o zaplacení 3 348 077 Kč s příslušenstvím na náhradu majetkové újmy, o odvolání žalobců a) – d) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. dubna 2024, č. j. 76 C 51/2023-107,

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku [částka] s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od [právnická osoba]. [datum] do zaplacení, žalobci b) částku [částka] s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od [právnická osoba]. [datum] do zaplacení, žalobkyni c) částku [částka] s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od [právnická osoba]. 2023 do zaplacení a žalobkyni d) částku [částka] s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od [právnická osoba]. 2023 do zaplacení (výrok I.). Výroky II. – V. rozhodl o nákladech řízení mezi každým ze žalobců a) – d) a žalovanou podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšné žalované, tak, že uložil žalobci a) povinnost zaplatit žalované náhradu [částka], žalobci b) povinnost zaplatit žalované náhradu [částka], žalobkyni c) povinnost zaplatit žalované náhradu [částka] a žalobkyni d) povinnost zaplatit žalované náhradu [částka], vždy do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobci a) – d) domáhali zaplacení shora uvedených částek, z titulu náhrady škody podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za majetkovou újmu, která jim měla být způsobena při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), všichni na základě shodného tvrzení, že jim – jako právním nástupcům osob, jimž byl odňat zemědělský majetek tzv. [název], vznikla škoda ve formě nevyplacení náhrady za mrtvý a živý inventář a odňaté zásoby, celkem ve výši částky [částka], odpovídající ocenění náhrady povinnou osobou, ke dni [datum]. Škoda měla vzniknout v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu [název] jako zakladatele státních podniků [právnická osoba]. ([IČO], sídlem [adresa], státní podnik byl zrušen bez likvidace, s tím, že veškerý majetek, práva a závazky zrušeného státního podniku a přešly dnem [datum] v rozsahu určeném delimitačním protokolem na státní podnik [právnická osoba].) a [právnická osoba], v likvidaci (IČO [IČO], se sídlem [adresa]).

3. Nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty prvé OdpŠk žalobci spatřovali v tom, že jejich právní předchůdci (kteří měli podle žalobních tvrzení řádně uplatnit nárok na náhradu za odňatý živý a mrtvý inventář příslušející k pozemkům dřívějšího statku [adresa], odňatého původním vlastníkům rozhodnutím [název] ze dne [datum], č. j. [číslo], kteří dne [datum] jednali se státním podnikem [právnická osoba]., ohledně vyčíslení náhrady za tento inventář, nebyli [právnická osoba] žalobců o vstupu státního podniku do likvidace v roce [rok] a dále v návrhu na zahájení insolvenčního řízení nesprávně prohlásil, že seznam věřitelů je úplný a správný, přestože neobsahoval žádného z oprávněných právních předchůdců žalobců. V důsledku toho došlo k situaci, kdy nároky žalobců, resp. jejich právních předchůdců, nebyly vedeny v příslušných účetních evidencích a přihlášeny jako pohledávky za povinnou osobou [právnická osoba]., při podání insolvenčního návrhu[Anonymizováno]

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítala, že v žalobě vylíčený skutek nepředstavuje nesprávný úřední postup, za něž stát nese odpovědnost podle § 13 odst. 1 OdpŠk, věty prvé, a dále namítla promlčení uplatněného nároku. Okruh oprávněných osob v restitučním řízení bývalého zbytkového statku v Okarci čp. 10-11, byl s konečnou platností určen až právní mocí rozsudku Krajského soudu v [město] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v právní moci dne [datum]. V mezidobí došlo k zániku [právnická osoba]., ke dni [datum] bez likvidace; jeho závazky převzal [právnická osoba], který ke dni [datum] vstoupil do likvidace a od roku 2012 probíhá insolvenční řízení. Postup státu, resp. [název] jako zakladatele státních podniků, ve vztahu k těmto státním podnikům (v daném případě jde o rozhodnutí o zániku [právnická osoba]., bez likvidace a o rozhodnutí o likvidaci Státního statku [adresa], s.p., a jmenování likvidátora) nelze považovat za úřední postup ve smyslu OdpŠk, neboť se jedná o vztah státu v pozici vlastníka státního majetku a subjektu, kterému stát svěřil právo s majetkem hospodařit. Jestliže stát jako vlastník disponuje se svým majetkem a prostřednictvím svých orgánů s ním nakládá, nejedná se o výkon veřejné moci, ani o úřední postup a odpovědnost státu za případné pochybení při nakládání s jeho majetkem nemůže být podle OdškZ založena. Případná majetková škoda tak nebyla žalobcům způsobena při výkonu veřejné moci[Anonymizováno]

Žalovaná dále namítala, že právo žalobců na náhradu za živý a mrtvý inventář zaniklo uplynutím lhůt pro jeho uplatnění, bez ohledu na tvrzený nesprávný postup [název], případně jím zřízených státních podniků. Podle § 20 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických poměrů k půdě a jinému zemědělskému majetku, zaniká právo na náhradu za živý a mrtvý inventář, které nebylo uplatněno ve lhůtě dle § 13 cit. zákona; v daném případě, kdy právo každého ze žalobců záviselo na rozhodnutí soudu, jímž byl postaven najisto okruh oprávněných osob a výše jejich podílů, skončila tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci příslušného rozhodnutí, tj. nejpozději uplynutím 6 měsíců od [datum], kdy nabyl právní mocí rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: právní předchůdci žalobců jako oprávněné osoby včasně uplatnili nároky ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., na vydání náhrady za odňatý živý a mrtvý inventář statku [adresa]; osobou povinnou k vypořádání těchto nároků byl určen státní podnik [právnická osoba]. Jednání osob, které se považovaly ve vztahu k tomuto majetku za oprávněné (vesměs právní předchůdci žalobců) s touto povinnou osobou v roce 1996, vyústilo v sepis zápisu, podle něhož byla výše inventárních náhrad určena částkou [částka] s tím, že toto finanční vyčíslení bude po pravomocném ukončení řízení o určení oprávněných osob a jejich podílů na majetkových nárocích podle zákona o půdě základem dohody o vydání náhrad. Okruh oprávněných osob byl pravomocně stanoven až ke dni [datum]. Státní podnik [právnická osoba]., zanikl bez likvidace ke dni [datum], jeho závazky převzal [právnická osoba]., o jehož vstupu do likvidace a jmenování likvidátora rozhodl zakladatel – [název], dne [datum]. Ke dni [datum] byl likvidátorem podán návrh na zahájení insolvenčního řízení. Pohledávky z titulu vypořádání restitučních nároků právních předchůdců žalobců jako oprávněných osob, na náhradu za živý a mrtvý inventář [název], podle písemné dohody uzavřené v roce 1996, nebyly likvidátorem nahlášeny. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba]., v likvidaci, a prohlášen [podezřelý výraz] na jeho majetek.

6. Soud I. stupně především uzavřel, že uplatněný nárok není promlčen (§ 32 odst. 1 OdpŠk) Žalobci se o vzniku škody dozvěděli ze sdělení insolvenčního správce [adresa], s.p, v likvidaci, ze dne [datum], podle něhož nebyl dohledán příslušný delimitační protokol a jejich nároky nebyly v insolvenčním řízení včas uplatněny. Žaloba byla podána [datum]; je tedy zřejmé, že k uplynutí tříleté promlčecí lhůty ke dni podání žaloby dojít nemohlo.

7. Soud I. stupně žalobu zamítl na základě závěru, že podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem pouze za škodu způsobenou při výkonu státní moci, avšak postupy, které žalobci tvrdí a které označují jako porušení povinností ze strany státu (tj. činnost státu jako zakladatele státních podniků, resp. postupy orgánů těchto státních podniků), jsou standardně posuzovány jako nakládání s majetkem státu a jako takové nejsou výkonem státní moci, s nímž jedině je svázán vznik odpovědnoti státu podle OdpŠk. Obecně je třeba pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody podle OdškZ, prokázat splnění tří předpokladů: existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. Nesplnění podmínky existence nesprávného úředního postupu postačuje k dovození závěru, že stát neodpovídá podle zákona č. 82/1998 Sb. za škodu, která žalobcům měla vzniknout nevyplacením náhrady za živý a mrtvý inventář v důsledku nepřihlášení příslušných pohledávek oprávněných (byť do té doby jednoznačně neurčených) osob do insolvenčního řízení povinné osoby – [adresa]p.

8. Soud I. stupně dodal, že nadto stát v pozici zakladatele státního podniku ani nemá povinnosti, jejichž porušení žalobci tvrdí; pokud je tvrzen nesprávný postup, spočívající v tom, že Ministerstvo zemědělství jako zakladatel státního podniku [právnická osoba]., rozhodl o zániku tohoto státního podniku bez likvidace s tím, že veškerý majetek i závazky převzal [právnická osoba]., není zřejmé, v čem konkrétně měl zakladatel [název] pochybit. Žalobci namítanou povinnost vyrozumět právní předchůdce žalobců o zániku [právnická osoba]., s tím, že povinnost k vypořádání restitučních nároků souvisejících se statkem [adresa], přechází na [právnická osoba]., stát při výkonu zakladatelské činnosti státních podniků nemá. [právnická osoba]., nevystupoval vůči žalobcům ve vrchnostenském postavení, tedy stát nemůže být podle zákona č. 82/21998 Sb. odpovědný za případná pochybení likvidátora státního podniku tvrzeným porušením povinnosti podle § 73 ObchZ, potažmo toto případné pochybení nelze označit za nesprávný úřední postup, za nějž odpovídá stát podle OdpŠk. Soud I. stupně dále dodal, s ohledem na zásadu, že práva náležejí bdělým, že bylo především na žalobcích, resp. na jejich právních předchůdcích, aby v průběhu restitučního řízení, v němž některé z oprávněných osob zpochybňovaly existenci nároků ostatních oprávněných osob, případně přechod zemědělského majetku původních vlastníků na stát, dbali o to, kdo je ve vztahu k náhradové povinnosti za živý a mrtvý inventář povinnou osobou, resp. aby případně včas svou pohledávku v insolvenčním řízení povinné osoby přihlásili.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšné žalované.

10. Tento rozsudek soudu I. stupně napadli žalobci v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Uplatnili odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.). Nesouhlasili se závěrem soudu I. stupně, že postupy, které žalobci označují jako porušení povinností ze strany státu, nelze posoudit jako výkon veřejné moci, tedy nemohou představovat ani nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, jako důvod odpovědnosti státu za tvrzenou škodu.

Žalobci uvedli, že trvají na tom, že v žalobě vylíčené skutečnosti (tj. zejména že došlo k zániku původně určeného státního podniku jako povinné osoby k poskytnutí náhrady podle § 20 odst. 2 zákona o půdě za živý a mrtvý inventář, včetně odňatých zásob původnímu vlastníku [jméno FO], [adresa], a že v insolvenčním řízení nástupnické povinné osoby [právnická osoba]., nebyly tvrzené pohledávky žalobců jako oprávněných v důsledku pochybení likvidátora tohoto [název] projednány) nastaly v důsledku toho, že ze strany státu došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalobci v průběhu řízení prokázali, že původní oprávněné osoby uplatnily v souladu s tehdejšími zákony své nároky řádně a včas, ovšem posléze v důsledku série rozhodnutí státu, o kterých se vůbec nedozvěděli, resp. dozvěděli se o nich se značným zpožděním, o náhradu přišli. Žalovaný stát nese plnou odpovědnost „za úřední postup vykazující fatální nesprávnosti vůči žalobcům, pokud jde o naprostou nečinnost veřejné moci, a to ohledně odpovědnosti státních podniků“. Ty měly plnit, resp. informovat prokazatelným způsobem, kdo přebírá povinnost k náhradě, která nebyla co do výše státem nikdy rozporována. Následně stát převedl závazky státního podniku na další právnickou osobu v majetku státu, nyní ovšem bez toho, aby zajistil, že tato osoba má dostatečné prostředky k uspokojení uznaných nároků. Nyní stát přenáší odpovědnost za svou neschopnost, resp. za neschopnost jím založených a ovládaných subjektů, na poškozené žalobce.

S ohledem na veškeré okolnosti dané věci, které žalobci ve všech svých podáních podrobně popsali, je dle jejich názoru odpovědnost státu i v tomto případě dána, a to ať už dle zákona č. 82/1998 Sb., nebo dle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu zákona č. 89/2012 Sb. K otázce posouzení obecné odpovědnosti za škodu se soud I. stupně vůbec nevyjadřoval, což znamená, že soud nevyčerpal meritum věci a hodnotil ji nedostatečně. Přitom je zde jasný odpovědnostní titul, tj. zanedbání zřejmých zákonných povinností státu v důsledku jeho naprosté nečinnosti. Pokud by dospěl soud k závěru, že nezodpovědným postupem státu vznikla žalobcům škoda, kterou nelze podřadit pod právní úpravu odškodňovacího zákona, pak žalobci již ve svém doplnění žaloby ze dne [datum] odkazovali na obecná ustanovení o odpovědnosti za škodu dle občanského zákoníku. Není totiž pochyb, že stát svým postupem, resp. nečinností žalobce poškodil. Dle názoru žalobců není možné na uplatněný nárok pohlížet striktně formálně, jak to učinil soud I. stupně, ale v daleko širších souvislostech, které tuto věc provází. Navíc nelze přehlížet skutečnost, že v rozporu se smyslem restitučního zákonodárství se oprávněné osoby ani po více než 30 let od účinnosti příslušných zákonů nedomohly svých státem uznaných nároků. Ze všech uvedených důvodů žalobci navrhli, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně žalobě vyhověl.

11. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně s tím, že soud I. stupně věc správně právně posoudil a napadený rozsudek je vydán v souladu s právními předpisy, jakož i s ustálenými závěry soudní praxe, podle nichž nelze činnost či nečinnost státu jako zakladatele státního podniku ve vztahu ke státnímu podniku považovat za úřední postup ve smyslu OdpŠk. Jedná se o vztah státu v pozici vlastníka státního majetku a subjektu, kterému stát svěřil právo s majetkem hospodařit. Nakládání se státním majetkem není výkonem veřejné moci. Je nepochybné, že pod nakládání se státním majetkem, které není výkonem veřejné moci, spadají i úkony v rámci likvidace státního podniku. Stát nemůže být podle OdpŠk odpovědný ani za tvrzeně vadou činnost (resp. za nečinnost) likvidátora [adresa], s.p., neboť podle § 3 odst. 1 cit. zákona stát odpovídá za škodu způsobenou státními orgány nebo právnickými a fyzickými osobami při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Dle ustálené judikatury stát prostřednictvím svých orgánů vystupuje jako nositel veřejné moci pouze v zákonem stanovených případech při jejím uplatňování. Úředním postupem je tedy postup při plnění úkolů státního orgánu, pokud přímo slouží výkonu státní moci. Jestliže však stát, jakožto vlastník, disponuje se svým majetkem a prostřednictvím svých orgánů s ním nakládá, nejedná se o výkon veřejné moci, a tedy ani o úřední postup, a odpovědnost státu za případné pochybení při nakládání s jeho majetkem nemůže být podle OdpŠk založena. Skutečnost, že případná majetková škoda nebyla žalobcům způsobena při výkonu státní správy (veřejné moci) pak byla sama o sobě dostatečným důvodem pro zamítnutí žaloby.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; odvolací jednání nebylo nařízeno, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

13. Podle § 3 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, věty prvé, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Soud I. stupně vycházel při posouzení nároku žalobců z ustálených závěrů soudní praxe, podle nichž objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod a zákon č. 82/1998 Sb.) se uplatní jen tam, kde jde o výkon veřejné moci.

15. Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku sp. zn. [spisová značka] vysvětlil, že tento pojem není v zákoně blíže vymezen, nicméně obvykle je za výkon veřejné moci považováno vynucování vůle vyjadřující veřejný (státní či obecní) zájem vůči jednotlivcům, sociálním skupinám i celé společnosti. Dochází přitom zpravidla k rozhodování o právech, právem chráněných zájmech či povinnostech těchto subjektů, přičemž stát není s nimi v rovném postavení, nýbrž jedná z tzv. vrchnostenské pozice, kdy disponuje mocenskými prostředky, aby si vytvořil podmínky pro rozhodnutí a aby plnění jím uložených povinností vymohl.

16. Z tohoto pojetí výkonu veřejné moci, s nímž se jedině spojuje objektivní odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., vychází též ustálenou soudní judikaturou respektovaná zásada, že při nakládání se státním majetkem stát ve vrchnostenské pozici vůči nabyvateli nevystupuje (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] – publikován pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník [rok], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] – publikován v Souboru civilních rozhodnutí [číslo]; shodný názor zaujal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 93/99, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 24, pod č. [hodnota]).

17. [právnická osoba] případ to znamená, že postup [název] při výkonu zakladatelských činností vůči zřizovaným státním podnikům je sice postupem státu, nicméně nikoli státu jako nositele veřejné moci, nýbrž státu jako vlastníka majetku, k jehož správě a hospodaření s ním zřídil příslušný státní podnik. Nakládání státu se státním majetkem formou výkonu zakladatelských činností vůči zřizovaným státním podnikům, by nadto nebylo považováno za výkon veřejné moci (státní moci) ani v případě, že by při něm došlo k porušení stanovených pravidel (srov. obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 93/99). Žalobci tvrzené postupy, resp. tvrzená nečinnost (aniž je tvrzeno, které povinnosti měly být ze strany Ministerstva zemědělství při výkonu zakladatelské činnosti zanedbány) by tedy nebyly způsobilé založit odpovědnost státu za nesprávný úřední postup, ani kdyby byly v žalobě konkrétně tvrzeny a tato tvrzení by byla prokázána.

18. Jak správně dovodil již soud I. stupně, za výkon veřejné moci nelze považovat ani tvrzené nesprávné postupy osob v postavení orgánů státních podniků (ředitel státního podniku, resp. likvidátor státního podniku jmenovaný zakladatelem – Ministerstvem zemědělství), když podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk je odpovědnost státu omezena pouze na škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, tedy tzv. úřední osoby.

19. Lze tedy schválit zásadní závěr soudu I. stupně, že dovození odpovědnosti státu za tvrzenou škodu v důsledku žalobci popsaného skutku – domnělých či skutečných pochybení Ministerstva zemědělství jako zakladatele státních podniků [právnická osoba]., a [právnická osoba]., při nakládání, resp. hospodaření se státním majetkem, včetně plnění povinnosti k vypořádání nároků oprávněných osob, není výkonem veřejné moci, s níž jedině je spojen případný vznik odpovědnosti za nesprávný úřední postup.

20. Soudní praxe je rovněž sjednocena v závěru, že není vyloučena odpovědnost státu podle obecných předpisů tam, kde vstupuje do právních vztahů jako jejich účastník rovný s účastníky ostatními, tedy například jako subjekt občanskoprávních vztahů (ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 219/2000 Sb. má stát v těchto vztazích charakter právnické osoby); za škodu způsobenou porušením právní povinnosti vyplývající z těchto vztahů proto stát odpovídá podle obecných předpisů stejně jako za škodu způsobenou mimo rámec výkonu veřejné moci jednáním, s nímž zákon spojuje odpovědnost objektivní.

21. Takový nárok však nebyl v tomto řízení uplatněn. V žalobě jsou vylíčeny skutečnosti rozhodné z hlediska právní úpravy odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup. Naopak žaloba neobsahuje žádné konkrétní tvrzení ohledně porušení soukromoprávní povinnosti státem jako subjektem občanskoprávních vztahů. Tvrzení, že stát (nespecifikovaným způsobem v nespecifikované úloze) fatálně selhal, či že žalobci by měli být odškodněni za (blíže nespecifikovanou) neschopnost státu, nejsou pro svou nekonkrétnost způsobilá založit důvod vzniku odpovědnosti státu za škodu podle obecných předpisů. Pokud žalobci ohledně příslušných tvrzení odkazují ke svému podání ze dne [datum] (č. l. 69–71) nezbývá než konstatovat, že podání obsahuje rekapitulaci (výše hodnocených) žalobních tvrzení, se závěrem, že „odpovědnost státu je dána, ať již podle zákona č. 82/1998 Sb., nebo podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu zákona č. 89/2012 Sb.“. Soudu I. stupně tedy nelze – jak to činí žalobci – důvodně vytknout, že se posouzením podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle obecných předpisů nezabýval.

22. Uvedené dílčí závěry, které vedly k závěru zásadnímu, že nárok na náhradu újmy, uplatněný touto žalobou, nebyl uplatněn důvodně pro absenci titulu, zakládajícího odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk, platí bez ohledu na to, zda nárok žalobců na náhradu za živý a mrtvý inventář bývalého zbytkového statku v Okarci zanikl – jak na svou obranu tvrdí žalovaná, podle § 20 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., v důsledku jeho neuplatnění žalobci v šestiměsíční lhůtě po skončení restitučního sporu. Není tedy vadou řízení, že se soud I. stupně vypořádáním této obrany žalované nezabýval.

23. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky žalobců nebyly způsobilé zvrátit správné právní závěry soudu I. stupně ohledně absence odpovědnosti státu podle OdpŠk za tvrzenou škodu, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšná žalovaná má proti neúspěšným žalobcům a) – d) právo na plnou náhradu nákladů, které jí v této fázi řízení vznikly. Výše náhrady byla určena podle § 151 odst. 5 o. s. ř. tímto písemným vyhotovením, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. ř., ve výši [částka] za jeden procesní úkon – vyjádření k odvolání (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky). Dlužnická solidarita žalobců a) – d) ve vztahu k náhradové povinnosti byla odvolacím soudem založena vzhledem k bagatelní výši náhrady.