Rozhodnutí 18 Co 263/2024-102

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost souhlasit s vydáním motocyklu [podezřelý výraz], č. karoserie [hodnota], RZ [SPZ] (dále jen „motocykl“) ze soudní úschovy do rukou žalované (výrok I.), zamítl žalobu, podle které by byla žalovaná povinna souhlasit s vydáním motocyklu ze soudní úschovy do rukou žalobkyně (výrok II.), zastavil řízení co do vzájemného návrhu žalované, dle kterého, pakliže bude nahrazen souhlas žalované s vydáním motocyklu ze soudní úschovy do rukou žalobkyně, je povinna žalobkyně zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 110.000 Kč (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení souhlasu s vydáním motocyklu ze soudní úschovy. Řízení o úschově motocyklu je vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 Sd 50/2002. Žalobkyni byl odepřen souhlas s vydáním úschovy, následně podala žalobu dle § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“) a domáhá se nahrazení souhlasu protistrany. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela jako kupující smlouvu se společností [právnická osoba], jejímž předmětem byla koupě motocyklu, za který uhradila kupní cenu ve výši 160.000 Kč, přičemž 50.000 Kč uhradila ve splátkách a 110.000 Kč uhradila hotově jako doplatek při uzavření kupní smlouvy. Motocykl byl přivezen panem [jméno FO], dříve [jméno FO] (dále jen „[jméno FO]“), ze zdravotních důvodů však nedošlo k přepisu vlastnictví motocyklu, který byl stále evidován na prodávajícího [právnická osoba] Žalobkyně poté zjistila, že zmizely dokumenty od motocyklu, včetně klíčů a že vlastnictví motocyklu bylo převedeno na žalovanou, aniž by měla úmysl motocykl prodat.

3. Žalovaná nárok neuznala a podala protinávrh. Uvedla, že uzavřela kupní smlouvu dne [datum], vlastníkem motocyklu byl pan [jméno FO]. Obchodní společnost [právnická osoba] vykonávala při prodeji pouze zprostředkovatelskou činnost. [jméno FO] byl uveden jako vlastník motocyklu v osvědčení o registraci vozidel. Uzavření kupní smlouvy mezi původním vlastníkem [jméno FO] a žalovanou předcházela vzájemná komunikace. Žalovaná motocykl koupila přes pana [jméno FO], který jí dne 11. 3. 2019 tento osobně přivezl, a ona uhradila sjednanou kupní cenu ve výši 110.000 Kč. Návrh na zaplacení částky 110.000 Kč vzala zpět a soud I. stupně v tomto rozsahu, s odkazem na § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), řízení zastavil.

4. Soud prvního stupně provedl podrobné dokazování zahrnující listiny předložené účastníky, jednotlivé listiny z trestního spisu obsahující zejména podání vysvětlení účastnic a jimi označených svědků, sám provedl výslech účastnic a svědků a po citaci § 299 z.ř.s. a § 1109 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), měl za prokázané, že žalovaná koupila motocykl prostřednictvím zprostředkovatele [právnická osoba], za kterou vystupoval pan René Lipšer (nevlastní otec pana [jméno FO]), od pana [jméno FO]. Dne [datum] uzavřela platnou smlouvu s panem [jméno FO], který byl v té době evidován jako vlastník v osvědčení o registraci vozidla. Žalovaná také zaplatila kupní cenu ve výši [částka]. Uzavřel, že žalovaná postupovala při koupi motocyklu standardním způsobem, vycházela z relevantních informací a po celou dobu obchodní transakce byla v dobré víře, že motocykl kupuje od vlastníka. Dostála svým povinnostem vyplývajícím z kupní smlouvy, zaplatila kupní cenu, převzala motocykl a došlo i ke změně údajů o vlastnictví v osvědčení o registraci vozidla. Žalovaná, podle závěrů soudu I. stupně, byla po celou dobu v dobré víře a postupovala s odpovídající obezřetností, kterou lze v takové situaci předpokládat, s důrazem na předcházení škodám. Odlišně hodnotil předcházející období převodu vlastnictví motocyklu počínající jeho koupí společností [právnická osoba] ke dni 11. 7. 2016, kdy byl motocykl bez jakéhokoliv vymezeného smluvního základu dán do užívání panu [jméno FO]. Z výslechu svědků měl za prokázané, že pan [jméno FO] hradil částky po dobu užívání motocyklu na základě neformální dohody možná jako splátky zálohy na budoucí kupní cenu, případně jako nájem. Neformálnost a neurčitost vzájemných dohod vycházela z osobních vazeb zúčastněných osob. Vyjádřil názor, že motivací takového postupu byla snaha obejít rizika koupě movité věci osobou v exekuci – panem [jméno FO], případně jistá forma bezúročné půjčky. Měl za to, že uvedené dokládá ochotu zúčastněných osob nepostupovat v souladu s právním řádem, ale i absenci a důslednost při vymezování vzájemných práv a povinností. Žalobkyně doložila kupní smlouvu ze dne [datum], kterou došlo k prodeji motocyklu od společnosti [právnická osoba] dle které žalobkyně uhradila kupní cenu 110.000 Kč, z výslechu svědků však vyplynulo, že veškerá jednání vedl pan [jméno FO], po celou dobu vystupoval jako osoba jednající ve věci motocyklu, žalobkyně se jednání nezúčastnila. Na základě podrobně zhodnocených důkazů dospěl k závěru, že panu [jméno FO] byl žalobkyní svěřen motocykl, což tak vnímali i ostatní zúčastněné osoby, a to i pan [jméno FO], který motocykl kupoval pro dalšího zapsaného vlastníka [jméno FO]. Žalovaná nemohla ani při náležité péči zjistit, že v roce 2018 došlo k převodu motocyklu ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, neboť nedošlo ke změně v registru vlastnictví motorových vozidel. Co se týče otázky nabytí motocyklu panem [jméno FO], kterou považoval za zásadní v řetězci převodu nabývacích titulů jednotlivých osob, měl nalézací soud za prokázané, že pan [jméno FO] po celou dobu nakládal s motocyklem, vedl veškerá jednání ohledně jeho odkupu v roce 2018, zajišťoval jeho převoz. Ze svědeckých výpovědí měl za prokázané, že převod motocyklu byl proveden úplatně na základě ústní smlouvy s panem [jméno FO], o kterém byli všichni přesvědčeni, že je osobou, které motocykl žalobkyně svěřila a byl oprávněn s ním nakládat, tj. i převést vlastnické právo, ačkoliv žalobkyně tuto skutečnost popírá. Soud I. stupně konstatoval, že žalobkyně měla možnost kdykoliv v období červenec 2018 až březen 2019, kdy byl motocykl prodán žalované, projevit vůli, že tak učinit nechce, a to minimálně při převozu motocyklu z bydliště jejích rodičů do prodejny, které nemohlo uniknout její pozornosti. Uzavřel, že pan [jméno FO] se podle § 1109 OZ stal vlastníkem motocyklu, neboť byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že pan [jméno FO] je osobou, které žalobkyně motocykl svěřila a je oprávněn vlastnické právo k motocyklu převést za úplatu. Tomu odpovídá i obsah kupní smlouvy ze dne [datum] a zápis v evidenci vozidel. Uvedený závěr považoval za spravedlivý i ve vztahu k nejasné komunikaci, odlišnému chápání situace a následnému zpochybňování učiněných kroků mezi partnery (žalobkyní a panem [jméno FO]), jejichž důsledky nelze přenášet na ostatní subjekty, které realizovaly právní jednání v dobré víře v určitost a jednoznačnost. Žalovaná zcela v dobré víře vycházela i ze zápisu vlastnického práva v osvědčení o registraci vozidla, nabyla vlastnické právo motocyklu od vlastníka a ode dne 12. 3. 2019 je vlastníkem motocyklu, proto rozhodl o nahrazení souhlasu žalobkyně s jeho vydáním. O náhradě nákladů řízení rozhodl, podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla ve své žalobě úspěšná a žalovaná byla úspěšná pouze částečně, tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podala včasné přípustné odvolání žalobkyně. Namítá, že soud prvního stupně nepodřadil svůj úsudek ohledně odvození nabytí vlastnického práva od nevlastníka pod konkrétní ustanovení § 1109 OZ, což zakládá nepřezkoumatelnost rozsudku. Dále se nijak nevypořádal s opakovaně uváděnou námitkou žalobkyně, že v dané věci existuje výluka dle ustanovení § 1111 OZ, neboť žalobkyně prokázala, že věc pozbyla ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu, což se týká nejenom možnosti nabytí vlastnictví žalované od nevlastníka pana [jméno FO], ale i možnosti, kterou uvádí soud v rozsudku, tedy že vlastníkem se stal pan [jméno FO]. V tomto bylo zkráceno právo žalobkyně na spravedlivý proces. Z účastnického výslechu žalobkyně a dalších listinných důkazů dovozuje, že pan [jméno FO] vzal motocykl žalobkyni, bez jejího vědomí a souhlasu s prodejem, za situace, kdy byla v pracovní neschopnosti a pod vlivem léků. Je také zřejmé, že motocykl měl sloužit žalobkyni, která jej neměla v úmyslu prodat. Z výše uvedených skutečností dovozuje, že pozbyla motocykl činem povahy úmyslného trestného činu – [podezřelý výraz], na kterém se podílel minimálně pan [jméno FO], případně pan [jméno FO]. Z dikce ustanovení § 1111 OZ dovozuje, že se nepožaduje, aby trestný čin byl prokázán v trestním řízení, ale stačí, je-li prokázáno pozbytí věci činem povahy úmyslného trestného činu. V tomto nalézací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Dále zpochybňuje nabytí vlastnictví panem [jméno FO], neboť je zřejmé, že pan [jméno FO] se jako vlastník necítil, když spolu s panem [jméno FO] shodně uvedli, že motocykl kupoval a platil pan [jméno FO] pro pana [jméno FO], aniž by panu [jméno FO] bylo známo, zda byla zaplacena celá kupní cena. V tomto směru soud I. stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek zrušil a rozhodl, že žalovaná je povinna souhlasit s vydáním motocyklu žalobkyni, uložil jí povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení a ve zbytku žalobu zamítl.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že rozsudek splňuje všechny náležitosti, je z něj zřejmé, že soud prvního stupně důsledně dbal hodnocení důkazů a vyvodil z nich přesvědčivé závěry. Žalobkyně v odvolání pouze interpretuje svůj pohled na věc. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí nemůže založit neuvedení konkrétní skutkové podstaty u § 1109 OZ, neboť odůvodnění napadeného rozsudku je zcela jednoznačné a není zásadně důvod o něm polemizovat. Výklad přijatý soudem prvního stupně v napadeném rozsudku je logický, důvodný a zcela zákonný. Odmítá také názor žalobkyně o existenci výluky za podmínek § 1111 OZ, neboť z provedených důkazů je nepochybné, že užití tohoto ustanovení nepřichází v úvahu. Podané odvolání ze strany žalobkyně ve své podstatě toliko opakuje již uváděné námitky a tvrzení vznesené před soudem prvního stupně. V řízení nedošlo ke zkrácení práva žalobkyně na spravedlivý proces, nalézací soud po celé řízení plně respektoval práva obou stran, aniž by se nespravedlivým proces stal, pokud bude rozhodnuto jinak než strana požaduje. Odvolání žalobkyně není podle názoru žalované důvodné a nelze mu přisvědčit. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný

7. Odvolací soud, poté co zjistil, že odvolání byla podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 1, 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Dle § 1109 písm. c) OZ vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil.

9. Dle § 1111 OZ získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo § 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

10. Z odvolání žalobkyně je zřejmé, že zpochybňuje závěry soudu prvního stupně v rozsahu, že v původní v registru vozidel zapsaný vlastník pan [jméno FO] nabyl motocykl v dobré víře od pana [jméno FO], a dále dovozuje, že pozbyla své vlastnictví k motocyklu na základě jednání pana [jméno FO], které mělo povahu trestného činu.

11. K nabytí vlastictví panem [jméno FO] soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k správnému závěru vyjádřenému v bodě 20 napadeného rozhodnutí, když uzavřel, že pan [jméno FO] nabyl vlastnictví podle § 1109 OZ, neboť byl v dobré víře, že pan [jméno FO] mu věc prodává jako osoba, které byla věc svěřena žalobkyní. Daný závěr má oporu i v provedeném dokazování, neboť z výslechu svědka [jméno FO] (majitele původně v registru vozidel zapsaného vlastníka motocyklu společnosti [právnická osoba]) jednoznačně vyplynulo, že motocykl žalobkyni prodal poté, co mu zaplatila několik splátek a prostřednictvím pana [jméno FO] zaplatila zbytek částky ve výši [částka], přičemž před uzavřením této kupní smlouvy motocykl společnost [právnická osoba] dala do užívání žalobkyni a panu [jméno FO], které vnímal jako partnery, kteří za sebe mohou vzájemně jednat, a to v souvislosti s výpovědí žalobkyně při výslechu na [Orgán veřejné moci] dne 14. 7. 2020 (Protokol o výslechu svědka, č.l. 70 trestního spisu), kde uvedla, že motocykl se panu [jméno FO] líbil, vybral si k motocyklu jestě bundu, helmu a nechal k němu dodělávat padáky. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně si byla vědoma, že pan [jméno FO] motocykl užívá, do užívání mu ho dobrovolně svěřila. Z výpovědi pana [jméno FO] a [jméno FO] pak vyplývá, že pan [jméno FO] koupil na základě ústní smlouvy s panem [jméno FO] prostřednicvím [právnická osoba] motocykl pro pana [jméno FO] jako dar a pan [jméno FO] ho bezprostředně poté nabyl do svého vlastnictví, čemuž odpovídá i zápis v registru vozidel. Na tuto jednoznačně prokázanou skutečnost nemůže mít vliv ani neznalost obdarovaného ohledně výše kupní ceny či formy jejího splácení. Pokud pak svědek [jméno FO] hovořil o předání částky 30.000 až [částka] na pumpě při převzetí motocyklu od pana [jméno FO], svědci [jméno FO] i [jméno FO] vysvětlili, že pan [jméno FO] byl panem [jméno FO] o předání peněz požádán bez souvislosti s koupí daného motocyklu. Nelze odhlédnout ani od výpovědi svědka [jméno FO], který uvedl, že k důvodu prodeje motocyklu mu pan [jméno FO] uvedl potřebu peněžních prostředků na zubní péči, což mu potvrdila i žalobkyně. Z tohoto je zřejmé, že pan [jméno FO] nemohl mít žádné pochybnosti o tom, že žalobkyně prostřednictvím pana [jméno FO] skutečně motocykl prodává. Soud I. stupně učinil správný dílčí závěr o nabytí vlastnického práva panem [jméno FO] dle § 1109 /písm. c) OZ, aniž by tato skutečnost mohla být zpochybněna tím, že peněžní prostředky z dalšího prodeje motocyklu žalované získal pan [jméno FO], neboť jde o dohodu pánů [jméno FO] a [jméno FO], jak vztahy spolu vypořádají za situace, kdy i při neexistenci pokrevního pouta realizují své rodinné vazby jako otec a syn.

12. S ohledem na skutečnost, že se pan [jméno FO] stal vlastníkem motocyklu, jehož vlastnictví bylo doloženo i výpisem z registu vozidel, nemůže být pochyb o nabytí vlastnického práva žalovanou, která dne 12. 3. 2019 nabyla vlastické právo na základě písemné kupní smlouvy, zaplatila dohodnutou kupní cenu a motocykl převzala. Pokud se týká vysvětlení motivu prodeje darovaného motocyklu panem [jméno FO] (dopravní nehoda na skůtru a následný ostych z řízení motocyklu), ten je zcela pochopitelný.

13. K žalobkyní namítané aplikaci § 1111 OZ je třeba nejprve uvést, že uvedené ustanovení se uplatní, pouze pokud není naplněna žádná ze speciálních privilegovaných skutkových podstat uvedených v § 1109 OZ. S ohledem na skutečnost, že nalézací soud zcela přiléhavě danou věc posoudil podle § 1109 OZ, nepochybil, pokud se aplikací § 1111 OZ již nezabýval.

14. K absenci uvedení příslušného písmene § 1109 OZ nalézacím soudem a z toho žalobkyní dovozovanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, odvolací soud upozorňuje na dikci uvedeného ustanovení, z něhož ve spojení s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně jednoznačně vyplývá, že podmínky písmen a), b), d)-f) nemohly být, s ohledem na postavení účastníků a jejich vztahy, vůbec naplněny.

15. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná. Náklady odvolacího řízení žalované jsou tvořeny odměnou právního zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 2.500 Kč z tarifní hodnoty 35.000 určené s odkazem na § 9 odst 3 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, a paušálem ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky. Protože je právní zástupce plátcem DPH, náleží mu i tato daň (ve výši 21 %) ze všech přiznaných částek nákladů. Celkem za řízení před odvolacím soudem náleží procesně úspěšné žalované částka 3.388 Kč. Tu odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalobkyni zaplatit k rukám právního zástupce žalované (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

17. K určení tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) AT, odvolací soud podotýká, že tržní cena motocyklu byla naposledy určena kupní smluvou uzavřenou mezi panem [jméno FO] a žalovanou, tj. v březnu roku 2019. Z této kupní ceny nelze odvozovat cenu předmětu řízení s ohledem na ztrátu hodnoty každého motorového vozidla s ohledem na jeho stáří. Určení skutečné hodnoty motocyklu ke dni započetí úkonu právní služby právním zástupcem žalované by tak bylo spojeno s nepřiměřenými náklady.