o určení vlastnického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 5. 2025, č. j. 59 C 266/2024-116,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 7/10 na jednotce č. [číslo], způsob využití byt, vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony, ve znění pozdějších předpisů, vymezené v budově č. p. [číslo], způsob využití bytový dům stojící na pozemku parc. č. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, kdy podíl na společných částech domu, který náleží k jednotce činí 574/12736, a souvisejícímu příslušnému spoluvlastnickému podílu o velikosti 2009/63680 na pozemku parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], to vše zapsané na příslušných listech vlastnictví číslo [číslo] a [číslo], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], katastrální území [adresa], obec [adresa][Anonymizováno](výrok I.) – dále jen „podíl na nemovitosti“, a podle úspěchu účastníků ve věci rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti na základě skutkových tvrzení, že mezi účastnicemi byla dne 5. 7. 2024 uzavřena darovací smlouva, na základě které žalobkyně, většinový spoluvlastník, převedla svůj podíl na nemovitosti na žalovanou, menšinového spoluvlastníka, avšak tato smlouva je zdánlivá či neplatná, neboť žalovaná úmyslně, účelově a lstivým způsobem přiměla žalobkyni k jejímu podpisu.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinami, výslechy svědků (otce a manžela účastnic), advokáta, u kterého byla smlouva podepsána, a žalobkyně po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně absolvovala kurz češtiny v roce 2020 v úrovni úplný začátečník. V průběhu pobytu na území ČR podepisovala listiny v českém jazyce. V roce 2022 žalobkyně s manželem zúžili společné jmění manželů a podíl 7/10 na bytové jednotce [číslo] získala do výlučného vlastnictví žalobkyně. V lednu 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřeli darovací smlouvu, kterou mělo dojít k převodu podílu 3/10 žalované na žalobkyni. Zápis však nebyl proveden, neboť ve smlouvě chyběl údaj o jednom pozemku. V únoru 2024 žalobkyně opětovně podepsala již opravenou smlouvu z ledna 2024, k podpisu ze strany žalované však nedošlo s ohledem na její nepřítomnost. Následně strany dne 5. 7. 2024 uzavřely další darovací smlouvu, kterou žalobkyně darovala žalované 7/10 podíl na nemovitosti. Dne 8. 7. 2024 žalovaná odvolala svého otce z funkce jednatele. Dne 26. 7. 2024 učinila žalobkyně námitku spornosti proti vkladu do katastru a vyzvala žalovanou ke zpětvzetí návrhu na vklad.

4. Po citaci příslušných zákonných ustanovení soud I. stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, neboť neměl za prokázané, že by žalovaná žalobkyni uvedla v omyl ohledně obsahu darovací smlouvy ze dne 5. 7. 2024. Nesouhlasil s tvrzením, že by žalobkyně byla omezena ve svých rozhodovacích schopnostech, a proto i za nerelevantní považoval námitku žalobkyně, že pokud by byl její manžel na území České republiky, k podpisu smlouvy by nedošlo. Neztotožnil se ani s tvrzením, že žalobkyně jednala pod značným vlivem žalované, když z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně jedná spíše pod vlivem svého manžela. Neměl za prokázané, že by žalovaná přinutila žalobkyni smlouvu podepsat, sdělila jí nepravdivou záminku nebo jí uvedla v omyl lstí tak, že by jí sdělila, že bude uzavírat původní smlouvu pouze s upravenými chybami. K samotnému průběhu podpisu smlouvy v kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO], soud I. stupně, kromě provedených listinných důkazů, vycházel z výpovědi žalobkyně, jejího manžela a [tituly před jménem] [jméno FO]. Výpovědi žalobkyně a jejího manžela hodnotil jako nevěrohodné, neboť uvedení odlišně vypovídali ohledně situace na katastru nemovitostí, když žalobkyně uváděla, že se tam s manželem sami domlouvali gestikulací a pomocí telefonu, manžel žalobkyně uváděl, že s sebou měli řidiče, který jim překládal. Také se lišila jejich výpověď ohledně podpisu první smlouvy, kdy manžel uváděl, že se obsah smlouvy již u advokáta neprobíral a žalobkyně opak. Výpověď manžela žalobkyně měl za nevěrohodnou, i ve světle výpovědi žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO], a to i v souvislosti se smotným projevem svědka v jednací síní, neboť se vyhýbal odpovědím na otázky soudu, odpovídal, jak chtěl a uváděl věci, které s otázkami nesouvisely. Nalézací soud neuvěřil ani části jeho výpovědi ohledně toho, že se nezajímal o důvody, proč byl odvolán z funkce jednatele. Neuvěřil také žalobkyni, že [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil pouze to, že opravil chyby původní darovací smlouvy, a to s odkazem na nelogičnost jednání, když žalobkyně opravenou smlouvu podepisovala již v únoru 2024 a ztěží si tak mohla myslet, že v červenci 2024 opět podepisuje tutéž smlouvu. Za zvláštní označil rovněž to, že by žalobkyně bez jakýkoliv otázek a diskuse odjela k podpisu smlouvy do AK, a to s odkazem na tvrzené křehké vztahy v rodině. Za logické nepovažoval ani to, že manžel žalobkyně uváděl, že převody podílu s manželkou neřešil, zároveň však žalobkyně uvedla, že volala manželovi, aby jí dal souhlas k podpisu smlouvy. Ke svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] nejprve zdůraznil, že účastnický výslech má v hierarchii důkazních prostředků menší důkazní sílu než výslech svědka, přičemž samotná skutečnost, že žalovaná je klientem [tituly před jménem] [jméno FO], nemůže jeho nevěrohodnost založit. Za podstatné považoval zejména to, že [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že mu žalobkyně v červenci 2024 potvrdila, že se u nich v rodině pořád něco mění a že se chtějí s manželem odstěhovat natrvalo do [stát]. Jeho výpověď hodnotil jako srozumitelnou a logickou. Výpověď žalobkyně a jejího manžela o tom, že se do [stát] nechtěli odstěhovat, považoval za účelovou, a to i v souvislosti s jejich tvrzením, že už v ČR nemají kde žít, neboť byt žalovaná pronajala.

5. Na základě hodnocení výpovědí se přiklonil k závěru, že si žalobkyně byla plně vědoma toho, jakou listinu podepisuje, a i kdyby jí nebyla celá listina zcela srozumitelná z důvodu neznalosti českého jazyka, měl za prokázané, že projevila vážnou a svobodnou vůli podepsat právě darovací smlouvu, kterou převádí svůj podíl na nemovitosti na žalovanou, což potvrdil svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že bylo zřejmé, že účastníci věděli, co je obsahem předložené listiny, měli vůli ji podepsat a žalobkyně potvrdila, že jde o smlouvu opačnou, neboť u nich v rodině se stále něco mění, a uvedený advokát nepochyboval o tom, co zúčastněné chtějí.

6. Soud I. stupně uzavřel, že samotná skutečnost, že právní jednání mající jinak smysl, je sepsáno v cizím jazyce, neznamená, že je bez dalšího neplatné pro nesrozumitelnost. Je třeba především přihlédnout k okolnostem, za jakých bylo právní jednání uzavřeno a zda bylo mezi účastníky zřejmé, o jaké právní jednání se jedná. S ohledem na všechny okolnosti, které v dané době existovaly, učinil závěr, že smlouva byla podepsána v přítomnosti advokáta, přičemž ten potvrdil, že žalobkyně věděla, co je jejím obsahem ve smyslu toho, že si byla vědoma, že smlouvou převádí svůj spoluvlastnický podíl na žalovanou, a nikoliv že žalovaná převádí svůj podíl na ni. Poukázal také na skutečnost, že [tituly před jménem] [jméno FO] je [stát] mluvící občan a byl schopen odpovědět na jakýkoliv dotaz či smlouvu přeložit. Zároveň tento svědek potvrdil, že žalovaná nevyvíjela při podpisu na žalobkyni žádný nátlak. Podanou žalobu měl za účelovou (akt odplaty) poté, co se manžel žalobkyně dozvěděl, že jej žalovaná odvolala z funkce jednatele. K žalobkyní namítanému lstivému jednání, jež má vyplývat z komunikace mezi žalovanou a manželem žalobkyně, soud I. stupně konstatoval, že taková skutečnost se z této komunikace nepodává s tím, že postoj manžela žalobkyně k jednání žalované je zcela irelevantní. Uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalovaná jednala v právním styku nepoctivě či zjevně zneužila právo tak, že je dán důvod aplikovat § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a dospěl k závěru, že darovací smlouva je platná a žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal je úspěšné žalované.

7. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, kterým napadá rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a uvádí řadu důvodů, které podle jejího názoru vedou k závěru, že rozhodnutí je nesprávné jak po stránce skutkové, tak právní. Zejména namítá, že soud I. stupně založil své rozhodnutí převážně na výpovědi advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], aniž by náležitě zhodnotil další důkazy, zejména autentickou SMS komunikaci mezi žalovanou a jejím otcem. Tato komunikace prokazuje zcela jiné důvody převodu podílu, než jaké žalovaná uvedla u soudu – například obavy z krize, zdravotní stav matky či geopolitická rizika. Soud zcela pominul zásadní rozpor v tvrzeních žalované, což svědčí o účelovosti jejího jednání. [tituly před jménem] [jméno FO] měl také osobní zájem na výsledku sporu; pokud by totiž potvrdil verzi žalobkyně, mohlo by to vést k jeho disciplinárnímu postihu. Soud měl k jeho výpovědi přistupovat s maximální obezřetností. Jeho výpověď má také za vnitřně rozpornou, neboť nejprve tvrdil, že si nepamatuje detaily podpisu smlouvy z února 2024, ale následně kategoricky tvrdil, že žalobkyně musela vědět, co podepisuje v červenci. Nalézací soud se také nevypořádal s otázkou, proč byla v červenci 2024 podepisována nová smlouva, když již v únoru měla být podepsána opravená verze původní smlouvy. Žalovaná ani její právní zástupce nedokázali tuto okolnost věrohodně vysvětlit. Jediným logickým vysvětlením je, že žalobkyně byla uvedena v omyl a domnívala se, že podepisuje opravenou verzi původní smlouvy. Připomíná, že žalobkyně neovládá český jazyk na úrovni, která by jí umožnila porozumět obsahu právního jednání, neboť absolvovala pouze kurz pro začátečníky, který nedokončila. Při komunikaci s úřady vždy potřebovala pomoc dcery nebo tlumočníka. Soud nesprávně vyhodnotil tuto skutečnost a ignoroval, že při podpisu sporné smlouvy nebyl přítomen tlumočník, ačkoliv při jiných právních úkonech přítomen byl. Soud I. stupně také pochybil, pokud neprovedl výslech navržených svědků, kteří mohli poskytnout důležité informace o jazykových schopnostech žalobkyně a rodinných poměrech, a tím porušil zásadu materiální pravdy (§ 132 o. s. ř.) a zásadu spravedlivého procesu.

8. Opakuje, že žalobkyně byla uvedena v omyl ohledně podstatné náležitosti smlouvy – kdo je dárcem a kdo obdarovaným. Tento omyl byl vyvolán lstivým jednáním žalované, která využila důvěry své matky, její jazykové bariéry a nepřítomnosti manžela. Jednání žalované bylo v rozporu s poctivostí v právním styku. Využila důvěry matky, její neznalosti jazyka a absence manžela k tomu, aby získala většinový podíl na bytě bez protiplnění. Soud I. stupně ignoroval i časovou souslednost událostí, okamžitou reakci žalobkyně po zjištění skutečného obsahu smlouvy, odmítnutí smírného řešení ze strany žalované a rodinný kontext. Vytvoření časového presu a izolace žalobkyně od manžela svědčí o manipulativním jednání žalované. Žalobkyně neměla žádný racionální důvod darovat většinový podíl na bytě, neboť neměla jiné bydlení, nedostala žádnou protihodnotu a původním cílem bylo sjednocení vlastnictví. Tato nelogičnost svědčí o tom, že žalobkyně nemohla mít vůli k takovému právnímu jednání.

9. Nalézací soud také nedostatečně zhodnotil časovou posloupnost událostí, a to podpis smlouvy, návrh na vklad, odvolání manžela z funkce jednatele, zjištění skutečného obsahu smlouvy a podání námitky spornosti, když vše proběhlo v krátkém časovém úseku, což svědčí o promyšleném plánu žalované.

10. Namítá i nesprávné rozložení důkazního břemene, kdy soud požadoval po žalobkyni, aby prokázala negativní skutečnost, že nerozuměla obsahu smlouvy, a to v situaci, kdy tvrdí a dokládá, že byla uvedena v omyl, mělo být na žalované, aby prokázala opak. Nadto ignoroval i ustálenou judikaturu k otázce právních jednání činěných osobami neovládajícími jazyk, v němž je právní jednání sepsáno, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1760/2007 a rozsudek Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], které potvrzují, že nesrozumitelnost právního jednání může vést k jeho neplatnosti.

11. Nalézací soud také porušil princip proporcionality, kdy ztráta většinového podílu na jediném bytě bez náhrady je neúměrná případné nedostatečné opatrnosti žalobkyně. Nadto žalobkyně byla v době podpisu smlouvy vystavena zdravotním problémům, emočnímu tlaku, napjatým rodinným vztahům a nepřítomnosti manžela. Tato kombinace okolností ovlivnila její schopnost učinit svobodné rozhodnutí. Má za to, že soud I. stupně se nevypořádal se všemi námitkami žalobkyně, neposkytl přesvědčivé vysvětlení rozporů v jednání žalované a nezdůvodnil, proč nevyslechl další svědky. Jeho rozhodnutí porušuje právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny), právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny) a princip rovnosti (čl. 1 Listiny) a také je rozporné s evropskými standardy, kdy Evropský soud pro lidská práva opakovaně judikoval, že státy mají povinnost chránit zranitelné osoby před zneužitím. Odmítnutí ochrany osoby uvedené v omyl kvůli jazykové bariéře je porušením těchto závazků. Nadto žalovaná nemohla být v dobré víře při uzavírání smlouvy, neboť věděla o jazykové bariéře matky, existenci předchozích smluv, nepřítomnosti otce a zdravotních problémech žalobkyně. Potvrzení rozsudku by představovalo nebezpečný precedent, který by legitimizoval zneužívání důvěry v rodinných vztazích, ohrožoval osoby s jazykovou bariérou a podporoval podvodné praktiky při uzavírání smluv. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná se k odvolání vyjádřila a považuje napadený rozsudek za věcně správný. Namítá, že odvolání neobsahuje konkrétní a řádné vymezení odvolacích důvodů ve smyslu § 205 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalobkyně pouze opakuje tvrzení již uplatněná v řízení před soudem I. stupně, aniž by předložila nové skutkové okolnosti, důkazy či právní argumenty, které by mohly zpochybnit skutkové či právní závěry napadeného rozsudku. Dále není zřejmé, zda byla dodržena lhůta pro podání odvolání dle § 204 o. s. ř., neboť žalobkyně podala odvolání dne 7. 7. 2025, zatímco rozsudek byl doručen právnímu zástupci žalované až dne 17. 7. 2025. Nalézací soud provedl rozsáhlé dokazování (str. 2–17 odůvodnění rozsudku), na jehož základě zjistil, že darovací smlouva ze dne 5. 7. 2024 byla uzavřena svobodně, vážně a určitě, žalobkyně ji podepsala v přítomnosti advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], který potvrdil, že žalobkyně byla seznámena s obsahem smlouvy, rozuměla mu a nečinila žádné námitky, přičemž sama žalobkyně připustila, že si smlouvu před podpisem nečetla a spoléhala se na tvrzení své dcery, což však nemůže být důvodem neplatnosti, neboť odpovědnost za obeznámení se s obsahem právního jednání nese výlučně jednající osoba. Nebyl prokázán žádný relevantní omyl dle § 583 a násl. OZ, žalobkyně nezpochybnila autenticitu svého podpisu na darovací smlouvě a její námitka neznalosti českého jazyka neobstojí, neboť žije v ČR od roku 2011, absolvovala kurz češtiny na [právnická osoba] a opakovaně podepisovala právní listiny v českém jazyce, přičemž nikdy netvrdila, že by nerozuměla jejich obsahu. Dále nebyl prokázán důvod pro odvolání daru pro nevděk dle § 2068 OZ, neboť žalobkyně neuvedla konkrétní jednání žalované, které by naplnilo znaky hrubého porušení dobrých mravů, naopak bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni dlouhodobě finančně a osobně podporovala. V řízení byly prokázány znalost českého jazyka žalobkyní, dobrovolnost uzavření smlouvy a neexistence nevděku, přičemž tyto důkazy soud správně vyhodnotil jako vyvracející veškeré tvrzené odvolací důvody. Odvolání žalobkyně je obsahově totožné s její žalobní argumentací, nepřináší žádné nové skutečnosti ani důkazy a neuvádí, v čem konkrétně měl soud pochybit při hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř., čímž postrádá zákonné náležitosti. Obvodní soud správně uzavřel, že byly splněny všechny náležitosti právního jednání dle § 551 a násl. OZ, nebyly naplněny žádné důvody neplatnosti dle § 580 a násl. OZ, ani podmínky pro odvolání daru dle § 2068 a násl. OZ, a rozsudek je tedy věcně správný i právně bezvadný. Žalovaná navrhuje, aby Městský soud v [adresa] napadený rozsudek v plném rozsahu potvrdil a zároveň přiznal žalované náklady odvolacího řízení.

13. Odvolací soud, poté co zjistil, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené rozhodnutí (dle § 212 a § 212a odst. 1, 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soudem I. stupně obstaraná skutková zjištění jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil všechny rozhodné skutečnosti, ze skutkových zjištění soudu I. stupně pak vychází i odvolací soud. Rovněž po právní stránce obvodní soud věc posoudil zcela správně, a i v tomto směru lze na odůvodnění napadeného rozhodnutí plně odkázat.

15. Pokud se týká konkrétní odvolací námitky, že soud I. stupně založil své rozhodnutí převážně na výpovědi advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], aniž by náležitě zhodnotil další důkazy, zejména autentickou SMS komunikaci mezi žalovanou a jejím otcem (tj. manželem žalobkyně), odvolací soud odkazuje na precizní zdůvodnění a hodnocení důkazů, výpovědí svědků a žalobkyně, uvedené v bodě 19 napadeného rozhodnutí. K hodnocení věrohodnosti svědků připomíná, že při provádění důkazu výslechem svědků se projevuje zásada přímosti (bezprostřednosti), která má vliv i na posouzení věrohodnosti výpovědí, která v protokolu o jednání vyjádřena být nemůže (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1968, sp. zn. 2 Cz 11/68, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 62, ročník 1968). Soud I. stupně řádně zhodnotil nejen věcný obsah výpovědí, ale i další skutečnosti, tj. přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistotu výpovědi, ochotu odpovídat přesně na dané otázky apod. Hodnocení výpovědi svědků a účastnice provedené soudem I. stupně tak nepostrádá logiky a přesvědčivosti a odvolací soud je považuje za správné.

16. K námitce, že nalézací soud se nevypořádal s otázkou, proč byla v červenci 2024 podpisována nová darovací smlouva, když již v únoru měla být podepsána upravená verze původní darovací smlouvy, je z provedeného dokazování zřejmé, že v únoru 2024 byla připravena opravená verze lednové darovací smlouvy, kterou však žalovaná nepodepsala, neboť nebyla přítomna v České republice. K podpisu darovací smlouvy v červenci 2024 z provedeného dokazování vyplynulo, že se tak stalo na základě vůle účastnic s tím, že advokátovi, který ověřoval podpisy na smlouvě a připravil její text, žalobkyně sdělila, že se v jejich rodině stále něco mění. Nadto soud I. stupně, právě z důvodu podpisu opravené darovací smlouvy v únoru 2024 ze strany žalobkyně, měl za nevěrohodné i její tvrzení, že v červnu 2024 očekávala, že bude opět podpisovat opravenou darovací smlouvu.

17. K jazykovým schopnostem žalobkyně a s tím související otázkou porozumění textu smlouvy žalobkyní, je z provedeného dokazování zřejmé, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že žádný certifikát znalostí českého jazyka neobdržela, neboť tento získala v roce 2020 a osvědčila jím základní úroveň znalosti českého jazyka. Nicméně z obsahu napadeného rozsudku vyplývá, že soud I. stupně své rozhodnutí nezaložil na tom, že by žalobkyně uměla český jazyk natolik dobře, že by mohla a měla rozumět textu rozporované darovací smlouvy, ale na skutečnosti, že nepovažoval za neplatné pro nesrozumitelnost každé jednání, které je sepsáno v cizím jazyce, resp. v jazyce, kterému jeho adresát plně neporozuměl. Soud I. stupně totiž přistoupil k hodnocení okolností existujících v době, v níž byl projev vůle učiněn, optikou pravidel slušnosti a občanského soužití s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1760/2007 a 32 Cdo 4459/2014 a uzavřel, že i když žalobkyně s největší pravděpodobností nerozuměla v době podpisu českému jazyku na takové úrovni, aby si mohla smlouvu přečíst a jejímu obsahu plně porozumět, neshledal důvody pro závěr o neplatnosti právního jednání, neboť měl za prokázané, že žalobkyně věděla, co je obsahem darovací smlouvy a byla si vědoma toho, že smlouvou převádí svůj spoluvlastnický podíl na žalovanou a nikoliv že žalovaná převádí svůj podíl na ní. To dovodil zejména z jejího prohlášení učiněného před [tituly před jménem] [jméno FO], že u nich v rodině se stále něco mění a záměru přestěhovat se do [stát] natrvalo, jakož i z možnosti se o obsahu smlouvy informovat právě prostřednictvím tohoto [stát] hovořícího advokáta, a i z okolnosti, že pokud v únoru 2024 podepisovala opravenou verzi původní darovací smlouvy, ve které byla žalobkyně obdarovanou, nebyl důvod, aby tak činila znovu v červnu roku 2024.

18. Odvolací soud k obsahu darovacích smluv podepisovaných žalobkyní v lednu, únoru a červnu roku 2024 dodává, že jde o zcela jednoduché darovací smlouvy čítající dvě strany, kdy na první straně je označen vždy dárce, obdarovaný a darovaná nemovitost a druhá strana fakticky zachycuje další náležitosti darovací smlouvy dle OZ (vůli dar příjmout, bezúčelovost daru a bezpodmíněnost darování, atd.), přičemž žalobkyně nikdy nenamítla neplatnost téměř totožné darovací smlouvy z ledna roku 2024, která se od nyní řešené darovací smlouvy liší pouze v rozdílném postavení účastnic. S ohledem na jednoduché znění smlouvy, obsahovou totožnost s již žalobkyní podepsanou smlouvou v lednu roku 2024, vyjma označení stran dárce a obdarovaného, skutečnosti, že žalobkyně podepsala i návrh na vklad do katastru nemovitostí, ve kterém je jednoznačně navržen vklad ve prospěch žalované, a přítomnost [stát] mluvícího advokáta, který mohl pochybnosti v porozumnění textu žalobkyní ihned odstranit, se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyni bylo zřejmé, co je obsahem smlouvy, a podepsala jí o své vůli, zcela svobodně, aniž by byla uvedena v omyl. V řízení nebylo ani prokázáno, že by byla vystavena časovému presu, který nemohl být vyvolán ani nepřítomností manžela žalobkyně, neboť manžel nebyl vlastníkem darovaného podílu na nemovitosti.

19. V tomto ohledu není relevatní ani námitka odvolatelky, že soud I. stupně nevyslechl všechny navrhované svědky, kteří měli být slyšeni právě k jejím jazykovým kompetencím, neboť soud I. stupně svůj závěr, že žalobkyně měla možnost porozumět darovací smlouvě, nezaložil na závěru o znalostech českého jazyka žalobkyně, ale na závěru, že okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena, umožňovaly žalobkyni, aby si řádně ověřila její obsah.

20. Co se týče námitky jiného zhodnocení časové posloupnosti událostí, je zřejmé, že žalobkyně zde směšuje události, které nastaly mezi ní a její dcerou a jejím manželem a její dcerou, aniž by ze sledu těchto okolností bylo možné dovodit neplatnost darovací smlouvy z důvodu tísně či omylu žalobkyně.

21. K námitce, že uzavření darovací smlouvy nemá žádnou ekonomickou logiku, je třeba zdůraznit, že darovací smlouva není synallagmatickým závazkem, a proto je i nepřípadná námitka nerespektování principu proporcionality, neboť dárce dává věc dobrovolně a bezplatně z vnitřních pohnutek (velkorysost, štědrost) a obdarovaný tuto věc přímá. Z obsahu provedených důkazů lze dovodit, že účelem darování bylo zachování rodinného majetku, na což žalovaná a její otec měli jiný názor, aniž by však tato názorová neshoda mohla vyvolat neplatnost darovací smlouvy.

22. K nedostatku poučení při rozdělení důkazního břemene (tj. žalovaná měla prokazovat, že žalobkyně rozuměla obsahu smlouvy, nikoli žalobkyně, že jí nerozumněla) odvolací soud jednak odkazuje na shora uvedené o závěru soudu I. stupně ohledně jazykových kompetencí žalobkyně, a dále upozorňuje, že z obsahu protokolu o jednání ze dne 26. listopadu 2024 jednoznačně vyplývá, že žalovaná byla poučena ohledně nutnosti prokázat znalosti českého jazyka žalobkyně, jejího pobytu v České republice a právních úkonů učiněných v českém jazyce. Uvedená námitka nesprávného přenesení důkazního břemene tak není případná a je i v rozporu s logikou napadeného rozhodnutí.

23. S ohledem na skutečnost, že soud I. stupně odpovídajícím způsobem zjistil skutkový stav, zhodnotil provedené důkazy a s odkazem na přiléhavá zákonná ustanovení dospěl k závěru o nedůvodnosti podané žaloby, aniž by jeho rozhodnutí bylo vyvráceno odvolacími námitkami žalobkyně, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, postupem podle § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil.

24. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), ve výši 5 620 Kč za jeden úkon, za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, odvolací jednání) a dva režijní paušály za tytéž úkony po 450 Kč. Protože je právní zástupce plátcem DPH, náleží mu i tato daň (ve výši 21 %) ze všech přiznaných částek nákladů. Celkem za řízení před odvolacím soudem náleží procesně úspěšné žalované částka 14 689,40 Kč. Tu odvolací soud uložil procesně neúspěšné žalobkyni zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).