nájemních smluv uzavřených na dobu určitou, naposledy nájemní smlouvy uzavřené dne 31. 3. 1995 do 31. 8. 1995. Subjektem nájemní smlouvy uzavřené s účinností od 1. 9. 1995 do 1. 9. 2015 již nebyla, aniž by na této skutečnosti mohl něčeho změnit Dodatek číslo 4 uvedené nájemní smlouvy uzavřený dne 18. 6. 2022, ve kterém je žalobkyně jako nájemce uvedena, neboť z jeho obsahu jednoznačně vyplývá, že se jedná o dodatek smlouvy uzavřené dne 19. 4. 1995 mezi žalovaným jako pronajímatelem a [ústav], [adresa], zastoupenou zřizovatelkou [Jméno žalobkyně], a ředitelkou [tituly před jménem] [jméno FO], aniž by jím došlo ke změně subjektů a trvání smlouvy. Nadto uvedené nájemní smlouvy se práv ani jakékoli jiné možnosti užívání pozemku parc. č. [číslo] netýkaly. Z výše uvedeného je zřejmé, že je správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyni od 1. 9. 1995 nesvědčilo žádné právo k Budově a pozemku, na kterém je Budova postavena, a již od 2. 9. 2015 nájemce této budovy, resp. i žalobkyně, užívá daný objekt a jím zastavěný pozemek bez právního důvodu, čehož si musela být jako zřizovatelka z nájemní smlouvy oprávněné osoby vědoma. Co se týče důkazů prokazujících oprávnění užívání pozemku parc. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. [číslo] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně byla nájemcem, tím je [společnost], zastoupená žalobkyní v pozici jednatelky.

24. Odvolací soud podotýká, že § 1095 OZ, jehož aplikace se žalobkyně dovolává, byl do OZ zařazen z důvodu zachování právní jistoty a potřeby vyřešit situace, kdy předchozí vlastník anebo titul držby nejsou vůbec právně dohledatelné. Důvodová zpráva k uvedenému ustanoverní uvádí, že: „S pomocí mimořádného vydržení lze poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Jedná se např. o situace, kdy někdo drží movitou věc, ale není s to dokázat svůj vlastnický titul proti tomu, kdo jeho vlastnictví popírá, kdy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná, nebo pozemek chybně označený parcelním číslem, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul atp.“ Mimořádné vydržení se spíše podobá oprávněné držbě a sleduje dlouhodobé stavy, kde titul je prakticky nedohledatelný. Proto se také umožňuje zpětné započtení vydržecí doby /srov. Občanský zákoník, Komentář, Svazek III (§ 976 až § 1474), Wolters Kluwer/.

25. V rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 Nejvyšší soud uvedl“… v nikoliv nepoctivém úmyslu jedná především ten, který je přesvědčen, že tím, že se ujal držby, nepůsobí jinému bezdůvodně újmu“, „[držitel] se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu“, „podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení.“

26. Je nutno ještě dodat, že u vydržení jde o originární a relativní způsob nabytí vlastnického práva a k přechodu vlastnického práva dochází bez vůle původního vlastníka. O řádnou držbu jde v momentě, kdy se opírá o právní důvod způsobilý k nabytí vlastnického práva. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že např. věci zastavené, půjčené, dané do úschovy či nájmu nemohou být vydrženy pro nedostatek titulu, neboť jsou užívány pouze na základě smluv o umožnění užívání věci.

27. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobkyně neměla počínaje dnem 1. 9. 1995 žádný titul k užívání Budovy a pozemku, na kterém budova stojí, tento měl jiný subjekt, který jako jeho zřizovatelka zastupovala. Nájemní smlouvou nebylo zřízeno žádné věcné právo k pozemku parc. č. [číslo] ve prospěch nájemce ani žalobkyně. Žalobkyně nikdy nedisponovala způsobilým právním důvodem k nabytí držby, neboť z provedených listinných důkazů vyplývá, že nemohla mít žádné přesvědčení, že jí k pozemku parc. č. [číslo] svědčí právo odpovídající věcnému břemenu průchodu, průjezdu a parkování. Pokud tak žalobkyně činila bez jakéhokoli právního titulu a bez vědomí žalovaného, neznamená to ještě, že by takové právo mohla vydržet řádně či mimořádně, neboť si musela být vědoma, že žádné právo k danému souboru nemovitostí jí nesvědčí. Nadto se nemohlo jednat ani o držbu poctivou, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný se domáhá, i exekučně, vyklizení Budovy, a množství sporů vedených mezi účastníky ohledně práv týkajících se přilehlých pozemků a staveb na nich umístěných, které jsou ve vlastnictví žalovaného.

28. S ohledem na shora uvedené se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o nedostatku věcné legitimace žalobkyně v řízení, neboť nebylo prokázáno, že by byla účastna práva nebo právního vztahu, neboť nemá a nikdy neměla žádný právní titul k užívání Pozemku parc. č. [číslo] a od 1. 9. 1995 ani Budovy včetně části pozemku, na které Budova stojí. Nemohla tak nikdy nabýt dojmu, že má právo užívat pozemek parc. č. [číslo] způsobem, jehož se nyní prostřednictvím žaloby domáhá, a nemůže mít naléhavý právní zájem na navrhovaném určení.

29. S ohledem na odvolání žalovaného do nákladového výroku napadeného rozsudku, odvolací soud přezkoumal i tento výrok a na základě obsahu spisu dospěl k závěru, že žalovanému náleží, kromě již přiznané odměny za pět úkonů právní služby, i odměna za další dva úkony právní služby, a to vyjádření k návrhu žalobkyně na přerušení řízení ze dne 24. 4. 2024 (č. l.239 a násl. spisu) a vyjádření ze dne 15. 5. 2024 (č. l. 245 a násl. spisu). Za řízení před soudem I. stupně žalovanému náleží odměna ve výši 23 716 Kč, která sestává ze sedmi úkonů právní služby ve výši 2 500 Kč za každý úkon z tarifní hodnoty 35 000 Kč, paušální náhrady výdajů v celkové výši 2 100 Kč a 21 % DPH ve výši 4 116 Kč (s odkazem na § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1, § 7, § 13 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2024 /dále jen „a. t.“/ a § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).

30. Odvolací soudu proto rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. ve věci samé jako věcně správný potvrdil a v nákladovém výroku dle § 220 odst. 1 písm. a) změnil pouze co do výše přiznané částky nákladů řízení.

31. Za řízení před odvolacím soudem náleží plně úspěšnému žalovanému, podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., náhrada za čtyři účelně vynaložené úkony podle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1, § 7 a. t. ve výši 1 250 Kč za odvolání do nákladů řízení (§ 11 odst. 2 písm. c/a. t.), ve výši 2 500 Kč za vyjádření odvolání (§ 11 odst. 1 písm. d/a. t.), podle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1, § 7 a. t. ve znění platném od 1. 1. 2025 ve výši 1 850 Kč za vyjádření k návrhu na přerušení jednání (§ 11 odst. 2 písm. c/, odst. 3 a. t.) a 3 700 Kč za odvolací jednání dne [datum] (§11 odst. 1 písm. g/ a. t.), podle § 13 odst. 4 a. t. 2 paušály po 300 Kč, 2 paušály po 450 Kč (úkony po 1. 1. 2025) a 21 % DPH, celkem částka 13 086 Kč. Náklady řízení byly uloženy zaplatit procesně neúspěšné žalobkyni straně žalované, k rukám jejího právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).