o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Předmětem řízení o žalobě došlé soudu I. stupně dne [datum] byl požadavek žalobce na zaplacení částek [částka] a [částka] na zadostiučinění nemajetkové újmy a na zaplacení [částka] na náhradu škody ve formě ušlého zisku na základě tvrzení, z nichž žalobce vyvozoval vznik odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“).

2. Žalobce tvrdil, že v řízení o jeho (správní) žalobě proti rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], kdy žalobce s ohledem na výsledek posouzení jeho [anonymizována dvě slova] požadoval doplacení invalidního důchodu od roku [rok], byl dne [datum] vydán rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací], jímž bylo citované rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení jako nezákonné zrušeno. Ze zrušujícího rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací] vyplývá, že soud shledal žalobu důvodnou, neboť vzal za prokázané, že žalobce byl již ke dni [datum], a od té doby nadále, ve [anonymizována dvě slova] hodnoceném jako plná invalidita ve smyslu příslušných předpisů. Žalobce dovozoval, že prostřednictvím zrušovacího rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové byla právně kvalifikovaným způsobem, tj. ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk vyslovena jak nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí ([obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo]), tak i obecně nezákonnost postupu orgánů sociálního zabezpečení vůči žalobci v kontextu postupného posuzování jeho nároku na invalidní důchod v různých řízeních v období od roku [rok] do roku [rok] (které však nespecifikoval označením konkrétního řízení). Skutkové posudkové závěry o invaliditě vycházejí ze znaleckého posudku ze dne [datum], který však dříve orgány sociálního zabezpečení nezohledňovaly, přesto že jej podle názoru žalobce měly k dispozici. V důsledku nezákonného a nesprávného úředního postupu ze strany orgánů sociálního zabezpečení tak nebyl žalobce již v 90. letech uznán invalidním, nebyl mu přiznán invalidní důchod a nárok na jeho výplatu, a v kombinaci s dalšími nepříznivými okolnostmi, kdy žalobce byl tehdy osobou bez většího majetku, toto vyústilo v nepříznivou životní situaci, kterou v letech [rok] – [rok] označil za [anonymizováno] bezdomovectví spojený s absencí domova, zázemí a hmotného zabezpečení.

3. Žalobce tvrdil, že mu v důsledku shora uvedeného nezákonného rozhodnutí, resp. popsaného postupu orgánů sociálního zabezpečení vznikla a) nemajetková újma v podobě zmaření jeho života, kdy byl vyřazen z běžného života ve všech sférách, přičemž součástí právně kvalifikovaného zmaření života je zejména vytrpěná bolest včetně duševních příkoří, bezdomovectví a újma na zdraví, výrazné zhoršení [anonymizována dvě slova] a rozvoj [anonymizováno], k čemuž by jinak buď nedošlo, anebo ne v takovém rozsahu, pokud by žalobce pobíral invalidní důchod; na zadostiučinění popsané újmy požadoval částku, kterou vyčíslil s odkazem na § 2958 o. z. na [částka]; b) nemajetková újma plynoucí z nepřiměřeně dlouhé doby, po kterou byly žádosti žalobce o uznání invalidity a přiznání invalidního důchodu o nároku na jeho výplatu nesprávně opomíjeny a nesprávně jim nebylo vyhovováno, celkem od roku [rok], kdy žalobce žádal o uznání invalidity u orgánu sociálního zabezpečení v [obec] do právní moci citovaného zrušovacího rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, v srpnu [rok]; na zadostiučinění popsané újmy požadoval částku [částka]; c) škoda ve formě ušlého zisku. Žalobce tvrdil, že mu byl v letech [rok] – [rok] nesprávně odepřen status invalidní osoby a v důsledku tohoto žalobce nemohl požívat z toho plynoucí benefity včetně lázeňské péče na náklady veřejného zdravotního pojištění. Takto mu měla vzniknout škoda ve formě hypoteticky ušlého zisku [částka], když žalobce předpokládal každoroční absolvování [anonymizováno] pobytu v letech [rok] – [rok], na nějž by z veřejných prostředků byla uhrazena vždy částka [částka].

4. Soud I. stupně o této žalobě rozhodl již rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Ohledně prvých dvou uvedených nároků shledal, že podání žalobce ze dne [datum] nesplňuje zákonem stanovené náležitosti žaloby podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. a žalobu v tomto rozsahu podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl jako neprojednatelnou. Pokud se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] jako náhrady hypotetického ušlého zisku, soud I. stupně žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že z podstaty věci nemohla žalobci vzniknout škoda (ve formě ušlého zisku) tvrzeným mechanismem. [ulice] péče je z prostředků veřejného zdravotního pojištění placena přímo lázeňským zařízením. Z tohoto důvodu by se ani případné poskytnutí lázeňské péče žalobci neprojevilo zvýšením [anonymizováno] jeho majetku, neboť prostředky z veřejného zdravotního pojištění za péči hypoteticky poskytnutou žalobci by byly uhrazeny lázeňskému [anonymizováno], nikoli žalobci, který by byl maximálně konzumoval uvedenou lázeňskou péči. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně potvrdil. V rozsahu nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] i nemajetkové újmy ve výši [částka] potvrdil odvolací soud závěry soudu I. stupně o neprojednatelnosti žaloby a důvodu pro její odmítnutí v uvedeném rozsahu. V rozsahu nároku na náhradu škody ve výši [částka] dospěl odvolací soud po právní stránce k závěru o nedůvodnosti žaloby. Žalobci tvrzeným mechanismem v podobě neabsolvování lázeňské léčby hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění nevznikla škoda, nadto ani splnění předpokladu absolvování lázeňské léčby by nemělo dopad do majetkové sféry žalobce formou zvýšení/snížení majetkového [anonymizováno] o částku, odpovídající kumulovaným platbám za lázeňskou léčbu, neboť platby z veřejného zdravotního pojištění za léčebně rehabilitační péči jsou příjmem příslušného [anonymizována tři slova], a tedy ve vztahu k majetkové sféře žalobce zcela neutrální.

5. V řízení o dovolání, podaném žalobcem, neobstály závěry odvolacího soudu, že žaloba je z hlediska splnění podmínek ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., § 42 odst. 4 o. s. ř., v rozsahu nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] i nemajetkové újmy ve výši [částka]. Dovolací soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, kterým byl potvrzen výrok rozsudku soudu I. stupně, kterým byl návrh žalobce odmítnut co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a v témže rozsahu i rozsudek soudu I. stupně, pokud jím byla žaloba v tomto rozsahu odmítnuta. Ve zbývajícím rozsahu bylo dovolání odmítnuto, tj. mimo jiné pokud směřovalo do zamítavého výroku o věci samé, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobce na zaplacení náhrady škody 1, [částka].

6. Dovolací soud ve zrušujícím rozhodnutí konstatoval, že ze žaloby a z jejího doplnění je zřejmé vylíčení skutkového děje v takovém [anonymizováno], který umožňuje jednoznačnou individualizaci ve smyslu nemožnosti záměny s jiným skutkem, tedy nejsou splněny podmínky pro odmítnutí žaloby postupem podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Soudy nižších instancí kladly, formou výzev k opravě a doplnění žaloby podle § 43 odst. 1 o. s. ř., na žalobce požadavky, které jsou relevantní pro hmotněprávní stránku věci, nikoliv pro účely posouzení projednatelnosti žaloby z hlediska procesního práva, tj. nezaměnitelnost žaloby po stránce skutkové. Důvodem pro odmítnutí žaloby v projednávané věci nemůže být skutečnost, že žalobce i přes výzvu učiněnou soudem nevysvětlil, jakým konkrétním způsobem se na vzniku nemajetkové újmy podílely jednotlivé škodné události. Obecně popsanou újmu nevymezil podrobněji, než tvrzením, že byl vyřazen z běžného života ve všech sférách. Nevysvětlil, jaké konkrétní dopady do jeho poměru mělo mít to, které, konkrétně stvrzené nezákonné rozhodnutí, a ke konkrétním postupům OSSZ, která považuje za nezákonná, nepřiřadil konkrétní důsledky s popisem jejich příčinné souvislosti. Pokud soudy spojovaly s nesplněním těchto požadavků následek v podobě odmítnutí žaloby z důvodu jejich vad a nemožnosti dalšího pokračování v řízení, požadovaly po žalobci více než minimální požadavky nutné pro zahájení řízení.

7. Soud I. stupně o (zbývajících) nárocích žalobce na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (nárok a/) a na zaplacení [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (nárok b/) poté opětovně rozhodl shora označeným rozsudkem tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

8. Soud I. stupně ve smyslu závěrů Nejvyššího soudu opětovně poučil žalobce dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění konkrétních tvrzení rozhodných z hlediska hmotněprávních podmínek pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, resp. škody ve smyslu ustanovení § 7 a §8 a §13 a §31a Odpšk; poučení dal žalobci i v tom směru, že pokud je tvrzeno zhoršení [anonymizována dvě slova], je nutno uvést, zda jde pouze o další charakteristiku újmy ve smyslu § 31a OdpŠk, či o samostatný nárok na náhradu škody na zdraví ve smyslu ustanovení § 2958 o. z. (když žalobce na citované ustanovení odkazoval v souvislosti s vyčíslením částky požadovaného zadostiučinění).

9. Soud I. stupně poté dospěl k následujícím závěrům: k nároku a/ na zaplacení [částka] žalobce neidentifikoval ani odpovědnostní tituly, ani jednotlivé požadavky na náhradu škody na zdraví ve formě bolestného, škody na zdraví formě ztížení společenského uplatnění nebo jiné nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena a neidentifikoval ani konkrétní částku k náhradě těchto škod na zdraví nebo vzniklé nemajetkové újmy. Bylo pouze na žalobci jako na pánovi sporu, aby tvrdil a konkrétním způsobem také prokazoval, které konkrétní zásahy způsobené konkrétním odpovědnostním titulem nebo konkrétním jednáním a rozhodnutím ztrátu fakticky žalobci v příčinné souvislosti s takovýmto postupem státu škodu fakticky způsobily, v tomto směru však žalobce žádné konkrétní tvrzení soudu nepodal, ani po dvou poučeních dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnil žalobu o to, jaká konkrétní škoda na zdraví v podobě bolestného, jaká konkrétní škoda v podobě ztížení společenského uplatnění nebo jaká konkrétní jiná nemajetková újma žalobci měla v souvislosti s nějakým konkretizovaným postupem státu fakticky vzniknout. Není tak zřejmé, které konkrétní částky, a které konkrétní oblasti osobní a osobnostní sféry žalobce byly konkrétním jednáním ze strany orgánů státu fakticky zasaženy, a že tímto konkrétním zásahem žalobci také konkrétní škoda na zdraví nebo ve ztížení společenského uplatnění fakticky vznikla i v případě, že je požadována náhrada bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, je však nutné doplnit nejprve jasná a konkrétní tvrzení o tom, jakým konkrétním způsobem do jednotlivých sfér osobnosti žalobce bylo zasaženo.

10. Tvrzení, jaká bolest měla žalobci fakticky vzniknout, fakticky vznikla a čím a jakým způsobem mělo dojít ke ztížení společenského uplatnění a kterým konkrétním způsobem, nahrazuje žalobce pouze odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu a jeho metodiku; takto však nelze tvrzení o rozhodných skutečnostech z hlediska uplatněného nároku na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění nahradit, neboť se jedná pouze o práci s obecnými parametry. Žalobce pracuje se statistickými údaji o průměrné měsíční mzdě za rok [rok], aniž by však určil jednotlivé konkrétní zásahy, které by bylo možné jako parametry do metodiky vůbec zahrnout. Jedná se tak pouze o hypotetický výpočet, který nereaguje na konkrétní osobu žalobce na konkrétní zásahy, které mu ze strany státu měly být způsobeny. Žalobce ani nevymezil žádná období, ve kterých by újma nebo škoda fakticky žalobci vznikat měla, respektive, kdy se měl ustálit [anonymizována dvě slova] žalobce tak, aby bylo možné také znalecké zkoumání, a to i vzhledem k tomu, že je zde tvrzen vznik invalidity právě k různým datům, jsou zde tvrzena různá rozhodnutí orgánů státu. Soud I. stupně uzavřel, že ze žaloby ani z jejích doplnění není zřejmé, z čeho se částka [částka] fakticky skládá, co tato částka představuje, a zdali se jedná o odškodnění nemajetkové újmy nebo o náhradu škody na zdraví, a to buď ve formě bolestného, ztížení společenského uplatnění nebo jiné újmy, která žalobci měla vzniknout. Již na základě nedostatku těchto jasných a konkrétních tvrzení soud dospěl k závěru, že je na místě žalobu z důvodu neunesení břemene tvrzení zamítnout.

11. K nároku b/ na zaplacení [částka] jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení byl žalobce soudem I. stupně opakovaně bezvýsledně vyzván, aby jasným způsobem identifikoval řízení, které namítá jako řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tj. aby uvedl sp. zn., jednotlivé orgány, které ve věci rozhodovaly, a to tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o jedno řízení nebo o více řízení, tak, aby bylo možné posoudit, zda v řízení došlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce pouze odkázal na dosud uplatněné tvrzení, že trvalo 21 let, než bylo (po sérii zamítavých rozhodnutí o žádostech žalobce o přiznání plné invalidity) vydáno v roce [rok] rozhodnutí, jímž bylo žalobci v tomto směru vyhověno. Soud I. stupně dospěl k závěru, že ani požadavku na zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně dlouhé doby, po kterou byly žádosti žalobce o uznání invalidity a přiznání invalidního důchodu o nároku na jeho výplatu nesprávně opomíjeny a nesprávně jim nebylo vyhovováno, nelze vyhovět. Žalobce netvrdil, že kdy, jakým konkrétním způsobem žalobce tvrzené blíže nespecifikované žádosti podával, k jakému orgánu, a že právě shora uvedené jasně konkretizované orgány státu nekonaly ve smyslu zákona nebo ve smyslu právních předpisů, a právě tímto nekonáním došlo k namítanému opomíjení žádostí žalobce a tím i ke vzniku nesprávného úředního postupu a v jeho důsledku i ke vzniku nemajetkové újmy. Žalobce ani neuvedl, z čeho se tato částka skládá a zda se tedy jedná o částku, kterou by bylo možné posuzovat jako náhradu nemajetkové újmy právě z titulu nepřiměřené délky řízení. V tomto směru zde chybí jasná a konkrétní žalobní tvrzení o tom, o jaké konkrétní řízení se jedná, ke kterému žalobce tvrdí, že bylo nepřiměřeně dlouhé, a že mu v důsledku této délky vznikla uvedená nemajetková újma. Z uvedených důvodů soud I. stupně rovněž ohledně tohoto nároku žalobu zamítl na základě závěru o neunesení břemene tvrzení.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plbně úspěšné žalované.

13. Tento rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Žalobce uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.; jiná vada, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá podle názoru žalobce v tom, že soud I. stupně posoudil žalobu, resp. žalobcova tvrzení, v rozporu s jejich obsahem, když uzavřel, že žalobce nevyhověl výzvě k doplnění tvrzení, zda se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 7 a §8 a §13 a §31a OdpŠk nebo zda se domáhá náhrady škody na zdraví ve smyslu ustanovení § 2958 o. z. Žalobce namítal, že však již ze samotného textu žaloby je zřejmé, že žalobce uplatňuje své nároky v režimu zákona č. 82/1998 Sb.; odkazy na tento zákon se opakují i v dalších podáních žalobce. Ostatně již Nejvyšší soud ve zrušujícím rozhodnutí konstatoval, že„ ze žaloby a jejího doplnění ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] vyplývá, že žalobce uplatňuje vůči žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dle OdpŠk (…)“, s tím, že„ žalobce k tomuto předkládá výpočet výše požadovaného zadostiučinění (…), u kterého vycházel z analogické aplikace Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (…)“.

14. Žalobce dále uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.; namítal, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil žalobcova tvrzení tak, že neodůvodňují uplatněné nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V konečném důsledku došlo k obdobné situaci, jakou bylo již dříve provedené odmítnutí žaloby. Soud I. stupně opětovně neprováděl žádné dokazování k tvrzením žalobce, a žalobu zamítl na základě závěru, že žalobce neurčitě vymezil své nároky.

15. Žalobce se však v rámci svých podání podrobně vyjádřil k tomu, která rozhodnutí a postupy považuje za nezákonné a nesprávné, jaký byl dopad do jeho sféry a tvrdil též příčinnou souvislost a uvedl konkrétní výpočty, které vedly k vyčíslení požadované náhrady. Ohledně konkrétních zásahů a dopadů do sféry žalobce se ostatně vyjadřoval i sám žalobce ve svých písemných sděleních, které však soud I. stupně zcela opomenul. Napadený rozsudek je dle přesvědčení žalobce v tomto ohledu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, když se adresně s tvrzeními žalobce nevypořádává a pouze obecně a souhrnně konstatuje jejich (údajnou) absenci či (údajnou) nedostatečnost. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně, s tím, že veškerá tvrzení žalobce o rozhodných skutečnostech zůstala i po opakované výzvě soudu pouze v obecné rovině.

17. Nárok žalobce na zadostiučinění za újmu spočívající ve zmaření životní perspektivy a zhoršení [anonymizována dvě slova] je vymezen do té míry neurčitě, že neumožňuje žalované obranu, zaměřenou na tvrzení konkrétních důvodů, z nichž žalobce vyvozuje odpovědnost státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu. Bylo na žalobci, který shledával v postupu [obec] správy sociálního zabezpečení vícero pochybení, aby k nim, resp. k jednotlivým konkrétně uvedeným odpovědnostním titulům, přiřadil vzniklou újmu. Tuto procesní povinnost však žalobce nesplnil, když ani netvrdil, zda mu tvrzená újma vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí či v důsledku nesprávného úředního postupu. Žalobce ani žádný úřední postup, který považuje za nesprávný, či rozhodnutí, které považuje za nezákonné, konkrétně neoznačil, když k výzvě soudu uvedl, že žádá odškodnění eventuálně z obou těchto titulů dle úvahy soudu. Tvrzená újma nebyla doložena. Za této situace lze jen těžko posoudit existenci příčinné souvislosti.

18. Pokud jde o nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení, žalobce neunesl břemeno tvrzení, když neoznačil řízení, které považuje za nepřiměřeně dlouhé. O invalidním důchodu žalobce byla vedena nejméně čtyři řízení, mezi nimiž byly několikaleté časové prodlevy, kdy žádné řízení neprobíhalo. Pouze v jednom z nich (ve čtvrtém řízení, zahájeném žádostí žalobce ze dne [datum]), bylo vydáno rozhodnutí, které splňuje definici nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk. Uvedená čtyři řízení nelze vnímat jako jeden celek, neboť každé z nich bylo zahájeno samostatnou žádostí a pravomocně ukončeno samostatným rozhodnutím. Přiměřenou délku řízení je proto potřeba posuzovat pro každé z těchto řízení zvlášť. Jednotlivá řízení nenavazovala, některá z nich dělilo období několika let, kdy žádné řízení nebylo vedeno. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku shledala nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 OdpŠk v tom, že v řízení zahájeném žádostí žalobce ze dne [datum] došlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy odškodnila v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

20. Dovolací soud konstatoval, že„ z žaloby a jejího doplnění ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] vyplývá, že žalobce uplatňuje vůči žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dle OdpŠk ve výši [částka] s příslušenstvím spočívající ve zmaření života, kdy je z běžného života ve všech sférách vyřazen, a zhoršení [anonymizována dvě slova] a rozvoji [anonymizováno], když se žalobce v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], které bylo jako nezákonné zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a nesprávného úředního postupu orgánů [anonymizováno] v řízení o žádostech žalobce o přiznání statusu invalidity a nároku na výplatu invalidního důchodu, které od roku 1997 v důsledku nesprávně zjištěného skutkového [anonymizováno] o invaliditě žalobce nezákonně žalobci nepřiznaly, ačkoli přiznat měly, ocitl ve [anonymizováno] bezdomovectví spojeným s absencí domova, zázemí a hmotného zabezpečení v letech [rok] [rok]. Žalobce uvádí, že žádá náhradu nemajetkové újmy primárně v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí, o kterých je mu ve většině případů (s výjimkou rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], které bylo jako nezákonné zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 8 [rok], č. j. [číslo jednací]) známo, že nebyly pro svou nezákonnost formálně zrušeny, avšak jejich nezákonnost je dána dle názoru žalobce materiálně, neboť byly vydány v důsledku uvedených nesprávných úředních postupů OSSZ; jedná se konkrétně o rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum], rozhodnutí OSSZ Liberec, na které navazovalo rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnutí OSSZ Nymburk ze dne [datum], rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ze dne [datum], rozhodnutí č. I., II. a III. [stát. instituce] ze dne [datum]. Žalobce k tomuto předkládá výpočet výše požadovaného zadostiučinění za uvedenou nemajetkovou újmu v částce [částka], u kterého vycházel z analogické aplikace Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 občanského zákoníku), jak byla vzata na vědomí Občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu dne [datum], sp. zn. Rc 63 [číslo]. K tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu žalobce uvádí, že jej spatřuje v neustanovení zástupce či opatrovníka žalobce pro řízení o jeho žádostech o přiznání statusu invalidity před Okresní správou sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ), dále ve skutečnosti, že ze strany OSSZ nebylo postupováno v souladu se zásadou materiální pravdy, neboť si OSSZ měly samy opatřit [anonymizováno] dokumentaci žalobce relevantní pro posouzení data vzniku invalidity žalobce, a konečně v nezohlednění [anonymizováno] postižení žalobce, zejména [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]). Žalobce dále požaduje poskytnutí zadostiučinění ve výši [částka] (základní částka [částka] za 1 rok zvýšená o 20 %) za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřeně dlouhé doby (zahrnující řízení o žádostech žalobce na uznání invalidity od roku [rok] do roku [rok], která žalobce vnímá jako jeden celek), po kterou byly žádosti žalobce o uznání invalidity, o přiznání invalidního důchodu a nároku na jeho výplatu nesprávně opomíjeny a nesprávně jim nebylo vyhovováno“.

21. Z uvedeného vyplývá, že byť dovolací soud považoval žalobu za projednatelnou z procesního hlediska, připustil pro daný případ, že absence tvrzení o skutečnostech, s nimiž [ustanovení pr. předpisu] spojuje právní následky v podobě vzniku nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávným úředním postupem, může vést k zamítnutí žaloby ohledně obou žalobcem procesně správně (tedy nezaměnitelně s jiným skutkem) vymezených nároků.

22. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanové lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2). Judikaturou je nesprávný úřední postup negativně vymezen tak, že nejde o postup orgánu státu, který přímo směřuje k vydání rozhodnutí, neboť nesprávnost úředního postupu by se projevila v nezákonnosti rozhodnutí.

23. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze však nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

24. Žalobce byl soudem I. stupně poučen, že nutnou podmínkou úspěšného uplatnění nároku je uvedené konkrétních tvrzení, a to jak ohledně příčiny vzniku újmy (konkrétního postupu orgánu státu, resp. konkrétního rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno), tak tvrzení vzniku újmy, tj. v čem spočívala.

25. K nároku ad a/ na zaplacení [částka]: Se soudem I. stupně lze souhlasit v tom, že si žalobce neujasnil, zda vylíčení vzniku újmy, která měla spočívat ve ztrátě životních příležitostí, zhoršení [anonymizována dvě slova] a přechodné bezprizornosti, odvozuje od tvrzení nesprávného úředního postupu, či nezákonného rozhodnutí. Žalobce ostatně ani netvrdil, do které osobnostní roviny se měly následky faktu, že nebyl poživatelem plného invalidního důchodu, negativně promítnout a jak. Rozhodnutí, jimiž nebylo žádostem žalobce zcela vyhověno a která žalobce označuje z tohoto důvodu za„ materiálně nezákonná“, tedy – ač nebyla žalobcem konkrétně specifikována, nelze hodnotit jako odpovědnostní titul podle § 8 odst. 1 OdpŠk právo již z toho důvodu, že sám žalobce připouští, že žádné z uvažovaných rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno. S tvrzením žalobce, že mu v řízeních, která vyústila ve vydání nevyhovujících, resp. pouze zčásti vyhovujících rozhodnutí o nároku na invalidní důchod, nebyl ustanoven opatrovník, zákon nesplňuje vznik odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu, když nesprávnost namítaného (neprokázaného) postupu by se projevila v nezákonnosti rozhodnutí.

26. K nároku ad b/ na zaplacení [částka]: Žalobce tvrdí, že po nepřiměřeně dlouhou dobu téměř 21 let nebylo vyhovováno jeho žádostem o přiznání plného invalidního důchodu, o nichž byla postupně vedena správní řízen; odvolací soud schvaluje závěr soudu I. stupně, že žalobce ani nepřednesl tvrzení o skutečnostech rozhodných pro dovození závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, či v přiměřené lhůtě. Pokud žalobce požaduje odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, je nutno, aby uvedl tvrzení, jímž řízení konkretizuje, tak, aby bylo možné zjistit, kdy bylo řízení zahájeno a kdy skončeno a posoudit, zda doba, po kterou bylo řízení vedeno, je z hlediska zákonných kritérií nepřiměřená, resp. zda byla překročena zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí. Zákon spojuje vznik presumpce vzniku nemajetkové újmy právě se závěrem, že délka řízení byla nepřiměřená, bez ohledu na výsledek řízení. S tvrzením žalobce, že mu od roku [rok] v konkrétně nespecifikovaných řízeních nebylo až do roku [rok] vyhovováno, tj. že byla z hlediska žalobce nepřiměřená doba, než bylo v postupně vedených a pravomocně skončených řízeních vydáno vyhovující rozhodnutí, zákon (§ 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk) nespojuje vznik odpovědnostního titulu, ani presumpci vzniku nemajetkové újmy, která spočívá v nejistotě o výsledku konkrétního řízení.

27. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že odvolací námitky žalobce nebyly způsobilé zvrátit závěr soudu I. stupně, že žalobě nelze vyhovět pro neunesení břemene tvrzení. Žalobcem uvedený okruh žalobních tvrzení, která žalobce v dalším řízení nikterak nedoplnil, sice postačuje k vylíčení skutkového děje v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci ve smyslu nemožnosti záměny s jiným skutkem; pro posouzení existence uplatněného nároku však bylo nutno doplnit tvrzení o skutečnostech významných z hlediska v úvahu připadajících hmotněprávních norem. Žalobce uvedl pouze tvrzení, která však nejsou z hlediska § 7, § 8, § 13 a §31a OdpŠk významná v tom směru, že odůvodňují vznik odpovědnosti státu za žalobcem tvrzenou újmu.

28. Posouzení nároků žalobce soudem I. stupně je z uvedených důvodů věcně správné; pochybení soudu I. stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení, odvolací soud proto napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. ř., ve výši [částka] za jeden procesní úkon, a to za tyto úkony: 1/ vyjádření k odvolání (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky), 2/ příprava účasti na jednání soudu [datum] (§ 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky), 3/ účast na tomto jednání (§ 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky), celkem [částka].