o zaplacení částky 12 294 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. září 2025, č. j. 27 C 57/2025-25,

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto:

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 294 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 400 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně žalobou doručenou dne [datum] domáhala, aby žalované – [právnická osoba]. – byla uložena povinnost zaplatit 12 294 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody, která měla vzniknout neoprávněnou výplatou důchodu. Důchod byl totiž určen [jméno FO], která zemřela dne [datum], přesto byla dne [datum] prostřednictvím žalované vyplacena splátka důchodu za [datum], tedy důchod byl vyplacen neznámé osobě, která předložila občanský průkaz zemřelé. Žalovaná svoji odpovědnost neuznala a částka nebyla žalobkyni vrácena.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím podstatným odůvodněním, že její zaměstnankyně [jméno FO] postupovala standardně, s řádnou péčí a podle interních předpisů. Před výplatou důchodu ověřila totožnost předložitele z občanského průkazu, neměla důvod pochybovat o totožnosti osoby, která se prokázala platným dokladem. Pravděpodobně došlo k podvodu neznámým pachatelem, který pracovnici žalované uvedl v omyl, [právnická osoba] však pachatele nezjistila.

4. Soud I. stupně provedl dokazování a dospěl k následujícím zjištěním:

5. Oprávněná pobírala starobní a vdovský důchod vyplácený prostřednictvím žalované, poslední splátka, která paní [jméno FO] náležela, byla splátka za [datum], tj. za výplatní období do [datum]. Splátka za období od [datum] do [datum] již oprávněné paní [jméno FO] náležet nemohla, neboť zemřela dne [datum]. Dne [datum] tak byl důchod neoprávněně vyplacen neznámé osobě, která předložila občanský průkaz paní [jméno FO].

6. Ohledně žalované, která provedla interní šetření, bylo zjištěno, že její pracovnice paní [jméno FO] postupovala standardně, viděla občanský průkaz paní [jméno FO] č. [hodnota], prostřednictvím něhož zkontrolovala jméno, rodné číslo a fotografii a nevyhodnotila žádné nesrovnalosti. Po dvou letech od výplaty důchodu si však nepamatovala paní [jméno FO] žádné konkrétní informace vztahující se k průběhu výplaty. Proto byla reklamace žalobkyně žalovanou zamítnuta a částka nebyla vrácena.

7. Soud I. stupně uvedl, že byl vázán rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], který v obdobné věci konstatoval porušení povinnosti vizuálně ověřit totožnost příjemce a potvrdil objektivní odpovědnost žalované podle § 570 bývalého obchodního zákoníku, jenž byl aplikován s ohledem na přechodná ustanovení uvedená v občanském zákoníku v § 3028 o. z.

8. Uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena mandátní smlouva, a to v roce [datum], přičemž na výplatu důchodu se též vztahovala poštovní pravidla č. [hodnota] s názvem „Důchodová služba“. Podle těchto předpisů se žalovaná zavázala vyplácet důchody pouze oprávněným osobám a měla respektovat postupy identifikace v souladu s poštovními pravidly, z čehož plyne, že příjemcem mohla být pouze oprávněná paní [jméno FO], její manžel, zákonný zástupce, případně zvláštní příjemce; paní [jméno FO] však v dané věci žádnou určenou další oprávněnou osobu neměla. Ve smyslu § 566 a následujících obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., ve znění platném a účinném do [datum], jenž byl aplikován dle § 3028 a následujících platného občanského zákoníku, tak posoudil soud I. stupně objektivní odpovědnost žalované, která nastává bez ohledu na zavinění, přičemž zproštění z této odpovědnosti přichází v úvahu jen při mimořádné, nepředvídatelné či nepřekonatelné překážce. Žalovaná však existenci takové překážky neprokázala. Soud zdůraznil, že uvedená mandátní smlouva byla mezi účastníky uzavřena za úplatu, žalovaná je profesionálem v dané smlouvě, která musí vynaložit vyšší míru odborné péče než běžný laický kontrolující. Je tak zřejmé, že pracovnice žalované paní [jméno FO] nemohla provést řádnou vizuální kontrolu předloženého občanského průkazu a identifikovat nesoulad mezi fotografií a skutečnou osobou. Proto byla porušena povinnost vyplývající z mandátní smlouvy. Tím došlo ke vzniku škody žalobkyni a jedná se o odpovědnost objektivní, kterou nese pošta. Nad rámec uvedeného soud I. stupně uvedl, že vycházel i z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. o bezdůvodném obohacení žalované, aniž však tento právní názor blíže odůvodnil.

9. Uvedl též, že žalovaná může regresně požadovat škodu na své zaměstnankyni, která nepostupovala řádně.

10. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a to včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč a dále za 4 paušální náhrady po 100 Kč, s odkazem na § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášku ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.

11. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalovaná, a to v celém jeho rozsahu. V odvolání především namítala, že soud I. stupně s odkazem na § 4 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat, uzavřel, že zaměstnanci žalované budou schopni spolehlivě identifikovat osobu příjemce důchodu porovnáním s fotografií na předkládaném občanském průkazu. Případnou neschopnost či neochotu zaměstnanců žalované provést řádnou identifikaci osoby příjemce pak nepovažoval za mimořádnou, nepředvídatelnou a nepřekonatelnou překážku, která by mohla žalované zabránit ve splnění její povinnosti plynoucí z mandátní smlouvy. S tímto závěrem odvolatelka nesouhlasila, zdůrazňovala, že žalovaná při doručování důchodu paní [jméno FO] neporušila žádnou sjednanou povinnost, která by vedla ke vzniku škody, přičemž nebylo třeba se dále zabývat zproštěním smluvní odpovědnosti. Poukazovala na konkrétní okolnost věci, kdy zaměstnankyně žalovaného paní [jméno FO] postupovala při vyplacení důchodu podle platných provozních předpisů a s vynaložením řádné péče, provedla před výplatou kontrolu všech údajů – jména, příjmení, rodného čísla, prověřila skutečnou podobu předložitele občanského průkazu, tzn. fotografie v občanském průkazu a jeho fyzickou podobu, kde neshledala důvodnou pochybnost o identitě předložitele. Poté důchod vyplatila. Nemohlo tak dojít k porušení mandátní smlouvy o výkonu důchodové služby, jakož i předmětných poštovních pravidel. Soud též nevzal v úvahu, že zaměstnankyně žalované paní [jméno FO] zemřelou neznala, daný doručovací okrsek měla přidělený nově, konkrétní situaci si paní [jméno FO] nepamatovala, což je logické s ohledem na množství doručovaných důchodů a zejména na zasílání Výkazu závad ze strany žalobkyně až několik měsíců po výplatě důchodů. Důchod byl vyplacen dne [datum], Výkaz závad byl žalované doručen až [datum]. Nicméně při výplatě důchodu doručovatelka ověřovala i vizuální podobu příjemce. Je třeba vzít v úvahu i velikost fotografie na občanském průkazu.

Nesouhlasila s tím, že soud I. stupně uvedl, že je vázán názorem vyššího soudu ve věci [spisová značka]. Skutkové okolnosti v daném sporu jsou však jiné a tyto soud nevzal v úvahu a neprověřoval rozdílnost věcí. Navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované poukazovala na správnost závěrů soudu I. stupně, ať již skutkových, tak právních. Obšírně citovala závěry soudu I. stupně a poukazovala na komentářovou literaturu vztahující se k aplikovanému obchodnímu zákoníku. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

14. Soud I. stupně zjistil v dostatečném rozsahu skutkový stav věci a odvolací soud považuje za správné i jeho právní závěry vztahující se k věci samé. S odvolatelkou lze souhlasit pouze v té námitce, že rozhodnutí odvolacího senátu 28 Co není pro soud rozhodující v dané věci právně závazné, neboť se jedná o rozhodnutí, které nelze považovat za judikaturu, již přijímá toliko Nejvyšší soud České republiky, v intencích svých pravomocí vyplývajících z Ústavy České republiky. Je však v souladu s právem, konkrétně s ustanovením § 13 odst. 1 občanského zákoníku, aby soudy v obdobných právních případech rozhodovaly obdobně, pokud se v posuzované věci v podstatných znacích shodují. Tak tomu bylo i v daném sporu, kdy žalobkyní vylíčené skutkové okolnosti věci se v podstatných znacích shodovaly s věcí, která již byla pravomocně rozhodnutá před Městským soudem v Praze č. j. 28 Co 441/2017-56. S ohledem na přechodné ustanovení občanského zákoníku, které bylo soudem I. stupně správně aplikováno, bylo nutno i na předmětnou věc vztáhnout dříve platný obchodní zákoník v části upravující mandátní smlouvu, když tato smlouva byla uzavřena v roce [datum] a dosud nedoznala změny. Je tak správný zásadní právní názor soudu I. stupně, který odvolací soud schvaluje, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno porušení uvedené mandátní smlouvy žalovanou, která prostřednictvím své pracovnice vyplatila důchod jiné osobě než poživatelce důchodu, která v době výplaty již evidentně nebyla subjektem práv a povinností. Na tomto závěru nemůže ničeho měnit, že zaměstnankyně žalované měla za to, že postupuje řádně, neboť – objektivně nahlíženo – její postup jako řádný hodnotit nelze, když zjevně zaměnila jinou osobu předkládající občanský průkaz zemřelé za důchodkyni paní [jméno FO]. Sice lze souhlasit s námitkou žalované, že při nástupu nových zaměstnanců může být pro tyto obtížné identifikovat množství různých osob, kterým jsou důchody vypláceny, uvedené subjektivní těžkosti v činnosti žalované (které lze však odstranit, např. tím, že zpočátku budou noví pracovníci zaučování těmi zkušenými) nemohou na závěrech soudu I. stupně ničeho měnit. Při vynaložení odborné péče, která je základním znakem mandátní smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku, by k žádné záměně osob předkládajících občanský průkaz nemělo dojít, neboť tyto osoby jsou identifikovatelné nejenom vizuálně, ale i svým podpisem.

15. Odvolací soud proto veškeré závěry soudu I. stupně, na které lze pro stručnost odkázat a které se vztahují k porušení právní povinnosti žalované, a to ve vztahu k mandátní smlouvě, schvaluje. Nastupuje-li odpovědnost žalované z titulu porušení právní povinnosti vyplývající ze smlouvy, bylo nadbytečné uvádět i další ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, když zásadní právní závěr soudu I. stupně o vzniklé škodě a její výši byl správný.

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Odvolací soud souhlasí i s povinností žalované zaplatit úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, které před soudem I. stupně vznikly, a to ve výši 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Oproti závěrům soudu I. stupně však odvolací soud nedohledal 4 úkony, které soud honoroval, nýbrž pouze úkony 3, a to předžalobní výzvu, sepis žaloby a účast při jednání soudu I. stupně. Za prvé 2 úkony náleží, dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odměna v dané věci nepřevyšující 50 000 Kč, ve výši 100 Kč za každý úkon, za úkon – účast při jednání soudu I. stupně již náleží plná paušální náhrada ve výši 300 Kč za tento úkon. Celková náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně měla být proto správně stanovena na částku 1 500 Kč.

18. Jelikož odvolací soud v aktuální rozhodovací praxi reflektuje stanovisko Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, které soudům ukládá povinnost rozhodnout o nákladech řízení z úřední povinnosti i v neprospěch odvolatele, postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený nákladový výrok jako výrok akcesorický změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni o 100 Kč na nákladech řízení více (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Jinak byl výrok o nákladech řízení jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náklady jí vznikly v podobě paušální náhrady nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon, dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., po 300 Kč na každý úkon (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem).

Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.