o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 15 C 62/2021-54 ze dne [datum rozhodnutí],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou by uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobce domáhal úhrady částky [částka] s tvrzením, že se jedná o nárok na odškodnění jeho nemateriální újmy ve smyslu zákona č. 82/98 Sb. To s odůvodněním, že dne [datum] byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení jeho insolvenčního řízení (jako dlužníka), nicméně až dne [datum] bylo soudem rozhodnuto o insolvenčním návrhu. Zákonná lhůta 10 dnů daná ust. § 134 insolvenčního zákona tak byla překročena o více než 8 měsíců. Průtahy v insolvenčním řízení bylo žalobci odpíráno právo vyřešit svoji úpadkovou situaci co nejdříve. Proto se žalobce domáhá částky [částka] jako přiměřeného odškodnění své nemateriální újmy a s ohledem na prodlení žalované, i zákonného příslušenství z této částky od [datum] do zaplacení. Žalovaná v průběhu sporu nesporovala skutková tvrzení žalobce o průběhu insolvenčního řízení, uznala, že z důvodu nesprávného úředního postupu žalobci vznikla nemajetková újma. Za přiměřené odškodnění však považovala částku [částka], kterou žalobci v průběhu řízení přiznala, ve zbytku (částce [částka]) považovala jeho nárok za nedůvodný. To s odůvodněním, že žalobce svou nemajetkovou újmu blíže nespecifikoval a nedomáhal se odškodnění za celou dobu insolvenčního řízení, ale pouze za porušení jedné lhůty a jednoho průtahu, který byl již napraven.

3. Soud I. stupně po provedení listinných důkazů z předmětného insolvenčního spisu zachycující dané období další dokazování neprováděl a se souhlasem účastníků rozhodl bez nařízení jednání (ust. § 115a o. s. ř.). Po citaci ustanovení § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dospěl k závěru, že nedodržením zákonné 15denní maximální lhůty k rozhodnutí o insolvenčním návrhu (ust. § 134 insolvenčního zákona) došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], k předběžnému projednání došlo [datum], ze strany žalované proto nebyla dodržena ani zákonná šestiměsíční lhůta k mimosoudnímu projednání nároku dle ust. § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/98 Sb. Z výpisu (z účtu) Ministerstva spravedlnosti vzal za prokázané, že částka [částka] byla žalobci uhrazena dne [datum], přesto žalobce v podání ze dne [datum] uvedl, že žalobu v tomto rozsahu zpět nebere. Soud I. stupně s odkazem na ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. vyšel ze stavu věci ke dni rozhodnutí ([datum]) a dospěl k závěru, že v rozsahu fakticky uhrazené částky [částka] je nutno žalobu zamítnout, neboť dluh byl v tomto rozsahu ze strany žalované splněn. Následně se zabýval výší přiměřeného odškodnění žalobce. Dovodil, žalobce netvrdil žádný konkrétní zásah do jeho nemajetkové sféry, pouze nejistotu a stres z vleklého řízení, částka [částka] je proto částkou schopnou odškodnit nemajetkovou újmu žalobce. Tuto částku ostatně žalobce požadoval i v rámci mimosoudního vyřešení sporu a považoval ji za dostatečnou. Proto co do zbývající částky [částka] žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci úspěšná.

4. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Soud I. stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci, neboť ve věci meritorně rozhodl bez nařízení jednání za situace, kdy žalobce nevyslovil s tímto postupem souhlas, a to ve vztahu k podkladům, které mu nebyly ani nemohly být známy (výpis z účtu žalované). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí lze dovodit, že žalobce (s vědomím mimosoudního plnění žalované) odmítl vzít žalobu zpět, což odporuje průběhu jednotlivých úkonů zachycených ve spise. [příjmení] [částka] není přiměřeným odškodněním jeho nemateriální újmy, neboť tuto částku považoval za přiměřenou pouze pro případ, že by nemusel podávat žalobu ve věci samé. Smírný návrh žalobce na mimosoudní vyřešení sporu však žalovaná nevyužila, proto požaduje částku [částka]. Rozsudek není přesvědčivý ani úplný, neboť neuvádí konkrétní důvody k objasnění, proč je částka [částka] soudem I. stupně považována za přiměřené odškodnění, a částka [částka] by již přiměřeným odškodněním nebyla. Soud I. stupně žalobci nepřiznal ani požadované úroky z prodlení, ačkoli z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalovaná nesplnila zákonnou lhůtu 6 měsíců k vyřízení jeho nároku a dostala se se svým plněním do prodlení. Z těchto důvodů navrhl zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení. Zároveň požádal i o osvobození hrazení soudních poplatků, neboť je nemajetný a v úpadku řešeného oddlužením.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud poté, co soud I. stupně pravomocně rozhodl o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 162/2021-72) přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné toliko částečně.

7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 cit. zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 nebo § 22 odst. 1, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení,

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá (nezákonné rozhodnutí), a vznikem škody, tedy je-li nezákonné rozhodnutí se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1802/2002, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 27, pod č. C [číslo]). Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3471/2009).

12. Ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. je třeba v každém konkrétním případě požadavku odškodnění nemajetkové újmy vycházet z okolností, za nichž mělo k nemajetkové újmě dojít, neboť smyslem kompenzačního řízení není mechanicky použít výpočet – délka řízení násobená určitou částkou za rok, ale individuálně posoudit každý případ a stanovit přiměřené zadostiučinění s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, v souladu s § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2347/2013).

13. Podle ust. § 134 zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční soud je povinen učinit do 10 dnů od podání insolvenčního návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci. O insolvenčním návrhu rozhodne bez zbytečného odkladu, v případě uvedeném v § 132 odst. 1 nejpozději do 15 dnů od jeho podání; je-li vyhlášeno moratorium, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od zániku moratoria.

14. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, s jeho právním posouzením se však odvolací soud ztotožnil pouze částečně.

15. Žalobce se v řízení domáhá odškodnění své nemateriální újmy vzniklé mu tím, že v insolvenčním řízení, kde vystupoval jako úpadce (zahájeném z vlastního podnětu), vedeném u Krajského soudu v Plzni pod [insolvenční spisová značka], nebyl v době od [datum] do [datum] učiněn žádný úkon, což je v rozporu s úpravou danou ust. § 134 insolvenčního zákona stanovící lhůtu 10, resp. 15 dnů. Až dne [datum] byl na žalobce prohlášen úpadek. Za tyto nedůvodné průtahy (v době od [datum] do [datum]) proto žalobce požaduje odškodnění nemateriální újmy, neboť byl v nejistotě ohledně vydání rozhodnutí, byl si zároveň vědom své nepříznivé majetkové situace a bylo mu odepřeno co nejdříve vyřešit svou úpadkovou situaci tak, aby mohl započít s plněním podmínek oddlužení. Při judikaturou stanoveném odškodnění roční výše průtahů [částka] a faktických průtahů trvajících 8 měsíců proto požaduje částku [částka]. S ohledem na marné uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku – § 15 zák. č. 82/98 Sb., požaduje i zákonný úrok z této částky od [datum] do zaplacení.

16. Za situace, kdy mezi stranami nebylo sporu o tom, že v době od [datum] do [datum] nebyl v daném insolvenčním řízení (sp. zn. [insolvenční spisová značka]) učiněn žádný úkon, žalovaná nárok žalobce částečně uznala, dospěl soud I. stupně ke správnému závěru o povinnosti žalované finančně odškodnit tento nesprávný úřední postup (ust. § 13 zák. č. 82/98 Sb.), když ust. § 134 zákona 182/2006 Sb. stanovilo lhůtu pro učinění úkonu, která nebyla dodržena (viz odst. 7, 12 napadeného rozsudku). Při stanovení výše přiměřeného odškodnění správně zohlednil, že žalobce netvrdil žádné konkrétní zásahy do své nemajetkové sféry v příčinné souvislosti s nedodržením výše uvedené lhůty, pouze nejistotu a stres z vleklého řízení. Úvahy žalobce o nemožnosti začít plnit podmínky oddlužení nemohly pro jejich předčasnost (žalobce předjímá kladné rozhodnutí insolvenčního soudu) jeho újmu zvýšit a je nutno je podřadit pod jeho nejistotu a stres z vleklého řízení. S názorem žalobce, že judikaturou je dáno odškodnění ve výši [částka] ročně (a při 8 měsících se jedná o částku [částka]) ani odvolací soud nesouhlasí. Na posouzení výše odškodnění v dané věci nelze vyjít ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] (kde byl zaujat názor vycházející i z judikatury ESLP, že přiměřené odškodnění nepřiměřeně dlouhého řízení se pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení – za první rok v poloviční výši), neboť tam uvedené částky zohledňují celkovou (nepřiměřenou) dobu řízení (ve které mohou být zohledněny i dílčí průtahy v řízení). Žalobce se však domáhá odškodnění nemateriální újmy za porušení zákonem dané lhůty pro rozhodnutí, nikoli odškodnění nepřiměřeně dlouhého (insolvenčního) řízení. Smyslem kompenzačního řízení je stanovit přiměřené zadostiučinění s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (viz shora citovaná judikatura Nejvyššího soudu). Při absenci skutkových tvrzení žalobce konkrétně vymezujících jeho újmu (nad rámec obecného stresu a nejistoty, jak bylo uvedeno výše), považuje i odvolací soud částku [částka] za zcela přiměřenou, odpovídající kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl žalobce v důsledku průtahu u výše uvedeného insolvenčního řízení uveden a v níž byl po tuto dobu udržován.

17. Soud I. stupně správně dovodil, že žalovaná se dostala se svým plněním do prodlení, pokud částku [částka] uhradila až po uplynutí lhůty k předběžnému projednání nároku dle ust. § 14 odst. 3 ve spojení s ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/98 Sb. Pokud měl soud I. stupně za prokázané, že žalobce nárok u žalované uplatnil dne [datum] a k úhradě částky [částka] došlo až dne [datum], odpovídá tomuto zjištění závěr, že žalobci náleží z této částky i požadovaný zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] (viz bod VII. Stanoviska).

18. Jak je zřejmé z rozhodnutí soudu I. stupně, ten se souhlasem stran rozhodl o nároku žalobce v řízení bez jednání (ust. § 115a o. s. ř.), neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Komentářová literatura je jednotná v závěru, že za této procesní situace může soud při svém rozhodnutí vycházet pouze ze skutkových tvrzení a listin, které byly oběma stranám v době jejich souhlasu s postupem soudu dle ust. § 115a o. s. ř. známy (viz [příjmení], [obec] § 115a (Projednání věci bez nařízení jednání). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [obec] a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 813, marg. [číslo]), nebo KRÁLÍK, [jméno] a [jméno] [příjmení] § 115a (Projednání věci samé bez nařízení jednání). In: [příjmení], [jméno] aj. Občanský soudní řád: Praktický komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2022 [číslo]). ASPI_ID KO99_p11963CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: [číslo]).

19. Ačkoli soud I. stupně tento závěr nerespektoval a při svém rozhodnutí zohlednil i listinu, která nebyla žalobci známa (tj. výpis z účtu žalované ze dne [datum]), neměla tato vada řízení vliv za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které by nemohlo být napraveno v odvolacím řízení. To za situace, kdy soud I. stupně dospěl k závěru o přiměřeném odškodnění nemajetkové újmy žalobce částkou [částka] (viz odst. 12 napadeného rozsudku) a jeho výše uvedený nesprávný postup se fakticky promítl pouze do výroku o nákladech řízení. Protože rozhodnutí soudu I. stupně doznalo rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé změny (ust. § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), a odvolací proto soud znovu rozhodoval o nákladech řízení i před soudem I. stupně (ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.), byla tato vada v odvolacím řízení zcela zhojena.

20. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o věci samé (I.) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalované uložil i povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení z částky [částka] jdoucí od [datum] do [datum], jinak jej jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Odvolací soud si je vědom zjevné písařské chyby konečného data prodlení ve výroku rozsudku (namísto správného [datum] uvedeno nesprávně [datum]). Proto je toto písemné vyhotovení rozsudku zároveň, ve smyslu ust. § 167 odst. 2 ve spojení s ust. § 164 o. s. ř., i opravným usnesením této zřejmé nesprávnosti.

21. Protože rozhodnutím odvolacího soudu došlo ke změně výroku o věci samé, rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů (ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.), a to v kontextu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce tvoří účelně vynaložené náklady za jeho právní zastoupení a uhrazený soudní poplatek ve výši [částka].

22. Předmětem řízení byl nárok na nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu, který byl žalovanou (byť částečně) uhrazen až po podání žaloby, proto byl žalobci přiznán i úrok z prodlení. Proto lze dovodit plný procesní úspěch žalobce ve věci samé. Právní zástupce žalobce učinil ve věci samé před soudem I. stupně tyto tři účelně vynaložené úkony – příprava a převzetí, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum]. Nárokovaný sepis výzvy přitom není honorovaným úkonem právní pomoci – viz ust. § 31 odst. 4 zák. č. 82/98 Sb. Za řízení před odvolacím soudem učinil právní zástupce jeden plný úkon – odvolání do rozsudku a jeden půl úkon (souhlas s projednáním bez nařízení jednání). Při zohlednění tarifní hodnoty jednoho úkonu [částka] (ust. § 9 odst. 1 písm. a/ Tarifu ve spojení se závěry Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), výše paušálu za každá ze shora uvedených úkonů [částka] (ust. § 13 odst. 4 Tarifu) a skutečnosti, že je právní zástupce žalobce plátcem DPH, by žalobci náležela na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částka [částka]. Žalobce však požaduje za každý úkon toliko částku [částka], a protože jeho požadavek nepřevyšuje zákonný nárok, odvolací soud přiznal žalobci toliko částku [částka] (za stejný počet úkonů při hodnotě jednoho úkonu [částka] a vynaložený soudní poplatek). [jméno] odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalované straně zaplatit straně žalující, k rukám jejího právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).