Rozhodnutí 18 CO 232/2022-286

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení do částky [částka] (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a žalované uložil zaplatit žalobcům úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75% ročně od [datum] do [datum] (výrok III.). O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně tak, že žalobcům uložil zaplatit žalované 26% jejich náhrady v částce [částka] (výrok [příjmení]).

2. Takto rozhodl soud I. stupně v řízení, ve kterém se žalobci žalobou doručenou dne [datum] domáhali na žalované zaplacení škody v částce [částka] a dále nemajetkové újmy v částce [částka] s odůvodněním, že u žalované v období od [datum] do [datum] čerpali službu spočívající v umístění a péči o svého psa. Při odevzdání byl pes zcela zdravý, avšak při převzetí zjistili, že pes je zraněný. Žalobci požadovali zaplatit škodu vzniklou péčí o zraněné zvíře, proplacení ceny letenek, které v důsledku péče o zvíře propadly, cenu za znalecký posudek a slevu z ceny za služby žalované. Dále žalobci požadovali zaplatit nemajetkovou újmu. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala.

V odůvodnění rozhodnutí se podává, že podáním doručeným dne [datum] vzali žalobci žalobu částečně zpět do požadované náhrady škody v částce [částka], neboť žalovaná po podání žaloby uvedenou částku uhradila. Toto rovněž sdělila žalovaná soudu I. stupně přípisem ze dne [datum], kde výslovně uvedla, že uhradila žalobcům celou žalobou uplatněnou škodu, tedy částku [částka]. Soud I. stupně řízení co do učiněného zpětvzetí zastavil, když s tímto zpětvzetím žaloby souhlasila i žalovaná. Předmětem řízení tak zůstala částka [částka], požadovaná jako náhrada nemajetkové újmy. V tomto rozsahu soud I. stupně rozhodl, že nárok žalobců podle § 2971 o. z. nevznikl. Z tohoto důvodu jejich požadavek na zaplacení nemajetkové újmy zamítl. Ve výroku III. soud I. stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům úrok z prodlení z částky [částka], která byla uhrazena po podání žaloby, a to v zákonné výši od [datum] do [datum], když dospěl k závěru, že u žalované je dána objektivní odpovědnost za škodu na zdraví způsobenou psu, přičemž tato škoda byla žalovanou uhrazena v průběhu řízení. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, a to uplynutím desetidenní lhůty poskytnuté žalované v předžalobní upomínce. Náklady státu na znalecký posudek byly uhrazeny ze složené zálohy.

O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 102 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když shledal, že žalobci byli úspěšní do částky [částka], pro kterou byla vzata zpět důvodně podaná žaloba. Neúspěšní však byli co do požadované nemajetkové újmy. Tarifní hodnota nároku na náhradu nemajetkové újmy byla určena podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) na částku [částka]. Žalobci tak byli úspěšní co do částky [částka] a neúspěšní (vycházeno z tarifní hodnoty) do částky [částka]. Byli tak úspěšní z 37 %, naopak neúspěšní z 63 %. Po odečtení úspěchu žalobců od jejich neúspěchu soud I. stupně dospěl k závěru, že jsou povinni nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 26 %.

Náklady řízení vzniklé žalované byly tvořeny odměnou advokáta za 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě, 3 písemná podání ve věci samé a 4 účasti na jednání soudu). S ohledem na celkovou tarifní hodnotu sporu [částka] činila odměna za 1 úkon [částka]. Žalované vznikly též výdaje za 9 režijních paušálů po [částka], za cestovné za 4 cesty z [obec] do [obec] a zpět (ve dnech [datum] a [datum] v částce [částka], dne [datum] v částce [částka] a dne [datum] v částce [částka], celkem [částka]), za náhradu za ztrátu času na cestách v rozsahu 6 půlhodin po [částka], celkem [částka], za DPH v částce [částka] a za náklady na znalecký posudek v částce [částka] Celkem činily náklady řízení [částka]. Z toho 26 % činí [částka].

3. Pouze proti nákladovému výroku IV. podali žalobci odvolání, ve kterém uváděli, že se sice ztotožňují s povinností nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 26 %, ale že samotná částka náhrady nákladů řízení by měla být tvořena jen 6 úkony právní služby namísto 9 úkony, z nichž vyšel při výpočtu soud I. stupně. Žalobci nepovažovali 4 písemná podání ve věci samé za účelně vynaložený náklad, neboť tvrzení v nich obsažená žalovaná uplatnila již v prvním vyjádření k žalobě. Případně se jednalo o sdělení takového charakteru, která mohla být žalovanou vznesena na soudním jednání bez dopadu na výsledek řízení. Například v replice ze dne [datum] žalovaná pouze polemizovala s právním názorem, přičemž neuvedla žádná nová tvrzení či důkazy. Následující písemná podání lze rovněž obsahově chápat toliko jako rozšíření, resp. doplnění písemného vyjádření k žalobě. Přestože jsou jednotlivá podání činěna jako samostatné písemnosti, jedná se v souhrnu toliko o jeden úkon právní služby, který je pouze rozdělen do více částí. Není možné připustit navýšení nákladů řízení v situaci, kdy by některý z účastníků učinil ke stejné otázce více podání, která by formálně byla sice úkony právní služby, nicméně by nepřispěla k usnadnění průběhu řízení. Za účelné proto žalobci považovali toliko 1 písemné vyjádření k žalobě.

Skutečná výše náhrady nákladů řízení by měla být tvořena odměnou advokáta za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě ve 4 podáních a 4 účasti na jednání u soudu) po částce [částka] za úkon včetně 6 režijních paušálů po [částka], dále náhradou cestovného v souhrnné výši [částka], náhradou za 24 půlhodin promeškaného času po [částka], náhradou 21% DPH z výsledné částky a výdaji na znalecký posudek v částce [částka], což celkem po snížení o 74 % činí [částka].

Ve vyjádření k odvolání žalované se žalobci zejména vyslovili tak, že odvolání do obou výroků označili nedůvodné. K odvolání do nákladů řízení uvedli, že řízení o nároku na náhradu škody bylo zastaveno až napadeným rozsudkem a že z časového hlediska je pro určení tarifní hodnoty sporu rozhodný okamžik započetí úkonu právní služby. V tuto dobu byla sporná i část týkající se majetkové újmy.

S ohledem na výše uvedené proto žalobci navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. potvrdil, ve výroku IV. změnil tak, že žalobcům uloží zaplatit žalované částku [částka]. Zároveň požadovali, aby bylo žalované uloženo zaplatit jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Do výroků III. a IV. podala žalovaná odvolání, když měla za to, že nárok žalobců na zaplacení majetkové újmy byl zaplacen včetně příslušenství, proto jí neměla být uložena povinnost k zaplacení úroků z prodlení. Ve vztahu k nákladům řízení měla žalovaná výhradu k nákladům řízení za účast na posledním jednání ve věci, které se konalo dne [datum]. Žalobci před jednáním vzali zpět žalobu ohledně jistiny nároku na náhradu škody a soud I. stupně se při jednání nárokem žalobců v rozsahu zpětvzetí již nezabýval. Předmětem sporu zůstala nadále pouze náhrada nemajetkové újmy a odměna za účast na jednání měla být vypočtena z tarifní hodnoty [částka]. V této části žaloby byla žalovaná zcela úspěšná a za účast na tomto jednání jí měla být přiznána 100% náhrada nákladů ve výši [částka] + 21% DPH, tj. [částka]. Náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně tak měla činit [částka].

K odvolání žalobců se žalovaná vyjádřila tak, že považovala všechna svá písemná podání za účelně vynaložené náklady řízení. Žalovaná se vyjadřovala buď v reakci na poučení soudu I. stupně o doplnění tvrzení a důkazů, anebo v reakci na četná a obsáhlá vyjádření žalobců. Žalobci byli v řízení procesně velmi aktivní a učinili celkem 4 písemná doplnění tvrzení či repliky (replika ze dne [datum], vyjádření a doplnění ze dne [datum], replika ze dne [datum] a návrh důkazů ze dne [datum]). Vzhledem k „ tempu“ sporu, který žalobci nastolili svými vyjádřeními, nezbyla žalované jiná možnost, než se rovněž aktivně bránit a reagovat na tvrzení žalobců. Žalovaná se neztotožnila s názorem žalobců, že měla reagovat až při jednání u soudu. V souladu s principem hospodárnosti řízení považovala za žádoucí, aby svá stanoviska k jednotlivým vyjádřením žalobců sdělila před jednáním, aby na ně soud při jednání mohl reagovat. Pokud by se žalovaná jednotlivě vyjadřovala až při jednání u soudu, došlo by naopak k prodloužení jednání, nebo by se jednání konalo více.

Proto navrhovala, aby odvolací soud změnil výrok III. tak, že žalobu na zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] zamítne, a aby změnil výrok IV. tak, že žalobcům uloží žalované zaplatit [částka]. Současně navrhovala, aby žalobcům byla uložena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

5. Dříve než odvolací soud přistoupil k věcnému přezkoumání napadeného rozsudku, zabýval se přípustností podaných odvolání. Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím [částka], k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

6. Žalobci požadovali po žalované uhradit náhradu škody i nemajetkové újmy v rámci jednoho řízení před soudem. Třebaže se jedná o dva rozdílné nároky, byly projednány ve společném řízení. Přípustnost odvolání se posuzuje v rámci řízení o každé z věcí (resp. o každém z žalovaných nároků) samostatně, přičemž ve věci nároku na náhradu škody rozhodl soud I. stupně výroky I. a III.

7. Pro posouzení toho, zda jde o věc ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., je rozhodná výše plnění, kterou žalobci požadovali zaplatit v době, kdy soud I. stupně vyhlašoval rozsudek. V době vydání rozsudku žalobci již nepožadovali zaplacení jistiny [částka], proto bylo řízení v tomto rozsahu ve výroku I. zastaveno. Z původního nároku žalobci setrvali na požadavku na zaplacení úroků z prodlení, o kterém bylo meritorně rozhodnuto ve výroku III. Přípustnost odvolání dle § 202 odst. 2 o. s. ř. je proto nutné přezkoumat nikoli ve vztahu k žalované jistině, ale ve vztahu k jejímu příslušenství. Jedná se úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do [datum], tedy v částce [částka]. Kapitalizované příslušenství nedosahuje částky [částka], jedná se tedy o bagatelní věc, do které není odvolání objektivně přípustné (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

8. Za této situace odvolací soud odvolání žalované do výroku III. bez věcného projednání jako nepřípustné odmítl (§ 218 písm. c/ o. s. ř.) a přezkoumal pouze nákladový výrok IV., do kterého podali žalobci i žalovaná odvolání včasné a přípustné, a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. a/ a e/ o. s. ř.). Odvolání žalované do nákladů řízení odvolací soud neodmítl, neboť se jedná o výrok akcesorický i vůči rozhodnutí o nemajetkové újmě, na které se omezení dle § 202 odst. 2 o. s. ř. nevztahuje.

9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř.„ měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo“.

Podle § 146 odst. 2 o. s. ř.„ jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení)“.

10. V případě, že řízení bylo zčásti zastaveno, soud přihlédne k tomu, zda a kdo zavinil, že k zastavení muselo dojít (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), a s přihlédnutím k tomuto dílčímu závěru teprve hodnotí (podle § 142 odst. 2 o. s. ř.) celkovou otázku, z jaké části byl ten který účastník úspěšný. Vždy platí, že kdo zavinil částečné zastavení řízení, měl ohledně této části žaloby neúspěch a úspěch se z hlediska posuzování náhrady nákladů řízení přičítá opačné straně sporu.

V projednávané věci byli žalobci úspěšní pouze do částky [částka], v níž bylo řízení zastaveno v důsledku chování žalované, která uhradila požadovanou částku během řízení před soudem. Odvolací soud na tomto místě uvádí, že žalovaná v podání ze dne [datum] (na listu [číslo]) výslovně sdělila, že„ uhradila žalobcům celou uplatněnou škodu, tj. částku [částka]“. Až později začala žalovaná tvrdit, že platba nezahrnuje částku za znalecký posudek a letenky a naopak obsahuje i příslušenství pohledávky a dohromady se mělo jednat o [částka]. Dále v této souvislosti uvádí, že„ jelikož se jednalo o částku blízkou žalobci uplatněné jistině, zaplatila žalovaná ve prospěch žalobců částku ve výši [částka] téměř odpovídající uplatněné jistině“ (viz např. podání žalované ze dne [datum] na listu [číslo]). S ohledem na první sdělení žalované, velikost zaplacené částky, která přesně odpovídala žalované jistině, a následnému nepřesvědčivému vysvětlení žalované však odvolací soud nepochybuje, že žalovaná mínila uhradit žalovanou jistinu zcela a bez příslušenství. Lze tak shrnout, že žaloba na zaplacení škody byla podána zcela důvodně a žalobci ji podáním ze dne [datum] (na listu [číslo]) vzali zpět pouze s ohledem na chování žalované, která tak v tomto rozsahu zavinila zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.

Žalovaná byla naopak úspěšná ve věci nároku na zaplacení z titulu nemajetkové újmy, když žalobci neprokázali ani základ nároku. V takovém případě činí tarifní hodnota sporu [částka] dle § 9 odst. 4 AT, jak správně uvedl soud I. stupně. Počítáno z celkové hodnoty sporu [částka] žalobci tak byli úspěšní přibližně v rozsahu 37 % (v částce [částka]) a naopak neúspěšní z 63 % (částce [částka]). Po odečtení úspěchu žalobců od jejich neúspěchu dospěl odvolací soud k závěru, že celkově byli žalobci neúspěšní v rozsahu 26 % a v této míře lze naopak připsat celkový úspěch žalované, která tak má právo na náhradu 26 % nákladů, které ji vznikly v rámci celého řízení před soudem I. stupně. O dílčích nákladech lze separovaně rozhodovat pouze za situace, kdy je některý z účastníků způsobil nad běžný rámec (§ 147 o. s. ř.). Požadavek žalované na zaplacení dílčích nákladů za poslední jednání před soudem je tak zcela neopodstatněný a žalované náleží pouze náhrada v rozsahu 26 % jejích účelně vynaložených nákladů v průběhu celého řízení před soudem.

Náklady žalované tvoří zejména odměna jejího právního zástupce za jednotlivé úkony právní služby, přičemž výše mimosmluvní odměny advokáta za každý z úkonů závisí na tarifní hodnotě sporu v okamžiku započetí úkonu právní služby (§ 8 odst. 1 AT). Až do vydání napadeného rozsudku činila tarifní hodnota sporu [částka] (§ 12 odst. 3 AT). Žalobci sice vzali svoji žalobu částečně zpět do náhrady škody v částce [částka] podáním ze dne [datum], avšak až do pravomocného rozhodnutí soudu, kterým se řízení zastavilo, byla tato částka stále předmětem řízení.

Při faktickém výpočtu nákladů řízení žalované odvolací soud zohlednil, že právní zástupce žalované učinil v řízení účelně úkon přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT) a účast na jednání před soudem (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) vždy v délce do 2 hodin dne [datum], [datum], [datum] a [datum] (viz protokol na listu [číslo]). Z úkonů spočívajících v písemném podání (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) shledal odvolací soud jako účelné vyjádření k žalobě (podání ze dne [datum] na listu [číslo]) a sdělení v reakci na výzvu soudu, když na předcházejícím jednání konaném dne [datum] byla žalovaná poučena dle § 118a o. s. ř (podání ze dne [datum] na listu [číslo]). Za účelné odvolací soud považoval i sdělení v reakci na výzvu soudu I. stupně dle pokynu na druhé straně listu [číslo] zda žalovaná souhlasí s částečným zastavením řízení (podání ze dne [datum] na listu [číslo]) a vyúčtování nákladů řízení v podání ze dne [datum] (na listu [číslo]), které odvolací soud hodnotil jako podání nikoli do věci samé dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) AT, za které náleží právnímu zástupci odměna v poloviční sazbě.

Jako neúčelné hodnotil odvolací soud podání ze dne [datum] na listu [číslo] kterým žalovaná reagovala na podání žalobců ze dne [datum]. Jedná se o právní polemiku, kde žalovaná pouze částečně rekapitulovala a rozvíjela sdělení obsažená již v podání ze dne [datum]. Ostatní krátká informační sdělení (např. žádost o změnu termínu jednání z důvodu časové kolize na listu [číslo] nebo informace o mimosoudním jednání o smíru na listu [číslo]) nehodnotil odvolací soud jako úkony právní služby, ale jako úkony administrativní, za které odměna nenáleží. Ostatně ani žalovaná ve vyúčtování ze dne [datum] (na listu [číslo]) tato podání nehodnotila jako úkony právní služby. [příjmení] zde uváděla, že její právní zástupce učinil úkon vyjádření k doplnění žaloby ze dne [datum], toto tvrzení však nemá oporu ve spisu, proto za tento úkon odměna nebyla přiznána.

Odvolací soud se neztotožnil s námitkami žalobců ohledně umělého navyšování nákladů řízení na straně žalované. Během řízení mohou nastat situace, kde se účastník snaží o umělé navyšování nákladů řízení např. tím, že téhož dne učiní více podání, která mohl učinit současně. Žádné takové ani jiné okolnosti naznačující snahu o umělé navyšování nákladů však odvolací soud nezaznamenal. Soudy zcela běžně poučují účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech a počínání žalované, která pouze plnila své procesní povinnosti, lze hodnotit jako zcela standardní.

Celkem tak právní zástupce učinil 8,5 úkonů právní služby, za které mu náleží odměna po [částka] za úkon podle § 7 bod 5 AT, celkem [částka], a 9 výdajových paušálů dle § 13 odst. 4 AT po [částka], celkem [částka].

Za cesty na 4 výše uvedená soudní jednání požadoval právní zástupce náhradu za ztrátu času 12 hodin a náhradu za jízdné z [obec], kde má sídlo na adrese [adresa], a zpět. Tato trasa má být dlouhá 100 km a její podstoupení mělo trvat vždy 1,5 hodiny. Tyto údaje jsou v souladu s plánovači tras dostupnými na internetu, a proto se jimi odvolací soud řídil. Právnímu zástupci tak s ohledem na údaje na listech [číslo] až 256 a vzhledem k § 13 odst. 1 a 5 AT ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] za cestu na první a druhé jednání náleží náhrada za amortizaci vozu v částce [částka], náhrada za spotřebovanou naftu [částka] a dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT náhrada za zameškaný čas o délce 6 půlhodin strávených na cestě po [částka] za půlhodinu, tedy [částka] Celkem [částka] za každou z cest na jednání a zpět. Za cestu na třetí jednání a zpět mu náleží náhrada za amortizaci vozu v částce [částka], náhrada za spotřebovanou naftu [částka] a náhrada za zameškaný čas [částka] Celkem [částka]. Za cestu na čtvrté jednání a zpět mu náleží náhrada za amortizaci vozu v částce [částka], náhrada za spotřebovanou naftu [částka] a náhrada za zameškaný čas [částka] Celkem [částka]. Právní zástupce tak má na cestovném a náhradě za ztrátu času nárok na [částka].

Ze všech uvedených částek má právní zástupce rovněž nárok na 21% DPH v částce [částka]. Žalované rovněž vznikly náklady na znaleckém posudku v částce [částka] (viz pokyn na druhé straně listu [číslo] záznam o složení na listu [číslo] usnesení č. j. [číslo jednací]). Celkem činily náklady řízení [částka]. Z toho 26 % činí [částka].

11. Odvolací soud proto postupoval podle dle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a změnil napadený rozsudek ve výroku IV. tak, že žalobci jako manželé jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalované shora uvedenou částku, a to k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na skutečnost, že odvolání do výroku III. ohledně úroků z prodlení bylo odmítnuto. Do částky kapitalizovaného úroku [částka] tak byla žalovaná v odvolacím řízení neúspěšná a žalobci úspěšní (§ 146 odst. 3 o. s. ř.). V části odvolání do nákladů řízení z původní částky, vypočtené soudem I. stupně na [částka], bylo žalované přiznáno [částka], tedy o [částka] méně, než žalovaná požadovala. V této částce tak byla v odvolacím řízení neúspěšná. Současně žalobci, kteří požadovali zaplatit pouze [částka], jsou neúspěšní v částce [částka]. Celkově jsou tak žalobci úspěšní v částce [částka] a v částce [částka], tedy [částka], žalovaná je pak úspěšná v částce [částka]. Žalobci tak byli úspěšní ze 75,5 % a žalovaná byla úspěšná z 24,5 %. Po odečtení úspěchu žalobců a žalované dospěl odvolací soud k závěru, že celkově byli žalobci úspěšní z 51% a náleží jim tak 51% náhrady nákladů odvolacího řízení.

Tarifní hodnota sporu zůstala v rámci odvolacího řízení zachována ([částka]), neboť odvoláním napadený nákladový výrok IV. je akcesorický vůči výrokům o majetkové a též nemajetkové újmě (§ 8 odst. 1 AT). Z této částky činí odměna za jeden úkon právní služby [částka]. Jelikož právní zástupce zastupoval při společných úkonech dvě osoby, náleží mu za každého z žalobců odměna snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 AT, tedy [částka]. Právní zástupce žalobců učinil v odvolacím řízení úkony vyjádření k odvolání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. k) AT a úkon odvolání nikoli do věci samé dle § 11 odst. 2 písm. c) AT, který je honorovaný v poloviční sazbě. Celkem tak má za každého z žalobců nárok na odměnu v částce [částka], celkem [částka]. Za každý z úkonů mu též náleží paušální náhrada výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT, celkem [částka], a z uvedených částek 21% DPH v částce [částka]. Celková částka nákladů řízení žalobců proto činí [částka], 51 % z této částky činí [částka] Lhůta a místo k plnění náhrady nákladů řízení byly stanoveny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.