pro zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení do částky [částka] (výrok I.). Zároveň žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). Žaloba byla zamítnuta v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovanému bylo uloženo na jejich náhradě zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok IV.). Žalobkyni bylo uloženo zaplatit státu 41 % nákladů státu, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení (výrok V.).

2. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně se podává, že žalobkyně v žalobě doručené dne [datum] uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále jen [příjmení]) smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále jen Smlouva1), ve které se [příjmení] zavázala zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle ceníku, který byl součástí Smlouvy1, a také poplatky vyplývající ze smlouvy o povoleném debetu [číslo] [spisová značka] (dále jen Smlouva2) a smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] (dále jen Smlouva3).

3. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] představující dluh na účtu tvořený naúčtovanými poplatky, když z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího v neuhrazení nepovoleného debetu na účtu [příjmení] od Smlouvy1 odstoupila. Při jednání konaném dne [datum] vzala žalobu zpět do částky [částka], s čímž žalovaný souhlasil.

4. V žalobě doručené dne [datum] (původně vedeno pod sp. zn. [spisová značka]) žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] s [příjmení] Smlouvu2 (o povoleném debetu), na základě které se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně a s poplatky a to vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. [příjmení] úvěr žalovanému poskytla a žalovaný porušil Smlouvou2, [příjmení] proto vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dluhu z uvedené smlouvy. Dluh žalovaného tvořila částka [částka], úrok 21,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

5. V žalobě doručené dne [datum] (původně vedena pod sp. zn. [spisová značka]) žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] s [příjmení] Smlouvu3 (o půjčce na kliknutí [číslo]), v níž se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit a zaplatit úrok a poplatky dle ceníku. Přestože žalovaný úvěr čerpal, uhradil pouze částku [částka] a porušil tím Smlouvu3, a proto [příjmení] úvěr zesplatnila. Dluh žalovaného tvořila částka [částka] úrok ve výši 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od 19. 2. [číslo] do zaplacení.

6. Pohledávku ze Smlouvy 1, Smlouvy2 i Smlouvy3 postoupila [příjmení] na společnost [právnická osoba], která ji poté postoupila na žalobkyni. Přestože žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný na ni nereagoval.

7. Usnesením č. j. [číslo jednací] soud I. stupně spojil řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] do společného řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], neboť se týkají týchž účastníků. Svoji pravomoc ve věci jednat posoudil soud dle čl. 17 bod. 1 a čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. S přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný byl ve všech věcech v postavení spotřebitele a měl poslední známé bydliště na území ČR, byla tak dána pravomoc soudu věc rozhodnout. S odkazem na čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ([anonymizována dvě slova]), soud aplikoval české hmotné právo.

8. Žalovanému, který je státní příslušník [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země] neznámého pobytu, byl ustanoven opatrovník, který nárok žalobkyně popíral a sporoval samotné uzavření smluv, čerpání úvěru, ale i neplatné sjednání všech žalovaných poplatků a pokut, které nebyly uvedeny ve smlouvách samotných, ale pouze v ceníku produktů a služeb. Dále namítal, že z žaloby nevyplývá, že by [příjmení] zkoumala před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného.

9. Vzhledem ke znění § [číslo] odst. 1 a 3 a § 3077 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), a skutečnosti, že Smlouva1 byla uzavřena dne [datum] měl soud I. stupně za to, práva a povinnosti ze Smlouvy1 vzniklé do [datum] se řídí dle § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem (dále jen ObchZ), ale od [datum] se podle § 3077 odst. 1 OZ již řídí dle § 2662 a násl. OZ. Smlouva2 i Smlouva3 se pak řídí dle ObchZ (a to v ustanoveních o smlouvě o úvěru) a Smlouva3 se řídí též zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (tedy dne [datum]), případně zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ).

10. Soud I. stupně tedy postupoval podle § [číslo], § 2665 OZ, § 497 ObchZ a§ 9 odst. 1 ZSÚ a po provedeném dokazování a posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávky podle § 1879 OZ a že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Soud I. stupně námitky, že žalovaný neuzavřel s bankou Smlouvy (kromě Smlouvy3) ani nečerpal úvěr podle Smlouvy2 neshledal jako důvodné. Žalovaný společně se zástupcem [příjmení] podepsal Smlouvu1 i Návrh Smlouvy2, který [příjmení] akceptovala, čímž obě smluvní strany vyjádřily vůli uzavřít smlouvu o dohodnutém obsahu (viz § 34 a násl. ObčZ). Pravost podpisu žalovaného na uvedených Smlouvách nebyla opatrovníkem zpochybněna. Námitka, že žalovaný nečerpal úvěr podle Smlouvy2, byla vyvrácena provedeným dokazováním výpisem z účtu žalovaného.

12. Ohledně prvního žalovaného nároku dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovaný uzavřel s [příjmení] dne [datum] (soud I. stupně na tomto místě evidentně chybně uvedl datum [datum] - poznámka odvolacího soudu) Smlouvu1, která je smlouvou o běžném účtu podle § 708 a násl. ObchZ a od [datum] smlouvou o účtu podle § 2662 a násl. OZ. Žalovaný tak byl podle čl. II. odst. 3 Smlouvy1 za poskytování bankovních služeb spojených s účtem povinen platit Bance poplatky. Vzhledem k nesplnění důkazní povinnosti žalobkyně pokud šlo o požadované poplatky a z důvodu neplatného sjednání smluvní pokuty, které nebylo součástí Smlouvy1 samotné, ale pouze obchodních podmínek, soud I. stupně s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 žalobu co do nároku ze Smlouvy1 ve výši [částka] zamítl, když ohledně zbytku [částka] z původně žalovaného nároku [částka] bylo řízení zastaveno dle § 96 odst. 2 o. s. ř.

13. Žalovaný též uzavřel s [příjmení] dne [datum] Smlouvu2, na základě které byl oprávněn opakovaně čerpat úvěr na jeho účtu až do výše [částka] formou přečerpání. Soud I. stupně smlouvu posoudil dle § [číslo] odst. 1 a 3, § [číslo] odst. 1 a § 2665 OZ jako smlouvou o úvěru podle § 708 a násl. ObchZ. Žalovaný úvěr opakovaně čerpal, ale řádně nesplácel. Žalovaný porušil povinnost podle Smlouvy2, když jeho měsíční kreditní příjem na účtu od června 2015 nedosahoval alespoň jedné třetiny poskytnutého povoleného debetu (čl. 8 produktových podmínek), proto [příjmení] prohlásila v souladu s produktovými podmínkami vyčerpaný úvěr (debet) za okamžitě splatný, přičemž splatnost podle § 340 odst. 2 ObchZ nastala dne [datum]. Žalobkyně se kromě jistiny úvěru [částka] domáhala důvodně i kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 21,9% ročně z uvedené částky za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Protože žalovaný byl s úhradou pohledávky od [datum] v prodlení, měla žalobkyně od uvedeného data právo i na úroky z prodlení podle § 369 odst. 1 ObchZ ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud I. stupně proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

14. Pokud jde o nárok žalobkyně ze Smlouvy3, soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně uzavření Smlouvy3 mezi žalovaným a [příjmení] neprokázala. Jelikož ale na účet žalovaného byla dne [datum] připsána od [příjmení] částka [částka], aniž by v řízení byl prokázán platný titul, posoudil soud I. stupně nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení žalovaného podle § 451 ObčZ. V období od [datum] do [datum] žalovaný [příjmení] vrátil pouze [částka], zbytek částky ve výši [částka] však Bance ani žalobkyni nevrátil. Soud I. stupně shledal, že žalovaný je s úhradou od [datum] v prodlení a žalobkyně má od uvedeného data právo i na úroky z prodlení podle § 517 odst. 1 a 2 OZ, a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud I. stupně proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Ve zbytku, tedy co do částky [částka] s úrokem ve výši 18,9% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do zaplacení pak soud I. stupně žalobu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 ve spojení s. § 146 odst. 2 větou první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když dospěl k závěru, že předmětem sporu byla částka [částka] a žalobkyně byla úspěšná pouze do částky [částka] ([částka] + [částka]), v níž bylo žalobě vyhověno, a neúspěšná do částky [částka] ([částka] + [částka]), v níž bylo řízení vinou žalobkyně zastaveno, nebo byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně v částce [částka] činil 59 % předmětu sporu, úspěch žalovaného v částce [částka] pak činil zbylých 41 %.

16. Náklady řízení žalobkyně vypočetl soud I. stupně na částku [částka], kterou tvoří zaplacené soudní poplatky ve výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka]), odměna advokáta v částce [částka] za 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním rozborem, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného [datum] (na listu [číslo]) a účast u jednání soudu ve dnech [datum], [datum] a [datum] (viz zápis na listech [číslo])) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), každý po [částka] podle § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 AT z tarifní hodnoty [částka], dále náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT v částce [částka] za každý úkon právní služby, celkem [částka] za 7 úkonů, a náhrada 21% DPH v částce [částka] podle § 137 o. s. ř. Soud I. stupně žalobkyni nepřiznal za odměnu za úkony vyjádření ve věci ze dne [datum] a [datum], když tyto úkony nehodnotil jako za účelně vynaložené, neboť jimi žalobkyně reagovala na výzvu soudu k doplnění tvrzení případně důkazů, které měly být již obsaženy v žalobě. Nebyly přiznány ani náklady vzniklé podáním tří původně samostatných žalob, neboť soud I. stupně je nehodnotil jako účelně vynaložené, když žalobkyně mohla podat pouze jednu žalobu. Soud I. stupně vzhledem k výše uvedenému přiznal žalobkyni náhradu 18 % (59 – 41) z jejích nákladů řízení, tedy částku [částka].

17. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému byl ustanoven opatrovník, jehož odměnu a hotové výdaje hradí stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.), jehož náklady podle výsledků řízení hradí některý z účastníků řízení (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř.). S ohledem na § 151 odst. 1 a § 155 odst. 1 větu druhou o. s. ř. byl soud I. stupně povinen o náhradě nákladů státu rozhodnout v rozsudku, s tím, že výši této náhrady stanoví v samostatném usnesením, které bude vydáno po nabytí právní moci usnesení, kterým bude přiznána odměna a náhrada hotových výdajů opatrovníkovi žalovaného. Žalobkyni proto uložil nahradit státu 41 % jeho nákladů, o jejichž výši rozhodně samostatným usnesením.

18. Žalovaný podal proti rozsudku odvolání do jeho výroků II. a IV. Poukazoval na skutečnost, že je zastoupený opatrovníkem, kterému není známo stanovisko jeho klienta. Proto namítal, že nárok žalobkyně zůstal v řízení sporný, když ta v řízení neprokázala, že smlouva o úvěru byla skutečně platně uzavřena, když soud I. stupně uvedl, že žalovaný podepsal dne [datum] Smlouvu1 (smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb) a dne [datum] Smlouvu2 (návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu [číslo]), avšak neuvedl konkrétní důkazy, které mohly být podkladem pro takové skutkové zjištění. Z rozsudku není patrné, na základě čeho došel soud I. stupně k závěru o tom, že Smlouvu1 a Smlouvu2 podepsal právě žalovaný.

19. Dále žalovaný namítal, že v řízení před soudem I. stupně nebylo zjištěno, zda žalovanému byly skutečně předmětné finanční prostředky poskytnuty a zda k nim měl přístup. [příjmení] připsala prostředky na bankovní účet č. [bankovní účet], což souvisí s nepřezkoumatelným zjištěním o uzavření Smlouvy1 mezi [příjmení] a žalovaným, jak je uvedeno výše.

20. Z odůvodnění rozsudku též neplyne úvaha soudu I. stupně ohledně zkoumání úvěrové schopnosti žalovaného ze strany [příjmení] před uzavřením Smlouvy2, k čemuž dle zjištění soudu I. stupně mělo dojít. Opatrovník už v řízení před soudem I. stupně namítal, že nebylo jakkoli prokázáno, že by [příjmení] před poskytnutím úvěru žalovanému v zákonem požadovaném rozsahu zkoumala jeho úvěruschopnost. Úvahy soudu I. stupně o tom, jak se s námitkou vypořádal, nejsou z rozsudku patrné. Přitom nebylo-li prokázáno, že úvěrová schopnost žalovaného byla zkoumána, pak nemohl soud I. stupně ani dojít k závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru. Rozhodnutí soudu I. stupně je v tomto rozsahu nepřezkoumatelné.

21. S ohledem na shora uvedené měl žalovaný za to, že napadené výroky II. a IV. neobstojí, neboť o nákladech řízení bude muset být rozhodnuto podle úspěchu ve věci samé.

22. Žalovaný proto navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v rozsahu napadených výroků zrušil a v tomto rozsahu aby věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání.

23. Žalobkyně se s odvolání vyjádřila tak, že se ztotožnila se závěry a názorem soudu I. stupně uvedenými v napadeném rozhodnutí, které bylo dostatečně podrobně a logicky správně odůvodněno. Žalobkyně v rámci nalézacího řízení prokázala a veškerými důkazy doložila svůj oprávněný nárok na zaplacení žalovaných částek. Námitky žalovaného, které uplatnil v rámci svého odvolání, již byly v rámci řízení vyvráceny nebo shledány jako nedůvodné. Podané odvolání tak považovala za nedůvodné a navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v jeho výrocích II. a nákladových výrocích IV. a V., a to včetně řízení, které jejich vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

25. Soud I. stupně správně posoudil svoji pravomoc a otázku aplikace českého hmotného práva a na tyto závěry soudu lze zcela odkázat.

26. K odvolacím námitkám uvádí odvolací soud následující:

Ze Smlouvy1 (na listu [číslo]) odvolací soud shodně se soudem I. stupně zjistil, že dne [datum] podepsal žalovaný s trvalým bydlištěm 33 [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [jméno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [jméno] s [příjmení] zastoupenou [jméno] [příjmení] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou se banka zavázala zřídit od [datum] žalovanému běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zde identifikoval též v kolonce„ rodné číslo“. Na listině Osobní účet - základní nastavení ze dne [datum] (na druhé straně listu [číslo]) označil žalovaný též adresu [adresa], uvedl svůj email a číslo mobilního telefonu. Výše uvedené údaje obsažené ve Smlouvě1 a listině Osobní účet - základní nastavení se shodují s údaji v Návrhu na uzavření Smlouvy2 ze dne [datum] (o povoleném debetu na běžném účtu [číslo] na druhé straně listu [číslo] násl.). Pod totožným jménem, adresou trvalého bydliště a rodným číslem si taktéž žalovaný dne [datum], [datum] a [datum] (zde bylo k údajům o bydlišti namísto [anonymizováno] uvedeno [číslo]) přebíral na pobočkách [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] (viz Protokoly o převzetí na listech [číslo] až 188). Dle Akceptace ze dne [datum] (listu [číslo]) se [příjmení] zavázala poskytnout povolení debetu na účtu č. [bankovní účet]. Všechny uvedené listiny jsou opatřeny razítkem zástupce [příjmení] a jeho podpisem. Návrh na uzavření Smlouvy2, Smlouva1, listina Osobní účet - základní nastavení a Protokoly o převzetí jsou též podepsány klientem - žalovaným. Podpis na těchto listinách je z laického pohledu totožný s podpisem žalovaného na listu [číslo] násl., kde žalovaný souhlasil s vytvořením fotokopie svého průkazu totožnosti, který je zde též obsažen. Souhlasí též výše uvedená adresa ve [příjmení] [příjmení] ve [příjmení] [jméno].

Za situace, kdy žalovaný opakovaně podepisoval listiny za přítomnosti zaměstnance [příjmení], který musel za tímto účelem vždy zjistit totožnit žalovaného až do té míry, že žalovaného ztotožnil identifikačním číslem, je vyloučené, že by jménem žalovaného s [příjmení] dlouhodobě v řádu let komunikovala osoba, která by se za žalovaného vydávala. Toto chování by bylo značně nelogické též s ohledem na skutečnost, že dle výpisu z osobního účtu [číslo] (na listu [číslo] násl..) až do června 2015 byly na účet připisovány příchozí částky, účet evidentně sloužil osobním potřebám klienta, který splácel [příjmení] poskytnutý úvěr (ve formě povoleného debetního zůstatku). Nejednalo se např. o situaci, kdy by si osoba vydávající se za žalovaného sjednala a vybrala úvěr, který neměla v plánu splácet. Ostatně ani opatrovník žalovaného v tomto směru nenabídnul žádné vysvětlení a svoji argumentaci blíže nerozvedl.

Odvolací soud proto ve shodě se závěry soudu I. stupně měl za dostatečně prokázané, že to byl žalovaný, kdo s [příjmení] sjednal smlouvu o vedení účtu, ze kterého též čerpal povolený debet. Pokud opatrovník namítal, že nebylo prokázáno, že žalovaný měl k účtu a k úvěru (ve formě čerpaného debetu) přístup, pak byla tato tvrzení vyloučena na podkladě shora popsaných listin. Pouze v situaci, kdy by žalovaný sdílel své přístupové údaje a popř. platební karty s další osobou, tak by tato třetí osoba mohla čerpat prostředky s účtu s vědomím žalovaného. Tato skutečnost však z obsahu spisu nevyplývá a též ji netvrdí ani opatrovník žalovaného, který na tomto místě nenabídl soudu konkrétnější zdůvodnění svých argumentů, které tak opět vyznívají prázdně. Námitkou, že smlouvy nepodepsal přímo žalovaný, se odvolací soud, rozhodující v režimu neúplné apelace, nezabýval, neboť se jedná o nová skutková tvrzení, která nebyla uplatněna před soudem I. stupně, a která jsou v rámci odvolacího řízení uplatnitelná jen podle § 205 a § 212a odst. 3 o. s. ř.

27. Odvolací soud dal však opatrovníkovi za pravdu v námitce, že se soud I. stupně blíže nevypořádal s otázkou, zda žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

28. Jelikož byla Smlouva2 uzavřena v prosinci 2010, upravoval podmínku sjednání spotřebitelského úvěru pouze zákon o bankách v ustanovení § 12 odst. 1 (zák. č. 21/1992 Sb.), a to v rámci obecné povinnosti jednat obezřetně. Konkrétní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do právního řádu České republiky, v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, vložena teprve s účinností od [datum] zákonem č. 145/2010 Sb.

Nicméně i § 12 odst. 1 zákona o bankách v podstatě představoval právní zakotvení přirozeného zájmu věřitelů správně odhadnout schopnost spotřebitele splatit poskytnutý úvěr, a to na základě dostatečných informací. Rozsah a důkladnost prověřování musela nepochybně odpovídat velikosti poskytovaného úvěru, přičemž v projednávané věci se jedná o bagatelní částku [částka], kterou by byl žalovaný dle platební bilance na jeho účtu schopen uhradit z jediné měsíční výplaty, když žalovaný v Návrhu Smlouvy2 tvrdil, že má příjem [částka] jako zaměstnanec [právnická osoba], s.r.o. (viz návrh na druhé straně listu [číslo] vyjádření žalobkyně ze dne [datum] na listu [číslo] kterému koresponduje vyjádření [příjmení] ze dne [datum] na listu [číslo]), kde žalobkyně též tvrdila, že žalovaný [příjmení] telefonicky potvrdil příjem [částka] a že [příjmení] u žalovaného neevidovala žádné závazky ani negativní záznamy. Tomuto sdělení odpovídá výpis [příjmení] ze dne [datum], který [příjmení] vyhotovila k žádosti žalobkyně. Z výpisu vyplývá, že žalovaný není u banky veden s negativní informací, ani na interním blacklistu. [příjmení] tak evidentně vedla registr svých klientů, o nichž si měla relevantní záznamy. Též je třeba zohlednit, že akceptace žádosti o Smlouvu2 ze strany [příjmení] proběhla dne [datum] (viz list [číslo]), kdy měl žalovaný u [příjmení] již téměř 2měsíční historii, kdy mu byla dne [datum] připsána z účtu ICON COMMUNICATIO částka [částka] a dne [datum] z téhož účtu částka [částka], což dokládá výše uvedené tvrzení žalovaného (viz mimořádný výpis z účtu na listu [číslo] násl.). Nezbývá tak než uzavřít, že s ohledem na velikost poskytovaného úvěru proběhlo ze strany [příjmení] zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v přiměřeném rozsahu a s odbornou péčí odpovídající velikosti úvěru, když banka zjistila od žalovaného stav jeho příjmů, měla přehled o platebních transakcích na jeho účtu, který dokládal tvrzení žalovaného důvěryhodnost, a dále posoudila žalovaného na interním blacklistu. Z tohoto důvodu byla úvěruschopnost žalovaného bankou posouzena řádně.

29. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II. jako správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

30. Odvolací soud se dále zabýval souvisejícími nákladovými výroky II. a V., s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně se do nákladového výroku neodvolala.

31. Soud I. stupně správně vypočetl úspěch žalobkyně v řízení s ohledem na částku [částka], v níž byla žalobkyně úspěšná, a na částku [částka], v níž bylo řízení vinou žalobkyně zastaveno, nebo byla žaloba zamítnuta. Správně též soud I. stupně uvedl, že úspěšná byla žalobkyně ohledně 59 % předmětu sporu a žalovaný ohledně zbylých 41 %, což představuje celkový úspěch žalobkyně v rozsahu 18 %. Z tohoto důvodu též bylo žalobkyni podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přiznáno pouze 18 % náhrady nákladů řízení, kterou soud I. stupně správně vypočetl na částku [částka]. Proto byl tento výrok potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

32. Žalovanému, jemuž v projednávané věci nesvědčí nárok na náhradu nákladů řízení, byl ustanoven opatrovník, jehož odměnu platí stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. by žalobkyni připadla povinnost zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování pouze v případě, kdy by žalovanému svědčil vůči žalobkyni ve výroku IV. nárok na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně tak ve výroku V. rozhodl nejednotně ve vztahu k výroku IV.; nicméně s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nepožadovala revizi nákladového výroku ve vztahu ke státu, odvolací soud i tento výrok potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když byl žalovaný v odvolacím řízení zcela neúspěšný a připadla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů, které jí v rámci odvolacího řízení vznikly.

34. Odvolací soud částku nákladů žalobkyně vypočetl na [částka] Náklady žalobkyně tvoří odměna advokáta v částce [částka] za úkon vyjádření k odvolání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. k) AT z tarifní hodnoty [částka] dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 AT, související paušální výdaje v částce [částka] dle § 13 odst. 4 AT a náhrada 21% DPH z těchto částek v částce [částka].

35. O nákladech ustanoveného opatrovníka vzniklých v odvolacím řízení rozhoduje soud I. stupně (§ 151 odst. 1 a 2 o. s. ř.).