o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto:

I. Řízení o vzájemné žalobě žalovaného na určení, že smlouva o zajišťovacím převodu práva k movité [anonymizováno] uzavřená dne [datum] mezi převodcem/dlužníkem [právnická osoba], [anonymizováno], a nabyvatelem/věřitelem [příjmení] [příjmení] [příjmení], kterou převodce [právnická osoba], [anonymizováno], převedla na [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] vlastnické právo k movité [anonymizováno] vozidlu [anonymizována tři slova], [registrační značka], je platná, se zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [VIN kód], [registrační značka], [anonymizována dvě slova], se zamítá.

III. Vzájemná žaloba žalovaného na určení, že vlastnické právo k movité [anonymizováno] osobnímu motorovému vozidlu [anonymizováno 5 slov], [registrační značka], [VIN kód], nabyl dne [datum] žalovaný, jak bylo pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze v řízení spisové značky [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], spisové značky [spisová značka], se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že takto soud rozhodl

a) o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem osobního motorového vozidla tovární značky [anonymizována dvě slova], model [anonymizována dvě slova], barva vozidla modrá, rok výroby 2017, [VIN kód], [registrační značka] (dále jen vozidlo). V žalobě tvrdila, že uzavřela smlouvu se žalovaným o zajišťovacím převodu vlastnického práva k [anonymizováno], a to na základě účastníky uzavřené dohody o přistoupení k části dluhu ve výši [částka] ze dne [datum]. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že však později zjistila, že přistoupila k neexistujícímu fiktivnímu závazku, a to proto, že ji žalovaný uvedl v omyl. [příjmení] je i nadále žalobkyně.

b) Soud rozhodoval i o vzájemném návrhu žalovaného, který tvrdil, že vlastníkem předmětného vozidla je on, a to na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité [anonymizováno]. Dle této smlouvy nabyl vlastnické právo, neboť převod vlastnického práva se stal nepodmíněným dnem [datum], kdy uplynula dodatečná lhůta k plnění částky [částka] žalobkyní. Žalobkyně sice posléze od smlouvy odstoupila, nicméně tento úkon je již irelevantním. Žalovaný zjistil, že vozidlo je nabízeno k prodeji, žalobkyně mu vozidlo nepředala. [příjmení] [jméno] [příjmení], k jejímuž dluhu žalobkyně přistoupil, jedná nečestně, páchá závažnou majetkovou [anonymizována dvě slova], a to ve shodě s jednatelem žalobkyně. Žalovaný tvrdil, že Městským soudem v Praze v řízení pod sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], sp. zn. [spisová značka] došlo k určení jeho vlastnického práva k předmětnému vozidlu, k nabytí došlo dne [datum]. Tímto rozhodnutím bylo předmětné vozidlo vydáno žalovanému.

3. Po provedeném dokazování soud I stupně dovodil, že žaloba a zahájený návrh žalovaného důvodnými nejsou. Oba tyto návrhy na zahájení řízení byly zamítnuty proto, že soud neshledal naléhavý právní zájem na žalovaném určení práva.

Žalobkyně spatřovala svůj naléhavý právní zájem na žalovaném určení v tom, že mezi účastníky je spor o vlastnictví vozidla, které bylo zajištěno policií České republiky, požadovaným rozhodnutím by se měl vytvořit právní rámec, který zamezí dalším sporům. Soud přisvědčil žalobkyni, že Městský soud v Praze v [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [spisová značka] o vlastnictví vozidla nerozhodoval, soud je proto ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán pouze tím, že [jméno] [příjmení] spáchala [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], nikoliv však závěry [anonymizována dvě slova] týkající se vlastnictví vozidla, které jsou zmíněny pouze v důvodech rozsudku. [anonymizováno] rozhodnutí tak netvoří ani překážku [anonymizováno] rozhodnuté pro dané řízení, jak tvrdí žalovaný. V průběhu řízení bylo vozidlo usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] vydáno žalovanému, žalobkyně proto nemá ke dni vydání rozhodnutí v této [anonymizováno] již naléhavý právní zájem na žalovaném k určení vlastnického práva k vozidlu. Rozhodnutí o určení vlastnického práva nemůže eliminovat stav právní nejistoty mezi účastníky, tedy předejít budoucím sporům na plnění, když v době rozhodování [anonymizováno] I. stupně vozidlo drží žalovaný, který se považuje za jeho vlastníka.

4. Vyhovět nelze ani vzájemnému návrhu žalovaného na určení, že vlastnické právo k vozidlu nabyl dne [datum] žalovaný, jak bylo pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze v řízení sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], sp. zn. [spisová značka] Ani žalovaný nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Vlastnická žaloba má totiž preventivní charakter, který však nemůže být naplněn, pokud se žalovaný domáhá určení, že nabyl vlastnické právo k vozidlu v minulosti, nikoliv, že je vlastníkem v současné době. Žalovaným požadované určení nemůže v žádném případě eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu ani vytvořit právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Proto byla i vzájemná žaloba žalovaného zamítnuta.

5. Nad rámec uvedeného soud I. stupně konstatoval, že vlastníkem vozidla je žalovaný a byl jím i ke dni vyhlášení rozsudku. Z provedeného dokazování měl za zjištěné, že účastníci uzavřeli jak platnou dohodu o přistoupení dluhu, tak i smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena mezi žalovaným a T. [příjmení], ve smyslu § 2390 a násl. OZ. Podle této smlouvy žalovaný jako zapůjčitel přenechal T. [příjmení] jako vydlužitelce zastupitelnou věc – finanční částku [částka] a žalobkyně se ji zavázala do [datum] vrátit. Uzavřením dohody o přistoupení dluhu T. [příjmení] ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené dle § 1892 odst. 1 OZ, se žalobkyně zavázala splnit za T. [příjmení] dluh ze smlouvy o zápůjčce, ale pouze do částky ve výši [částka] a v uvedeném rozsahu se tak stala novým dlužníkem žalovaného s povinností uhradit tento dluh s T. [příjmení] společně a nerozdílně. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité [anonymizováno] i je ve smyslu § 2040 odst. 1 smlouvou, kterou byl zajištěn dluh žalobkyně ve výši [částka] vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy o zápůjčce a smlouvy o zajišťovacím převodu práva, a to dočasným převodem vlastnického práva žalobkyně k vozidlu na žalovaného. V důsledku nesplnění zajištěného dluhu žalobkyni ve stanovené lhůtě do [datum] se následujícího dne, tedy [datum], stal převod vlastnického práva k vozidlu na žalovaného nepodmíněným, ve smyslu § 2044 odst. 1 OZ. Žalovaný je tak vlastníkem vozidla.

6. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., s přihlédnutím k dřívějšímu rozhodnutí o zastavení řízení o vzájemném návrhu žalovaného, které nebylo způsobeno chováním žalobkyně, jakož i s přihlédnutím k věcnému zamítnutí dalšího vzájemného návrhu žalovaného výrokem III. S odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalovaný. Žalovaný nesouhlasil s rozsudkem [anonymizováno] I. stupně o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného, jakož i s nákladovým výrokem rozsudku. Namítal, že soud nezohlednil zásadní skutkové i právní relace v dané [anonymizováno]. Předně poukazoval na shodné řízení vedené u [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se odvolací soud k otázce naléhavého zájmu podrobně vyjádřil; soud I. stupně tak neměl danou žalobu vůbec připustit. Obě řízení totiž skutkově souvisejí s [anonymizováno] činností [jméno] [příjmení], která byla pravomocně odsouzena rozsudkem Městského soudu v Praze ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze. Účelem obou civilních řízení tak byla snaha zakrýt páchanou [anonymizována dvě slova] a skrýt výnosy, které byly [anonymizováno] činností získány. Žalobkyně byla přitom v trestních rozsudcích jmenována, zcela jistě neměla být pouze svědkem, ale i odsouzeným v rámci [anonymizováno] řízení.

Žalovaný dále namítal, že zásadním důvodem pro podání vzájemné žaloby byly průtahy v předmětném řízení, které trvalo neúměrně dlouho. Žalovanému přitom mezitím stále narůstala škoda způsobená nemožností užívat předmět soudního sporu po dobu více než čtyř let. Tuto škodu bude muset žalovaný právně řešit mimo dané soudní řízení, přesto i tato skutečnost představuje naléhavý právní zájem na daném určení.

Žalovaný podával ve [anonymizováno] vzájemné návrhy také pro zmatečný a nepřehledný procesní postup [anonymizováno] I. stupně, důvod spatřuje i v hrozbě, že v civilním řízení by mohly být výsledky mnohem pečlivějšího a důkladnějšího dokazování před [anonymizována dvě slova] Městského soudu v Praze prolomeny. Jelikož soud nevyslovil absenci naléhavého právního zájmu strany žalující ani poté, co rozhodnutí o přechodu vlastnického práva na žalovaného dne [datum] [anonymizována dvě slova] nabylo právní moci, a ani následně poté, co bylo předmětné vozidlo žalovanému ze soudní úschovy fyzicky předáno, neměl žalovaný, s ohledem na zásadu právní jistoty, jinou možnost, jak ve [anonymizováno] procesně postupovat.

S ohledem na uvedené nesouhlasil žalovaný ani s výrokem o nákladech řízení, když zdůrazňoval, že s ohledem na specifika daného řízení, na jeho neúměrnou délku, na snahu žalující strany zakrývat tímto civilním řízením vlastní [anonymizována dvě slova] a skrývat její výnosy, považoval rozhodnutí o nákladech za mimořádně necitlivé. Nesouhlasil proto s tím, že oba účastníci byli v řízení úspěšní pouze částečně. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného zrušil a určil, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu nabyl dne [datum] žalovaný. Navrhl dále, aby odvolací soud rozhodl, že žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného poukazovala na správnost závěrů [anonymizováno] I. stupně, přičemž k jeho poukazu na řízení vedené před soudem I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] zdůraznila, že v tamním sporu šlo o jiného žalobce, nikoliv [právnická osoba], s.r.o. Toto řízení tak nelze nikterak spojovat. Žalobkyně opakovala, že skutečným vlastníkem předmětného vozidla je žalobkyně. Nesouhlasila s tím, že by skutečnou snahou obou civilních řízení byla snaha žalujících zakrýt páchanou [anonymizována dvě slova] a skrýt výnosy, které byly [anonymizováno] činností získány; k tomuto se vyjádřila tak, že tato tvrzení odvolatele hraničí se skutkovou podstatou [anonymizována dvě slova] křivého obvinění podle § 345 trestního zákoníku. Nemůže obstát ani argumentace žalovaného, že by snad důvodem vzájemného návrhu žalovaného byly průtahy v řízení a nemožnost užívat předmět sporu. Vozidlo bylo vydáno žalovanému s odůvodněním, že [anonymizováno] řízení bylo pravomocně skončeno, zajištěné vozidlo není k dalšímu řízení třeba a nepřichází v úvahu jeho propadnutí či zabrání. Námitka, že vzájemné návrhy musel žalovaný podat pro zmatečný a nepřehledný procesní postup [anonymizováno], který nereflektoval závěry [anonymizována dvě slova], postrádají logiku, původní vzájemný návrh žalovaného byl žalovaným vznesen již [datum], tedy mnohem dříve, než byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze z [datum].

Konečně žalobkyně souhlasila s tím, jak soud rozhodl o nákladech řízení, k tomu podrobně vyvracela jednotlivé odvolací námitky žalovaného o údajné snaze žalobkyně zakrývat [anonymizována dvě slova], o neúměrné délce řízení či o úspěchu žalovaného ve [anonymizováno] z pohledu materiální podstaty. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o s. ř., a to při nařízeném jednání. Dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

10. Soud I. stupně v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav [anonymizováno] a za správné považuje odvolací soud i vyslovené závěry právní, pokud soud uzavřel, že na žalovaném určení práva (výrokem III.) není dán právní zájem. Žalovaný tento svůj právní zájem ve vzájemném návrhu i odvolání sice tvrdil, avšak ze samotných jeho tvrzení plyne, že z nich naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnictví, ve smyslu § 80 o. s. ř., dovodit nelze. Žalovaný uváděl, že cílem jeho vzájemné určovací žaloby bylo bránit se žalobě podané ze strany žalobkyně. K obraně žalovaného, který tvrdí, že je vlastníkem předmětu sporu, však postačí toto tvrzení. Domáhat se určení vlastnictví vzájemnou žalobou není potřeba; uvedené platí tím spíše, že žalovaný měl a má předmětný automobil od doby, kdy mu byl vydán v rámci [anonymizováno] řízení, ve svém držení a podkladě rozhodnutí státního orgánu. Ve smyslu § 135 odst. 2 věta druhá o. s. ř. se z tohoto rozhodnutí vychází. Nadto žalobkyně sama v odvolacím řízení již své vlastnictví ani netvrdí; naopak tvrdí, že vlastníkem automobilu je třetí osoba – [jméno] [příjmení], která účastníkem řízení není. Ve vztahu mezi žalovaným a žalobkyní se tak otázka vlastnického vztahu stala irelevantní a nikoho jiného, než aktuální účastníky řízení, by určení vlastnictví výrokem [anonymizováno] zavazovat nemohlo (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). Tvrzený (avšak neprokázaný) stav ohrožení vlastnického práva žalovaného či jeho nejistoty proto danou určovací žalobou, vznesenou vůči žalobci, eliminovat nelze.

11. Naléhavý právní zájem žalovaného na žalovaném určení nevyplývá ani ze skutečnosti, že žalovanému měla v důsledku zadržení vozidla pro účely [anonymizováno] řízení vzniknout škoda. Podle ustálené soudní judikatury totiž platí, že lze-li žalovat na plnění, není na určení vlastnictví naléhavý právní zájem, neboť otázku vlastnictví si jako otázku předběžnou posuzuje soud v nalézacím řízení sám (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované jako [spisová značka]).

12. Konečně z tvrzení žalovaného plyne, že zájem na žalovaném určení vlastnického práva spatřuje ve skutečnosti, že dané řízení trvalo příliš dlouho. Ve vztahu k tomuto tvrzení však nemá žalované určení práva žádnou souvztažnost; jen proto, že soudní řízení je dlouhé, stav právní nejistoty ve vlastnických vztazích sám o sobě nevzniká.

13. Ze všech shora uvedených důvodů jsou závěry [anonymizováno] I. stupně ve vztahu k vzájemné žalobě žalovaného správné. Odvolací soud proto rozsudek [anonymizováno] I. stupně ve výroku III., jakož i ve správném akcesorickém výroku o nákladech řízení, potvrdil. Při rozhodování o nákladech řízení soud správně zhodnotil jak výsledky daného řízení, tak i zavinění na zastavení řízení, které spadá na stranu žalovanou.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a náklady jí vznikly za právní zastoupení advokátem. Výše nákladů za 2 úkony advokáta (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) vyplývá z ust. [ustanovení pr. předpisu] (AT), v částce 2x [částka], k tomu náleží paušální náhrada nákladů 2x [částka] a náhrada za DPH ve výši [částka] Lhůta a místo k plnění náhrady nákladů řízení v celkové výši [částka] byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu]