o zaplacení 169 440 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 6. 2025, č. j. 19 C 183/2024-52,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 169.440 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II. a III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím na základě skutkových tvrzení, že dne [datum] uzavřel s žalovanou kupní smlouvou č. [hodnota], která nabyla účinnosti dne [datum] (dále jen „Smlouva“), kdy byla také zveřejněna v registru smluv. K faktickému převzetí předmětu smlouvy však došlo dne [datum], ačkoliv se tak mělo stát 30 dnů od uzavření Smlouvy, tj. dne [datum], z důvodu prodlení žalované. Žalobce s odkazem na čl. 8 odst. 1 Smlouvy požaduje smluvní pokutu ve výši 0,3 % z kupní ceny bez DPH za každý započatý den prodlení, tedy právě žalovanou částku.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně uvedla, že k prodlení se splněním smlouvy nedošlo, a to s poukazem na e-mailovou komunikaci mezi ní a odběratelem, [právnická osoba] (dále jen „KNN“), pro níž bylo zařízení určeno. Na základě požadavku KNN byl termín dodání posunut na [datum].

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že došlo k posunutí termínu plnění na základě dohody stran, respektive na návrh zástupce kupujícího. Vzhledem k tomu, že žalovaná v tomto novém termínu dodávku provedla, nenese odpovědnost za pozdní dodání oproti původnímu, ve smlouvě stanovenému termínu. Poukázal na kupní smlouvu, konkrétně čl. 4 odst. 4, který počítá s tím, že v důsledku specifického [podezřelý výraz] provozu může odejít k dohodnutému odkladu, respektive k přerušení dodávky. Jelikož k posunu termínu dodání došlo ze strany kupujícího a na jeho podnět, lze navíc aplikovat ustanovení § 1975 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), podle kterého není dlužník v prodlení, pokud věřitel neposkytne součinnost k řádnému plnění. Z provedeného dokazování vzájemnou komunikací účastníků i textu Smlouvy měl za prokázáno, že k předání mělo dojít teprve tehdy, když to podmínky provozu [podezřelý výraz] umožnily, a posunutí termínu předání žalobcem nelze klást k tíži žalované. Z těchto důvodů žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podal včasné přípustné odvolání žalobce, ve kterém nejprve shrnul závěry soudu I. stupně, setrval na svém stanovisku, že prodlení žalované trvalo 7 dní a žalobci vznikl na základě čl. VIII odst. 1 Smlouvy nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,3 % z celkové kupní ceny bez DPH za každý den prodlení, což při sedmidenním prodlení činí 169.440 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně se neztotožňuje a považuje je za nesprávné. Předně namítá, že k platné změně závazku ve smyslu § 1902 OZ (tj. novaci) může dojít pouze mezi smluvními stranami. KKN však stranou kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovanou nebyla, a nemohla proto svým úkonem měnit ujednaný termín dodání. Navíc [tituly před jménem] [jméno FO] byl pouze členem kolektivního orgánu – představenstva KKN –, přičemž žádný z členů představenstva KKN není oprávněn jednat samostatně; s platností od [datum] KKN zastupují vždy nejméně dva členové představenstva. Z těchto důvodů nemohlo dojít k platnému posunutí termínu dodání na základě jednání mezi členem představenstva KKN a zástupcem žalované, vedeného formou pouhé emailové korespondence. Dohoda o novaci závazku vyžaduje shodnost formy právního jednání s odkazem na § 582 OZ a dále na § 211 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZVZ), který stanoví požadavky na písemnou formu a formální náležitosti úkonů souvisejících s veřejnou zakázkou. Písemná forma změn mezi smluvními stranami vyplývá i ze samotné smlouvy, konkrétně z čl. XII odst. 7, který vylučuje změny bez písemné dohody smluvních stran. Závěr soudu I. stupně, že došlo k platné změně obsahu závazku ve formě odkladu termínu dodání na základě emailu třetí osoby stojící mimo smlouvu, je proto podle žalobce v rozporu jak s kogentními ustanoveními o formě a subjektu právního jednání, tak s výslovným smluvním ujednáním.

6. Dále namítá, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když bez dalšího převzal argumentaci žalované o aplikaci § 1975 OZ na základě jedné emailové zprávy a dovodil, že odklad termínu vyšel z provozní potřeby KKN. Z provedené emailové komunikace však nelze spolehlivě vyčíst, že KKN sama z vlastní iniciativy požadovala posun z důvodu provozu; naopak email [tituly před jménem] [jméno FO] podle žalobce v širším kontextu vyjadřuje značnou nespokojenost s přístupem žalované včetně opožděného plnění, a odkaz na datum [datum] je nutno chápat jako koordinační sdělení reagující na již vzniklé zpoždění dodávky na straně žalované, nikoli jako projev vůle kupujícího (či jeho zástupce) měnit sjednaný termín. Jeli tomu tak, nelze bez dalšího dovozovat, že žalobce neposkytl součinnost ve smyslu § 1975 NOZ. Domnívá se, že žalovaná neprokázala, že by žalobce zamezil řádnému předání v původní lhůtě, a aplikace uvedeného ustanovení je tudíž nepřípadná. Stejně tak absentují podmínky pro aplikaci § 2591 OZ, které předpokládají konkrétní nečinnost či odmítnutí součinnosti kupujícího, neboť takové skutečnosti nebyly prokázány, a soud je dovodil toliko z emailu osoby, která nebyla oprávněna jednat za smluvní stranu a která především nečinila právní jednání směřující ke změně smlouvy. Žalobce setrval na svém stanovisku, že smluvní ujednání o možnosti odkladu či přerušení dodávky obsažená v čl. IV odst. 4 a čl. XI kupní smlouvy nelze vykládat izolovaně a bez vazby na formální režim změn smlouvy. I kdyby provoz [podezřelý výraz] vyžadoval koordinační opatření, změna závazku (včetně prodloužení termínu plnění) mohla nastat pouze písemnou dohodou mezi žalobcem a žalovanou; taková dohoda uzavřena nebyla. Neexistence písemné změny vylučuje závěr, že došlo ke shodě vůle smluvních stran o novém termínu. Zůstává tedy zachováno původní ujednání o termínu dodání a žalovaná se ocitla v prodlení, s čímž se pojí sjednaná smluvní pokuta. Z uvedených důvodů žalobce považuje rozhodnutí soudu I. stupně za nesprávné jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

7. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila s napadeným rozhodnutím a upozornila, že odvolání obsahuje nové námitky, které žalobce neuplatnil v řízení před soudem I. stupně, ačkoli byl podle § 119a odst. 1 o. s. ř. řádně poučen, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést před vyhlášením rozhodnutí.

8. K tvrzené novaci závazku uvádí, že v pouhém posunutí termínu realizace nelze shledat novaci původního závazku, která předpokládá existenci privativní vůle obou stran původní závazek zrušit a nahradit jej novým. V daném případě taková vůle zjevně chyběla, neboť žalobce trval na plnění smlouvy a žalovaná byla připravena zakázku splnit, což také učinila ve změněném termínu požadovaném KKN. Posunutí termínu bylo pouze dílčí úpravou podmínek plnění z provozních důvodů KKN, nikoli nahrazením závazku novým. V této souvislosti žalovaná odkazuje na odborný komentář k § 1902 OZ (Bříza, Pavelka, Petrov, Výtisk, Beran, Občanský zákoník, C. H. Beck, 2024), který zdůrazňuje nutnost privativní vůle pro novaci. Argument žalobce, že KKN nebyla smluvní stranou, je podle žalované irelevantní, protože k novaci vůbec nedošlo. Žalovaná dodává, že pokud by soud přijal argumentaci žalobce, vedlo by to k absurdní situaci, kdy by žalovaná musela dodat agregát v původním termínu proti vůli KKN, což by mohlo způsobit škodu a ohrozit provoz [podezřelý výraz]. K namítané nekompetenci [tituly před jménem] [jméno FO] jednat samostatně se žalovaná ohrazuje proti účelovosti takového argumentu, neboť v rámci plnění žalované [tituly před jménem] [jméno FO] nevystupoval jako člen představenstva KKN, ale jako provozně-technický ředitel kardiocentra, tedy osoba pověřená koordinací dodávky. Podle čl. IV odst. 7 Smlouvy byla k převzetí zařízení určena osoba [jméno FO], přičemž kupující mohl jednostranně změnit osobu oprávněnou k převzetí bez nutnosti dodatku ke smlouvě. Z toho vyplývá, že operativní komunikace s pověřenými osobami byla smluvně předpokládána.

9. K namítané formě komunikace a odkazu na § 211 zákona č. 134/2016 Sb., zákon o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), se žalovaná ohrazuje proti tvrzení žalobce, že nebyla dodržena forma ujednání o změně termínu, kdy opakuje, že nešlo o novaci, a tudíž nebyla vyžadována forma totožná s původním právním jednáním. Požadavek žalobce na písemnou komunikaci podle § 211 ZZVZ je podle žalované účelový, neboť zadávací řízení končí uzavřením smlouvy (§ 2 odst. 1 ZZVZ), a následná komunikace stran prostřednictvím e-mailu je považována za písemnou formu s využitím elektronických prostředků. Odkaz žalobce na čl. XII odst. 7 smlouvy (povinnost uzavřít písemný dodatek při změně smlouvy) nelze přičítat k tíži žalované, protože povinnost iniciovat dodatek měl žalobce jako veřejný zadavatel. Pro žalovanou postačoval písemný pokyn od KKN o nutnosti odkladu termínu. Nadto žalovaná považuje jednání žalobce za rozporné s dobrými mravy, protože žalovaná vyhověla požadavku na posun dodávky, a přesto je po ní požadována smluvní sankce. Navrhuje, aby odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání prvostupňový rozsudek v rozsahu, v němž byl odvoláním napaden, včetně řízení, kterému předcházelo dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Soudem I. stupně obstaraná skutková zjištění jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil všechny rozhodné skutečnosti, ze skutkových zjištění soudu I. stupně pak vychází i odvolací soud.

12. Podle § 1907 OZ dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

13. K žalobcem namítané možnosti novace odvolací soud odkazuje na komentářovou literaturu, ze které jednoznačně vyplývá, že pod pojmem novace (novation, novatio) chápe naprostá většina současných právníků, bez ohledu na zemi a její právní systém, takové ujednání, kterým se dosavadní ujednání mění tak, že (a) má být plněno něco jiného či z jiného důvodu; (b) má být plněno něco dalšího; nebo (c) má být plněno někomu jinému či někým jiným. Přestože prostou změnou splatnosti, termínu dodání či plniště, nebo dodatečnou dohodou o úroku z prodlení či jiném vedlejším ujednání dochází jistě ke změně obsahu závazku, není nám znám právní řád, ve kterém by právníci takové změny nazývali novací. Zda je konkrétní jednání subsumováno pod pojem modifikace podle § 1901 či novace podle § 1902, je podstatné mimo jiné pro posouzení požadované formy: zatímco pro modifikaci platí pravidlo § 564 (přísnější forma, jen když je vyžadována dohodou stran), pro novaci platí pravidlo § 1906 (písemná forma pro písemný závazek) /srov. komentář ASPI § 1907, 89/2012 Sb. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520, relativní majetková práva 1. část)/.

14. Z výše uvedeného ve spojení se Smlouvou je zřejmé, že v daném případě nedošlo ke změně Smlouvy, ale ani k její modifikaci v datumu plnění, neboť taková změna by musela být provedena písemně, s odkazem na čl. XII.7. Smlouvy, a samotnými kontrahenty, tedy nikoli osobami pověřenými v rámci Smlouvy k převzetí a předání díla.

15. Obsahem Smlouvy bylo prokázáno, že se strany dohodly, že vzhledem k specifičnosti [podezřelý výraz] provozu bude dodávka plněna v termínu předem dohodnutém s osobou pověřenou kupujícím (čl. IV.4.). Obsahem e-mailové komunikace bylo prokázáno, že [jméno FO], tj. osoba pověřená žalobcem, potvrdila, že ke konečnému přepojení a odzkoušení nově instalovaného zařízení dojde dne [datum] v době od [datum] (viz e-mail ze dne [datum]), což žalovaná v e-mailu ze dne [datum] odsouhlasila. Z výše uvedených e-mailových zpráv je zřejmé, že strany souhlasně posunuly termín odevzdání věci (nikoli plnění), aniž by však bylo jednoznačné, zda se tak stalo z důvodu na straně žalované (prodávající) či žalobce (kupujícího).

16. Pokud se jedná o ustanovení čl. VIII. 1., to striktně stanoví povinnost kupujícího hradit smluvní pokutu v případě prodlení s plněním dle čl. IV.2. Smlouvy, tj. do 30 dnů od podpisu Smlouvy, aniž by tuto povinnost modifikovalo s ohledem na čl IV. 4. Smlouvy (tj. možnost termín dodávky posunout vzhledem ke specifikům [podezřelý výraz] provozu) či IV. 11 Smlouvy (přerušení dodávky z důvodů na straně kupujícího).

17. Nelze se tedy ztotožnit s výkladem článku IV. odst. 11 Smlouvy tak, jak jí soud I. stupně interpretoval v bodě 5 napadeného rozsudku, který opravňuje za určitých okolností žalobce (kupujícího), k přerušení dodávky, aniž by však tato skutečnost vedla k vyloučení odpovědnosti za prodlení s dodáním věci v podobě smluvní pokuty, jak bez dalšího uzavřel nalézací soud.

18. Podle § 2048 odst. 1 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Smluvní pokuta patří mezi instituty, které dluh utvrzují; ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

20. Nová koncepce smluvní pokuty upravená s účinností od [datum] v § 2048 OZ nepřevzala ustanovení § 545 odst. 3 ObčZ 1964, ze kterého podpůrně vyplývalo, že dlužník není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení smluvní povinnosti nezavinil. Smluvní pokuta je nyní objektivizovaná bez možnosti liberace, a dlužník je povinen zaplatit ji bez ohledu na své zavinění. Okolnosti, za kterých smluvní povinnost poruší, nejsou z hlediska vzniku práva věřitele na zaplacení smluvní pokuty relevantní. Není však vyloučena dohoda dlužníka a věřitele, podle které bude dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu pouze při zaviněném či úmyslném porušení smluvní povinnosti nebo naopak lze sjednat, že ji nebude povinen zaplatit, zabránila-li mu ve splnění utvrzené povinnosti vyšší moc (viz Občanský zákoník V, Závazkové právo, Hulmák a kol. Velké komentáře, Nakladatelství C. H. BECK, str. 1282). Žádná takováto dohoda nebyla dle soudem I. stupně učiněných závěrů mezi stranami uzavřena.

21. Z výše uvedeného vyplývá, že povinnost uhradit smluvní pokutu vzniká bez ohledu na zavinění. Úprava smluvní pokuty stojí tudíž na objektivním principu. Právo na smluvní pokutu vzniká již porušením smluvené povinnosti bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k porušení vedly. Není rozhodné, zda byla porušená povinnost obsahem právního vztahu mezi podnikateli či nepodnikateli. Ani vznik škody není podmínkou vzniku pohledávky na smluvní pokutu. Stejně tak nemají na vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu vliv objektivní nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky (tzv. liberační důvody). Povinnost uhradit smluvní pokutu je vybudována na absolutním objektivním principu. Úprava je dispozitivní, takže strany mohou podmínit vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu zaviněním dlužníka či dalšími okolnostmi (NS 29 Odo 50/2001). Porušení smluvní povinnosti prokazuje věřitel (viz 89/2012 Sb. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V /§ 1721-2520, relativní majetková práva 1. část/).

22. Odvolací soud tedy uzavírá, že Smlouva jednoznačně stanoví, že pokud nebude dílo dodáno v určeném termínu, tj. do [datum], je dodavatel povinen zaplatit smluvní pokutu (čl. VIII. 1.), aniž by tato povinnost byla vyloučena při změně harmonogramu plnění (čl. IV.4.), který spíše než úpravu termínu plnění, upravuje specifickou dobu plnění v daném termínu, mimo běžnou pracovní dobu a víkendy, či při přerušení dodávky (IV. 11.). Vzhledem k výše uvedenému o objektivizaci smluvní pokuty nelze než uzavřít, že závěr soudu I. stupně o posunutí dodávky plnění a z toho vyplývající liberace žalované od smluvně upravené povinnosti zaplatit smluvní pokutu není správný.

23. V rámci odvolání žalovaná poukázala na skutečnost, že dodávka byla posunuta z důvodů na straně žalobce, a proto má za rozporné s dobrými mravy, aby jí byla uložena povinnost k její úhradě.

24. Neplatnost pro rozpor s dobrými mravy může nastat v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to i případně ve spojení se skutečností, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2707/2007).

25. Výše uvedené závěry potvrzuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] však případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Musí vždy jít o „zjevné“ porušení dobrých mravů. V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle kterého výraz „zjevně“ užitý v § 588 ObčZ nevyjadřuje požadavek na určitý stupeň intenzity narušení veřejného pořádku posuzovaným právním jednáním, nýbrž toliko zdůrazňuje, že narušení veřejného pořádku musí být zřejmé, jednoznačné a nepochybné.

26. Takové okolnosti však žalovaná netvrdí ani neprokazuje. Je zřejmé, že si byla vědoma skutečnosti, že uzavírá Smlouvu v režimu veřejných zakázek, termínu dodání i následků, které nastanou v případě pozdního dodání, jakož i specifičnosti provozu, ve kterém měla dodávku realizovat. Bylo tak na jejím uvážení, zda dané smluvní riziko podstoupí, aniž by šlo z okolnosti posunu termínu dodání, dovozovat, že sjednání smluvní pokuty, i v případě konsenzu v posunu termínu dodání, je v rozporu s dobrými mravy.

27. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek s odkazem na § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. S ohledem na změnu výroku ve věci samé odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně s odkazem na §142 odst. 1 o. s. ř. a 224 odst. 1 o. s. ř.

29. Úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka, které se sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za úkon. Jedná se o úkony podání žaloby, příprava účasti na jednání, jednání dne [datum] a odvolání, tj. 4 úkony. Dále žalobci náleží náhrada za zaplacené soudní poplatky v celkové výši 16 944 Kč. Celkem na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalobci náleží částka 18 144 Kč. Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.