o náhradu nemajetkové újmy, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. července 2024, č. j. 65 C 174/2022-124,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto:

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka].

II. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka].

2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že takto soud rozhodl o žalobě na náhradu nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. [částka] Kč požadoval žalobce jako nemajetkovou újmu za nesejmutí pout při jednání před Obvodním soudem pro [adresa] dne [datum].

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť doba posuzovaného řízení nebyla nepřiměřená, není proto dán základní předpoklad pro odškodnění nemajetkové újmy. Ve vztahu k druhému uplatněnému nároku žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť byl uplatněn opožděně již v rámci předběžného projednání, když k nesprávnému postupu mělo dojít dne [datum] a nárok byl uplatněn až dne [datum]. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Soud I. stupně provedl dokazování obsahem spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], v němž žalobce uplatnil požadavek na odškodnění proti České republice – Ministerstvu školství, dále obsahem spisů správního soudu – Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalované [název], rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. [číslo] a rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Vzal dále za prokázané, že žalobce dne [datum] uplatnil svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. Dále žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] za nesejmutí pout při jednání. Na tuto žádost žalovaná reagovala dne [datum] stanoviskem, kterým shledala uplatněný nárok nedůvodným.

Další důkazy provedené v řízení nepovažoval za relevantní (tj. rozsudek Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]). Zdůvodnil, že jako irelevantní a nehospodárný neprovedl další důkaz – účastnický výslech žalobce.

[právnická osoba] odkazem na ustanovení § 5, § 13 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen OdpŠk), uzavřel, že žaloba důvodná není.

6. K prvému uplatněnému nároku vztahujícímu se k tvrzené nepřiměřené délce posuzovaného řízení soud I. stupně uzavřel, že toto trvalo v době od [datum] do [datum], tedy probíhalo po dobu 3 let a 11 měsíců na třech stupních soudní soustavy. Na každém stupni soudní soustavy bylo rozhodnuto jednou o meritu věci. Kromě uvedeného bylo rozhodováno o procesních otázkách, tj. o povinnosti osvobodit žalobce od placení soudních poplatků, o ustanovení advokáta, včetně posouzení těchto skutečností odvolacím soudem, dále bylo rozhodováno o návrhu na připuštění dalšího účastníka do řízení, opět včetně posouzení této otázky odvolacím soudem. Část řízení odvolacího soudu byla dotčena epidemiologickou situací v souvislosti s nemocí covid-19 a opakovaným vyhlašováním nouzového stavu v České republice. Řízení tak probíhalo v odpovídajících časových intervalech, po dobu, která byla odpovídající rozsahu a množství řešených procesních otázek a vlastnímu rozhodování v meritu věci. Celková doba řízení tak nebyla nepřiměřeně dlouhá a nezpůsobila škodlivý zásah do základních práv žalobce v podobě újmy spojené s nejistotou ohledně výsledku řízení. K nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk tak nedošlo.

7. Pokud se týká druhého uplatněného nároku žalobce za nemajetkovou újmu údajně vzniklou v nesundání pout při jednání před Obvodním soudem pro [adresa] dne [datum] soud I. stupně odkázal na § 12 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění účinném v rozhodném období, podle kterého, při použití pout, předváděcích řetízků a dalších donucovacích prostředků předváděných osob se orgány Vězeňské služby řídí zvláštními předpisy. Po dobu přítomnosti v jednací síni se předvedeným donucovací prostředky snímají. Ponechat, případně je znovu přiložit, lze jen na pokyn předsedy senátu (samosoudce). Při rozhodováním o takovém opatření zváží předseda senátu (samosoudce) zejména, zda podle dostupných informací o předváděném je dáno důvodné podezření z pokusů o útěk, napadení přítomných osob nebo jiného násilného jednání. Ponechání nebo znovu přiložení donucovacích prostředků se uvede v protokolu o jednání.

8. Ve smyslu výše citovaného ustanovení soud I. stupně zdůraznil, že žalobce byl pravomocně odsouzen za pokus zvlášť závažného [podezřelý výraz] podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 2, 3 písm. j) tr. zákoníku, byl veden ve věznici [adresa] v kategorii osob jako možný pachatel [podezřelý výraz], tedy osoba, u které jsou spatřovány sklony k [podezřelý výraz] nebo [podezřelý výraz]. Opakovaně se žalobce nevhodně projevoval, když například naznačoval možnost útěku či jiného nezákonného jednání v průběhu eskorty k Městskému soudu v Praze, byl u něj nalezen kovový vrut o délce 5 cm a dopis, ve kterém žalobce uváděl, že jej chtěl použít při napadení či k útěku, další situace nastala v souvislosti s nálezem příborového nože u žalobce s papírem „příprava a plán napadení a útěku“, v průběhu jednání soudu v jednací síni dále upozornil senát, že mu [název] umožnila přinést [název], přičemž předložil předmět, který mohl sloužit k napadení nebo útěku – [název], kterou z vazební věznice pronesl.

Při jednání dne [datum] požádala [název] České republiky soud o ponechání pout a tato skutečnost byla v protokolu o jednání zaznamenána. V postupu soudu při jednání dne [datum], spočívajícím v ponechání donucovacích prostředků žalobci, tak nebyl shledán nesprávný úřední postup.

Nad rámec výše uvedených závěrů soud I. stupně vyslovil, že nárok uplatněný žalobcem je promlčen, neboť nebyl uplatněn v šestiměsíční promlčecí době ode dne, kdy se žalobce jako poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Mělo-li k nesprávnému úřednímu postupu dojít dne [datum] a nárok byl uplatněn u žalované až dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum], je zřejmé, že ve smyslu § 22 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, podle něhož neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo, je zřejmé, že byl uplatněn opožděně.

9. Soud I. stupně proto oba nároky jako nedůvodné zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a náklady jí vznikly za 6 úkonů v paušální výši [částka]. Tyto úkony byly v rozhodnutí specifikovány.

10. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Ve vztahu k prvému nároku zdůraznil, že dobu 3 let a 11 měsíců nelze považovat za přiměřenou, neboť z provedeného dokazování tento závěr učinit nelze. Naopak z provedeného dokazování plyne, že žalobce dne [datum] podal návrh k soudu I. stupně o přiznání zástupce pro dovolací řízení, podal též blanketní dovolání, až dne [datum] soud rozhodl o přiznání zástupce žalobci a teprve dne [datum] byl vyzván k doplnění dovolání. Až dne [datum] byla věc předložena Nejvyššímu soudu. Tyto průtahy nesvědčí o rychlosti a ekonomii řízení. Tento průtah nelze opominout ani se zohledněním pandemie v důsledku covidu-19, řízení tak mohlo trvat jen 2 roky a 11 měsíců. Mělo tak být konstatováno, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, což žalobce považuje za přiměřené zadostiučinění, obdobně, jako ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kde řízení trvalo 4 roky.

Pokud se týká požadavku na odškodnění za nesundání pout při jednání soudu, žalobce namítal neprovedení dokazování obsahem spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], zejména obsahem listin Městského státního zastupitelství v Praze, kde je výslovně uvedeno, že mají být žalobci sejmuta pouta, v čemž bylo shledáno pochybení věznice. Soud I. stupně tento důkaz pominul či dezinterpretoval v žalobcův neprospěch. Ohledně námitky promlčení žalobce namítal, že je uplatněna v rozporu s dobrými mravy, což vyplývá ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 450/20. Nelze mít totiž za to, že osoba žalobce je horší než osoba jiného, která je na svobodě neomezená, naopak činnost státu by měla být nestranná a prováděna ve veřejném zájmu. Konkrétně žalobce dále namítal, že rozhodnutí o nesejmutí pout bylo přijato bez odůvodnění, ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 366/14. V dané věci k řádnému odůvodnění nedošlo, toto jednání je mimo ústavní pořádek.

11. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby rozhodl tak, že žalobci přizná jako přiměřené zadostiučinění konstatování nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a aby žalobci bylo přiznáno i zadostiučinění v částce [částka] za nesprávné odůvodnění a nesejmutí pout, včetně absence odůvodnění.

12. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce poukazovala na správnost závěrů soudu I. stupně, ať již skutkových, tak právních. Pokud se týká namítané délky posuzovaného řízení, zdůrazňovala, že každé rozhodnutí soudu s sebou nese časovou dotaci, kdy se rozhodující soudy musí s předkládanou věcí před rozhodnutím seznámit. V posuzovaném řízení nelze soudu vytknout, že by úkony nebyly činěny v přiměřených intervalech či že by bylo postupováno nekoncentrovaně. Také další z uplatněných nároků byl správně zamítnut, k tomu žalovaná zdůrazňovala, že žalobce svým opakovaným nevhodným jednáním zavdal příčinu, proč mu byla pouta ponechána. Tomuto předcházela žádost [název] České republiky a následný záznam v protokolu o jednání je úplný. Také námitka, že by námitka promlčení vznesená žalovanou byla v rozporu s dobrými mravy, postrádá relevanci. Na straně žalobce totiž nejsou žádné výjimečné okolnosti ospravedlňující opožděné podání žaloby, k čemuž žalovaná odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu, např. v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [číslo]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž bylo nutno nařizovat jednání. Podle § 214 odst. 3 o. s. ř. se totiž účastníci svého práva na jednání odvolacího soudu výslovně vzdali. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

14. Ohledně prvého uplatněného nároku soud I. stupně v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav věci; nesprávnost skutkových zjištění ostatně nebyla odvolatelem ani namítána, když odvolání zpochybňovalo toliko vyslovené právní závěry o přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Tyto odvolací námitky však odvolací soud nesdílí. Soud I. stupně při svém rozhodování vzal v úvahu všechny relevantní skutkové okolnosti posuzovaného občanskoprávního řízení tak, jak vyplývají z dikce ust. § 31a OdpŠk, které správné aplikoval, a na jeho závěry lze pro stručnost zcela odkázat. K odvolacím námitkám odvolací soud pouze dodává, že ani v dovolacím řízení, které odvolatel výslovně zmiňuje, k nepřiměřené délce řízení, která by odůvodňovala přiznání práva na zadostiučinění, nedošlo. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že dovolací řízení o dovolání žalobce, kterému bylo přiznáno právo na bezplatného právního zástupce, skončilo zpětvzetím dovolání ze strany právní zástupkyně žalobce a zastavením dovolacího řízení (usnesení NS ČR ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které bylo žalobci doručeno dne [datum]). Při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, jakožto nejdůležitějšího kritéria pro stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. část IV. písm. d/ Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [číslo], uveřejněného ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011 /dále jen "Stanovisko"/, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), bylo tak třeba přihlédnout ke všemu, co bylo pro účastníka "v sázce", neboť zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Bylo-li však žalobcem jeho dovolání vzato zpět, je zjevné, že nemohl pociťovat žádnou nejistotu ohledně výsledku dovolacího řízení, kdy dovolací soud nemohl rozhodnout jinak než zastavením dovolacího řízení. Významná nejistota ohledně výsledku řízení, v němž požadoval zaplacení [částka] a písemnou omluvu, tak pro něj skončila dnem, kdy se rozhodl pro zpětvzetí dovolání. Další řízení již pro něj žádný majetkový význam nemělo, a formální význam spočívající v završení celého řízení rozhodnutím dovolacího soudu již byl zcela nepatrný. Závěr soudu I. stupně ohledně prvého uplatněného nároku je tak zcela správný.

15. Odvolací soud považuje za správný i další závěr soudu I. stupně ohledně vzneseného nároku za nesundání pout při jednání soudu, na který lze opětovně, a to pro stručnost, odkázat. Především je třeba zdůraznit, že nárok je bezesporu promlčený, když žalobce sice uvádí ve vztahu k vznesené námitce rozpor s dobrými mravy, netvrdí však (a tím méně dokazuje) žádné relevantní skutečnosti, kterými mu měla žalovaná bránit v dřívějším uplatnění tohoto nároku, popřípadě další relevantní skutečnosti, pro které – z objektivních příčin – nemohl tento nárok, o kterém věděl již dne [datum], vznést u soudu dříve než po uplynutí promlčecí lhůty, k čemuž došlo nejpozději dne [datum]. Žaloba, podaná u soudu dne [datum], byla tedy jednoznačně podána opožděně.

16. Ze všech shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako správný potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a žalobce zcela neúspěšný.

Výše těchto nákladů byla stanovena za 1 úkon – vyjádření k odvolání, dle § 1 odst. 3 písm. a/ vyhl. č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.