Rozhodnutí 18 CO 268/2022-28

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se specifikovanými úroky a náklady (výrok I.) a náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně vyplývá, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě řádně plnila. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, žalobkyně proto zesplatnila celou pohledávku, jejíhož zaplacení se domáhala. Soud I. stupně postupoval dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nárok žalobkyně uznal a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni dlužnou částku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když procesně zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce [částka] Náklady žalobkyně tvořila odměna advokáta, kterou soud I. stupně s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12, přiznal v částce [částka] za každý z 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT). Advokátu rovněž náleží 3 náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a/ AT) Vedle nákladů advokáta tvořily náklady žalobkyně 21% DPH z uvedených částek a soudní poplatek v částce [částka].

3. Do výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž namítala, že jí soud I. stupně nepřiznal náhradu nákladů řízení, která ve správné výši podle ní činí [částka]. Soudu I. stupně vytýkala nesprávnou aplikaci § 14b odst. 1 a 5 AT, ačkoliv pro tento postup nebyly splněny předpoklady. Jimi jsou podání návrhu na ustáleném vzoru v opakovaně uplatňovaných skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení nepřesahujícím částku [částka] a přiznání náhrady nákladů řízení. V dané věci nebyla splněna podmínka první, protože návrh nebyl podán na ustáleném vzoru, v obdobných opakujících se věcech. Soud I. stupně navíc v rozhodnutí návrh nijak nespecifikoval. Dle žalobkyně je nutné, aby tento pojem soudy při rozhodování dostatečně osvětlily. K ustálenosti návrhu uvedla, že v každém jednotlivém případě se vyhotovuje jedinečný žalobní návrh s ohledem na podklady a okolnosti případu. Nejde o typovou a po právní stránce jednoduchou žalobu, neboť je třeba zohlednit druh plnění, případně na jaký dluh bylo plnění přijato a započteno, co zůstalo neuhrazeno, kdy nastala splatnost dluhu, dále civilní sankce včetně jejich výše a splatnosti. Dovozovala tak, že nejde o žalobu na ustáleném vzoru, žalobkyní opakovaně podávanou v obdobných věcech. Poskytované právní služby nelze považovat za mechanickou rutinní činnost nezasluhující plné odměny, jak plyne z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 91 Co 7/2015, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 93 Co 681/2014. Podle rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 19 Co 310/2016 připadá aplikace § 14b AT v úvahu tehdy, jsou-li předpoklady pro tento postup splněny současně. Soud uvedl, že v dané věci nejde o formulářové žaloby tak, jak je specifikoval Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, a usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 935/15. Tak by tomu bylo pouze tehdy, pokud by žalobkyně opakovaně podávala návrhy, v nichž by měnila pouze údaje o žalovaných a žalovaných částkách. Je-li opakovaně použit shodný text, nárok opřen o typově totožné důkazy a argumentaci a lze jej administrativně zpracovat, lze hovořit o věcech skutkově a právně obdobných. Odvolací soud v uvedené věci učinil dotaz na soud I. stupně, podle jeho sdělení podala žalobkyně soudu 58 žalob, ve 3 případech zastupoval Mgr. [jméno] [příjmení]. Jejich porovnáním dospěl odvolací soud k závěru, že nelze konstatovat, že by šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru s ohledem na variabilnosti textu žalob. Nárok vychází z různých typů smluv a obsahuje více konkrétních skutkových tvrzení. Žalobkyně dále zdůraznila, že zákonodárce v § 174a o. s. ř. vnutil žalobcům v případě využití výhod elektronické justice při podání elektronické žaloby. Poukázala na to, že procesně úspěšné straně by měla být nahrazena úhrada účelně vynaložených nákladů. Opačný proces je v rozporu s ochrannou funkcí civilního procesního práva. Zdůraznila, že nejde o umělé zvyšování nákladů řízení ani o případ, kdy by náklady řízení několikanásobně převyšovaly předmět řízení. Žalobkyně je původním věřitelem, který bezúspěšně vyčerpal možnosti mimosoudního vyřízení věci s žalovaným, vymáhání dlužné pohledávky pro ni představuje pouze náklady. V případě jejího sankcionování v podobě nepřiznání náhrady nákladů soudních sporů může dojít k situaci, že je bude nucena přenést na klienty. K vymáhání pohledávek je nucena účetními předpisy, nelze jí proto upírat právo na právní pomoc za stejných podmínek, jako mají ostatní subjekty práva. Své náklady vypočetla na [částka] s tím, že pokud se soud odkloní v nákladovém výroku od požadované částky, je třeba nákladový výrok odůvodnit tak, aby účastníkům řízení byla zřejmá úvaha, která soud k tomuto odklonu vedla. Na snížení požadované částky není spravedlivý důvod, na projednávanou věc nedopadá ani § 150 o. s. ř., v této souvislosti citovala žalobkyně rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 Co 285/2012-65. Závěrem navrhla napadené usnesení změnit tak, že žalovanému bude uloženo na náhradě nákladů řízení zaplatit částku [částka]. Nároku na náhradu nákladů odvolací řízení se vzdala.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

5. Podle § 14b odst. 1 AT v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty do [částka] částku [částka]. Paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí a) [částka] za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2 (§ 14b odst. 5 AT).

6. Z podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyplývá, že jde o nárok vzniklý ze smlouvy o poskytnutí neúčelového úvěru, kdy žalobkyně požadovala zaplatit nesplacenou jistinu a úvěrové poplatky. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně podává u soudů žaloby z těchto typů smluv, lišící se pouze údaji o žalované straně, označení uzavřené smlouvy, výší dlužných částek včetně příslušenství a datem doručení výzev k plnění. V dané věci byla žaloba podána na formuláři, do něhož žalobkyně pouze dosadila údaje umožňující specifikaci věci. Odvolacímu soudu je známo jak usnesení Městského soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 19 Co 310/2016, argumentující mimo jiné množstvím podaných žalob, v nichž pouze 3x žalobkyni zastupuje advokát Mgr. [jméno] [příjmení], a zastávající stejný názor jako žalobkyně, tak i další usnesení téhož soudu v obdobných věcech, např. ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 72 Co 53/2016-23, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 113/2017-10, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 161/2016-37 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 15 Co 207/2017-48, postupující při rozhodování o odvolání žalobkyně shodně se soudem I. stupně dle § 14b AT. Ostatně sama formulace odvolání do nákladů řízení v projednávané věci je totožná s argumentací žalobkyně, o které zdejší soud rozhodl v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 Co 158/2019-32, a vypovídá tak o postupu právního zástupce žalobkyně, který v maximální míře využívá formulářových podání.

7. Kromě rozhodnutí Ústavního soudu citovaných odvolatelkou vycházel odvolací soud z novějšího usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2040/17 (ve věci tzv. zpožděných letů), které opakovaně definovalo pojem ″formulářová žaloba″, za niž je třeba považovat žaloby lišící se v zásadě jen v údajích o žalovaném a žalované částce. Zpravidla se bude jednat o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Sepsání tzv. formulářové žaloby pak představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, což je případ dané věci.

8. Ustanovení o snížené odměně za úkony právní služby se navíc týká pouze prvních (zpravidla tří) úkonů právní služby; pokud by spor dále pokračoval, určila by se již odměna advokáta žalobce za další úkony právní služby podle § 7 AT. Neopodstatněná je i argumentace žalobkyně spočívající v tom, že ustanovení § 14b AT není na daný spor aplikovatelné proto, že žalobkyně je původním – originárním věřitelem, neboť z § 14b AT nevyplývá, že by se týkalo pouze postupníků uplatněných pohledávek. Postup dle tohoto ustanovení rovněž nepředstavuje rozpor se zásadou náhrady nákladů řízení účelně vynaložených úspěšnému účastníku řízení, protože žalobkyně v řízení nedoložila, že by v souvislosti s uplatněním svého práva vynaložila vyšší než přiznané částky. Postup dle § 14b AT rovněž nelze kvalifikovat jako nepřiznání náhrady nákladů soudního sporu, ale jako přiznání náhrady ve snížené míře, odpovídající charakteru sporu. Z tohoto důvodu jsou liché námitky žalobkyně týkající se pokusu o mimosoudní vyrovnání, povinnosti k vymáhání pohledávek, nutnosti přenášení náhrad na platící klienty, či že se nepokoušela o generaci nákladů. K aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. nedošlo, rovněž žalobkyni nebylo přičítáno k tíži zahájení řízení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, proto jsou tyto námitky odvolatelky irelevantní.

9. Soud I. stupně proto postupoval správně, rozhodl-li o nákladech procesně úspěšné žalobkyně v částce [částka] podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 14b AT. Nepochybil ani při výpočtu výše nákladů, když zohlednil jak zaplacený soudní poplatek [částka], tak i náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po [částka] (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby), celkem [částka], spolu s třemi paušálními náhradami hotových výdajů po [částka], celkem [částka], a 21% DPH ve výši [částka]. Naopak žalobkyni je třeba přisvědčit v tom, že postup dle § 14b AT blíže neodůvodnil, ze samotné této okolnosti však nelze dovozovat pro žalobkyni příznivější závěry za situace, kdy o nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

10. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. o nákladech řízení jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému, který má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.