o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 165/2019-295,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a rozhodl, že České republice se proti žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky na náhradu újmy na zdraví. Tvrdila, že dne [datum] utrpěla po pádu ze štaflí zlomeninu 2. bederního obratle a odlomení všech příčných výběžků bederních obratlů a úraz hlavy; byla hospitalizována na traumatologii ve zdravotnickém zařízení (žalované) od [datum] do [datum], kdy byla propuštěna do domácího léčení. Žalobkyně tvrdila, že jí při přijetí k hospitalizaci nebylo provedeno dostatečné příjmové vyšetření páteře, když nebyla vyšetřena CT a magnetickou rezonancí; v důsledku toho žalovaná pochybila při stanovení diagnózy a zvolila nesprávný způsob léčby. Dne [datum] bylo žalobkyni v rámci vyšetření v chirurgické ambulanci MUDr. [jméno] [příjmení] v [obec] provedeno vyšetření CT bederní páteře, které zobrazilo prolomení krycí desky 2. bederního obratle a odlomení příčných výběžků dalších bederních obratlů. Žalobkyně tvrdila, že pokud by bylo toto zjištění učiněno již během hospitalizace u žalované (vyšetřením CT či magnetickou rezonancí) ihned po úrazu, byl by namístě jiný způsob léčení než ten, který byl žalovanou aplikován. Dovozovala, že v důsledku způsobu léčby následků úrazu v rámci hospitalizace u žalované (zejména rehabilitace), který jako absolventka střední zdravotnické školy s dlouholetou praxí zdravotní sestry považovala za nesprávný, došlo k dalšímu všestrannému zhoršování jejího zdravotního stavu, ke vzniku problémů v jejím osobním životě a ke zhoršení finanční situace.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nepopírala, že od [datum] do [datum] hospitalizovala žalobkyni pro následky úrazu vzniklého pádem ze štaflí na zem; namítala však, že žalobkyně byla ošetřována postupy lege artis. Aplikovaný léčebný postup by byl adekvátní dokonce i za situace, pokud by bylo údajné prolomení krycí desky 2. bederního obratle a usekané příčné výběžky dalších bederních obratlů zjištěno vyšetřením v rámci hospitalizace ve zdravotnickém zařízení žalované.

4. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení. Vědomost o vzniku újmy a o totožnosti odpovědné osoby měla žalobkyně již [datum], kdy bylo učiněno zjištění o stavu její bederní páteře, který žalobkyně označila za poškození zdraví v důsledku nesprávně zvolené léčby žalovanou, když od poskytnutí zdravotních služeb ve dnech [datum] do [datum] v souvislosti s úrazem v důsledku pádu ze štaflí uplynulo v době podání žaloby více jak 13 let.

5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně dne [datum] utrpěla úraz hlavy a páteře po pádu ze štaflí. Téhož dne byla letecky transportována do zdravotnického zařízení žalované, hospitalizována na traumatologii do [datum]. Cca za 2 měsíce po propuštění ze zařízení žalované žalobkyně absolvovala pro přetrvávající bolesti páteře další vyšetření v ortopedické ambulanci MUDr. [příjmení] a v neurologické ambulanci MUDr. [příjmení] v [obec], bez nálezu, v rámci vyšetření v chirurgické ambulanci MUDr. [jméno] [příjmení] v [obec] absolvovala dne [datum] vyšetření CT, podle jehož popisu byly zjištěny usekané příčné výběžky obratlů v bederní páteři na pravé straně. Od r. 2004 má žalobkyně stále bolesti páteře v oblasti beder, které vystřelují do nohy. Léky nebere, výjimečně Ibalgin. Ze závěrů ústavního znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v [obec] ze dne [datum] soud I. stupně mj. zjistil, že vyšetření žalobkyně v zařízené žalované po úrazu bylo shledáno jako provedené na náležité odborné úrovni a diagnosy byly s ohledem na klinické i zobrazovací vyšetření stanoveny správně. Z neurologického pohledu byla provedena vyšetření ve zcela odpovídajícím a standardním rozsahu. Léčba byla odpovídající zranění. Neexistuje příčinná souvislost mezi provedenou léčbou po úrazu a pozdějšími zdravotními potížemi žalobkyně (tj. pohybové potíže v setrvalých polohách, velké bolesti páteře ve dne i v noci, bolesti zad vystřelující do pravé kyčle, podbřišku a nohy, menší citlivost obou nohou, menší citlivost prstů u pravé i levé ruky, ubývání svalstva) a není ani příčinná souvislost mezi poskytnutím zdravotnické péče žalobkyni žalovanou a neurologickými a psychickými obtížemi, kterými žalobkyně trpí. Zdravotní stav žalobkyně ve vztahu k úrazu ze dne [datum] se ustálil do roka.

6. Takto zjištěný skutkový stav byl na základě přechodného ustanovení § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právně posouzen podle zákona [číslo] Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), když k tvrzenému porušení povinnosti žalovanou a i ke vzniku škody na zdraví žalobkyně mělo dojít za účinnosti právní úpravy platné do [datum].

7. Z důvodu procesní ekonomie se soud I. stupně na základě námitky žalované zabýval otázkou promlčení žalobkyní uplatněného nároku. Uzavřel, že nárok žalobkyně na náhradu škody na zdraví, která jí měla vzniknout v důsledku tvrzené nesprávné léčby následků úrazu ve dnech [datum] – [datum], je promlčen. Počátek běhu subjektivní lhůty, v níž se právo na náhradu škody podle § 106 odst. 1 obč. zák. promlčí, soud I. stupně ztotožnil s okamžikem, kdy byla žalobkyně seznámena s výsledky CT vyšetření bederní páteře v chirurgické ordinaci MUDr. [příjmení] v [obec] ([datum]), když v této době nabyla vědomost o vzniku újmy i o totožnosti osoby (žalované), již činila odpovědnou za nesprávnou léčbu v důsledku neprovedení CT vyšetření páteře bezprostředně po úrazu v červnu 2004. Žaloba však byla podána až dne [datum], tedy více jak 10 let poté, kdy promlčecí lhůta dne [datum] uplynula.

8. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž bylo nutno zabývat se po věcné stránce otázkou podmínek odpovědnosti žalované za vznik žalobkyní tvrzené škody. Podle výsledku řízení pak soud I. stupně uložil plně neúspěšné žalobkyni povinnost podle § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Neúspěšné žalobkyni však nemola být podle výsledků řízení uložena povinnost nahradit státu náklady řízení (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), když žalobkyně byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 Co 1/2018-69 osvobozena od soudních poplatků a zároveň jí byla tímto usnesením podle § 30 o. s. ř. ustanovena zástupkyně.

9. Tento rozsudek napadla žalobkyně prostřednictvím ustanovené právní zástupkyně v rozsahu zamítavého výroku o věci samé (I.) a nákladového výroku mezi účastníky navzájem (II.) včasným a přípustným odvoláním.

10. Vytýkala soudu I. stupně, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a v důsledku toho nesprávně právně posoudil otázku promlčení (§ 205 odst. 2 písm. e), písm. g) o. s. ř.); žalobkyně nesouhlasila se závěry znaleckého posudku, podle nichž se její zdravotní stav po úrazu ze dne [datum] ustálil do roka. Namítala, že její návrh na zpracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví k této otázce byl soudem I. stupně nedůvodně zamítnut. Pokud soud I. stupně zamítl žalobu na základě závěru o promlčení, opomněl se zabývat otázkou případného odepření práva na uplatnění této námitky pro rozpor s dobrými mravy. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně sama zaslala odvolacímu soudu podání, v němž odvolání doplnila sdělením, že se dlouhodobě necítí dobře, formuluje výhrady vůči závěrům znaleckého posudku s tím, že znalecký ústav její potíže bagatelizuje, a proto požaduje zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie. Žalobkyně je zdravotní sestra s dlouholetou praxí, byla dokonce zaměstnancem žalované. Pro špatně stanovenou diagnozu a vadný postup léčení následků úrazu nebyla žalobkyně schopna chodit do práce, byl s ní rozvázán pracovní poměr a dlouhodobě brala částečný důchod [částka]. Následné potíže žalobkyni nikdo nevěřil, odmítali udělat další vyšetření. Obvodní lékařka žalobkyni opakovaně odmítla psát silnější léky na bolest. O žalobkyni se staral syn, nestíhal práci, dostal se do dluhů, žalobkyně s manželem rovněž, přišli o dům. I proto žalobkyně žádá o finanční odškodnění na splacení dluhů a získání domu zpět.

12. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

13. Na základě odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud I. stupně dospěl procesně správným dokazováním ke správným skutkovým závěrům o všech skutečnostech, rozhodných pro posouzení námitky promlčení, vznesené žalovanou.

15. Jediná odvolací námitka se vztahuje ke skutkovému zjištění soudu I. stupně, podle něhož došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně po úrazu ze dne [datum] do roka, tedy do [datum]. Především je nutno uvést, že soud I. stupně s tímto zjištěním při určení počátku subjektivní promlčecí lhůty podle § 106 odst. 1 obč. zák. nepracoval. Připomněl sice, že poškozený se o vzniklé škodě na zdraví dozví zpravidla až tehdy, když se po léčení jeho zdravotní stav natolik ustálí, že jej lze objektivně zhodnotit, a že toto datum bylo stanoveno znaleckým posudkem na [datum]. V daném případě však na základě vylíčení skutku žalobkyní ztotožnil okamžik vědomosti (poškozené) žalobkyně o vzniku škody na zdraví s okamžikem, kdy byla seznámena s výsledky CT vyšetření bederní páteře v chirurgické ordinaci MUDr. [příjmení] v [obec] ([datum]).

16. Proti skutkovému závěru, že již v této době žalobkyně nabyla vědomost o vzniku újmy i o totožnosti osoby (žalované), již činila odpovědnou za nesprávnou léčbu v důsledku neprovedení CT vyšetření páteře bezprostředně po úrazu v červnu 2004, však žalobkyně v odvolání nic nenamítá.

17. Soudu I. stupně tedy nelze důvodně vytknout, že nevyhověl důkaznímu návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku již z toho důvodu, že na jeho (dílčím) závěru o ustálení zdravotního stavu žalobkyně nevybudoval zásadní závěr o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 106 odst. 1 obč. zák. Nadto nelze ani přehlédnout, že žalobkyně ve vyjádření ke znaleckému posudku (podání ze dne [datum], č. l. 223-225), na nějž poukazuje, proti závěru o ustálení zdravotního stavu po úrazu páteře, pro nějž byla ošetřena u žalované od [datum] do [datum], cca do 1 roku, nic nenamítala. V obsáhlém vyjádření ke znaleckému posudku (č. l. 223) rozvíjela vlastní úvahy vesměs nemedicínské povahy, které směřovaly zejména proti závěru znalce o absenci příčinné souvislosti mezi řešením poúrazového stavu žalobkyně žalovanou v roce [rok] a jejími současnými zdravotními potížemi, zejména neurologickými a psychickými. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud své závěry ohledně ustálení zdravotního stavu žalobkyně po úrazu v roce [rok] (byť s nimi posléze v rámci právního posouzení otázky promlčení nepracoval) převzal z ústavního znaleckého posudku, neboť závěry znalců se opírají o podrobnou relevantní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně a nejsou v rozporu s nálezovou částí posudku.

18. K návrhu na doplnění dokazování o znalecký posudek o zdravotním stavu žalobkyně z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie: Návrh byl podán v odvolacím řízení, aniž byly splněny podmínky § 205a o. s. ř., tedy k němu nelze přihlédnout. Nadto se návrh vztahuje k závěru soudu I. stupně, učiněnému na základě posudku znaleckého ústavu, že není příčinná souvislost mezi poskytnutím zdravotní péče žalovanou v roce [rok] a jejím současnými neurologickými a psychiatrickými zdravotními potížemi; na závěru o absenci příčinné souvislosti jako jedné z podmínek odpovědnosti žalované za škodu, tvrzenou žalobkyní, však soud I. stupně svůj zamítavý rozsudek ani nevybudoval.

19. Přestože závěr o absenci příčinné souvislosti mezi péčí, kterou žalovaná poskytla žalobkyni po úrazu, a zdravotními potížemi, jimiž žalobkyně trpěla v průběhu následujících let, není pro řešení otázky promlčení nároku na náhradu škody na zdraví rozhodný, znalecký ústav se k námitkám podrobně vyjádřil. Během hospitalizace v roce [rok] bylo provedeno vyšetření neurologem, jasně popsána absence kořenových a míšních objektivních příznaků. Žalobkyně se opakovaně nedostavila k soudněznaleckému zkoumání psychologem a psychiatrem. Podle dokumentace o psychologických vyšetřeních znalec uzavřel, že u žalobkyně jde o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, jehož příčinou byla dlouhodobá dekompenzace primárně senzitivní a histrionské osobnosti, porucha přizpůsobení a těžká hypochondrická porucha.

20. K námitce žalobkyně, že uplatnění námitky promlčení žalovanou je v rozporu s dobrými mravy: Podle ustálené soudní praxe je pro závěr o (výjimečné) nemravnosti námitky promlčení rozhodující, zda celková situace, v níž byla námitka promlčení uplatněného nároku vznesena, se vzhledem ke všem konkrétním okolnostem jeví jako zneužití institutu promlčení na úkor toho, kdo svůj nárok u soudu uplatnil opožděně. Takové okolnosti však v daném případě nebyly ani tvrzeny a nevyplývají z obsahu spisu. Žalobkyně jako zdravotnický profesionál má přehled o svém zdravotním stavu, když nadto podle obsahu spisu konzumuje lékařskou péči velmi často; vědomost o svém zdravotním stavu, resp. o tvrzené újmě na zdraví tedy měla i v době, kdy se dne [datum] dozvěděla o nálezu na bederní páteři (zjištěného vyšetřením CT), jehož zanedbání sama – na základě své v žalobě zdůrazňované zdravotnické kvalifikaci, přičítala léčbě, která jí byla poskytnuta žalovanou od [datum] do [datum]. Žalobkyně ani netvrdila, že zde byly okolnosti na straně žalované, pro něž nemohla svůj nárok včas uplatnit. Naopak z jejích vyjádření vyplývá, že se žalobou pokoušela řešit finanční tíseň, do níž se v mezidobí dostala její rodina.

21. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky žalobkyně nebyly způsobilé zvrátit správný zásadní závěr soudu I. stupně, že žalobě nelze vyhovět již jen vzhledem k promlčení nároku na náhradu tvrzeného poškození zdraví poskytnutím zdravotnické péče, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, jejíž výše byla určena podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c), vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši [částka] za jeden procesní úkon. Jedná se o tyto úkony: vyjádření k odvolání, příprava na ú. j. dne [datum], a účast u tohoto jednání; celkem náhrada [částka].