o zaplacení 41.774 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 6. 2024, č. j. 40 C 139/2023-96,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobci a) částku [částka] s příslušenstvím a žalobci b) částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím, kterou požadoval každý z žalobců, zamítl (výrok II.) a uložil každému z žalobců zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci na žalované domáhali zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím představujícím smluvní úrok ve výši 0,35 % denně pro každého z žalobců a náhrady nákladů řízení s tvrzením, že dne [datum] byla mezi žalovanou jako podnájemcem a žalobci jako nájemci uzavřena smlouva o podnájmu bytů (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl podnájem bytu č. 10/3 o velikosti 78,7 m2, v 1. NP budovy č. p. 10, postavené na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], na adrese [adresa], a bytu č. [číslo] o velikosti 89,52 m2, v přízemí budovy č. [číslo], postavené na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], na adrese [adresa] (dále jen „byty“). Žalovaná nezaplatila sjednané nájemné za srpen a září 2020 ve výši vždy [částka], žalobci s odkazem na smlouvu požadovali také smluvní úrok ve výši 0,35 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení.

Žalovaná návrh neuznala, učinila nesporným uzavření Smlouvy, avšak namítla nedostatek aktivní legitimace žalobců s tvrzením, že dopisem ze dne [datum] se dovolala neplatnosti Smlouvy, neboť žalobci nedoložili žalované žádný právní titul k užívání předmětných bytů a nájemné bylo hrazeno na účet společnosti T&[právnická osoba], nikoli účet žalobců. Přestože žalobci nebyli oprávněni uzavřít smlouvu, inkasovali dne [datum] částku ve výši [částka] jako rezervaci za převzetí podnájmu předmětných bytů a částku ve výši [částka], kterou požadovali jako odstupné za přenechání nájemního práva požadované aktuálním nájemcem. Dále žalobci převzali od žalované částku [částka] jako jistotu za předmět nájmu, a to bez platného právního titulu, čímž se na žalobkyni bezdůvodně obohatili. Jako procesní obranu, a z důvodu právní jistoty proti jakýmkoli nárokům žalobců, vznesla žalovaná námitku započtení pohledávek ve výši [částka]. Dále namítla, že byty jejich vlastníkovi předala již dne [datum] a od toho data jej nevyužívala. Sporovala také částky nárokované žalobci, které neodpovídají smluvnímu ujednání, neboť v předžalobní výzvě žalobci nárokovali částku [částka] za nájemné za srpen 2020 a částku [částka] za nájemné za září 2020, zatímco v žalobě nárokují nájemné ve výši [částka] za jednotlivé měsíce. Dále vznesla námitku promlčení nároku žalobců.

3. Žalobci poté také namítli promlčení nároků vznesených žalovanou, případně tyto neuznali co do výše a důvodu. Upozornili na znění smlouvy, podle které není žalovaná oprávněna jednostranně započítat uhrazenou jistotu. K žalovanou započítávaným částkám uvedli, že částka [částka] představovala rezervační poplatek k zajištění uzavření Smlouvy, k čemuž následně došlo. Částka ve výši [částka] představovala úplatu za přenechání vybavení v předmětných bytech, které byly rozděleny na apartmány. Žalobci na údajnou pohledávku žalované dále započetli částku [částka], představující neuhrazené nájemné ve výši [částka] měsíčně za období květen až červenec 2020, a smluvní pokutu ve výši [částka] dle čl. VIII. Smlouvy. Tyto pohledávky ve sporu neuplatnili z důvodu jejich promlčení, nicméně existují a byly uvedeny v předžalobní výzvě. K platnosti smlouvy uvedli, že byty byli oprávněni užívat na základě Smluvy o podnájmu ze dne [datum], kterou uzavřeli se společností [právnická osoba] Podpořili svůj názor na oprávněnost nároku na nájemné za srpen a září 2020, když výpovědní lhůta trvala do [datum], což uvedla sama žalovaná ve výpovědi smlouvy zaslané žalobcům.

4. Soud I. stupně po provedení důkazů listinami a výslechy svědků, a zamítnutí důkazů SMS komunikací za období [datum] do [datum] a e-mailovou komunikací mezi jednatelem žalované a žalobci ze dne [datum] a [datum], které byly předloženy po koncentraci řízení, a důkazů fotografiemi bytu pro nadbytečnost, citaci příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), uzavřel, že ve věci není sporu o předmětu podnájmu s tím, že na vztah účastníků je třeba aplikovat zvláštní ustanovení občanského zákoníku o podnájmu v § 2215 OZ a násl. a obecná ustanovení o nájmu.

5. Měl za prokázané, že účastníci spolu dne [datum] uzavřeli platnou Smlouvu, na základě které žalobci žalované poskytli do podnájmu byty na dobu určitou do [datum] a žalovaná se zavázala žalobcům platit sjednané podnájemné a zálohy na služby v celkové měsíční výši [částka] pro rok 2020, neboť si strany sjednaly inflační doložku. Žalovaná tyto povinnosti plnila do konce března 2020, v červenci 2020 na podnájmu uhradila [částka], v srpnu 2020 částku [částka]. Námitku promlčení soud, s ohledem na nárok žalobců na úhradu dlužného podnájemného za srpen a září 2020, které se staly dle Smlouvy splatnými dne [datum] a [datum], neshledal vzhledem k doručení žaloby soudu dne [datum] a tříteté promlčecí lhůtě důvodnou. K aktivní legitimaci uzavřel, že dle § 1760 OZ sama skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, neplatnost smlouvy nevyvolává. To, že nájemce přenechá věc třetí osobě bez souhlasu vlastníka, nezpůsobuje neplatnost smlouvy mezi nájemcem a třetí osobou, ale toliko hrubé porušení nájemcových povinností, které však může namítat pouze pronajímatel; nezakládá samo o sobě neplatnost nájemní smlouvy. V daném případě nastalo řetězení podnájmů bytů a skutečnost, že vlastníci nedali souhlas s podnájmem nájmů, nezakládá nedostatek aktivní legitimace žalobců, neboť se nejedná o neplatná ujednání, nýbrž toliko o hrubé porušení povinností nájemce. Na základě výše uvedeného dovodil, že žalobci jsou aktivně legitimováni k podání žaloby. Ke sporné době ukončení podnájmu soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování a uzavřel, že z chování stran, které odpovídá i výslechu svědků, bylo prokázáno, že nájem fakticky skončil k datu [datum], neboť z dokazování vyplynulo, že k tomuto dni byly byty převzaty novým podnájemcem, a tedy musely být žalovanou vyklizeny a předány. Opačné posouzení by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobci by inkasovali finanční částky za podnájem bytů od žalované, která je již neměla ve svém užívání, a to za situace, kdy byty byly odevzdány samotnými žalobci. Uzavřel, že žalovaná dluží žalobcům poměrnou výši podnájemného, včetně dalších sjednaných úplat za služby, a to v rozsahu, ve kterém předmětné byty byly v měsíci srpnu 2020 užívány, což je od [datum] do [datum], tj. částku 83.548, kterou rozpočetl rovným dílem mezi oba žalobce, kteří nebyli v tomto řízení nerozlučnými společníky. K námitce započtení ve výši vznesené žalovanou stranou, tj. [částka], kterou s ohledem na návrh žalované posuzoval jako obranu, uvedl, že dne [datum] žalobci uplatnili námitku promlčení vůči nárokům na částku [částka] a [částka] uhrazeným dne [datum], resp. [datum]. S ohledem na zákonnou tříletou promlčecí lhůtu se jedná o nároky promlčené a soud se jimi blíže nezabýval. Co se týče složené jistoty ve výši [částka] vycházel z práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, dle které podnájemce není oprávněn jednostranně započítat uhrazenou jistotu na poslední podnájemné či zálohu na služby, a nájemce může složenou jistotu použít k úhradě veškerých svých pohledávek za podnájemcem vzniklých na základě nájemní smlouvy nebo v souvislosti s ní. Při skončení nájmu sdělili žalobci dopisem ze dne [datum], že tuto částku započítávají na dlužné nájemné za měsíc květen 2020 a následující. Byla proto spotřebována již samostatným započtením nájemného za měsíce květen 2020, které činilo [částka]. [adresa].000 Kč byla uhrazena za rezervaci předmětných bytů, které byly následně žalované dány do podnájmu, a částka [částka] byla zaplacena za přenechání pronájmu, včetně vybavení bytu. S ohledem na to, že se žalované dostalo plnění, námitku započtení neshledal důvodnou. Co se týče započtení žalobců co do částky [částka] a dále částky [částka] představující dlužné nájemné za květen 2020 až červenec 2020 a smluvní pokutu dle ujednání v čl. VIII Smlouvy, uzavřel, že se jedná o bezpředmětný nárok, neboť s ohledem na promlčení námitky započtení vznesené žalovanou a vyčerpání jistoty nebylo co vůči čemu započítávat, a nadto se z větší části rovněž jedná o nárok promlčený. Každému z žalobců tedy přiznal částku [částka] s příslušenstvím, která odpovídá nájemnému za období, ve kterém žalovaná byt užívala, tj. první polovinu srpna 2020. Ve zbytku pro nedůvodnost žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl v § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že porovnal úspěch účastníků ve sporu a žalobcům uložil žalované zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 54,8 %, a to každému zvlášť, neboť nebyli nerozlučnými společníky.

6. Proti vyhovujícímu výroku (I.) rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Poukázala na skutečnost, že v řízení nebyla prokázána aktivní věcná legitimace žalobců, neboť žalovaná po uzavření podnájemní smlouvy dostala informaci, že oprávněným nájemcem bytu nejsou žalobci, ale pravděpodobně T&[právnická osoba], na jejíž účet bylo hrazeno i podnájemné. Žalobci přes výzvu žalované nedoložili, na základě jakého titulu jsou oprávněni přenechat byty do užívání žalované a byla jim pouze na jednání dne [datum] předložena pochybná kopie Smlouvy o podnájmu uzavřené dne [datum] mezi žalobci a [právnická osoba], která nebyla vlastníkem bytů. Nadto daná kopie měla anonymizovaný údaj o době trvání podnájmu, a proto pro řízení neměla žádný význam. Zpochybňuje užívací titul žalobců k předmětným bytům a uzavírá, že jim nemohl vznikat jakýkoli nárok za plnění spojená s užíváním bytů. Nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že pohledávky žalované z titulu úhrady rezervace za převzetí podnájmu ve výši [částka] a z titulu odstupného za přenechání nájemního práva ve výši [částka], které žalovaná použila k započtení proti žalovaným nárokům, jsou promlčené, a nebylo je tak možné k zápočtu použít, a to s odkazem na § 1989 OZ, podle kterého promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle nalézacího soudu se žalované pohledávky staly splatnými ke dni [datum], pohledávky žalované jsou ze srpna a září 2019 (a žalovaná vyzvala žalobce k jejich úhradě dopisem ze dne [datum]), bylo je tak možné k započtení použít. Soud I. stupně se také nesprávně vypořádal s otázkou vrácení složené jistoty ve výši [částka], kterou žalovaná rovněž použila k zápočtu na základě dopisu ze dne [datum]. Takový zápočet má za neurčitý. Jednak se v tomto dopisu mluví o budoucím zápočtu, který bude proveden, ale ve skutečnosti nikdy proveden nebyl, ale hlavně chybí konkrétní specifikace pohledávek, proti kterým měla být jistota započtena. V řízení bylo také prokázáno, že žalovaná dne [datum] uhradila částku [částka], dne [datum] pak částku [částka], avšak tyto částky se v žádném zápočtu žalobců ani v úvahách soudu neobjevují. Sporuje také závěry soudu v odst. 46, ve kterém je uvedeno, že částka ve výši [částka] byla uhrazena za rezervaci předmětných bytů a byty byly následně žalované dány do podnájmu, stejně pak došlo k naplnění přenechání podnájmu, včetně vybavení bytů za částku [částka] se závěrem o neúspěšnosti námitky započtení s ohledem na plnění, které se žalované dostalo. Takový závěr má za nesprávný, protože předmětem plnění žalobců mělo být přenechání nájemního práva, k čemuž nepochybně nikdy nedošlo, stejně tak nikdy nedošlo k přenechání jakéhokoliv vybavení v bytech, neboť veškeré vybavení, které v nich bylo, v nich zůstalo a žalovaná se nikdy nestala jeho vlastníkem. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v napadeném výroku I. zamítne a rozhodne o náhradě nákladů řízení.

7. Žalobci se k odvolání nevyjádřili.

8. V průběhu odvolacího jednání žalovaná uvedla, že každému z žalobců zaplatila napadeným rozsudkem uloženou částku, a to dne [datum], poté, co jí na základě e-mailové korespondence právních zástupců byla sdělena čísla účtů žalobců. K tomu doložila e-mailovou korespondenci ze dne [datum] a [datum], kterou byla žalované sdělena čísla bankovních účtů žalobců a Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady Raiffeisen bank, a.s., ze kterých vyplývá, že žalovaná na bankovní účet každého z žalobců zaslala částku ve výši jistiny, tj. [částka].

9. Žalobci vzali žalobu co do zaplacené jistiny ve výši [částka] pro každého z žalobců zpět.

10. Podle § 222a odst. 1, 2 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu I. stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

11. Odvolací soud postupoval podle výše uvedeného zákonného ustanovení a řízení co do částek [částka] pro každého z žalobců zastavil a napadený rozsudek v této části zrušil.

12. K výzvě odvolacího soudu žalovaná upřesnila, že setrvává na svých odvolacích námitkách i ve vztahu k zbylému nároku na zaplacení smluvního úroku z prodlení. K plnění přistoupila z důvodu, aby již nedocházelo k navýšení smluvního úroku z prodlení v případě, že by její obrana nebyla úspěšná.

13. Žalobkyně setrvala na svém návrhu na zaplacení soudem I. stupně přiznaného příslušenství od [datum] do [datum] z dlužné částky. Namítla, že plněním jistiny žalovaná svůj dluh uznala.

14. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které mu předcházelo, dle ust. § 212, § 212a o. s. ř., zopakoval dokazování Podnájemní smlouvou ze dne [datum] a Potvrzením o nájmu ze dne [datum] jednatele [právnická osoba], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Odvolací soud se nejprve s ohledem na nastálou procesní situaci při odvolacím jednáním zabýval tím, zda ze strany žalované plněním nepravomocně žalobcům přisouzené jistiny nedošlo k uznání i zbytku dluhu (příslušenství) žalovanou, a to s ohledem na skutečnost, že v e-mailu ze dne [datum] právní zástupce žalované žádá pouze o zaslání čísel bankovních účtů žalobců, aniž by bylo zřejmé, že plní z důvodu sdělovaného až odvolacímu soudu, tj. předcházení růstu příslušenství.

16. Podle § 2997 odst. 1 OZ dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

17. Podle ASPI 89/2012 Sb., Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV., (2521-3081), právní stav ke dne [datum]: „Učiní-li ochuzený při plnění výhradu rozporující existenci dluhu, na nějž jevově plní, je použití § 2997 odst. 1 věty druhé jednoznačně vyloučeno a právo na vydání bezdůvodného obohacení zůstává zachováno (NS ČSR Rv II 446/24).“

18. Podle 2054 odst. 2 OZ plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

19. Z výše uvedeného e-mailu ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná motiv svého plnění na základě nepravomocného rozsudku nesdělila a plnila dne [datum]. Z obsahu spisu však vyplývá, že zároveň podáním došlým do datové schránky nalézacího soudu dne [datum] podala žalovaná odvolání, na základě něhož nyní odvolací soud rozsudek soudu I. stupně přezkoumává, a toto odvolání bylo k vyjádření doručeno právní zástupkyni žalobců dne [datum], takže žalobcům muselo být zřejmé, že žalovaná s rozhodnutím nesouhlasí, což je možno chápat jako výhradu rozporující existenci dluhu a vylučuje domněnku uznání celého dluhu ze strany žalované.

20. V odvolání žalovaná prakticky zpochybňuje závěry rozsudku soudu I. stupně provedené na základě úplného a pečlivého dokazování, na které odvolací soud odkazuje.

21. Co se týče námitky nedostatku aktivní legitimace žalovanou dovozované z nedostatečného konsenzuálního základu žalobců byty pronajímat s odkazem na částečně anonymizovanou Smlouvu o podnájmu uzavřenou dne [datum] mezi žalobci a [právnická osoba], ze které nevyplývá datum ukončení podnájmu ve vztahu k žalobcům a hrazení podnájemného na účet T&[právnická osoba], jakož i nedoložený souhlas nájemce s podnájmem, jak již konstatoval soud I. stupně, nedostatek souhlasu nájemce s podnájmem neplatnost smlouvy nemohl způsobit, a to s odkazem na soudem I. stupně citované ustanovení 2215 odst. 1, 2 OZ, když nedostatek souhlasu nájemce s dalším pronájem bytu je považováno za hrubé porušení nájemcových povinností způsobující pronajímateli vážnější újmu, nikoliv neplatnost podnájemní smlouvy. Nadto žalovanou zpochybňovaná Smlouva o podnájmu uzavřená mezi [právnická osoba] jako nájemcem a žalovanými jako podnájemci dne [datum] obsahuje ustanovení o účelu smlouvy (viz čl. III.), jímž byl další krátkodobý pronájem bytů dalším osobám, přičemž nájemce společnost [právnická osoba] v dané smlouvě deklarovala, že je nájemcem na základě nájemní smlouvy a vlastník souhlasí se zřízením užívacího práva třetí osobě s odkazem na § 2275 OZ (viz Preambule Smlouvy o podnájmu ze dne [datum]). Co se týče žalovanou zpochybňované platnosti uvedené Smlouvy o podnájmu ze dne [datum], z prohlášení jednatele společnosti [právnická osoba], ze dne [datum] vyplývá pouze to, že byty měla daná společnost v nájmu za účelem dalšího podnájmu do [datum]. Avšak z článku IV. odrážka druhá Smlouvy o podnájmu ze dne [datum] je zřejmé, že strany smlouvy si sjednaly, že pokud nebude v specifikované lhůtě jednou stranou písemně sděleno, že nemá zájem podnájemní smlouvu prodloužit, „prodlužuje se automaticky doba podnájmu o stejnou dobu, tj. 3 let“. Toto ustanovení nelze vyložit jinak, než že Smlouva o podnájmu ze dne [datum] byla sjednána na dobu 3 let, a pokud byla uzavřena dne [datum], byla uzavřena do [datum], přičemž Smlouva mezi účastníky byla uzavřena na dobu od [datum] do [datum], tedy na dobu, která s dobou oprávnění žalobců byty za účelem podnájmu užívat koresponduje. Neplatnost smlouvy nemůže způsobit ani skutečnost, že podnájemné a další platby nebyly hrazeny na účet žalobců, ale na jimi zvolený jiný účet, neboť tato skutečnost je ponechána svobodné vůli žalobců, jaké platební místo zvolí. Soud I. stupně tak správně dovodil, že žalobci jsou aktivně legitimováni k tomu, aby se domáhali zaplacení dohodnuté ceny podnájmu dle čl. V Smlouvy.

22. K námitce neurčitosti zápočtu provedeného žalobci oproti částce [částka] složené jako jistota proti dluhu z dlužného pronájmu, který je specifikován v dopise ze dne [datum] tak, že dluh za podnájemné za měsíc květen 2020 je vyčíslen částkou [částka] plus úroky z prodlení dle smlouvy, za měsíc červen 2020 ve výši [částka] plus úroky z prodlení dle smlouvy, měsíc červenec 2020 ve výši [částka] plus úroky z prodlení dle smlouvy a za polovinu měsíce srpna 2020 ve výši [částka] plus úroky z prodlení dle smlouvy, neboť chybí konkrétní specifikace pohledávek, aniž by žalobci do svého dluhu promítli v řízení prokázanou úhradu částek [částka] a [částka], je třeba nejprve uvést, že soud I. stupně uzavřel, že nájemné v roce 2020, vzhledem k jeho navýšení o inflaci, představovalo částku [částka], aniž by byl tento závěr žalovanou v rámci odvolání sporován.

23. Dle § 1982 odst. 1, 2 OZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

24. Z výše uvedeného ve spojení s provedeným dokazováním ohledně výše nájemného, jeho splatnosti, jistoty a jejího vrácení ( čl. V. a VI. Smlouvy) a plateb žalované (historie pohybů na účtu č. [č. účtu]), je zřejmé, že došlo k započtení pohledávek stejného druhu, a to v souladu s dohodou účastníků v uzavřené Smlouvě čl. VI., dle které se nájemci započte z jistoty, co mu podnájemce případně z podnájmu dluží, a to do jednoho měsíce ode dne, kdy podnájemce předmět podnájmu vyklidil a předal nájemci, případně poté, co bylo prokázáno odhlášení od podnájemce ze sídla předmětu nájmu. S ohledem na prokázané a v odvolání nijak nesporované ukončení podnájmu dnem [datum], zápočet provedený ze strany žalobců dne [datum] odpovídá smluvnímu ujednání stran, přičemž bylo započítáno na závazek nejdříve splatný (§ 1933 odst. 1 věta druhá OZ), tj. nájemné za měsíc květen 2020, které bylo splatné dne [datum] (viz čl. V. Smlouvy), aniž by šlo o závazek v době zápočtu promlčený. Žalovanou uváděná částka [částka] byla započtena na nájemné za červen 2020 (splatné dne [datum]), když z historie pohybů na účtu č. [č. účtu], na který bylo dle Smlouvy podnájemné zasíláno, vyplývá, že tato platba ze dne [datum] byla specifikována jako platba za červen. Žalovanou uváděná platba ze dne [datum] ve výši [částka] byla započítána na nájemné za červenec, i když jí žalovaná nijak neoznačila a měl být započítána na dluh nejstarší (§ 1982 odst. 1, věta první za středníkem ve spojení s 1932 odst. 1 OZ). Je však zřejmé, že zápočet částky [částka] se nemohl promítnout do žalovaného nájemného za srpen a září, neboť by pokryl zbylou část dlužného nájemného za květen 2020 a červen 2020. Odvolací soud s ohledem na nespecifikovanou částku příslušenství a nabídku žalobců k dohodě o jeho případné výši, které zápočet ze dne [datum] také obsahuje, toto příslušenství do dlužné částky nezahrnul.

25. K určitosti započtené částky je z dopisu ze dne [datum] zřejmé, že částka byla splatná, odpovídala výši nájemného za dané období, i úroky z prodlení, které předmětem zápočtu nebyly, bylo možno jednoznačně určit dle smlouvy (0,35 % denně z dlužné částky za každý i započatý den prodlení, viz čl. V). Lze uzavřít, že takové započtení je srozumitelné, jasné a určité, aniž by budoucí čas uváděný ve větě: „Jistota v částce [částka] bude započtena proti dluhu…..“ znamenal, jak dovozuje žalovaná, neurčitost zápočtu, neboť je zřejmé, že k tomuto zápočtu strana žalující přistupuje.

26. Pokud žalovaná namítá, že zápočet učiněný dne [datum] se odlišuje od částek požadovaných předžalobní výzvou dne [datum], ze srovnání obsahu obou listin vyplývá, že v předžalobní výzvě si žalobci částku zaplacenou jako části nájemného ve výši [částka] a [částka] odečetli z nájemného za měsíc srpen a září. Je třeba připomenout, že účelem předžalobní výzvy je předcházet sporům a neúměrnému navyšování soudních nákladů. Ústavní soud varoval soudy před přepjatým formalismem při posuzování významu předžalobní výzvy, zejména v souvislosti s jejím (ne)dorčením (srov. sp. zn. [číslo] ze dne [datum]). Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. [číslo] ze dne [datum]: „Předžalobní výzva představuje poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na něž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení. Ve vztahu ke zkoumání náležitostí předžalobní výzvy Ústavní soud uvádí, že obecné soudy jsou povinny zvážit, zda si je žalovaný vědom výše dluhu i titulu vzniku svého závazku, posoudit, zda na straně žalovaného mohly vzniknout pochybnosti o tom, který závazek má podle výzvy stěžovatele splnit, a zohlednit skutečný účel § 142a občanského soudního řádu, jímž je zamezení neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení. Nesplnil-li obecný soud tyto povinnosti, došlo z jeho strany k zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatele, zejména práva na spravedlivý proces“.

27. Z obsahu spisu a provedených důkazů, je zřejmé, že žalovaná si byla vědoma svého závazku modifikovaného na základě započtení dopisem ze dne [datum], aniž by předžalobní výzva mohla uvedené započtení zneplatnit a vyvolat pochybnosti, zda žalobci na plnění dle Smlouvy trvají. Nadto soudem I. stupně přiznaná částka z titulu dlužného nájemného za měsíc srpen 2020 nedosahuje výše požadované předžalobní výzvou.

28. K námitkám týkajících se částky [částka], která byla žalovanou uhrazena za rezervaci bytu a za přenechání podnájmu, včetně vybavení bytu, odvolací soud uvádí, že z Dohody o rezervaci nemovitosti uzavřené mezi účastníky dne [datum] jednoznačne vyplývá, že odstupné [částka] bylo žalovanou žalobcům uhrazeno za přenechání pronájmu „předmětu pronájmu“ – bytů, řádně specifikovaných v úvodu Dohody o rezervaci nemovitosti, jež odpovídá předmětu podnájmu specifikovanému ve Smlouvě, a to v aktuálním stavu včetně vybavení a veškerého nábytku. Z dikce daného ustanovení Dohody o rezervaci nemovitosti je jednoznačné, že se jednalo o podnájem, nikoli nájem, jak se v odvolání snaží odvolacímu soudu žalovaná předestřít. Daná částka také byla určena za přenechání předmětu podnájmu v aktuálním stavu včetně vybavení, tedy nikoli k převodu tohoto vybavení do vlastnictví podnájemce, ale pouze k užívání tohoto vybavení podnájemcem. Z Dohody o rezervaci nemovitosti je dále zřejmé, že částka [částka] byla zaplacena z titulu rezervační zálohy za rezervaci předmětných bytů a bylo také sjednáno, že slouží jako provize zprostředkovateli a nezapočítává se do ceny odstupného. Její vrácení bylo dohodnuto pouze pro případ, že nebude uzavřena nájemní smlouva na předmět pronájmu, když ze smyslu celé Dohody jednoznačně vyplývá, že se jednalo o podnájem bytů. S ohledem na skutečnost, že žalobci naplnili podmínky Dohody o rezervaci nemovitosti, tj. uzavřeli s žalovanou Smlouvu (byť ne do [datum], ale dne [datum], aniž by tuto skutečnost do řízení strany vznesly) a přenechali byty včetně vybavení žalované k užívání, soud I. stupně správně uzavřel, že za zaplacené částky bylo poskytnuto žalované ze strany žalobců dohodnuté plnění, a proto neexistuje předpoklad pro jejich započtení, které lze provést dle dikce § 1982 odst. 1 OZ jen v případě, že si strany vzájemně dluží plnění stejného druhu. V daném případě žalobci žalované částku [částka] a [částka] nedlužili, aniž by tento závěr mohla zvrátit nadbytečná úvaha soudu I. stupně týkající se promlčení daných pohledávek ve vztahu k jejich započtení a opomenutí žalovanou namítané aplikace § 1989 OZ.

29. Odvolací soud ze všech těchto důvodů rozsudek v napadeném výroku I., ve znění jeho částečného zpětvzetí, jako věcně správný potvrdil (ust. § 219 o. s. ř.).

30. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., § 146 odst. 2 o. s. ř.

31. V řízení před soudem I. stupně byla z větší části úspěšná žalovaná, proto má nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž na každého z žalobců připadá náhrada ve výši jedné poloviny, tj. [částka], s odkazem na důvody podrobně uvedené v bodě 52 napadeného rozsudku. Tato částka představuje 54,8 % z celkové výše nákladů řízení před soudem I. stupně, která činí [částka] (rozdíl úspěchu v řízení žalované v rozsahu 77,4 % a úspěchu žalobců v rozsahu 22,6 %). Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

32. V odvolacím řízení byli úspěšní žalobci, neboť k částečnému zrušení rozsudku soudu I. stupně co do částky [částka] pro každého z žalobců a zastavení odvolacího řízení v tomto rozsahu došlo z důvodu plnění žalované po zahájení odvolacího řízení. Žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná.

33. Podle § 8 odst. 1 a. t. není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

34. Vzhledem k uvedenému závěru ohledně samostatného účastenství žalobců v daném řízení, kteří nemají postavení nerozlučných společníků, neboť předmětem odvolacího řízení v době jeho zahájení byla částka [částka] pro každého z žalobců. Odvolací soud tedy stanovil každému z žalobců náklady řízení za 1 a ½ úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (odvolací jednání [datum], vyhlášení rozhodnutí dne [datum]) ve výši [částka] za úkon, dvě poloviny náhrady hotových výdajů ze [částka], tedy 2 x [částka], dle § 13 odst. 4 a. t. a a 21 % DPH ve výši [částka], tj. [částka], které odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalované zaplatit každému žalobci k rukám jeho právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud poznamenává, že u společného úkonu při zastupování více osob náleží advokátu jen jedna paušální náhrada (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]: „U společného úkonu při zastupování více osob náleží advokátu jen jedna paušální náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.“).

35. Protože při vyhlášení rozsudku před odvolacím soudem došlo při vyhlášení výroku o nákladech řízení k početní chybě, je toto rozhodnutí v rozsahu výroku IV. zároveň opravným usnesením ve smyslu ust. § 164 o. s. ř.