o zaplacení částky 3 572 euro s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. července 2024, č. j. 14 C 7/2024-69,

1. Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu, kterou se žalobce ad a) po žalované domáhal zaplacení 2 572 EUR s příslušenstvím (výrok I.). Zamítl rovněž žalobu, kterou se po žalované zaplacení 250 EUR s příslušenstvím domáhala žalobkyně ad b) (výrok II.), žalobce ad c) (výrok III.) a žalobkyně ad d) (výrok IV.). V části, v níž po žalované požadoval zaplatit 250 EUR s příslušenstvím žalobce ad e) soud řízení zastavil (výrok V.) O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žalobcům uložil zaplatit žalované jejich náhradu, kterou ve vztahu mezi žalovanou a žalobcem ad a) určil částkou 23 958 Kč (výrok VI.), ve vztahu k žalobkyni ad b) částkou 10 890 Kč (výrok VII.), ve vztahu k žalobci ad c) částkou 10 890 Kč (výrok VIII.), ve vztahu k žalobkyni ad d) částkou 10 890 Kč (výrok IX.) a ve vztahu k žalobci ad e) částkou 10 890 Kč (výrok X.).

2. Takto rozhodl soud I. stupně v řízení o žalobě doručené dne 4. 1. 2024, kterou každý ze žalobců požadoval po žalované uhrazení částky 250 EUR s příslušenstvím, a to z titulu náhrady kompenzace dle článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě, neboť jim žalovaná neumožnila nástup do letadla. Zbývající částku 2 322 EUR s příslušenstvím nárokoval žalobce ad a), který tyto prostředky vynaložil na nákup nových letenek.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalobci nebyli u nástupní brány v době uzavření nástupu do letadla.

Žalobci na to namítali, že se k nástupní bráně dostavili včas, nicméně ze strany personálu žalované jim nebyl umožněn nástupu do letadla.

Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru že žaloba ve vztahu mezi žalobci a) až d) a žalovanou není důvodná a zamítl ji, když v řízení bylo prokázáno, že žalobci a) až d) se dostavili k nástupní bráně pro předmětný let se zpožděním až poté, co tato brána byla uzavřena v souladu s přepravními podmínkami žalobkyně. Jelikož podáním došlým soudu dne 24. 1. 2024 vzal žalobce ad e) žalobu zpět, proto ve vztahu k němu soud I. stupně řízení zastavil dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

Ve vztahu ke každému z žalobců ad a) až ad e) soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení za 5 úkonů právní služby jejího zástupce (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, vyjádření k žalobě, účasti na jednání soudu dne 23. 7. 2024 a závěrečném návrhu ze dne 29. 7. 2024 a účasti na jednání soudu z téhož dne dle § 11 odst. 1 písm. a], d] a g] vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen AT), 5 souvisejících výdajových paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT DPH z uvedených částek. Rozdíl spočíval pouze v celkové výši nákladů v případě žalobce ad a) v částce 23 958 Kč dané výší odměny za 1 úkon po 3 660 Kč (dle § 6 odst. 1 a § 7 AT), která byla vyšší než u ostatních žalobců po 10 890 Kč, když zde činila odměna za 1 úkon právní služby 1 500 Kč.

3. Pouze do nákladových výroků VI. až X. podali žalobci včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítali, že výpočet nákladů soudu I. stupně je nesprávný. Vůči žalobci ad e) žalovaná neučinila žádný úkon, když ten vzal žalobu zpět dne 24. 1. 2024, tedy před tím, než právní zástupce žalované převzal její právní zastoupení dne 4. 6. 2024. Po doručení zpětvzetí žaloby měl soud I. stupně rozhodnout o částečném zastavení řízení ve vztahu mezi žalobcem ad e) a žalovanou. Žalovaná by pak vůči žalobci ad e) nemusela učinit žádný právní úkon, neboť ten by již nebyl účastníkem řízení. Pokud soud I. stupně vyčkal s vydáním rozhodnutí o zastavení řízení až do skončení řízení, nemůže jít takové prodlení k tíži žalobců.

Ve vztahu k žalobcům žalovaná nečinila své úkony vůči každému z žalobců zvlášť, tedy 5 samostatných úkonů za každého žalobce. Naopak se vždy jednalo o jeden o úkon učiněný vůči všem žalobcům společně. Závěrečný návrh žalované byl nadto toliko přednesen ústně a nejednalo se o písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) AT. Žalované by tak za úkon závěrečného návrhu neměla odměna vůbec náležet.

V případě žalobců ad b), ad c) a ad e) se jedná o nároky vůči nezletilým. Vzhledem k povaze soudního sporu a nároku nezletilých jakožto slabší smluvní strany v postavení „spotřebitelů“ neměla být žalované přiznána náhrada nákladů řízení, neboť zde existuje obrovský nepoměr v postavení a finanční situaci nezletilých žalobců a žalované. Zvláště v případě žalobce ad e) nedošlo ke schválení právního jednání s podáním žaloby, proto vůči žalobci ad e) mělo být řízení zastaveno z důvodu neschválení právního jednání.

Žalované by tak měl být přiznán nárok na náhradu nákladů řízení toliko vůči žalobcům ad a) a ad d) za celkem 4 úkony právní služby společně, které by měli žalobci uhradit společně a nerozdílně.

Žalobci závěrem navrhovali, aby odvolací soud zrušil napadené nákladové výroky a rozhodl tak, že žalobci ad a) a ad d) jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení za 4 úkony právní služby společně a nerozdílně, a že žalovaná nemá vůči žalobcům ad b), ad c) a ad e) nárok na náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Dříve než odvolací soud přistoupil k věcnému přezkoumání napadeného rozsudku, zabýval se přípustností podaného odvolání ve vztahu ke každému z odvolatelů zvlášť, když před soudem I. stupně vystupoval každý žalobce sám za sebe (viz podrobnější zdůvodnění níže). Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

6. Jelikož bylo napadeným rozsudkem ve vztahu k žalobcům ad b) až ad d) věcně rozhodnuto v řízení o částce nedosahující 10 000 Kč, nelze toto rozhodnutí v uvedeném rozsahu, a to ani v jeho akcesorických nákladových výrocích VII., VIII. a IX., napadnout odvoláním.

7. Za této situace odvolací soud odvolání žalobců ad b), ad c) a ad d) bez věcného projednání jako nepřípustné odmítl (§ 218 písm. c] o. s. ř.).

8. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu rozhodnutí o nákladech řízení ve výrocích VI. a X. podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e] a a] o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. O odvolání žalobce ad a)

Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. „účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl“.

10. V projednávané věci nabyl právní moci rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo jednak zcela vyhověno žalované vůči žalobci ad a) a jednak bylo zastaveno řízení ve vztahu mezi žalovanou a žalobcem ad e). Proto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobci ad a) má žalovaná nárok na náhradu nákladů, které využila k účelnému uplatňování práva.

11. Za popsaného stavu se odvolací soud předně zabýval stěžejní námitkou spočívající v tom, že žalovaná učinila vždy jen jeden úkon vůči všem žalobcům dohromady. Žalobce ad a) v této souvislosti přehlédl, že v projednávané věci šlo o plnění z pěti samostatných nároků samostatných účastníků řízení (tzv. subjektivní kumulace). Ostatně ani soud I. stupně nerozhodoval o nárocích všech žalobců společně a vůči každému z žalobců zamítl žalobu zvlášť. Jedná se o pět samostatných nároků se samostatným skutkovým základem, které byly spojeny do jednoho řízení. Žalobci ad a) až ad e) měli v řízení postavení samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o. s. ř., poněvadž každý z nich se mohl domáhat finanční kompenzace po žalované samostatně.

Výrok o solidární (společné a nerozdílné) povinnosti k náhradě nákladů řízení přichází v případě společenství účastníků, kteří jsou k této náhradě povinni, v úvahu jen u tzv. nerozlučných společníků. Nejde-li o tento druh společenství, je třeba o povinnosti každého z účastníků, kteří vystupují na téže straně a kterým je náhrada ukládána, rozhodnout samostatně (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 19 Co 440/2004, publikováno v časopise Soudní rozhledy, roč. 2007, č. 6, str. 227).

Soud I. stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobci ad a) uložil zaplatit žalované náhradu za každý z úkonů právní služby, které její právní zástupce učinil, ohledu na způsob, jakým bylo rozhodnuto ve vztahu k žalobcům ostatním.

12. Právní zástupce žalované přitom v řízení učinil celkem 5 účelných úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT, a sice převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 4. 6. 2024 (na listu č. 43), účast na jednání před soudem dne 23. 7. 2024 v délce do 2 hodin (viz protokol na listu č. 60) a jednání před soudem dne 29. 7. 2024 v délce do 2 hodin (viz protokol na listu č. 67) a to včetně písemného závěrečného návrhu ze dne 29. 7. 2024 obsahujícího shrnující stanovisko k věci samé (na listu č. 63).

13. Jelikož výše odměny advokáta nebyla z hlediska výpočtu ani sporována a odvolací soud vadu tohoto výpočtu neshledal, postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený výrok ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou jako správný potvrdil.

14. O odvolání žalobce ad e)

Při rozhodování o odvolání žalobce ad e) odvolací soud shledal jako zásadní námitku, že v rozporu s pokynem soudu I. stupně (na druhé straně listu č. 20) žalobce ad e) neměl souhlas opatrovnického soudu k podání žaloby v projednávané věci. Popsaný souhlas slouží k ochraně práv nezletilých právě s ohledem na případné riziko placení náhrady nákladů řízení, současně představuje nutnou procesní podmínku řízení. Za situace, kdy nezletilý (resp. jeho zákonný zástupce) neměl daný souhlas s účastní v soudním řízení, nelze přímo nezletilému uložit povinnost k náhradě nákladů v tomto řízení vzniklých. Tímto postupem by došlo k popření institutu souhlasu soudu dle § 898 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když právě absence souhlasu soudu má nezletilého (a jeho jmění) před uvedenou povinností chránit.

Nelze rovněž pominout zmatečné jednání právního zástupce žalobce ad e), který v podání ze dne 24. 1. 2024 (na listu č. 23) mimo jiné vzal zpět nárok žalobce ad e), jenž ovšem vypočetl na 400 EUR, zatímco v dřívějším podání ze dne 22. 1. 2024 (na listu č. 21) byly jednotlivé nároky určeny ve výši 250 EUR. Následně v návaznosti na výzvu soudu v zastoupení žalobců podáním ze dne 10. 5. 2024 (na listu č. 33) upřesnil žalobu uvedením, že se žalobce ad e) domáhá zaplacení 250 EUR s příslušenstvím. Dokonce byl následně jeho jménem zaplacen soudní poplatek 1 000 Kč (viz záznam o složení na listu č. 39) a předložena plná moc (na listu č. 58).

Třebaže bylo povinností soudu I. stupně lépe prověřovat naplnění podmínek řízení, uvedené nezbavuje právního zástupce žalobce ad e) odpovědnosti za řádné zastupování svého klienta a chránění jeho zájmů. Namísto vyjasnění procesních nesrovnalostí ohledně skutečné výše uplatňovaného nároku, právní zástupce v tomto ohledu zanedbal ochranu zájmů žalobce ad e) a pokračoval v zastupování v řízení jeho jménem, aniž k tomu měl řádný mandát. Tím by advokátovi žalobce ad e) vznikla povinnost nahradit žalované náklady, jejichž vznik svým jednáním zavinil podle § 147 odst. 1 o. s. ř., který stanoví, že „účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila“. Žalované však v řízení žádné nadbytečné náklady nevznikly, neboť svá podání vždy směřovala vůči všem žalovaným dohromady a účastí žalobce ad e) v řízení jí nevznikly žádné nadbytečné náklady nevznikly.

15. Odvolací soud proto napadený výrok X. rozsudku soudu I. stupně, dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu k žalobcům ad b), ad c) a ad d) bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 3 o. s. ř., podle něhož každý z žalobců, který podal nepřípustné odvolání, by byl povinen uhradit protistraně náklady odvolacího řízení. Žalované však v rámci odvolacího řízení žádné náklady nevznikly.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobcem ad a) a žalovanou rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy zcela úspěšné žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem ad e) a žalovanou rozhodl odvolací soud podle § § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 a zcela úspěšnému žalobci ad e) přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, které tvoří odměna právního zástupce za úkon odvolání (ze dne 16. 8. 2024) nikoli do věci samé dle § 11 odst. 2 písm. c) AT v řízení o tarifní hodnotě 6 308,75 Kč (dané kurzem ČNB 25,235 Kč za 1 EUR) v poloviční sazbě 750 Kč. Dále právnímu zástupci náleží paušální náhrada nákladů 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a z uvedených částek náhrada 21 % DPH v částce 220,50 Kč. Celkem má tedy žalobce ad e) vůči procesně neúspěšné žalované právo na 1 270,50 Kč.

19. Lhůta a místo k plnění náhrady nákladů řízení byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.