o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím, částku ve výši [částka] s příslušenstvím a částku ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky ve výši [částka] s příslušenstvím, částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok III.) a současně uložil žalobkyni i žalované povinnost zaplatit náklady státu poměrnou částí ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok IV. a V.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobkyně vůči žalované původně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jí náleží právo hospodaření s majetkem státu, konkrétně pozemky, které byly přesně specifikovány v bodě 1. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně a které žalovaná fakticky užívá, aniž by toto užívání bylo upraveno smluvně. Předmětem žaloby byla pak náhrada za užívání těchto pozemků v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně užívání pozemků vyúčtovala jednotlivými fakturami, přičemž požadované částky korespondovaly se závěry znaleckých posudků, které si žalobkyně ve věci nechala vyhotovit, a byly navýšeny o 21% DPH. Žalovaná poskytla za užívání těchto pozemků žalobkyni úhradu, která byla zohledněna při podávání žaloby, stejně jako byly zohledněny námitky žalované stran vyúčtování. Žalobkyně se tak domáhala úhrady zbylé části. V dalších podrobnostech se pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku I. stupně, bod 1.

3. V průběhu řízení před soudem I. stupně došlo k částečnému zastavení, neboť žalovaná uplatnila námitku promlčení za období od 14. 12., resp. [datum] do [datum], na kterou žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby co do částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím (viz bod 4. a 5. odůvodnění rozsudku I. stupně).

4. Soud I. stupně ve věci rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

5. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II., III., IV. a V. odvoláním s uplatněnými důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e), a g). Prvostupňovému rozhodnutí vytýkala, že z jeho odůvodnění nevyplývá výpočet náhrad za jednotlivá období u obou katastrálních území, avšak nesprávnost výpočtů blíže nerozvedla. Z tohoto důvodu považovala rozsudek za nepřezkoumatelný. Žalobkyně rovněž polemizovala se závěry revizního znaleckého posudku, když dle ní nebyly jeho závěry dostatečně obhájeny. Současně žalobkyně argumentovala tím, že oprávněně uplatnila svůj požadavek na navýšení náhrady za bezdůvodné obohacení o daň z přidané hodnoty, avšak k tomuto nebylo soudem I. stupně přihlédnuto. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný pod sp. zn. [spisová značka], na který v této souvislosti odkázal soud I. stupně, pokládala za nevhodný a neměl být aplikován. Zopakovala námitku promlčení, kterou uplatnila ve své závěrečné řeči. Konečně napadala také přiznání náhrady nákladů řízení s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., když dle názoru žalobkyně mělo být použito ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť v daném případě záviselo rozhodnutí o výši plnění na revizním znaleckém posudku. Vzhledem k uvedenému žalobkyně navrhovala, aby byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. změněn a žalobě bylo vyhověno a současně byl změněn i výrok III. a bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně konstatovala, že se ztotožňuje se závěry učiněnými soudem I. stupně, a to jak co do skutkových závěrů, tak rovněž i co do právního posouzení. Žalovaná odmítla námitky uplatněné žalobkyní, jelikož žalobkyně neuvedla, v čem spatřuje nesprávnost výpočtů náhrad. Stejně tak považovala za lichou námitku stran revizního znaleckého posudku, když žalovaná vnímala jeho závěry za dostatečně a přesvědčivě obhájené. Rovněž tak nepokládala žalovaná za relevantní námitku ohledně přiznání daně z přidané hodnoty. Žalovaná souhlasila se soudem I. stupně i v otázce přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná proto navrhovala potvrzení rozsudku I. stupně a požadovala přiznání náhrady nákladů za odvolací řízení.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Předně je třeba zdůraznit, že soudu I. stupně nebylo možné vytknout žádné pochybení s možným vlivem na správnost rozsudku. Pro své rozhodnutí ve věci si opatřil dostatek podkladů zákonně provedeným dokazováním. Důkazy pak hodnotil správně postupem dle § 132 o. s. ř. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věc právně posoudil způsobem, který odpovídá hmotněprávnímu základu žalobou uplatněného nároku, tj. požadavku na zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků bez smluvního podkladu. Způsob věcného rozhodnutí má pak logickou vazbu na provedené dokazování, zhodnocení provedených důkazů a na hmotněprávní základ žalobou uplatněného nároku. Odvolacím důvodům, které žalobkyně ve svém odvolání uplatnila, tak nebylo možno přiznat opodstatněnost.

9. Žalobkyně v prvé řadě uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod představuje nesprávnou aplikaci pravidel koncentrace řízení před soudem I. stupně. [jméno], kde byla tato zásada použita, aniž by byly splněny zákonné předpoklady, je naplněn tento odvolací důvod, protože nemůže obstát rozhodnutí soudu I. stupně s odůvodněním, že účastník neunesl břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní. O takový případ se zde však nejedná a tento odvolací důvod proto dán být nemůže. Stejně jako není dán odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., neboť dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu.

10. Žalobkyně použila rovněž odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud uvádí, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem dle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tyto odvolací důvody tak naplněny také nejsou.

11. Vytýkala – li dále žalobkyně soudu I. stupně, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože z jeho odůvodnění nevyplývá výpočet náhrad za jednotlivá období u obou katastrálních území, že soud I. stupně pouze převzal výpočet předložený žalovanou stranou, který pokládá žalobkyně za nesprávný, konstatuje odvolací soud, že žalobkyně tuto namítanou nesprávnost žádným způsobem nerozvedla, neuvedla, v čem konkrétně nesprávnost spatřuje a jak by měl případně podle žalobkyně výpočet vypadat. Soud I. stupně přitom v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelně a jasně uvedl, že se ve svých výpočtech opřel o závěry revizního znaleckého posudku, z těchto závěrů vycházel a obvyklou výši nájemného za užívání jednotlivých pozemků, případně jejich částí, pro předmětné období stanovil v souladu s ním. Konkrétně soud I. stupně uvedl pro jednotlivé pozemky jak jednotkovou sazbu [spisová značka], tak tyto jednotkové sazby posléze přepočetl na požadované období při zohlednění příslušné výměry každého jednotlivého pozemku či jeho části. S ohledem na zmíněné proto odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu I. stupně nepřezkoumatelným neshledal. Současně odvolací soud zdůrazňuje, že neuvedení dílčích výpočtů k závěru o nepřezkoumatelnosti dotčeného rozhodnutí vést nemůže, neboť z textu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je postup, jakým soud I. stupně k výsledným částkám dospěl, zcela patrný.

12. Pokud jde o námitky žalobkyně stran závěrů revizního znaleckého posudku, ani s těmito se odvolací soud neztotožnil. K této námitce odvolací soud uvádí, že při stanovení výše obvyklého nájemného soud I. stupně vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), který současně přezkoumal správnost znaleckých posudků znalce [jméno] [příjmení] a znaleckého posudku [právnická osoba] – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] pak zdůvodnil, proč byla použita metoda nepřímého porovnání jednotkových cen. Pokud [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] hodnotil znalecké [anonymizováno] znalce [jméno] [příjmení], pak částečně souhlasil se zvolenou metodikou použitou pro stanovení tržní hodnoty pozemků v k. ú. [část obce], avšak nesouhlasil se s dílčími postupy provedené porovnávací metody, vytýkal mu, že při stanovení tržní hodnoty či obvyklé ceny vycházel z údajů cenové mapy stavebních pozemků. V případě pozemků v [část obce] pak [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] učinil závěr, že znalec [příjmení] zvolil sice správnou metodiku použitou pro stanovení tržní hodnoty pozemků v [část obce], avšak nesouhlasil s dílčími postupy provedené porovnávací metody s odůvodněním, že znalec nevhodně zvolil srovnávací pozemky. Naproti tomu v případě znaleckého posudku [právnická osoba] – [právnická osoba] uzavřel [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], že nebyla správně zvolena metodika použitá pro stanovení tržní hodnoty oceňovaných nemovitostí, vytýkala tomuto posudku, že hodnota, která byla posudkem stanovena, představovala tržní hodnotu, nikoliv cenu obvyklou, jež se určí porovnáním. Při hodnocení znaleckých posudků soudem obecně platí, že je soud oprávněn u posudku přezkoumávat především způsob zpracování, přesvědčivost, postup, úplnost a soulad se zadáním, nepřísluší mu však přezkoumávat odborné závěry, včetně volby použitých metod (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka]). Podle názoru odvolacího soudu revizní [anonymizováno] posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] zodpověděl zcela vyčerpávajícím způsobem otázky poležené soudem I. stupně, popsal, z jakých skutečností vycházel, uvedl metody, které použil, a podrobně a přesvědčivě popsal výsledky svého zkoumání. Součástí znaleckého posudku jsou rovněž podklady.

13. Konečně žalobkyně vytkla soudu I. stupně s odkazem na § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. nesprávné právní posouzení věci vzneseného nároku na přiznání DPH. Žalobkyně argumentovala [ustanovení pr. předpisu], o DPH, jmenovitě pak ustanovením § 56a. Odvolací soud k tomuto uvádí, že právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, avšak nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu. Vztaženo k uvedenému odvolací soud konstatuje, že ani v tomto případě neshledal, že by byl tento odvolací důvod naplněn. Se závěry soudu I. stupně ohledně posouzení otázky, zda žalobkyni náleží vedle bezdůvodného obohacení rovněž navýšení o DPH, odvolací soud souhlasí. Soud I. stupně správně odkázal i na přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a učinil správný závěr, že požadavek na navýšení náhrady z bezdůvodného obohacení o DPH nemá oporu v právních předpisech.

14. Pokud jde o žalobkyní uplatněnou námitku promlčení, rovněž tuto nevzal odvolací soud za důvodnou, ztotožnil se se závěry učiněnými soudem I. stupně a plně na ně odkazuje.

15. Ze všech shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil (výrok I.).

16. Pokud jde o akcesorický nákladový výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, tento byl rovněž postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen (výrok I.). Argumentovala – li žalobkyně tím, že měl soud I. stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyjít z § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, odvolací soud tento její názor nesdílí. Soud I. stupně správně vycházel a použil pravidlo procesního úspěchu dle § 142 odst. 2 o. s. ř. („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo“). Z obsahu spisu je zřejmé, že si obě strany, tedy jak žalobkyně, tak žalovaná, nechaly vypracovat znalecké [anonymizováno], které se ve svých závěrech o stanovení výše částky za užívání předmětných pozemků diametrálně rozcházely. Z tohoto důvodu proto nechal soud I. stupně vyhotovit [anonymizováno] posudek revizní, z něhož posléze soud I. stupně vyšel a částku/y, které žalobkyně po žalované požadovala k úhradě, korigoval. Za daného stavu věci, v rámci spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky řízení, pokládá odvolací soud použití § 142 odst. 2 o. s. ř. za žádoucí a vhodné, které lépe reflektuje posuzovaný případ, než použití ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.

17. Pro úplnost odvolací soud dodává, že ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně, který však nebyl dotčen odvoláním, chybí lhůta ke splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem (pariční lhůta). Obecně platí, že soud, byť se od pariční lhůty nehodlá odchýlit, by ji měl ve výroku, jímž ukládá povinnost k plnění, výslovně uvést. Pokud tak neučiní, rozsudek je i přes toto pochybení materiálně vykonatelný, neboť se uplatní domněnka uvedená v § 261a odst. 2 o. s. ř., podle níž měla být povinnost splněna do tří dnů.

18. Pokud jde o povinnost žalobkyně a žalované uhradit náklady státu v podobě znalečného, postupoval odvolací soud ve smyslu § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozhodnutí soudu I. stupně změnil pouze tak, že stanovil, v jakém poměru budou žalobkyně a žalovaná povinny platit náklady vzniklé státu. Takto bylo určeno, že žalobkyně se na nákladech státu, jejichž výše nebyla v době rozhodnutí soudu I. stupně dosud známa, podílet 88,8%, které představují neúspěch žalobkyně ve věci, a žalovaná se bude na nákladech státu podílet 11,2%, které představují její neúspěch ve věci.

19. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za odvolací řízení (viz výrok IV.) bylo rozhodnuto dle § 12 odst. 1 ve spojení s Položkou 22 bod 1. písm. a) zákona o soudních poplatcích, když základem pro výpočet soudního poplatku za odvolací řízení byla částka [částka] a nikoliv pouze částka ve výši [částka], z níž při stanovení výše soudního poplatku vyšel soud I. stupně. Na soudním poplatku tak měla být uhrazena částka ve výši [částka] (nikoliv [částka]), proto bylo výrokem IV. žalobkyni uloženo doplatit rozdíl ve výši [částka] ve standardní lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Žalované byly přiznány náklady za právní zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby po [částka] (dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) z tarifní hodnoty [částka]) za písemné vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a účast u jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, celkem [částka], dvě náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT, celkem [částka], a 21% DPH ve výši [částka], celkem částka ve výši [částka]. Platební místo odvolací soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř.