o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 52 C 414/2017-508,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně vypořádal společné jmění bývalých manželů – žalobkyně a žalovaného, které zaniklo v důsledku rozvodu ke dni dne [datum], tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek stavební [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 161 m², na pozemku stojí stavba, [adresa], rodinný dům, pozemek [parcelní číslo] – zahrada o výměře 234 m², pozemek [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 36 m², součástí pozemku je stavba bez čísla popisného/čísla evidenčního, jiná stavba, vše zapsáno na [list vlastnictví], pro katastrální území Kbely, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (výrok I.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání hodnot jejího podílu částku ve výši [částka], do 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.). Soud I. stupně dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a povinnost v téže lhůtě zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 náklady řízení státu ve výši [částka] (výrok IV.). Výrokem V. soud rozhodl, že se žalobkyni po právní moci rozsudku vrací záloha [částka], kterou složila na náklady důkazu znaleckým posudkem.

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení zahájeném dne [datum]; manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum], zákonný režim SJM nebyl modifikován, účastníci se na vypořádání nedohodli. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstaly předmětem vypořádání nemovité věci, a to pozemek st. [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 161 m2, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, dále pozemek [parcelní číslo] – zahrada o výměře 234 m2 a pozemek [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 36 m2, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e, jiná stavba, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha u Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen„ nemovitosti"). V katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitostí zapsán pouze žalovaný, a to na základě kupních smluv uzavřených dne [datum], [datum] a [datum], které na straně kupujícího uzavíral pouze žalovaný.

3. Žalobkyně tvrdila, že sporné nemovitosti byly nabyty (za [částka]) v roce [rok] v době trvání SJM a na jejich zakoupení a rekonstrukci domu v letech [rok] [rok] byly užity prostředky (cca [částka] – [částka]) ze SJM, byť jejich zdrojem bylo zčásti i plnění z pojištění ve prospěch žalovaného, inkasované v roce [rok] a posléze v letech [rok] [rok] jako náhrada škody na zdraví na účet vedený u bankovního ústavu na jméno žalovaného. Rekonstrukce byla částečně hrazena i z úvěru [částka], který si vzali manželé společně a do rozvodu jej i společně spláceli. Žalovaný v lednu [rok] utrpěl těžký úraz, do ledna [rok] probíhalo léčení a rehabilitace, pobíral pouze dávky nemocenského pojištění cca [částka] až [částka] měsíčně; žalobkyně byla na mateřské dovolené, její příjem činil pouze [částka] měsíčně a rodina neměla jiný příjem. Pokud byla žalovanému vyplaceno plnění z pojištění na náhradu škody na zdraví, bylo rodinou spotřebováváno průběžně do doby pořízení nemovitostí.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Obranu založil na tvrzení, že na nabytí nemovitostí a jejich rekonstrukci byly vynaloženy pouze jeho výlučné prostředky, především plnění náhrady škody na zdraví z pojištění. Žalovaný měl dne [datum] vážnou dopravní nehodu a z pojištění mu bylo v letech [rok] až [rok] postupně vyplaceno celkem [částka], dále žalovaný získal z dědictví finanční prostředky ve výši [částka] Tyto finanční prostředky použil na koupi předmětných nemovitostí a jejich následnou rekonstrukci. Po právní stránce dovozoval, že předmětné nemovitosti netvoří z tohoto důvodu součást SJM, což vyjadřuje i zápis vlastnictví k nemovitostem v katastru nemovitostí.

5. Soud I. stupně o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 52 C 414/2017-277. Zjistil tento skutkový stav: Manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum], zákonný režim SJM nebyl modifikován; v této době byl žalovaný zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí označených ve výroku rozhodnutí, a to na základě 3 kupních smluv, postupně uzavřených žalovaným v roce [rok], a to dne [datum] na výši [částka], dne [datum] na výši [částka] a dne [datum] na výši [částka] a celková cena nemovitostí v roce [rok] činila výši [částka]. Žalovaný kupní ceny nemovitostí uhradil ze svého účtu č. [bankovní účet], a to dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] (na první kupní smlouvu ze dne [datum]), dále dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] (na druhou kupní smlouvu ze dne [datum]), dne [datum] uhradil [částka] (na třetí kupní smlouvu). [právnická osoba] vyplatila žalovanému z titulu pojistné události ze dne [datum] pojistné plnění, a to dne [datum] částka [částka], dále [datum] částka [částka], dále [datum] částka [částka], dále [datum] částka [částka], dále [datum] částka [částka], dále [datum] částka [částka], dále [datum] částka [částka], dále [datum] částka [částka], dále [datum] částka [částka] (celkem tak byla pojišťovnou žalovanému vyplacena částka [částka]). Svědek [jméno] [příjmení] poskytl žalovanému půjčku dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], žalovaný pak dne [datum] vybral v hotovosti částku [částka] a tím půjčku [jméno] [příjmení] v plné výši zaplatil. Žalovaný nabyl děděním po otci, zemřelém dne [datum], rekreační chatu [adresa], [obec] u [obec], obec Březová – [obec], okres [okres] (v dědictví ohodnocená na výši [částka]), a zůstatek na sporožirovém účtu ve výši [částka]. Podle znaleckého posudku [číslo jednací] [anonymizováno] [darum], vyhotoveného ing. [jméno] [příjmení], činila cena stavby ke dni vyhotovení odhadu v roce [rok], částku [částka]. Výše vyplácených sociálních dávek žalovanému, za období od [datum] – [datum], dále od [datum] – [datum], dále od [datum] – [datum] a dále od [datum] – [datum] činila celkovou výši [částka] a výše sociálních dávek od [datum] do [datum] činila celkovou částku [částka]. Účastníci v době trvání manželství avšak již po zakoupení nemovitostí (v roce [rok]), uzavřeli dne [datum] smlouvu o meziúvěru ze stavebního spoření u Českomoravské stavební spořitelny ve výši [částka] ze stavebního spoření manžela; dluh po rozvodu manželství hradí žalovaný. V roce [rok] činil příjem žalovaného z podnikání OSVČ v oboru mezinárodní automobilová doprava částku [číslo] (dílčí základ daně pak činil [částka]), v roce [rok] částku [číslo] (dílčí základ daně [částka]), v roce [rok] částku [číslo] (dílčí základ daně [částka]), v roce [rok] částku [číslo] (dílčí základ daně [částka]) a v roce [rok] částku [číslo] (dílčí základ daně [částka]). Od roku [rok] provozoval žalovaný taxislužbu od [datum].

6. Soud I. stupně provedl vypořádání podle § 742 o. z.; žalobu zamítl na základě závěru, že předmětné nemovitosti netvořily součást zaniklého SJM, když žalobkyně neprokázala, že byly pořízeny a zrekonstruovány ze společných finančních prostředků manželů, a neunesla tak své břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Naopak žalovaný prokázal, že v době uhrazení všech 3 kupních smluv, na jejichž základě byl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí, měl k dispozici své výlučné finanční prostředky v dostatečné výši, která pokrývala kupní cenu všech 3 nemovitostí, a že současně žalovaný prokázal„ vnosy“ svých výlučných finančních prostředků na nákup předmětných nemovitostí a odpovídá zde i časová osa těchto vnosů, a to nejen z dědictví, ale zejména z pojistného a také z poskytnuté půjčky [částka] od pana [příjmení]. Soud I. stupně dále nepřisvědčil námitce žalobkyně, že na účtu vedeném na jméno žalovaného, na nějž mu bylo vyplaceno pojistné plnění, došlo k mísení prostředků náležejících do SJM s výlučnými finančními prostředky žalovaného; i když byly finanční prostředky ze zdrojů SJM na jediném účtu s výlučnými prostředky žalovaného, povaha výlučných prostředků se nemění.

7. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. (usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 Co 285/2019-295) a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že a) otázku, zda předmětné nemovitosti byly za trvání manželství nabyta do společného jmění manželů, která je v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů otázkou předběžnou pro vlastní vypořádání, je nutno řešit podle zákona č. 40/1964 Sb., občasný zákoník. Protože v dané věci zaniklo SJM účastníků po [datum], tedy až po účinnosti o. z., vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání SJM rozhodnutím soudu (§ 736 věta první, § 740 a § 765 odst. 2 o. z.), a režim jeho vypořádání soudem podléhá již příslušným ustanovením o. z. (zejména § 736 a násl. o. z.); protože však smlouvy o koupi předmětných nemovitostí byly uzavřeny v roce 2005, a doba rekonstrukce je tvrzena v letech [rok] [rok], tedy v době existence institutu společného jmění manželů, upraveného obč. zák., je nutno řešit předběžnou otázku, zda věci, které žalobkyně učinila předmětem řízení, patří do zaniklého SJM účastníků, podle tehdy účinné právní úpravy; b) pravidlo, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, je nutno v souvislosti s domněnkou § 144 obč. zák. aplikovat tak, že na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je ve společném jmění manželů, leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství; pokud druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které v takovém případě věc ze společného jmění vylučují (skutkové podstaty výjimek upravených v § 143 odst. 1 písm. a), písm. b) obč. zák.), bude na něm důkazní břemeno ohledně těchto skutečností (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2615/2004). Ustanovení § 144 obč. zák. stanoví vyvratitelnou zákonnou domněnku ve prospěch společného jmění; proto je nutno neprokazatelnost či velmi obtížnou prokazatelnost poměru dispozic s účtem u peněžního ústavu, na kterém jsou uloženy zčásti výlučné prostředky jednoho z manželů, klást k tíži výlučných prostředků jednoho z manželů.

8. Soud I. stupně posléze rozhodl o žalobě shora označeným rozsudkem. Vyšel ze shora uvedených skutkových zjištění, která učinil již ve fázi řízení před prvým rozhodnutím o věci samé; dokazování doplnil o zjištění o obvyklé ceně vypořádávané nemovitosti. Ze znaleckého posudku ustanovené znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ([číslo] [rok] ze dne [datum]), zjistil obvyklou cenu nemovitosti dle stavu ke dni zániku SJM [datum] ve výši [částka], obvyklou cenu nemovitosti dle stavu ke dni [datum], k datu ocenění v roce [rok] ve výši [částka], a obvyklou cenu rekonstrukce domu, provedené zejména v roce [rok], dle stavu ke dni zániku SJM, ve výši [částka].

9. Právní posouzení: Soud I. stupně především řešil předběžnou otázku, zda předmětné nemovitosti náležely do zaniklého SJM účastníků. Uzavřel, že žalobkyně prokázala, že předmětné nemovitosti byly pořízeny a rekonstruovány za trvání manželství. Žalovaný, kterého tížilo důkazní břemeno k prokázání skutečností vyvracejících domněnku, že zdrojem k pořízení nemovitostí nabytých za trvání manželství byly společné prostředky, sice prokázal, že mu bylo vyplaceno za trvání manželství v době, kdy byly pořizovány předmětné nemovitosti a prováděna jejich rekonstrukce, pojistné plnění za škodu na zdraví v celkové výši [částka] a děděním nabyl částku cca [částka] a chatu v hodnotě cca [částka]; tyto prostředky však byly do doby koupě předmětných nemovitostí dílem spotřebovány, dílem byly na účtu vedeném na jméno žalovaného u bankovního ústavu smíseny s finančními prostředky ze zdrojů SJM, zejména z výdělků žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že z účtu byly realizovány výběry částek v řádů stovek tisíc Kč, včetně výběrů na úhradu běžných výdajů společné domácnosti účastníků. Žalovaný ani netvrdil, že při pohybech na účtu, na nějž byly kromě plnění z pojištění rovněž přijímány platby z titulu příjmu žalovaného z podnikání, a z nich byly realizovány i výdaje na vedení domácnosti, byly vybírány jen společné prostředky a jeho výlučné prostředky nad určitou částku nikoli, nelze je z hlediska druhu vlastnictví (výlučné/SJM) nijak rozlišit. Nepředložil žádný důkaz, že by byly tyto finanční prostředky před uhrazením kupní ceny nemovitostí vedeny na samostatném účtu, ze kterého by nebyly hrazeny i běžné výdaje společné domácnosti obou účastníků. Došlo tedy ke smísení finančních prostředků žalovaného, nabytých způsoby uvedenými v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., s prostředky náležejícími do sjm účastníků. Kupní ceny za postupné nabytí předmětných nemovitostí byly uhrazeny z účtu, na němž byly prostředky náležející do SJM; proto i předmětné nemovitosti (pozemek i dům) náležejí do masy zaniklého SJM. Ze společných prostředků (tj. ze zdrojů na účtu a z úvěru ze stavebního spoření) byla pořízena rovněž rekonstrukce domu, zahájená v roce 2006. Žalovaný, který tvrdil, že na pořízení nemovitostí a rekonstrukci byly použity jeho výlučné prostředky, neučinil tento vnos výlučných prostředků do SJM předmětem vypořádání v zákonem stanovené 3leté lhůtě po zániku SJM.

10. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě na vypořádání vlastnictví k předmětným nemovitostem vyhověl a provedl vypořádání podle § 742 o. z. Předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a uložil mu povinost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl odpovídající ½ polovině obvyklé ceny nemovitostí ve výši ke dni vyhlášení rozhodnutí, soudem stanovenou znalkyní stanovena na částku [částka]

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla s návrhem na vypořádání zcela úspěšná proti žalovanému, který se vypořádání bránil. Soud I. stupně dále uložil neúspěšnému žalovanému povinnost nahradit státu náklady řízení, dle § 148 odst. 1 o. s. ř., ve výši [částka], odpovídající vyplacenému znalečnému. Ve výroku V. soud rozhodl o vrácení zálohy [částka] zaplacené úspěšnou žalobkyní na náklady důkazu.

12. Tento rozsudek napadl žalovaný v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním; odvolací důvody podřadil ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Žalovaný vytýkal soudu I. stupně, že nesprávně hodnotil důkazy předložené žalovaným k jeho tvrzení, že účet, vedený za trvání manželství na jeho jméno, vykazoval ke každému datu, kdy z něj byly postupně prováděny platby na kupní cenu za předmětné nemovitosti, resp. splátky těchto kupních cen, zůstatek, jehož část, minimálně ve výši právě prováděné platby, pocházela ze zdrojů, které odpovídají výjimce ze zdrojů SJM upravené v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Žalovaný namítal, že vyvrátil domněnku, že nemovitosti, které byly pořízeny za trvání manželství, byly pořízeny ze společných prostředků. Předložil důkaz o tom, že si vedl záznamy, podle nichž součet částek nabytých děděním v roce [rok] a částech vyplacených v letech [rok] – [rok] jako pojistné plnění, byl vyšší než kupní cena [částka] sjednaná 1. kupní smlouvou ze dne [datum], se splatností do 7 dnů. Splatnost částky [částka] sjednané jako kupní cena v 2. kupní smlouvě ze dne [datum] byla určena ve splátkách od [datum] do [datum]; v této souvislosti soud I. stupně přehlédl, že žalovaný změnil tvrzení ohledně původu částek, z nichž uhradil splátky na 2. kupní smlouvu (zejména finančních prostředků ve výši [částka] připsaných na účet žalovaného dne [datum] a ve výši [částka] připsaných dne [datum]). Žalovaný upustil od tvrzení, že se jednalo o půjčku částky [částka] v hotovosti od pana [jméno] [příjmení], a nově tvrdil, že na přelomu let 2004 a 2005 prodal chatu, kterou nabyl děděním po otci v roce 2001, za celkovou cenu [částka]. Dne [datum] byla podepsaná smlouva o budoucí kupní smlouvě, kterou se smluvní strany zavázaly uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětné chatě, a to za celkovou kupní cenu ve výši [částka]. Při podpisu této smlouvy pak budoucí kupující zaplatili v hotovosti žalovanému jako budoucímu prodávajícímu první část kupní ceny ve výši [částka]. Tuto částku pak žalovaný obratem vložil na účet (připsáno dne [datum]). Kupní smlouva byla podepsána [datum], na základě kupní smlouvy kupující zaplatili žalovanému částku ve výši [částka]. Přestože dle této kupní smlouvy kupní cena zněla na částku [částka], je zřejmé, že vůlí kupujících i žalovaného jako prodávajícího bylo prodat nemovitosti za [částka]. Skutečnost, že kupní cena chaty dle kupní smlouvy činila pouze [částka], je nutno přičítat pouze nesprávné formulaci, se kterou se už však počítalo i ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum], protože smlouva o budoucí kupní smlouvě stanoví kupní cenu ve výši [částka]. Závazné znění kupní smlouvy, které je součástí smlouvy o budoucí kupní smlouvě počítá už jen s doplatkem kupní ceny ve výši [částka]. Navíc byl soudu předložen i znalecký posudek a platební výměr na daň z převodu nemovitostí, ze kterého jednoznačně vyplývá, že odhadní cena chaty dosahovala částky celkem [částka], žalovaný by tedy musel postupovat iracionálně, pokud by chtěl prodat chatu za polovinu její odhadní ceny. [příjmení] ve výši [částka] vložená na účet žalovaného dne [datum] v části [částka] a dne [datum] v části [částka] tedy pochází z prodeje chaty, která byla ve výlučném jmění žalovaného.

13. Žalovaný namítal, že opakovaně předložil soudu„ časovou osu (příjmy a výdaje)“, což je podrobná evidence výdajů a příjmů výlučných prostředků a prostředků náležejících do SJM, ze které vyplývá, že v době podpisu kupní smlouvy dne [datum] a placení příslušné kupní ceny (koupě ½ budovy za cenu [částka]) byl zůstatek výlučných prostředků na účtu ve výši [částka], tedy v dostatečné výši pro platbu celé kupní ceny. Dále v době podpisu kupní smlouvy dne [datum] (koupě druhé ½ budovy za cenu [částka]) byl zůstatek výlučných prostředků na účtu pouze [částka], a proto byla platba kupní ceny rozdělena na jednotlivé splátky, přičemž zůstatek výlučných prostředků na účtu v době zaplacení každé jednotlivé splátky kupní ceny byl dostatečný pro platbu dané splátky. Konečně v době podpisu kupní smlouvy dne [datum] (koupě pozemku za cenu [částka]) byl zůstatek výlučných prostředků na účtu ve výši [částka], tedy v dostatečné výši pro platbu celé kupní ceny. V této souvislosti žalovaný poukázal na závěr, k němuž dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 638/2011 ze dne [datum rozhodnutí], a to, že„ samotným uložením výlučných finančních prostředků na účet druhého manžela u peněžního ústavu a jejich následným výběrem nedochází ke změně právního režimu v tom smyslu, že by se uvedené finanční prostředky staly součástí společného jmění manželů. Na tom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že na účtu manžela se v době vkladu nacházely již i prostředky tvořící společné jmění manželů“, a vytýkal soudu I. stupně, že se opomněl zabývat tím, jaká byla vůle účastníků ohledně režimu prostředků připisovaných postupně na účet vedený na jméno žalovaného z titulu dědění, kupní ceny za majetek nabytý děděním, resp. z titulu pojistného plnění na náhradu škody na zdraví. Vůlí žalovaného bylo držet na účtu žalovaného své výlučné prostředky, a jakmile dosáhly potřebné výše následně je použít na koupi nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Proto se koupě realizovaly v jednotlivých splátkách vždy, když to výše vlastních zdrojů dovolovala. Žalovaný si po celou dobu podrobně vedl evidenci vlastních zdrojů a prostředků náležejících do SJM a mohl v libovolný okamžik doložit jak saldo výlučných zdrojů, tak zdrojů náležejících do společného jmění manželů; tuto vůli žalovaného potvrdila sama žalobkyně v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 10 C 56/2010 a Městského soudu v Praze sp. zn. 70 Co 499/2010 a 70 Co 479/2011, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, v němž opakovaně tvrdila, že žalovaný kupoval nemovitosti bez dohody s žalobkyní, předmětné nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného a zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí odpovídá vůli manželů. K ukládání prostředků ve výlučném vlastnictví žalovaného na účet vedený na jeho jméno [rok] až [rok] společně s prostředky ze zdrojů SJM přistoupil žalovaný proto, že„ tehdy neplatilo, že si bylo možné během pár okamžiků založit bankovní účet u jakéhokoli peněžního ústavu. [právnická osoba], u které je účet veden, tehdy neumožňovala osobám samostatně výdělečně činným, kterým žalovaný tehdy byl, mít samostatné účty pro podnikání a pro osobní potřeby, toto se začalo postupně měnit až na konci první dekády tohoto století“. Ohledně prostředků využitých na rekonstrukci domu soud I. stupně v rozporu s přednesy žalovaného uvedl, že ten nikdy netvrdil, že rekonstrukce byla financována z jeho výlučných finančních prostředků. Žalovaný však v průběhu řízení předkládal rozpočty, projekty, doklady o tom, že rekonstrukci hradil z vlastních finančních prostředků; pokud soud I. stupně nepovažoval tato tvrzení za dostatečná, měl žalovaného náležitě poučit o nutnosti doplnění dokazování. Pokud by odvolací soud neuvěřil tvrzením žalovaného a uznal správnost závěrů soudu I. stupně o smísení výlučných prostředků žalovaného na účtu s prostředky ze zdrojů SJM, v případě koupě nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne [datum] a [datum], nelze přehlédnout, že nákup pozemku na základě kupní smlouvy ze dne [datum] byl zcela jistě proveden z výlučných prostředků žalovaného, když platba kupní ceny tohoto pozemku bezprostředně navazovala na připsání platby na účet žalovaného z účtu GENERALI, a to ve výši [částka] z titulu bolestného. Je tak zřejmé, že minimálně pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nebyl pořízen ze společných prostředků manželů. Tato skutečnost se měla promítnout v odhadu obvyklé ceny předmětných nemovitostí, a to snížením ceny odpovídající odlišnému vlastnickému režimu pozemku a stavby na něm. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně žalobu zamítl, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

14. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Vyvracela odvolací námitky žalovaného; v podrobnostech uvedla, že žalovaný přistoupil ke změně tvrzení ohledně původu prostředků ve výši [částka] po koncentraci řízení, která nastala [datum]; ohrazuje se proti tvrzení žalovaného, že změna jeho skutkových tvrzení souvisela se získáním dokumentů ohledně prodeje chaty teprve v průběhu řízení před soudem I. stupně, když tyto si měla odnést žalobkyně v roce 2016 při opuštění společné domácnosti. Žalovaný se vůči žalobkyni dopouštěl dlouhodobě psychického násilí, opakovaně ji z domu vyhazoval. Naposledy v květnu [rok], kdy kromě několika kusů oblečení a nezbytných věcí pro tehdy nezletilou dceru jí zabránil, aby si cokoliv dalšího vzala, byť se jednalo o její osobní věci. Od té doby jí do domu znemožnil přístup, do dnešního dne se její osobní věci nacházejí v domě, žalovaný je odmítá vydat. Je tedy zcela vyloučeno, že by si žalobkyně odnesla jakékoliv listiny, navíc listiny pro ni bezpředmětné. Žalovaný jako účastník řízení měl kdykoliv možnost zajistit si kopii listin ze sbírky listin katastru nemovitostí, stejně tak i u Obvodního soudu pro Prahu 9 v případě rozsudků ve věci o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Žalovaný v řízení před soudem I. stupně použití svých výlučných prostředků z dědictví v jím tvrzené částce [částka] ([částka] z prodeje chaty a [částka] finanční hotovost) na zaplacení některé z kupních cen za nemovité věci, příp. na jejich rekonstrukci, neprokázal. Při jednání dne [datum] sám žalovaný uvedl, že po skončení dědického řízení (březen [rok]) žalobkyně na jeho pokyn částku [částka] z účtu po jeho otci vybrala. Tyto finanční prostředky tak byly spotřebovány. Stejně tak není znám osud finančních prostředků za prodej chaty, které dle obsahu kupní smlouvy byly žalovanému vyplaceny v hotovosti. Výpisem z účtu žalovaného za prosinec [rok] a červenec 2005 nebylo prokázáno, že by se v případě hotovostních vkladů ([datum] a [datum]) jednalo právě o prostředky z prodeje chaty, dané transakce jsou uvedeny bez jakéhokoliv označení. Dle výpovědi [jméno] [příjmení] a tvrzení žalovaného (mj. při jednání dne [datum] a v písemném podání žalovaného ze dne [datum]) se jednalo o finanční prostředky z poskytnuté půjčky. Nynější tvrzení žalovaného jsou navíc v rozporu i s provedeným důkazem (výpis z účtu žalovaného za duben [rok]), kterým žalovaný prokazoval, že hotovostní výběr částky [částka] dne [datum] uskutečnil právě z důvodu vrácení půjčky [jméno] [příjmení]. V řízení před soudem I. stupně tak žalovaný neprokázal, že by se finanční prostředky z dědictví a z prodeje chaty dostaly do dispozice účtu a že by tyto byly použity na zaplacení některé z kupních cen, příp. na jejich rekonstrukci. Žalovaný od samého počátku tohoto řízení tvrdil a stále tvrdí, že předmětné nemovitosti byly pořízeny z jeho výlučných finančních prostředků a toto stále dokola opakuje. V řízení před soudem I. stupně žalovaný pouze prokázal, že jednotlivé kupní ceny za nemovité věci a jejich rekonstrukce byly hrazeny z účtu, tzn. z účtu, na který kromě plateb z pojistného plnění byly v rozhodném období pravidelně poukazovány i příjmy žalovaného v průměru [částka] měsíčně, ze kterého byly hrazeny náklady na společnou domácnost a ze kterého žalovaný v rozhodné době uskutečnil kromě bezhotovostních plateb i značně vysoké hotovostní výběry. Pokud by bylo vůlí žalovaného zachovat výlučné vlastnictví jeho finančních prostředků, nic mu nebránilo v tom, aby si tyto finanční prostředky uložil na samostatný účet. [právnická osoba] (stejně tak i ostatní banky) v uvedené době běžně zřizovala„ podúčty“ k již existujícímu účtu, případně zřizovala samostatné spořící účty. Jedinou podmínkou jejich založení byla osobní přítomnost zakladatele (majitele) účtu na pobočce banky z důvodu ověření jeho totožnosti a vytvoření podpisového vzoru osoby s dispozičním právem k účtu, zpravidla majitele účtu. Zcela absurdní je tvrzení žalovaného, že zakládání účtů pro OSVČ bylo umožněno teprve na konci první dekády tohoto století, když je obecně známo, že tzv. podnikatelský účet (tedy běžný účet využívaný OSVČ v rámci jeho podnikatelské činnosti) banky zakládaly a vedly již od počátku 90. let minulého století. Výlučné prostředky žalovaného byly opakovaně poukazovány na účet, na který byly pravidelně poukazovány i prostředky náležející do SJM účastníků, ze kterého se pravidelně hradily běžné výdaje rodiny a ze kterého žalovaný uskutečňoval hotovostní výběry v částkách, které přesahovaly rámec běžného hospodaření účastníků. Na účtu tak došlo ke smísení finančních prostředků náležejících do SJM účastníků s výlučnými prostředky žalovaného. Rovněž tvrzení žalovaného, že proti zápisu v katastru nemovitostí žalobkyně ničeho nenamítala, je nepravdivé. Bezprostředně poté, co žalovaný v květnu 2016 vyhodil žalobkyni z rodinného domu, převedl na základě darovací smlouvy nemovité věci na svoji matku. Snaha žalovaného vyloučit nemovité věci z budoucího vypořádání SJM účastníků prokazuje, že si je žalovaný ve vztahu k nemovitým věcem vědom, že tyto jsou společným majetkem účastníků.

15. Odvolací soud na základě odvolání žalovaného přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Soud I. stupně v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu posoudil předběžnou otázku, zda nemovitosti, pořízené za trvání manželství v letech 2005 – 2007, a zrekonstruované za trvání manželství v letech 2007 – 2011, které žalobkyně učinila předmětem vypořádání, náleží do masy zaniklého SJM podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

17. Pro právní posouzení otázky, zda předmětné nemovitosti tvoří masu zaniklého společného jmění účastníků, jsou dále významné judikatorní závěry, že (1) Zákon preferuje společné jmění manželů před jejich oddělenými majetky. [jméno], kde jsou dány zákonné předpoklady pro zařazení věci do společného jmění (§ 143 obč. zák.), mohou věc manželé učinit předmětem výlučného majetku jen způsobem stanoveným zákonem, tedy zejména zúžením společného jmění (§ 143a obč. zák.); k takové modifikaci je třeba notářského zápisu. Ani případná shodná vůle nabýt věc do výlučného majetku by nebyla způsobilá věc ze společného jmění vyloučit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2779/2008, Soubor č. C [číslo]); (2) Jestliže byla nějaká věc získána za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví zčásti z prostředků patřících jenom jednomu z manželů, náleží za podmínek uvedených v ustanovení § 143 obč. zák. rovněž do bezpodílového spoluvlastnictví (R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 269, použitelný rovněž pro SJM); (3) do SJM patří úroky z vkladu náležejícího jen jednomu z manželů, a pokud byla věc koupena zčásti i za tyto úroky, je v SJM, byť na její pořízení byly použity převážnou mírou i výlučné prostředky jen jednoho z manželů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 798/2004).

18. V daném případě lze dát žalovanému za pravdu v tom, že § 144 obč. zák. obecně připouští, aby domněnka, že peněžní prostředky na účtu vedeném za trvání manželství na jméno manžela (při nemodifikovaném zákonném manželském majetkovém režimu) náležely do SJM, byla vyvrácena. Lze však souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že v daném případě žalovaný neprokázal, že na účet byly vkládány pouze jeho výlučné prostředky. Naopak došlo ke smísení výlučných prostředků žalovaného, vložených na účet, s prostředky ze zdrojů SJM ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Soud I. stupně hodnotil dokazování provedené na základě žalovaným předložených důkazů (tj. výpisy z účtu, informace o poukázaném plnění z pojištění žalovanému, výpověď svědka [jméno] [příjmení], rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 9, Městského soudu v Praze ve věci určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu sp. zn. 70 Co 499/2010 a 70 Co 479/2011) ve vzájemných souvislostech, logicky a v souladu se shora citovanou judikaturou k ustanovení § 144 obč. zák., správně pracoval s procesními břemeny a dospěl ke správnému závěru, že na účtu vedeném na jméno žalovaného, z něhož byly mimo jiné poukázány platby kupních cen za postupně pořizované předmětné nemovitosti, došlo ke smísení prostředků, pocházejících ze zdrojů SJM (především výnosy z podnikání žalovaného), které náležely do SJM, s výlučnými prostředky, které na něj byly poukazovány žalovanému jako náhrada škody na zdraví.

19. Odvolací námitky nebyly způsobilé tyto správné závěry soudu I. stupně zvrátit. Argumentace rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 638 / 2011, na niž se žalovaný odvolává ohledně právní povahy prostředků na účtech, není v souvislostech dané věci případná; jeho závěry se vztahují ke specifické skutkové situaci, kdy na účet vedený na jméno manžela, na němž byly uloženy prostředky ze zdrojů SJM ve výši cca [částka], byla manželkou jednorázově uložena částka [částka], jejíž původ jako daru manželce od rodičů a účelové určení částky na pořízení bytu byly v době pořízení bytu oběma manžely akceptovány a tato částka byla posléze celá z účtu vybrána a účel (koupě nemovitosti) realizována. Rozhodnutí řešilo ve vztahu k těmto skutkovým okolnostem otázku, jaký je vlastnický režim finančních prostředků, které byly – jakožto prostředky ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů – vloženy na účet zřízený druhým manželem u bankovního (peněžního ústavu), k němuž má dispoziční právo i manžel vkládající finanční prostředky, za situace, kdy došlo vkládajícím manželem k výběru vložené částky v nominální výši vkladu.

20. V daném případě takové okolnosti nenastaly. Žalovaný především přehlíží, že závěry, které cituje, se vztahují k situaci, kdy došlo vkládajícím manželem k výběru vložené částky v nominální výši vkladu. Žalovaný setrval na tvrzení, že jeho výlučné prostředky byly na účtu uloženy izolovaně, neboť si o nich vedl záznamy, neprokázal však, že prostředky, plněné v letech [rok] – [rok] z pojištění na náhradu škody na zdraví, nebyly v mezidobí do uzavření 1. kupní smlouvy v březnu [rok] spotřebovány; naopak z předložených kusých výpisů (vesměs se zakrytými částmi odpovídajícími jednotlivým účetním operacím a zejména celkovým měsíčním obratům a zůstatkům, tedy záznamy se soustřeďují pouze neprokázání příchozích plateb z titulu náhrady škody a odchozích plateb z titulu kupních cen podle postupně uzavíraných kupních smluv) vyplývá, že na účtu se soustřeďovaly jak výnosy žalovaného z podnikání a byly z něj realizovány jak podnikatelské, tak soukromé výdaje. V letech [rok] – [rok] jsou (podle obsahu spisu) prokázány jen příjmy žalovaného z dávek státní sociální podpory. Přestože žalovaný prokázal, že v této době paralelně podnikal v oboru mezinárodní nákladní automobilová doprava, výnosy z tohoto podnikání se pohybují v částkách 50 – [částka] [anonymizováno] Kč ročně z období let [rok] – [rok], k nimž byla doložena daňová přiznání; na základě těchto důkazů tedy není pravděpodobné, že prostředky odpovídající pojistnému plnění, vyplacené žalovanému do roku [rok], nebyly v rámci společného hospodaření se žalobkyní spotřebovány.

21. K námitce, že soud I. stupně nezkoumal vůli účastníků, kteří (podle tvrzení žalovaného) měli souhlasný úmysl nakládat s prostředky na účtu žalovaného tak, že za ně budou pořízeny předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného: Z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze ve věci určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu (v němž byli účastníci tohoto řízení v procesním postavení žalobců, žalovaná byla [ulice] část [obec a číslo]), jichž se žalovaný dovolával jako důkazu tvrzení vůle žalobkyně pořídit nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného, vyplývá, že rodina bydlela původně v obecním bytě a že za účelem zachování možnosti užívat tento obecní byt vedle zrekonstruovaného domu ve [část obce] (předmětné nemovitosti) oba účastníci (tehdejší manželé) souhlasně účelově tvrdili, že dům je ve výlučném vlastnictví žalovaného, který se ze společné domácnosti odstěhoval již [datum]. V řízení však bylo zjištěno, že ještě [datum] oba manželé přesto jako společní nájemci bytu [číslo] v [příjmení] ulici [číslo] o rozloze 79 m2, směnili tento byt za byt o velikosti 46,16 m2 v Katusické ulici a ve stejný den uzavřeli s Městskou částí [obec a číslo] smlouvu o nájmu tohoto bytu s tím, že byt budou užívat jako čtyřčlenná rodina. Odvolací soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno (vzhledem k uvedeným zjištěním, z nichž vyplývá opak), že zde byla společná vážná vůle účastníků, aby žalovaný nabyl nemovitost do výlučného vlastnictví; hlavním motivem tvrzeného přerušení soužití a opuštění společné domácnosti přestěhováním do předmětných nemovitostí, k nimž bylo v katastru nemovitostí účelově zapsáno vlastnické právo samotného žalovaného, bylo odvrácení zániku nájmu obecního bytu z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. c) obč. zák. (nájemce má jinou možnost bydlení) zastřením skutkového stavu (faktického vedení rodinné domácnosti v rekonstruovaných předmětných nemovitostech) simulací výlučného vlastnictví žalovaného k předmětným nemovitostem.

22. Žalovaný sice prokázal, že v roce 2002 zdědil majetek v hodnotě cca [částka]; bylo však prokázáno, že hotovost cca [částka] vybrala žalobkyně a použila na úhradu potřeb rodiny. Chata, kterou žalovaný zdědil, byla v dědickém řízení oceněna na [částka], při prodeji v létě 2005 byla kupní cena sjednána v téže výši; tvrzení žalovaného, že dalších [částka] inkasoval žalovaný z titulu kupní ceny na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní, nebyla prokázána předloženou smlouvou o smlouvě budoucí; tento závěr činí odvolací soud na základě doloženého výměru daně z převodu nemovitostí – vyměřená daň (tehdy v sazbě 3% z kupní ceny) neodpovídá žalovaným tvrzené kupní ceně ve výši [částka]; vyměřená daň odpovídá odhadu obvyklé ceny znalcem ([částka]). Je tedy vyloučeno, aby kupní cena, s níž pracoval správce daně, byla vyšší (když podle § 10 zákona č. 357/1992 Sb.„ základem daně z převodu nemovitostí je cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu, platná v den nabytí nemovitosti, a to i v případě, je-li cena nemovitosti sjednaná dohodou nižší než cena zjištěná; je-li však cena sjednaná vyšší než cena zjištěná, je základem daně cena sjednaná“).

23. Pokud žalovaný upustil od skutkové verze, že si bez vědomí žalobkyně půjčil od pana [jméno] [příjmení] [částka] v závěru roku [rok] a ve výši [částka] v polovině roku [rok] a dluh mu posléze vrátil z prostředků vybraných z účtu poté, kdy došla další část plnění z pojištění, ve prospěch verze, že tyto částky, které byly vloženy na účet, představovaly splátky kupní ceny za zděděnou chatu, a současně žalovaný ani netvrdil nic o částce [částka], kterou posléze z účtu vybral (a o níž původně tvrdil, že účelem výběru bylo vrácení půjčených peněz panu [příjmení]), hodnotí odvolací soud tento výběr jako skutečnost podporující závěr, že účet sloužil k průběžnému financování podnikatelské činnosti žalovaného i potřeb rodiny, a to až do roku [rok].

24. Závěr soudu I. stupně, že předmětné nemovitosti (pozemky a stavba z roku 1933 v ulici [ulice], [obec] – [část obce]), byly v roce [rok], tedy za trvání manželství nabyty ze společných prostředků, je správný. Protože finanční prostředky vložené na bankovní účet nejsou ve vlastnictví majitele účtu, jsou majetkem peněžního ústavu (viz rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 35 Odo 801/2002 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 26, pod pořadovým [číslo]), je zřejmé, že výlučné finanční prostředky žalovaného se smísily s finančními prostředky pocházejícími ze SJM. Při absenci prokázaných tvrzení o tom, že právě tyto výlučné prostředky žalovaného měly být dle shodné vůle obou manželů použity na investice do pořízení předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného, nelze (se zohledněním výše uvedených zjištění o podstatných pohybech na účtu žalovaného obsahujícího i prostředky prokazatelně patřící do SJM) dovodit, že by byly k pořízení nemovitostí použity právě výlučné prostředky žalovaného.

25. Současně je správný i závěr soudu I. stupně, že společné prostředky byly rovněž zdrojem financování rekonstrukce nemovitostí, realizované v letech [rok] – [rok]. Podle nálezové části znaleckého posudku proběhla rekonstrukce na základě projektu z roku [rok] a stavebního povolení z roku [rok]. Žalovaný sice prokázal tvrzení, že úvěr na rekonstrukci, poskytnutý oběma manželům v roce 2008, nebyl čerpán v roce [rok], nýbrž až v roce [rok]; žalovaný však neprokázal tvrzení, že v době čerpání úvěru byla rekonstrukce již skončena, když z podle nálezové části znaleckého posudku probíhala minimálně ještě v roce [rok], kdy byla podána žádost o prodloužení lhůty k provedení stavby.

26. Vypořádání vnosu z výlučných prostředků do předmětných nemovitostí jako majetku tvořícího masu zaniklého SJM, žalovaný nenavrhl jednoznačně a určitě ve lhůtě pro vypořádání SJM; závěr, že tento procení úkon byl v příslušné lhůtě učiněn, nelze vyvodit, jako to činí v rámci odvolání žalovaný, pouze na základě předneseného tvrzení, že konkrétní částky, které byly mimo jiné vynaloženy na pořízení a rekonstrukci domu, byly v jeho výlučném vlastnictví. Nadto ani nebyl požadavek na vypořádání vnosu konkretizován – a to ani v rámci odvolacího řízení, v němž byl obecný požadavek na vypořádání vnosu (opožděně) vznesen.

27. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky nebyly způsobilé zvrátit správné skutkové i právní závěry soudu I. stupně, odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích o věci samé (I. a II.) podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. Výrok o nákladech řízení (III.) byl přezkoumán na základě odvolání žalobkyně, která důvodně vytýkala soudu I. stupně, že jí nepřiznal náhradu za DPH. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že soud I. stupně při výpočtu výše nákladů, které žalobkyni v řízení vznikly, nevycházel důsledně ze zásady, že tarifní hodnota (pro určení sazby odměny advokáta) odpovídá obvyklé ceně věci, přičemž z časového hlediska je rozhodná cena v okamžiku započetí úkonu právní služby. Vzhledem k tomu, že znalkyně určila obvyklou cenu nemovitosti, která byla předmětem vypořádání, jak v roce 2017, kdy bylo řízení zahájeno, tak k datu rozhodnutí soudu I. stupně v roce [rok], vycházel odvolací soud z předpokladu, že vzrůst ceny v mezidobí byl lineární a odměnu určil na základě v čase stoupající hodnoty nemovitosti, vždy o [částka] za každý rok, tedy z pcta (§ 8 odst. 6 AT) [částka] za rok 2017, odměna za 1 úkon právní služby [částka], [částka] za rok [rok], odměna za 1 úkon právní služby [částka], [číslo] za rok [rok], odměna za 1 úkon právní služby [částka], [částka] za rok [rok], odměna za 1 úkon právní služby [částka], [částka] za rok [rok], odměna za 1 úkon právní služby [částka]. Náhrada byla přiznána za 2 úkony provedené v roce [rok] (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), za 3,5 úkonu provedeného v roce [rok] (ú. j. 31. 8., 2 úkony – ú.j. [datum], ½ úkonu vyjádření k důkazům), za 4 úkony v roce [rok] (ú. j. 25. 1., 2 úkony – ú.j. 9. 4., sepis odvolání), za 4,5 úkonu provedeného v roce [rok] (vyjádření k věci samé na výzvu soudu 12. 3., 2 úkony – ú. j. 5. 5., ú. j. 24. 7., ½ úkonu formulace otázek znalci), za 1 úkon a 2 x 0,5 úkonu provedené v roce [rok] (ú. j. 24. 8., vyjádření k znaleckému posudku, vyhlášení rozsudku). Náhrada celkem za 16 úkonů právní služby, odměna 2 x [částka] + 3,5 x [částka] + 4 x [částka] + 4.5 x [částka] + 2 x [částka] [částka], náhrada hotových výdajů advokáta určená paušální částkou [částka] za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT) 16 x [částka] = [částka], náhrada za DPJ v sazbě 21% ze základu [částka] = [částka], soudní poplatek [částka], záloha na náklady důkazu znaleckým posudkem [částka], celkem [částka].

29. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. hradí náklady řízení státu (v daném případě částku [částka] odpovídající vyplacenému znalečnému) neúspěšný žalovaný. Odvolací soud změnil výrok III., jímž byla žalovanému uložena tato náhradová povinnost, neboť část těchto nákladů ve výši [částka] byla uhrazena ze zálohy, složené žalobkyní na náklady důkazu. Žalovaný tedy uhradí státu částku [částka] a částku [částka] žalobkyni jako součást nákladů, které jí v řízení vznikly. Vzhledem k tomu, že záloha na náklady provedení důkazu byla plně vyčerpána, odvolací soud zrušil výrok V., jímž soud I. stupně (nesprávně) rozhodl o vrácení zálohy žalobkyni.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výše byla určena jako součet odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) v sazbě [částka] za jeden úkon (§ 8 odst. 6, § 7 bod 5 AT), tedy odměna [částka], náhrady hotových výdajů advokáta paušální částkou [částka] za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT), tedy paušální náhrada [částka] a náhrady za DPH v sazbě 21 % ve výši [částka], celkem [částka].