o zaplacení 1 000 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. září 2024, č. j. 19 C 4/2023-98,

1. Řízení v dané věci bylo zahájeno podáním žalobce k Nejvyššímu soudu dne [datum]. Žalobce se s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), domáhal zaplacení částky [částka], na zadostiučinění újmy, která mu měla vzniknout v důsledku [podezřelý výraz] stíhání, které proti němu bylo vedeno u Okresního soudu [adresa]-venkov pod sp. zn. [spisová značka] a které skončilo dne [datum] zproštěním žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) o. s. ř.

2. Žalobce takto vymezený nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného [podezřelý výraz] stíhání (§ 8 odst. 1, § 31a odst. 1 OdpŠk) podle § 14 OdpŠk předběžně uplatnil u žalované dne [datum]; žádosti žalobce nebylo vyhověno s odůvodněním, že došlo k promlčení nároku podle § 32 odst. 3 Odpšk, když od pravomocného skončení [podezřelý výraz] stíhání žalobce do uplatnění nároku uplynula doba delší něž 6 měsíců.

3. Žalobce se posléze na základě shodných skutkových tvrzení o průběhu uvedeného [podezřelý výraz] stíhání a jeho následcích ve své osobní sféře domáhal zadostiučinění shora citovanou žalobou. Soud I. stupně (předchozím) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění o okolnostech [podezřelý výraz] stíhání žalobce, tj. že žalobce byl u Okresního soudu [adresa]-venkov pod sp. zn. [spisová značka] stíhán pro podezření ze [podezřelý výraz] práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku a že [podezřelý výraz] stíhání skončilo zproštěním žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., pravomocně dne [datum]. Nárok podle § 8 odst.1, § 31a odst. 1 OdpŠk na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku vedení tohoto [podezřelý výraz] stíhání, uplatnil žalobce u žalované dne [datum]. Soud I. stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 31a odst. 1, § 32 odst. 3 OdpŠk uzavřel, že odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je v dané věci sice dán, nicméně s ohledem na vznesenou námitku promlčení, kterou označil za důvodnou, neprováděl další dokazování a žalobu z důvodu hospodárnosti zamítl na základě závěru, že uplatněný nárok na zadostiučinění podle OdpŠk je promlčen podle § 32 odst. 3 OdpŠk.

4. Městský soud v Praze, který rozhodoval o odvolání žalobce proti tomuto rozsudku, usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně podle § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že pokud soud I. stupně o žalobě rozhodl, aniž se postupem podle § 43 odst. 2 o. s. ř. pokusil odstranit vadu žaloby, spočívající v neurčitosti ohledně počtu a druhu uplatněných nároků podle OdpŠk, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce u žalované uplatnil pouze nárok na odškodnění nemateriální újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným [podezřelý výraz] stíháním, a kterou přesně specifikoval jak skutkově, tak i odkazem na příslušné ustanovení § 31a OdpŠk.

5. Žalobou se však na základě shodných tvrzení o okolnostech svého [podezřelý výraz] domáhal nejen odškodnění nemateriální újmy, která mu měla vzniknout v důsledku [podezřelý výraz], nýbrž i náhrady za újmu na zdraví ve formě ztížení společenského uplatnění, která mu měla být způsobena protiprávním [podezřelý výraz]. Žalobce v této souvislosti odkázal na lékařskou zprávu – posudek, z něhož vyplývá jeho skutečné [podezřelý výraz], nikoliv tedy jen psychická újma, k níž by soud přihlížel při hodnocení změn [podezřelý výraz] stavu žalobce jako nezákonně trestně stíhané osoby v době jeho trestního stíhání, jako k jednomu z kritérií dopadů stíhání do jeho osobnostní sféry, a dále v žalobě tvrdí, že mu měl rovněž ujít výdělek. Přitom souhrnně, bez bližší specifikace, požadoval odškodnění ve výši 1 miliardy Kč. Žaloba tedy nebyla projednatelná, pokud žalobce podle žalobních tvrzení požadoval kromě zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle OdpŠk ještě nároky další, zřejmě na náhradu škody na zdraví a na náhradu ušlého výdělku, aniž je však blíže skutkově vymezil a finanční požadavek ve vztahu ke každému z nároků kvantifikoval. Odvolací soud proto soudu I. stupně uložil, aby se v dalším řízení pokusil postupem podle § 43 o. s. ř. uvedené vady žaloby odstranit.

6. V dalším řízení před soudem I. stupně byl žalobce usnesením ze dne [datum] podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k odstranění neurčitosti žaloby, včetně konkrétního poučení ohledně okruhu tvrzení a vyčíslení finančních požadavků, které je třeba doplnit. V reakci na tuto výzvu žalobce zaslal soudu I. stupně podání ze dne [datum], z něhož je zřejmé jak jednoznačné vylíčení okolností [podezřelý výraz] žalobce a jeho následky v osobní sféře žalobce, tak i jednoznačné vymezení nároku na náhradu nemajetkové újmy v podobě vytrpěné psychické trýzně po dobu [podezřelý výraz] zaplacením [částka] a na náhradu nemajetkové újmy spočívající ve ztížení společenského uplatnění zaplacením [částka].

7. Soud I. stupně konstatoval, že žalobce takto odstranil neurčitost žaloby, když na základě jednoznačně individualizovaného skutku – poškození zdraví v důsledku [podezřelý výraz], uvedl, jakou výši odškodnění za [podezřelý výraz] a za ztížení společenského uplatnění požaduje. Žaloba tedy není vadná a umožňuje věcné projednání; soud I. stupně proto nařídil jednání na [datum].

8. Soud I. stupně posoudil obsah podání žalobce ze dne [datum] jako změnu žaloby. Po upřesnění žaloby jsou předmětem řízení dva samostatné nároky na odškodnění za poškození zdraví žalobce se samostatným skutkovým základem, které se neodškodňují v režimu náhrady nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk, a to 1/ požadavek žalobce proti žalované a/ na zaplacení [částka] jako peněžité náhrady za újmu na zdraví způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] ve formě vytrpěných duševních útrap po dobu stíhání a 2/ na zaplacení [částka] jako peněžité náhrady za ztížení společenského uplatnění způsobeného nezákonným [podezřelý výraz].

9. Ústní jednání v této věci dne [datum] bylo konáno podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, který se přes včasné doručení předvolání k jednání bez omluvy nedostavil a ani nenavrhl jeho odročení z vážného důvodu.

10. Při jednání soud I. stupně nejprve připustil žalobcem navrženou změnu žaloby a dále účastníkům sdělil výsledky přípravy jednání. Mezi účastníky je nesporný průběh [podezřelý výraz], žaloba umožňuje věcné projednání, neobsahuje však úplná tvrzení o všech skutečnostech, rozhodných z hlediska uplatněných nároků. Za této procesní situace bylo na soudu I. stupně, aby ve vztahu k rozhodným skutečnostem, které nebyly dosud pokryty obsahem žalobcových podání, poskytl žalobci příslušná konkrétní poučení o břemeni tvrzení a břemeni důkazním (§ 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k neomluvené absenci žalobce při projednání věci soudem však nemohl být adresátem výzvy k doplnění tvrzení, jakou konkrétní újmu způsobenou na zdraví v podobě psychické bolesti ve formě utrpěných duševních útrap utrpěl, z čeho dovozuje příčinnou souvislost mezi nezákonným [podezřelý výraz] a tvrzenou újmou, z čeho dovozuje, že částka [částka] je přiměřenou výší peněžité náhrady za tuto újmu na zdraví, a dále tvrzení, jaká konkrétní překážka lepší budoucnosti žalobci vznikla tvrzeným poškozením zdraví způsobeným nezákonným [podezřelý výraz], ze které dovozuje nárok na tzv. snížení společenského uplatnění, dále z čeho dovozuje příčinnou souvislost mezi nezákonným [podezřelý výraz] a tvrzením ztížením společenského uplatnění a z čeho dovozuje, že částka [částka] je přiměřenou výši peněžité náhrady ztížení společenského uplatnění.

11. Soud I. stupně žalobu zamítl na základě závěru, že bez doplnění uvedených tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věcné rozhodnutí o uplatněných nárocích nelze žalobě vyhovět pro neunesení žalobních tvrzení ve vztahu k oběma uplatněným nárokům. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšné žalované.

12. Tento rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkal soudu I. stupně, že ve věci nařídil jednání, aniž měl na základě písemných podání žalobce k dispozici úplný okruh žalobních tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věcné posouzení nároku. Podle názoru žalobce není poučovací povinnost stanovená v § 118a o. s. ř. omezena pouze na jednání, ale trvá po celou dobu řízení. V daném případě žalobce na výzvu soudu doplnil svá žalobní tvrzení a důkazy podáním ze dne [datum]. Měl-li soud I. stupně za to, že ani po tomto doplnění nejsou žalobní tvrzení úplná a označené důkazy dostatečné, nic mu nebránilo v tom, aby vyzval žalobce k dotvrzení dosud neuplatněných skutečností nebo předložení důkazů prokazujících uvedená tvrzení. Od posledního podání do dne jednání soudu na to byl dostatečný časový prostor, a pokud ne, mohlo být jednání odročeno. Žalobce jako účastník řízení byl tímto postupem soudu I. stupně zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat ve prospěch důvodnosti uplatněných nároků. Žalobce dále namítal, že rozhodnutí soudu I. stupně opřené o neunesení důkazního břemene je pro žalobce překvapivé. Žalobce vyhověl poslední písemné výzvě soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů, jinou výzvu neobdržel; z tohoto postupu soudu I. stupně dovodil úplné splnění svých procesních povinností včetně unesení důkazního břemene. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání pouze odkázala ke svým podáním, učiněným před soudem I. stupně, a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Jádrem odvolání žalobce je námitka, že rozsudek soudu I. stupně byl pro žalobce překvapivý a že neměl prostor k tomu, aby svá žalobní tvrzení příslušným způsobem doplnil, neboť, pokud soud I. stupně nepovažoval za úplný okruh žalobcem do té doby uvedených rozhodných tvrzení z hlediska uplatněných nároků, měl žalobce opětovně písemně vyzvat k doplnění tvrzení o těchto skutečnostech. Této námitce však nelze přisvědčit.

16. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

17. Podle ustálených závěrů soudní praxe slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. k tomu, aby účastníci tvrdili v potřebném rozsahu skutečnosti rozhodné pro posouzení uplatněného nároku (aby splnili povinnost tvrzení) a aby označili důkazy způsobilé tato tvrzení prokázat (aby splnili povinnost důkazní). Účelem této poučovací povinnosti je zabránit tomu, aby se účastník nedozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, a aby měl příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy.

18. Z předloženého spisu odvolací soud zjistil, že soud I. stupně adresoval žalobci podrobnou výzvu k odstranění vad žaloby, spočívajících v neurčitosti ohledně nároků uplatněných na základě skutkového vylíčení okolností [podezřelý výraz] žalobce v řízení u Okresního soudu [adresa]-venkov, sp. zn. [spisová značka].

19. Žalobce v podání ze dne [datum] vyjasnil, že se na základě již vylíčeného skutku (proti žalobci bylo vedeno [podezřelý výraz], které skončilo zproštěním obžaloby) domáhá a/ zadostiučinění [částka] za vytrpěnou bolest – [podezřelý výraz] (stupňující se [podezřelý výraz] žalobce si vyžádaly intervenci [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz]) a b/ náhrady [částka] za ztížení společenského uplatnění ([podezřelý výraz], tj. smíšená porucha osobnosti a F 43.2 – porucha přizpůsobení, reakce na dlouhodobý stres s [podezřelý výraz], omezuje žalobce v soustředění na práci a v kvalitním prožívání společenského života). Ohledně druhu a intenzity újmy odkázal k připojeným lékařským zprávám. Za této situace nelze soudu I. stupně nic vytknout, pokud považoval žalobu za projednatelnou a nařídil jednání.

20. Žalobci lze dát za pravdu v tom, že poučovací povinnost soudu upravená v o. s. ř. směřuje k realizaci zásady, že účastník soudního řízení civilního nemůže být v řízení neúspěšný jen pro neznalost procesních předpisů, tedy že soud je vždy povinen poučit účastníka o procesních břemenech a dále je povinen umožnit mu, aby dotvrdil rozhodné skutečnosti a navrhl důkazy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 212/06).

21. Zároveň lze však spravedlivě požadovat po účastníkovi, aby vedle realizace svých procesních práv rovněž plnil své procesní povinnosti. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je účastník řízení zejména povinen dbát pokynů soudu; takto zákon stanoví i povinnost účastníka dostavit k jednání, je-li předvolán. Jednoduchým důsledkem porušení této povinnosti je, že účastník, nedostavivší se k jednání bez řádné a včasné omluvy, nemůže čerpat výhodu v podobě procesního poučení podle § 118a o. s. ř., které je koncipováno tak, že je má soudce poskytovat zásadně při jednání ve věci tak, aby konečné rozhodnutí bylo pro účastníka předvídatelné.

22. V daném případě se žalobce, ač řádně k předvolán k jednání na den [datum], k soudu bez omluvy nedostavil. Z protokolu o tomto jednání vyplývá, že na přečtení žaloby a vyhlášení usnesení o připuštění změny žaloby podle návrhu uvedeného v podání žalobce ze dne [datum] reagovala žalovaná přednesením obrany, v níž zpochybňovala příčinnou souvislost mezi nezákonným [podezřelý výraz] a žalobcem tvrzenou újmou na zdraví; konkrétně namítala, že žalobce uplatňuje samostatné nároky na náhradu za újmu na zdraví zcela účelově, vzhledem k důvodně vznesené námitce promlčení nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného [podezřelý výraz] a odškodnitelnou podle OdpŠk. Na základě žalobcem předložených lékařských zpráv zpochybňovala tvrzení žalobce, že jeho doložený [podezřelý výraz] má příčinu ve vedení [podezřelý výraz]. [podezřelý výraz] bylo pravomocně skončeno [datum]. V lékařské zprávě, datované o 13 měsíců později, se uvádí, že se jedná o prvokontakt [podezřelý výraz], s tím, že si žalobce stěžuje na potíže, které měly (dle jeho vlastního vyjádření) nastat „od ledna tohoto roku“, tj. od ledna roku 2022, tudíž až po skončení [podezřelý výraz]. V lékařské zprávě ze dne [datum] je pak zachycena výpověď žalobce ohledně příčin potíží, s tím, že „Problémy jsou spojeny s rozvodem s manželkou, která společně se svou matkou mě obvinily z věcí které se nestaly.“ [podezřelý výraz], které žalobce tvrdí v žalobě, podle lékařských zpráv ze dne [datum] a ze dne [datum] rezolutně neguje.

23. Za této procesní situace soud I. stupně správně uzavřel, že je namístě poučit žalobce, jemuž pro absenci podrobných tvrzení ohledně příčinné souvislosti tvrzené újmy se zahájením a vedením nezákonného [podezřelý výraz] hrozila ztráta sporu, o nutnosti doplnit příslušná skutková tvrzení o skutečnostech rozhodných z hlediska § 2958 o. z., a to tak, aby bylo možné po provedeném dokazování případně dovodit závěr, že příčinou vzniku tvrzeného poškození zdraví žalobce bylo jeho [podezřelý výraz] Okresního sodu [adresa]-venkov. Pokud žalobce svou absencí při nařízením jednání k projednání jeho žaloby znemožnil soudu I. stupně, aby žalobce vedl k doplnění skutkových tvrzení o relevantních skutečnostech z hlediska jím uplatněných nároků, je správný závěr soudu I. stupně, že žalobce neunáší břemeno tvrzení ohledně podmínek vzniku odpovědnosti žalované za vznik žalobcem tvrzené újmy na zdraví.

24. Odvolací námitka žalobce, podle níž lze poučení podle § 118a o. s. ř. poskytnout účastníku i mimo jednání a že soud I. stupně pochybil, pokud takto nepostupoval, není důvodná. Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání, s cílem, aby konečné rozhodnutí nebylo pro účastníka překvapivé. Podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], resp. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10, ovšem v případě, kdy soud nemohl poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není soud povinen, avšak ani oprávněn sdělovat mu potřebná poučení jinak, a ani není povinen z důvodu absence účastníka, jemuž má být takové poučení poskytnuto, odročovat jednání. [adresa] spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ustanovení § 115 odst. 2 o. s. ř.) k jednání soudu předvolán, se k jednání nedostavil, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/97, usnesení sp. zn. II. ÚS 100/02).

25. V projednávané věci nelze soudu I. stupně vytknout (jak to činí žalobce) ani to, že jím vydané rozhodnutí bylo pro žalobce překvapivé. Za překvapivé (nepředvídatelné) je totiž v ustálené rozhodovací praxi soudů považováno pouze takové rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení posuzuje rozhodovanou věc originálním způsobem a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 729/2000, a ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 321/2007). Taková procesní situace však v řízení před soudem I. stupně nenastala. Soud I. stupně v souladu s nároky kladenými soudní praxí na řádné procesní vymezení nároku (tedy nezaměnitelně s jiným skutkem) považoval žalobu za projednatelnou z procesního hlediska a nařídil jednání, při němž vyšlo najevo, že projednání žalobcem vymezených nároků by vzhledem k absenci úplného okruhu tvrzení o skutečnostech, s nimiž zákon (§ 2958 o. z.) spojuje právní následky v podobě vzniku nároku na náhradu za újmu na zdraví, vedlo k zamítnutí žaloby. Pokud se žalobce k jednání, v němž mu mělo být poskytnuto příslušné poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., tedy příslušná tvrzení nedoplnil, lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že žalobě nelze vyhovět pro neunesení břemene tvrzení.

26. Nad rámec uvedené zásadní argumentace odvolací soud konstatuje, že žalobce, který námitkou, že soud I. stupně de facto zanedbal poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř., směřuje k otevření možnosti uplatnění dalších rozhodných tvrzení v odvolacím řízení (§ 205a písm. d) o. s. ř.), žádné tvrzení o dalších skutečnostech, rozhodných z hlediska jím uplatněných nároků ani neuvedl a k jednání odvolacího soudu, na jehož nařízení trval (§ 214 odst. 3 o. s. ř. a contrario), se bez omluvy nedostavil.

27. Posouzení nároků žalobce soudem I. stupně je z výše uvedených důvodů věcně správné; pochybení soudu I. stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení, odvolací soud proto napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšné žalované, která by zásadně měla právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady účelně vynaložené k bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.